Průvodce informovaným souhlasem pro pacientky a pacienty

Úterý, 30. prosince 2025Aktuality

Informovaný souhlas není formalita. Je to proces, dialog mezi odborníkem na danou zdravotní službu, například na odborné vyšetření a vámi – odborníkem či odbornicí na vlastní tělo, jeho reakce a také na vlastní názory a hodnoty.  

Jak na to?

Před podpisem informovaného souhlasu si jako pacient ověřte klíčové body, které zajistí, že vaše rozhodnutí je skutečně svobodné a informované. Liga lidských práv vytvořila přehledný checklist (seznam jednotlivostí), který celý proces pomáhá strukturovat. Rozdělený do dvou hlavních oblastí: okolnosti souhlasu a podrobnosti o samotné zdravotní službě. Dodržením těchto kroků minimalizujete rizika nedorozumění a posílíte svou autonomii v tomto procesu. 

Ověření okolností souhlasu

Než cokoli podepíšete, zhodnoťte si, zda jste měli skutečně férový prostor pro rozhodnutí. Přečtěte si celé znění souhlasu pečlivě, abyste přesně věděli, co podepisujete. Ke čtení přistupujte vlastním tempem. Doptejte se na všechny nejasnosti a ujistěte se, že odpovědi chápete. Nebojte se klást doplňující otázky, ideálně ty otevřené: ,,Co by znamenalo, kdyby…” a ujišťujte se, že rozumíte: ,,Chápu správně, že…”. Zamyslete se, zda jste měli dostatek času na rozmyšlenou, bez pocitu nátlaku z omezeného času nebo na základě očekávání personálu. Neuspěchejte své rozhodnutí jen proto, že nechcete zdržovat. 
Ověřte si, že znáte jméno osoby, která zákrok provede, a potvrďte si, že můžete navrhovaný postup odmítnout bez obav z negativních reakcí nebo zhoršení péče.
Nakonec mějte na paměti, že souhlas lze kdykoli odvolat, což je vaše právo i po podpisu souhlasu. 

Podrobnosti o zdravotní službě 

Jádrem informovaného souhlasu je zdravotní služba, tedy například vyšetření, zákrok nebo léčba. Aby byl souhlas svobodný a informovaný, musíte plně chápat, co vás čeká. Měli byste znát podstatu toho, co vás čeká. A to včetně přesného průběhu a cíle, proč je vám právě toto řešení navrhováno. Znejte přínosy: co vám to přinese v podobě zlepšení zdraví nebo kvality života. Prozkoumejte rizika a možné komplikace, včetně toho, co se může zkomplikovat a jak pravděpodobné to je, abyste věděli, co očekávat v nejhorším případě. Nezapomeňte na alternativy – zeptejte se na jiné možnosti, včetně volby „nedělat nic“, a porovnejte jejich výhody a nevýhody. Nakonec si nechte vysvětlit další kroky: co bude následovat po zákroku, jaká je plánovaná další léčba a doporučení pro rekonvalescenci. 

Tento systematický přístup zajišťuje, že váš souhlas není jen formální akt, ale promyšlené rozhodnutí založené na úplných informacích.  

👉 stáhněte si checklisty do mobilu nebo je mějte s sebou vytištěné  

Upozornění: V článku popisujeme proces informovaného souhlasu se zdravotní službou pro lidi plnoleté, bez omezení práv a při vědomí. Jiným případům, například informovanému souhlasu u nezletilých, jsme se věnovali na našich sociálních sítích. Celý seriál najdete na našem facebooku nebo instagramu.  

Za finanční podporu děkujeme projektu Jihomoravského kraje Lidská práva v porodnictví: Informovaný souhlas a mediace ve zdravotnictví č.j. JMK32325/2025 podporovaném z dotačního titulu „Program podpory činnosti nestátních neziskových organizací působících v oblasti zdravotní osvěty a prevence na území Jihomoravského kraje“.

Paul Golden: 30 let zkušeností s porody a právem

Pondělí, 1. prosince 2025Aktuality

Na jaře 2025 se konal interaktivní workshop s právníkem a porodním asistentem Paulem Goldenem. Workshop byl určen pro lidi z praxe a pro studující (zejména medicíny, porodní asistence a práva). Výsledkem byla skupina přibližně 50 účastníků a účastnic, ve které zaznívaly různé pohledy na přednášenou problematiku a která se vzájemně v mnohém obohacovala.

Paul pochází z Velké Británie, kde studoval ošetřovatelství, následně se zajímal o alternativní medicínu na Srí Lance, v Austrálii a Asii, a mezitím se také stal porodním asistentem. Paul na workshopu sdílel své dlouholeté zkušenosti z více než 30leté praxe. Expertem je především na porody koncem pánevním, neonatologii a pediatrii. Zkušenosti porodního asistenta u domácích porodů kombinuje i s právním oborem. Je soudním znalcem a mediátorem sporů z oblasti reprodukčních práv a regulace porodní péče napříč celým světem.   

Přinášíme vám shrnutí přednáškové části workshopu

Paul je velkým zastáncem přirozených porodů a domnívá se, že klíčem k dobrému průběhu porodu –⁠⁠⁠⁠⁠⁠i všemu po něm –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ je především klidné prostředí a podpora matky. „Tělo ženy samo o sobě je přizpůsobeno k tomu, aby porodilo dítě, a matka tak nejlépe vycítí, co právě v daný okamžik potřebuje,“ říká Paul a dále pokračuje: „pokud přijdou komplikace, jsou to pak odborníci, ať už lékaři, či porodní asistenti, kteří buď ženu navedou, nebo jí při závažnějších potížích pomohou, aby se nikomu nic nestalo. Je důležité s matkou mluvit, ptát se, zda je v pořádku, jak se cítí. Není žádoucí, aby lékař dával ženě léky k potlačení bolesti, o které nestojí, nebo prováděl jakékoli zákroky, o kterých nebyla informována, nebo s nimi nesouhlasila. Sama žena by měla mít možnost si vybrat, jakým způsobem chce přivést své dítě na svět, ať už přirozeným porodem, nebo císařským řezem, ať už při tom chce ležet na zádech, na čtyřech, nebo mít porod v bazénku, ať už v porodnici, nebo u sebe doma.“ 

Drsná realita penalizací za domácí porody

V mnoha zemích, ve kterých Paul pracoval jako porodní asistent, však k domácím porodům není přistupováno jako k něčemu, co je právo ženy. Naopak je to něco, co stát nepodporuje. Uvádí příklad, kdy v Brazílii byl jeden lékař odsouzen k čtrnácti letům vězení za domácí porod své ženy. Díky Paulově intervenci do případu soud změnil názor a pustil lékaře z vězení, avšak on sám neví, jak bude případ dál probíhat v odvolacím řízení. Další věcí, kterou ve své praxi řeší, je nepříjemný narativ: pokud se novorozenému dítěti něco stane, může za to podle lékařů v nemocnici domácí porod, ačkoli to spolu nemusí mít žádnou souvislost. Přístup se také liší stát od státu, ať k sobě mají blíže sebevíc, což je případ konkrétně Německa a Rakouska. V Německu je podle Paula normální, že má žena domácí porod, a třeba pokud předtím rodila císařským řezem, v Rakousku tohle povoleno není.

Traumatický porod = trauma pro široké okolí  

Paul zároveň mluví o tom, že traumatický porod nemá dopad jen na matku a dítě, ale i na toho, kdo je při tom s nimi a nemůže nijak pomoct. Nejčastěji jde o otce. Upozorňuje, že trauma z porodu zasahuje i do vztahů mezi matkou, dítětem a otcem, či kýmkoli jiným, kdo byl u porodu přítomen. Důležitá je zde otázka informovaného souhlasu se zdravotním zákrokem. Informovaný souhlas je svobodné rozhodnutí podstoupit zákrok po tom, co byla osoba srozumitelně poučena o nadcházejícím lékařském úkonu a souvisejících informacích, jako jsou například rizika či trvalé následky zákroku. Zajímavé přirovnání, které Paul udává, je, že pokud žena s něčím vyjádří nesouhlas mimo nemocnici, je to respektováno nebo přijdou, následky. ,,Když ale žena řekne ne v nemocnici, tak to lékaře nezajímá,” říká smutně Paul. To byl případ jednadvacetileté ženy v Americe, které lékař řekl, že jí bude proveden nástřih. Ačkoli opakovala, ať to nedělají, neposlechli ji. A to vedlo ke sporu, který nakonec vyřešili mimosoudně, protože absence informovaného souhlasu má za následek to, že lékaři či zdravotnický personál postupoval protiprávně. A takové případy se řeší častěji, než si lidé uvědomují.  

Dejte ženám možnosti a prostor, ony se rozhodnou 

Je proto důležité se žen ptát, jak si přejí, aby porod probíhal, informovat je o tom, co děje a co je potřeba k tomu, aby matka i dítě byly v pořádku. Dát jim možnosti, ze kterých si mohou svobodně vybrat, a být při porodu v klidném prostředí. Nechat ženám právo se rozhodnout, co chtějí, a přenechat jim za to odpovědnost. Všechny tyto nástroje pomohou jak ženám, tak jejich rodinám, ale i lékařům a porodním asistentům k tomu, aby se přístup k porodu vyvíjel co nejlepším směrem. To je poselství, které si z přednášky mohli odnést všichni zúčastnění.  

Adéla Holubová, studentka právnické fakulty MUNI a dobrovolnice Ligy lidských práv

Událost byla součástí projektu Jihomoravského kraje Lidská práva v porodnictví: Informovaný souhlas a mediace ve zdravotnictví č.j. JMK32325/2025 podporovaném z dotačního titulu „Program podpory činnosti nestátních neziskových organizací působících v oblasti zdravotní osvěty a prevence na území Jihomoravského kraje“.

Delayed digitalisation of the judiciary: impacts, challenges and recommendations

Čtvrtek, 27. listopadu 2025Aktuality

We would like to express our profound gratitude to the Civil Liberties Union for Europe for their invaluable support. The project titled Digitalisation Delayed, Justice Denied? was made possible through the CERV STRIVE 2025 grant initiative, which is financed by the European Union.

You can find more details about the project and its outputs here.

The digitalisation of the court system has been a topic in the Czech Republic for the past twenty years, yet real progress remains rather gradual and fragmented. According to the analysis published by League of Human Rights in 2025, the Czech judiciary  despite certain partial reforms, still faces significant challenges in fully meeting European standards and addressing structural issues that could contribute to the effective functioning of eJustice. [1] 

1. The digital framework exists, but practice lags behind 

In recent years, the Czech Republic has adopted several legislative measures intended to support digitalisation — in particular the Act on the Right to Digital Services, the reformed approach to the publication of judicial decisions, and updated strategic documents of the Ministry of Justice. While these steps signify essential prerequisites, they have yet to manifest into tangible, functioning tools. [2] 

A fundamental deficiency remains the absence of a fully functioning electronic court file (the so-called eSpis). Although its development has been underway since 2008, the project has been systematically delayed and its implementation repeatedly postponed.  The projected launch date is currently set for 2026. [3]  The absence of an electronic court file system precludes the possibility of comprehensive digitalization of other judicial processes, including remote access to files, automated service of documents, and the effective utilization of artificial intelligence. 

At the same time, the justice sector’s ICT infrastructure is fragmented, technologically outdated, and hinders interoperability across systems [4]. Despite formal strategic commitments, the Czech judiciary thus remains dependent on paper files and manual procedures. 

2. Delays in digitalisation prolong proceedings and hinder access to justice 

The delays in digitalisation demonstrate tangible impacts on parties to proceedings. In practice, we encounter situations in which physical access to the court file is the only realistically available option — leading to time losses, increased costs, and unnecessary delays. The absence of remote access places limitations also on legal representatives, who are required to travel for every procedural act and find it difficult to effectively manage multiple cases at once [5]. 

The use of electronic submissions similarly presents its own set of challenges. Although procedural rules allow documents to be filed electronically, the relevant provisions are often interpreted in a formalistic and inconsistent manner. In certain instances, an electronic submission has to be subsequently supplemented by a paper original, which significantly undermines the advantages of digitalisation. [6] 

The prospect of remote hearings — which could potentially further increase access to justice — is encumbered by both legal and technical limitations. The identity of participants cannot be verified via eID, and thus the presence of a court employee is always required, limiting the feasibility of remote hearings. [7] 

3. Publication of decisions has improved, but remains inconsistent and uneven in quality 

Introducing the obligation to publish decisions of all courts is undeniably a positive step. However, practice shows significant differences between individual courts — both in the scope of published decisions and in the quality of anonymisation. [8] A unified methodology is lacking, which would ensure consistent data protection and uniformity of published information. 

The online system for court decisions is also fragmented: some databases are operated by individual courts, others by the Ministry of Justice. The latter poses challenges to effective searchability and overall orientation of the public and professionals when navigating online jurisprudence databases.

4. European obligations increase the pressure for rapid modernisation 

The situation is further shaped by the European legal framework. The most significant framework is the Regulation (EU) 2023/2844 of the European Parliament and of the Council of 13 December 2023 on the digitalisation of judicial cooperation and access to justice in cross-border civil, commercial and criminal matters, and amending certain acts in the field of judicial cooperation. [9] The latter explicitly obliges Member States to digitalise cross-border proceedings, use the European e-CODEX interface, introduce interoperable videoconferencing, and ensure electronic service of documents. 

The utilisation of artificial intelligence will also be significantly influenced by the Regulation (EU) 2024/1689 of the European Parliament and of the Council of 13 June 2024 laying down harmonised rules on artificial intelligence (Artificial Intelligence Act). [10] Systems used in the area of justice are classified as high-risk systems, which entails strict requirements for their safe use. Moreover, the new regulation simultaneously raises questions about the future development of online dispute resolution. 

For the Czech judiciary, the above development signifies a fundamental shift in perspective, marking the transition from a policy preference to a legal obligation necessitating substantial advancements across technological, procedural, institutional and educational domains. 

5. What needs to be done: recommendations of League of Human Rights

According to the findings of our analysis, the following steps are imperative for the accelerated and substantial modernization of the Czech judiciary: 

1. Emphasize the finalisation of the electronic court file as a central project of the Czech digital judiciary. 
2. Improve the practice of e-filing. 
3. Modernise procedural rules — eliminate formalism, unify conditions for electronic submissions, and enable digital evidence procedures. 
4. Develop a unified methodology and database for publishing case law, covering all decisions that must be published by law. 
5. Improve the quality of anonymisation — ideally through a central anonymisation system supported by AI. 
6. Introduce remote identity verification using eID for videoconferencing, online hearings, and access to documents. 
7. Integrate judicial systems with eGovernment. 
8. Strengthen the role and competencies of the Ministry of Justice’s ICT department, or establish a specialised central IT agency for the judiciary. 
9. Strengthen standardisation of digital processes across courts. 
10. Invest in digital education of judges, court staff, lawyers, and other professional groups. 
11. Develop the use of AI in four areas: anonymisation, transcription of hearings, document organisation and text extraction, and administrative tasks. 
12. Develop ODR agendas where possible. 
13. Ensure accessibility for varying levels of IT skills, including support for excluded groups in exercising their right to a fair trial. 
14. Cooperate with EU and Council of Europe bodies, as well as with national courts of other Member States, in preparing and improving digitalisation processes. 
15. Modernise the technical equipment of courts. 

The digitalization of the judiciary is not merely a technical project; rather, it is a means to empower individuals‘ rights and foster an effective justice system. If the Czech Republic is to catch up with European standards, it will need to take decisive action. 

Sources 

[1] League of Human Rights: Delayed digitalisation of the judiciary: impacts, challenges and recommendations, 2025.
[2] Act No. 12/2020 Coll., on the Right to Digital Services.
[3] Ministry of Justice — information on the development of eSpis and eISIR (FOIA responses, 2025).
[4] Information Concept of the Ministry of Justice 2023–2028.
[5] Constitutional Court: NaSpis – Remote File Access System (2025).
[6] Code of Civil Procedure — rules for electronic submissions.
[7] Section 102a of the Code of Civil Procedure — videoconferencing.
[8] Decree No. 403/2022 Coll., on the Publication of Judicial Decisions.
[9] Regulation (EU) 2023/2844 of the European Parliament and of the Council of 13 December 2023 on the digitalisation of judicial cooperation and access to justice in cross-border civil, commercial and criminal matters and amending certain acts in the field of judicial cooperation.
[10] Regulation (EU) 2024/1689 of the European Parliament and of the Council of 13 June 2024 laying down harmonised rules on artificial intelligence (Artificial Intelligence Act).