Matka se domáhá nahlédnutí do spisu OSPOD, i když jde o kolizní opatrovnictví

Pátek, 31. března 2023Otevřené případy, Případy

Liga lidských práv převzala případ matky, které OSPOD jako kolizní opatrovník odepřel nahlédnutí do spisu o jejím dítěti. Chceme poukázat na systémový problém, který spočívá v nekontrolovatelnosti práce OSPOD ve funkci kolizního opatrovníka v opatrovnických sporech. Ne vždy vykonává OSPOD tuto funkci profesionálně, efektivně a v zájmu dítěte. Už jen z důvodu kontroly by rodič měl mít právo nahlížet do spisu svého dítěte, pokud tím není nějak konkrétně ohrožen zájem dítěte, což musí být odůvodněná výjimka, ne pravidlo.

Orgány odmítly zpřístupnit spis pro údajné porušení rovnosti účastníků řízení

Matka z Brna se v červnu 2021 obrátila na OSPOD Úřadu městské části Brno-Bohunice s žádostí o nahlédnutí do spisu, který tento úřad jako kolizní opatrovník vede o jejím nezletilém synovi. Žádost podala z důvodu, aby zjistila zda spis obsahuje zápis jednání pracovnice OSPOD se zmocněnkyní matky a co tento zápis obsahuje. Úřad jí odpověděl, že po dobu výkonu kolizního opatrovnictví nelze umožnit nahlížení do spisu, a to ani rodičům nezletilých dětí, protože by to prý představovalo porušení zásady rovného postavení účastníků občanskoprávního řízení.

Proti tomu matka podala odvolání, ve kterém odkázala na platný zákon, který umožňuje odmítnout přístup do spisu pouze, pokud by to bylo v rozporu se zájmem dítěte. Poukázala na to, že OSPOD nijak nezdůvodnil, čím by byl ohrožen zájem dítěte jejím nahlédnutím do spisu. Odvolací orgán Magistrát města Brna odvolání zamítl s odůvodněním, že zájem dítěte spočívá v tom, že nezletilý nebude zkrácen na svém právu rovnosti účastníka řízení.

Soud nejprve žalobu odmítl, ale po zásahu Nejvyššího správního soudu ji musí projednat

Matka s postupem správních orgánů nesouhlasila, proto podala správní žalobu k soudu. Argumentovala tím, že nebylo odůvodněno, jaký konkrétní zájem dítěte by byl nahlédnutím matky do spisu ohrožen. Poukázala na to, že zákon o sociálně-právní ochraně dětí neuvádí, že by výkon kolizního opatrovnictví byl důvodem k odmítnutí přístupu rodičů do spisu. Stejný závěr zastává i veřejný ochránce práv. Také upozornila na to, že nahlédnutí do spisu představuje kontrolu výkonu činnosti kolizního opatrovníka.

Krajský soud v Brně žalobu odmítl, protože podle jeho názoru OSPOD ve funkci kolizního opatrovníka nemá vrchnostenské postavení, a proto nespadá do pravomoci správního soudnictví. Proti tomu matka podala kasační stížnost s odůvodněním, že rozhodování o právu nahlížet do spisu představuje rozhodování o právech a povinnostech a rozhodující orgán je ve vrchnostenském postavení.

Nejvyšší správní soud jí dal za pravdu a uvedl, že se lze ztotožnit se stěžovatelkou, že: „odmítnutím její žádosti nahlédnout do předmětného spisu bylo zasaženo do jejího práva coby zákonného zástupce nezletilého ověřovat (resp. „kontrolovat“), jakým způsobem OSPOD postupuje, případně zda nedochází k nepřiměřenému zásahu do soukromí její rodiny.“

Případ se tak vrátil k novému posouzení Krajskému soudu v Brně.

Podniknuté kroky:

  • červen 2021 – Úřad městské části Brno-Bohunice odmítl žádost matky o nahlédnutí do spisu dítěte, proti čemuž podala odvolání
  • srpen 2021 – Magistrát města Brna odvolání zamítl
  • říjen 2021 – Matka podala správní žalobu
  • únor 2022 – Krajský soud v Brně žalobu odmítl
  • duben 2022 – Proti odmítnutí žaloby byla podána kasační stížnost, ke které se vyjádřil žalovaný magistrát
  • listopad 2022 – Nejvyšší správní soud zrušil usnesení Krajského soudu v Brně a věc mu vrátil k dalšímu řízení
  • leden 2023 – Magistrát se vyjádřil k žalobě
  • duben 2023 – Na vyjádření bylo reagováno replikou

 

Náhledový obrázek od Nathan Dumlao – Unsplash

Případ dobré praxe a spolupráce OSPODu s rodiči. Posuzujeme však všechny rodiče stejným metrem?

Čtvrtek, 9. února 2023Aktuality, Poradna, Práva dětí a rodina, Případy, Uzavřené případy

Přinášíme vám případ rodiny, které už Liga lidských práv dříve pomohla. Nejprve zde soud zamítl návrh na nařízení ústavní výchovy a místo toho rozhodl, že děti zůstanou v péči svých rodičů, kterým však stanovil výchovná omezení. Nyní došlo k výraznému zmírnění omezení, a to díky přístupu rodičů, OSPODu (orgán sociálně-právní ochrany dětí) i soudu.

Matka se dlouhodobě ambulantně psychiatricky léčí, bere medikaci, má invalidní důchod a nemůže pracovat. Otec dříve pracoval, ale aby se mohl rodině více věnovat, zaměstnání opustil a pomáhá matce s řízením domácnosti a s péčí o děti. Žijí z invalidního důchodu, dávek a příspěvků. Rodiče vychovávají dvě děti se specifickými potřebami. I přes to všechno jsou ale schopní dětem zajistit dobrou stravu, ošacení, aktivity ke kvalitně strávenému volnému času a dokonce jim spoří.

 

Jaká soud stanovil rodičům výchovná omezení?

Co rodiče nejvíc omezovalo, byla povinnost zajistit v domácnosti třetí plně svéprávnou osobu při onemocnění dětí, a to minimálně na 2 hodiny denně (původně 6 hodin). Rodiče se však již o děti dokáží postarat zcela sami. To potvrdila i pracovnice OSPOD, společně s právníkem Ligy lidských práv a praktickým lékařem dětí. Dále rodiče velmi mrzelo, že nemohou s dětmi trávit dostatek času. Podmínky totiž byly nastaveny tak, že v průběhu školního roku byly obě děti ubytovány na internátu a během letních prázdnin musely být na dětských (alespoň příměstských) táborech. Výjimkou byl pouze jeden týden v červenci a jeden týden v srpnu. Tato dvě výchovná omezení chtěli rodiče zrušit.

Rodiče všechna soudem stanovená omezení řádně plní, snaží se skutečně nic nepodcenit. Spolupracují se všemi zainteresovanými subjekty, se soudem, OSPOD, sociálními službami, školou, pediatrem apod. V počátcích rodičovství potřebovali pomoct s rodičovskými kompetencemi a vedením domácnosti. Zapojili se do různých pomocných programů (sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi s poruchami autistického spektra, nácvik domácích prací apod.). Nyní už vše zvládají sami. Když jsou děti nemocné, konzultují situaci s lékařem, když je potřeba tak i s OSPODem. Na léto dětem zajistí různé tábory a další podnětné aktivity.  

Podstatné u tohoto případu je, že se rodiče aktivně snaží a dělají vše pro to, aby dali svým dětem vše potřebné. Plní také veškeré podmínky, které jim soud nařídil. Čas ale plyne, děti jsou starší a rodiče zkušenější. 

Právník Ligy lidských práv proto pomohl rodičům sepsat návrh na změnu rozhodnutí soudu (původní rozhodnutí bylo už jednou změněno – z původně 6 hodin denně přítomnosti třetí osoby, když byly děti nemocné, na 2 hodiny denně). V nynějším návrhu rodiče požadovali zrušení povinnosti přítomnosti třetí osoby v případě nemoci dětí a povinnost zajistit dětem tábory přes léto tak, aby byly děti s rodiči dva týdny v červenci a dva týdny v srpnu. Pracovnice OSPOD i dětský lékař s tímto návrhem souhlasili. 

Jde o případ dobré praxe jak rodičů, tak OSPOD, který s rodinou skutečně spolupracuje a respektuje právo na rodinný život všech jejích členů a nejlepší zájem nezletilých podle Úmluvy o právech dítěte. 

Zároveň však z případu vyvstává otázka, zda se u rodičů a jejich schopností a dovedností postarat se o své děti měří stejným metrem. U rodičů s postižením / duševním onemocněním, příp. ze sociálně slabších poměrů vnímáme silný tlak na to, aby vše dělali téměř dokonale, nedocházelo k žádným chybám a přešlapům. Každý přitom máme právo chybovat. Liší se však potřeba podpory či pomoci a její forma. O podobném problému psala již Kancelář veřejného ochránce práv. Říká, že z podnětů na nešetrné či nerovné zacházení, které ombudsmanovi často chodí od rodičů s psychosociálním postižením, a v nichž shledá pochybení, bývá patrné předsudečné uvažování a přístup ze strany OSPOD a např. veřejných opatrovníků. To je mimo jiné dáno nedostatkem informací o možnostech podpory a pomoci takovým rodinám.

V souvislosti s prací s rodiči s psychosociálním postižením vydala Liga lidských práv edukační video, které vychází z uspořádaného workshopu pro pomáhající profese. Spustíte ho kliknutím na ikonu pravo ➡️

Soud návrhu, který Liga lidských práv pomohla rodičům sepsat, vyhověl, ale stále v této rodině platí další výchovná omezení. Netvrdíme, že je to nutně špatně, ale kdyby rodiče byli v lepším sociálním postavení, neměli by duševní onemocnění, je možné, že by je společnost považovala za velmi vzorné rodiče. Zmíněná rodina může být pod výrazně větším drobnohledem než jiné rodiny, kde se tyto prvky zranitelnosti neobjevují nebo nejsou tak výrazné.

 

Podpořte Ligu lidských práv, protože nebýt lhostejný/á má smysl!

Nedobrovolně sterilizovaná žena se brání u Evropského soudu pro lidská práva

Pátek, 25. června 2021Otevřené případy, Případy

Paní Maděrová byla v roce 1982 nedobrovolně sterilizována při porodu císařským řezem a v České republice se nedočkala ani potrestání pachatelů, ani odškodnění. Proto se s pomocí Ligy lidských práv obrátila v roce 2013 na Evropský soud pro lidská práva. Jeho rozhodnutí bude vyhlášeno dne 1. 7. 2021 a shrnutí případu soudem je zveřejněno ve francouzštině zde. Poslanecká sněmovna dne 4. 6. 2021 schválila ve třetím čtení návrh zákona, na základě kterého by protiprávně sterilizované ženy mohly být jednorázově odškodněny částkou 300.000 Kč.

Průběh případu klientky

V roce 1982 klientka porodila ve věku 22 let ve znojemské nemocnici císařským řezem a v průběhu porodu jí bez jejího informovaného souhlasu byla provedena také sterilizace. Lékař jí sice po porodu o zákroku latinským výrazem řekl, ale nikdo jí nevysvětlil, co zákrok přesně znamená a že je trvalý. Sterilizace negativně zasáhla do jejího soukromého a rodinného života, neboť klientka se podruhé vdala a se svým druhým manželem plánovala rodinu a snažila se otěhotnět. Podstoupila neúspěšný pokus o umělé oplodnění. O tom, že je trvale neplodná v důsledku sterilizace, se dozvěděla až mnohem později v době, kdy se protiprávní sterilizace žen řešily v televizi, kde odborník srozumitelně vysvětloval, co sterilizace znamená.

Sterilizace neproběhla v souladu s tehdejším zákonem. Klientka o zákrok nežádala, ani jí nebyl nabídnut způsobem odpovídajícím tehdejší právní úpravě – po získání svobodného a informovaného souhlasu a po schválení sterilizační komisí. Nebyla o zákroku předem poučena, ani nebyl předem vyžádán její souhlas. Teprve 3. den po porodu jí byl dán k podpisu čistý list papíru, který byl následně vydáván za informovaný souhlas k zákroku.

Po té, co se klientka dozvěděla o tom, co sterilizace znamená a že jde o nevratný zákrok, obrátila se na advokátku a s její pomocí podala trestní oznámení a také podala žalobu na ochranu osobnosti ke Krajskému soudu v Brně. Požadovala od znojemské nemocnice omluvu a finanční zadostiučinění. Soudy v České republice včetně Ústavního soudu jí však přiznaly jen omluvu, neboť podle nich byl nárok na finanční odškodnění promlčen.

Liga lidských práv převzala zastoupení klientky v průběhu řízení o její stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva. Podle našeho názoru je námitka promlčení v rozporu s dobrými mravy, a to s ohledem na závažnost zásahu do lidských práv a na to, že klientka nikdy ze strany nemocnice nebyla řádně poučena o důsledcích sterilizace.

Ke sterilizacím v Československu

Od 70. let docházelo k nedobrovolným sterilizacím nejen romských žen jako součást „sociální“ politiky československé vlády. Vláda totalitního státu kolaborovala s gynekologicko-porodnickou obcí. Někdy porodníci prováděli sterilizace také dle vlastního uvážení v situaci, kdy se domnívali, že ví lépe, co je pro ženu dobré. Sterilizace bez svobodného a informovaného souhlasu ženy je jednou z nejzávažnějších forem porodnického násilí. Za provádění tohoto násilí na ženách nebyl v historii naší země nikdo nikdy potrestán.

Hlavními právními problémy nedobrovolných sterilizací byly následující charakteristiky, které definovala kancelář veřejného ochránce práv, když se sterilizacemi v roce 2004 začala zabývat:

  • Chybějící svobodná vůle

Ženy často poskytly svůj souhlas pod nátlakem. Buď na ně tlačili sociální pracovníci, kteří jim vyhrožovali odebráním dětí, nebo zdravotníci u porodu, kdy na ně byl vyvíjen tlak především nedostatkem času pro rozhodnutí.

  • Nedostatečné informace podané pacientce

Často byl souhlas sice poskytnut, ženám ale bylo málokdy vysvětleno, co pro ně bude zákrok znamenat a že je nevratný. Souhlas tedy nebyl informovaný a v souladu se zákonem.

  • Nedostatek formálních náležitostí

Tento aspekt úzce souvisí s předchozím, protože tehdejší zákony požadovaly, aby sterilizace byla provedena pouze se souhlasem pacientky či na její žádost a se souhlasem sterilizační komise. Tyto požadavky byly nezřídka ignorovány a někdy byly tyto souhlasy získány až zpětně po provedení zákroku.

  • Úplná absence souhlasu

V některých případech lékaři tvrdili, že šlo o medicínsky nezbytný zákrok. Nejčastěji sterilizaci vykonali v průběhu druhého císařského řezu. Sterilizace však není život zachraňující úkon, proto je nezbytné, aby k ní pacientka dala informovaný souhlas (viz například rozsudek Evropského soudu pro lidská práva V. C. proti Slovensku).

Projednávaný odškodňovací zákon může přinést odčinění

Po mnoha pokusech v minulosti o přijetí zákona o odškodnění protiprávně sterilizovaných žen se nakonec podařilo projednat návrh zákona, který předložili poslanci napříč politickými stranami a který v červnu 2021 poslanci schválili ve třetím čtení. Pokud zákon nabyde účinnosti, umožní obětem protiprávně provedených sterilizací získat jednorázové odškodnění ve výši 300.000 Kč.

V důvodové zprávě k návrhu zákona jsou zmíněny závěry veřejného ochránce práv, který poukazuje na to, že jedním z cílů bylo zajištění „kvalitnější populace,“ z čehož lze dovozovat nepřípustný eugenický charakter praxe, která směřovala k omezení počtu narozených dětí v některých skupinách obyvatel, které byly tehdejším režimem vnímány jako problémové, nepřizpůsobivé či nežádoucí, ať již to byla romská populace, nebo osoby s duševním či jiným zdravotním postižením, či osoby s větším počtem dětí. Ze zkušeností Ligy lidských práv se ovšem protiprávní sterilizace týkaly i osob, které tyto parametry nesplňovaly a mezi které patří i naše klientka.

Soud rozhodl o vynucení očkování dívky proti vůli jejích rodičů

Pátek, 25. června 2021Otevřené případy

Liga lidských práv poskytuje právní pomoc 10leté dívce a její rodině v bezprecedentním případu, kdy nemocnice, OSPOD a soud zneužili institut předběžného opatření k vynucení očkování navzdory nesouhlasu zákonných zástupců nezletilé dívky.

25. listopadu 2020 byla v Nemocnici České Budějovice ošetřena neočkovaná pacientka, kterou do hlavy kopnul kůň. Po vyloučení traumatických změn byla zjištěna drobná tržná ranka v délce asi 5 mm zasahující do podkoží. Poranění bylo očištěno a dívka hospitalizována na pozorování na dětském oddělení. Zde jí byla indikována profylaxe (tedy „preventivní léčba“) tetanu.

Matka odsouhlasila podání imunoglobulinu a antibiotik v tabletách, odmítla ale navrhovanou vakcínu proti tetanu a následně podepsala negativní reverz, čímž tentýž den ukončila hospitalizaci dítěte. Text propouštěcí zprávy a negativního reverzu obsahoval výslovné konstatování, že „pacientka t. č. není v přímém ohrožení života“. Lékaři doporučili dítě naočkovat, s čímž ale rodiče nezletilé z důvodu svého přesvědčení nesouhlasili.

Druhý den došlo v místě bydliště rodiny na základě předběžného opatření soudu k pokusu o vydání nezletilé a jejího předání do péče nemocnice kvůli naočkování. Nemocnice totiž informovala OSPOD o tom, že je nezletilá údajně v přímém ohrožení života a zdraví. Do bydliště rodiny dorazila soudkyně Jitka Juřicová z Okresního soudu v Českém Krumlově se soudním vykonavatelem, úřednicemi OSPOD a následně i policie a domáhali se vydání nezletilé.

Nezletilá ale nebyla v místě bydliště nalezena, k opakovanému pokusu o její odebrání rodičům došlo i dalšího dne, rovněž bez úspěchu. Následně policie obvolávala celou rodinu nezletilé a snažila se vypátrat, kde se nachází. Následující pondělí ráno ještě před začátkem vyučování matce volala ředitelka školy a nestandardním způsobem zjišťovala, zda nezletilá do školy přijde. Když ji matka omluvila, vyhrožovala ředitelka školy OSPODem. Nespíš se tedy odebrání nezletilé chystalo i ve spolupráci se školou.

Dívka přitom byla v pořádku, užívala antibiotika a jediné reálné ohrožení pro ni představoval agresivní trvající útok státu.

Svévolné rozhodnutí nekompetentní soudkyně

Soudkyně do předběžného opatření naprosto nekriticky převzala rozporuplný a neodůvodněný názor lékařů a rovnou přistoupila k drastickému zásahu do práv rodiny. Zcela přitom opomenula jak rozpor informací, které o stavu dítěte personál uvedl do propouštěcí zprávy a poté soudu, tak i vyhodnocení, zda se v případě s ohledem na „zaléčení“ nezletilé antibiotiky a imonoglobulinem nejedná již o dostatečnou prevenci onemocnění.

Nezávislými lékaři nám bylo potvrzeno, že další riziko je v tomto případě pouze hypotetické a že podání vakcíny rozhodně nesplňuje podmínky pro nezbytnou a neodkladnou zachraňující péči. Soudkyně názor žádných jiných odborníků nezjišťovala.

Soudkyně také nevzala do úvahy rizika nařízeného postupu – psychickou traumatizaci nezletilé výkonem nucené hospitalizace a očkování, ale i rizika vystavení dítěte zdrojům nákazy v nemocnici. Soudkyně nezjistila názor rodičů, ani názor nezletilé, ale rovnou přistoupila k pokusu o odebrání, který doslova připomínal obléhání domu při honu na čarodějnice.

Soudkyně při svém postupu také zcela ignorovala judikaturu Evropského soudu pro lidská práva ve vztahu k České republice, podle které v těchto situacích nelze pouze převzít názor lékaře, ale bezprostřední ohrožení musí být skutečně prokázáno a soud se před přistoupením k tak drastickému zásahu musí pečlivě zabývat dopadem opatření na dítě a rodiče a také jinými řešeními než odebrání dítěte.

Proti předběžnému opatření jsme podali odvolání. Odvolací Krajský soud v Českých Budějovicích ale vydání předběžného opatření potvrdil, proti čemuž jsme následně podali nejprve jednu a pak druhou ústavní stížnost – obě neúspěšně.

Také jsme podali na Okresní soud v Českých Budějovicích návrh na zrušení předběžného opatření, kterému soud vyhověl a předběžné opatření zrušil.

Řízení o preventivní, výchovná a sankční opatření

Předtím, než bylo předběžné opatření zrušeno, soud zahájil řízení o preventivní, výchovná a sankční opatření, ve kterém se chtěl zabývat péčí rodičů o nezletilou. Přestože řízení vedla jiná soudkyně, než ta, která vydala předběžné opatření, podali jsme proti této jiné soudkyni Mileně Hrdličové námitku podjatosti kvůli zaujatému vyjadřování vůči matce v usnesení o zahájení řízení. Také jsme podali odvolání proti jmenování opatrovníka nezletilé – OSPODu města Český Krumlov, který sice neinicioval zásah vůči rodině, ale tento opatrovník byl nečinný, nezletilou vůbec nekontaktoval a nebylo možné od něj očekávat řádné hájení zájmů nezletilé.

Krajský soud v Český Budějovicích následně rozhodl, že soudkyně Hrdličková není vyloučena z projednání věci a že se jmenování opatrovníka nezletilé mění tak, že namísto OSPODu Český Krumlov se ustanovuje OSPOD města Kaplice, tedy iniciátor zásahu vůči rodině. Proti tomu byla podána v pořadí již třetí ústavní stížnost, neboť zastupování nezletilé tímto opatrovníkem bylo v rozporu s jejím zájmem. Ústavní soud ovšem stížnost odmítl jako předčasnou s tím, že činnost opatrovníka se zatím nepromítla do výsledku řízení.

Mezitím jsme podali návrh na zastavení řízení o preventivní, výchovná a sankční opatření, které jsme odůvodnily výhradou svědomí matky ve vztahu k povinnému očkování a také odborným vyjádřením lékaře Jana Vavrečky. Z odborného vyjádření jednoznačně vyplynulo, že nezletilá nebyla postupem matky nijak ohrožena na životě a na zdraví a že tvrzení Nemocnice České Budějovice o údajném ohožení nezletilé bylo vědecky neobhajitelné, nepravdivé a klamavé. Opatrovnice – sociální pracovnice OSPOD Kaplice Andrea Nováková se v několika větách k návrhu vyjádřila tak, že nesouhlasí se zastavením řízení.

Soud řízení nezastavil a v květnu 2021 proběhlo jednání, na kterém byli vyslechnuti jak matka, tak i otec nezletilé, který s nimi nežije. Otec podpořil jednání matky po úraze a sdělil, že by postupoval stejně s ohledem na konzultace s lékaři. Také potvrdil pravdivost tvrzení matky v její výhradě svědomí. Také byla čtena vyjádření lékařů Ondřeje Berana a Ireny Krčmové, které si vyžádala soudkyně. Na základě provedeného dokazování jsme navrhli zastavení řízení, sociální pracovnice OSPOD Kaplice Jana Bröstlová navrhla, aby soud rodičům udělil napomenutí.

Soudkyně rozhodla o zastavení řízení. Uvedla, že toto řízení se nenahrazuje správní řízení, ve kterém může být rodičům uložena pokuta za neočkování svých dětí, a že zjišťovala to, zda v případě péče o nezletilou je dán zákonný prostor pro zásah do svobodného výkonu rodičovských práv za účelem zajištění řádné péče o dítě. Soudkyně uzavřela, že v tomto případě není na místě lpět na ochraně veřejného zájmu omezováním rodičovských práv a přijetím výchovných opatření, protože by to znamenalo, že každé neočkované dítě by bylo pod trvalým dohledem soudu, čímž by docházelo k narušování rodičovské péče, které by měla být poskytována ochrana.

Pomáháme rodičům také s dalšími následnými kroky k vyvození odpovědnosti u všech zúčastněných subjektů.

 

Podniknuté kroky:

Připravujeme stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva v reakci na odmítnuté ústavní stížnosti a nedůvodný a nepřiměřený zásah vůči rodině formou předběžného opatření.

 

Tiskové zprávy k případu:

Právní pomoc pro dívku a její rodinu můžete podpořit v kampani Ligy lidských práv

Rodiče dostali pokutu za doprovod dětí do školní třídy

Pátek, 9. dubna 2021Uzavřené případy

Kvůli opakovaným neshodám s učitelským sborem a třídním kolektivem začali rodiče doprovázet své děti až do školní třídy. Protože tím porušovali nařízení ředitele školy, dostali za to od úřadu v Nové Pace pokutu. Včetně nákladů přestupkového řízení měli zaplatit šest tisíc korun. Podle Ligy nemohou být rodiče za doprovázení svých dětí do školy trestáni, a proto jsme nabídli rodině právní pomoc a proti pokutě podali odvolání. Na právní pomoc rodiny jsme také vyhlásili sbírkovou kampaň.

Oba rodiče se podle úřadu opakovaně pohybovali po škole, a to i přes nařízení ředitele školy, kterým v podstatě zakazuje komukoli bez předchozí domluvy vcházet do budovy. Podle ředitele jde o přiměřené opatření k zajištění bezpečnosti všech žáků školy.

Ve skutečnosti rodiče pouze několikrát doprovodili své děti do třídy, kvůli tomu, že se obě ve škole opakovaně setkaly s nevhodným, resp. neprofesionálním chováním jak ze strany svých spolužáků, tak ze strany učitelů.

Spolužáci se dívkám různě vysmívali, schovávali jim věci apod. Obě sestry byly kázeňsky potrestány za neomluvené hodiny, kdy mladší dostala napomenutí třídního učitele a starší třídní důtku, a to i přesto, že obě dívky měly od rodičů v žákovské knížce předem napsanou omluvenku z důvodu návštěvy zubaře.

Podobných situací bylo více – ve výše popsaných případech dala rodičům za pravdu Policie ČR a Česká školní inspekce, v jiných případech byly stížnosti rodičů vyhodnoceny jako nedůvodné, případně neprokazatelné (tzn. nešlo prokázat, že ze strany školy došlo k neprofesionálnímu či protiprávnímu jednání). Dívky tyto zkušenosti psychicky negativně poznamenaly a do školy začaly chodit nerady.

Rodiče nemohou být za doprovázení svých dětí do školy trestáni

Rodičovská práva, do kterých spadá i ochrana dítěte a osobní styk s ním, nejsou nijak omezena školní docházkou a pokud dochází k nevhodnému chování ze strany spolužáků, je naopak v zájmu dětí, aby je rodiče doprovázeli. I podle judikatury Ústavního soudu nemůže být výkon ústavně zaručeného práva protiprávním jednáním.

Jednání rodičů nejenom nenaplňuje podstatu přestupku (chybí zde relevantní společenská škodlivost), ale bylo porušeno jejich právo na soukromý a rodinný život (dle čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), právo na péči a výchovu dětí (dle čl. 32 odst. 4 Listiny) a právo na spravedlivý proces (dle čl. 36 Listiny). Vzhledem k tomu, že správní orgán nevzal v úvahu ani nejlepší zájem dětí, porušil tím závazek státu (vyplývající ze čl. 3 Úmluvy o právech dítěte), který říká, že ve věcech týkajících se dětí musí být jejich zájem předním určovacím hlediskem.

Rodičům jsme pomohli s odvoláním

Proti rozhodnutí Městského úřadu Nová Paka jsme se s klienty odvolali ke Krajskému úřadu Královéhradeckého kraje. Ten našemu odvolání vyhověl, rozhodnutí Městského úřadu Nová paka zrušil a přestupkové řízení zastavil.

Krajský úřad uznal, že ředitel školy je odpovědný za bezpečnost všech žáků i svých zaměstnanců a za tímto účelem může přiměřeně upravit vnitřní režim školy. Nicméně dodal, že „školní řád nelze chápat jako zákonný podklad pro omezení Listinou zaručených rodičovských práv. Zjednodušeně řečeno, odevzdáním dítěte do vzdělávání ve škole neztrácí rodič své postavení, a tím ani práva vyplývající mu přímo z Listiny.“ K zajištění bezpečnosti ve škole lze využít různé prostředky (kamery u vstupu, elektronický vrátný, bezpečnostní rám apod.), při kterých nemusí docházet k omezování základních práv.

Krajský úřad věc uzavřel s tím, že jednání rodičů postrádalo základní formální znak přestupku, a to protiprávnost, neboť rodiče svým doprovodem nikomu neškodili, nikoho neohrožovali a nenarušovali výuku. Je v pořádku, že ředitel chtěl regulovat pohyb osob ve škole, použil k tomu však nepřiměřené a právem nepodložené metody, kterým zasáhl rodičům dětí do jejich základních práv a svobod.

„Machiavellistický přístup školy a městského úřadu k zajištění bezpečnosti žáků i zaměstnanců je v demokratickém právním státě nepřijatelný. Zvlášť když existuje řada mírnějších prostředků k zajištění bezpečnosti, než je zákaz vstupu rodičů do školy bez předchozí domluvy. Krajský úřad se k věci postavil čelem a správně dovodil, že škola nemůže zasahovat do základních práv a svobod rodičů a jejich dětí, která jim garantuje Listina. Ta může omezit jen soud na základě zákona. Rozhodnutí a zveřejnění případu je důležité proto, aby se podobné incidenty již neopakovaly, a to jak v této konkrétní škole, tak jakékoli jiné škole,“ říká právník Ligy Karel Lach.

Pozn: Původní text článku k případu popisoval kromě protiprávního uložení pokuty také další podrobnosti o problémech rodiny se školou, které jsme se ale po obdržení vyjádření školy a radnice rozhodli odstranit a dále se k této věci nevyjadřovat. Zájem Ligy byl v tomto případě soustředěn pouze na odepření možnosti rodičům doprovodit své děti do školní třídy. S rozhodnutím krajského úřadu, který potvrdil nezákonnost tohoto odepření, považujeme tento případ za uzavřený.

 

Podniknuté kroky:

leden 2021 – Městský úřad Nová Paka vydal rozhodnutí o pokutě za přestupek, proti kterému jsme podali odvolání.

únor 2021 – Krajský úřad Královéhradeckého kraje odvolání vyhověl, rozhodnutí Městského úřadu Nová paka zrušil a přestupkové řízení zastavil.

 

Tiskové zprávy:

duben 2021 – Krajský úřad zrušil pokutu rodičům, kteří doprovázeli své děti do školy

Podpořte bezplatnou právní pomoc rodičů v naší sbírkové kampani:

+function(w, d, s, u, a, b) { w['DarujmeObject'] = u; w[u] = w[u] || function () { (w[u].q = w[u].q || []).push(arguments) }; a = d.createElement(s); b = d.getElementsByTagName(s)[0]; a.async = 1; a.src = "https:\/\/www.darujme.cz\/assets\/scripts\/widget.js"; b.parentNode.insertBefore(a, b); }(window, document, 'script', 'Darujme'); Darujme(1, "rhbznn440upt8ixx", 'render', "https:\/\/www.darujme.cz\/widget?token=rhbznn440upt8ixx", "270px");

Stát pokutuje rodiče za neočkování dětí, i když je to v rozporu s jejich přesvědčením

Čtvrtek, 8. dubna 2021Uzavřené případy

Pan Pavel měl několik důvodů, proč své děti nechtěl nechat naočkovat. Vadily mu možné zdravotní komplikace a bránilo mu v tom také filozofické přesvědčení rodičů. I když povinné očkování může ohrozit zdraví dětí, stát přesto nutí rodiče proti jejich vůli tato rizika podstoupit. Případ doputoval až velkému senátu Evropského soudu pro lidská práva, který porušení práv stěžovatele neshledal.

V roce 2003 se pan Pavel rozhodl nenechat naočkovat svou tehdy třináctiletou dceru a čtrnáctiletého syna proti obrně, hepatitidě B a tetanu. Důvodem byla nejen možná zdravotní rizika očkování, ale také filosofické přesvědčení rodičů i dětí. Za nerespektování očkovacího kalendáře dostal pan Pavel pokutu ve výši 3 000 korun.

Muž se rozhodl podat stížnost a neúspěšně řešil tuto záležitost u několika soudů, včetně Ústavního soudu.Ústavní soud v jeho případě sice dospěl k závěru, že musí existovat výjimka z povinného očkování z důvodu náboženského přesvědčení rodičů, neuznal však, že by pokutou bylo zasaženo do jeho práva na svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání.

Panu Pavlovi však argumenty soudu nestačily a kromě pokuty musela jeho rodina trpět také nepřiměřeným nátlakem úřadů, které jim opakovaně vyhrožovaly odebráním dětí. Proto se pan Pavel rozhodl podat stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku.

Povinné očkování s rizikem a bez nároku na odškodnění

Stát nutí rodiče k nedobrovolnému zákroku, který je potenciálně rizikový a který může poškodit zdraví a dokonce i život jejich dětí. Nijak se také nerespektuje názor a postoj nezletilých vůči povinnému očkování, přestože se jich přímo týká.

Od udělení pokuty a první žaloby uběhlo už více než 12 let a mnohé se změnilo, i u pana Pavla:

Byl jsem svědkem mnoha soudních jednání a ztratil jsem zbytky důvěry v justici. Takové to prozření ruky, snažící se uchopit sama sebe… Podle mne tudy cesta nevede. Dnes bych do takového sporu nešel. Ne, že bych změnil názor na nesmyslnost očkování, ale protože jsem došel k uvědomění, že skutečná změna vzniká změnou lidského srdce a ne direktivním rozhodnutím. K tomu, ale ještě čas nedošel. Nicméně, když už jsem začal. tak to dovedu do konce…

 

Podniknuté kroky:

prosinec 2003 – podáno odvolání proti udělení pokuty

únor 2004 – Ministerstvo zdravotnictví odvolání zamítlo

březen 2004 – podána správní žaloba

červen 2004 – Městský soud v Praze žalobu zamítl

září 2005 – podána kasační stížnost

únor 2006 – Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl

červen 2006 – podána ústavní stížnost

únor 2011 – Ústavní soud zrušil rozhodnutí Nejvyššího správního soudu

září 2011 – Nejvyšší správní soud celou věc opětovně posoudil a stížnost znovu zamítl

leden 2013 – Ústavní soud tentokrát potvrdil rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.

červenec 2013 – byla podána stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku

červenec 2020 – Veřejné slyšení před velkým senátem Evropského soudu pro lidská práva, který sloučil šest stížností na systém povinného očkování v Česku do jednoho případu

duben 2021 – Velký senát Evropského soudu pro lidská práva většinou 16 soudců ze 17 neshledal porušení práv šesti stěžovatelů

Tiskové zprávy k případu:

únor 2011 – Přesvědčení a víra rodičů může být důvodem proč neočkovat, řekl Ústavní soud

duben 2012 – Analýza rozkrývá enormní vliv farmaceutických firem na očkování dětí v ČR

červen 2020 – Štrasburský soud projedná šest stížností na povinné očkování

červenec 2020 – Evropský soud pro lidská práva dnes projedná šest stížností proti povinnému očkování v ČR

duben 2021 – Štrasburský soud „posvětil“ systém povinného očkování. Jeden soudce se proti verdiktu ohradil

Další dokumenty:

Vyjádření stěžovatelů ke štrasburskému soudu a jeho přílohy:

Vyjádření a přílohy vlády.

Vyjádření třetích stran (tzv. „amicus curiae“):

Bezplatnou právní pomoc při zastupování tohoto případu u Evropského soudu pro lidská práva můžete podpořit v naší sbírce. Děkujeme!