Co dělat, když rodiče nesouhlasí s návratem dítěte do školy nebo se vzděláváním v roušce?

Fotografie od Kelly Sikkema z Unsplash.

 (Aktualizováno ke dni 18. 11. 2020)

Dne 11. 11. 2020 vláda oznámila, že od 18. 11. 2020 se žáci 1. a 2. ročníků základních škol navrátí z distanční výuky zpátky do škol – k prezenční výuce a že po dětech bude požadováno nošení roušek po celou dobu výuky.

Následně vláda dne 16. 11. 2020 vydala usnesení o přijetí krizového opatření č. 1191, které se s účinností od 18. do 20. 11. 2020 nadále zakazuje osobní přítomnost žáků na základních školách s výjimkou mj. žáků 1. a 2. ročníku, což znamená u těchto žáků zrušení distanční výuky a obnovení docházky do škol. Zároveň Ministerstvo zdravotnictví téhož dne vydalo mimořádné opatření č. j. MZDR 15757/2020-39/MIN/KAN, které po žácích vyžaduje nošení roušek prakticky po celou dobu výuky. 

Někteří rodiče ale s návratem děti do škol nesouhlasí, jiní zase nesouhlasí s nošením roušek při výuce. Podívejme se, co k této otázce říká právo a co tito rodiče mohou dělat.

Co říká právní úprava?

Každé dítě má ústavně zaručené právo na ochranu zdraví a právo na vzdělání. Tomu odpovídá povinnost státu zajistit dítěti takové systémové podmínky, které mu umožní se ve zdraví a bezpečí vzdělávat. Právo dítěte na vzdělání je upraveno školským zákonem, ve kterém najdeme právní rámec poskytování vzdělávání, ale i práva a povinnosti žáků i rodičů.

Podle ustanovení § 22 jsou žáci a studenti povinni:

  • řádně docházet do školy a řádně se vzdělávat,
  • dodržovat školní a vnitřní řád a předpisy a pokyny školy k ochraně zdraví a bezpečnosti, s nimiž byli seznámeni,
  • plnit pokyny pedagogických pracovníků škol vydané v souladu s právními předpisy a školním nebo vnitřním řádem.

Podle téhož ustanovení jsou zákonní zástupci povinni:

  • zajistit, aby žák docházel řádně do školy,
  • na vyzvání ředitele školy se osobně zúčastnit projednání závažných otázek týkajících se vzdělávání žáka,
  • informovat školu o změně zdravotní způsobilosti, zdravotních obtížích žáka nebo jiných závažných skutečnostech, které by mohly mít vliv na průběh vzdělávání,
  • dokládat důvody nepřítomnosti žáka ve vyučování v souladu s podmínkami ve školním řádu,
  • oznamovat škole údaje podstatné pro průběh vzdělávání nebo bezpečnost žáka.

Za přestupek zanedbávání péče o povinnou školní docházku žáka hrozí rodičům pokuta až 5.000 Kč. V případě vážnějšího zanedbávání vzdělávání dítěte by mohlo jít dokonce o trestný čin ohrožování výchovy dítěte, za který hrozí až 2 roky vězení. Za nedodržování povinnosti nosit roušku hrozí podle § 92n/1i+3a zákona o ochraně veřejného zdraví pokuta do 3 milionů Kč, ale nezletilý do 15 let není odpovědný za přestupky a uložení pokuty rodičům za jednání žáka je více než sporné.

Podle § 21 školského zákona mají žáci právo na vzdělání a školské služby dle školského zákona. Kromě toho mají žáci i jejich zákonní zástupci mj. právo vyjadřovat se ke všem rozhodnutím týkajícím se podstatných záležitostí jejich vzdělávání, přičemž jejich vyjádřením musí být věnována pozornost odpovídající jejich věku a stupni vývoje, a také právo na informace a poradenskou pomoc školy nebo školského poradenského zařízení v záležitostech týkajících se vzdělávání podle tohoto zákona.

Žáci mají také právo na bezpečnost a ochranu zdraví ve škole, čemuž odpovídá povinnost školy jim tyto podmínky zajistit. Podle § 29 školského zákona jsou školy při vzdělávání povinny přihlížet k základním fyziologickým potřebám žáků a vytvářet podmínky pro jejich zdravý vývoj a zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví žáků při vzdělávání a poskytovat žákům nezbytné informace k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví.

Zde stojí za zmínku Úmluva o právech dítěte, podle které zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, správními nebo zákonodárnými orgány. Úmluva je postavena na předpokladu, že rodiče nejlépe znají zájmy svého dítěte a dokážou je naplňovat a chránit a také to svými rozhodnutí dělají. Toto právo a povinnost rodičů se promítá v rodičovské odpovědnosti (§ 558 a 875 NOZ), která mj. zahrnuje péči o dítě, o jeho zdraví a tělesný vývoj, ochranu dítěte, zajištění jeho výchovy a vzdělání aj. Rodičovskou odpovědnost vykonávají rodiče v souladu se zájmy dítěte a rozsah této odpovědnost může změnit jen soud.

Neřešitelný konflikt povinností?

Když právní úpravu shrneme, tak na jedné straně jsou žákům a rodičům stanoveny povinnosti, zejména řádná školní docházka a žákům též dodržování školního řádu, právních předpisů a pokynů školy. Na straně druhé je zde nejlepší zájem dítěte a jeho zájem na ochraně zdraví i na přístupu ke vzdělání. Rodiče mohou pro své dítě vyhodnotit, že obnovení docházky do školy ohrožuje zdraví dítěte nebo zdraví blízkých osob (například v případě rizikové osoby z hlediska nákazy onemocněním covid-19 v domácnosti) nebo že zdraví dítěte ohrožuje celodenní nošení roušky ve škole, neboť narušuje fyziologický proces dýchání u dítěte a představuje rizika pro jeho zdraví.

Rodiče se tak dostávají do konfliktu svých povinností  na jednu stranu chtějí dětem dopřát vzdělání, ale zároveň nechtějí ohrožovat zdraví dítěte nebo potenciálně zdraví členů rodiny a jednat v rozporu se svým svědomím. Ať již rodiče nesouhlasí s návratem dítěte do školy, nebo nesouhlasí s nošením roušky během výuky, mohou se v každém případě pokusit zjistit postoj ředitele školy a domluvit na individuálním řešení situace. Víme o případech, kdy školy vyšly rodičům vstříc a umožnily jim vzdělávání dítěte doma a omlouvání absencí z “rodinných důvodů, nebo na základě potvrzení lékaře tolerovaly nenošení roušky, případně neřešily to, že dítěti rouška “spadne” a nemá ji nasazenou po celou dobu. Také stojí za zmínku případ radních z Přibyslavi, kteří otevřeně dali místní škole doporučení neaplikovat opatření ministerstva.

Pokud není se školou žádná dohoda možná, můžete zkusit využít možnosti vysvětlené v dalším textu. 

1. Pokračování vzdělávání mimo školu

Je možné pokračovat v distančním vzdělávání?

V případě, že přestane platit krizové nebo mimořádné opatření nebo karanténa, kvůli kterým nebyla možná osobní přítomnost většiny žáků ve výuce, pomine zákonný důvod pro distanční vzdělávání (§ 184a školského zákona), a škola se tedy automaticky vrací do běžného režimu prezenční výuky. Pokračování v distančním vzdělávání podle tohoto ustanovení není možné. 

Individuální vzdělávání žáka

Jedna z možností je písemně požádat ředitele školy o povolení individuálního vzdělávání žáka podle § 41 školského zákona. Podmínkami povolení této formy vzdělávání jsou: 

  • závažné důvody pro individuální vzdělávání, 
  • zajištění dostatečných podmínek pro individuální vzdělávání včetně učebních textů, 
  • minimální požadavky na vzdělání osoby, která bude žáka vzdělávatstřední vzdělání s maturitou v případě vzdělávání žáka 1. stupně a vysokoškolské vzdělání v případě žáka 2. stupně.

Náležitosti žádosti o povolení individuální vzdělávání jsou uvedeny ve zmíněném ustanovení § 41 školského zákona. Problematická je povinnost doložit vyjádření školského poradenského zařízení, protože jeho obstarání vyžaduje čas. Na druhou stranu stojí za zmínku, že zákon k povolení individuálního vzdělávání nevyžaduje kladné vyjádření poradenského zařízení, takže ředitel může rozhodnout o povolení individuálního vzdělávání na základě uvážení, že jsou dány závažné důvody, například zdravotní důvody nebo svědomí rodičů. Proto doporučujeme k žádosti doložit například vyjádření lékaře nebo jiné přesvědčivé listiny a důkazy. Vzor žádosti naleznete na konci článku. 

Pokud dítě nebude do školy docházet do doby, než ředitel o žádosti rozhodne, doporučujeme dítě omluvit z výuky s doložením důvodů nepřítomnosti a zároveň zajišťovat vzdělávání dítěte a o průběhu vzdělávání pořizovat záznamy (například písemné), abyste v případě podezření z přestupku zanedbávání péče o povinnou školní docházku měli jak doložit, že dítě bylo vzděláváno a že tedy vaše jednání nemělo žádnou společenskou škodlivost.

2. Nesouhlas s nošením roušek při výuce

Podle našeho názoru je povinné nošení roušek u dětí při výuce z hlediska jeho práv a zájmů nepřiměřené opatření. Buď by s ohledem na epidemiologickou situaci mělo být nařízeno distanční vzdělávání, nebo by měla být umožněna prezenční výuka s dobrovolným nošením ochranných prostředků a s umožněním vzdělávání z domova na žádost rodičů.

Jaký je aktuální právní stav nošení roušek ve školách?

Mimořádným opatřením Ministerstva zdravotnictví ze dne 19. 10. 2020, č. j. MZDR 15757/2020-37/MIN/KAN, byl s účinností od 21. 10. 2020 zakázán pohyb ve vnitřních prostorech bez ochranných prostředků dýchacích cest (dále roušky) s vymezením různých podmínek a výjimek. Pro účely tohoto článku bylo podstatné, že výjimka byla stanovena pro děti a učitele v mateřské škole a dětské skupině a mimo společné prostory též pro žáky a učitele 1. stupně základní školy.

Městský soud v Praze toto mimořádné opatření dne 13. 11. 2020 zrušil, a to ke dni 21. 11. 2020, takže dal ministerstvu čas zareagovat a vydat nové mimořádné opatření. Ke zrušení došlo kvůli nedostatečnému odůvodnění mimořádného opatření a soud také uvedl, že mimořádné opatření nezohledňuje možné negativní dopady dlouhodobého nošení roušek např. během školní výuky.

Ministerstvo v reakci na rozsudek vydalo dne 16. 11. 2020 nové mimořádné opatření č. j. MZDR 15757/2020-39/MIN/KAN, které nejenže nereaguje na výtky soudu a opět je stejně neodůvodněné z hlediska možných negativních dopadů dlouhodobého nošení roušek na zdraví, ale dokonce v něm chybí předchozí výjimka z povinnosti nosit roušku pro žáky 1. stupně základní školy. Na žáky 1. a 2. ročníků základních škol se tedy nově vztahuje zákaz pobytu ve vnitřních prostorech staveb bez ochranných prostředků dýchacích cest. Jinými slovy tito žáci teď mají povinnost mít roušky po celou dobu výuky, ve třídách i ve společných prostorech. 

Jak vyjádřit nesouhlas? 

Rodiče mohou písemně vyjádřit nesouhlas s celodenním nošením roušky u svého dítěte, případně i s výhradou svědomí. Ve vyjádření by měly být důvody odmítnutí nošení roušek s odkazem na práva dítěte i rodičů. Vzor žádosti naleznete na konci článku.

Také můžete předložit potvrzení lékaře, že ze zdravotních důvodů dítě není schopno nosit roušku. To některým rodičům zafungovalo, protože v případě rizika, že by dítě mohlo zkolabovat, si školy pravděpodobně netroufnou na nošení roušky trvat.

V každém případě jsou ředitelé škol v nelehké pozici, protože na jednu stranu v budově školy platí povinnost nosit nepřetržitě roušky a ředitel nemá výslovné oprávnění tuto povinnost zmírnit, ale má povinnost zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví žáků při vzdělávání. Na druhou stranu část rodičů odmítá u svých dětí celodenní nošení roušek ve škole a oprávněně poukazuje na to, že je v rozporu se základními fyziologickými potřebami žáků, ztěžuje dýchání, z čehož vyplývají negativní zdravotní dopady i potíže se soustředěním. Lze namítat, že výuka dítěte v takových podmínkách odporuje nejlepšímu zájmu dítěte a zároveň odporuje svědomí rodičů. 

Co je dobré vědět?

Ať už je pozice ředitele školy a učitelů jakkoliv nesnadná, je dobré jako rodič vědět toto: 

  • Personál školy nemá právo vynucovat nošení roušek fyzicky, například nasazovat roušku žákovi bez souhlasu žáka a jeho rodičů.  
  • Personál školy není oprávněn bránit žákovi v povinné školní docházce kvůli nenošení roušky, například znemožněním vstupu do školy. Takové jednání by bylo zjevně nepřiměřené s ohledem na ústavně zaručené právo dítěte na vzdělání a na stanovené výjimky z povinnosti nosit roušky (učitelka v MŠ roušku mít nemusí, ale u žáka ZŠ je nutné ji vynucovat odpíráním vzdělávání?). 
  • Personál školy může žáka upozornit na jeho povinnost nosit roušku, ale takovým způsobem, aby nedocházelo k ponižujícími zacházení (=jednání vyvolávající v člověku pocity úzkosti a méněcennosti, které zlomí jeho psychický odpor a které nutí člověka jednat proti své vůli nebo svědomí). 
  • Nedodržování povinnosti nosit roušku sice může být přestupkem, ale nezletilí, kteří nedovršili 15 let věku, nejsou odpovědní za přestupky; odpovědnost zákonných zástupců je více než sporná a podle našeho názoru nereálná. 
  • Z důvodu, že jednání může být přestupkem, není možné vyloučit, že někteří ředitelé škol zavolají k žákovi bez roušky do školy Policii ČR nebo městskou policii, nebo oznámí věc orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Proto je na místě děti poučit, že v takovém případě mají využít svého práva nevypovídat, a tedy cizím lidem nemají nic říkat bez přítomnosti rodičů a mají trvat na přítomnosti rodičů. Toto poučení dítěte je ostatně vhodné obecně i pro jakékoliv jiné případy.
  • V případě, že nechcete své dítě vystavovat konfliktní situaci a nošení roušek raději akceptujete navzdory svému nesouhlasu s jejich nošením ve výuceje dobré vědět, že není nijak specifikováno, z jakého materiálu mají být roušky vyrobenyproto můžete svému dítěti pořídit roušku z co nejprodyšnější látky, která ale není vyloženě děravá, takže stále splňuje podmínku, že brání šíření kapének. 

Právní řešení  stížnosti, soudy

Kromě již uvedeného je možné se spojit s dalšími rodiči a hledat další způsoby řešení. Rodiče sdílí svoje zkušenosti v řadě FB skupin. V případě nepřijatelného postupu školy (např. znemožnění vstupu žáka do školy, šikana ze strany školy apod.) je možné využít stížnosti k České školní inspekci, případně stížnosti pro diskriminaci k veřejnému ochránci práv. V extrémním případě porušení práv žáka je také možné podat žalobu na školu nebo trestní oznámení. 

Dále je možné se obrátit na soud s návrhem na jeho zrušení nového mimořádného opatření ukládajícího nosit žákům roušky, jak již úspěšně učinil žák, kterého zastupovala advokátka Zuzana Candigliota, která zároveň spolupracuje s Ligou lidských práv. Také je možné zkusit podat návrh na vydání předběžného opatření. 

V případě dalších dotazů se obraťte na naši poradnu: poradna[zavináč]llp.cz

VZOR – žádost o individuální vzdělávání

ZŠ Komenského
Mgr. Eva Nováková, ředitelka
Komenského 1
602 00 Brno

 

V Brně dne 18. 11. 2020

 

Žádost o povolení individuálního vzdělávání 

 

Vážená paní ředitelko,

obracíme se na Vás s žádostí o povolení individuálního vzdělávání naší dcery Elišky Svobodové, RČ 145801/1234, trvale bytem Akátová 1, 602 00 Brno, která v tomto školním roce 2020/21 navštěvuje 2. ročník ZŠ Komenského Brno.

Žádáme o povolení individuálního vzdělávání do konce tohoto pololetí, a to z důvodu ochrany zdraví dcery i rodinných příslušníků.

Dosud s ohledem na epidemiologickou situaci probíhala výuka distanční formou. Dne 16. 11. 2020 vláda přijala krizové opatření č. 1191, podle kterého se žáci 1. a 2. ročníků základních škol navrátí od 18. 11. 2020 k prezenční výuce do škol. Zároveň téhož dne Ministerstvo zdravotnictví vydalo mimořádné opatření č. j. MZDR 15757/2020-39/MIN/KAN, které po dětech vyžaduje celodenní nošení roušek včetně výuky.

S návratem dcery k prezenční výuce, ani s celodenním nošením roušky zásadně nesouhlasíme.

V domácnosti s námi žije 70letá babička s chronickými zdravotními problémy a v případě, že by dcera přinesla ze školy nákazu a nakazila ji, tak by babička byla vážně ohrožena na životě. Celodenní nošení roušek ve škole nepovažujeme za dostatečnou záruku toho, že dcera nákazu ze školy nepřinese. Roušky nemají dostatečnou účinnost k vyloučení přenosu nákazy, navíc je obecně známo, že děti nejsou schopny s rouškami správně nakládat tak, aby jejich použití bylo bezpečné pro ně i pro druhé. Také se obáváme, že se kvůli návratu dcery do školy zvýší pravděpodobnost, že se celá rodina dostaneme znovu do karantény nebo izolace, což ohrožuje podnikání a příjmy naší rodiny.

Dalším důvodem našeho nesouhlasu jsou negativní dopady celodenního nošení roušek na zdraví dcery, které je v rozporu se základními fyziologickými potřebami dítěte. Déletrvající nošení roušky ztěžuje dýchání, může způsobit hypoventilaci, snížení saturace kyslíkem a zvýšení tepové frekvence, zatěžovat kardiovaskulární a termoregulační systém a vést k psychickému stresu, únavě a potížím se soustředěním atd. Vycházíme zejména ze studie „Effect of face veil on ventilator function among Saudi adult females“, z článku „Covid-19: important potential side effects of wearing face masks that we should bear in mind“ i z prohlášení 78 německých lékařů o rizicích nošení roušek při vyučování, což jsou všechno veřejně dostupné zdroje. Také vycházíme ze zkušeností naší dcery, které již deset minut v roušce působí potíže a nutkání „lapat po dechu“, což jí znemožňuje se soustředit.

Výuka dcery v podmínkách celodenního nošení roušky odporuje jejímu nejlepšímu zájmu, přitom podle Úmluvy o právech dítěte musí být zájem dítěte předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí. Nucení dcery do celodenního nošení roušky a její návrat do školy s ohledem na riziko pro babičku a naši rodinu odporuje navíc i svědomí nás rodičů a nepřiměřeně zasahuje do našeho ústavně zaručeného práva na svobodu myšlení a svědomí.

Je evidentní, že se naše dcera může efektivně vzdělávat i doma formou individuálního vzdělávání. Již několik týdnů se vzdělávala distančně, což zvládala, plnila si svoje povinnosti a dělala pokroky. Se vzděláváním jsme jí pomáhali my rodiče i babička. Dcera má k výuce doma zajištěny veškeré materiální podmínky – má svůj pokoj s psacím stolem, má k dispozici notebook a internetové připojení a má veškeré školou doporučené a používané učebnice. Vzdělávání dcery bude mít na starosti matka Ing. Jana Svobodová, která má vysokoškolské vzdělání (kopii dokladu o vzdělání přikládáme).

Vzhledem k nedostatku času nebylo možné zatím obstarat vyjádření školského poradenského zařízení, ale současně s touto žádostí jsme požádali o vyjádření Pedagogicko-psychologickou poradnu Brno, které doplníme následně. Připojujeme vyjádření dětské lékařky, která u dcery nedoporučuje celodenní nošení roušky.

Navrhujeme, aby bylo naší žádosti vyhověno a aby dceři bylo povoleno individuální vzdělávání, neboť jsou splněny všechny zákonné podmínky, tedy:

  • jsou dány závažné důvody pro individuální vzdělávání,
  • jsou zajištěny dostatečné podmínky pro individuální vzdělávání,
  • osoba, která bude žáka vzdělávat, získala alespoň střední vzdělání s maturitní zkouškou,
  • jsou zajištěny vhodné učebnice a učební texty, podle nichž se má žák vzdělávat.

S pozdravem

 

Ing. Jana Svobodová, Ing. Petr Svoboda
rodiče nezletilé 

VZOR – nesouhlas s vynucováním nošení roušky při výuce s výhradou svědomí

ZŠ Komenského
Mgr. Eva Nováková, ředitelka
Komenského 1
602 00 Brno

 

V Brně dne 18. 11. 2020

 

Nesouhlas s vynucováním nošení roušky při výuce a výhrada svědomí

 

Vážená paní ředitelko,

s ohledem na aktuální situaci se na Vás obracíme s vyjádřením nesouhlasu s tím, aby u naší dcery Elišky Svobodové, nar. 1. 8. 2014, bylo jakkoliv vynucováno nošení roušky během výuky, neboť to odporuje jejímu nejlepšímu zájmu i našemu svědomí jako zákonných zástupců.

Dosud s ohledem na epidemiologickou situaci probíhala výuka distanční formou. Dne 16. 11. 2020 vláda přijala krizové opatření č. 1191, podle kterého se žáci 1. a 2. ročníků základních škol navrátí od 18. 11. 2020 k prezenční výuce do škol. Zároveň téhož dne Ministerstvo zdravotnictví vydalo mimořádné opatření č. j. MZDR 15757/2020-39/MIN/KAN, které po dětech vyžaduje celodenní nošení roušek ve školách, nejen ve společných prostorech, ale i ve třídách při výuce.

S návratem dcery k prezenční výuce nemáme žádný problém, nemáme ani problém s tím, aby nosila roušku ve společných prostorech školy, ale s celodenním nošením roušky včetně výuky zásadně nesouhlasíme.

Hlavním důvodem našeho nesouhlasu jsou negativní dopady celodenního nošení roušek na zdraví dcery, které je v rozporu se základními fyziologickými potřebami dítěte. Déletrvající nošení roušky ztěžuje dýchání, může způsobit hypoventilaci, snížení saturace kyslíkem a zvýšení tepové frekvence, zatěžovat kardiovaskulární a termoregulační systém a vést k psychickému stresu, únavě a potížím se soustředěním atd. Vycházíme zejména ze studie „Effect of face veil on ventilator function among Saudi adult females“, z článku „Covid-19: important potential side effects of wearing face masks that we should bear in mind“ i z prohlášení 78 německých lékařů o rizicích nošení roušek při vyučování, což jsou všechno veřejně dostupné zdroje. Také vycházíme ze zkušeností naší dcery, které již deset minut v roušce působí potíže a nutkání „lapat po dechu“, což jí znemožňuje se soustředit.

Výuka dcery v podmínkách celodenního nošení roušky odporuje jejímu nejlepšímu zájmu, přitom podle Úmluvy o právech dítěte musí být zájem dítěte předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí.

Při posuzování nejlepšího zájmu dítěte v souvislosti s celodenním nošením roušky ve škole jakožto „ochrany“ před šířením nákazy onemocněním covid-19 nelze odhlédnout od skutečnosti, že pro děti má toto onemocnění jen zanedbatelná rizika a že ohrožení jiných, rizikových osob, lze v případě učitelů předcházet použitím účinných ochranných pomůcek (respirátorů) nebo v případě rizikových osob v rodině žáka individuálním vzděláváním žáka na žádost rodičů. Také nelze odhlédnout od toho, že roušky nemají dostatečnou účinnost k vyloučení přenosu nákazy, navíc je obecně známo, že děti nejsou schopny s rouškami správně nakládat tak, aby jejich použití bylo bezpečné pro ně i pro druhé.

Nucení dcery do celodenního nošení roušky odporuje navíc i svědomí nás rodičů a nepřiměřeně zasahuje do našeho ústavně zaručeného práva na svobodu myšlení a svědomí.

Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 22. 12. 2015, sp. zn. I. ÚS 1253/14, shledal, že v případě povinnosti očkování musí existovat výjimka z důvodu myšlení a svědomí, na základě které není možné osobu sankcionovat a vynucovat si splnění povinnosti. Ústavní soud k posouzení výjimky stanovil určitá hodnotící kritéria, mezi která patří například konzistentnost a přesvědčivost tvrzení osoby, naléhavost ústavního zájmu na ochraně autonomie osoby, ale také nebezpečí pro společnost.

Tímto vznášíme výhradu svědomí vůči vynucování nošení roušky u naší dcery při výuce, neboť toto odmítnutí z naší strany naplňuje kritéria Ústavního soudu. Jsme vážně a konzistentně přesvědčeni o tom, že je ohrožen nejlepší zájem naší dcery, její zdraví a její schopnost se vzdělávat. Zároveň nevynucování nošení roušky v jejím případě těžko může představovat ohrožení pro společnost s ohledem na výjimku z nošení roušek pro děti a učitelky v mateřské škole.

Zároveň Vám sdělujeme, že personál školy nemá žádnou kompetenci nošení roušek vynucovat, ani není oprávněn bránit žákovi v plnění povinné školní docházky. Personál školy může žáka pouze informovat o jeho povinnosti nosit roušku, ale nesmí tak činit způsobem, který by dítě nutil činit něco proti své vůli a proti vůli a svědomí jeho rodičů.  

Trváme tedy na tom, aby Vaše škola respektovala naši výhradu svědomí a žádným způsobem nevynucovala nošení roušky při výuce u naší dcery.

S pozdravem

 

Ing. Jana Svobodová, Ing. Petr Svoboda
rodiče nezletilé 

Komisařka Rady Evropy pro lidská práva vyzvala české poslance k odškodnění sterilizací

Jedná se o neoficiální český překlad, originál dopisu je zde.

Vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny, vážení členové Poslanecké sněmovny,

Mým úkolem jako komisařky Rady Evropy pro lidská práva je přispívat k účinnému dodržování lidských práv ve všech 47 členských státech Rady Evropy. Důležitou součástí mé práce v tomto ohledu je účastnit se v dialogu s vládami a parlamenty členských států a pomáhat jim řešit případné otázky lidských práv v jejich zákonech nebo postupech.

Píši Vám ve věci Návrhu zákona o jednorázovém finančním odškodnění osob, které se staly obětí protiprávní sterilizace (sněmovní tisk č. 603). Jak jsem pochopila, čeká tento návrh zákona nyní na své první čtení.

Můj úřad začal jednat s českými úřady v otázce nedobrovolných a nucených sterilizací, které byly prováděny zejména u romských žen, před deseti a půl lety. Od té doby každý z mých předchůdců zdůrazňoval potřebu nápravy a odpovídajícího odškodnění obětí, odstranění překážek bránících tomuto odškodnění a ustanovení vhodných mechanismů odškodnění. Navzdory důležitému kroku, který vláda učinila, když v roce 2009 uznala protiprávnost těchto sterilizací, nebyla tato záležitost dosud vyřešena. Návrh zákona dává voleným zástupcům v České republice významnou příležitost tuto historickou nespravedlnost vyřešit.

Praktiky nedobrovolné a nucené sterilizace představují závažná porušení lidských práv, která mají dopad na mnoho aspektů osobní integrity jednotlivce, důstojnosti a práva na soukromý a rodinný život. Směrnice Rady ministrů Rady Evropy z roku 2011 o vymýcení beztrestnosti za závažná porušení lidských práv rovněž stanoví, že členské státy by měly přijmout veškerá vhodná opatření k vytvoření přístupných a účinných mechanismů, které zajistí, že oběti budou okamžitě a adekvátně odškodněny za způsobenou újmu.

Ačkoli újmu způsobenou obětem, ať už fyzickou nebo psychickou, nelze nikdy napravit, vytvoření spravedlivého, dostupného a adekvátního mechanismu odškodnění by těmto ženám poskytlo míru spravedlnosti, které jim tak dlouho nebylo dopřáno. S ohledem na čas, který již uplynul, zcela souhlasím s názorem vyjádřeným zástupkyní veřejné ochránkyně práv a mnoha dalších, že tento návrh zákona může představovat poslední příležitost k zajištění spravedlnosti obětem a že tato příležitost by neměla být promarněna.

Kromě toho, co tento návrh zákona může znamenat pro samotné oběti, by řešení tohoto dlouhodobého problému bylo dokladem širšího závazku České republiky k ochraně práv žen. Bylo by to také významným uznáním obtíží, s nimiž se oběti, zejména romské ženy, setkaly, když usilovaly o to, aby byly slyšeny jejich hlasy a uznány jejich zájmy. V tomto ohledu podotýkám, že důvěru a dobré komunitní vztahy ve společnostech nelze budovat na historii porušování lidských práv, která zůstávají nevyřešena.

Dunja Mijatović

Otevřený dopis ministru školství ke stažení diskriminačního návrhu vyhlášky

Vážený pane ministře,

tímto otevřeným dopisem se na Vás obracíme s žádostí o stáhnutí, resp. nepřijetí návrhu novely vyhlášky č. 27/2016 Sb., o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných. Návrh vyhlášky je v rozporu se školským zákonem a je přímo diskriminační. Pokud by byla novela vyhlášky přijata, žáci s tělesným postižením, závažnými vadami řeči nebo specifickými poruchami učení přijdou o podpůrná opatření, jako jsou služby asistenta pedagoga, pedagogická intervence nebo hodiny speciální pedagogiky.

Vyhláška je podzákonným právním předpisem a jejím účelem je provádět školský zákon, nikoli omezovat práva, která zákon garantuje. Školský zákon od roku 2016 přiznává všem dětem se speciálními vzdělávacími potřeba nárok na potřebná podpůrná opatření. Vždy se individuálně zkoumá, jaká podpůrná opatření jsou pro konkrétní dítě nejvhodnější. Opakem je přístup diagnostický, kdy poskytnutí podpůrného opatření závisí primárně na diagnóze dítěte. Projednávaná vyhláška stojí právě na diagnostickém přístupu a představuje značný krok zpět na cestě k efektivnímu inkluzivnímu vzdělávání, ve kterém by měly mít všechny děti rovný přístup ke kvalitnímu vzdělání.

Navrhovaná změna vyhlášky je také diskriminační, neboť v rozporu s antidiskriminačním zákonem omezuje podporu dětí se speciálními vzdělávacími potřebami a jejich přístup ke vzdělání primárně na základě jejich zdravotního postižení.

Podle důvodové zprávy k projednávané vyhlášce využívalo například služby asistenta pedagoga k září 2019 přes 5 tisíc dětí s tělesným postižením, vadami řeči a specifickými poruchami učení. Tyto děti by nově o pomoc asistenta pedagoga přišly. Dalších několik tisíc dětí přijdou o nárok na předmět vedený speciálním pedagogem. Novela také změní způsob využívání tzv. pedagogické intervence. Nově totiž bude plně na uvážení školy, jakým způsobem toto podpůrné opatření využije. Nebude garantovaný rozsah intervence a pedagogové ji budou poskytovat v rámci svých úvazků. Budou tak ještě více vytíženi, než jsou nyní, a nedostanou za tuto práci náležitou odměnu. Hlavními oběťmi však budou samotné děti, kterým se nedostane potřebné podpory.

Přijetí takto navrhované změny inkluzivní vyhlášky se devastačně projeví nejen na úrovni vzdělání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami, ale také na samotném právu na přístup těchto dětí k vzdělání, který jim garantují právní předpisy a principy na zákonné i ústavní úrovni, nemluvě o závazcích státu souvisejících s rovným přístupem všech dětí ke vzdělání, jež České republice plynou například z Úmluvy o právech dítěte či Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením.

Své znepokojení nad možností přijetí novely vyhlášky tento týden vyjádřil Výbor pro práva dítěte, jehož je Liga lidských práv členem, a připojil se k němu také Výbor pro práva osob se zdravotním postižením. K projednávané novele vydala Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání (ČOSIV) stanovisko, s nímž vyjádřilo souhlas a podporu mnoho dalších organizací, subjektů a osob, zabývajících se mimo jiné právem dětí na vzdělání, včetně naší organizace.

Z výše uvedených důvodů Vás žádáme o stažení návrhu z projednávání a navrhujeme vytvořit platformu k diskusi potřebných efektivních změn v oblasti inkluzivního vzdělávání s odborníky z praxe, např. formou kulatého stolu. S vytvořením tohoto diskusního prostoru naše organizace ráda pomůže.

Pakliže bude vyhláška přijata, je Liga lidských práv připravena pomoci rodičům dětí, které v důsledku novely utrpí na svých ústavně garantovaných právech, s podáním žaloby na stát, jakož i s dalšími možnostmi obrany, které jim český právní řád nabízí. Jsme také připraveni podat podnět veřejnému ochránci práv, aby navrhl Ústavnímu soudu zrušení příslušných problematických částí vyhlášky.

S pozdravem

Mgr. Karel Lach
Právník Ligy lidských práv

Novela tzv. inkluzivní vyhlášky je v rozporu se školským zákonem

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy připravuje novelu tzv. inkluzivní vyhlášky, podle níž mnoho dětí se speciálními vzdělávacími potřebami přijde o možnost vzdělávat se v běžných školách s ostatními dětmi. Podle Ligy je v rozporu se školským zákonem a na včerejším zasedání Výboru pro práva dítěte jsme hlasovali pro usnesení vyjadřující znepokojení s přijetím novely. V nejbližšíchch dnech pošleme ministru školství otevřený dopis.

K usnesení výboru (které prozatím není zveřejněno) se připojil i Výbor pro práva osob se zdravotním postižením a novelou se zabývá také vládní zmocněnkyně pro lidská práva prof. Helena Válková.

Novela (odkaz níže) je podle Ligy rozporu se školským zákonem, který garantuje právo všech dětí se speciálními vzdělávacími potřebami na nezbytnou podporu při vzdělávání, a navíc je i diskriminační, neboť plošně mezi dětmi rozlišuje na základě jejich zdravotního stavu bez toho, aniž by byl sledován konkrétní legitimní cíl, či šlo o přiměřené a nezbytné opatření.

Připravovaná změna se odvrací od nyní zavedeného individuálního přístupu, kdy jsou dítěti se speciálními vzdělávacími potřebami přiznávána podpůrná opatření, která jsou konkrétně pro něho nejvhodnější. Naopak se plošně zavede tzv. diagnostický přístup, kdy bude např. podpora asistenta pedagoga dítěti přiznána pouze na základě jeho diagnózy. O toto podpůrné opatření tak plošně přijdou děti s tělesným postižením, s vadami řeči, specifickými poruchami učení, děti sociálně znevýhodněné či cizinci.

Kromě okleštění využití služeb asistenta pedagoga přestane být z veřejného rozpočtu financována tzv. pedagogická intervence, v rámci níž pedagogové doučují a rozvíjí děti v oblastech, ke kterým se ve výuce nedostanou. Nově bude zajištění této intervence na uvážení jednotlivých škol, které ji budou financovat z vlastního rozpočtu.

Proti změně těchto podzákonných právních předpisů se ohradila široká odborná veřejnost. Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání k tomuto vydala stanovisko, ve kterém podrobněji shrnuje, proč je potřeba novelu odmítnout. Liga lidských práv se s tímto stanoviskem plně ztotožňuje.

Pozn.: Konkrétně jde o změnu vyhlášky č. 27/2016 Sb., o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných a nařízení vlády č. 75/2005 Sb., o stanovení rozsahu přímé vyučovací, přímé výchovné, přímé speciálně pedagogické a přímé pedagogicko-psychologické činnosti pedagogických pracovníků, více zde.

Bezodkladně projednejte návrh zákona o odškodnění protiprávně sterilizovaných osob, vyzývají oběti i řada odborníků

Nedobrovolně sterilizované ženy se v pátek ráno sešly symbolicky před Ostravskou nemocnicí Fifejdy (pozn.: zdr. zařízení, v němž u mnohých došlo k zákroku), aby upozornily na návrh zákona o odškodnění obětí protiprávních sterilizací (sněmovní tisk. 603), který již téměř rok čeká na zařazení do prvního čtení.  S blížícím se koncem volebního období naše naděje klesají, nemůžeme dále čekat. Stala jsem se jednou ze sto nejvlivnějších žen světa podle britské BBC, spravedlnost nám to ale nepřineslo, ta je v rukou Českého státu, a já za ni bojuji již druhou desítku let,” říká mluvčí žen Elena Gorolová.

Dnes odeslali otevřený dopis poslancům odborníci i oběti. V něm apelují na zařazení návrhu zákona o odškodnění nedobrovolně sterilizovaných osob na zářijové jednání Poslanecké sněmovny. Svůj podpis připojili i bývalá veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová, emeritní ústavní soudkyně a senátorka Eliška Wagnerová, někteří členové Rady vlády pro záležitosti romské menšiny a více než stovka dalších.

„Bohužel známe dvě ženy, které se této naděje na odškodnění nedožily, a podle našeho názoru představují exponenciálně větší počet obětí, které zemřely, aniž se jim dostalo spravedlnosti,“ říká Gwendolyn Albert, která letos obdržela Cenu za lidskost od Výboru pro odškodnění romského holocaustu v ČR za její práci v otázce odškodnění. „Doufáme, že diskuse v dolní sněmovně neznesvětí jejich památku a nezpůsobí další utrpení jejich rodinným příslušníkům, a přejeme zákonodárcům usilujícím o přijetí zákona maximální úspěch.“

“Nedobrovolné sterilizace představují neoprávněný, hluboký a takřka nenapravitelný zásah do lidské osobnosti, který má závažné dopady do mnoha oblastí lidského života. … Na protiprávní sterilizace a odpovědnost státu za jejich provádění upozornil ombudsman v roce 2005. Stát až do roku 2012 nepřijal dostatečnou právní úpravu informovaného souhlasu s prováděním sterilizací, která by zaručovala dodržování práv pacientů a minimalizovala jejich porušování, čímž umožnil závažné zásahy do základních práv. V některých případech sehrál stát, přesněji jeho sociální politika, klíčovou roli, neboť motivovala osoby k podstoupení sterilizací z eugenických důvodů s cílem “zkvalitnění populace”. … Proto by měl stát přijmout svou odpovědnost a zajistit prostředek nápravy,“ uvedla v dopise jeho autorka, právnička Sandra Pašková.

K tomu dodává, že nejen dobré jméno naší země na mezinárodní scéně, ale zejména úcta k lidských právům by měly být pro Českou republiku důvody pro vyrovnání hříchů minulosti. Nyní je ten správný čas, zákon má přislíbenu podporu napříč politickým spektrem. Pokud jej poslanci neprojednají v tomto volebním období, bude nutné opakovat veškerá vyjednávání od začátku.

Otevřený dopis poslancům k projednání návrhu zákona o odškodnění protiprávně sterilizovaných osob

Po odeslání otevřeného dopisu poslancům jsme jej zpřístupnili veřejnosti – svůj podpis můžete připojit zde

Vážené poslankyně, vážení poslanci,

již téměř rok čeká na první čtení poslanecký návrh zákona o odškodnění protiprávně sterilizovaných osob (sněmovní tisk 603). Jsme přesvědčeni, že s ohledem na věk a zdravotní stav některých obětí již nelze jejich odškodnění dále odkládat. Proto se na Vás s blížícím se koncem volebního období obracíme a žádáme, abyste učinili vše pro jeho pevné zařazení na program jednání Poslanecké sněmovny.

Nedobrovolné sterilizace představují neoprávněný, hluboký a takřka nenapravitelný zásah do lidské osobnosti, který má závažné dopady do mnoha oblastí lidského života. Vrcholné soudy ČR se shodly na nutnosti přiznat za tyto závažné zásahy do osobnostních práv náhradu nemajetkové újmy v penězích. Zároveň se však oběti protiprávních sterilizací, po otevření tohoto tématu ve společnosti, již nemohly efektivně domoci odškodnění soudní cestou, neboť jejich nároky byly promlčeny.

Na protiprávní sterilizace a odpovědnost státu za jejich provádění upozornil ombudsman v roce 2005. Stát až do roku 2012 nepřijal dostatečnou právní úpravu informovaného souhlasu s prováděním sterilizací, která by zaručovala dodržování práv pacientů a minimalizovala jejich porušování, čímž umožnil závažné zásahy do základních práv. V některých případech sehrál stát, přesněji jeho sociální politika klíčovou roli, neboť motivovala osoby k podstoupení sterilizací z eugenických důvodů s cílem “zkvalitnění populace”.

Česká republika je demokratický právní stát založený na úctě k lidským právům a svobodám, měl by proto přijmout svou odpovědnost a zajistit prostředek nápravy. Není s podivem, že je naše země již mnoho let terčem kritiky mezinárodních institucí jako je Výbor pro odstranění všech forem diskriminace žen, Výbor pro odstranění všech forem rasové diskriminace, Evropský výbor pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání či Rada OSN pro lidská práva, jenž důrazně a opakovaně vyzývají Českou republiku ke zjednání nápravy a přijetí efektivního odškodňovacího mechanismu.

Žádáme proto Vás, naše demokraticky zvolené zástupce, abyste učinili první krok k odškodnění obětí protiprávních sterilizací, ke zlepšení postavení naší země na mezinárodní scéně a přičinili se o zařazení prvního čtení výše zmíněného návrhu zákona jako pevného bodu zářijové schůze Poslanecké sněmovny.

S úctou

Níže podepsaní signatáři:

 

  1. Elena Gorolová / Spolek žen obětí protiprávní sterilizace
  2. Anna Šabatová / Bývalá ombudsmanka
  3. Eliška Wagnerová / Emeritní ústavní soudkyně a senátorka
  4. Sri Kumar Vishwanathan / Vzájemné soužití o.p.s.
  5. Gwendolyn Albert / Nezávislá aktivistka za lidská práva
  6. Ladislav Zamboj / Psycholog a sociální pracovník Poradny pro občanství/Občanská a lidská práva
  7. Sandra Pašková / Právnička Ligy lidských práv, doktorandka Prf MU
  8. Edita Stejskalová / členka Rady vlády pro záležitosti romské menšiny
  9. Zdeněk Ryšavý / Ředitel ROMEA, o. p. s.
  10. Radka Hančilová / Zdravotník, oběť protiprávní sterilizace
  11. Lucie Fremlová / Nezávislá sociální vědkyně
  12. Yasar Abu Ghosh / Antropolog, FHS UK
  13. Kateřina Špácová / Lektorka, překladatelka, spolupracovnice lidskoprávních organizací
  14. Zuzana Jurková / Vedoucí Katedry obecné antropologie, FHS UK
  15. Miroslav Klempar / Předseda Awen Amenca, organizátor romských komunit a vzdělávací poradce Rady Evropy.
  16. Michal Hubálek / Právník , Poradna pro občanství/Občanská a lidská práva
  17. Věra Roubalová Kostlánová / Psychoterapeutka, Rafael institut
  18. Miroslav Vodrážka / Hudebník, publicista a feministický aktivista
  19. František Valeš / Právník, Poradna pro občanství/Občanská a lidská práva
  20. Tanweer Ali / Vysokoškolský pedagog, ekonom
  21. František Kostlán / publicista
  22. Jana Baudyšová / Šéfredaktorka Romano voďi
  23. Jitka Votavová / Projektová manažerka stipendijního programu, ROMEA, o.p.s.
  24. Selma Muhič Dizdarevič, členka Českého helsinského výboru
  25. Vladimír Hančil / Jednatel firmy
  26. Michael Vlček / Analytik
  27. Nataša Botošová / Spolek žen obětí protiprávní sterilizace
  28. Nataša Čonková / Spolek žen obětí protiprávní sterilizace
  29. Helena Bandyová / Spolek žen oběti protiprávní sterilizace
  30. Evžen Vojkůvka / Asociace ASLIDO lidi pro domov z.s
  31. Eva Šlesingerová / Socioložka, FSS Masarykova univerzita
  32. Jan Husák / Místopředseda Rady vlády pro záležitosti romské menšiny
  33. Viera Kučerová / Místopředseda BONA FIDE z.s.
  34. Jelena Silajdžič / Ředitelka Slovo 21, z.s
  35. Kateřina Čapková / Historička, Ústav soudobých dějin AV ČR
  36. Petra Gelbart / Spoluzakladatelka, Families of Roma and Sinti Holocaust Victims
  37. Ilona Ferkova / Přesedkyně ASOCIACE ROMSKYCH ŽEN
  38. Helena Sadílková / VŠ pedagog, Filozofická fakulta UK
  39. Lada Viková / VŠ pedagog, Fakulta filozofická, Univerzita Pardubice; ředitelka Romano džaniben, z.s.
  40. Hana Synková / Sociální antropoložka, FF Univerzity Pardubice
  41. Nicole Taubinger / Umělkyně
  42. Iva Šmídová / Socioložka, FSS Masarykova univerzita
  43. Jiří Čížek / PentaGen – ředitel
  44. Ivana Antalová / Finanční manažerka / Česká ženská lobby
  45. Ján Čonka / Romský  aktivista,  administrativní  pracovník
  46. Patrik Kotlár / Statutární orgán spolku Romany art workshop
  47. Čeněk Růžička / Občanský člen RVZM
  48. Robert Sutorý / Romský poradce
  49. Radka Patočková / Předsedkyně Kher, z.s. – nakladatelství romské literatury
  50. Petra Svobodová / Muzeum romské kultury, historička
  51. Miroslav Brož / Sociální pracovník, lidskoprávní aktivista sdružení Konexe
  52. Martina Horváthová / členka Výboru pro vzdělávání Romů RVZRM
  53. Ivana Šimánková / Vedoucí sociálních služeb, Poradna pro občanství/Občanská a lidská práva
  54. Štefan Oláh / člen Rady vlády národnostních menšin
  55. Lenka Grabicová / Regulatory affairs specialist, fotografka
  56. Andrea Mašková / Pracovník v sociálních službách, poradna pro občanství/Občanská a lidská práva
  57. Ivana Čížková / PentaGen ředitelka, Vějíř NO předsedkyně
  58. Lucie Kudrnová / Ratolest Brno, ředitelka
  59. Camille Latimier / Společnost pro podporu lidí s mentálním postižením v České republice, z.s. , ředitelka
  60. Jan Mavran / Sociální pracovník, personalista
  61. Jarmila Balážová / novinářka
  62. Zbyněk Andrš / Vysokoškolský pedagog
  63. Olina Jonášová / Spolek žen oběti protiprávní sterilizace
  64. Pavlína Čojevova / Spolek žen oběti protiprávní sterilizace
  65. Drahomíra Čojevova / Spolek žen oběti protiprávní sterilizace
  66. Sona Kalocsayova / Spolek žen oběti protiprávní sterilizace
  67. Jiřina Holubová / Spolek žen oběti protiprávní sterilizace
  68. Naďa Galová / Spolek žen oběti protiprávní sterilizace
  69. Jana Balažová / Spolek žen oběti protiprávní sterilizace
  70. Silva Šmídová / Spolek žen oběti protiprávní sterilizace
  71. Anna Zsabova / Spolek žen oběti protiprávní sterilizace
  72. Eva Gragova /Spolek žen oběti protiprávní sterilizace
  73. Věra Vlačuhová / Spolek žen oběti protiprávní sterilizace
  74. Brigita Vlačuhová / Spolek žen oběti protiprávní sterilizace
  75. Matylda Vlačuhová / Spolek žen oběti protiprávní sterilizace
  76. Iveta Olahová / Spolek žen oběti protiprávní sterilizace
  77. Anděla Kumajová / Spolek žen oběti protiprávní sterilizace
  78. Anna Cicková / Spolek žen oběti protiprávní sterilizace
  79. Zuzana Goralová / Spolek žen oběti protiprávní sterilizace
  80. Ivana Ištoková / Spolek žen oběti protiprávní sterilizace
  81. Nataša Botošová / Spolek žen oběti protiprávní sterilizace
  82. Jiřina Dzurková / Spolek žen oběti protiprávní sterilizace
  83. Vasta Cicková / Spolek žen oběti protiprávní sterilizace
  84. Olina Kovačová / Spolek žen oběti protiprávní sterilizace
  85. Kateřina Fumferová / Právnička, Poradna pro občanství/Občanská a lidská práva
  86. Klára Kalibová / advokátka
  87. Dušan Vaněk / Sociální pracovník
  88. Alena Bartková / Vedoucí zařízení
  89. Petra Vytejčková / advokátka
  90. Václav Walach / Kriminolog
  91. Alena Svobodová / Sociální pracovnice
  92. Helena Klímová / Psychoterapeutka, signatářka Charty 77
  93. Štěpán Kavur / Buči z.s, předseda
  94. Ruben Pellar / překladatel
  95. Jan Červenka / VŠ pedagog, FF UK
  96. Linda Sokačová / Socioložka, Amnesty International ČR
  97. Věra Kličková / Spolek žen Oběť protiprávní sterilizace
  98. Věra Roubalová Kostlánová / Psychoterapeutka, Rafael institut
  99. Alma Lily Rayner / Umělkyně
  100. Jiřina Kuklová Stolařová / KHER, z. s., nakladatelství romské literatury
  101. Milan Adam / Sociální pracovník
  102. Milyena Vynnychuk / Pracovnice v sociálních službách
  103. Adam Pospíšil / Projektový manažer, hudebník
  104. Alica Sigmund Heráková / Ředitelka, Tuke.TV, z.s.
  105. Nela Vrchotová / právnička
  106. Nikoleta Fellnerová / Sociální pracovnice
  107. Eva Kellnerová / Vedoucí oddělení doktorského studia CERGE
  108. Jana Vejplachová / Výkonná ředitelka Společenství Romů na Moravě Romano jekhetaniben pre Morava
  109. Claudie Laburdová / Slovo 21, z. s, koordinátorka projektů romské ženské skupiny Manushe
  110. Veronika Tylšová / Pracovník v sociálních službách, Poradna pro občanství/občanská a lidská práva, z.s.
  111. Petr Kautský / tlumočník a překladatel
  112. Barbora Stejskalová /tlumočnice a učitelka
  113. Šimon Pellar / překladatel
  114. Věra Jedličková / právnička
  115. Eliška Jelínková / Koordinátorka sítě/Česká ženská lobby
  116. Lucie Lukavská / Překladatelka a tlumočnice
  117. Giorgio Cadorini / Vysokoškolský učitel
  118. Vanda Durbáková / Advokátka, spolupracujúca s Poradňou pre občianske a ľudské práva, Slovenská republika
  119. Gabriela Hrabaňová / Ředitelka ERGO network
  120. Martina Taušková / Poradkyně pro oběti
  121. Jana Horváthová / Ředitelka Muzea romské kultury
  122. Adam Homsi / Soudní tlumočník a podnikatel
  123. Růžena Šimonová / Oběť protiprávní sterilizace
  124. Veronika Makovská / Středoškolská pedagožka
  125. Nicole Votavová Sumelidisová / Vysokoškolská pedagožka
  126. Marie Čovejová / Spolek žen obětí protiprávních sterilizací
  127. Renata Horvátová / Spolek žen obětí protiprávních sterilizací
  128. Jan Vašat / VŠ pedagog, sociální pracovník
  129. Pavlína Čovejová / Spolek žen obětí protiprávních sterilizací
  130. Alžběta Fontiová / Spolek žen obětí protiprávních sterilizací
  131. Dan Petrucha / Statutární zástupce Ligy lidských práv
  132. Karel Lach / Právník Ligy lidských práv
  133. Anna Štefanidesová / Právnička Ligy lidských práv
  134. Kateřina Horáková / Vysokoškolská studentka
  135. Simone Sumelidu / Vysokoškolská učitelka
  136. Tereza Outolná / Dojička, dcera oběti protiprávní sterilizace
  137. Pavlína Konhauserová / Spolek žen obětí protiprávních sterilizací
  138. Blanka Černá / tlumočnice-překladatelka
  139. David Fuchs / tlumočník a překladatel
  140. Kristína Kalejová  / Rómska aktivistka, Hermanovce, SR
  141. Helena Kalejová / Rómska aktivistka, Hermanovce, SR
  142. Petra Giňová / Rómska aktivistka, Jarovnice, SR
  143. Anna Čonková / Rómska aktivistka, Hermanovce, SR
  144. Štefan Ivanco / Programový koordinátor Poradne pre občianske a ľudské práva, SR
  145. Denisa Barry / Predsedníčka Poradně pre obćianske a ľudské práva, SR
  146. Eva Čech Valentová / Právnička, členka výboru České ženské lobby
  147. Vojtěch Zemánek / Koordinátor dobrovolníků, Sdružení pro integraci a migraci
  148. Petra Ezzeddine / Antropoložka, FHS UK
  149. Vladimír Čermák / Předseda Hnutí romských studentů