Právní vakuum ohledně interrupcí: Evropský soud pro lidská práva potrestal Polsko za zásah do soukromí

Úterý, 20. ledna 2026Aktuality

ESLP vynesl v listopadu 2025 rozsudek ve věci A. R. proti Polsku, který zásadně ovlivňuje vnímání právní jistoty. Soud konstatoval, že Polsko porušilo právo na respektování soukromého života, které každému garantuje možnost činit autonomní rozhodnutí o vlastním těle a rodině bez svévolných zásahů státu. Jádrem sporu nebylo jen samotné zpřísnění interrupční legislativy, ale především procesní chaos a nejistota, do které stát uvrhl ženu v kritické životní situaci. 

Diagnóza v právním vakuu  

Všechno začalo v roce 2020 u stěžovatelky A. R., která během plánovaného těhotenství obdržela tragickou zprávu, že plod trpí trisomií 18, tedy genetickou poruchou s malou prognózou na přežití známou jako Edwardsův syndrom. Ta byla podle tehdy platného polského práva jednoznačným důvodem pro legální ukončení těhotenství.

V téže době však do osudu stěžovatelky zasáhla politika, kdy se Polsko nacházelo v bezprecedentní situaci. Ústavní soud sice již v říjnu 2020 vynesl rozsudek, jímž takové interrupce (z důvodu ,,poškození plodu”) prohlásil za neústavní, ale k jeho oficiálnímu zveřejnění došlo až na konci ledna následujícího roku. Mezitím vzniklo tříměsíční právní vakuum, v jehož pasti se stěžovatelka ocitla. Chtěla podstoupit interrupci, na kterou měla podle platných zákonů stále právo, ale v zemi vládl chaos. Nemocnice pod vlivem politického tlaku a v obavách z budoucích postihů odmítaly zákrok provést, přestože starý zákon formálně stále platil. V atmosféře nejistoty, strachu lékařů a hrozící uzávěry hranic kvůli pandemii koronaviru nakonec žena, zbavená možnosti legální péče ve své vlasti, musela narychlo vycestovat na kliniku do Nizozemska, kde interrupci podstoupila. 

Nelegitimní soudci a princip právní jistoty 

ESLP se při posuzování věci nezaměřil na debatu o interrupcích jako takovou, nýbrž na dodržování základních principů právního státu. Aby mohl stát zasáhnout do soukromí jednotlivce, musí tak učinit „v souladu se zákonem“. V tomto případě však Polsko podle ESLP selhalo hned ve dvou rovinách.  

Prvním problémem byla samotná legitimita orgánu, který změnu v Polsku spustil. Soud odkázal na své předchozí závěry a konstatoval, že složení polského Ústavního soudu bylo nezákonné. V rozhodujícím senátu totiž zasedali lidé jmenovaní na místa soudců, která již byla legálně obsazena. Protože o omezení práv stěžovatelky rozhodovalo těleso, které neodpovídalo kritériím soudu zřízeného zákonem, nebyla splněna základní podmínka zákonnosti zásahu.   

Druhým pilířem rozsudku byla naprostá nepředvídatelnost práva. Soud zdůraznil, že pokud stát mění pravidla v tak citlivé oblasti, musí být jasná a srozumitelná. Tříměsíční prodleva mezi vynesením a zveřejněním rozsudku vytvořila nepřípustné právní vakuum. Stát podle ESLP nesmí přenášet chaos ve svých institucích na bedra občanů, kteří pak v krizových momentech netuší, jaká mají práva a co jim hrozí. 

Náhrada za způsobenou újmu 

ESLP v rozsudku zdůraznil, že tato procesní anomálie, kdy země několik měsíců otálela se zveřejněním soudního rozhodnutí, přímo zasáhla do práv stěžovatelky. Tato prodleva následně vytvořila stav, kdy nemocnice z důvodu své opatrnosti odmítaly poskytovat péči, na kterou vznikal podle stále platných zákonů nárok.  

Soud připomněl, že prvořadou povinností státu je garantovat srozumitelné a stabilní právní prostředí. Stát nesmí dopustit, aby se jednotlivci ocitli v právním vakuu a nesli následky nelegitimních mocenských procesů. Jako kompenzaci za toto selhání přiznal ESLP stěžovatelce náhradu škody ve výši 1 495 EUR, čímž Polsku uložil povinnost uhradit náklady na její cestu, ubytování a provedení zákroku v zahraničí. Vedle toho soud stanovil odškodnění ve výši 15 000 EUR za nemajetkovou újmu, které má stěžovatelce vykompenzovat hluboký stres a úzkost vyvolané dlouhodobou nejistotou, do níž ji stát uvrhl. 

Polsko je nyní povinno tyto částky vyplatit do tří měsíců od nabytí právní moci rozsudku, jinak mu hrozí úroky z prodlení (stanovené Evropskou centrální bankou navýšené o tři procentní body). Přestože oficiální vyjádření polských představitelů zatím chybí, finanční kompenzace jsou pro členské státy Rady Evropy právně závazné a v individuálních případech bývají standardně vypláceny, což dává stěžovatelce reálnou naději, že své prostředky skutečně obdrží. 

Rozhodnutí ve věci A. R. však přesahuje hranice Polska a potvrzuje univerzální význam právní jistoty pro každého jednotlivce. Jasně stvrzuje, že ochrana lidské důstojnosti v demokratické společnosti vyžaduje srozumitelné prostředí, v němž občané nenesou následky selhání státních institucí nebo nepředvídatelných změn pravidel. Tento verdikt je tak zásadním příspěvkem k ochraně základních práv před systémovou nejistotou a svévolí moci.

Markéta Křenková, studentka právnické fakulty MUNI a dobrovolnice Ligy lidských práv

Průvodce informovaným souhlasem pro pacientky a pacienty

Úterý, 30. prosince 2025Aktuality

Informovaný souhlas není formalita. Je to proces, dialog mezi odborníkem na danou zdravotní službu, například na odborné vyšetření a vámi – odborníkem či odbornicí na vlastní tělo, jeho reakce a také na vlastní názory a hodnoty.  

Jak na to?

Před podpisem informovaného souhlasu si jako pacient ověřte klíčové body, které zajistí, že vaše rozhodnutí je skutečně svobodné a informované. Liga lidských práv vytvořila přehledný checklist (seznam jednotlivostí), který celý proces pomáhá strukturovat. Rozdělený do dvou hlavních oblastí: okolnosti souhlasu a podrobnosti o samotné zdravotní službě. Dodržením těchto kroků minimalizujete rizika nedorozumění a posílíte svou autonomii v tomto procesu. 

Ověření okolností souhlasu

Než cokoli podepíšete, zhodnoťte si, zda jste měli skutečně férový prostor pro rozhodnutí. Přečtěte si celé znění souhlasu pečlivě, abyste přesně věděli, co podepisujete. Ke čtení přistupujte vlastním tempem. Doptejte se na všechny nejasnosti a ujistěte se, že odpovědi chápete. Nebojte se klást doplňující otázky, ideálně ty otevřené: ,,Co by znamenalo, kdyby…” a ujišťujte se, že rozumíte: ,,Chápu správně, že…”. Zamyslete se, zda jste měli dostatek času na rozmyšlenou, bez pocitu nátlaku z omezeného času nebo na základě očekávání personálu. Neuspěchejte své rozhodnutí jen proto, že nechcete zdržovat. 
Ověřte si, že znáte jméno osoby, která zákrok provede, a potvrďte si, že můžete navrhovaný postup odmítnout bez obav z negativních reakcí nebo zhoršení péče.
Nakonec mějte na paměti, že souhlas lze kdykoli odvolat, což je vaše právo i po podpisu souhlasu. 

Podrobnosti o zdravotní službě 

Jádrem informovaného souhlasu je zdravotní služba, tedy například vyšetření, zákrok nebo léčba. Aby byl souhlas svobodný a informovaný, musíte plně chápat, co vás čeká. Měli byste znát podstatu toho, co vás čeká. A to včetně přesného průběhu a cíle, proč je vám právě toto řešení navrhováno. Znejte přínosy: co vám to přinese v podobě zlepšení zdraví nebo kvality života. Prozkoumejte rizika a možné komplikace, včetně toho, co se může zkomplikovat a jak pravděpodobné to je, abyste věděli, co očekávat v nejhorším případě. Nezapomeňte na alternativy – zeptejte se na jiné možnosti, včetně volby „nedělat nic“, a porovnejte jejich výhody a nevýhody. Nakonec si nechte vysvětlit další kroky: co bude následovat po zákroku, jaká je plánovaná další léčba a doporučení pro rekonvalescenci. 

Tento systematický přístup zajišťuje, že váš souhlas není jen formální akt, ale promyšlené rozhodnutí založené na úplných informacích.  

👉 stáhněte si checklisty do mobilu nebo je mějte s sebou vytištěné  

Upozornění: V článku popisujeme proces informovaného souhlasu se zdravotní službou pro lidi plnoleté, bez omezení práv a při vědomí. Jiným případům, například informovanému souhlasu u nezletilých, jsme se věnovali na našich sociálních sítích. Celý seriál najdete na našem facebooku nebo instagramu.  

Za finanční podporu děkujeme projektu Jihomoravského kraje Lidská práva v porodnictví: Informovaný souhlas a mediace ve zdravotnictví č.j. JMK32325/2025 podporovaném z dotačního titulu „Program podpory činnosti nestátních neziskových organizací působících v oblasti zdravotní osvěty a prevence na území Jihomoravského kraje“.

Paul Golden: 30 let zkušeností s porody a právem

Pondělí, 1. prosince 2025Aktuality

Na jaře 2025 se konal interaktivní workshop s právníkem a porodním asistentem Paulem Goldenem. Workshop byl určen pro lidi z praxe a pro studující (zejména medicíny, porodní asistence a práva). Výsledkem byla skupina přibližně 50 účastníků a účastnic, ve které zaznívaly různé pohledy na přednášenou problematiku a která se vzájemně v mnohém obohacovala.

Paul pochází z Velké Británie, kde studoval ošetřovatelství, následně se zajímal o alternativní medicínu na Srí Lance, v Austrálii a Asii, a mezitím se také stal porodním asistentem. Paul na workshopu sdílel své dlouholeté zkušenosti z více než 30leté praxe. Expertem je především na porody koncem pánevním, neonatologii a pediatrii. Zkušenosti porodního asistenta u domácích porodů kombinuje i s právním oborem. Je soudním znalcem a mediátorem sporů z oblasti reprodukčních práv a regulace porodní péče napříč celým světem.   

Přinášíme vám shrnutí přednáškové části workshopu

Paul je velkým zastáncem přirozených porodů a domnívá se, že klíčem k dobrému průběhu porodu –⁠⁠⁠⁠⁠⁠i všemu po něm –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ je především klidné prostředí a podpora matky. „Tělo ženy samo o sobě je přizpůsobeno k tomu, aby porodilo dítě, a matka tak nejlépe vycítí, co právě v daný okamžik potřebuje,“ říká Paul a dále pokračuje: „pokud přijdou komplikace, jsou to pak odborníci, ať už lékaři, či porodní asistenti, kteří buď ženu navedou, nebo jí při závažnějších potížích pomohou, aby se nikomu nic nestalo. Je důležité s matkou mluvit, ptát se, zda je v pořádku, jak se cítí. Není žádoucí, aby lékař dával ženě léky k potlačení bolesti, o které nestojí, nebo prováděl jakékoli zákroky, o kterých nebyla informována, nebo s nimi nesouhlasila. Sama žena by měla mít možnost si vybrat, jakým způsobem chce přivést své dítě na svět, ať už přirozeným porodem, nebo císařským řezem, ať už při tom chce ležet na zádech, na čtyřech, nebo mít porod v bazénku, ať už v porodnici, nebo u sebe doma.“ 

Drsná realita penalizací za domácí porody

V mnoha zemích, ve kterých Paul pracoval jako porodní asistent, však k domácím porodům není přistupováno jako k něčemu, co je právo ženy. Naopak je to něco, co stát nepodporuje. Uvádí příklad, kdy v Brazílii byl jeden lékař odsouzen k čtrnácti letům vězení za domácí porod své ženy. Díky Paulově intervenci do případu soud změnil názor a pustil lékaře z vězení, avšak on sám neví, jak bude případ dál probíhat v odvolacím řízení. Další věcí, kterou ve své praxi řeší, je nepříjemný narativ: pokud se novorozenému dítěti něco stane, může za to podle lékařů v nemocnici domácí porod, ačkoli to spolu nemusí mít žádnou souvislost. Přístup se také liší stát od státu, ať k sobě mají blíže sebevíc, což je případ konkrétně Německa a Rakouska. V Německu je podle Paula normální, že má žena domácí porod, a třeba pokud předtím rodila císařským řezem, v Rakousku tohle povoleno není.

Traumatický porod = trauma pro široké okolí  

Paul zároveň mluví o tom, že traumatický porod nemá dopad jen na matku a dítě, ale i na toho, kdo je při tom s nimi a nemůže nijak pomoct. Nejčastěji jde o otce. Upozorňuje, že trauma z porodu zasahuje i do vztahů mezi matkou, dítětem a otcem, či kýmkoli jiným, kdo byl u porodu přítomen. Důležitá je zde otázka informovaného souhlasu se zdravotním zákrokem. Informovaný souhlas je svobodné rozhodnutí podstoupit zákrok po tom, co byla osoba srozumitelně poučena o nadcházejícím lékařském úkonu a souvisejících informacích, jako jsou například rizika či trvalé následky zákroku. Zajímavé přirovnání, které Paul udává, je, že pokud žena s něčím vyjádří nesouhlas mimo nemocnici, je to respektováno nebo přijdou, následky. ,,Když ale žena řekne ne v nemocnici, tak to lékaře nezajímá,” říká smutně Paul. To byl případ jednadvacetileté ženy v Americe, které lékař řekl, že jí bude proveden nástřih. Ačkoli opakovala, ať to nedělají, neposlechli ji. A to vedlo ke sporu, který nakonec vyřešili mimosoudně, protože absence informovaného souhlasu má za následek to, že lékaři či zdravotnický personál postupoval protiprávně. A takové případy se řeší častěji, než si lidé uvědomují.  

Dejte ženám možnosti a prostor, ony se rozhodnou 

Je proto důležité se žen ptát, jak si přejí, aby porod probíhal, informovat je o tom, co děje a co je potřeba k tomu, aby matka i dítě byly v pořádku. Dát jim možnosti, ze kterých si mohou svobodně vybrat, a být při porodu v klidném prostředí. Nechat ženám právo se rozhodnout, co chtějí, a přenechat jim za to odpovědnost. Všechny tyto nástroje pomohou jak ženám, tak jejich rodinám, ale i lékařům a porodním asistentům k tomu, aby se přístup k porodu vyvíjel co nejlepším směrem. To je poselství, které si z přednášky mohli odnést všichni zúčastnění.  

Adéla Holubová, studentka právnické fakulty MUNI a dobrovolnice Ligy lidských práv

Událost byla součástí projektu Jihomoravského kraje Lidská práva v porodnictví: Informovaný souhlas a mediace ve zdravotnictví č.j. JMK32325/2025 podporovaném z dotačního titulu „Program podpory činnosti nestátních neziskových organizací působících v oblasti zdravotní osvěty a prevence na území Jihomoravského kraje“.