Za přivolání policie na domácí rodičku museli zdravotníci zaplatit 100 tisíc korun

Zdravotníci kontrolující dítě narozené v domácím prostředí přivolali na rodičku policii, neboť odmítla okamžitý převoz s dítětem do porodnice. Záchranná služba nerespektovala přání ženy zůstat se zdravým dítětem doma a rozhodla se situaci řešit rezolutně. Právníci Ligy podali na zdravotníky stížnosti a žalobu na ochranu osobnosti a podařilo se jim vysoudit 100 tisíc korun. Tento případ odstartoval sérii bouřlivých diskusí nad problematikou domácích porodů.

Žena, která si nepřeje zveřejnit své jméno, porodila v roce 2010 své třetí dítě doma v Brně. Byly skoro dvě hodiny ráno a pravá únorová zima. Porodu asistoval její partner. Narození syna proběhlo bez komplikací, rodiče novorozence osušili, zabalili do ručníků a přiložili ke kojení. Vyšetření dítěte a přestřižení pupeční šňůry však chtěli svěřit odborníkům. Jejich známý lékař nebyl dostupný, proto zavolali zdravotnickou záchrannou službu. Lékař pupeční šňůru ošetřil a dítě prohlédl. Do zprávy o výjezdu zhodnotil dítě jako zcela zdravé, což vyjádřil ohodnocením Apgar skóre 10. Přesto byl však rozhořčen nad tím, že rodička neodjela včas do porodnice a považoval ji za alternativní a nezodpovědnou.

I když lékař nenašel žádnou patologii, přikázal okamžitý převoz do porodnice. Rodiče však takový direktivní přístup překvapil. Chtěli raději zůstat doma a lékaře navštívit až ráno, když dítě bylo zdravé. Lékař ale stále trval na svém a přivolal policii.

Podchlazené dítě muselo do inkubátoru

Přestože se rodiče snažili o domluvu a navrhli kompromis, že se do porodnice dostaví sami za hodinu, až bude žena umytá a oblečená, zdravotníci nechtěli opustit pokoj. Policisté, kteří mezitím přijeli, ji pod nátlakem přiměli, aby i s dítětem odjela do porodnice. Tam lékaři zjistili, že mezitím se dítě podchladilo a umístili ho do inkubátoru. Matka musela snášet nepřátelské jednání personálu.

Podle právníků Ligy lidských práv, které žena požádala o pomoc, jde o systematické porušování práv pacientů. Lékaři totiž nemohou jednat proti vůli rodičů a proti jejich přesvědčení, co je v nejlepším zájmu jejich dítěte, není-li u dítěte zjištěno žádné život ohrožující nebezpečí či porucha zdraví. „Zdravého novorozence nelze automaticky považovat za ohroženého jen proto, že je novorozenec. Rodiče měli právo se bez nátlaku a svobodně rozhodnout, jakou péči o dítě zvolí – zda se dostaví k dalším vyšetřením do porodnice nebo zda vyhledají péči pediatra dle svého výběru,“ uvádí právnička Zuzana Candigliota, která se případu věnuje.

Do tohoto práva nebyl lékař záchranné služby oprávněn jakkoli zasahovat, ani přivolávat si na pomoc policii. Jednání zdravotníků bylo podle ní ovlivněno předsudky vůči ženě, která neplánovaně porodila doma, a jejich nejistotou vyplývající z nezkušenosti s odmítnutím převozu po porodu doma.

Kvůli traumatickému zážitku se žena ve spolupráci s Ligou lidských práv rozhodla případ řešit soudní cestou.

 

Podniknuté kroky:

  • květen 2010 – Podáno oznámení o protiprávním jednání ke státnímu zastupitelství na zdravotníky a policisty.
  • květen – červen 2010 – Podle státního zastupitelství nešlo v případě zdravotníků o trestní odpovědnost s odkazem na možnost civilněprávního řízení, v případě policistů bylo podání postoupeno Policii ČR k posouzení, zda nedošlo ke kázeňskému přestupku.
  • červen 2010 – Podány stížnosti na lékaře záchranné služby k České lékařské komoře a k vedení Zdravotnické záchranné služby Jihomoravského kraje a na personál Fakultní nemocnice Brno na přístup personálu a vystavení nepravdivé a vůči matce urážlivé lékařské zprávy.
  • červenec – srpen 2010 – Ředitel záchranné služby neshledal pochybení, vyjádřil údiv a pobouření nad podanou stížností a sdělil, že zvažuje možnost podat trestní oznámení na rodiče pro neposkytnutí včasné první pomoci novorozenci. Ředitel Fakultní nemocnice sice neshledal pochybení personálu, ale zaslal novou závěrečnou zprávu bez nepravdivých a urážlivých výroků a vyjádřil politování. Česká lékařská komora disciplinární řízení zastavila z důvodu úmrtí lékaře. Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje neshledalo pochybení policistů s odůvodněním, že policista se musí řídit názorem lékaře, že je dítě ohroženo.
  • prosinec 2010 – Podána žaloba na ochranu osobnosti.
  • srpen 2011 – Rozhodnutí Krajského soudu v Brně o povinnosti záchranné služby zaslat rodičce omluvu a uhradit jí a dítěti celkem 100 tisíc korun.
  • leden 2012 – Vrchní soud v Olomouci rozhodnutí Krajského soudu v Brně zrušil a nařídil doplnit dokazování, zejména o znalecký posudek z oboru pediatrie.
  • listopad 2012 – Případ znovu projednal Krajský soud v Brně a dospěl ke stejnému závěru – tedy ve prospěch rodičky, které se záchranáři mají omluvit a uhradit jí a dítěti celkem 100 tisíc korun.
  • červen 2013 – Vrchní soud v Olomouci rozhodnutí Krajského soudu v Brně znovu zrušil a bezprecedentně odebral případ dosavadnímu soudci Michalu Ryškovi pro údajné nedodržení pokynů odvolacího soudu a nařídil projednání věci jiným soudcem, proti čemuž podali žalobci dovolání z důvodu porušení svého práva na zákonného soudce.
  • červen 2014 – Nejvyšší soud dovolání žalobců odmítl pro údajné nevymezení přípustnosti dovolání, ovšem uvedl, že k odnětí soudce došlo v souladu se zákonem.
  • srpen 2014 – Podána ústavní stížnost proti porušení práva stěžovatelů na zákonného soudce a na účinný prostředek nápravy proti porušení lidských práv.
  • prosinec 2015 – Ustavní soud z důvodu porušení práva na spravedlivý proces a práva nebýt odňat zákonnému soudci zrušil část rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci a usnesení Nejvyššího soudu
  • únor 2016 – Krajský soud v Brně i napotřetí rozhodl o tom, že záchranná služba neoprávněně zasáhla do osobnostních práv stěžovatelů a přiřkl jim odškodnění 100.000,- korun.
  • leden 2017 – Vrchní soud v Olomouci potvrdil rozhodnutí Krajského soudu v Brně a dal za pravdu žalobcům.
  • srpen 2018 – Nejvyšší soud odmítl dovolání Zdravotnické záchranné služby Jihomoravského kraje
  • březen 2019 – Ústavní soud odmítl stížnost Zdravotnické záchranné služby Jihomoravského kraje

Případ je uzavřen – záchranná služba zaplatila klientce 100 tisíc korun.

 

Tiskové zprávy k případu:

Matce odebrali dítě, protože opustila porodnici proti vůli lékařů

Paní Eva chtěla po bezproblémovém porodu odejít z nemocnice a užívat si první okamžiky se svým dítětem v klidu domova. Narazila však na nesouhlas lékařů a skončilo to vydáním předběžného opatření, podle kterého musela matka předat své zdravé dítě do péče nemocnice. Případ se dostal až k Evropskému soudu pro lidská práva, který konstatoval pochybení státu.

Paní Eva porodila v roce 2007 v nemocnici v Hořovicích zdravé dítě a ještě v den porodu s ním chtěla odejít do domácí péče. Lékaři s tím však nesouhlasili, přestože matka i novorozenec byli v dobrém zdravotním stavu a porod proběhl bez komplikací. Ošetřující personál odmítl dát ženě k podpisu negativní revers v domnění, že bez toho nemůže odejít. Žena s dítětem ovšem odešla domů. Lékaři následně kontaktovali orgán sociálně-právní ochrany dětí s tím, že je dítě údajně ohroženo. Sociální pracovnice podaly návrh na vydání předběžného opatření o předání dítěte do péče nemocnice.

Rodiče neměli žádnou možnost se k věci vyjádřit a o rozhodnutí se dozvěděli, až když jim soudní vykonavatel, sociální pracovnice, policisté a záchranáři přijeli odebrat dítě. Přítomný lékař v bytě novorozence prohlédl a shledal, že je zdravý. Přesto se matka s dítětem musela vrátit do nemocnice, kde nedobrovolně setrvali další dva dny.

České nemocnice stále odmítají ambulantní porody

V tomto případě pochybili jak lékaři, tak stát.

Lékaři vydali nepravdivou lékařskou zprávu o tom, že je dítě mimo nemocnici ohroženo na zdraví a na životě. Přitom Světová zdravotnická organizace zastává opačný názor – že zdravé dítě nemusí být po porodu v nemocnici a že domácí péče má svoje výhody. Žádný právní předpis neomezuje možnost odejít se zdravým dítětem hned po porodu. V české zdravotnictví ovšem stále přetrvává autoritářský přístup namísto respektování svobodné a informované volby rodičů dětí.

Selhal také stát – sociální pracovnice a soud, kteří se nezajímali o vyjádření rodičů, ani o zdravotní stav dítěte, a přistoupili rovnou k tak závažnému kroku, jako je odebrání novorozence z péče rodičů. Rodiče proto požadovali od státu omluvu a náhradu za nemajetkovou újmu ve výši 40 000 korun. Soud však jejich stížnost zamítl, protože český právní rámec neumožňuje žádné zadostiučinění za předběžné opatření. Celou věc tak musel řešit až Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku.

Podniknuté kroky:

  • říjen 2007 – Okresní soud v Berouně nařídil předběžné opatření o předání dítěte do péče Nemocnice v Hořovicích.
  • duben 2008 – Byla podána žádost o omluvu a náhradu nemajetkové újmy na Ministerstvo spravedlnosti ČR, které žádosti nevyhovělo.
  • srpen 2008 – Byla podána stížnost k Ústavnímu soudu kvůli předběžnému opatření.
  • prosinec 2009 – Ústavní soud stížnost zamítl.
  • červenec 2010 – Podána stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva.
  • prosinec 2014 – Evropský soud pro lidská práva konstatoval porušení článku 8 Úmluvy (Právo na respektování soukromého a rodinného života) a článku 13 Úmluvy (Právo na účinný právní prostředek nápravy)

Případ je uzavřen

 

Tiskové zprávy k případu:

 

Nelidské a ponižující zacházení musel snášet pacient na psychiatrii

Když se Lukáš B. omylem předávkoval léky a dezorientovaný se pohyboval po ulicích, doufal, že převoz do nemocnice jeho stav zlepší. Místo toho musel trpět ponižující zacházení a nedobrovolné držení na psychiatrii mu doživotně poškodilo zdraví. Pochybení léčebny i státu uznal Evropský soud pro lidská práva, který odsoudil stav českých psychiatrických zařízení.

Lukáš B. jel v roce 2010 na dovolenou a zapomněl si v zavazadlovém prostoru předepsané léky, které měl pravidelně užívat. Po příjezdu si jich proto vzal větší množství, což ovlivnilo jeho motoriku a chování. Police ho našla v dezorientovaném stavu na ulici a odvezla ho do psychiatrické léčebny v Brně-Černovicích, kde byl nedobrovolně a bezdůvodně několik hodin přikurtován na lůžku.

Muž se neprojevoval agresivně, naopak vítal příchod policie i převoz do léčebny s domněním, že se dočká pomoci a se všemi tedy spolupracoval. Přesto zde musel snášet nadávky a a agresivní zacházení ze strany personálu. Přikurtování na lůžku mu navíc poranilo zápěstí, což má pro něj doživotní zdravotní následky.

Štrasburský soud: Odškodnění a reforma psychiatrické péče

Štrasburský soud uznal pochybení státu při prošetřování případu, protože státní orgány se stavěly k okolnostem hospitalizace neochotně a bez zájmu. Dále soud kritizoval běžnou praxi zaměstnanců léčebny, kteří používají přikurtování jako rutinní postup bez individuálního posouzení případu. „Podle soudu je nepřípustné používat omezovací prostředky jako formu trestu,“ řekl právník Ligy lidských práv Maroš Matiaško, který Lukáše B. zastupoval.

Podle Štrasburského soudu došlo v tomto případě k nelidskému a ponižujícímu zacházení a situaci v českých psychiatrických léčebnách je celkově neutěšená. Dochází zde velmi často k omezování lidských práv a důstojnosti člověka. Rozsudek přiznal muži odškodnění a zároveň důrazně apeloval na reformu psychiatrické péče v České republice.

České soudy: Léčebna se nemusí omlouvat

Lukáš B. se souběžně domáhal spravedlnosti také u českých soudů. Požadoval omluvu a finančního zadostiučinění ze strany psychiatrické léčebny kvůli špatnému zacházení a ublížení na zdraví. Po více než čtyřletém soudním sporu však Krajský soud v Brně odmítl vzít v potaz rozhodnutí ze Štrasburku a neuznal jakékoliv pochybení léčebny. Poškozený se tak nedočkal ani pouhé omluvy.

 

Podniknuté kroky:

  • únor 2007 – Městský soud v Brně rozhodl o zákonnosti převzetí do léčebny.
  • červenec 2007 – Bylo podáno odvolání proti rozhodnutí Městského soudu, trestní oznámení na personál zařízení pro ublížení na zdraví a žaloba pro zmatečnost. Odvolací řízení bylo následně zastaveno, trestní oznámení i žaloba pro zmatečnost byly zamítnuté. Odmítnuta byla také následná odvolání.
  • duben 2008 – Byla podána stížnost k Ústavnímu soudu kvůli špatnému zacházení léčebny. Zároveň byla podána také stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku.
  • prosinec 2008 – Byla podaná žaloba proti léčebně na ochranu osobnosti za zásah do důstojnosti. Poškozený požadoval omluvu a finanční zadostiučinění.
  • duben 2011 – Evropský soud pro lidská práva navrhl mimosoudní vyrovnání ve výši 30 000 eur, které poškozený odmítl.
  • říjen 2012 – Evropský soud pro lidská práva shledal porušení článku 3 a přiznal muži odškodnění ve výši 20 000 eur (anglické znění, český překlad).
  • duben 2013 – Krajský soud v Brně odmítá žalobu proti léčebně v plné výši i přes rozhodnutí Štrasburského soudu. Poškozenému nepřiznal finanční zadostiučinění ani omluvu ze strany léčebny.
  • červenec 2013 – Bylo podáno odvolání proti tomuto rozhodnutí. Poškozený následně zaslal léčebně návrh na mimosoudní vyrovnání. Léčebna tento návrh odmítla.
  • prosinec 2013 – Vrchní soud v Olomouci zrušil rozhodnutí Krajského soudu a celou věc vrátil k opětovnému projednání.

Případ je uzavřen. Soud přiznal muži odškodnění 20 000 eur.

 

Tiskové zprávy k případu:

Muže neoprávněně zbavili způsobilosti a proti jeho vůli ho drželi na psychiatrii

Milana S. zbavil soud dvakrát způsobilosti k právním úkonům na základě chybného znaleckého posudku a zcela bez jeho vědomí. Nedobrovolná hospitalizace mu navíc doživotně poškodila zdraví. Spravedlnosti se domohl až u Evropského soudu pro lidská práva, který mu přiznal odškodnění za porušení jeho práv a osobní svobody.

Návrh na zbavení způsobilosti k právním úkonům podalo město Brno, pan Milan však nebyl k soudu nepředvolán a ani ho nikdo neinformoval o výsledném rozhodnutí. Také vypracování zdravotního posudku proběhlo bez osobního setkání a posouzení jeho skutečného stavu. „Nic jsem nevěděl, ničemu jsem nebyl přítomen, nic jsem ani nemohl ovlivnit, oni mne naprosto pominuli,“ vzpomíná Milan S., který se o rozhodnutí dozvěděl náhodou od svých známých.

Nedobrovolný pobyt na psychiatrii s doživotními následky

Člověk bez způsobilosti k právním úkonům se nemůže rozhodovat sám za sebe, ale rozhoduje za něj opatrovník, kterým bylo v tomto případě město Brno, tedy úředníci magistrátu. Pan Milan podal proti rozhodnutí odvolání ke Krajskému soudu v Brně, který mu dal za pravdu. Mezitím však došlo k jeho nedobrovolné hospitalizaci v psychiatrické léčebně v Brně-Černovicích. Souhlas s hospitalizací podalo město, které bylo v té době stále jeho opatrovníkem.

Během nedobrovolného držení v psychiatrické léčebně dostával Milan S. pravidelně psychofarmaka. Když medikaci odmítl, podávali mu ji pracovníci zařízení intravenózně, což vedlo k nevratnému poškození zraku a sluchu. Pan Milan musel následně podstoupit trojnásobný chirurgický zákrok a zdravotní následky si nese dodnes.

Opatrovník nemůže rozhodovat o hospitalizaci

Podle Evropského soudu pro lidská práva došlo k porušení jeho základních práv. Štrasburský soud uvedl, že pochybením bylo už vypracování posudku bez seznámení se se zdravotním stavem pana Milana S., který navíc nebyl o rozhodnutí informován. Nedobrovolná hospitalizace na psychiatrii pak porušila jeho právo na osobní svobodu.

„Z rozhodnutí Štrasburského soudu plyne, že opatrovník nemůže automaticky rozhodovat o hospitalizaci člověka zbaveného způsobilosti. V případě, že s hospitalizací nesouhlasí, musí o zákonnosti zásahu do osobní svobody rozhodnout soud,“ dodal právník Ligy lidských práv Maroš Matiaško, který Milana S. zastupoval. Soud přiznal muži náhradu ve výši 20 000 eur jako odškodnění za psychickou újmu a doživotní zdravotní následky.

 

Tiskové zprávy k případu:

Případ je uzavřen. Soud přiznal muži odškodnění 20 000 eur.