Nepřijetí dítěte do předškolního vzdělávání z diskriminačních důvodů

Školka není hlídacím centrem pro děti, jejichž rodiče musí chodit do práce. Hlavním cílem předškolního vzdělávání je rozvíjet osobnost dítěte předškolního věku po citové, rozumové i tělesné stránce a pomoci mu osvojit si základní pravidla chování, životní hodnoty a mezilidské vztahy potřebné do života a do dalšího vzdělávání. Byť školky rodičům umožňují skloubit pracovní život s rodinným, hlídání dětí není alfa a omega instituce mateřské školy. 

Od 1. 9. 2017 je účinná novela školského zákona, která stanovila pětiletým dětem povinnost předškolního vzdělávání. Děti tak musí začít chodit do školky ve školním roce, který následuje po dni, kdy měly páté narozeniny. Rodiče jsou přitom povinni přihlásit své dítě k zápisu do školky, který probíhá v průběhu května. Neučiní-li tak, dopouští se přestupku a vystavují se riziku pokuty až 5.000,- Kč. Konkrétní termín zápisu stanoví ředitel školky.

Dítě by se mělo vzdělávat v tzv. spádové školce (tj. školka zřízená obcí nebo svazkem obcí ve školském obvodu, ve kterém má dítě místo trvalého pobytu), a to pokud rodiče dítě nepřihlásí do jiné školky nebo mu nezajistí individuální vzdělávání (např. doma či v lesní mateřské školce). Povinné předškolní vzdělávání má formu prezenční, tzn. že dítě do školky dochází alespoň na čtyři hodiny denně. Individuálně je možné dítě vzdělávat pouze v odůvodněných případech. Ředitel školky pak dítěti doporučí oblasti, ve kterých se má vzdělávat, a pak ověří úroveň osvojování očekávaných výstupů v zadaných oblastech (většinou ke konci kalendářního roku) a doporučí další postup.

Přijímací řízení

O přijetí dítěte k předškolnímu vzdělávání rozhoduje ředitel školky z pozice orgánu státní správy. Rozhodnutí o (ne)přijetí dítěte pak musí řádně odůvodnit. Nestačí jen konstatovat, že dítě v přijímacím řízení nezískalo potřebný počet bodů, nebo že se nepřijímá z kapacitních důvodů. Takové rozhodnutí je nepřezkoumatelné a je možné se proti němu odvolat ke krajskému úřadu, který by ho měl zrušit. Odvolání může podat samo nepřijaté dítě, a to prostřednictvím svých zákonných zástupců.

V přijímacím řízení se může stát, že přihlášky dětí k předškolnímu vzdělávání do konkrétní školky převýší kapacitní možnosti školky. V takovém případě by se její ředitel měl obrátit na zřizovatele (tj. obec či svazek obcí). Obec má totiž povinnost všem dětem zajistit podmínky pro předškolní vzdělávání. Pokud zřizovatel situaci včas nevyřeší (např. navýšením kapacity, vymezením školských obvodů apod.), může ředitel školky v příjímacím řízení využít pomocná kritéria (viz tabulka níže). Měl by se přitom vyvarovat kritérií přímo diskriminačních. Jsou to ta, která by mezi dětmi rozlišovala na základě chráněných znaků antidiskriminačním či školským zákonem.

Absolutně zakázaná jsou pak kritéria rasy, etnického původu, národnosti, zdravotního postižení, jazyku, sociálního původu, majetku či jiného postavení. Ostatní zákonem chráněná kritéria lze použít jen, pokud sledují legitimní cíl a použité prostředky k jeho dosažení jsou přiměřené a nezbytné.

Přednostním kritériem k přijímání dětí do předškolního vzdělávání je místo trvalého pobytu, tedy zda je školka pro dítě spádová, a věk dítěte. Od roku 2020 se přednostně přijímají všechny spádové děti, které mají dva a více let.

Bývalá veřejná ochránkyně práv, Anna Šabatová, k přijímacímu řízení do předškolního vzdělávání a k pomocným kritériím vydala v roce 2018 doporučení. V něm jednotlivá kritéria shrnula a zhodnotila, zda jsou v souladu s právním řádem, právem dětí na rovný přístup ke vzdělání a se zákazem diskriminace. Níže vám toto shrnutí nabízíme přehledně v tabulce:

Kritérium (Ne)Vhodnost kritéria Doplňující informace
Trvalý pobyt Vhodný Jde o přednostní kritérium, které přímo uvádí školský zákon.
Věk Vhodný Jde o druhé přednostní kritérium. Od roku 2020 se přednostně přijímají děti starší dvou let. U přetlaku spádových dětí lze zvýhodnit starší před mladšími.
Pořadí přijetí přihlášky Nevhodné Odporuje smyslu školského zákona a zásadě procesní rovnosti účastníků správního řízení.
Sourozenec ve školce Vhodné Je vhodné, pokud má odmítnuté dítě právo na přednostní přijetí i v jiné školce (tzn. že má vícero spádových školek).
Vzdálenost bydliště či místa trvalého pobytu od školky Nevhodné Odporuje smyslu školského zákona (u trvalého pobytu je dle školského zákona podstatné jen to, zda se nachází ve spádové oblasti školky, nikoli jak daleko se od školky reálně nachází).
Sdílení alternativního pedagogického přístupu Vhodné Je vhodné, pokud má odmítnuté dítě právo na přednostní přijetí i v jiné školce (tzn. že má více spádových školek).
Losování Vhodné Je však potřeba předem stanovit podmínky losování.
Zaměstnanost rodičů Nevhodné paušálně Nesmí být stanoveno paušálně, ale vždy se musí zohlednit individuální potřeby dítěte.
Sociální situace Vhodné Předškolní vzdělávání dítěti v nepříznivé sociální situaci může pomoci (např. v rámci zdravého citového rozvoje a socializace dítěte). Ředitel školky dbá na to, aby při rozhodování o podobných případech dětí v nepříznivé sociální situaci nevznikaly nedůvodné rozdíly.
Zdravotní stav Nevhodné Pokud by ředitel mezi uchazeči rozlišoval na jejich základě zdravotního stavu, šlo by o diskriminaci.

 

Mimo výše uvedená kritéria pro přijímací řízení k předškolnímu vzdělávání také ředitelé školek přihlížejí k tomu, zda dítě podstoupilo stanovené pravidelné očkování, nebo ne. Výjimkou této povinnosti je skutečnost, že je dítě vůči nákaze imunní nebo jeho zdravotní stav brání podání očkovací látky (tj. kontraindikace). O těchto skutečnostech vydá poskytovatel zdravotních služeb dítěte potvrzení a odůvodnění upuštění od očkování zapíše do zdravotnické dokumentace dítěte.

Ředitelé školek se v rámci přijímacího řízení k předškolnímu vzdělávání nemusí nacházet v jednoduchém postavení, musí však dodržovat zákony a principy demokratického právního státu, na kterých náš právní řád stojí. Při rozhodování by se měli vyvarovat stanovení také zdánlivých opatření, kritérií a praxe, která ve svém důsledku může být diskriminační. Pakliže budete mít pocit, že se vaše dítě stalo obětí této špatné praxe a v rozporu se zákonem nebylo do školky přijato, můžete se na nás obrátit s prosbou o radu.

Kdo se postará o vaše dítě, když budete z akutních důvodů dočasně mimo domácnost?

Jste vy i váš partner/ka hospitalizováni nebo jste z jiného důvodu dočasně mimo domácnost a chcete, aby bylo o vaše dítě dobře postaráno? Máte několik možností, jak s touto situací naložit. Dozvíte se o nich v tomto článku.

V současné době je toto téma aktuální v důsledku šíření nového typu koronaviru (např. během vaší hospitalizace či karantény), nicméně může jít také o jiné situace, které zapříčiní nemožnost osobně pečovat o své dítě. Níže vám nabídneme 2 řešení dočasné nepřítomnosti rodičů, a to (1) péči osoby, se kterou se rodiče dohodli, a (2) péči ze strany státu.

Dohoda s pečující osobou

Ustanovení § 881 občanského zákoníku říká, že péči o dítě a jeho ochranu, výkon jeho výchovy, popřípadě některých jejích stránek, nebo dohled nad dítětem mohou rodiče svěřit jiné osobě; dohoda rodičů s ní se nemusí dotknout trvání ani rozsahu rodičovské odpovědnosti.” Jen rodiče a soud mohou rozhodnout, kdo bude o dítě osobně pečovat a chránit je. Proto v situaci, kdy ani jeden z rodičů není schopen své povinnosti vůči dětem plnit, mohou sami rodiče rozhodnout o tom, kdo se o ně dočasně postará. Toto rozhodnutí nemá vliv na existenci žádné z povinností a práv rodičů, to znamená, že touto dohodou se dětí nijak nezříkáte a nemusíte se bát, že vám budou odebrány.

Vždy je však nutné mít na paměti nejlepší zájem dítěte. Nejde o to, co si kdo myslí, že je pro dítě nejlepší. Jde o nejvyšší hodnotu právní ochrany dítěte. To není pouhým objektem zájmu jiných osob, které o něm mohou rozhodovat. Dítě je jedinečnou bytostí nadanou stejnými právy, jaká mají dospělí. Není však schopné samo svá práva efektivně využívat. Proto mu právní řád přiznává zvláštní právní ochranu, díky které se reálný rozdíl mezi dítětem a dospělým zčásti stírá. V konfliktu zájmů dítěte a druhých osob, či dokonce veřejného zájmu, pak téměř není možné, aby byl před zájmem dítěte upřednostněn jakýkoli jiný zájem. Proč na nejlepší zájem dítěte v tomto článku klademe takový důraz? Protože pokud chcete ustanovit osobu, která o Vaše dítě bude dočasně pečovat, měli byste přihlédnout například k tomu, co si samo Vaše dítě přeje a jaký je jeho názor na věc. Chce být u babičky, u tety se strýcem, nebo u rodinné známé?

Koho byste tedy měli vybrat? Podle Ústavního soudu je základem práva na ochranu rodinného života dítěte rodina, jakožto prostor jeho skutečné svobody a bezpečí. A celistvost rodiny musí být státem chráněna (Viz Nález ÚS ze dne 10. 10. 2007, sp. zn. II. ÚS 838/07). Je tak v prvé řadě nutné hledat řešení v rámci rodiny. Najděte příbuzného nebo známého, ke kterému má dítě určitý vztah a tato osoba bude ochotna se o dítě dočasně starat. Stát by měl toto rozhodnutí respektovat. Dítě pak nebude zbytečně vystaveno kompletně cizímu prostředí v situaci, která už tak pro něho bude jistě stresující.

Z uvedených důvodů doporučujeme již (i preventivně) uzavřít dohodu s osobou nebo osobami, které by o dítě pečovaly a podpisy na ní úředně ověřit. Nemusí jít pouze o rodinné příslušníky, pokud je pro vás výhodnější či vhodnější požádat rodinného přítele nebo sousedku, klidně tak učiňte. Vzor takové dohody najdete pod tímto článkem.

V případě vzájemné dohody nemusíte její uzavření oznámit orgánu sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD). K tomu dochází pouze pokud rodiče předávají dítě jiné osobě s úmyslem, aby tato osoba převzala trvalou péči o dítě. Dohodu nemusí schvalovat ani soud.

Péče státu

Pokud nemáte nikoho, kdo by se o děti v průběhu vaší nepřítomnosti postaral, obraťte se na nejbližší OSPOD, příp. např. Charitu. Požádejte je o radu, která sociální zařízení jsou ve vašem okolí přístupná, a které z nich je pro řešení vaší situace nejvhodnější.

Pro děti v situacích, při kterých může být negativně náhle ovlivněno jejich zdraví nebo vývoj, slouží tzv. zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (dále “ZDVOP”). Jde o krizové azylové zařízení, kam je možné umístit dítě, které se ocitlo v situaci bezprostředního ohrožení života, zdraví nebo příznivého vývoje. Jde zejména o děti týrané, zanedbávané či děti bez jakékoli péče. Do ZDVOP je možné dítě dočasně umístit krom rozhodnutí soudu také dohodou s daným zařízením. Ta by však měla být spíše okrajovým řešením dané situace.

Dohoda se ZDVOP musí být písemná a měla by obsahovat náležitosti dle § 42 odst. 8 zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Důležitou součástí dohody jsou důvody, které vás k umístění dítěte vedou, včetně toho, proč máte za to, že je zdravý vývoj Vašeho dítěte v ohrožení. Z dohody by také mělo být patrné, že rodinnou situaci nelze řešit jiným mírnějším způsobem. Je tedy nutné popsat rodinnou situaci zcela konkrétně.

 

Stížnost proti poskytovateli zdravotních služeb snadno a efektivně

Stalo se vám někdy, že jste nebyli spokojeni s poskytováním zdravotních služeb nebo s jeho výsledkem? Proti chování i jednání v rozporu s lékařskou etikou je možné si stěžovat. Pojďme se nyní společně podívat na to, jak takovou stížnost podat.

V prvé řadě je nutné si uvědomit, že podání stížnosti vám dle ustanovení § 93 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách nesmí být na újmu, tudíž se nemusíte bát, že byste se dostali do ještě více nepříjemné situace.

V jakých případech můžete stížnost podat? Zákon poskytování zdravotních služeb v ustanovení § 93 říká, že si můžete stěžovat na postup lékaře při poskytování zdravotních služeb (typicky jde o průběh léčby, její výsledek či nevyslovíte s poskytováním souhlas). Dále si můžete stěžovat i na činnosti související s poskytováním zdravotních služeb (např. vnitřní nastavení a podmínky v zařízení či chování a jednání dalších pracovníků daného zdravotnického zařízení).

Kdo všechno může stížnost podat?

  • pacient
  • jeho zákonný zástupce
  • osoba blízká (pokud pacient nemůže stížnost podat sám)
  • osoba pacientem zmocněná

Z hlediska formy stížnosti máte několik možností. My ji však doporučujeme podat buď datovou schránkou, nebo písemně (doporučeně). Je to nejsnadnější a zároveň praktické – budete mít v ruce důkaz o tom, že jste stížnost skutečně odeslali a kdy se tak stalo.

Obsah stížnosti

Celá stížnost by měla být posuzována dle svého obsahu. Nicméně doporučujeme text nazvat “stížností”. Co všechno by však dle § 37 správního řádu měla obsahovat?

  • kdo ji podává – uveďte své celé jméno, datum narození, místo trvalého pobytu a případně i adresu pro doručování, pokud reálně bydlíte jinde
  • označení poskytovatele zdravotních služeb – název / jméno poskytovatele a adresu
  • o jakou věc jde – vylíčíte všechny podstatné skutečnosti, ve kterých spatřujete porušení povinnosti, zneužití práva či jiné neetické chování poskytovatele
  • co navrhujete, aby správní orgán učinil – prošetřit věc, ověřit skutečnosti a vydat o tom rozhodnutí
  • větu o tom, že chcete být informováni o způsobu vyřízení věci
  • datum a podpis

Ještě jsme si neřekli, kam byste stížnost měli podat. Nejprve byste se s ní měli obrátit na poskytovatele, proti kterému bude stížnost směřovat. Jinými slovy, pokud si chcete stěžovat na jednání vašeho zubaře, podáte stížnost přímo jemu.

V případě, kdy si chcete stěžovat např. na lékaře v nemocnici, doporučujeme nejdříve kontaktovat primáře oddělení a zkusit se s ním domluvit neformálně. Doporučujeme si případný hovor s ním (i s dalším personálem nemocnice) nahrávat na diktafon. V tomto případě nejde o protiprávní jednání, ale o ochranu vašich práv v souladu s § 88 občanského zákoníku. Pokud ani konverzace s primářem oddělení k ničemu nepovede, podejte oficiální stížnost vedení nemocnice.

Poskytovatel je povinen o stížnosti rozhodnout do 30 dnů, přičemž tuto lhůtu může dle § 93 odst. 3 písm. b) zákona o zdravotních službách v odůvodněných případech prodloužit o dalších 30 dnů..

Pakliže nebudete spokojeni se způsobem vyřízení stížnosti, můžete se dle § 93 odst. 2 zákona o zdravotních službách s další stížností obrátit na správní orgán, který udělil poskytovateli oprávnění k poskytování zdravotních služeb (typicky krajský úřad). Opět podejte stížnost s náležitostmi uvedenými výše. Ke stížnosti přiložte i Vaši původní stížnost a vyjádření vedení daného zařízení.

Lhůty pro vyřízení stížnosti jsou:

  • 30 dnů od přijetí (v odůvodněných případech možné prodloužit o dalších 30 dnů)
  • 90 dnů od přijití, když bude ustanoven nezávislý odborník k posouzení věci (např. nezávislý lékař); v odůvodněných případech možné prodloužit o dalších 60 dnů
  • 120 dnů od přijetí, pokud je ustanovena nezávislá odborná komise (v odůvodněných případech opět možné prodloužit o 60 dnů)

Pokud nebudete spokojeni ani s vyřízením stížnosti krajským úřadem, můžete se obrátit na kancelář veřejného ochránce práv s podnětem k prošetření toho, jakým způsobem výše uvedené orgány rozhodovali o vaší věci. Ochránce nebude řešit pochybení původního lékaře, ale činnost správních orgánů, které poté rozhodovaly o vaší stížnosti.

Další možností je soudní přezkum celé věci. O tom si ale povíme v jiném článku.

Nejdůležitější zákonná ustanovení:

 

  • 93 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách
  • 37 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád
  • 88 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník

Odebrání dítěte z péče rodičů s mentálním a jiným zdravotním postižením

Rodiče s mentálním či jiným zdravotním postižením jsou skupinou rodičů, u kterých dochází častěji k odebírání dětí z péče. Důvodem přitom nemusí být neschopnost či nezájem rodičů řádně pečovat o své děti, nýbrž pouhý fakt, že rodiče má duševní onemocnění nebo jiné zdravotní postižení. Stát v těchto případech ne vždy zohledňuje nejlepší zájem dítěte jako přední hledisko ve věcech týkajících se dětí, jehož jednou složkou je zachování rodinného prostředí.

V následujícím textu vám stručně představíme současné právní výklady k této problematice a poradíme, jak postupovat, pokud vy nebo vaši blízcí budete ohroženi nepřiměřeným postupem státu a odebráním dítěte.

Při příchodu dítěte na svět mohou rodiče doprovázet pocity pochybnosti, strachu a nejistoty ohledně jejich schopnosti řádně svého potomka vychovávat. U rodičů se zdravotním postižením mohou být tyto pocity ještě o něco vyšší. Často se pak stává, že když se orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) o těchto rodičích s mentálním (a jiným) postižením dozví, automaticky na soud podá návrh na předběžné opatření, v důsledku něhož je dítě rodičům odebráno a umístěno do náhradní rodinné péče, nebo hůř – do kojeneckých ústavů, příp. do jiných zařízení ústavní výchovy. Přesný počet takto odebíraných dětí nám není znám, ale v ČR je každoročně z rodin odebíráno celkem přes 3.500 dětí.

Ústavní soud k tomuto konstatoval, že „vazba mezi matkou a dítětem je jedním z prvořadých předpokladů vývoje lidského jedince a porušení tohoto spojení zákon umožňuje pouze v případě absolutní absence péče či její naprosté nedostatečnosti a jen, je-li dítě bezprostředně ohroženo“ (Nález Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 2244/09).

Podobně se k tomuto tématu vyjádřil i Nejvyšší soud, který mimo jiné řekl, že stát by se nejprve měl snažit rodině poskytnout dostatečnou podporu v péči o dítě a odebrání dítěte by mělo být až poslední možností. Takovou podporou může být např. zajištění bydlení a zprostředkování dalších sociálních služeb. K této otázce se vyjádřil i Evropský soud pro lidská práva, který v rozsudku Kutzner proti Německu také řekl, že stát musí přijmout nejprve méně závažná opatření, než přistoupí k odebrání dítěte. Jde hlavně o podporu rodičů a prevenci problémů ve výchově.

Úmluva o právech osob se zdravotním postižením v čl. 23 odst. 4 hovoří o tom, že dítě nesmí být rodičům odebráno pouze z důvodu jejich zdravotního postižení. Česká právní úprava je v této otázce poměrně obecná a lehce zneužitelná. Dle ustanovení § 16 zákona o sociálně-právní ochraně dětí je OSPOD povinný soudu neprodleně podat návrh na vydání předběžného opatření v případech, kdy (1) se dítě ocitlo ve stavu nedostatku řádné péče anebo (2) je-li život dítěte, jeho normální vývoj nebo jeho jiný důležitý zájem vážně ohrožen či narušen. U rodin se zdravotně postiženými rodiči pak OSPOD v návrhu na vydání předběžného opatření často pouze konstatuje, že je zdraví a vývoj dítěte ohrožen, neboť rodiče nejsou schopni se o něho sami řádně postarat. Soud má povinnost o návrhu do 24 hodin od jeho doručení rozhodnout, tudíž do detailů nezkoumá reálnou situaci rodiny a návrhu OSPOD vyhoví. Více o tomto tzv. „rychlém předběžném opatření“ najdete zde.

Když už k odebrání dítěte dojde, měl by OSPOD pomoci rodině uspořádat její poměry tak, aby se dítě mohlo rodičům co nejdříve vrátit. Podle Ústavního soudu je také úkolem soudu snažit se aktivně pomoci rodině k opětovnému sloučení (viz nález Ústavního soudu ze dne 12. 5. 2015, sp. zn. I. ÚS 2903/14). Stejně se k tomuto vyjádřil také Evropský soud pro lidská práva v případu K. a T. proti Finsku.

Výše popsaná praxe je špatná a nežádoucí, a to primárně z toho důvodu, že opomíjí nejlepší zájem dítěte, tedy vyrůstat v péči svých rodičů. Stát zde navíc prostřednictvím OSPOD a soudů až svévolně a bez legitimního cíle zasahuje do rodinného života zdravotně postižených osob a jejich dětí, protože odebrání dítěte pouze na základě faktu, že jeho rodiče jsou mentálně či jinak zdravotně postiženi, není v souladu s nejlepším zájmem dítěte.

O problému odebírání dětí osobám s mentálním a jiným zdravotním postižením informuje také veřejný ochránce práv. V lednu 2020 se k tomuto vyjádřila dnes už bývalá ombudsmanka Anna Šabatová a v červnu 2020 vydala tiskovou zprávu také zástupkyně současného ombudsmana Monika Šimůnková. Obě zmínily příklady odebraných dětí rodičům s mentálním postižením, které Kancelář veřejného ochránce řešila, a upozornili na závažnost tohoto problému.

Co tedy můžete dělat, když je vám takto odebráno dítě?

Doporučujeme vám nahlédnout do vašeho spisu u příslušného soudu a u OSPOD a ofotit si ho (zdarma např. na svůj mobilní telefon). Pokud si necháte udělat kopie pracovníkem OSPOD, budete platit správní poplatek.

Po nahlédnutí do spisu byste měli vědět, na základě jakých skutečností podal OSPOD návrh na vydání předběžného opatření, a také podle čeho soud následně rozhodl. Soudu pak můžete kdykoli podat návrh na zrušení předběžného opatření. Rozhodnout musí do 7 dnů od doručení návrhu. V návrhu vylíčíte, proč jste způsobilí řádně o své dítě pečovat a doložíte potřebné důkazy. Soud by se měl vaším návrhem zabývat, protože je navíc sám ze zákona povinen zkoumat, zda důvody předběžného opatření platí po celou dobu jeho trvání.

Během odloučení od dítěte máte vy i vaše dítě stále právo na vzájemný a pravidelný kontakt. Ten lze omezit nebo vyloučit jen v případě, je-li to nezbytné v nejlepším zájmu dítěte a rozhoduje o tom pouze soud. Pokud by vám OSPOD chtěl kontakt omezit, napište stížnost.

Obecně můžete stížnost podat proti nestandardnímu či nezákonnému postupu pracovníka OSPOD. Adresujte ji vedoucímu oddělení sociálně-právní ochrany dětí v dané obci. Ten ji musí prošetřit do 60 dnů a o výsledku vás vyrozumět. Pokud nebudete s vyřízením spokojeni, můžete podat druhou stížnost k nadřízenému správnímu orgánu (typicky krajský úřad). Ten rozhodne také do 60 dnů.

Pakliže ani tehdy nebudete s postupem vyřízení stížnosti spokojeni, obraťte se na veřejného ochránce práv. Návod, jak na to, najdete zde.

Mohou vám pomoci také neziskové organizace. Kromě nás se můžete obrátit například na Domus, Barevný svět dětí, Leccos nebo Šafrán dětem.

 

Užitečné odkazy na závěr:

Jak řešit neposkytnutí zdravotní péče nejen v době koronaviru

Kvůli mimořádným opatřením vlády byly uzavřeny nebo omezeny nejrůznější provozovny. Co když ale svou činnost přerušil ambulantní lékař? A co když vás poskytovatel zdravotních služeb, ať už jde o nemocnici nebo ambulantního poskytovatele, nepřijal do péče nebo vám odmítl péči poskytnout? Pojďme se společně podívat na to, co na tyto situace říká právo.

Předtím, než se pustíme do výkladu zákonných ustanovení, je třeba zmínit, že Ministerstvo zdravotnictví ČR vydalo dne 16. 3. 2020 opatření obecné povahy, kterým nařídilo poskytovatelům zdravotních služeb akutní lůžkové péče, aby omezili provádění plánovaných zdravotních výkonů na míru nezbytně nutnou. V ostatních případech se však poskytovatelé musí dál řídit zákonem. Jen pro vysvětlení – poskytovatel může být jak fyzická, tak i právnická osoba, která má oprávnění k poskytování zdravotních služeb, takže poskytovatel je jak samostatný praktický lékař, tak i nemocnice.

Může poskytovatel přerušit poskytování zdravotních služeb?

Pod pojmem „přerušení“ zákon o zdravotních službách (§ 26/1 ZZS) rozumí neposkytování zdravotních služeb nepřetržitě po dobu delší než 1 měsíc, nejdéle na dobu 1 roku. Přerušit poskytování zdravotních služeb může každý poskytovatel bez uvedení důvodu, má ale povinnost to oznámit nejpozději 60 dnů předem krajskému úřadu a zdravotním pojišťovám, s kterými má smlouvu, a také informaci zpřístupnit pacientům. Tato lhůta však nemusí být dodržena, pokud důvod přerušení neumožnil včasné oznámení, v takovém případě musí poskytovatel oznámení učinit bez zbytečného odkladu. V případě, že se např. ambulantní lékař rozhodl přerušit poskytování zdravotních služeb z důvodu ohrožení koronavirem a nedostatku ochranných pomůcek, může tak učinit i bez dodržení uvedené lhůty.

Pokud tedy váš registrující lékař přerušil poskytování zdravotních služeb a váš zdravotní stav vyžaduje zdravotní péči, máte možnost:

Váš původní lékař, který činnost přerušil, je povinen předat jinému poskytovateli kopii vaší zdravotnické dokumentace nebo výpis z ní za účelem zajištění návaznosti zdravotních služeb (§ 26/3 ZZS). Také je povinen zpřístupnit pacientům informaci o poskytnutí neodkladné péče jiným poskytovatelem v rámci jeho ordinační doby (§ 45/2e ZZS).

Může mě poskytovatel odmítnout přijmout do péče?

Poskytování zdravotních služeb je v ČR založeno na tom, že si pacient může svobodně zvolit poskytovatele zdravotních služeb, přičemž výjimky stanoví jen zákon. Ty jsou odůvodněny hlavně tím, aby nedošlo k přetížení jednoho poskytovatele a snížení kvality zdravotních služeb.

Zákon stanoví 4 důvody, pro které může poskytovat odmítnout přijmout pacienta do péče:

  • Překročení únosného pracovního zatížení, v jehož důsledku by mohlo dojít ke snížení úrovně kvality a bezpečnosti poskytovaných zdravotních služeb již přijatým pacientům, tzn. že poskytovatel má již plnou kapacitu.
  • Provozní důvody, nedostatečné personální zabezpečení nebo technické a věcné vybavení zdravotnického zařízení – v souvislosti s koronavirem to může být např. nedostatek ochranných pomůcek, který je odůvodněně vyhodnocen jako překážka v poskytování péče dalším pacientům.
  • V případě praktických lékařů vzdálenost místa pobytu pacienta, která by neumožňovala výkon návštěvní služby.
  • Poskytovatel nemá smlouvu se zdravotní pojišťovnou pacienta.

Poskytovatel však nesmí pacienta odmítnout přijetí pacienta do péče, pokud je třeba mu poskytnout neodkladnou péči, jde-li o porod nebo o zdravotní služby, které jsou nezbytné z hlediska ochrany veřejného zdraví nebo ochrany zdraví při práci, dále jde-li o krizové situace nebo výkon ochranného léčení nařízeného soudem (§ 48/3 ZZS, § 5/1a ZZS).

Důvody odmítnutí přijetí pacienta do péče posuzuje poskytovatel, který je povinen o tom pacientovi vydat písemnou zprávu s uvedením důvodu odmítnutí (§ 48/5 ZZS).

Může mi poskytovatel, který mě má již v péči, odmítnout poskytnout zdravotní služby?

Zde může jít o odmítnutí či odložení jednorázového ošetření, stejně jako o úplné vyloučení pacienta z péče (ukončení péče). Tímto odmítnutím může být ohrožena místní a časová dostupnost zdravotní péče.

Odmítnutí jednorázového ošetření

U jednorázového ošetření se z logiky věci uplatní kapacitní a provozní důvody stejně jako u předchozí otázky, a to s výjimkou neodkladné a jiné výše uvedené nezbytné péče.

V případě odložení ošetření je potřeba vycházet z nařízení vlády o místní a časové dostupnosti zdravotních služeb, podle kterého se plánovaná péče (jiná než neodkladná a akutní péče) poskytuje „ve lhůtě, která je lékařsky odůvodnitelná a vychází z objektivního lékařského posouzení současného zdravotního stavu pojištěnce, anamnézy a pravděpodobného průběhu jeho nemoci, bolestivosti nebo povahy jeho onemocnění“. Tuto lhůtu stanoví při sestavení individuálního léčebného postupu ošetřující zdravotnický pracovník, který tuto péči indikoval, přičemž lhůta nesmí překročit lhůtu stanovenou pro tuto plánovanou hrazenou péči v příloze č. 2 k tomuto nařízení.

Kromě toho zákon o zdravotních službách (§ 50) dává zdravotnickému pracovníkovi (nejčastěji je to zaměstnanec poskytovatele, ale též zdravotnický pracovník přímo jako poskytovatel) právo neposkytnout zdravotní služby v případě, že by došlo při jejich poskytování k přímému ohrožení jeho života nebo k vážnému ohrožení jeho zdraví. Dále může odmítnout poskytnutí zdravotních služeb pacientovi v případě, že by jejich poskytnutí odporovalo jeho svědomí nebo náboženskému vyznání. O této skutečnosti je povinen ihned informovat poskytovatele, který zajistí pacientovi jiného zdravotnického pracovníka. Nemůže-li poskytovatel zajistit jiného zdravotnického pracovníka, zajistí pacientovi jiného poskytovatele, který mu zdravotní služby poskytne, pokud pacient zajištění jiného poskytovatele neodmítne (záznam o odmítnutí je součástí zdravotnické dokumentace). Zdravotnický pracovník nemůže odmítnout poskytnutí zdravotních služeb pacientovi z důvodu svědomí a náboženského vyznání, pokud by tím došlo k ohrožení života pacienta nebo k vážnému ohrožení jeho zdraví a poskytovatel není schopen zajistit poskytnutí zdravotních služeb jiným zdravotnickým pracovníkem.

Úplné vyloučení z péče

Poskytovatel může zcela ukončit péči o pacienta pouze ze zákonem stanovených důvodů. Přitom současně platí, že ukončením péče nesmí dojít k bezprostřednímu ohrožení života nebo vážnému poškození zdraví pacienta a také nelze ukončit péči o pacienta v případě neodkladné a jiné výše uvedené nezbytné péče (§ 48/2 a 3 ZZS).

Jde o tyto zákonné důvody:

  • Poskytovatel prokazatelně předá pacienta s jeho souhlasem do péče jiného poskytovatele – tento důvod tedy nelze uplatnit bez souhlasu pacienta.
  • Pominou důvody pro poskytování zdravotních služeb, což znamená, že Váš zdravotní stav již nevyžaduje další zdravotní péči tohoto poskytovatele. Tento důvod se neuplatní, pokud jde o registrujícího poskytovatele v primární ambulantní péči (praktický lékař, zubní lékař, gynekolog).
  • Pacient vysloví nesouhlas s poskytováním veškerých zdravotních služeb.
  • Pacient závažným způsobem omezuje práva ostatních pacientů, úmyslně a soustavně nedodržuje navržený individuální léčebný postup, pokud s poskytnutím zdravotních služeb vyslovil souhlas, nebo se neřídí vnitřním řádem a jeho chování není způsobeno zdravotním stavem.
  • Pacient přestal poskytovat součinnost nezbytnou pro další poskytování zdravotních služeb, kromě případu, kdy neposkytování součinnosti souvisí se zdravotním stavem pacienta.

Stejně jako u odmítnutí přijetí do péče platí to, že důvody ukončení péče posuzuje poskytovatel, který je povinen o tom pacientovi vydat písemnou zprávu s uvedením důvodu ukončení (§ 48/5 ZZS).

Jaké má zdravotník/poskytovatel práva a povinnosti v souvislosti s koronavirem?

Zdravotník má právo na informaci od pacienta, že je pacient nosičem infekční nemoci dle zákona o ochraně veřejného zdraví, a o dalších závažných skutečnostech týkajících se pacientova zdravotního stavu (§ 50/1a ZZS). Pacient má tedy povinnost zdravotníka upozornit na to, že je nebo může být nakažen koronavirem.

Dále má zdravotník právo neposkytnout zdravotní služby, pokud by tím došlo k přímému ohrožení jeho života nebo vážnému ohrožení zdraví (§ 50/1b ZZS), což je více rozvedeno výše. V souvislosti s koronavirem se může jednat o situaci, kdy zdravotník spadá do rizikové skupiny, která je ohrožena ve zvýšené míře.

Co se týká povinností poskytovatele v souvislosti s koronavirem, pak je potřeba zmínit především povinnost neprodleně ohlásit orgánu ochrany veřejného zdraví zjištění infekčního onemocnění nebo podezření na ně a také zajistit provedení prvních nezbytných opatření k zamezení šíření onemocnění včetně odběru biologického materiálu a jeho vyšetření, další opatření provádí dle pokynu orgánu ochrany veřejného zdraví (§ 62/1 zákona o ochraně veřejného zdraví – ZOVZ).

Jak se bránit proti porušení práv a neoprávněnému odepření péče?

V případě, že pacient domnívá, že poskytovatel porušil jeho práva a neoprávněně mu odepřel zdravotní péči, má několik možností řešení.

Jak je už uvedeno výše, pacient si může zvolit jiného poskytovatele nebo požádat svou zdravotní pojišťovnu o zajištění místně a časově dostupného poskytovatele hrazených služeb.

Dále je možné využít právních prostředků k ochraně svých práv, ale problémem mohou být chybějící důkazy. Proto je dobré vědět, že pacient má právo si pořizovat nahrávky hovorů (telefonních i při osobním styku) se zdravotníky pro ochranu svých práv, a to i bez jejich souhlasu a bez upozornění (§ 88 občanského zákoníku).

Pacient dále může na zdravotníka nebo poskytovatele podat stížnost dle zákona o zdravotních službách (§ 93 a násl.), která se nejprve podává samotnému poskytovateli a v případě, že není řádně vyřízena, může podat stížnost správnímu orgánu, který poskytovateli udělil oprávnění k poskytování zdravotních služeb (nejčastěji krajský úřad, odbor zdravotnictví). V případě pochybení lékaře je možné podat stížnost i k České lékařské komoře.

V případě, že je život a zdraví pacienta v ohrožení, je možné se obrátit na soud s návrhem na předběžné opatření. Soud musí rozhodnout do 7 dnů a může poskytovateli nařídit poskytnutí zdravotní péče. Vzhledem k tomu, že by soud mohl odmítnout nedostatečně odůvodněný a podložený návrh, doporučujeme využít služeb advokáta se zaměřením na zdravotnické právo. V případě vzniku újmy také můžete podat na poskytovatele žalobu na náhradu újmy na zdraví nebo jiné újmy.

V závažných případech, kdy odepřením péče mohlo dojít k některému z trestných činů proti životu a zdraví, je možné podat trestní oznámení.

Právo na nepřetržitý kontakt dítěte se svým zákonným zástupcem

Doprovodili jste někdy vaši ratolest na vyšetření a lékař vám řekl, ať si počkáte v čekárně? Bylo vaše dítě někdy hospitalizované a vám nebylo umožněno s ním být na pokoji? Pojďme se společně podívat na to, co k těmto situacím říká právo.

Jako rodič máte vůči svému dítěti různá práva a povinnosti, které tvoří rodičovskou odpovědnost (§ 858 obč. zákoníku). Především jde o právo a zároveň povinnost o své dítě pečovat včetně péče o jeho zdraví, ale také dítě chránit a udržovat s ním osobní styk aj. Platí to také opačně, tedy i děti mají právo na péči svých rodičů. Tato práva jsou zaručena také Listinou základních práv a svobod a platí, že omezit je smí jen soud (čl. 32 odst. 4).

V souvislosti s poskytováním zdravotních služeb je zákonem o zdravotních službách (§ 28 odst. 3 písm e) bod 1) nezletilému pacientovi zaručeno právo na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce, popřípadě osoby určené zákonným zástupcem, a to v souladu s jinými právními předpisy a vnitřním řádem nemocnice a za podmínky, že tato přítomnost nenaruší poskytování zdravotních služeb.

Nepřetržitá přítomnost znamená, že u dítěte můžete zůstat celý den i noc. Zákonný zástupce je více než návštěva, proto se na něj nevztahují návštěvní hodiny. Zákonný zástupce zastupuje dítě – uděluje souhlas s poskytováním veškerých zdravotních služeb kromě neodkladné zachraňující péče a má za dítě rodičovskou odpovědnost, pod kterou spadá i ochrana dítěte. Přítomnost blízké osoby je také v zájmu dítěte i jeho úspěšné léčby. Dítě nelze svévolně zbavovat této podpory a ochrany.

Co se týče vnitřního řádu, ten nesmí zasahovat do práv pacienta nad míru, která je nezbytně nutná zejména pro řádný chod zdravotnického zařízení a respektování práv ostatních pacientů (§ 46 odst. 1 písm. a) ZZS). Vnitřní řád může například stanovit hygienické podmínky pro vstup na oddělení.

Rodiči by tak mohlo být bráněno v kontaktu s dítětem, pokud by odmítal respektovat hygienická opatření, jeho zdravotní stav by ohrožoval pacienty, nebo by bránil personálu v poskytování neodkladné zachraňující péče.

Omezení je také možné z důvodu ochrany práv jiného pacienta, například práva soukromí při vyšetřování nebo konzultaci jeho zdravotního stavu. Omezení by mělo být jen krátkodobé a v nezbytném rozsahu. Pokud je to možné, měly by se upřednostnit mírnější prostředky, než je zamezení přítomnosti rodiči nezletilého, v tomto případě například použití plenty nebo závěsu mezi jednotlivými pacienty nebo konzultace zdravotního stavu v ordinaci mimo pokoj s lůžky.

Kromě zákonných zástupců – rodičů mohou být s nezletilým i další osoby, které zákonný zástupce určí. Mohou s ním tak být např. prarodiče nebo jiné osoby. Poskytovatel zdravotních služeb je povinen se tímto určením řídit a umožnit dané osobě přítomnost u nezletilého.

Nesmíme zapomenout ani na právo dítěte se vyjádřit ke všem záležitostem, které se ho týkají. Je-li nezletilý schopen s ohledem na svůj na věk a vyspělost vyjádřit svůj názor na to, kdo u něj má být přítomen při hospitalizaci nebo poskytování zdravotních služeb, musí být tento názor zohledněn.

Jak s právem na přítomnost souvisí pobyt průvodce?

Od samotného práva na nepřetržitý kontakt je třeba odlišovat právo na pobyt průvodce pojištěnce v lůžkové péči, který hradí zdravotní pojišťovna (§ 25 zákona o veřejném zdravotním pojištění). Jde o přijetí doprovodu s nárokem na poskytnutí lůžka a stravy a pracovní neschopnost. V případě nepřijetí rodiče jako průvodce není nijak dotčeno právo na nepřetržitou přítomnost, pouze rodič nemá nárok na lůžko a stravu. Kdybyste se rozhodli sedět vedle dítěte v křesle a v noci spát ve spacáku na karimatce, nikdo nemá právo vám v tom bránit a oddělovat vás od dítěte. Také nemůžete být nuceni platit si nadstandardní pokoj v případě, že nemají volné lůžko „na pojišťovnu“.

A co JIP nebo uspávání před operací?

Zákon nedělá rozdíly ani mezi odděleními, proto nezáleží na tom, jestli je dítě na infekčním oddělení či na JIP. Samozřejmě, že některá oddělení mohou mít jiný vnitřní řád, ale ten nesmí nepřiměřeně zasahovat do práv pacienta. Pokud pobyt u dítěte představuje například riziko nákazy pro rodiče, je to důvodem k poučení rodiče, ale nikoliv k zamezení kontaktu s dítětem.

Zákon ani nijak neomezuje přítomnost rodiče u dítěte při úvodu do anestezie před operací (uspávání) a probouzení dítěte z anestezie. Pokud rodič dodrží všechna hygienická opatření a nebude narušovat poskytování zdravotní služeb, není zákonný důvod pro odepření kontaktu, který je podstatný pro psychiku dítěte.

 

Jak tedy vzniklou situaci prakticky řešit?
  • V prvé řadě doporučujeme si vše nahrát na diktafon, snažte se nezvyšovat hlas, udržet si chladnou hlavu a oslovovat zdravotnický personál jménem. Pokud byste začali být hluční a agresivní, mohlo by jít o legitimní důvod pro Vaše vykázání a neumožnění kontaktu s dítětem, protože by se personál mohl ohradit tím, že závažným způsobem narušujete poskytování zdravotních služeb.
  • Pokud je to možné, napište před zákrokem tzv. dříve vyslovené přání. Více o náležitostech dokumentu a jeho povaze v zákoně, nebo v tomto článku.
  • Nechte si Vaše požadavky zapsat do zdravotní dokumentace. Můžete si tam nechat zapsat i to, že chcete projít hygienickým filtrem jako zdravotníci (tj. hygienické omytí rukou, dezinfekce, plášť, ústenka apod.) a potvrzení o tom, že trváte na své přítomnosti a respektování práv Vašeho dítěte. Dokumentaci si vyfoťte. Pokud doktor do dokumentace zapíše něco, s čím nesouhlasíte (např. že jste byl/a agresivní), vyjádřete proti tomu nesouhlas a nechte i ten do dokumentace zapsat. Pokud budou lékaři trvat na tom, že celou věc musí dosvědčit svědci, nechte si vystavit potvrzení o tom, že jste žádal/a o opravu zápisu v dokumentaci a že nyní čekáte na termín setkání se svědky.
  • Na výhružky “sociálkou”, policií a jinými orgány nijak nereagujte.
  • Pokud stačit nebude, sepište po incidentu oficiální stížnost, dítě ale neopouštějte, není to Vaše povinnost.
Vzor žádosti o povolení přítomnosti u uspávání a probouzení dítěte před a po operaci

Detaily o Vašem případu doplňte dle potřeby.

Název nemocnice:

Adresa nemocnice:

IČ:

 

Vaše jméno (jméno zákonného zástupce):

Adresa trvalého bydliště:

Datum narození:

 

Jméno dítěte:

Datum narození:

 

 

V…………………………. Dne………………….

 

 

ŽÁDOST O POVOLENÍ PŘÍTOMNOSTI U USPÁVÁNÍ A PROBOUZENÍ DÍTĚTE PŘED A PO OPERACI

 

Vážení,

 

Moje dcera/syn……………musí podstoupit operaci ……… dne …. Vzhledem k věku mé dcery/mého syna bych ráda byl/a přítomen/a uspávání před operací a probuzení po ní. Na základě čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a § 28 odst. 3 písm. e) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách žádám o povolení přítomnosti u svého dítěte až do úplného uspání před operací, a také v době probouzení se z narkózy. Tato žádost je naplněním práva mého dítěte na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce při hospitalizaci v nemocnici podle výše zmíněných právních předpisů. Vnitřní řád nemocnice musí být v souladu s těmito právními předpisy, a podle § 46 odst. 1 písm. a) zákona o zdravotních službách nesmí nepřiměřeně zasahovat do práv pacienta. Proto není možné, aby mému dítěti bylo toto právo odepřeno bez legitimního důvodu.

V souvislosti s tímto také žádám o umožnění proškolení k přítomnosti u úvodu do celkové anestezie a při probuzení a projití filtrem včetně ochranných pomůcek. Tímto proškolením bude zajištěno, že má přítomnost nijak nenaruší poskytování zdravotních služeb a nedojde k narušení hygienických standardů.

 

Předem děkuji

S pozdravem

 

 

 

——————————

podpis

Vzor stížnosti při odepření přítomnosti u zákroku či kontroly dítěte

Detaily o Vašem případu doplňte dle potřeby. Stížnost obsahuje všechny zákonné náležitosti. Pošlete ji na adresu nemocnice doporučeně s dodejkou, ať máte důkaz o jejím doručení.

Stížnost ve smyslu § 93 odst. 1 zákona č. 372/2011 SB., o zdravotních službách

Název nemocnice:

Adresa nemocnice:

IČ:

 

Jméno zákonného zástupce:

Adresa trvalého bydliště:

Datum narození:

 

Jméno dítěte:

Datum narození:

 

V…………………………. dne………………….

 

STÍŽNOST PROTI NEUMOŽNĚNÍ NEPŘETRŽITÉHO KONTAKTU RODIČE S DÍTĚTEM

 

Vážení,

 

touto stížností upozorňuji na upírání práv pacientů Vašeho oddělení. Dne …… má dcera/syn……………podstoupila vyšetření/operaci/hospitalizaci…………………. Žádal/a jsem o možnost doprovodit svou dceru/svého syna na základě jejího/jeho práva na nepřetržitý kontakt se zákonným zástupcem, které je garantováno jak čl. 32 odst. 4 Listiny základních svobod, tak § 28 odst. 3 písm. e) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách. Jako důvod odepření byla uvedena………. (doplňte skutečnosti, které vedly k odepření Vaší přítomnosti).

Jako rodiče jsme nabízeli, že projdeme filtrem stejně jako zdravotní sestry či jiní lidé, kteří mohou mít přístup na sál. Dále víme, že tato praxe je v některých nemocnicích běžná, tudíž nemůže jít o nepřekonatelnou překážku v chodu nemocnice.

Nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce je možné omezit, ale pouze s dostatečným odůvodněním legitimního cíle, kterého tímto omezením bude dosaženo. V mém případě nedošlo k situaci, která by tento silný zásah vyžadovala. Zákon sám říká, že nemocnice sice může stanovit podmínky přítomnosti, nemůže ovšem toto právo omezit jen jako prevenci.

V návaznosti na výše uvedené žádám o nápravu, tedy zajištění dodržování a naplňování práva mého dítěte na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce. Dále žádám o písemné vyjádření k této stížnosti.

 

Děkuji za vyřízení stížnosti

S pozdravem

 

——————————

podpis