Případ dobré praxe a spolupráce OSPODu s rodiči. Posuzujeme však všechny rodiče stejným metrem?

Přinášíme vám případ rodiny, které už Liga lidských práv dříve pomohla. Nejprve zde soud zamítl návrh na nařízení ústavní výchovy a místo toho rozhodl, že děti zůstanou v péči svých rodičů, kterým však stanovil výchovná omezení. Nyní došlo k výraznému zmírnění omezení, a to díky přístupu rodičů, OSPODu (orgán sociálně-právní ochrany dětí) i soudu.

Matka se dlouhodobě ambulantně psychiatricky léčí, bere medikaci, má invalidní důchod a nemůže pracovat. Otec dříve pracoval, ale aby se mohl rodině více věnovat, zaměstnání opustil a pomáhá matce s řízením domácnosti a s péčí o děti. Žijí z invalidního důchodu, dávek a příspěvků. Rodiče vychovávají dvě děti se specifickými potřebami. I přes to všechno jsou ale schopní dětem zajistit dobrou stravu, ošacení, aktivity ke kvalitně strávenému volnému času a dokonce jim spoří.

 

Jaká soud stanovil rodičům výchovná omezení?

Co rodiče nejvíc omezovalo, byla povinnost zajistit v domácnosti třetí plně svéprávnou osobu při onemocnění dětí, a to minimálně na 2 hodiny denně (původně 6 hodin). Rodiče se však již o děti dokáží postarat zcela sami. To potvrdila i pracovnice OSPOD, společně s právníkem Ligy lidských práv a praktickým lékařem dětí. Dále rodiče velmi mrzelo, že nemohou s dětmi trávit dostatek času. Podmínky totiž byly nastaveny tak, že v průběhu školního roku byly obě děti ubytovány na internátu a během letních prázdnin musely být na dětských (alespoň příměstských) táborech. Výjimkou byl pouze jeden týden v červenci a jeden týden v srpnu. Tato dvě výchovná omezení chtěli rodiče zrušit.

Rodiče všechna soudem stanovená omezení řádně plní, snaží se skutečně nic nepodcenit. Spolupracují se všemi zainteresovanými subjekty, se soudem, OSPOD, sociálními službami, školou, pediatrem apod. V počátcích rodičovství potřebovali pomoct s rodičovskými kompetencemi a vedením domácnosti. Zapojili se do různých pomocných programů (sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi s poruchami autistického spektra, nácvik domácích prací apod.). Nyní už vše zvládají sami. Když jsou děti nemocné, konzultují situaci s lékařem, když je potřeba tak i s OSPODem. Na léto dětem zajistí různé tábory a další podnětné aktivity.  

Podstatné u tohoto případu je, že se rodiče aktivně snaží a dělají vše pro to, aby dali svým dětem vše potřebné. Plní také veškeré podmínky, které jim soud nařídil. Čas ale plyne, děti jsou starší a rodiče zkušenější. 

Právník Ligy lidských práv proto pomohl rodičům sepsat návrh na změnu rozhodnutí soudu (původní rozhodnutí bylo už jednou změněno – z původně 6 hodin denně přítomnosti třetí osoby, když byly děti nemocné, na 2 hodiny denně). V nynějším návrhu rodiče požadovali zrušení povinnosti přítomnosti třetí osoby v případě nemoci dětí a povinnost zajistit dětem tábory přes léto tak, aby byly děti s rodiči dva týdny v červenci a dva týdny v srpnu. Pracovnice OSPOD i dětský lékař s tímto návrhem souhlasili. 

Jde o případ dobré praxe jak rodičů, tak OSPOD, který s rodinou skutečně spolupracuje a respektuje právo na rodinný život všech jejích členů a nejlepší zájem nezletilých podle Úmluvy o právech dítěte. 

Zároveň však z případu vyvstává otázka, zda se u rodičů a jejich schopností a dovedností postarat se o své děti měří stejným metrem. U rodičů s postižením / duševním onemocněním, příp. ze sociálně slabších poměrů vnímáme silný tlak na to, aby vše dělali téměř dokonale, nedocházelo k žádným chybám a přešlapům. Každý přitom máme právo chybovat. Liší se však potřeba podpory či pomoci a její forma. O podobném problému psala již Kancelář veřejného ochránce práv. Říká, že z podnětů na nešetrné či nerovné zacházení, které ombudsmanovi často chodí od rodičů s psychosociálním postižením, a v nichž shledá pochybení, bývá patrné předsudečné uvažování a přístup ze strany OSPOD a např. veřejných opatrovníků. To je mimo jiné dáno nedostatkem informací o možnostech podpory a pomoci takovým rodinám.

V souvislosti s prací s rodiči s psychosociálním postižením vydala Liga lidských práv edukační video, které vychází z uspořádaného workshopu pro pomáhající profese. Spustíte ho kliknutím na ikonu pravo ➡️

Soud návrhu, který Liga lidských práv pomohla rodičům sepsat, vyhověl, ale stále v této rodině platí další výchovná omezení. Netvrdíme, že je to nutně špatně, ale kdyby rodiče byli v lepším sociálním postavení, neměli by duševní onemocnění, je možné, že by je společnost považovala za velmi vzorné rodiče. Zmíněná rodina může být pod výrazně větším drobnohledem než jiné rodiny, kde se tyto prvky zranitelnosti neobjevují nebo nejsou tak výrazné.

 

Podpořte Ligu lidských práv, protože nebýt lhostejný/á má smysl!

Rodiče dostali pokutu za doprovod dětí do školní třídy

Kvůli opakovaným neshodám s učitelským sborem a třídním kolektivem začali rodiče doprovázet své děti až do školní třídy. Protože tím porušovali nařízení ředitele školy, dostali za to od úřadu v Nové Pace pokutu. Včetně nákladů přestupkového řízení měli zaplatit šest tisíc korun. Podle Ligy nemohou být rodiče za doprovázení svých dětí do školy trestáni, a proto jsme nabídli rodině právní pomoc a proti pokutě podali odvolání. Na právní pomoc rodiny jsme také vyhlásili sbírkovou kampaň.

Oba rodiče se podle úřadu opakovaně pohybovali po škole, a to i přes nařízení ředitele školy, kterým v podstatě zakazuje komukoli bez předchozí domluvy vcházet do budovy. Podle ředitele jde o přiměřené opatření k zajištění bezpečnosti všech žáků školy.

Ve skutečnosti rodiče pouze několikrát doprovodili své děti do třídy, kvůli tomu, že se obě ve škole opakovaně setkaly s nevhodným, resp. neprofesionálním chováním jak ze strany svých spolužáků, tak ze strany učitelů.

Spolužáci se dívkám různě vysmívali, schovávali jim věci apod. Obě sestry byly kázeňsky potrestány za neomluvené hodiny, kdy mladší dostala napomenutí třídního učitele a starší třídní důtku, a to i přesto, že obě dívky měly od rodičů v žákovské knížce předem napsanou omluvenku z důvodu návštěvy zubaře.

Podobných situací bylo více – ve výše popsaných případech dala rodičům za pravdu Policie ČR a Česká školní inspekce, v jiných případech byly stížnosti rodičů vyhodnoceny jako nedůvodné, případně neprokazatelné (tzn. nešlo prokázat, že ze strany školy došlo k neprofesionálnímu či protiprávnímu jednání). Dívky tyto zkušenosti psychicky negativně poznamenaly a do školy začaly chodit nerady.

Rodiče nemohou být za doprovázení svých dětí do školy trestáni

Rodičovská práva, do kterých spadá i ochrana dítěte a osobní styk s ním, nejsou nijak omezena školní docházkou a pokud dochází k nevhodnému chování ze strany spolužáků, je naopak v zájmu dětí, aby je rodiče doprovázeli. I podle judikatury Ústavního soudu nemůže být výkon ústavně zaručeného práva protiprávním jednáním.

Jednání rodičů nejenom nenaplňuje podstatu přestupku (chybí zde relevantní společenská škodlivost), ale bylo porušeno jejich právo na soukromý a rodinný život (dle čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), právo na péči a výchovu dětí (dle čl. 32 odst. 4 Listiny) a právo na spravedlivý proces (dle čl. 36 Listiny). Vzhledem k tomu, že správní orgán nevzal v úvahu ani nejlepší zájem dětí, porušil tím závazek státu (vyplývající ze čl. 3 Úmluvy o právech dítěte), který říká, že ve věcech týkajících se dětí musí být jejich zájem předním určovacím hlediskem.

Rodičům jsme pomohli s odvoláním

Proti rozhodnutí Městského úřadu Nová Paka jsme se s klienty odvolali ke Krajskému úřadu Královéhradeckého kraje. Ten našemu odvolání vyhověl, rozhodnutí Městského úřadu Nová paka zrušil a přestupkové řízení zastavil.

Krajský úřad uznal, že ředitel školy je odpovědný za bezpečnost všech žáků i svých zaměstnanců a za tímto účelem může přiměřeně upravit vnitřní režim školy. Nicméně dodal, že „školní řád nelze chápat jako zákonný podklad pro omezení Listinou zaručených rodičovských práv. Zjednodušeně řečeno, odevzdáním dítěte do vzdělávání ve škole neztrácí rodič své postavení, a tím ani práva vyplývající mu přímo z Listiny.“ K zajištění bezpečnosti ve škole lze využít různé prostředky (kamery u vstupu, elektronický vrátný, bezpečnostní rám apod.), při kterých nemusí docházet k omezování základních práv.

Krajský úřad věc uzavřel s tím, že jednání rodičů postrádalo základní formální znak přestupku, a to protiprávnost, neboť rodiče svým doprovodem nikomu neškodili, nikoho neohrožovali a nenarušovali výuku. Je v pořádku, že ředitel chtěl regulovat pohyb osob ve škole, použil k tomu však nepřiměřené a právem nepodložené metody, kterým zasáhl rodičům dětí do jejich základních práv a svobod.

Machiavellistický přístup školy a městského úřadu k zajištění bezpečnosti žáků i zaměstnanců je v demokratickém právním státě nepřijatelný. Zvlášť když existuje řada mírnějších prostředků k zajištění bezpečnosti, než je zákaz vstupu rodičů do školy bez předchozí domluvy. Krajský úřad se k věci postavil čelem a správně dovodil, že škola nemůže zasahovat do základních práv a svobod rodičů a jejich dětí, která jim garantuje Listina. Ta může omezit jen soud na základě zákona. Rozhodnutí a zveřejnění případu je důležité proto, aby se podobné incidenty již neopakovaly, a to jak v této konkrétní škole, tak jakékoli jiné škole,“ říká právník Ligy Karel Lach.

Pozn: Původní text článku k případu popisoval kromě protiprávního uložení pokuty také další podrobnosti o problémech rodiny se školou, které jsme se ale po obdržení vyjádření školy a radnice rozhodli odstranit a dále se k této věci nevyjadřovat. Zájem Ligy byl v tomto případě soustředěn pouze na odepření možnosti rodičům doprovodit své děti do školní třídy. S rozhodnutím krajského úřadu, který potvrdil nezákonnost tohoto odepření, považujeme tento případ za uzavřený.

 

Podniknuté kroky:

leden 2021 – Městský úřad Nová Paka vydal rozhodnutí o pokutě za přestupek, proti kterému jsme podali odvolání.

únor 2021 – Krajský úřad Královéhradeckého kraje odvolání vyhověl, rozhodnutí Městského úřadu Nová paka zrušil a přestupkové řízení zastavil.

 

Tiskové zprávy:

duben 2021Krajský úřad zrušil pokutu rodičům, kteří doprovázeli své děti do školy

Podpořte bezplatnou právní pomoc rodičů v naší sbírkové kampani:

+function(w, d, s, u, a, b) { w['DarujmeObject'] = u; w[u] = w[u] || function () { (w[u].q = w[u].q || []).push(arguments) }; a = d.createElement(s); b = d.getElementsByTagName(s)[0]; a.async = 1; a.src = "https:\/\/www.darujme.cz\/assets\/scripts\/widget.js"; b.parentNode.insertBefore(a, b); }(window, document, 'script', 'Darujme'); Darujme(1, "rhbznn440upt8ixx", 'render', "https:\/\/www.darujme.cz\/widget?token=rhbznn440upt8ixx", "270px");

Stát pokutuje rodiče za neočkování dětí, i když je to v rozporu s jejich přesvědčením

Pan Pavel měl několik důvodů, proč své děti nechtěl nechat naočkovat. Vadily mu možné zdravotní komplikace a bránilo mu v tom také filozofické přesvědčení rodičů. I když povinné očkování může ohrozit zdraví dětí, stát přesto nutí rodiče proti jejich vůli tato rizika podstoupit. Případ doputoval až velkému senátu Evropského soudu pro lidská práva, který porušení práv stěžovatele neshledal.

V roce 2003 se pan Pavel rozhodl nenechat naočkovat svou tehdy třináctiletou dceru a čtrnáctiletého syna proti obrně, hepatitidě B a tetanu. Důvodem byla nejen možná zdravotní rizika očkování, ale také filosofické přesvědčení rodičů i dětí. Za nerespektování očkovacího kalendáře dostal pan Pavel pokutu ve výši 3 000 korun.

Muž se rozhodl podat stížnost a neúspěšně řešil tuto záležitost u několika soudů, včetně Ústavního soudu.Ústavní soud v jeho případě sice dospěl k závěru, že musí existovat výjimka z povinného očkování z důvodu náboženského přesvědčení rodičů, neuznal však, že by pokutou bylo zasaženo do jeho práva na svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání.

Panu Pavlovi však argumenty soudu nestačily a kromě pokuty musela jeho rodina trpět také nepřiměřeným nátlakem úřadů, které jim opakovaně vyhrožovaly odebráním dětí. Proto se pan Pavel rozhodl podat stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku.

Povinné očkování s rizikem a bez nároku na odškodnění

Stát nutí rodiče k nedobrovolnému zákroku, který je potenciálně rizikový a který může poškodit zdraví a dokonce i život jejich dětí. Nijak se také nerespektuje názor a postoj nezletilých vůči povinnému očkování, přestože se jich přímo týká.

Od udělení pokuty a první žaloby uběhlo už více než 12 let a mnohé se změnilo, i u pana Pavla:

Byl jsem svědkem mnoha soudních jednání a ztratil jsem zbytky důvěry v justici. Takové to prozření ruky, snažící se uchopit sama sebe… Podle mne tudy cesta nevede. Dnes bych do takového sporu nešel. Ne, že bych změnil názor na nesmyslnost očkování, ale protože jsem došel k uvědomění, že skutečná změna vzniká změnou lidského srdce a ne direktivním rozhodnutím. K tomu, ale ještě čas nedošel. Nicméně, když už jsem začal. tak to dovedu do konce…

 

Podniknuté kroky:

prosinec 2003 – podáno odvolání proti udělení pokuty

únor 2004 – Ministerstvo zdravotnictví odvolání zamítlo

březen 2004 – podána správní žaloba

červen 2004 – Městský soud v Praze žalobu zamítl

září 2005 – podána kasační stížnost

únor 2006 – Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl

červen 2006 – podána ústavní stížnost

únor 2011 – Ústavní soud zrušil rozhodnutí Nejvyššího správního soudu

září 2011 – Nejvyšší správní soud celou věc opětovně posoudil a stížnost znovu zamítl

leden 2013 – Ústavní soud tentokrát potvrdil rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.

červenec 2013 – byla podána stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku

červenec 2020 – Veřejné slyšení před velkým senátem Evropského soudu pro lidská práva, který sloučil šest stížností na systém povinného očkování v Česku do jednoho případu

duben 2021 – Velký senát Evropského soudu pro lidská práva většinou 16 soudců ze 17 neshledal porušení práv šesti stěžovatelů

Tiskové zprávy k případu:

únor 2011 Přesvědčení a víra rodičů může být důvodem proč neočkovat, řekl Ústavní soud

duben 2012 Analýza rozkrývá enormní vliv farmaceutických firem na očkování dětí v ČR

červen 2020Štrasburský soud projedná šest stížností na povinné očkování

červenec 2020Evropský soud pro lidská práva dnes projedná šest stížností proti povinnému očkování v ČR

duben 2021Štrasburský soud „posvětil“ systém povinného očkování. Jeden soudce se proti verdiktu ohradil

Další dokumenty:

Vyjádření stěžovatelů ke štrasburskému soudu a jeho přílohy:

Vyjádření a přílohy vlády.

Vyjádření třetích stran (tzv. „amicus curiae“):

Bezplatnou právní pomoc při zastupování tohoto případu u Evropského soudu pro lidská práva můžete podpořit v naší sbírce. Děkujeme!

Chlapec nesměl do školky kvůli nekompletnímu očkování

Chlapce v předškolním věku, kterého nechali rodiče po pečlivém uvážení očkovat jen částečně, kvůli tomu odmítly přijmout dvě mateřské školy. Liga lidských práv v tom spatřuje diskriminaci.

Rodiče s vysokoškolským vzděláním v oblasti biologie zvolili po pečlivém uvážení pro své dítě individuální očkovací kalendář. Dítěti nechali aplikovat očkování proti nejzávažnějším nemocem – záškrtu, tetanu, černému kašli, obrně a hemofilovým infekcím. Ostatní očkování se rozhodli odložit na neurčito. Kvůli nekompletnímu očkování však chlapec nebyl přijat k předškolnímu vzdělávání do dvou mateřských škol v místě bydliště.

Jde o diskriminaci, souhlasí veřejná ochránkyně práv

Každé dítě má právo na vzdělání bez diskriminace. Vzhledem k tomu, že v řadě západních států, jako je Německo a Rakousko, není očkování vyžadováno pro přístup k předškolnímu vzdělávání, je důvod se domnívat, že v České republice nejde o nezbytné opatření. Jedná se o diskriminační praktiku, která není odůvodněna ochranou veřejného zdraví, ale má sloužit jako potrestání rodičů. O tom svědčí i skutečnost, že se k předškolnímu vzdělávání vyžaduje i očkování proti nemocem, které nelze přenést na druhé (tetanus), ale také to, že po personálu školek nikdo kompletní očkování nevyžaduje či nezkoumá jejich imunitu proti všem očkovaným nemocem.

S těmito argumenty se ztotožnila i veřejná ochránkyně práv, která podmínku očkování pro přístup k předškolnímu vzdělávání označila za nepřiměřenou a diskriminační.

Podali jsme ústavní stížnost (později doplněnou) obsahující i návrh na zrušení ustanovení zákonů, které stanoví podmínku očkování pro přístup k předškolnímu vzdělávání. Ústavní soud ve svém nálezu pléna návrh zamítl, ale vyzval zákonodárce k zakotvení odpovědnosti státu za poškození zdraví tímto očkováním způsobené. Skutečná lidskoprávní argumentace se bohužel nachází až v disentním (odmítavém) stanovisku soudkyně Kateřiny Šimáčkové, které je připojeno za nálezem (od strany 25).

Zbytek ústavní stížnosti soud odmítl. Obrátili jsme se proto se stížností na Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku. Ten ale porušení práv stěžovatelů neshledal.

Podniknuté kroky:

duben 2010 – rozhodnutí o nepřijetí ze dvou mateřských škol, rodiče se proti rozhodnutí odvolali

květen 2010 – Krajský úřad kraje Vysočina zamítl odvolání rodičů

červenec 2010 – podána správní žaloba ke Krajskému soudu v Brně

říjen 2011 – Krajský soud v Brně žalobu zamítl rozsudkem č. j. 29 A 69/2010 ze dne 20. 10. 2011, proti kterému podali rodiče kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu

březen 2013 – Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl svým rozsudkem 8 As 20/2012 42 ze dne 29. 3. 2013 s odůvodněním, že stěžovatelé netvrdili žádné výjimečné důvody, které by mohly převážit nad ochranou veřejného zdraví. Pouze odlišný názor rodičů podle soudu nedostačuje.

červen 2013 – podána ústavní stížnost (její pozdější doplnění zde) s návrhem na zrušení ustanovení zákonů, které stanoví podmínku očkování pro přístup k předškolnímu vzdělávání.

červen 2014 – návrh na zrušení ustanovení zákonů byl senátem Ústavního soudu postoupen k rozhodnutí plénu Ústavního soudu pod sp. zn. Pl. ÚS 16/14.

červenec 2014 – Veřejná ochránkyně práv vstoupila do řízení jako vedlejší účastník a vyjádřila se, že podmínka povinného očkování pro přístup dítěte do mateřské školy je nepřiměřená a diskriminační. Podle ní stát zneužívá opticky legitimního cíle a dítě si bere jako rukojmí a trestá ho odepřením přístupu ke vzdělání bez posouzení skutečného rizika ohrožení ostatních dětí.

leden 2015 – plénum Ústavního soudu návrh na zrušení ustanovení zákonů zamítl

březen 2015 – Ústavní soud stížnost odmítl

srpen 2015 – podána stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva

červenec 2020 – Veřejné slyšení před velkým senátem Evropského soudu pro lidská práva, který sloučil šest stížností na systém povinného očkování v Česku do jednoho případu

duben 2021 – Velký senát Evropského soudu pro lidská práva většinou 16 soudců ze 17 neshledal porušení práv šesti stěžovatelů

Tiskové zprávy k případu:

červen 2020Štrasburský soud projedná šest stížností na povinné očkování

červenec 2020Evropský soud pro lidská práva dnes projedná šest stížností proti povinnému očkování v ČR

duben 2021Štrasburský soud „posvětil“ systém povinného očkování. Jeden soudce se proti verdiktu ohradil

Další dokumenty:

Vyjádření stěžovatelů ke štrasburskému soudu a jeho přílohy:

Vyjádření a přílohy vlády.

Vyjádření třetích stran (tzv. „amicus curiae“):

Bezplatnou právní pomoc při zastupování tohoto případu u Evropského soudu pro lidská práva můžete podpořit v naší sbírce. Děkujeme!

Spádové oblasti základních škol v Bohumíně vedly k protiprávní segregaci

Město Bohumín schválilo v roce 2015 obecně závaznou vyhlášku, která stanovila spádové oblasti místních základních škol. Právníci Ligy lidských práv shledali danou obecně závaznou vyhlášku jako diskriminační kvůli tomu, jak byl určen školský obvod pro ZŠ Pudlov. Do této školy (na mapce označené červeným kolečkem) školy totiž spadaly především žáci romského původu, ze způsobu určení daného obvodu šlo navíc jasně poznat záměr vybrat pouze určité adresy vyloučených lokalit (na mapce označené číslicemi), zatímco ostatní obvody zahrnovaly celé ulice nebo městské části.

Číslice označují vyloučené lokality, které podle původní vyhlášky patřily do spádové oblasti ZŠ Pudlov (červené kolečko), i když lokalitou patří do zelené a modré spádové oblasti jiných základních škol.

Liga lidských práv proto na začátku roku 2018 podala podnět Kanceláři veřejného ochránce práv, která následně požádala Ministerstvo vnitra o dohled. Ministerstvo vnitra poté v součinnosti s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a Agenturou pro sociální začleňování označilo městem Bohumínem stanovený školský obvod, který již několik let navštěvují výlučně romští žáci, za segregační a v rozporu se zákonem.

Vyhláška vytváří nerovné podmínky v přístupu ke vzdělávání pro děti z romských rodin, které jsou vzdělávány odděleně od dětí z neromských rodin. Oddělené vzdělávání žáků podle jejich etnika je nerovné a diskriminační, a to i kdyby se na školách poskytovalo stejně kvalitní vzdělávání při shodných personálních i materiálních podmínkách. Tento závěr potvrzuje i judikatura Evropského soudu pro lidská práva, který označuje situaci vzdělávání romských dětí ve škole navštěvované pouze Romy za diskriminaci a za porušení práva na vzdělávání.

Ministerstvo vnitra upozornilo v lednu 2019 město Bohumín na rozpor vyhlášky se zákonem a město přislíbilo dobrovolně zjednat nápravu. Zastupitelstvo města sice v červnu 2019 schválilo novou obecně závaznou vyhlášku, změnilo v ní ale jen jednu z mnoha adres v rámci školského obvodu ZŠ Pudlov, které byly ministerstvem označeny za problematické. Ministerstvo vnitra proto v listopadu 2019 opět sdělilo městu Bohumín, že vyhláška je diskriminační.

K nápravě došlo až v únoru 2020, kdy zastupitelstvo po konzultaci města s řediteli škol schválilo další vyhlášku, která nově určila jako školský obvod pro ZŠ Pudlov celé městské části Pudlov a Vrbice.

Zasedání zastupitelstva se účastnila i právnička Ligy a situaci budeme nadále monitorovat.

 

Podnikuté kroky:

únor 2018 – Liga lidských práv se dozvěděla vyhlášce vytvářející segragační spádové obvody škol a podala podnět Kanceláři veřejného ochránce práv. Ombudsman poté předal podnět Ministerstvu vnitra.

leden 2019 – Ministerstvo vnitra upozornilo město Bohumín o rozporu obecně závazné vyhlášky se zákonem, město přislíbilo nápravu

červen 2019 – Město schválilo novou vyhlášku, v níž ale došlo ken je kosmetickým změnám a Ministerstvo vnitra ji opět označilo za dikriminační.

únor 2020 – Město Bohumín schválilo novou vyhlášku se spádovými školskými obvody bez segregovaných vyloučených lokalit.

Za přivolání policie na domácí rodičku museli zdravotníci zaplatit 100 tisíc korun

Zdravotníci kontrolující dítě narozené v domácím prostředí přivolali na rodičku policii, neboť odmítla okamžitý převoz s dítětem do porodnice. Záchranná služba nerespektovala přání ženy zůstat se zdravým dítětem doma a rozhodla se situaci řešit rezolutně. Právníci Ligy podali na zdravotníky stížnosti a žalobu na ochranu osobnosti a podařilo se jim vysoudit 100 tisíc korun. Tento případ odstartoval sérii bouřlivých diskusí nad problematikou domácích porodů.

Žena, která si nepřeje zveřejnit své jméno, porodila v roce 2010 své třetí dítě doma v Brně. Byly skoro dvě hodiny ráno a pravá únorová zima. Porodu asistoval její partner. Narození syna proběhlo bez komplikací, rodiče novorozence osušili, zabalili do ručníků a přiložili ke kojení. Vyšetření dítěte a přestřižení pupeční šňůry však chtěli svěřit odborníkům. Jejich známý lékař nebyl dostupný, proto zavolali zdravotnickou záchrannou službu. Lékař pupeční šňůru ošetřil a dítě prohlédl. Do zprávy o výjezdu zhodnotil dítě jako zcela zdravé, což vyjádřil ohodnocením Apgar skóre 10. Přesto byl však rozhořčen nad tím, že rodička neodjela včas do porodnice a považoval ji za alternativní a nezodpovědnou.

I když lékař nenašel žádnou patologii, přikázal okamžitý převoz do porodnice. Rodiče však takový direktivní přístup překvapil. Chtěli raději zůstat doma a lékaře navštívit až ráno, když dítě bylo zdravé. Lékař ale stále trval na svém a přivolal policii.

Podchlazené dítě muselo do inkubátoru

Přestože se rodiče snažili o domluvu a navrhli kompromis, že se do porodnice dostaví sami za hodinu, až bude žena umytá a oblečená, zdravotníci nechtěli opustit pokoj. Policisté, kteří mezitím přijeli, ji pod nátlakem přiměli, aby i s dítětem odjela do porodnice. Tam lékaři zjistili, že mezitím se dítě podchladilo a umístili ho do inkubátoru. Matka musela snášet nepřátelské jednání personálu.

Podle právníků Ligy lidských práv, které žena požádala o pomoc, jde o systematické porušování práv pacientů. Lékaři totiž nemohou jednat proti vůli rodičů a proti jejich přesvědčení, co je v nejlepším zájmu jejich dítěte, není-li u dítěte zjištěno žádné život ohrožující nebezpečí či porucha zdraví. „Zdravého novorozence nelze automaticky považovat za ohroženého jen proto, že je novorozenec. Rodiče měli právo se bez nátlaku a svobodně rozhodnout, jakou péči o dítě zvolí – zda se dostaví k dalším vyšetřením do porodnice nebo zda vyhledají péči pediatra dle svého výběru,“ uvádí právnička Zuzana Candigliota, která se případu věnuje.

Do tohoto práva nebyl lékař záchranné služby oprávněn jakkoli zasahovat, ani přivolávat si na pomoc policii. Jednání zdravotníků bylo podle ní ovlivněno předsudky vůči ženě, která neplánovaně porodila doma, a jejich nejistotou vyplývající z nezkušenosti s odmítnutím převozu po porodu doma.

Kvůli traumatickému zážitku se žena ve spolupráci s Ligou lidských práv rozhodla případ řešit soudní cestou.

 

Podniknuté kroky:

  • květen 2010 – Podáno oznámení o protiprávním jednání ke státnímu zastupitelství na zdravotníky a policisty.
  • květen – červen 2010 – Podle státního zastupitelství nešlo v případě zdravotníků o trestní odpovědnost s odkazem na možnost civilněprávního řízení, v případě policistů bylo podání postoupeno Policii ČR k posouzení, zda nedošlo ke kázeňskému přestupku.
  • červen 2010 – Podány stížnosti na lékaře záchranné služby k České lékařské komoře a k vedení Zdravotnické záchranné služby Jihomoravského kraje a na personál Fakultní nemocnice Brno na přístup personálu a vystavení nepravdivé a vůči matce urážlivé lékařské zprávy.
  • červenec – srpen 2010 – Ředitel záchranné služby neshledal pochybení, vyjádřil údiv a pobouření nad podanou stížností a sdělil, že zvažuje možnost podat trestní oznámení na rodiče pro neposkytnutí včasné první pomoci novorozenci. Ředitel Fakultní nemocnice sice neshledal pochybení personálu, ale zaslal novou závěrečnou zprávu bez nepravdivých a urážlivých výroků a vyjádřil politování. Česká lékařská komora disciplinární řízení zastavila z důvodu úmrtí lékaře. Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje neshledalo pochybení policistů s odůvodněním, že policista se musí řídit názorem lékaře, že je dítě ohroženo.
  • prosinec 2010 – Podána žaloba na ochranu osobnosti.
  • srpen 2011 Rozhodnutí Krajského soudu v Brně o povinnosti záchranné služby zaslat rodičce omluvu a uhradit jí a dítěti celkem 100 tisíc korun.
  • leden 2012 – Vrchní soud v Olomouci rozhodnutí Krajského soudu v Brně zrušil a nařídil doplnit dokazování, zejména o znalecký posudek z oboru pediatrie.
  • listopad 2012 – Případ znovu projednal Krajský soud v Brně a dospěl ke stejnému závěru – tedy ve prospěch rodičky, které se záchranáři mají omluvit a uhradit jí a dítěti celkem 100 tisíc korun.
  • červen 2013 – Vrchní soud v Olomouci rozhodnutí Krajského soudu v Brně znovu zrušil a bezprecedentně odebral případ dosavadnímu soudci Michalu Ryškovi pro údajné nedodržení pokynů odvolacího soudu a nařídil projednání věci jiným soudcem, proti čemuž podali žalobci dovolání z důvodu porušení svého práva na zákonného soudce.
  • červen 2014 – Nejvyšší soud dovolání žalobců odmítl pro údajné nevymezení přípustnosti dovolání, ovšem uvedl, že k odnětí soudce došlo v souladu se zákonem.
  • srpen 2014 – Podána ústavní stížnost proti porušení práva stěžovatelů na zákonného soudce a na účinný prostředek nápravy proti porušení lidských práv.
  • prosinec 2015 – Ustavní soud z důvodu porušení práva na spravedlivý proces a práva nebýt odňat zákonnému soudci zrušil část rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci a usnesení Nejvyššího soudu
  • únor 2016 – Krajský soud v Brně i napotřetí rozhodl o tom, že záchranná služba neoprávněně zasáhla do osobnostních práv stěžovatelů a přiřkl jim odškodnění 100.000,- korun.
  • leden 2017 – Vrchní soud v Olomouci potvrdil rozhodnutí Krajského soudu v Brně a dal za pravdu žalobcům.
  • srpen 2018 – Nejvyšší soud odmítl dovolání Zdravotnické záchranné služby Jihomoravského kraje
  • březen 2019 – Ústavní soud odmítl stížnost Zdravotnické záchranné služby Jihomoravského kraje

Případ je uzavřen – záchranná služba zaplatila klientce 100 tisíc korun.

 

Tiskové zprávy k případu: