Jak řešit neposkytnutí zdravotní péče nejen v době koronaviru

Kvůli mimořádným opatřením vlády byly uzavřeny nebo omezeny nejrůznější provozovny. Co když ale svou činnost přerušil ambulantní lékař? A co když vás poskytovatel zdravotních služeb, ať už jde o nemocnici nebo ambulantního poskytovatele, nepřijal do péče nebo vám odmítl péči poskytnout? Pojďme se společně podívat na to, co na tyto situace říká právo.

Předtím, než se pustíme do výkladu zákonných ustanovení, je třeba zmínit, že Ministerstvo zdravotnictví ČR vydalo dne 16. 3. 2020 opatření obecné povahy, kterým nařídilo poskytovatelům zdravotních služeb akutní lůžkové péče, aby omezili provádění plánovaných zdravotních výkonů na míru nezbytně nutnou. V ostatních případech se však poskytovatelé musí dál řídit zákonem. Jen pro vysvětlení – poskytovatel může být jak fyzická, tak i právnická osoba, která má oprávnění k poskytování zdravotních služeb, takže poskytovatel je jak samostatný praktický lékař, tak i nemocnice.

Může poskytovatel přerušit poskytování zdravotních služeb?

Pod pojmem „přerušení“ zákon o zdravotních službách (§ 26/1 ZZS) rozumí neposkytování zdravotních služeb nepřetržitě po dobu delší než 1 měsíc, nejdéle na dobu 1 roku. Přerušit poskytování zdravotních služeb může každý poskytovatel bez uvedení důvodu, má ale povinnost to oznámit nejpozději 60 dnů předem krajskému úřadu a zdravotním pojišťovám, s kterými má smlouvu, a také informaci zpřístupnit pacientům. Tato lhůta však nemusí být dodržena, pokud důvod přerušení neumožnil včasné oznámení, v takovém případě musí poskytovatel oznámení učinit bez zbytečného odkladu. V případě, že se např. ambulantní lékař rozhodl přerušit poskytování zdravotních služeb z důvodu ohrožení koronavirem a nedostatku ochranných pomůcek, může tak učinit i bez dodržení uvedené lhůty.

Pokud tedy váš registrující lékař přerušil poskytování zdravotních služeb a váš zdravotní stav vyžaduje zdravotní péči, máte možnost:

Váš původní lékař, který činnost přerušil, je povinen předat jinému poskytovateli kopii vaší zdravotnické dokumentace nebo výpis z ní za účelem zajištění návaznosti zdravotních služeb (§ 26/3 ZZS). Také je povinen zpřístupnit pacientům informaci o poskytnutí neodkladné péče jiným poskytovatelem v rámci jeho ordinační doby (§ 45/2e ZZS).

Může mě poskytovatel odmítnout přijmout do péče?

Poskytování zdravotních služeb je v ČR založeno na tom, že si pacient může svobodně zvolit poskytovatele zdravotních služeb, přičemž výjimky stanoví jen zákon. Ty jsou odůvodněny hlavně tím, aby nedošlo k přetížení jednoho poskytovatele a snížení kvality zdravotních služeb.

Zákon stanoví 4 důvody, pro které může poskytovat odmítnout přijmout pacienta do péče:

  • Překročení únosného pracovního zatížení, v jehož důsledku by mohlo dojít ke snížení úrovně kvality a bezpečnosti poskytovaných zdravotních služeb již přijatým pacientům, tzn. že poskytovatel má již plnou kapacitu.
  • Provozní důvody, nedostatečné personální zabezpečení nebo technické a věcné vybavení zdravotnického zařízení – v souvislosti s koronavirem to může být např. nedostatek ochranných pomůcek, který je odůvodněně vyhodnocen jako překážka v poskytování péče dalším pacientům.
  • V případě praktických lékařů vzdálenost místa pobytu pacienta, která by neumožňovala výkon návštěvní služby.
  • Poskytovatel nemá smlouvu se zdravotní pojišťovnou pacienta.

Poskytovatel však nesmí pacienta odmítnout přijetí pacienta do péče, pokud je třeba mu poskytnout neodkladnou péči, jde-li o porod nebo o zdravotní služby, které jsou nezbytné z hlediska ochrany veřejného zdraví nebo ochrany zdraví při práci, dále jde-li o krizové situace nebo výkon ochranného léčení nařízeného soudem (§ 48/3 ZZS, § 5/1a ZZS).

Důvody odmítnutí přijetí pacienta do péče posuzuje poskytovatel, který je povinen o tom pacientovi vydat písemnou zprávu s uvedením důvodu odmítnutí (§ 48/5 ZZS).

Může mi poskytovatel, který mě má již v péči, odmítnout poskytnout zdravotní služby?

Zde může jít o odmítnutí či odložení jednorázového ošetření, stejně jako o úplné vyloučení pacienta z péče (ukončení péče). Tímto odmítnutím může být ohrožena místní a časová dostupnost zdravotní péče.

Odmítnutí jednorázového ošetření

U jednorázového ošetření se z logiky věci uplatní kapacitní a provozní důvody stejně jako u předchozí otázky, a to s výjimkou neodkladné a jiné výše uvedené nezbytné péče.

V případě odložení ošetření je potřeba vycházet z nařízení vlády o místní a časové dostupnosti zdravotních služeb, podle kterého se plánovaná péče (jiná než neodkladná a akutní péče) poskytuje „ve lhůtě, která je lékařsky odůvodnitelná a vychází z objektivního lékařského posouzení současného zdravotního stavu pojištěnce, anamnézy a pravděpodobného průběhu jeho nemoci, bolestivosti nebo povahy jeho onemocnění“. Tuto lhůtu stanoví při sestavení individuálního léčebného postupu ošetřující zdravotnický pracovník, který tuto péči indikoval, přičemž lhůta nesmí překročit lhůtu stanovenou pro tuto plánovanou hrazenou péči v příloze č. 2 k tomuto nařízení.

Kromě toho zákon o zdravotních službách (§ 50) dává zdravotnickému pracovníkovi (nejčastěji je to zaměstnanec poskytovatele, ale též zdravotnický pracovník přímo jako poskytovatel) právo neposkytnout zdravotní služby v případě, že by došlo při jejich poskytování k přímému ohrožení jeho života nebo k vážnému ohrožení jeho zdraví. Dále může odmítnout poskytnutí zdravotních služeb pacientovi v případě, že by jejich poskytnutí odporovalo jeho svědomí nebo náboženskému vyznání. O této skutečnosti je povinen ihned informovat poskytovatele, který zajistí pacientovi jiného zdravotnického pracovníka. Nemůže-li poskytovatel zajistit jiného zdravotnického pracovníka, zajistí pacientovi jiného poskytovatele, který mu zdravotní služby poskytne, pokud pacient zajištění jiného poskytovatele neodmítne (záznam o odmítnutí je součástí zdravotnické dokumentace). Zdravotnický pracovník nemůže odmítnout poskytnutí zdravotních služeb pacientovi z důvodu svědomí a náboženského vyznání, pokud by tím došlo k ohrožení života pacienta nebo k vážnému ohrožení jeho zdraví a poskytovatel není schopen zajistit poskytnutí zdravotních služeb jiným zdravotnickým pracovníkem.

Úplné vyloučení z péče

Poskytovatel může zcela ukončit péči o pacienta pouze ze zákonem stanovených důvodů. Přitom současně platí, že ukončením péče nesmí dojít k bezprostřednímu ohrožení života nebo vážnému poškození zdraví pacienta a také nelze ukončit péči o pacienta v případě neodkladné a jiné výše uvedené nezbytné péče (§ 48/2 a 3 ZZS).

Jde o tyto zákonné důvody:

  • Poskytovatel prokazatelně předá pacienta s jeho souhlasem do péče jiného poskytovatele – tento důvod tedy nelze uplatnit bez souhlasu pacienta.
  • Pominou důvody pro poskytování zdravotních služeb, což znamená, že Váš zdravotní stav již nevyžaduje další zdravotní péči tohoto poskytovatele. Tento důvod se neuplatní, pokud jde o registrujícího poskytovatele v primární ambulantní péči (praktický lékař, zubní lékař, gynekolog).
  • Pacient vysloví nesouhlas s poskytováním veškerých zdravotních služeb.
  • Pacient závažným způsobem omezuje práva ostatních pacientů, úmyslně a soustavně nedodržuje navržený individuální léčebný postup, pokud s poskytnutím zdravotních služeb vyslovil souhlas, nebo se neřídí vnitřním řádem a jeho chování není způsobeno zdravotním stavem.
  • Pacient přestal poskytovat součinnost nezbytnou pro další poskytování zdravotních služeb, kromě případu, kdy neposkytování součinnosti souvisí se zdravotním stavem pacienta.

Stejně jako u odmítnutí přijetí do péče platí to, že důvody ukončení péče posuzuje poskytovatel, který je povinen o tom pacientovi vydat písemnou zprávu s uvedením důvodu ukončení (§ 48/5 ZZS).

Jaké má zdravotník/poskytovatel práva a povinnosti v souvislosti s koronavirem?

Zdravotník má právo na informaci od pacienta, že je pacient nosičem infekční nemoci dle zákona o ochraně veřejného zdraví, a o dalších závažných skutečnostech týkajících se pacientova zdravotního stavu (§ 50/1a ZZS). Pacient má tedy povinnost zdravotníka upozornit na to, že je nebo může být nakažen koronavirem.

Dále má zdravotník právo neposkytnout zdravotní služby, pokud by tím došlo k přímému ohrožení jeho života nebo vážnému ohrožení zdraví (§ 50/1b ZZS), což je více rozvedeno výše. V souvislosti s koronavirem se může jednat o situaci, kdy zdravotník spadá do rizikové skupiny, která je ohrožena ve zvýšené míře.

Co se týká povinností poskytovatele v souvislosti s koronavirem, pak je potřeba zmínit především povinnost neprodleně ohlásit orgánu ochrany veřejného zdraví zjištění infekčního onemocnění nebo podezření na ně a také zajistit provedení prvních nezbytných opatření k zamezení šíření onemocnění včetně odběru biologického materiálu a jeho vyšetření, další opatření provádí dle pokynu orgánu ochrany veřejného zdraví (§ 62/1 zákona o ochraně veřejného zdraví – ZOVZ).

Jak se bránit proti porušení práv a neoprávněnému odepření péče?

V případě, že pacient domnívá, že poskytovatel porušil jeho práva a neoprávněně mu odepřel zdravotní péči, má několik možností řešení.

Jak je už uvedeno výše, pacient si může zvolit jiného poskytovatele nebo požádat svou zdravotní pojišťovnu o zajištění místně a časově dostupného poskytovatele hrazených služeb.

Dále je možné využít právních prostředků k ochraně svých práv, ale problémem mohou být chybějící důkazy. Proto je dobré vědět, že pacient má právo si pořizovat nahrávky hovorů (telefonních i při osobním styku) se zdravotníky pro ochranu svých práv, a to i bez jejich souhlasu a bez upozornění (§ 88 občanského zákoníku).

Pacient dále může na zdravotníka nebo poskytovatele podat stížnost dle zákona o zdravotních službách (§ 93 a násl.), která se nejprve podává samotnému poskytovateli a v případě, že není řádně vyřízena, může podat stížnost správnímu orgánu, který poskytovateli udělil oprávnění k poskytování zdravotních služeb (nejčastěji krajský úřad, odbor zdravotnictví). V případě pochybení lékaře je možné podat stížnost i k České lékařské komoře.

V případě, že je život a zdraví pacienta v ohrožení, je možné se obrátit na soud s návrhem na předběžné opatření. Soud musí rozhodnout do 7 dnů a může poskytovateli nařídit poskytnutí zdravotní péče. Vzhledem k tomu, že by soud mohl odmítnout nedostatečně odůvodněný a podložený návrh, doporučujeme využít služeb advokáta se zaměřením na zdravotnické právo. V případě vzniku újmy také můžete podat na poskytovatele žalobu na náhradu újmy na zdraví nebo jiné újmy.

V závažných případech, kdy odepřením péče mohlo dojít k některému z trestných činů proti životu a zdraví, je možné podat trestní oznámení.

Právo na nepřetržitý kontakt dítěte se svým zákonným zástupcem

Doprovodili jste někdy vaši ratolest na vyšetření a lékař vám řekl, ať si počkáte v čekárně? Bylo vaše dítě někdy hospitalizované a vám nebylo umožněno s ním být na pokoji? Pojďme se společně podívat na to, co k těmto situacím říká právo.

Jako rodič máte vůči svému dítěti různá práva a povinnosti, které tvoří rodičovskou odpovědnost (§ 858 obč. zákoníku). Především jde o právo a zároveň povinnost o své dítě pečovat včetně péče o jeho zdraví, ale také dítě chránit a udržovat s ním osobní styk aj. Platí to také opačně, tedy i děti mají právo na péči svých rodičů. Tato práva jsou zaručena také Listinou základních práv a svobod a platí, že omezit je smí jen soud (čl. 32 odst. 4).

V souvislosti s poskytováním zdravotních služeb je zákonem o zdravotních službách (§ 28 odst. 3 písm e) bod 1) nezletilému pacientovi zaručeno právo na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce, popřípadě osoby určené zákonným zástupcem, a to v souladu s jinými právními předpisy a vnitřním řádem nemocnice a za podmínky, že tato přítomnost nenaruší poskytování zdravotních služeb.

Nepřetržitá přítomnost znamená, že u dítěte můžete zůstat celý den i noc. Zákonný zástupce je více než návštěva, proto se na něj nevztahují návštěvní hodiny. Zákonný zástupce zastupuje dítě – uděluje souhlas s poskytováním veškerých zdravotních služeb kromě neodkladné zachraňující péče a má za dítě rodičovskou odpovědnost, pod kterou spadá i ochrana dítěte. Přítomnost blízké osoby je také v zájmu dítěte i jeho úspěšné léčby. Dítě nelze svévolně zbavovat této podpory a ochrany.

Co se týče vnitřního řádu, ten nesmí zasahovat do práv pacienta nad míru, která je nezbytně nutná zejména pro řádný chod zdravotnického zařízení a respektování práv ostatních pacientů (§ 46 odst. 1 písm. a) ZZS). Vnitřní řád může například stanovit hygienické podmínky pro vstup na oddělení.

Rodiči by tak mohlo být bráněno v kontaktu s dítětem, pokud by odmítal respektovat hygienická opatření, jeho zdravotní stav by ohrožoval pacienty, nebo by bránil personálu v poskytování neodkladné zachraňující péče.

Omezení je také možné z důvodu ochrany práv jiného pacienta, například práva soukromí při vyšetřování nebo konzultaci jeho zdravotního stavu. Omezení by mělo být jen krátkodobé a v nezbytném rozsahu. Pokud je to možné, měly by se upřednostnit mírnější prostředky, než je zamezení přítomnosti rodiči nezletilého, v tomto případě například použití plenty nebo závěsu mezi jednotlivými pacienty nebo konzultace zdravotního stavu v ordinaci mimo pokoj s lůžky.

Kromě zákonných zástupců – rodičů mohou být s nezletilým i další osoby, které zákonný zástupce určí. Mohou s ním tak být např. prarodiče nebo jiné osoby. Poskytovatel zdravotních služeb je povinen se tímto určením řídit a umožnit dané osobě přítomnost u nezletilého.

Nesmíme zapomenout ani na právo dítěte se vyjádřit ke všem záležitostem, které se ho týkají. Je-li nezletilý schopen s ohledem na svůj na věk a vyspělost vyjádřit svůj názor na to, kdo u něj má být přítomen při hospitalizaci nebo poskytování zdravotních služeb, musí být tento názor zohledněn.

Jak s právem na přítomnost souvisí pobyt průvodce?

Od samotného práva na nepřetržitý kontakt je třeba odlišovat právo na pobyt průvodce pojištěnce v lůžkové péči, který hradí zdravotní pojišťovna (§ 25 zákona o veřejném zdravotním pojištění). Jde o přijetí doprovodu s nárokem na poskytnutí lůžka a stravy a pracovní neschopnost. V případě nepřijetí rodiče jako průvodce není nijak dotčeno právo na nepřetržitou přítomnost, pouze rodič nemá nárok na lůžko a stravu. Kdybyste se rozhodli sedět vedle dítěte v křesle a v noci spát ve spacáku na karimatce, nikdo nemá právo vám v tom bránit a oddělovat vás od dítěte. Také nemůžete být nuceni platit si nadstandardní pokoj v případě, že nemají volné lůžko „na pojišťovnu“.

A co JIP nebo uspávání před operací?

Zákon nedělá rozdíly ani mezi odděleními, proto nezáleží na tom, jestli je dítě na infekčním oddělení či na JIP. Samozřejmě, že některá oddělení mohou mít jiný vnitřní řád, ale ten nesmí nepřiměřeně zasahovat do práv pacienta. Pokud pobyt u dítěte představuje například riziko nákazy pro rodiče, je to důvodem k poučení rodiče, ale nikoliv k zamezení kontaktu s dítětem.

Zákon ani nijak neomezuje přítomnost rodiče u dítěte při úvodu do anestezie před operací (uspávání) a probouzení dítěte z anestezie. Pokud rodič dodrží všechna hygienická opatření a nebude narušovat poskytování zdravotní služeb, není zákonný důvod pro odepření kontaktu, který je podstatný pro psychiku dítěte.

 

Jak tedy vzniklou situaci prakticky řešit?
  • V prvé řadě doporučujeme si vše nahrát na diktafon, snažte se nezvyšovat hlas, udržet si chladnou hlavu a oslovovat zdravotnický personál jménem. Pokud byste začali být hluční a agresivní, mohlo by jít o legitimní důvod pro Vaše vykázání a neumožnění kontaktu s dítětem, protože by se personál mohl ohradit tím, že závažným způsobem narušujete poskytování zdravotních služeb.
  • Pokud je to možné, napište před zákrokem tzv. dříve vyslovené přání. Více o náležitostech dokumentu a jeho povaze v zákoně, nebo v tomto článku.
  • Nechte si Vaše požadavky zapsat do zdravotní dokumentace. Můžete si tam nechat zapsat i to, že chcete projít hygienickým filtrem jako zdravotníci (tj. hygienické omytí rukou, dezinfekce, plášť, ústenka apod.) a potvrzení o tom, že trváte na své přítomnosti a respektování práv Vašeho dítěte. Dokumentaci si vyfoťte. Pokud doktor do dokumentace zapíše něco, s čím nesouhlasíte (např. že jste byl/a agresivní), vyjádřete proti tomu nesouhlas a nechte i ten do dokumentace zapsat. Pokud budou lékaři trvat na tom, že celou věc musí dosvědčit svědci, nechte si vystavit potvrzení o tom, že jste žádal/a o opravu zápisu v dokumentaci a že nyní čekáte na termín setkání se svědky.
  • Na výhružky “sociálkou”, policií a jinými orgány nijak nereagujte.
  • Pokud stačit nebude, sepište po incidentu oficiální stížnost, dítě ale neopouštějte, není to Vaše povinnost.
Vzor žádosti o povolení přítomnosti u uspávání a probouzení dítěte před a po operaci

Detaily o Vašem případu doplňte dle potřeby.

Název nemocnice:

Adresa nemocnice:

IČ:

 

Vaše jméno (jméno zákonného zástupce):

Adresa trvalého bydliště:

Datum narození:

 

Jméno dítěte:

Datum narození:

 

 

V…………………………. Dne………………….

 

 

ŽÁDOST O POVOLENÍ PŘÍTOMNOSTI U USPÁVÁNÍ A PROBOUZENÍ DÍTĚTE PŘED A PO OPERACI

 

Vážení,

 

Moje dcera/syn……………musí podstoupit operaci ……… dne …. Vzhledem k věku mé dcery/mého syna bych ráda byl/a přítomen/a uspávání před operací a probuzení po ní. Na základě čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a § 28 odst. 3 písm. e) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách žádám o povolení přítomnosti u svého dítěte až do úplného uspání před operací, a také v době probouzení se z narkózy. Tato žádost je naplněním práva mého dítěte na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce při hospitalizaci v nemocnici podle výše zmíněných právních předpisů. Vnitřní řád nemocnice musí být v souladu s těmito právními předpisy, a podle § 46 odst. 1 písm. a) zákona o zdravotních službách nesmí nepřiměřeně zasahovat do práv pacienta. Proto není možné, aby mému dítěti bylo toto právo odepřeno bez legitimního důvodu.

V souvislosti s tímto také žádám o umožnění proškolení k přítomnosti u úvodu do celkové anestezie a při probuzení a projití filtrem včetně ochranných pomůcek. Tímto proškolením bude zajištěno, že má přítomnost nijak nenaruší poskytování zdravotních služeb a nedojde k narušení hygienických standardů.

 

Předem děkuji

S pozdravem

 

 

 

——————————

podpis

Vzor stížnosti při odepření přítomnosti u zákroku či kontroly dítěte

Detaily o Vašem případu doplňte dle potřeby. Stížnost obsahuje všechny zákonné náležitosti. Pošlete ji na adresu nemocnice doporučeně s dodejkou, ať máte důkaz o jejím doručení.

Stížnost ve smyslu § 93 odst. 1 zákona č. 372/2011 SB., o zdravotních službách

Název nemocnice:

Adresa nemocnice:

IČ:

 

Jméno zákonného zástupce:

Adresa trvalého bydliště:

Datum narození:

 

Jméno dítěte:

Datum narození:

 

V…………………………. dne………………….

 

STÍŽNOST PROTI NEUMOŽNĚNÍ NEPŘETRŽITÉHO KONTAKTU RODIČE S DÍTĚTEM

 

Vážení,

 

touto stížností upozorňuji na upírání práv pacientů Vašeho oddělení. Dne …… má dcera/syn……………podstoupila vyšetření/operaci/hospitalizaci…………………. Žádal/a jsem o možnost doprovodit svou dceru/svého syna na základě jejího/jeho práva na nepřetržitý kontakt se zákonným zástupcem, které je garantováno jak čl. 32 odst. 4 Listiny základních svobod, tak § 28 odst. 3 písm. e) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách. Jako důvod odepření byla uvedena………. (doplňte skutečnosti, které vedly k odepření Vaší přítomnosti).

Jako rodiče jsme nabízeli, že projdeme filtrem stejně jako zdravotní sestry či jiní lidé, kteří mohou mít přístup na sál. Dále víme, že tato praxe je v některých nemocnicích běžná, tudíž nemůže jít o nepřekonatelnou překážku v chodu nemocnice.

Nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce je možné omezit, ale pouze s dostatečným odůvodněním legitimního cíle, kterého tímto omezením bude dosaženo. V mém případě nedošlo k situaci, která by tento silný zásah vyžadovala. Zákon sám říká, že nemocnice sice může stanovit podmínky přítomnosti, nemůže ovšem toto právo omezit jen jako prevenci.

V návaznosti na výše uvedené žádám o nápravu, tedy zajištění dodržování a naplňování práva mého dítěte na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce. Dále žádám o písemné vyjádření k této stížnosti.

 

Děkuji za vyřízení stížnosti

S pozdravem

 

——————————

podpis