Jak řešit neposkytnutí zdravotní péče nejen v době koronaviru

Kvůli mimořádným opatřením vlády byly uzavřeny nebo omezeny nejrůznější provozovny. Co když ale svou činnost přerušil ambulantní lékař? A co když vás poskytovatel zdravotních služeb, ať už jde o nemocnici nebo ambulantního poskytovatele, nepřijal do péče nebo vám odmítl péči poskytnout? Pojďme se společně podívat na to, co na tyto situace říká právo.

Předtím, než se pustíme do výkladu zákonných ustanovení, je třeba zmínit, že Ministerstvo zdravotnictví ČR vydalo dne 16. 3. 2020 opatření obecné povahy, kterým nařídilo poskytovatelům zdravotních služeb akutní lůžkové péče, aby omezili provádění plánovaných zdravotních výkonů na míru nezbytně nutnou. V ostatních případech se však poskytovatelé musí dál řídit zákonem. Jen pro vysvětlení – poskytovatel může být jak fyzická, tak i právnická osoba, která má oprávnění k poskytování zdravotních služeb, takže poskytovatel je jak samostatný praktický lékař, tak i nemocnice.

Může poskytovatel přerušit poskytování zdravotních služeb?

Pod pojmem „přerušení“ zákon o zdravotních službách (§ 26/1 ZZS) rozumí neposkytování zdravotních služeb nepřetržitě po dobu delší než 1 měsíc, nejdéle na dobu 1 roku. Přerušit poskytování zdravotních služeb může každý poskytovatel bez uvedení důvodu, má ale povinnost to oznámit nejpozději 60 dnů předem krajskému úřadu a zdravotním pojišťovám, s kterými má smlouvu, a také informaci zpřístupnit pacientům. Tato lhůta však nemusí být dodržena, pokud důvod přerušení neumožnil včasné oznámení, v takovém případě musí poskytovatel oznámení učinit bez zbytečného odkladu. V případě, že se např. ambulantní lékař rozhodl přerušit poskytování zdravotních služeb z důvodu ohrožení koronavirem a nedostatku ochranných pomůcek, může tak učinit i bez dodržení uvedené lhůty.

Pokud tedy váš registrující lékař přerušil poskytování zdravotních služeb a váš zdravotní stav vyžaduje zdravotní péči, máte možnost:

Váš původní lékař, který činnost přerušil, je povinen předat jinému poskytovateli kopii vaší zdravotnické dokumentace nebo výpis z ní za účelem zajištění návaznosti zdravotních služeb (§ 26/3 ZZS). Také je povinen zpřístupnit pacientům informaci o poskytnutí neodkladné péče jiným poskytovatelem v rámci jeho ordinační doby (§ 45/2e ZZS).

Může mě poskytovatel odmítnout přijmout do péče?

Poskytování zdravotních služeb je v ČR založeno na tom, že si pacient může svobodně zvolit poskytovatele zdravotních služeb, přičemž výjimky stanoví jen zákon. Ty jsou odůvodněny hlavně tím, aby nedošlo k přetížení jednoho poskytovatele a snížení kvality zdravotních služeb.

Zákon stanoví 4 důvody, pro které může poskytovat odmítnout přijmout pacienta do péče:

  • Překročení únosného pracovního zatížení, v jehož důsledku by mohlo dojít ke snížení úrovně kvality a bezpečnosti poskytovaných zdravotních služeb již přijatým pacientům, tzn. že poskytovatel má již plnou kapacitu.
  • Provozní důvody, nedostatečné personální zabezpečení nebo technické a věcné vybavení zdravotnického zařízení – v souvislosti s koronavirem to může být např. nedostatek ochranných pomůcek, který je odůvodněně vyhodnocen jako překážka v poskytování péče dalším pacientům.
  • V případě praktických lékařů vzdálenost místa pobytu pacienta, která by neumožňovala výkon návštěvní služby.
  • Poskytovatel nemá smlouvu se zdravotní pojišťovnou pacienta.

Poskytovatel však nesmí pacienta odmítnout přijetí pacienta do péče, pokud je třeba mu poskytnout neodkladnou péči, jde-li o porod nebo o zdravotní služby, které jsou nezbytné z hlediska ochrany veřejného zdraví nebo ochrany zdraví při práci, dále jde-li o krizové situace nebo výkon ochranného léčení nařízeného soudem (§ 48/3 ZZS, § 5/1a ZZS).

Důvody odmítnutí přijetí pacienta do péče posuzuje poskytovatel, který je povinen o tom pacientovi vydat písemnou zprávu s uvedením důvodu odmítnutí (§ 48/5 ZZS).

Může mi poskytovatel, který mě má již v péči, odmítnout poskytnout zdravotní služby?

Zde může jít o odmítnutí či odložení jednorázového ošetření, stejně jako o úplné vyloučení pacienta z péče (ukončení péče). Tímto odmítnutím může být ohrožena místní a časová dostupnost zdravotní péče.

Odmítnutí jednorázového ošetření

U jednorázového ošetření se z logiky věci uplatní kapacitní a provozní důvody stejně jako u předchozí otázky, a to s výjimkou neodkladné a jiné výše uvedené nezbytné péče.

V případě odložení ošetření je potřeba vycházet z nařízení vlády o místní a časové dostupnosti zdravotních služeb, podle kterého se plánovaná péče (jiná než neodkladná a akutní péče) poskytuje „ve lhůtě, která je lékařsky odůvodnitelná a vychází z objektivního lékařského posouzení současného zdravotního stavu pojištěnce, anamnézy a pravděpodobného průběhu jeho nemoci, bolestivosti nebo povahy jeho onemocnění“. Tuto lhůtu stanoví při sestavení individuálního léčebného postupu ošetřující zdravotnický pracovník, který tuto péči indikoval, přičemž lhůta nesmí překročit lhůtu stanovenou pro tuto plánovanou hrazenou péči v příloze č. 2 k tomuto nařízení.

Kromě toho zákon o zdravotních službách (§ 50) dává zdravotnickému pracovníkovi (nejčastěji je to zaměstnanec poskytovatele, ale též zdravotnický pracovník přímo jako poskytovatel) právo neposkytnout zdravotní služby v případě, že by došlo při jejich poskytování k přímému ohrožení jeho života nebo k vážnému ohrožení jeho zdraví. Dále může odmítnout poskytnutí zdravotních služeb pacientovi v případě, že by jejich poskytnutí odporovalo jeho svědomí nebo náboženskému vyznání. O této skutečnosti je povinen ihned informovat poskytovatele, který zajistí pacientovi jiného zdravotnického pracovníka. Nemůže-li poskytovatel zajistit jiného zdravotnického pracovníka, zajistí pacientovi jiného poskytovatele, který mu zdravotní služby poskytne, pokud pacient zajištění jiného poskytovatele neodmítne (záznam o odmítnutí je součástí zdravotnické dokumentace). Zdravotnický pracovník nemůže odmítnout poskytnutí zdravotních služeb pacientovi z důvodu svědomí a náboženského vyznání, pokud by tím došlo k ohrožení života pacienta nebo k vážnému ohrožení jeho zdraví a poskytovatel není schopen zajistit poskytnutí zdravotních služeb jiným zdravotnickým pracovníkem.

Úplné vyloučení z péče

Poskytovatel může zcela ukončit péči o pacienta pouze ze zákonem stanovených důvodů. Přitom současně platí, že ukončením péče nesmí dojít k bezprostřednímu ohrožení života nebo vážnému poškození zdraví pacienta a také nelze ukončit péči o pacienta v případě neodkladné a jiné výše uvedené nezbytné péče (§ 48/2 a 3 ZZS).

Jde o tyto zákonné důvody:

  • Poskytovatel prokazatelně předá pacienta s jeho souhlasem do péče jiného poskytovatele – tento důvod tedy nelze uplatnit bez souhlasu pacienta.
  • Pominou důvody pro poskytování zdravotních služeb, což znamená, že Váš zdravotní stav již nevyžaduje další zdravotní péči tohoto poskytovatele. Tento důvod se neuplatní, pokud jde o registrujícího poskytovatele v primární ambulantní péči (praktický lékař, zubní lékař, gynekolog).
  • Pacient vysloví nesouhlas s poskytováním veškerých zdravotních služeb.
  • Pacient závažným způsobem omezuje práva ostatních pacientů, úmyslně a soustavně nedodržuje navržený individuální léčebný postup, pokud s poskytnutím zdravotních služeb vyslovil souhlas, nebo se neřídí vnitřním řádem a jeho chování není způsobeno zdravotním stavem.
  • Pacient přestal poskytovat součinnost nezbytnou pro další poskytování zdravotních služeb, kromě případu, kdy neposkytování součinnosti souvisí se zdravotním stavem pacienta.

Stejně jako u odmítnutí přijetí do péče platí to, že důvody ukončení péče posuzuje poskytovatel, který je povinen o tom pacientovi vydat písemnou zprávu s uvedením důvodu ukončení (§ 48/5 ZZS).

Jaké má zdravotník/poskytovatel práva a povinnosti v souvislosti s koronavirem?

Zdravotník má právo na informaci od pacienta, že je pacient nosičem infekční nemoci dle zákona o ochraně veřejného zdraví, a o dalších závažných skutečnostech týkajících se pacientova zdravotního stavu (§ 50/1a ZZS). Pacient má tedy povinnost zdravotníka upozornit na to, že je nebo může být nakažen koronavirem.

Dále má zdravotník právo neposkytnout zdravotní služby, pokud by tím došlo k přímému ohrožení jeho života nebo vážnému ohrožení zdraví (§ 50/1b ZZS), což je více rozvedeno výše. V souvislosti s koronavirem se může jednat o situaci, kdy zdravotník spadá do rizikové skupiny, která je ohrožena ve zvýšené míře.

Co se týká povinností poskytovatele v souvislosti s koronavirem, pak je potřeba zmínit především povinnost neprodleně ohlásit orgánu ochrany veřejného zdraví zjištění infekčního onemocnění nebo podezření na ně a také zajistit provedení prvních nezbytných opatření k zamezení šíření onemocnění včetně odběru biologického materiálu a jeho vyšetření, další opatření provádí dle pokynu orgánu ochrany veřejného zdraví (§ 62/1 zákona o ochraně veřejného zdraví – ZOVZ).

Jak se bránit proti porušení práv a neoprávněnému odepření péče?

V případě, že pacient domnívá, že poskytovatel porušil jeho práva a neoprávněně mu odepřel zdravotní péči, má několik možností řešení.

Jak je už uvedeno výše, pacient si může zvolit jiného poskytovatele nebo požádat svou zdravotní pojišťovnu o zajištění místně a časově dostupného poskytovatele hrazených služeb.

Dále je možné využít právních prostředků k ochraně svých práv, ale problémem mohou být chybějící důkazy. Proto je dobré vědět, že pacient má právo si pořizovat nahrávky hovorů (telefonních i při osobním styku) se zdravotníky pro ochranu svých práv, a to i bez jejich souhlasu a bez upozornění (§ 88 občanského zákoníku).

Pacient dále může na zdravotníka nebo poskytovatele podat stížnost dle zákona o zdravotních službách (§ 93 a násl.), která se nejprve podává samotnému poskytovateli a v případě, že není řádně vyřízena, může podat stížnost správnímu orgánu, který poskytovateli udělil oprávnění k poskytování zdravotních služeb (nejčastěji krajský úřad, odbor zdravotnictví). V případě pochybení lékaře je možné podat stížnost i k České lékařské komoře.

V případě, že je život a zdraví pacienta v ohrožení, je možné se obrátit na soud s návrhem na předběžné opatření. Soud musí rozhodnout do 7 dnů a může poskytovateli nařídit poskytnutí zdravotní péče. Vzhledem k tomu, že by soud mohl odmítnout nedostatečně odůvodněný a podložený návrh, doporučujeme využít služeb advokáta se zaměřením na zdravotnické právo. V případě vzniku újmy také můžete podat na poskytovatele žalobu na náhradu újmy na zdraví nebo jiné újmy.

V závažných případech, kdy odepřením péče mohlo dojít k některému z trestných činů proti životu a zdraví, je možné podat trestní oznámení.

Městská policie Brno uznala pochybení – nelze bránit rodičům navštívit dítě v nemocnici

Minulý týden jsme informovali o tom, že Dětská nemocnice v Brně protiprávně znemožňuje rodičům navštívit hospitalizované děti za součinnosti se strážníky Městské policie Brno. Zatímco ředitel městské policie na základě stížnosti uznal pochybení a zjednal nápravu, Fakultní nemocnice Brno, pod kterou Dětská nemocnice spadá, se nepoučila a trvá na protiprávních podmínkách pro návštěvy dětských pacientů.

Na Ligu lidských práv se obrátila matka jednoho z hospitalizovaných dětí s prosbou o konzultaci ke svým stížnostem, a to jak proti postupu zdravotnického personálu, tak i strážníků městské policie. Ve stížnosti na strážníky namítala, že porušují práva rodičů a nezletilých pacientů tím, že rodičům zamezují ve vstupu do areálu nemocnice. Upozornila jak na zákonnou úpravu, tak i na mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví, které návštěvy nezletilých výslovně umožňují.

Nešlo o ojedinělý případ, jak upozornil Deník N a zpravodajský web Brněnská Drbna.

Ředitel Městské policie Brno Luboš Prchal stížnost velice rychle prošetřil a konstatoval, že názor prezentovaný strážníkem „byl špatný a v rozporu s platnou legislativou“ a ztotožnil se se stěžovatelkou, že není možné zakazovat návštěvy ve zdravotnických zařízeních u nezletilých pacientů. Dále dodal, že na to byli vedoucí revírů upozorněni, takže by se rodiče s tímto postojem již neměli setkat.

Naopak Dětská nemocnice zveřejnila prohlášení o umožnění návštěv nezletilých pacientů, z kterého ale vyplývá nepochopení práv dětí a rodičů a represivní přístup. Nejabsurdnější ze zveřejněných podmínek je možnost ošetřujícího lékaře „rozhodnout o zamítnutí návštěvy“, pokud pro zdraví a psychickou pohodu dítěte není vyžadován kontakt s blízkými osobami. Zákon přitom žádnou rozhodovací pravomoc lékařům nedává, naopak občanský zákoník svěřuje rozhodování o dítěti rodičům. Stejně tak jsou problematická další omezení rodičovských práv, která nemocnice zahrnula do podmínek.

Pokud se na nás obrátí další rodiče hospitalizovaných dětí, jejichž práva jsou porušována, jsme připraveni jim poskytnout právní pomoc. Naše poradna funguje i v dobách koronaviru.

Vyzýváme Dětskou nemocnici v Brně, aby přestala znemožňovat přístup rodičů k dětem

Na Ligu lidských práv se obrací rodiče, kterým je znemožňován přístup ke svým hospitalizovaným dětem v Dětské nemocnici v Brně, která spadá pod Fakultní nemocnici Brno. K tomu má dle jejich svědectví docházet za součinnosti s Městskou policií, která rodičům brání vstupu do areálu za svými dětmi.

Na webu Fakultní nemocnice Brno je uvedeno, že v Dětské nemocnici a na novorozeneckém oddělení povoluje návštěvu ošetřující lékař. A dále, že vstup do Dětské nemocnice je jako doprovod povolen pouze jednomu zdravému rodiči.

Chápeme zvýšená hygienická opatření s ohledem na šíření nákazy koronavirem, nicméně rodiče a děti mají ze zákona právo na nepřetržitý kontakt, které potvrzuje i mimořádné opatření ministerstva. Toto právo rozhodně nezávisí na „povolení lékaře“, ale na objektivních skutečnostech, které by kontaktu bránily, jako jsou známky nemoci či neochota podrobit se nutným hygienickým opatřením. Nemocnice také nemůže omezovat přístup k dítěti druhému z rodičů – oba zákonní zástupci vykonávají rodičovská práva a ta může omezit pouze soud, ne rozhodnutí nemocnice. Zdůrazňujeme, že odpírání kontaktu mezi rodiči a dětmi je velmi závažný zásah do jejich práv, který má dopad na psychiku dítěte i na průběh léčby. Takový zásah nelze jen povrchně odůvodnit rizikem šíření koronaviru, zvlášť když existují méně extrémní opatření.

Požádali jsme nemocnici o informace ohledně omezování práva na kontakt dětí a rodičů a také jsme ji jako spotřebitelská organizace, která má v cílech ochranu zájmů spotřebitelů a lidských práv, vyzvali, aby se zdržela protiprávního jednání.

Otevřený dopis – výzva ke zrušení zákazu přítomnosti otců u porodu

Ministerstvu zdravotnictví a Vládě ČR

 

Vážený pane ministře, vážený pane předsedo vlády a vážení členové vlády,

tímto otevřeným dopisem Vás vyzýváme, abyste zrušili zákaz přítomnosti otců u porodu zavedený mimořádným opatřením Ministerstva zdravotnictví ze dne 18. 3. 2020, č. j. MZDR 12344/2020-1/MIN/KAN, respektive abyste obnovili předchozí stav, kdy se na přítomnost otců u porodu vztahovala výjimka ze zákazu návštěv ve zdravotnických zařízeních.

Tento zákaz nemá žádné rozumné opodstatnění z hlediska ochrany veřejného zdraví a hrubě zasahuje do práva nastávajících rodičů na respektování soukromého a rodinného života a též do práva žen a dětí na zdraví, protože má negativní dopad na průběh a výsledek porodu. Také vyzýváme Ministerstvo zdravotnictví k tomu, aby přijalo opatření ke snížení rizik nemocničního provozu pro matky a novorozence.

Přestože je zákaz otce u porodu pro rodiny velmi drastický a přestože jste, pane ministře zdravotnictví, dřívější výjimku umožňující přítomnost otce u porodu v médiích sám odůvodňoval tím, že nechcete být k rodičům krutí, tak zavedení zákazu není nijak odůvodněno. Opatření nevede k ochraně veřejného zdraví. Podle ministerstvem zřizované Fakultní nemocnice v Ostravě je přítomnost otce u porodu neriziková. To odůvodňuje tím, že partner je stejně rizikový jako rodička, protože s ní žije, a za dodržení určitých podmínek (zdravotní stav, ochranné pomůcky, omezení pohybu po nemocnici) je jeho přítomnost u porodu neriziková. Nemocnice naopak vyzdvihuje důležitost otce u porodu z důvodu psychické pohody rodičky. Rovněž Světová zdravotnická organizace doporučuje přítomnost rodičkou zvoleného doprovodu u porodu, protože to má podle studií pozitivní vliv na průběh porodu a zvyšuje to pravděpodobnost, že se porod nezkomplikuje a že se dítě narodí v dobrém zdravotním stavu.

Také Vás chceme upozornit na absurditu, která ministerstvu nespíš unikla, spočívající v tom, že zatímco přítomnost u porodu byla otcům zakázána, nadále platí výjimka ze zákazu návštěv pro nezletilé pacienty, na které se tedy zákaz nevztahuje. Okamžikem narození se dítě stává nezletilým pacientem, ke kterému má otec rodičovskou odpovědnost, která zahrnuje právo osobního styku s dítětem, péči o jeho zdraví a ochranu dítěte. Nemocnice tak nesmí otci zakazovat přítomnost u narozeného dítěte, což potvrzuje i stanovisko advokátní kanceláře Holubová advokáti zpracované pro spolek Juno Moneta.

Když vše shrneme, tak z medicínského hlediska otec u porodu nezvyšuje riziko nákazy, ale jeho přítomnost je prokazatelně v zájmu rodičky a dítěte a jejich zdraví. Přítomnost otce u porodu je zakázána, ale hned jak dítě přijde na svět, tak otec k němu může a nemocnice mu to musí umožnit. Opatření tedy nedává žádnou logiku, jde proti zdravému rozumu i proti lidskosti a je zjevně nepřiměřené. Nepřiměřené je i z toho důvodu, že i kdyby měl otec negativní test na koronavirus a využil nejdokonalejší ochranné pomůcky, přesto se zákaz vztahuje i na něj. Kvůli zákazu dokonce některé ženy, které původně chtěly rodit v nemocnici, reálně zvažují porod doma.

V případě Hanzelkovi proti České republice už Evropský soud pro lidská práva řekl, že v tak zásadním životním momentu, jako je narození dítěte a období po porodu, musí být pro zásah do rodinného života prokázána existence obzvláště naléhavých důvodů a stát se musí zabývat tím, zda nelze použít nějaký méně extrémní zásah do rodinného života. To, že je vyhlášen stav nouze, neznamená, že vláda může nepřiměřeně a bez jakéhokoliv rozumného odůvodnění zasahovat do základních lidských práv.

Nejenže zákazem otce u porodu dochází k ohrožení zájmu žen a dětí na hladkém průběhu porodu, ale také není nijak řešeno nepřiměřené riziko, které pro ně představuje nastavení nemocničního provozu. Rodička a novorozenec přijdou zbytečně do kontaktu s velkým množstvím střídajícího se personálu, navíc ne každá nemocnice má v současnosti dostatek ochranných pomůcek, takže pravděpodobnost nakažení personálem je mnohonásobně vyšší než ze strany otce. V řadě vyspělých zemí je přitom i za normálního stavu standardem, že v případě nekomplikovaného porodu péči poskytuje jedna porodní asistentka, což je typ péče, který vykazuje nejlepší výsledky. Stejně tak prostředí nemocnice je samo o sobě rizikové, což by vyřešila nabídka okamžitého propuštění po porodu – tzv. ambulantního porodu, který je opět ve vyspělých systémech běžný. Ministerstvo nečiní žádná opatření k ochraně rodiček a novorozenců, nemocnice o rizicích rodiče neinformují a některé nemocnice se namísto přijetí opatření k minimalizaci rizika uchylují k dalším svévolným a škodlivým zásahům do práv rodiček a dětí, např. k odebírání dětí matkám po porodu.

Proti nesmyslnému opatření se rodiče oprávněně bouří – nejprve se začal šířit otevřený dopis jednoho z dotčených otců ministerstvu, který má již několik stovek sdílení, následně vznikla petice „Pusťte tatínky k porodu“, která nasbírala 25.000 podpisů a ty každou minutu narůstají. Rodiče se také začali s žádostmi o radu obracet na nás, na spolky a jednotlivce zabývající se ochranou lidských práv ve zdravotnictví.

Proto Vás vyzýváme k přehodnocení zákazu přítomnosti otců u porodu a k přijetí opatření ke snížení rizik pro rodičky a novorozence v nemocnicích.

 

Za Ligu lidských práv:
Zuzana Candigliota, Sandra Pašková, Anna Štefanidesová, právničky
Dan Petrucha, statutární zástupce

Za spolek Juno Moneta:
Petra Langová, předsedkyně
Ágnes Němečková, místopředsedkyně

Za Hnutí za aktivní mateřství:
Petra Sovová, předsedkyně

Za Unii porodních asistentek:
Ivana Königsmarková, prezidentka
Andrea Bučková, Magda Ezrová, Jana Riedlová a Marie Vnoučková, členky rady

A dále jednotlivci aktivní v oblasti práv rodičů:
Adéla Hořejší, advokátka
Věra Jedličková, právnička a autorka článku Otec k porodu patří, karanténa nekaranténa
Eliška Vlasta Kupšovská, ambulantniporod.cz
Marcela Peremská, dětská lékařka
Klára Šimáčková Laurenčíková, předsedkyně Výboru pro práva dětí

Hledáme dobrovolníky do naší právní poradny

Zajímají Tě lidská práva? Chceš získat zajímavé zkušenosti a dovednosti při činnosti, která dává smysl a přispívá ke spravedlivější společnosti?

Náš právní tým hledá dobrovolníky, kteří budou oporou v právní poradně. Řešíme právní problémy s lidskoprávním přesahem, zejména se zaměřením na práva dětí, práva pacientů a práva lidí s postižením. Náplní Tvé práce bude zejména zodpovídání dotazů klientů a komunikace s nimi. Dostat se můžeš také ke zpracování jednodušších právních podání pro klienty, zpracování manuálů na web nebo k překladům do angličtiny.

Co Ti nabízíme?

Kromě toho, že Tvá práce bude dávat smysl, si zlepšíš své právní i komunikační dovednosti, bude se Ti věnovat mentor z řad právníků Ligy, který Ti bude poskytovat pravidelnou zpětnou vazbu, a navíc budeš pracovat v přátelském a neformálním prostředí neziskové organizace. Činností pro nás si také můžeš splnit část povinné studentské praxe.

Jak si Tě představujeme?

Studuješ alespoň 2. ročník právnické fakulty, máš zájem nám věnovat 1-2 dny v týdnu alespoň do konce jarního semestru 2020, nechybí Ti odhodlání dělat svět lepším a pomáhat lidem s jejich lidskoprávními problémy. Zároveň mezi Tvé silné stránky patří pečlivost, spolehlivost a chuť učit se novým věcem.

Pokud máš zájem s námi spolupracovat, pošli nám v průběhu března na e-mail karel.lach@llp.cz svůj strukturovaný životopis, motivační dopis (proč se u nás chceš věnovat dobrovolnické činnosti – stručně, max. 1/2 normostrany) a zpracování tohoto případu (max. 2.500 znaků vč. mezer). Do několika dnů se Ti ozveme.

Zákon o náhradě újmy způsobené povinným očkováním byl schválen, ale ani těžká újma na zdraví nemusí být odškodněna

Poslanecká sněmovna včera schválila senátní pozměňovací návrh k zákonu o náhradě újmy způsobené povinným očkováním a zákon teď postupuje k podpisu prezidentu republiky.

Co je potřeba o zákonu vědět?

  • Poslanecká sněmovna nejprve přijetím pozměňovacího návrhu okleštila rozsah náhrady újmy, o čemž jsme informovali v prosinci 2019.
  • Senát se to sice snažil napravit, ale namísto návratu k původnímu znění, že se hradí majetková a nemajetková újma, zvolil výčet náhrad: bolestné, ztráta výdělku, ztížení společenského uplatnění a účelné náklady na péči.
  • Kromě toho Senát omezil náhradu pouze na „zvlášť závažné ublížení na zdraví očkovaného“, což je pojem, který není nijak definován, ale je Nejvyšším soudem vykládán velmi přísně. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2019, sp. zn. 25 Cdo 4210/2018, pod tento pojem nelze podřadit ani těžká vnitřní zranění, po kterých osoba upadla na 3 týdny do bezvědomí a byla 6 měsíců upoutána na lůžku bez možnosti pohybu, což orgány činné v trestním řízení vyhodnotily jako těžkou újmu na zdraví. Podle Nejvyššího soudu musí být následky natolik vážné, aby osobu vyřazovaly z většiny sfér společenského uplatnění.
  • Zákon nepamatuje na odškodnění těch, kterým újma vznikla v „hluchém“ období od zrušení starého občanského zákoníku (od 1. 1. 2014) do účinnosti tohoto projednávaného zákona. Starý občanský zákoník objektivní odpovědnost za následky očkování ukládal poskytovatelům péče a nový občanský zákoník tento typ odpovědnosti nepřevzal. Stát tak porušuje svůj závazek z Úmluvy o biomedicíně zajistit spravedlivou náhradu újmy i těm, kterým újma vznikla v tomto přechodném období.

Další informace ke schválenému zákonu najdete ve zprávě spolku Rozalio a průběh legislativního procesu a všechny dokumenty na stránkách Poslanecké sněmovny zde.