Jak si nenechat líbit neprofesionální jednání úřednice při vyřizování stížnosti proti nemocnici

Právnička Ligy lidských práv nedávno doprovodila klientku na ústní projednání její stížnosti proti nemocnici kvůli porušení práva na nepřetržitý kontakt dítěte s rodičem. Stížnost byla podána k odboru zdravotnictví Krajského úřadu Jihomoravského kraje, kde jednání proběhlo. S ohledem na naprosto neprofesionální jednání úřednice a porušování práv klientky jsme se rozhodli tímto příspěvkem informovat o tomto jednání jako o příkladu špatné praxe a zároveň veřejnost informovat, jaká má práva při vyřizování stížnosti krajským úřadem a jak si nenechat líbit porušování práv ze strany nekompetentních úředníků.

Šlo o případ matky s dnes již osmiletou dcerou, kterou po úrazu oka na začátku dubna 2020 doprovodila do Dětské nemocnice v Brně. Tamější lékaři matce sdělili, že by její dcera měla být na pár dní hospitalizována. Matka se proto vrátila domů sbalit dceři nějaké oblečení a další osobní věci. Když se do nemocnice vrátila, zdravotnický personál ji již k dceři nechtěl pustit s odkazem na nebezpečí nákazy virem covid-19. Matka si pohotově začala celou situaci nahrávat na diktafon a v klidu se snažila s personálem nemocnice domluvit a vysvětlit, že má právo být se svým dítětem. To bohužel k ničemu nevedlo, proto zavolala na Policii ČR, která jí potvrdila, že nemocnice nesmí bránit rodiči ve styku s jeho dítětem. V tu chvíli k matce přistoupili strážníci městské policie, které přivolala vrchní sestra, aby ji z nemocnice vyvedli. Nakonec se matce podařilo domluvit se se zdravotní sestrou a strážníky tak, že dceři mohla zdálky alespoň zamávat a pozdravit ji. Poté nemocnici opustila.

Po stížnosti se nemocnice omluvila, ale chybu nepřiznala

Matka proti postupu nemocnice podala stížnost ve smyslu § 93 a násl. ZZS, kterou adresovala přímo nemocnici (více ke stížnostem ve zdravotnictví zde). Ta se matce sice omluvila, avšak svou chybu nepřiznala. Postup svých zaměstnanců odůvodnila mimořádným protiepidemiologickým opatřením. Tato opatření však nikdy nezasahovala do práva dítěte na nepřetržitý kontakt (§ 28 odst. 3 písm. e) bod 1 zákona o zdravotních službách – dále jen „ZZS“), naopak Ministerstvo zdravotnictví vydalo metodiku, která nepřetržitý kontakt dětí a rodičů i v době nouzového stavu plně podporuje. Postup nemocnice byl proto v rozporu se zákonem. K právu dítěte na nepřetržitý kontakt se svým zákonným zástupcem více v našem článku zde.

Matka se proto s novou stížností obrátila na Krajský úřad Jihomoravského kraje, který požádala o uložení povinnosti nemocnici přijmout nápravná opatření k tomu, aby se podobné situace již nestávaly. Pro účely doplnění informací ke stížnosti a vyjasnění některých nesrovnalostí svolala vedoucí oddělení správních činností odboru zdravotnictví Krajského úřadu Jihomoravského kraje PhDr. Jarmila Pavlíková s matkou a zdravotní sestrou příslušné nemocnice, která byla u incidentu přítomna, osobní setkání.

Způsob, jakým pracovnice krajského úřadu jednání vedla a jak komunikovala se stranami, byl naprosto neprofesionální a v rozporu s principy správního řízení:

1. Bránění právnímu zastoupení stěžovatelky

Úřednice se hned v úvodu rozhořčila nad tím, že naše klientka nepřišla sama, ale se svou právní zástupkyní (právničkou Ligy lidských práv). Tu třikrát za sebou vyzvala, aby “zůstala za dveřmi”, a až když chtěla právní zástupkyně písemné potvrzení o odmítnutí její přítomnosti na jednání, úřednice ustoupila. Klientce přitom vyčetla, že doteď právního zástupce neměla a nyní chce prostřednictvím tohoto zastoupení vyvolávat konflikt. Jde přitom o manipulaci, kterou se úřednice snažila odradit klientku od využití svého ústavně zaručeného práva na právní pomoc (čl. 37 Listiny základních práv a svobod, § 33 správního řádu). Účelem právního zastoupení je efektivně chránit práva a zájmy zastoupeného (tj. klientky), nikoli vyvolávat konflikty. Jediný, kdo hned na začátku vyvolával konflikt, byla úřednice.

2. Zaujaté vedení celého jednání

Úřednice několikrát během jednání zmínila, že je v roli mediátora celého sporu a chce dát stranám prostor vyjádřit se k němu. Mediátor je nestranným profesionálem, který dá oběma stranám sporu prostor se vyjádřit, vyslechne je, pracuje s jejich emocemi, pojmenovává vzniklé problémy, ale nehodnotí je a nenabízí stranám řešení (viz Asociace mediátorů ČR). V tomto případě však úřednice nebyla nestranná. Zcela očividně favorizovala zdravotní sestru, která se schůzky účastnila za nemocnici. Dala jí dostatečný prostor k vyjádření, dávala najevo souhlas s ní a vyzdvihovala náročnost práce zdravotníků v této krizové době. Naopak naší klientce a její právní zástupkyni mnohdy nechtěla dát vůbec prostor k vyjádření, nenechala klientku dokončit myšlenku, skákala jí do řeči, výpověď klientky zlehčovala a negativně hodnotila. Úřednice už na první pohled neměla nestranný přístup a jednala neprofesionálně.

3. Nepravdivé informace ohledně procesních práv klientky

Úřednice opakovaně klientce sdělovala informace, které neměly oporu v právním řádu, případně s ním byly přímo v rozporu. Kromě toho, že na jednání nejprve nechtěla vpustit právní zástupkyni klientky, nechtěla ani uznat sepsanou plnou moc, kterou klientka zmocnila právničku Ligy k zastupování. Když chtěla právnička nechat do spisu zaprotokolovat, že ji úřednice nechtěla na jednání vpustit, bylo jí řečeno, že žádný spis neexistuje, protože pro tyto věci se spisy nezakládají. Toto tvrzení se nezakládá na pravdě, protože přímo ze zákona o zdravotních službách vyplývá právo stěžovatele nahlížet do stížnostního spisu a pořizovat z něj kopie, z čehož logicky vyplývá, že se spis musí vždy založit (§ 94 odst. 1 písm. e) ZZS).

Dále bylo klientce řečeno, že krajský úřad nemá pravomoc nemocnici cokoli přikazovat a zakazovat, proto úřednice chtěla od klientky vědět, co vlastně po krajském úřadu požaduje. Zákon přitom výslovně stanoví, že pokud krajský úřad při šetření stížnosti zjistí, že došlo k porušení práv či zájmů pacienta, uloží nemocnici nápravná opatření a stanoví lhůtu pro jejich splnění, popřípadě podá podnět jinému orgánu (např. České lékařské komoře) a o uložených nápravných opatřeních nebo podnětu informuje zdravotní pojišťovnu pacienta (§ 96 ZZS).

Doporučení pro jednání o stížnosti

Způsob, jakým úřednice krajského úřadu jednání vedla, je učebnicovým příkladem špatné praxe, kterou je potřeba změnit. Pokud se tedy s podobným jednáním setkáte, nenechte si ho líbit. Po přečtení tohoto textu a našich dalších článků (např. k právu na nepřetržitý kontakt nebo k tomu, jak správně podávat stížnosti ve zdravotnictví) budete vědět, na co si dát pozor. Nyní jen pár bodů k připomenutí:

 

  • Vždy jednejte v klidu, slušně a s respektem, a to i když s vámi druhá strana komunikuje způsobem zcela opačným.
  • Rozhovory se zdravotníky a posléze s pracovníky krajského úřadu si nahrávejte na diktafon. Nemusíte se ptát, zda můžete zapnout nahrávání a nemusíte to ani oznamovat. Na pořizování zvukového záznamu pro ochranu svých práv máte právo (§ 88 odst. 1 občanského zákoníku).
  • Do stížnosti nezapomeňte uvést, co po nemocnici, případně po krajském úřadu, požadujete. Pokud nemocnice či konkrétní lékař udělali chybu, požadujte nápravu a přijetí opatření, která zaručí, že se podobná situace nebude opakovat (například proškolení zaměstnanců). Po nemocnici můžete také požadovat omluvu. Do stížnosti také uveďte, že si přejete být vyrozuměni o způsobu vyřízení stížnosti a o přijatých nápravných opatřeních. Vše pište srozumitelně a výstižně.
  • Nebudete-li spokojeni se způsobem vyřízení stížnosti směřované poskytovateli zdravotních služeb, podejte druhou stížnost krajskému úřadu. Nebudete-li spokojeni ani s vyřízením stížnosti krajským úřadem, můžete si na postup krajského úřadu stěžovat u veřejného ochránce práv (víc v letáku ombudsmana Stížnosti ve zdravotnictví).

Porod a právo

Právní příručka pro porodní asistentky a porodnice.

Příručka je určena především pro komunitní porodní asistentky, v některých částech pak i pro jiné zdravotníky pracující v oblasti porodnictví. V příručce najdete nejen informace k praktickým záležitostem jako je získání oprávnění k poskytování zdravotních služeb, ale i právní výklad týkající se informovaného souhlasu a negativního reversu, užitečné vzory a přehled důležité judikatury.

Jak porodit s respektem

Právní příručka pro těhotné ženy.

Je určena všem ženám, které chtějí znát svá práva v oblasti zdravotnictví. Příručka vás provede vašimi právy (a právy vašeho dítěte) v období těhotenství, při porodu i v období těsně po něm. Naleznete zde například informace ohledně doprovodu u porodu, práva na nepřetržitou přítomnost u dítěte, a dále také užitečné vzory a přehled důležité judikatury.

Právní manuál pro svobodné a informované rozhodování o očkování

Manuál pro rodiče, kteří chtějí svobodně rozhodovat o očkování svých dětí. Cílem manuálu je informovat rodiče o jejich právech a právech jejich dětí v kontaktu s lékaři a institucemi a podpořit rodiče v informovaném a svobodném rozhodování o očkování svých dětí.

2. Očkovací kalendář a individuální očkovací plán

V této části manuálu se dozvíte, proti kterým nemocem se v České republice očkuje, jakými vakcínami a v jakých termínech. Zjistíte také, kde si najít aktuální informace o očkování, jelikož očkovací kalendář může procházet změnami. Informace o povinném...

1. úvod

Představujeme vám manuál pro rodiče, kteří chtějí svobodně rozhodovat o očkování svých dětí. Cílem manuálu je informovat rodiče o jejich právech a právech jejich dětí v kontaktu s lékaři a institucemi a podpořit rodiče v informovaném a svobodném...

Co dělat, když rodiče nesouhlasí s návratem dítěte do školy nebo se vzděláváním v roušce?

Fotografie od Kelly Sikkema z Unsplash.

 (Aktualizováno ke dni 18. 11. 2020)

Dne 11. 11. 2020 vláda oznámila, že od 18. 11. 2020 se žáci 1. a 2. ročníků základních škol navrátí z distanční výuky zpátky do škol – k prezenční výuce a že po dětech bude požadováno nošení roušek po celou dobu výuky.

Následně vláda dne 16. 11. 2020 vydala usnesení o přijetí krizového opatření č. 1191, které se s účinností od 18. do 20. 11. 2020 nadále zakazuje osobní přítomnost žáků na základních školách s výjimkou mj. žáků 1. a 2. ročníku, což znamená u těchto žáků zrušení distanční výuky a obnovení docházky do škol. Zároveň Ministerstvo zdravotnictví téhož dne vydalo mimořádné opatření č. j. MZDR 15757/2020-39/MIN/KAN, které po žácích vyžaduje nošení roušek prakticky po celou dobu výuky. 

Někteří rodiče ale s návratem děti do škol nesouhlasí, jiní zase nesouhlasí s nošením roušek při výuce. Podívejme se, co k této otázce říká právo a co tito rodiče mohou dělat.

Co říká právní úprava?

Každé dítě má ústavně zaručené právo na ochranu zdraví a právo na vzdělání. Tomu odpovídá povinnost státu zajistit dítěti takové systémové podmínky, které mu umožní se ve zdraví a bezpečí vzdělávat. Právo dítěte na vzdělání je upraveno školským zákonem, ve kterém najdeme právní rámec poskytování vzdělávání, ale i práva a povinnosti žáků i rodičů.

Podle ustanovení § 22 jsou žáci a studenti povinni:

  • řádně docházet do školy a řádně se vzdělávat,
  • dodržovat školní a vnitřní řád a předpisy a pokyny školy k ochraně zdraví a bezpečnosti, s nimiž byli seznámeni,
  • plnit pokyny pedagogických pracovníků škol vydané v souladu s právními předpisy a školním nebo vnitřním řádem.

Podle téhož ustanovení jsou zákonní zástupci povinni:

  • zajistit, aby žák docházel řádně do školy,
  • na vyzvání ředitele školy se osobně zúčastnit projednání závažných otázek týkajících se vzdělávání žáka,
  • informovat školu o změně zdravotní způsobilosti, zdravotních obtížích žáka nebo jiných závažných skutečnostech, které by mohly mít vliv na průběh vzdělávání,
  • dokládat důvody nepřítomnosti žáka ve vyučování v souladu s podmínkami ve školním řádu,
  • oznamovat škole údaje podstatné pro průběh vzdělávání nebo bezpečnost žáka.

Za přestupek zanedbávání péče o povinnou školní docházku žáka hrozí rodičům pokuta až 5.000 Kč. V případě vážnějšího zanedbávání vzdělávání dítěte by mohlo jít dokonce o trestný čin ohrožování výchovy dítěte, za který hrozí až 2 roky vězení. Za nedodržování povinnosti nosit roušku hrozí podle § 92n/1i+3a zákona o ochraně veřejného zdraví pokuta do 3 milionů Kč, ale nezletilý do 15 let není odpovědný za přestupky a uložení pokuty rodičům za jednání žáka je více než sporné.

Podle § 21 školského zákona mají žáci právo na vzdělání a školské služby dle školského zákona. Kromě toho mají žáci i jejich zákonní zástupci mj. právo vyjadřovat se ke všem rozhodnutím týkajícím se podstatných záležitostí jejich vzdělávání, přičemž jejich vyjádřením musí být věnována pozornost odpovídající jejich věku a stupni vývoje, a také právo na informace a poradenskou pomoc školy nebo školského poradenského zařízení v záležitostech týkajících se vzdělávání podle tohoto zákona.

Žáci mají také právo na bezpečnost a ochranu zdraví ve škole, čemuž odpovídá povinnost školy jim tyto podmínky zajistit. Podle § 29 školského zákona jsou školy při vzdělávání povinny přihlížet k základním fyziologickým potřebám žáků a vytvářet podmínky pro jejich zdravý vývoj a zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví žáků při vzdělávání a poskytovat žákům nezbytné informace k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví.

Zde stojí za zmínku Úmluva o právech dítěte, podle které zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, správními nebo zákonodárnými orgány. Úmluva je postavena na předpokladu, že rodiče nejlépe znají zájmy svého dítěte a dokážou je naplňovat a chránit a také to svými rozhodnutí dělají. Toto právo a povinnost rodičů se promítá v rodičovské odpovědnosti (§ 558 a 875 NOZ), která mj. zahrnuje péči o dítě, o jeho zdraví a tělesný vývoj, ochranu dítěte, zajištění jeho výchovy a vzdělání aj. Rodičovskou odpovědnost vykonávají rodiče v souladu se zájmy dítěte a rozsah této odpovědnost může změnit jen soud.

Neřešitelný konflikt povinností?

Když právní úpravu shrneme, tak na jedné straně jsou žákům a rodičům stanoveny povinnosti, zejména řádná školní docházka a žákům též dodržování školního řádu, právních předpisů a pokynů školy. Na straně druhé je zde nejlepší zájem dítěte a jeho zájem na ochraně zdraví i na přístupu ke vzdělání. Rodiče mohou pro své dítě vyhodnotit, že obnovení docházky do školy ohrožuje zdraví dítěte nebo zdraví blízkých osob (například v případě rizikové osoby z hlediska nákazy onemocněním covid-19 v domácnosti) nebo že zdraví dítěte ohrožuje celodenní nošení roušky ve škole, neboť narušuje fyziologický proces dýchání u dítěte a představuje rizika pro jeho zdraví.

Rodiče se tak dostávají do konfliktu svých povinností  na jednu stranu chtějí dětem dopřát vzdělání, ale zároveň nechtějí ohrožovat zdraví dítěte nebo potenciálně zdraví členů rodiny a jednat v rozporu se svým svědomím. Ať již rodiče nesouhlasí s návratem dítěte do školy, nebo nesouhlasí s nošením roušky během výuky, mohou se v každém případě pokusit zjistit postoj ředitele školy a domluvit na individuálním řešení situace. Víme o případech, kdy školy vyšly rodičům vstříc a umožnily jim vzdělávání dítěte doma a omlouvání absencí z “rodinných důvodů, nebo na základě potvrzení lékaře tolerovaly nenošení roušky, případně neřešily to, že dítěti rouška “spadne” a nemá ji nasazenou po celou dobu. Také stojí za zmínku případ radních z Přibyslavi, kteří otevřeně dali místní škole doporučení neaplikovat opatření ministerstva.

Pokud není se školou žádná dohoda možná, můžete zkusit využít možnosti vysvětlené v dalším textu. 

1. Pokračování vzdělávání mimo školu

Je možné pokračovat v distančním vzdělávání?

V případě, že přestane platit krizové nebo mimořádné opatření nebo karanténa, kvůli kterým nebyla možná osobní přítomnost většiny žáků ve výuce, pomine zákonný důvod pro distanční vzdělávání (§ 184a školského zákona), a škola se tedy automaticky vrací do běžného režimu prezenční výuky. Pokračování v distančním vzdělávání podle tohoto ustanovení není možné. 

Individuální vzdělávání žáka

Jedna z možností je písemně požádat ředitele školy o povolení individuálního vzdělávání žáka podle § 41 školského zákona. Podmínkami povolení této formy vzdělávání jsou: 

  • závažné důvody pro individuální vzdělávání, 
  • zajištění dostatečných podmínek pro individuální vzdělávání včetně učebních textů, 
  • minimální požadavky na vzdělání osoby, která bude žáka vzdělávatstřední vzdělání s maturitou v případě vzdělávání žáka 1. stupně a vysokoškolské vzdělání v případě žáka 2. stupně.

Náležitosti žádosti o povolení individuální vzdělávání jsou uvedeny ve zmíněném ustanovení § 41 školského zákona. Problematická je povinnost doložit vyjádření školského poradenského zařízení, protože jeho obstarání vyžaduje čas. Na druhou stranu stojí za zmínku, že zákon k povolení individuálního vzdělávání nevyžaduje kladné vyjádření poradenského zařízení, takže ředitel může rozhodnout o povolení individuálního vzdělávání na základě uvážení, že jsou dány závažné důvody, například zdravotní důvody nebo svědomí rodičů. Proto doporučujeme k žádosti doložit například vyjádření lékaře nebo jiné přesvědčivé listiny a důkazy. Vzor žádosti naleznete na konci článku. 

Pokud dítě nebude do školy docházet do doby, než ředitel o žádosti rozhodne, doporučujeme dítě omluvit z výuky s doložením důvodů nepřítomnosti a zároveň zajišťovat vzdělávání dítěte a o průběhu vzdělávání pořizovat záznamy (například písemné), abyste v případě podezření z přestupku zanedbávání péče o povinnou školní docházku měli jak doložit, že dítě bylo vzděláváno a že tedy vaše jednání nemělo žádnou společenskou škodlivost.

2. Nesouhlas s nošením roušek při výuce

Podle našeho názoru je povinné nošení roušek u dětí při výuce z hlediska jeho práv a zájmů nepřiměřené opatření. Buď by s ohledem na epidemiologickou situaci mělo být nařízeno distanční vzdělávání, nebo by měla být umožněna prezenční výuka s dobrovolným nošením ochranných prostředků a s umožněním vzdělávání z domova na žádost rodičů.

Jaký je aktuální právní stav nošení roušek ve školách?

Mimořádným opatřením Ministerstva zdravotnictví ze dne 19. 10. 2020, č. j. MZDR 15757/2020-37/MIN/KAN, byl s účinností od 21. 10. 2020 zakázán pohyb ve vnitřních prostorech bez ochranných prostředků dýchacích cest (dále roušky) s vymezením různých podmínek a výjimek. Pro účely tohoto článku bylo podstatné, že výjimka byla stanovena pro děti a učitele v mateřské škole a dětské skupině a mimo společné prostory též pro žáky a učitele 1. stupně základní školy.

Městský soud v Praze toto mimořádné opatření dne 13. 11. 2020 zrušil, a to ke dni 21. 11. 2020, takže dal ministerstvu čas zareagovat a vydat nové mimořádné opatření. Ke zrušení došlo kvůli nedostatečnému odůvodnění mimořádného opatření a soud také uvedl, že mimořádné opatření nezohledňuje možné negativní dopady dlouhodobého nošení roušek např. během školní výuky.

Ministerstvo v reakci na rozsudek vydalo dne 16. 11. 2020 nové mimořádné opatření č. j. MZDR 15757/2020-39/MIN/KAN, které nejenže nereaguje na výtky soudu a opět je stejně neodůvodněné z hlediska možných negativních dopadů dlouhodobého nošení roušek na zdraví, ale dokonce v něm chybí předchozí výjimka z povinnosti nosit roušku pro žáky 1. stupně základní školy. Na žáky 1. a 2. ročníků základních škol se tedy nově vztahuje zákaz pobytu ve vnitřních prostorech staveb bez ochranných prostředků dýchacích cest. Jinými slovy tito žáci teď mají povinnost mít roušky po celou dobu výuky, ve třídách i ve společných prostorech. 

Jak vyjádřit nesouhlas? 

Rodiče mohou písemně vyjádřit nesouhlas s celodenním nošením roušky u svého dítěte, případně i s výhradou svědomí. Ve vyjádření by měly být důvody odmítnutí nošení roušek s odkazem na práva dítěte i rodičů. Vzor žádosti naleznete na konci článku.

Také můžete předložit potvrzení lékaře, že ze zdravotních důvodů dítě není schopno nosit roušku. To některým rodičům zafungovalo, protože v případě rizika, že by dítě mohlo zkolabovat, si školy pravděpodobně netroufnou na nošení roušky trvat.

V každém případě jsou ředitelé škol v nelehké pozici, protože na jednu stranu v budově školy platí povinnost nosit nepřetržitě roušky a ředitel nemá výslovné oprávnění tuto povinnost zmírnit, ale má povinnost zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví žáků při vzdělávání. Na druhou stranu část rodičů odmítá u svých dětí celodenní nošení roušek ve škole a oprávněně poukazuje na to, že je v rozporu se základními fyziologickými potřebami žáků, ztěžuje dýchání, z čehož vyplývají negativní zdravotní dopady i potíže se soustředěním. Lze namítat, že výuka dítěte v takových podmínkách odporuje nejlepšímu zájmu dítěte a zároveň odporuje svědomí rodičů. 

Co je dobré vědět?

Ať už je pozice ředitele školy a učitelů jakkoliv nesnadná, je dobré jako rodič vědět toto: 

  • Personál školy nemá právo vynucovat nošení roušek fyzicky, například nasazovat roušku žákovi bez souhlasu žáka a jeho rodičů.  
  • Personál školy není oprávněn bránit žákovi v povinné školní docházce kvůli nenošení roušky, například znemožněním vstupu do školy. Takové jednání by bylo zjevně nepřiměřené s ohledem na ústavně zaručené právo dítěte na vzdělání a na stanovené výjimky z povinnosti nosit roušky (učitelka v MŠ roušku mít nemusí, ale u žáka ZŠ je nutné ji vynucovat odpíráním vzdělávání?). 
  • Personál školy může žáka upozornit na jeho povinnost nosit roušku, ale takovým způsobem, aby nedocházelo k ponižujícími zacházení (=jednání vyvolávající v člověku pocity úzkosti a méněcennosti, které zlomí jeho psychický odpor a které nutí člověka jednat proti své vůli nebo svědomí). 
  • Nedodržování povinnosti nosit roušku sice může být přestupkem, ale nezletilí, kteří nedovršili 15 let věku, nejsou odpovědní za přestupky; odpovědnost zákonných zástupců je více než sporná a podle našeho názoru nereálná. 
  • Z důvodu, že jednání může být přestupkem, není možné vyloučit, že někteří ředitelé škol zavolají k žákovi bez roušky do školy Policii ČR nebo městskou policii, nebo oznámí věc orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Proto je na místě děti poučit, že v takovém případě mají využít svého práva nevypovídat, a tedy cizím lidem nemají nic říkat bez přítomnosti rodičů a mají trvat na přítomnosti rodičů. Toto poučení dítěte je ostatně vhodné obecně i pro jakékoliv jiné případy.
  • V případě, že nechcete své dítě vystavovat konfliktní situaci a nošení roušek raději akceptujete navzdory svému nesouhlasu s jejich nošením ve výuceje dobré vědět, že není nijak specifikováno, z jakého materiálu mají být roušky vyrobenyproto můžete svému dítěti pořídit roušku z co nejprodyšnější látky, která ale není vyloženě děravá, takže stále splňuje podmínku, že brání šíření kapének. 

Právní řešení  stížnosti, soudy

Kromě již uvedeného je možné se spojit s dalšími rodiči a hledat další způsoby řešení. Rodiče sdílí svoje zkušenosti v řadě FB skupin. V případě nepřijatelného postupu školy (např. znemožnění vstupu žáka do školy, šikana ze strany školy apod.) je možné využít stížnosti k České školní inspekci, případně stížnosti pro diskriminaci k veřejnému ochránci práv. V extrémním případě porušení práv žáka je také možné podat žalobu na školu nebo trestní oznámení. 

Dále je možné se obrátit na soud s návrhem na jeho zrušení nového mimořádného opatření ukládajícího nosit žákům roušky, jak již úspěšně učinil žák, kterého zastupovala advokátka Zuzana Candigliota, která zároveň spolupracuje s Ligou lidských práv. Také je možné zkusit podat návrh na vydání předběžného opatření. 

V případě dalších dotazů se obraťte na naši poradnu: poradna[zavináč]llp.cz

VZOR – žádost o individuální vzdělávání

ZŠ Komenského
Mgr. Eva Nováková, ředitelka
Komenského 1
602 00 Brno

 

V Brně dne 18. 11. 2020

 

Žádost o povolení individuálního vzdělávání 

 

Vážená paní ředitelko,

obracíme se na Vás s žádostí o povolení individuálního vzdělávání naší dcery Elišky Svobodové, RČ 145801/1234, trvale bytem Akátová 1, 602 00 Brno, která v tomto školním roce 2020/21 navštěvuje 2. ročník ZŠ Komenského Brno.

Žádáme o povolení individuálního vzdělávání do konce tohoto pololetí, a to z důvodu ochrany zdraví dcery i rodinných příslušníků.

Dosud s ohledem na epidemiologickou situaci probíhala výuka distanční formou. Dne 16. 11. 2020 vláda přijala krizové opatření č. 1191, podle kterého se žáci 1. a 2. ročníků základních škol navrátí od 18. 11. 2020 k prezenční výuce do škol. Zároveň téhož dne Ministerstvo zdravotnictví vydalo mimořádné opatření č. j. MZDR 15757/2020-39/MIN/KAN, které po dětech vyžaduje celodenní nošení roušek včetně výuky.

S návratem dcery k prezenční výuce, ani s celodenním nošením roušky zásadně nesouhlasíme.

V domácnosti s námi žije 70letá babička s chronickými zdravotními problémy a v případě, že by dcera přinesla ze školy nákazu a nakazila ji, tak by babička byla vážně ohrožena na životě. Celodenní nošení roušek ve škole nepovažujeme za dostatečnou záruku toho, že dcera nákazu ze školy nepřinese. Roušky nemají dostatečnou účinnost k vyloučení přenosu nákazy, navíc je obecně známo, že děti nejsou schopny s rouškami správně nakládat tak, aby jejich použití bylo bezpečné pro ně i pro druhé. Také se obáváme, že se kvůli návratu dcery do školy zvýší pravděpodobnost, že se celá rodina dostaneme znovu do karantény nebo izolace, což ohrožuje podnikání a příjmy naší rodiny.

Dalším důvodem našeho nesouhlasu jsou negativní dopady celodenního nošení roušek na zdraví dcery, které je v rozporu se základními fyziologickými potřebami dítěte. Déletrvající nošení roušky ztěžuje dýchání, může způsobit hypoventilaci, snížení saturace kyslíkem a zvýšení tepové frekvence, zatěžovat kardiovaskulární a termoregulační systém a vést k psychickému stresu, únavě a potížím se soustředěním atd. Vycházíme zejména ze studie „Effect of face veil on ventilator function among Saudi adult females“, z článku „Covid-19: important potential side effects of wearing face masks that we should bear in mind“ i z prohlášení 78 německých lékařů o rizicích nošení roušek při vyučování, což jsou všechno veřejně dostupné zdroje. Také vycházíme ze zkušeností naší dcery, které již deset minut v roušce působí potíže a nutkání „lapat po dechu“, což jí znemožňuje se soustředit.

Výuka dcery v podmínkách celodenního nošení roušky odporuje jejímu nejlepšímu zájmu, přitom podle Úmluvy o právech dítěte musí být zájem dítěte předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí. Nucení dcery do celodenního nošení roušky a její návrat do školy s ohledem na riziko pro babičku a naši rodinu odporuje navíc i svědomí nás rodičů a nepřiměřeně zasahuje do našeho ústavně zaručeného práva na svobodu myšlení a svědomí.

Je evidentní, že se naše dcera může efektivně vzdělávat i doma formou individuálního vzdělávání. Již několik týdnů se vzdělávala distančně, což zvládala, plnila si svoje povinnosti a dělala pokroky. Se vzděláváním jsme jí pomáhali my rodiče i babička. Dcera má k výuce doma zajištěny veškeré materiální podmínky – má svůj pokoj s psacím stolem, má k dispozici notebook a internetové připojení a má veškeré školou doporučené a používané učebnice. Vzdělávání dcery bude mít na starosti matka Ing. Jana Svobodová, která má vysokoškolské vzdělání (kopii dokladu o vzdělání přikládáme).

Vzhledem k nedostatku času nebylo možné zatím obstarat vyjádření školského poradenského zařízení, ale současně s touto žádostí jsme požádali o vyjádření Pedagogicko-psychologickou poradnu Brno, které doplníme následně. Připojujeme vyjádření dětské lékařky, která u dcery nedoporučuje celodenní nošení roušky.

Navrhujeme, aby bylo naší žádosti vyhověno a aby dceři bylo povoleno individuální vzdělávání, neboť jsou splněny všechny zákonné podmínky, tedy:

  • jsou dány závažné důvody pro individuální vzdělávání,
  • jsou zajištěny dostatečné podmínky pro individuální vzdělávání,
  • osoba, která bude žáka vzdělávat, získala alespoň střední vzdělání s maturitní zkouškou,
  • jsou zajištěny vhodné učebnice a učební texty, podle nichž se má žák vzdělávat.

S pozdravem

 

Ing. Jana Svobodová, Ing. Petr Svoboda
rodiče nezletilé 

VZOR – nesouhlas s vynucováním nošení roušky při výuce s výhradou svědomí

ZŠ Komenského
Mgr. Eva Nováková, ředitelka
Komenského 1
602 00 Brno

 

V Brně dne 18. 11. 2020

 

Nesouhlas s vynucováním nošení roušky při výuce a výhrada svědomí

 

Vážená paní ředitelko,

s ohledem na aktuální situaci se na Vás obracíme s vyjádřením nesouhlasu s tím, aby u naší dcery Elišky Svobodové, nar. 1. 8. 2014, bylo jakkoliv vynucováno nošení roušky během výuky, neboť to odporuje jejímu nejlepšímu zájmu i našemu svědomí jako zákonných zástupců.

Dosud s ohledem na epidemiologickou situaci probíhala výuka distanční formou. Dne 16. 11. 2020 vláda přijala krizové opatření č. 1191, podle kterého se žáci 1. a 2. ročníků základních škol navrátí od 18. 11. 2020 k prezenční výuce do škol. Zároveň téhož dne Ministerstvo zdravotnictví vydalo mimořádné opatření č. j. MZDR 15757/2020-39/MIN/KAN, které po dětech vyžaduje celodenní nošení roušek ve školách, nejen ve společných prostorech, ale i ve třídách při výuce.

S návratem dcery k prezenční výuce nemáme žádný problém, nemáme ani problém s tím, aby nosila roušku ve společných prostorech školy, ale s celodenním nošením roušky včetně výuky zásadně nesouhlasíme.

Hlavním důvodem našeho nesouhlasu jsou negativní dopady celodenního nošení roušek na zdraví dcery, které je v rozporu se základními fyziologickými potřebami dítěte. Déletrvající nošení roušky ztěžuje dýchání, může způsobit hypoventilaci, snížení saturace kyslíkem a zvýšení tepové frekvence, zatěžovat kardiovaskulární a termoregulační systém a vést k psychickému stresu, únavě a potížím se soustředěním atd. Vycházíme zejména ze studie „Effect of face veil on ventilator function among Saudi adult females“, z článku „Covid-19: important potential side effects of wearing face masks that we should bear in mind“ i z prohlášení 78 německých lékařů o rizicích nošení roušek při vyučování, což jsou všechno veřejně dostupné zdroje. Také vycházíme ze zkušeností naší dcery, které již deset minut v roušce působí potíže a nutkání „lapat po dechu“, což jí znemožňuje se soustředit.

Výuka dcery v podmínkách celodenního nošení roušky odporuje jejímu nejlepšímu zájmu, přitom podle Úmluvy o právech dítěte musí být zájem dítěte předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí.

Při posuzování nejlepšího zájmu dítěte v souvislosti s celodenním nošením roušky ve škole jakožto „ochrany“ před šířením nákazy onemocněním covid-19 nelze odhlédnout od skutečnosti, že pro děti má toto onemocnění jen zanedbatelná rizika a že ohrožení jiných, rizikových osob, lze v případě učitelů předcházet použitím účinných ochranných pomůcek (respirátorů) nebo v případě rizikových osob v rodině žáka individuálním vzděláváním žáka na žádost rodičů. Také nelze odhlédnout od toho, že roušky nemají dostatečnou účinnost k vyloučení přenosu nákazy, navíc je obecně známo, že děti nejsou schopny s rouškami správně nakládat tak, aby jejich použití bylo bezpečné pro ně i pro druhé.

Nucení dcery do celodenního nošení roušky odporuje navíc i svědomí nás rodičů a nepřiměřeně zasahuje do našeho ústavně zaručeného práva na svobodu myšlení a svědomí.

Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 22. 12. 2015, sp. zn. I. ÚS 1253/14, shledal, že v případě povinnosti očkování musí existovat výjimka z důvodu myšlení a svědomí, na základě které není možné osobu sankcionovat a vynucovat si splnění povinnosti. Ústavní soud k posouzení výjimky stanovil určitá hodnotící kritéria, mezi která patří například konzistentnost a přesvědčivost tvrzení osoby, naléhavost ústavního zájmu na ochraně autonomie osoby, ale také nebezpečí pro společnost.

Tímto vznášíme výhradu svědomí vůči vynucování nošení roušky u naší dcery při výuce, neboť toto odmítnutí z naší strany naplňuje kritéria Ústavního soudu. Jsme vážně a konzistentně přesvědčeni o tom, že je ohrožen nejlepší zájem naší dcery, její zdraví a její schopnost se vzdělávat. Zároveň nevynucování nošení roušky v jejím případě těžko může představovat ohrožení pro společnost s ohledem na výjimku z nošení roušek pro děti a učitelky v mateřské škole.

Zároveň Vám sdělujeme, že personál školy nemá žádnou kompetenci nošení roušek vynucovat, ani není oprávněn bránit žákovi v plnění povinné školní docházky. Personál školy může žáka pouze informovat o jeho povinnosti nosit roušku, ale nesmí tak činit způsobem, který by dítě nutil činit něco proti své vůli a proti vůli a svědomí jeho rodičů.  

Trváme tedy na tom, aby Vaše škola respektovala naši výhradu svědomí a žádným způsobem nevynucovala nošení roušky při výuce u naší dcery.

S pozdravem

 

Ing. Jana Svobodová, Ing. Petr Svoboda
rodiče nezletilé 

Úhrada „velkého“ ultrazvuku v těhotenství

V průběhu nízkorizikových těhotenství (tj. nekomplikovaných, fyziologických těhotenství) jsou ženám plně hrazena celkem tři ultrazvuková vyšetření. V praxi se ale ženy setkávají s tím, že tzv. „velký“ ultrazvuk (ultrazvuk prováděný v 18. – 20. týdnu těhotenství) bývá zpoplatňován. A to přesto, že mají nárok na jeho úhradu ze zdravotního pojištění. V následujícím textu se proto věnujeme problematice úhrady za tento ultrazvuk a poskytujeme doporučení co dělat, pokud gynekolog vyžaduje úhradu.

Rozsah péče v těhotenství 

Počet ultrazvukových vyšetření hrazených pojišťovnou vychází z doporučených postupů České gynekologické a porodnické společnosti České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně (ČGPS ČLS JEP), které se jmenují „Zásady dispenzární péče ve fyziologickém těhotenství“ a „Pravidelná ultrazvuková vyšetření v průběhu prenatální péče“. Tyto doporučené postupy lze považovat za standard péče o těhotnou ženu s nízkým rizikem, který je třeba dodržovat vždy, pokud nejsou závažné objektivní důvody k jinému postupu. Z takových důvodů může být například indikováno více ultrazvukových vyšetření.

Je důležité neopomenout, že právo využít hrazenou péči neznamená povinnost. Pokud si to žena nepřeje, nemusí v těhotenství absolvovat žádné vyšetření. Pokud tuto péči ale využít chce, je důležité být informovaná o tom, která péče je hrazená a která nikoliv. 

Péče o těhotnou ženu v úhradové vyhlášce 

Jak probíhají úhrady poskytovatelům zdravotních služeb ze strany zdravotních pojišťoven, najdete v tzv. úhradové vyhlášce (vyhláška č. 268/2019 Sb., od 1. 1. 2021 vyhláška č. 428/2020 Sb.). Péče o těhotné ženy je hrazena v paušálních úhradách za každý trimestr. Zdravotní pojišťovna tedy nehradí každý výkon zvlášť. Některé výkony, mezi které patří i „velký“ ultrazvuk, jsou tzv. signálními výkony a jejich provedením je vykazován kontakt těhotné s poskytovatelem zdravotní péče. Někteří lékaři se mylně domnívají, že jim tyto výkony pojišťovna neproplácí. Není to tak, tyto výkony jsou součástí paušálních plateb za jednotlivé trimestry. 

Pokud některý ze signálních výkonů provede jiný než váš registrující lékař, který za vás obdržel paušální platbu za celý trimestr, pojišťovna poskytujícímu lékaři výkon plně uhradí. Zároveň ale platbu odečte vašemu registrujícímu lékaři, protože tyto výkony se hradí pouze jednou. 

Ultrazvukový screening ve druhém trimestru neboli „velký“ ultrazvuk 

Jde o speciální screeningové vyšetření k včasnému záchytu patologií, které se provádí v 18. – 20. týdnu těhotenství. Ověřuje se správný vývoj plodu, biometrie, odhad hmotnosti plodu, morfologie plodu, lokalizace placenty, množství plodové vody apod. Toto vyšetření je hrazeno z veřejného zdravotního pojištění a jedná se o výkon pod kódem 63411. Zdravotní výkony jsou plně hrazeny podle vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 134/1998 Sb., která obsahuje Seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami

Pro doplnění uvádíme, že i když je ve vyhlášce uvedeno, že se vyšetření provádí v 18. – 20. týdnu těhotenství, podle výše zmíněných odborných standardů lze vyšetření provést v 18. – 23. týdnu těhotenství. Pozdější termín provedení nemá vliv na to, že je výkon hrazen ze zdravotního pojištění. 

Pokud váš lékař toto vyšetření sám neprovádí, vypíše na něj žádanku, kde uvede, že chce provést zdravotní výkon 63411 a z jakých důvodů. Jeho provedení bude požadovat od jiného gynekologa, který ho běžně provádí, případně od vyššího pracoviště. V takovém případě je vyšetření zdravotní pojišťovnou hrazeno plně neregistrujícímu poskytovateli zdravotní služby.

Podobným vyšetřením, jako je tzv. „velký“ ultrazvuk, může být „podrobné morfologické vyšetření plodu“, které ale není hrazené zdravotní pojišťovnou a hradí ho žena. Pokud by však gynekolog těhotné ženě vůbec nenabídl zdravotní výkon 63411, který je hrazený zdravotní pojišťovnou, a chtěl ho nahradit výkonem „podrobné morfologické vyšetření plodu“ (toto vyšetření nemá kód, protože je za přímou úhradu), jednal by v rozporu se smlouvou se zdravotní pojišťovnou.

Také superkonsiliární vyšetření ultrazvukové (kód 63415), jehož obsahem je také podrobné morfologické vyšetření plodu, je ze zdravotních důvodů plně hrazeno. Musí však být provedeno nebo vyžádáno vaším registrujícím gynekologem. 

Co dělat, pokud máte zájem pouze o péči hrazenou pojišťovnou? 

V prvé řadě doporučujeme udělat si přehled o tom, na které výkony máte právo. Pro tento přehled můžete nahlédnout do již zmíněných doporučených postupů „Zásady dispenzární péče ve fyziologickém těhotenství“ a „Pravidelná ultrazvuková vyšetření v průběhu prenatální péče“V případě, že máte zájem pouze o standardní ultrazvuk hrazený pojišťovnou a nemáte zájem o jiný výkon za přímou úhradu, požadujte po gynekologovi výkon s kódem 63411.

Jako pacientka máte právo být předem informována o ceně poskytovaných zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění a o způsobu jejich úhrady (§ 28 odst. 3 písm. f) a § 31 zákona o zdravotních službách). Pokud za některý zdravotní výkon platíte, vždy si vyžádejte účtenku. Mělo by z ní být patrno, o jaký výkon se jednalo, kdo a kdy vám jej poskytl a kolik činila zaplacená částka.

A co když gynekolog přesto odmítne hrazený výkon zajistit?

Pokud by gynekolog odmítl provést hrazený výkon nebo vás na něj odeslat, požadujte po něm vydání písemné zprávy o odmítnutí provedení tohoto úkonu. Pro ochranu svých práv také můžete pořizovat zvukovou nahrávku z komunikace s gynekologem, a to i bez jeho souhlasu a bez upozornění (§ 88 občanského zákoníku). Nahrávka se vám bude hodit, pokud se rozhodnete si na lékaře stěžovat.

V případě, že vám gynekolog odpírá hrazený výkon, máte možnost:

  • zvolit si jiného poskytovatele (§ 11/1b zákona o veřejném zdravotním pojištění), nebo
  • požádat svou zdravotní pojišťovnu o zajištění místně a časově dostupného poskytovatele hrazených služeb (§ 40/7 téhož zákona) – jinými slovy pojišťovna má povinnost zajistit vám dostupnost péče, takže po pojišťovně můžete požadovat, aby vám našla smluvního poskytovatele, který vám hrazený výkon poskytne.

Kam podat stížnosti

Pokud vám gynekolog odmítl zajistit hrazený výkon a nabízel vám pouze výkon za přímou úhradu, můžete na něj podat stížnost ke krajskému úřadu. Návod na podání stížnosti najdete v našem článku Stížnost proti poskytovateli zdravotních služeb snadno a efektivně. Neodborný a neetický postup lékaře může být také důvodem ke stížnosti k České lékařské komoře.

Vzhledem k tomu, že nezajištěním hrazeného úkonu gynekolog pravděpodobně porušil svoji smluvní povinnost vůči zdravotní pojišťovně, je na místě informovat i pojišťovnu a požadovat zjednání nápravy. Pro kontrolu se můžete také u pojišťovny informovat, které výkony vašemu gynekologovi uhradila. Pojišťovny mají povinnost poskytovat pojištěnci informace o uhrazených výkonech (§ 11/1g-h43/2 zákona o veř. zdr. pojištění), zpravidla pojišťovny tyto informace zpřístupňují pojištěncům on-line na svých stránkách. Nesrovnalost v úhradách je také důvodem k informování pojišťovny.