Rodiče dostali pokutu za doprovod dětí do školní třídy

Kvůli opakovaným neshodám s učitelským sborem a třídním kolektivem začali rodiče doprovázet své děti až do školní třídy. Protože tím porušovali nařízení ředitele školy, dostali za to od úřadu v Nové Pace pokutu. Včetně nákladů přestupkového řízení měli zaplatit šest tisíc korun. Podle Ligy nemohou být rodiče za doprovázení svých dětí do školy trestáni, a proto jsme nabídli rodině právní pomoc a proti pokutě podali odvolání. Na právní pomoc rodiny jsme také vyhlásili sbírkovou kampaň.

Oba rodiče se podle úřadu opakovaně pohybovali po škole, a to i přes nařízení ředitele školy, kterým v podstatě zakazuje komukoli bez předchozí domluvy vcházet do budovy. Podle ředitele jde o přiměřené opatření k zajištění bezpečnosti všech žáků školy.

Ve skutečnosti rodiče pouze několikrát doprovodili své děti do třídy, kvůli tomu, že se obě ve škole opakovaně setkaly s nevhodným, resp. neprofesionálním chováním jak ze strany svých spolužáků, tak ze strany učitelů.

Spolužáci se dívkám různě vysmívali, schovávali jim věci apod. Obě sestry byly kázeňsky potrestány za neomluvené hodiny, kdy mladší dostala napomenutí třídního učitele a starší třídní důtku, a to i přesto, že obě dívky měly od rodičů v žákovské knížce předem napsanou omluvenku z důvodu návštěvy zubaře.

Podobných situací bylo více – ve výše popsaných případech dala rodičům za pravdu Policie ČR a Česká školní inspekce, v jiných případech byly stížnosti rodičů vyhodnoceny jako nedůvodné, případně neprokazatelné (tzn. nešlo prokázat, že ze strany školy došlo k neprofesionálnímu či protiprávnímu jednání). Dívky tyto zkušenosti psychicky negativně poznamenaly a do školy začaly chodit nerady.

Rodiče nemohou být za doprovázení svých dětí do školy trestáni

Rodičovská práva, do kterých spadá i ochrana dítěte a osobní styk s ním, nejsou nijak omezena školní docházkou a pokud dochází k nevhodnému chování ze strany spolužáků, je naopak v zájmu dětí, aby je rodiče doprovázeli. I podle judikatury Ústavního soudu nemůže být výkon ústavně zaručeného práva protiprávním jednáním.

Jednání rodičů nejenom nenaplňuje podstatu přestupku (chybí zde relevantní společenská škodlivost), ale bylo porušeno jejich právo na soukromý a rodinný život (dle čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), právo na péči a výchovu dětí (dle čl. 32 odst. 4 Listiny) a právo na spravedlivý proces (dle čl. 36 Listiny). Vzhledem k tomu, že správní orgán nevzal v úvahu ani nejlepší zájem dětí, porušil tím závazek státu (vyplývající ze čl. 3 Úmluvy o právech dítěte), který říká, že ve věcech týkajících se dětí musí být jejich zájem předním určovacím hlediskem.

Rodičům jsme pomohli s odvoláním

Proti rozhodnutí Městského úřadu Nová Paka jsme se s klienty odvolali ke Krajskému úřadu Královéhradeckého kraje. Ten našemu odvolání vyhověl, rozhodnutí Městského úřadu Nová paka zrušil a přestupkové řízení zastavil.

Krajský úřad uznal, že ředitel školy je odpovědný za bezpečnost všech žáků i svých zaměstnanců a za tímto účelem může přiměřeně upravit vnitřní režim školy. Nicméně dodal, že „školní řád nelze chápat jako zákonný podklad pro omezení Listinou zaručených rodičovských práv. Zjednodušeně řečeno, odevzdáním dítěte do vzdělávání ve škole neztrácí rodič své postavení, a tím ani práva vyplývající mu přímo z Listiny.“ K zajištění bezpečnosti ve škole lze využít různé prostředky (kamery u vstupu, elektronický vrátný, bezpečnostní rám apod.), při kterých nemusí docházet k omezování základních práv.

Krajský soud věc uzavřel s tím, že jednání rodičů postrádalo základní formální znak přestupku, a to protiprávnost, neboť rodiče svým doprovodem nikomu neškodili, nikoho neohrožovali a nenarušovali výuku. Je v pořádku, že ředitel chtěl regulovat pohyb osob ve škole, použil k tomu však nepřiměřené a právem nepodložené metody, kterým zasáhl rodičům dětí do jejich základních práv a svobod.

Machiavellistický přístup školy a městského úřadu k zajištění bezpečnosti žáků i zaměstnanců je v demokratickém právním státě nepřijatelný. Zvlášť když existuje řada mírnějších prostředků k zajištění bezpečnosti, než je zákaz vstupu rodičů do školy bez předchozí domluvy. Krajský úřad se k věci postavil čelem a správně dovodil, že škola nemůže zasahovat do základních práv a svobod rodičů a jejich dětí, která jim garantuje Listina. Ta může omezit jen soud na základě zákona. Rozhodnutí a zveřejnění případu je důležité proto, aby se podobné incidenty již neopakovaly, a to jak v této konkrétní škole, tak jakékoli jiné škole,“ říká právník Ligy Karel Lach.

Pozn: Původní text článku k případu popisoval kromě protiprávního uložení pokuty také další podrobnosti o problémech rodiny se školou, které jsme se ale po obdržení vyjádření školy a radnice rozhodli odstranit a dále se k této věci nevyjadřovat. Zájem Ligy byl v tomto případě soustředěn pouze na odepření možnosti rodičům doprovodit své děti do školní třídy. S rozhodnutím krajského úřadu, který potvrdil nezákonnost tohoto odepření, považujeme tento případ za uzavřený.

 

Podniknuté kroky:

leden 2021 – Městský úřad Nová Paka vydal rozhodnutí o pokutě za přestupek, proti kterému jsme podali odvolání.

únor 2021 – Krajský úřad Královéhradeckého kraje odvolání vyhověl, rozhodnutí Městského úřadu Nová paka zrušil a přestupkové řízení zastavil.

 

Tiskové zprávy:

duben 2021Krajský úřad zrušil pokutu rodičům, kteří doprovázeli své děti do školy

Podpořte bezplatnou právní pomoc rodičů v naší sbírkové kampani:

 

Stát pokutuje rodiče za neočkování dětí, i když je to v rozporu s jejich přesvědčením

Pan Pavel měl několik důvodů, proč své děti nechtěl nechat naočkovat. Vadily mu možné zdravotní komplikace a bránilo mu v tom také filozofické přesvědčení rodičů. I když povinné očkování může ohrozit zdraví dětí, stát přesto nutí rodiče proti jejich vůli tato rizika podstoupit. Případ doputoval až  velkému senátu Evropského soudu pro lidská práva, který porušení práv stěžovatele neshledal.

V roce 2003 se pan Pavel rozhodl nenechat naočkovat svou tehdy třináctiletou dceru a čtrnáctiletého syna proti obrně, hepatitidě B a tetanu. Důvodem byla nejen možná zdravotní rizika očkování, ale také filosofické přesvědčení rodičů i dětí. Za nerespektování očkovacího kalendáře dostal pan Pavel pokutu ve výši 3 000 korun.

Muž se rozhodl podat stížnost a neúspěšně řešil tuto záležitost u několika soudů, včetně Ústavního soudu.Ústavní soud v jeho případě sice dospěl k závěru, že musí existovat výjimka z povinného očkování z důvodu náboženského přesvědčení rodičů, neuznal však, že by pokutou bylo zasaženo do jeho práva na svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání.

Panu Pavlovi však argumenty soudu nestačily a kromě pokuty musela jeho rodina trpět také nepřiměřeným nátlakem úřadů, které jim opakovaně vyhrožovaly odebráním dětí. Proto se pan Pavel rozhodl podat stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku.

Povinné očkování s rizikem a bez nároku na odškodnění

Stát nutí rodiče k nedobrovolnému zákroku, který je potenciálně rizikový a který může poškodit zdraví a dokonce i život jejich dětí. Nijak se také nerespektuje názor a postoj nezletilých vůči povinnému očkování, přestože se jich přímo týká.

Od udělení pokuty a první žaloby uběhlo už více než 12 let a mnohé se změnilo, i u pana Pavla:

Byl jsem svědkem mnoha soudních jednání a ztratil jsem zbytky důvěry v justici. Takové to prozření ruky, snažící se uchopit sama sebe… Podle mne tudy cesta nevede. Dnes bych do takového sporu nešel. Ne, že bych změnil názor na nesmyslnost očkování, ale protože jsem došel k uvědomění, že skutečná změna vzniká změnou lidského srdce a ne direktivním rozhodnutím. K tomu, ale ještě čas nedošel. Nicméně, když už jsem začal. tak to dovedu do konce…

 

Podniknuté kroky:

prosinec 2003 – podáno odvolání proti udělení pokuty

únor 2004 – Ministerstvo zdravotnictví odvolání zamítlo

březen 2004 – podána správní žaloba

červen 2004 – Městský soud v Praze žalobu zamítl

září 2005 – podána kasační stížnost

únor 2006 – Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl

červen 2006 – podána ústavní stížnost

únor 2011 – Ústavní soud zrušil rozhodnutí Nejvyššího správního soudu

září 2011 – Nejvyšší správní soud celou věc opětovně posoudil a stížnost znovu zamítl

leden 2013 – Ústavní soud tentokrát potvrdil rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.

červenec 2013 – byla podána stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku

červenec 2020 – Veřejné slyšení před velkým senátem Evropského soudu pro lidská práva, který sloučil šest stížností na systém povinného očkování v Česku do jednoho případu

duben 2021 – Velký senát Evropského soudu pro lidská práva většinou 16 soudců ze 17 neshledal porušení práv šesti stěžovatelů

Tiskové zprávy k případu:

únor 2011 – Přesvědčení a víra rodičů může být důvodem proč neočkovat, řekl Ústavní soud

duben 2012 – Analýza rozkrývá enormní vliv farmaceutických firem na očkování dětí v ČR

červen 2020 – Štrasburský soud projedná šest stížností na povinné očkování

červenec 2020 – Evropský soud pro lidská práva dnes projedná šest stížností proti povinnému očkování v ČR

duben 2021Štrasburský soud „posvětil“ systém povinného očkování. Jeden soudce se proti verdiktu ohradil

Další dokumenty:

Vyjádření stěžovatelů ke štrasburskému soudu a jeho Odlišné stanovisko soudkyně Kateřiny Šimáčkové k výroku i odůvodnění nálezu sp. zn. Pl. ÚS 19/14

  • Odlišné stanovisko soudkyně Kateřiny Šimáčkové k výroku i odůvodnění nálezu sp. zn. Pl. ÚS 16/14
  • Stanovisko veřejné ochránkyně práv k nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 19/14
  • Stanovisko veřejné ochránkyně práv k nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 16/14
  • Žádost o informace dle zákona o svobodném přístupu k informacím
  • Odpověď Ministerstva zdravotnictví na žádost o informaci
  • Článek „Prověrka pro náměstka Prymulu se zadrhla. Až ji dostane, chce z ministerstva pryč“ ze dne 16. ledna 2020
  • Analýza „Vliv farmaceutických společností, očkování a reklama“
  • Připomínky v reakci na prohlášení vlády (pouze v angličtině)
  • Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové v případu stěžovatelů Brožíka a Dubského ze dne 10. května 2016 (spisová značka 30 A 61/2014)
  • Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové v případu stěžovatelů Brožíka a Dubského ze dne 10. května 2016, (spisová značka 30 A 99/2015)
  • Vyjádřenípřílohy vlády.

    Vyjádření třetích stran (tzv. „amicus curiae“):

    Bezplatnou právní pomoc při zastupování tohoto případu u Evropského soudu pro lidská práva můžete podpořit v naší sbírce. Děkujeme!

     

    Chlapec nesměl do školky kvůli nekompletnímu očkování

    Chlapce v předškolním věku, kterého nechali rodiče po pečlivém uvážení očkovat jen částečně, kvůli tomu odmítly přijmout dvě mateřské školy. Liga lidských práv v tom spatřuje diskriminaci.

    Rodiče s vysokoškolským vzděláním v oblasti biologie zvolili po pečlivém uvážení pro své dítě individuální očkovací kalendář. Dítěti nechali aplikovat očkování proti nejzávažnějším nemocem – záškrtu, tetanu, černému kašli, obrně a hemofilovým infekcím. Ostatní očkování se rozhodli odložit na neurčito. Kvůli nekompletnímu očkování však chlapec nebyl přijat k předškolnímu vzdělávání do dvou mateřských škol v místě bydliště.

    Jde o diskriminaci, souhlasí veřejná ochránkyně práv

    Každé dítě má právo na vzdělání bez diskriminace. Vzhledem k tomu, že v řadě západních států, jako je Německo a Rakousko, není očkování vyžadováno pro přístup k předškolnímu vzdělávání, je důvod se domnívat, že v České republice nejde o nezbytné opatření. Jedná se o diskriminační praktiku, která není odůvodněna ochranou veřejného zdraví, ale má sloužit jako potrestání rodičů. O tom svědčí i skutečnost, že se k předškolnímu vzdělávání vyžaduje i očkování proti nemocem, které nelze přenést na druhé (tetanus), ale také to, že po personálu školek nikdo kompletní očkování nevyžaduje či nezkoumá jejich imunitu proti všem očkovaným nemocem.

    S těmito argumenty se ztotožnila i veřejná ochránkyně práv, která podmínku očkování pro přístup k předškolnímu vzdělávání označila za nepřiměřenou a diskriminační.

    Podali jsme ústavní stížnost (později doplněnou) obsahující i návrh na zrušení ustanovení zákonů, které stanoví podmínku očkování pro přístup k předškolnímu vzdělávání. Ústavní soud ve svém nálezu pléna návrh zamítl, ale vyzval zákonodárce k zakotvení odpovědnosti státu za poškození zdraví tímto očkováním způsobené. Skutečná lidskoprávní argumentace se bohužel nachází až v disentním (odmítavém) stanovisku soudkyně Kateřiny Šimáčkové, které je připojeno za nálezem (od strany 25).

    Zbytek ústavní stížnosti soud odmítl. Obrátili jsme se proto se stížností na Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku. Ten ale porušení práv stěžovatelů neshledal.

    Podniknuté kroky:

    duben 2010 – rozhodnutí o nepřijetí ze dvou mateřských škol, rodiče se proti rozhodnutí odvolali

    květen 2010 – Krajský úřad kraje Vysočina zamítl odvolání rodičů

    červenec 2010 – podána správní žaloba ke Krajskému soudu v Brně

    říjen 2011 – Krajský soud v Brně žalobu zamítl rozsudkem č. j. 29 A 69/2010 ze dne 20. 10. 2011, proti kterému podali rodiče kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu

    březen 2013 – Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl svým rozsudkem 8 As 20/2012 42 ze dne 29. 3. 2013 s odůvodněním, že stěžovatelé netvrdili žádné výjimečné důvody, které by mohly převážit nad ochranou veřejného zdraví. Pouze odlišný názor rodičů podle soudu nedostačuje.

    červen 2013 – podána ústavní stížnost (její pozdější doplnění zde) s návrhem na zrušení ustanovení zákonů, které stanoví podmínku očkování pro přístup k předškolnímu vzdělávání.

    červen 2014 – návrh na zrušení ustanovení zákonů byl senátem Ústavního soudu postoupen k rozhodnutí plénu Ústavního soudu pod sp. zn. Pl. ÚS 16/14.

    červenec 2014 – Veřejná ochránkyně práv vstoupila do řízení jako vedlejší účastník a vyjádřila se, že podmínka povinného očkování pro přístup dítěte do mateřské školy je nepřiměřená a diskriminační. Podle ní stát zneužívá opticky legitimního cíle a dítě si bere jako rukojmí a trestá ho odepřením přístupu ke vzdělání bez posouzení skutečného rizika ohrožení ostatních dětí.

    leden 2015 – plénum Ústavního soudu návrh na zrušení ustanovení zákonů zamítl

    březen 2015 – Ústavní soud stížnost odmítl

    srpen 2015 – podána stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva

    červenec 2020 – Veřejné slyšení před velkým senátem Evropského soudu pro lidská práva, který sloučil šest stížností na systém povinného očkování v Česku do jednoho případu

    duben 2021 – Velký senát Evropského soudu pro lidská práva většinou 16 soudců ze 17 neshledal porušení práv šesti stěžovatelů

    Tiskové zprávy k případu:

    červen 2020 – Štrasburský soud projedná šest stížností na povinné očkování

    červenec 2020 – Evropský soud pro lidská práva dnes projedná šest stížností proti povinnému očkování v ČR

    duben 2021Štrasburský soud „posvětil“ systém povinného očkování. Jeden soudce se proti verdiktu ohradil

    Další dokumenty:

    Vyjádření stěžovatelů ke štrasburskému soudu a jeho přílohy:

    Vyjádřenípřílohy vlády.

    Vyjádření třetích stran (tzv. „amicus curiae“):

    Bezplatnou právní pomoc při zastupování tohoto případu u Evropského soudu pro lidská práva můžete podpořit v naší sbírce. Děkujeme!

     

    Spádové oblasti základních škol v Bohumíně vedly k protiprávní segregaci

    Město Bohumín schválilo v roce 2015 obecně závaznou vyhlášku, která stanovila spádové oblasti místních základních škol. Právníci Ligy lidských práv shledali  danou obecně závaznou vyhlášku jako diskriminační kvůli tomu, jak byl určen školský obvod pro ZŠ Pudlov. Do této školy (na mapce označené červeným kolečkem) školy totiž spadaly především žáci romského původu, ze způsobu určení daného obvodu šlo navíc jasně poznat záměr vybrat pouze určité adresy vyloučených lokalit (na mapce označené číslicemi), zatímco ostatní obvody zahrnovaly celé ulice nebo městské části.

    Číslice označují vyloučené lokality, které podle původní vyhlášky patřily do spádové oblasti ZŠ Pudlov (červené kolečko), i když lokalitou patří do zelené a modré spádové oblasti jiných základních škol.

    Liga lidských práv proto na začátku roku 2018 podala podnět Kanceláři veřejného ochránce práv, která následně požádala Ministerstvo vnitra o dohled. Ministerstvo vnitra poté v součinnosti s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a Agenturou pro sociální začleňování označilo městem Bohumínem stanovený školský obvod, který již několik let navštěvují výlučně romští žáci, za segregační a v rozporu se zákonem.

    Vyhláška vytváří nerovné podmínky v přístupu ke vzdělávání pro děti z romských rodin, které jsou vzdělávány odděleně od dětí z neromských rodin. Oddělené vzdělávání žáků podle jejich etnika je nerovné a diskriminační, a to i kdyby se na školách poskytovalo stejně kvalitní vzdělávání při shodných personálních i materiálních podmínkách. Tento závěr potvrzuje i judikatura Evropského soudu pro lidská práva, který označuje situaci vzdělávání romských dětí ve škole navštěvované pouze Romy za diskriminaci a za porušení práva na vzdělávání.

    Ministerstvo vnitra upozornilo v lednu 2019 město Bohumín na rozpor vyhlášky se zákonem a město přislíbilo dobrovolně zjednat nápravu. Zastupitelstvo města sice v červnu 2019 schválilo novou obecně závaznou vyhlášku, změnilo v ní ale jen jednu z mnoha adres v rámci školského obvodu ZŠ Pudlov, které byly ministerstvem označeny za problematické. Ministerstvo vnitra proto v listopadu 2019 opět sdělilo městu Bohumín, že vyhláška je diskriminační.

    K nápravě došlo až v únoru 2020, kdy zastupitelstvo po konzultaci města s řediteli škol schválilo další vyhlášku, která nově určila jako školský obvod pro ZŠ Pudlov celé městské části Pudlov a Vrbice.

    Zasedání zastupitelstva se účastnila i právnička Ligy a situaci budeme nadále monitorovat.

     

    Podnikuté kroky:

    únor 2018 – Liga lidských práv se dozvěděla vyhlášce vytvářející segragační spádové obvody škol a podala podnět Kanceláři veřejného ochránce práv. Ombudsman poté předal podnět Ministerstvu vnitra.

    leden 2019 – Ministerstvo vnitra upozornilo město Bohumín o rozporu obecně závazné vyhlášky se zákonem, město přislíbilo nápravu

    červen 2019 – Město schválilo novou vyhlášku, v níž ale došlo ken je kosmetickým změnám a Ministerstvo vnitra ji opět označilo za dikriminační.

    únor 2020 – Město Bohumín schválilo novou vyhlášku se spádovými školskými obvody bez segregovaných vyloučených lokalit.

    Za přivolání policie na domácí rodičku museli zdravotníci zaplatit 100 tisíc korun

    Zdravotníci kontrolující dítě narozené v domácím prostředí přivolali na rodičku policii, neboť odmítla okamžitý převoz s dítětem do porodnice. Záchranná služba nerespektovala přání ženy zůstat se zdravým dítětem doma a rozhodla se situaci řešit rezolutně. Právníci Ligy podali na zdravotníky stížnosti a žalobu na ochranu osobnosti a podařilo se jim vysoudit 100 tisíc korun. Tento případ odstartoval sérii bouřlivých diskusí nad problematikou domácích porodů.

    Žena, která si nepřeje zveřejnit své jméno, porodila v roce 2010 své třetí dítě doma v Brně. Byly skoro dvě hodiny ráno a pravá únorová zima. Porodu asistoval její partner. Narození syna proběhlo bez komplikací, rodiče novorozence osušili, zabalili do ručníků a přiložili ke kojení. Vyšetření dítěte a přestřižení pupeční šňůry však chtěli svěřit odborníkům. Jejich známý lékař nebyl dostupný, proto zavolali zdravotnickou záchrannou službu. Lékař pupeční šňůru ošetřil a dítě prohlédl. Do zprávy o výjezdu zhodnotil dítě jako zcela zdravé, což vyjádřil ohodnocením Apgar skóre 10. Přesto byl však rozhořčen nad tím, že rodička neodjela včas do porodnice a považoval ji za alternativní a nezodpovědnou.

    I když lékař nenašel žádnou patologii, přikázal okamžitý převoz do porodnice. Rodiče však takový direktivní přístup překvapil. Chtěli raději zůstat doma a lékaře navštívit až ráno, když dítě bylo zdravé. Lékař ale stále trval na svém a přivolal policii.

    Podchlazené dítě muselo do inkubátoru

    Přestože se rodiče snažili o domluvu a navrhli kompromis, že se do porodnice dostaví sami za hodinu, až bude žena umytá a oblečená, zdravotníci nechtěli opustit pokoj. Policisté, kteří mezitím přijeli, ji pod nátlakem přiměli, aby i s dítětem odjela do porodnice. Tam lékaři zjistili, že mezitím se dítě podchladilo a umístili ho do inkubátoru. Matka musela snášet nepřátelské jednání personálu.

    Podle právníků Ligy lidských práv, které žena požádala o pomoc, jde o systematické porušování práv pacientů. Lékaři totiž nemohou jednat proti vůli rodičů a proti jejich přesvědčení, co je v nejlepším zájmu jejich dítěte, není-li u dítěte zjištěno žádné život ohrožující nebezpečí či porucha zdraví. „Zdravého novorozence nelze automaticky považovat za ohroženého jen proto, že je novorozenec. Rodiče měli právo se bez nátlaku a svobodně rozhodnout, jakou péči o dítě zvolí – zda se dostaví k dalším vyšetřením do porodnice nebo zda vyhledají péči pediatra dle svého výběru,“ uvádí právnička Zuzana Candigliota, která se případu věnuje.

    Do tohoto práva nebyl lékař záchranné služby oprávněn jakkoli zasahovat, ani přivolávat si na pomoc policii. Jednání zdravotníků bylo podle ní ovlivněno předsudky vůči ženě, která neplánovaně porodila doma, a jejich nejistotou vyplývající z nezkušenosti s odmítnutím převozu po porodu doma.

    Kvůli traumatickému zážitku se žena ve spolupráci s Ligou lidských práv rozhodla případ řešit soudní cestou.

     

    Podniknuté kroky:

    • květen 2010 – Podáno oznámení o protiprávním jednání ke státnímu zastupitelství na zdravotníky a policisty.
    • květen – červen 2010 – Podle státního zastupitelství nešlo v případě zdravotníků o trestní odpovědnost s odkazem na možnost civilněprávního řízení, v případě policistů bylo podání postoupeno Policii ČR k posouzení, zda nedošlo ke kázeňskému přestupku.
    • červen 2010 – Podány stížnosti na lékaře záchranné služby k České lékařské komoře a k vedení Zdravotnické záchranné služby Jihomoravského kraje a na personál Fakultní nemocnice Brno na přístup personálu a vystavení nepravdivé a vůči matce urážlivé lékařské zprávy.
    • červenec – srpen 2010 – Ředitel záchranné služby neshledal pochybení, vyjádřil údiv a pobouření nad podanou stížností a sdělil, že zvažuje možnost podat trestní oznámení na rodiče pro neposkytnutí včasné první pomoci novorozenci. Ředitel Fakultní nemocnice sice neshledal pochybení personálu, ale zaslal novou závěrečnou zprávu bez nepravdivých a urážlivých výroků a vyjádřil politování. Česká lékařská komora disciplinární řízení zastavila z důvodu úmrtí lékaře. Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje neshledalo pochybení policistů s odůvodněním, že policista se musí řídit názorem lékaře, že je dítě ohroženo.
    • prosinec 2010 – Podána žaloba na ochranu osobnosti.
    • srpen 2011 – Rozhodnutí Krajského soudu v Brně o povinnosti záchranné služby zaslat rodičce omluvu a uhradit jí a dítěti celkem 100 tisíc korun.
    • leden 2012 – Vrchní soud v Olomouci rozhodnutí Krajského soudu v Brně zrušil a nařídil doplnit dokazování, zejména o znalecký posudek z oboru pediatrie.
    • listopad 2012 – Případ znovu projednal Krajský soud v Brně a dospěl ke stejnému závěru – tedy ve prospěch rodičky, které se záchranáři mají omluvit a uhradit jí a dítěti celkem 100 tisíc korun.
    • červen 2013 – Vrchní soud v Olomouci rozhodnutí Krajského soudu v Brně znovu zrušil a bezprecedentně odebral případ dosavadnímu soudci Michalu Ryškovi pro údajné nedodržení pokynů odvolacího soudu a nařídil projednání věci jiným soudcem, proti čemuž podali žalobci dovolání z důvodu porušení svého práva na zákonného soudce.
    • červen 2014 – Nejvyšší soud dovolání žalobců odmítl pro údajné nevymezení přípustnosti dovolání, ovšem uvedl, že k odnětí soudce došlo v souladu se zákonem.
    • srpen 2014 – Podána ústavní stížnost proti porušení práva stěžovatelů na zákonného soudce a na účinný prostředek nápravy proti porušení lidských práv.
    • prosinec 2015 – Ustavní soud z důvodu porušení práva na spravedlivý proces a práva nebýt odňat zákonnému soudci zrušil část rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci a usnesení Nejvyššího soudu
    • únor 2016 – Krajský soud v Brně i napotřetí rozhodl o tom, že záchranná služba neoprávněně zasáhla do osobnostních práv stěžovatelů a přiřkl jim odškodnění 100.000,- korun.
    • leden 2017 – Vrchní soud v Olomouci potvrdil rozhodnutí Krajského soudu v Brně a dal za pravdu žalobcům.
    • srpen 2018 – Nejvyšší soud odmítl dovolání Zdravotnické záchranné služby Jihomoravského kraje
    • březen 2019 – Ústavní soud odmítl stížnost Zdravotnické záchranné služby Jihomoravského kraje

    Případ je uzavřen – záchranná služba zaplatila klientce 100 tisíc korun.

     

    Tiskové zprávy k případu:

    Matce odebrali dítě, protože opustila porodnici proti vůli lékařů

    Paní Eva chtěla po bezproblémovém porodu odejít z nemocnice a užívat si první okamžiky se svým dítětem v klidu domova. Narazila však na nesouhlas lékařů a skončilo to vydáním předběžného opatření, podle kterého musela matka předat své zdravé dítě do péče nemocnice. Případ se dostal až k Evropskému soudu pro lidská práva, který konstatoval pochybení státu.

    Paní Eva porodila v roce 2007 v nemocnici v Hořovicích zdravé dítě a ještě v den porodu s ním chtěla odejít do domácí péče. Lékaři s tím však nesouhlasili, přestože matka i novorozenec byli v dobrém zdravotním stavu a porod proběhl bez komplikací. Ošetřující personál odmítl dát ženě k podpisu negativní revers v domnění, že bez toho nemůže odejít. Žena s dítětem ovšem odešla domů. Lékaři následně kontaktovali orgán sociálně-právní ochrany dětí s tím, že je dítě údajně ohroženo. Sociální pracovnice podaly návrh na vydání předběžného opatření o předání dítěte do péče nemocnice.

    Rodiče neměli žádnou možnost se k věci vyjádřit a o rozhodnutí se dozvěděli, až když jim soudní vykonavatel, sociální pracovnice, policisté a záchranáři přijeli odebrat dítě. Přítomný lékař v bytě novorozence prohlédl a shledal, že je zdravý. Přesto se matka s dítětem musela vrátit do nemocnice, kde nedobrovolně setrvali další dva dny.

    České nemocnice stále odmítají ambulantní porody

    V tomto případě pochybili jak lékaři, tak stát.

    Lékaři vydali nepravdivou lékařskou zprávu o tom, že je dítě mimo nemocnici ohroženo na zdraví a na životě. Přitom Světová zdravotnická organizace zastává opačný názor – že zdravé dítě nemusí být po porodu v nemocnici a že domácí péče má svoje výhody. Žádný právní předpis neomezuje možnost odejít se zdravým dítětem hned po porodu. V české zdravotnictví ovšem stále přetrvává autoritářský přístup namísto respektování svobodné a informované volby rodičů dětí.

    Selhal také stát – sociální pracovnice a soud, kteří se nezajímali o vyjádření rodičů, ani o zdravotní stav dítěte, a přistoupili rovnou k tak závažnému kroku, jako je odebrání novorozence z péče rodičů. Rodiče proto požadovali od státu omluvu a náhradu za nemajetkovou újmu ve výši 40 000 korun. Soud však jejich stížnost zamítl, protože český právní rámec neumožňuje žádné zadostiučinění za předběžné opatření. Celou věc tak musel řešit až Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku.

    Podniknuté kroky:

    • říjen 2007 – Okresní soud v Berouně nařídil předběžné opatření o předání dítěte do péče Nemocnice v Hořovicích.
    • duben 2008 – Byla podána žádost o omluvu a náhradu nemajetkové újmy na Ministerstvo spravedlnosti ČR, které žádosti nevyhovělo.
    • srpen 2008 – Byla podána stížnost k Ústavnímu soudu kvůli předběžnému opatření.
    • prosinec 2009 – Ústavní soud stížnost zamítl.
    • červenec 2010 – Podána stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva.
    • prosinec 2014 – Evropský soud pro lidská práva konstatoval porušení článku 8 Úmluvy (Právo na respektování soukromého a rodinného života) a článku 13 Úmluvy (Právo na účinný právní prostředek nápravy). Překlad rozsudku Evropského soudu pro lidská práva najdete zde.

    Případ je uzavřen

     

    Tiskové zprávy k případu: