Nedobrovolně sterilizovaná žena se brání u Evropského soudu pro lidská práva

Paní Maděrová byla v roce 1982 nedobrovolně sterilizována při porodu císařským řezem a v České republice se nedočkala ani potrestání pachatelů, ani odškodnění. Proto se s pomocí Ligy lidských práv obrátila v roce 2013 na Evropský soud pro lidská práva. Jeho rozhodnutí bude vyhlášeno dne 1. 7. 2021 a shrnutí případu soudem je zveřejněno ve francouzštině zde. Poslanecká sněmovna dne 4. 6. 2021 schválila ve třetím čtení návrh zákona, na základě kterého by protiprávně sterilizované ženy mohly být jednorázově odškodněny částkou 300.000 Kč.

Průběh případu klientky

V roce 1982 klientka porodila ve věku 22 let ve znojemské nemocnici císařským řezem a v průběhu porodu jí bez jejího informovaného souhlasu byla provedena také sterilizace. Lékař jí sice po porodu o zákroku latinským výrazem řekl, ale nikdo jí nevysvětlil, co zákrok přesně znamená a že je trvalý. Sterilizace negativně zasáhla do jejího soukromého a rodinného života, neboť klientka se podruhé vdala a se svým druhým manželem plánovala rodinu a snažila se otěhotnět. Podstoupila neúspěšný pokus o umělé oplodnění. O tom, že je trvale neplodná v důsledku sterilizace, se dozvěděla až mnohem později v době, kdy se protiprávní sterilizace žen řešily v televizi, kde odborník srozumitelně vysvětloval, co sterilizace znamená.

Sterilizace neproběhla v souladu s tehdejším zákonem. Klientka o zákrok nežádala, ani jí nebyl nabídnut způsobem odpovídajícím tehdejší právní úpravě – po získání svobodného a informovaného souhlasu a po schválení sterilizační komisí. Nebyla o zákroku předem poučena, ani nebyl předem vyžádán její souhlas. Teprve 3. den po porodu jí byl dán k podpisu čistý list papíru, který byl následně vydáván za informovaný souhlas k zákroku.

Po té, co se klientka dozvěděla o tom, co sterilizace znamená a že jde o nevratný zákrok, obrátila se na advokátku a s její pomocí podala trestní oznámení a také podala žalobu na ochranu osobnosti ke Krajskému soudu v Brně. Požadovala od znojemské nemocnice omluvu a finanční zadostiučinění. Soudy v České republice včetně Ústavního soudu jí však přiznaly jen omluvu, neboť podle nich byl nárok na finanční odškodnění promlčen.

Liga lidských práv převzala zastoupení klientky v průběhu řízení o její stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva. Podle našeho názoru je námitka promlčení v rozporu s dobrými mravy, a to s ohledem na závažnost zásahu do lidských práv a na to, že klientka nikdy ze strany nemocnice nebyla řádně poučena o důsledcích sterilizace.

Ke sterilizacím v Československu

Od 70. let docházelo k nedobrovolným sterilizacím nejen romských žen jako součást „sociální“ politiky československé vlády. Vláda totalitního státu kolaborovala s gynekologicko-porodnickou obcí. Někdy porodníci prováděli sterilizace také dle vlastního uvážení v situaci, kdy se domnívali, že ví lépe, co je pro ženu dobré. Sterilizace bez svobodného a informovaného souhlasu ženy je jednou z nejzávažnějších forem porodnického násilí. Za provádění tohoto násilí na ženách nebyl v historii naší země nikdo nikdy potrestán.

Hlavními právními problémy nedobrovolných sterilizací byly následující charakteristiky, které definovala kancelář veřejného ochránce práv, když se sterilizacemi v roce 2004 začala zabývat:

  • Chybějící svobodná vůle

Ženy často poskytly svůj souhlas pod nátlakem. Buď na ně tlačili sociální pracovníci, kteří jim vyhrožovali odebráním dětí, nebo zdravotníci u porodu, kdy na ně byl vyvíjen tlak především nedostatkem času pro rozhodnutí.

  • Nedostatečné informace podané pacientce

Často byl souhlas sice poskytnut, ženám ale bylo málokdy vysvětleno, co pro ně bude zákrok znamenat a že je nevratný. Souhlas tedy nebyl informovaný a v souladu se zákonem.

  • Nedostatek formálních náležitostí

Tento aspekt úzce souvisí s předchozím, protože tehdejší zákony požadovaly, aby sterilizace byla provedena pouze se souhlasem pacientky či na její žádost a se souhlasem sterilizační komise. Tyto požadavky byly nezřídka ignorovány a někdy byly tyto souhlasy získány až zpětně po provedení zákroku.

  • Úplná absence souhlasu

V některých případech lékaři tvrdili, že šlo o medicínsky nezbytný zákrok. Nejčastěji sterilizaci vykonali v průběhu druhého císařského řezu. Sterilizace však není život zachraňující úkon, proto je nezbytné, aby k ní pacientka dala informovaný souhlas (viz například rozsudek Evropského soudu pro lidská práva V. C. proti Slovensku).

Projednávaný odškodňovací zákon může přinést odčinění

Po mnoha pokusech v minulosti o přijetí zákona o odškodnění protiprávně sterilizovaných žen se nakonec podařilo projednat návrh zákona, který předložili poslanci napříč politickými stranami a který v červnu 2021 poslanci schválili ve třetím čtení. Pokud zákon nabyde účinnosti, umožní obětem protiprávně provedených sterilizací získat jednorázové odškodnění ve výši 300.000 Kč.

V důvodové zprávě k návrhu zákona jsou zmíněny závěry veřejného ochránce práv, který poukazuje na to, že jedním z cílů bylo zajištění „kvalitnější populace,“ z čehož lze dovozovat nepřípustný eugenický charakter praxe, která směřovala k omezení počtu narozených dětí v některých skupinách obyvatel, které byly tehdejším režimem vnímány jako problémové, nepřizpůsobivé či nežádoucí, ať již to byla romská populace, nebo osoby s duševním či jiným zdravotním postižením, či osoby s větším počtem dětí. Ze zkušeností Ligy lidských práv se ovšem protiprávní sterilizace týkaly i osob, které tyto parametry nesplňovaly a mezi které patří i naše klientka.

Soud rozhodl o vynucení očkování dívky proti vůli jejích rodičů

Liga lidských práv poskytuje právní pomoc 10leté dívce a její rodině v bezprecedentním případu, kdy nemocnice, OSPOD a soud zneužili institut předběžného opatření k vynucení očkování navzdory nesouhlasu zákonných zástupců nezletilé dívky.

25. listopadu 2020 byla v Nemocnici České Budějovice ošetřena neočkovaná pacientka, kterou do hlavy kopnul kůň. Po vyloučení traumatických změn byla zjištěna drobná tržná ranka v délce asi 5 mm zasahující do podkoží. Poranění bylo očištěno a dívka hospitalizována na pozorování na dětském oddělení. Zde jí byla indikována profylaxe (tedy „preventivní léčba“) tetanu.

Matka odsouhlasila podání imunoglobulinu a antibiotik v tabletách, odmítla ale navrhovanou vakcínu proti tetanu a následně podepsala negativní reverz, čímž tentýž den ukončila hospitalizaci dítěte. Text propouštěcí zprávy a negativního reverzu obsahoval výslovné konstatování, že „pacientka t. č. není v přímém ohrožení života“. Lékaři doporučili dítě naočkovat, s čímž ale rodiče nezletilé z důvodu svého přesvědčení nesouhlasili.

Druhý den došlo v místě bydliště rodiny na základě předběžného opatření soudu k pokusu o vydání nezletilé a jejího předání do péče nemocnice kvůli naočkování. Nemocnice totiž informovala OSPOD o tom, že je nezletilá údajně v přímém ohrožení života a zdraví. Do bydliště rodiny dorazila soudkyně Jitka Juřicová z Okresního soudu v Českém Krumlově se soudním vykonavatelem, úřednicemi OSPOD a následně i policie a domáhali se vydání nezletilé.

Nezletilá ale nebyla v místě bydliště nalezena, k opakovanému pokusu o její odebrání rodičům došlo i dalšího dne, rovněž bez úspěchu. Následně policie obvolávala celou rodinu nezletilé a snažila se vypátrat, kde se nachází. Následující pondělí ráno ještě před začátkem vyučování matce volala ředitelka školy a nestandardním způsobem zjišťovala, zda nezletilá do školy přijde. Když ji matka omluvila, vyhrožovala ředitelka školy OSPODem. Nespíš se tedy odebrání nezletilé chystalo i ve spolupráci se školou.

Dívka přitom byla v pořádku, užívala antibiotika a jediné reálné ohrožení pro ni představoval agresivní trvající útok státu.

Svévolné rozhodnutí nekompetentní soudkyně

Soudkyně do předběžného opatření naprosto nekriticky převzala rozporuplný a neodůvodněný názor lékařů a rovnou přistoupila k drastickému zásahu do práv rodiny. Zcela přitom opomenula jak rozpor informací, které o stavu dítěte personál uvedl do propouštěcí zprávy a poté soudu, tak i vyhodnocení, zda se v případě s ohledem na „zaléčení“ nezletilé antibiotiky a imonoglobulinem nejedná již o dostatečnou prevenci onemocnění.

Nezávislými lékaři nám bylo potvrzeno, že další riziko je v tomto případě pouze hypotetické a že podání vakcíny rozhodně nesplňuje podmínky pro nezbytnou a neodkladnou zachraňující péči. Soudkyně názor žádných jiných odborníků nezjišťovala.

Soudkyně také nevzala do úvahy rizika nařízeného postupu – psychickou traumatizaci nezletilé výkonem nucené hospitalizace a očkování, ale i rizika vystavení dítěte zdrojům nákazy v nemocnici. Soudkyně nezjistila názor rodičů, ani názor nezletilé, ale rovnou přistoupila k pokusu o odebrání, který doslova připomínal obléhání domu při honu na čarodějnice.

Soudkyně při svém postupu také zcela ignorovala judikaturu Evropského soudu pro lidská práva ve vztahu k České republice, podle které v těchto situacích nelze pouze převzít názor lékaře, ale bezprostřední ohrožení musí být skutečně prokázáno a soud se před přistoupením k tak drastickému zásahu musí pečlivě zabývat dopadem opatření na dítě a rodiče a také jinými řešeními než odebrání dítěte.

Proti předběžnému opatření jsme podali odvolání. Odvolací Krajský soud v Českých Budějovicích ale vydání předběžného opatření potvrdil, proti čemuž jsme následně podali nejprve jednu a pak druhou ústavní stížnost – obě neúspěšně.

Také jsme podali na Okresní soud v Českých Budějovicích návrh na zrušení předběžného opatření, kterému soud vyhověl a předběžné opatření zrušil.

Řízení o preventivní, výchovná a sankční opatření

Předtím, než bylo předběžné opatření zrušeno, soud zahájil řízení o preventivní, výchovná a sankční opatření, ve kterém se chtěl zabývat péčí rodičů o nezletilou. Přestože řízení vedla jiná soudkyně, než ta, která vydala předběžné opatření, podali jsme proti této jiné soudkyni Mileně Hrdličové námitku podjatosti kvůli zaujatému vyjadřování vůči matce v usnesení o zahájení řízení. Také jsme podali odvolání proti jmenování opatrovníka nezletilé – OSPODu města Český Krumlov, který sice neinicioval zásah vůči rodině, ale tento opatrovník byl nečinný, nezletilou vůbec nekontaktoval a nebylo možné od něj očekávat řádné hájení zájmů nezletilé.

Krajský soud v Český Budějovicích následně rozhodl, že soudkyně Hrdličková není vyloučena z projednání věci a že se jmenování opatrovníka nezletilé mění tak, že namísto OSPODu Český Krumlov se ustanovuje OSPOD města Kaplice, tedy iniciátor zásahu vůči rodině. Proti tomu byla podána v pořadí již třetí ústavní stížnost, neboť zastupování nezletilé tímto opatrovníkem bylo v rozporu s jejím zájmem. Ústavní soud ovšem stížnost odmítl jako předčasnou s tím, že činnost opatrovníka se zatím nepromítla do výsledku řízení.

Mezitím jsme podali návrh na zastavení řízení o preventivní, výchovná a sankční opatření, které jsme odůvodnily výhradou svědomí matky ve vztahu k povinnému očkování a také odborným vyjádřením lékaře Jana Vavrečky. Z odborného vyjádření jednoznačně vyplynulo, že nezletilá nebyla postupem matky nijak ohrožena na životě a na zdraví a že tvrzení Nemocnice České Budějovice o údajném ohožení nezletilé bylo vědecky neobhajitelné, nepravdivé a klamavé. Opatrovnice – sociální pracovnice OSPOD Kaplice Andrea Nováková se v několika větách k návrhu vyjádřila tak, že nesouhlasí se zastavením řízení.

Soud řízení nezastavil a v květnu 2021 proběhlo jednání, na kterém byli vyslechnuti jak matka, tak i otec nezletilé, který s nimi nežije. Otec podpořil jednání matky po úraze a sdělil, že by postupoval stejně s ohledem na konzultace s lékaři. Také potvrdil pravdivost tvrzení matky v její výhradě svědomí. Také byla čtena vyjádření lékařů Ondřeje Berana a Ireny Krčmové, které si vyžádala soudkyně. Na základě provedeného dokazování jsme navrhli zastavení řízení, sociální pracovnice OSPOD Kaplice Jana Bröstlová navrhla, aby soud rodičům udělil napomenutí.

Soudkyně rozhodla o zastavení řízení. Uvedla, že toto řízení se nenahrazuje správní řízení, ve kterém může být rodičům uložena pokuta za neočkování svých dětí, a že zjišťovala to, zda v případě péče o nezletilou je dán zákonný prostor pro zásah do svobodného výkonu rodičovských práv za účelem zajištění řádné péče o dítě. Soudkyně uzavřela, že v tomto případě není na místě lpět na ochraně veřejného zájmu omezováním rodičovských práv a přijetím výchovných opatření, protože by to znamenalo, že každé neočkované dítě by bylo pod trvalým dohledem soudu, čímž by docházelo k narušování rodičovské péče, které by měla být poskytována ochrana.

Pomáháme rodičům také s dalšími následnými kroky k vyvození odpovědnosti u všech zúčastněných subjektů.

 

Podniknuté kroky:

Připravujeme stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva v reakci na odmítnuté ústavní stížnosti a nedůvodný a nepřiměřený zásah vůči rodině formou předběžného opatření.

 

Tiskové zprávy k případu:

Právní pomoc pro dívku a její rodinu můžete podpořit v kampani Ligy lidských práv

 

Zdravotníci nerespektovali rodičku a provedli zákroky bez jejího souhlasu

Paní Valentová si přála porod s empatickou podporou zdravotníků a s co největší ohleduplností k dítěti. Zdravotníci nemocnice v Neratovicích ale její porodní plán nerespektovali a bez jejího informovaného souhlasu či dokonce přes její výslovný nesouhlas provedli řadu zákroků. Tento zážitek se pro ni na dlouhou dobu stal noční můrou a musela vyhledat i psychoterapeutickou pomoc. Nemocnici proto s pomocí Ligy lidských práv žaluje za porodnické násilí s cílem změnit praxi českých porodnic.

Svoji dceru přivedla na svět v Neratovicích v roce 2012. Ihned po příchodu do porodnice dostala naše klientka k podpisu několikastránkový dokument s názvem „Vedení a průběh porodu“. V té chvíli už ale rodila a nedokázala se na text plně soustředit. Na dotaz k personálu ohledně obsahu dokumentu jí bylo odpovězeno, že jde o „souhlas s porodem“. Vzhledem k tomu, že ji nikdo neseznámil s obsahem, ani neměla možnost si dokument v klidu přečíst, rozhodla se souhlas nepodepsat. Tak od samého začátku spadla do skupiny „problémová“ rodička a na její řádně předaný porodní plán nikdo nebral ohled. Přítomnému otci dítěte bylo řečeno, že jejich (zcela legitimní) požadavky personál nesplní – nikdo však neodůvodnil proč.

V rozporu s přáním naší klientky došlo k těmto zásahům:

  • podání oxytocinu
  • polohování do nepříjemné a nevhodné polohy vleže s nohami na držadlech
  • nástřihu hráze (navzdory verbálnímu nesouhlasu, i předem vyslovenému přání)
  • nevydání placenty ke zpracování na výživový doplněk (kapsle)
  • přestřižení pupečníku ihned po porodu, bez možnosti dotepání cenné pupečníkové krve
  • nadto byl ošetřující lékařkou zcela zdravé klientce po porodu znemožněn ambulantní porod a to i poté, co si po telefonické domluvě závazně převzal zdravého novorozence od neonatologa jeho pediatr

Celý porod se tak stal pro naší klientku i jejího partnera opravdu děsivým zážitkem, se kterým se dodnes jako rodina vyrovnávají. V prvním roce po porodu byla paní Valentová nucena vyhledat psychoterapeutickou pomoc, protože po této zkušenosti trpěla post-traumatickým stresem. Rozhodla se ale vůči takovému jednání s rodičkami vymezit a její dlouholetou snahou je, aby se podobné věci neopakovaly.

Nepřiměřené náklady řízení a podjatost znaleckého ústavu

Paní Valentová podala s pomocí Ligy lidských práv na postup personálu porodnice stížnost, kterou vedení obratem zamítlo. Proti nemocnici v Neratovicích jsme proto podali žalobu na ochranu osobnosti, kterou soud zamítl a uložil klientce povinnost zaplatit protistranně přemrštěnou částku za náklady řízení ve výši přes čtvrt milionu korun.

Znaleckým ústavem v této věci soudkyně určila porodnici U Apolináře. Liga lidských práv obdržela dvě čestná prohlášení žen, ve kterých popisují svoji zkušenost s chováním personálu v této porodnici a jsou takřka identické se zkušeností paní Valentové. Prohlášení ukazují na podjatost tohoto znaleckého ústavu, který obhajuje stejně škodlivou paternalistickou praxi, jako panuje v žalované nemocnici. Posudek, který vypracovali porodník Pavel Calda a porodní asistentka Markéta Školoudová (která se zaměřuje ve své praxi u Apolináře na mrtvorozené děti), má zásadní právní vadu – je nepřezkoumatelný. Neobsahuje totiž žádné odkazy na odborné zdroje, ale pouze názory jeho autorů.

Zásahy do porodu byly údajně nutné z důvodu suspektního CTG monitoru, ovšem paní Školoudová nedokázala vysvětlit, proč namísto násilného ukončení porodu personál rodičce neumožnil změnit polohu. Právě personálem vynucovaná poloha na zádech je totiž dle Mezinárodní federace gynekologie a porodnictví (Federation Internationale de Gynecologie Obstetrique, FIGO) přímým faktorem, který způsobuje tíseň plodu, na kterou vznikalo podezření. Zpracovatelka posudku ale s tímto stanoviskem Mezinárodní federace gynekologie a porodnictví údajně nesouhlasí.

Soudkyně neposoudila za důvod k pochybám o nestrannosti znaleckého ústavu ani to, že podle posledních dostupných údajů se u Apolináře prováděl nástřih hráze u neuvěřitelných 81 % případů všech vaginálních porodů a že tedy personál tohoto pracoviště bude logicky obhajovat i svoji vlastní škodlivou praxi na ženách. Soudkyně zamítla doplnění dokazování dalšími posudky, které jsme navrhli k vyvrácení některých tvrzení v posudku od Apolináře, a rovnou namísto toho rozhodla o zamítnutí žaloby v plném rozsahu.

Podle soudkyně není zásahem do osobnostních práv rodičky zamezení jejímu přání změnit polohu při normálně probíhajícím porodu. Dokonce ani to, že jí personál neumožní odnést sebou placentu, přestože za své rozhodnutí přebírá plně odpovědnost, a nikoho svým jednáním neohrožuje. Podle soudkyně jde výhradně o biologický odpad a nemocnice postupovala v souladu se zákonem, když tento proti vůli rodičky zlikvidovala. Soudkyně zcela ignorovala stanovisko Ministerstva zdravotnictví, které jsme předložili a podle kterého rodička má na vydání placenty právo.

Ze strany soudkyně bohužel došlo nejen k ospravedlnění porodnického násilí a nerespektujícího jednání personálu porodnice, ale také k porušení práva na spravedlivý proces, podobně jako tomu bylo na počátku v případu porodní asistentky Ivany Königsmarkové. V obou případech byla rozhodnutí soudu odvozena od zcela automatického a nekritického převzetí vědecky nepodložených a nepřezkoumatelných (sic!) názorů zpracovatelů posudku (zatímco tito zpracovatelé sami ve své praxi poškozují rodičky stejným způsobem), a na jiné důkazy nebyl brán zřetel a nebyly nijak zohledněny. Jedná se o naprosto chybný postup soudu.

Proti rozsudku jsme samozřejmě podali odvolání a předložili jsme k němu rovněž posudek Markéty Pavlíkové z oboru biomedicínské statistiky (který je založen na důkazech a zpochybnil drtivou většinu tvrzení znaleckého ústavu) a odborné vyjádření z oboru porodní asistence.

Odvolací soud potvrdil zamítnutí žaloby

Krajský soud v Praze nejenže zamítnutí žaloby potvrdil a předložené důkazy zpochybňující posudek od Apolináře zcela ignoroval, ale odmítl i námi podané odvolání za nezletilou s odůvodněním, že tato o sobě ještě nemůže rozhodovat a je tedy v případu „nevinně“. Soud se vůbec nezabýval důvodem žaloby, tedy právy nezletilé, a odmítl věc z důvodu jejího věku, což je velmi vážné pochybení soudu.

Domníváme se, že soud věc odmítl posoudit i proto, že kolizní opatrovnice nezletilé – pracovnice OSPOD Prahy 8 – navrhla zamítnutí nároku nezletilé. Jako důvod uvedla, že rodička se má starat o dítě a ne se soudit (sic!). Odvolací soud se ani neobtěžoval zaslat nám vyjádření protistrany a této kolizní opatrovnice, takže jsme se o vyjádření obou dozvěděli až na odvolacím jednání.

Rozsudek neobsahuje prakticky žádnou právní argumentaci, žádné vypořádání se s právem na svobodný a informovaný souhlas, právem nezletilé na racionální a odůvodněná rozhodnutí právních zástupců, ani s přiměřeností zásahů do práv rodičky a dítěte. Namísto toho soud rodičce sdělil, že měla dost času si lépe vybrat porodnici. V rozsudku také uvedli výmysly, které v předchozím řízení nebyly nijak řešeny, natož prokázány (například že dítě muselo být po porodu resuscitováno nebo že placenta, jejíž vydání rodička požadovala, byla infikovaná a zahnívající).

Zajímavostí je, že v březnu roku 2018 vydala sama ALMEDA, a.s. (resp. VAMED Mediterra), provozovatel nemocnice Neratovice, nemocnice Mělník a dalších šesti zdravotnických zařízení v ČR, veřejné prohlášení o tom, že „odteď“ vydává placenty rodičkám. O placentu si můžete přímo zažádat tímto formulářem. K úpravě legislativy, jak v prohlášení zaměstnanec porodnice píše, nicméně nedošlo, je stále stejná jako v roce 2012, kdy o placentu žádala paní Valentová.

Oba rozsudky Krajského soudu v Praze považujeme za neprofesionální, ignorující zákonem zakotvené právo na informovaná rozhodnutí, rodičovskou odpovědnost a právo na spravedlivý proces. Jsou založené na určité zaujatosti soudců a jejich zřetelnému „obrázku“ o tom, že rodička při porodu nemá právo o sobě rozhodovat, stejně jako rodiče o novorozeném dítěti.

Soudy popřely práva rodičky pod záminkou údajného „ohrožení plodu“, které ale se ale šetřením neprokázalo (!) a odepřely jí i tak samozřejmé právo (které uznává i ministerstvo zdravotnictví) jako je odnesení si placenty a naložení s ní v souladu se svým přesvědčením.

Jediné pozitivum odvolacího rozsudku je snížení nákladů řízení, které soud prvního stupně protiprávně stanovil na extrémních 250.433,- korun. Nově celkové náklady řízení činí 96.800,-. Klientka je povinna tyto náklady uhradit bezodkladně – jinak jí hrozí exekuce. Podpořit zastupování tohoto případu a změnit praxi českých porodnic můžete v této dárcovské kampani.

Podali jsme dovolání k Nejvyššímu soudu a stížnost na kolizní opatrovnici, která jednala v rozporu s právem (naprosto eliminovala z jednání o dceři otce, jako druhého zákonného zástupce). Nejvyšší soud dovolání zamítl a proto jsme podali stížnost k Ústavnímu soudu. I ten ale naši stížnost zamítl. Plánujeme se proto obrátit se stížností k Výboru OSN pro odstranění diskriminace žen.

Případ zastupuje naše právnička a advokátka Zuzana Candigliota.

 

Podniknuté kroky:

Tiskové zprávy

 

Podpořit zastupování tohoto případu a změnit praxi českých porodnic můžete v naší dárcovské kampani.

 

Chlapec nemůže ze zdravotních důvodů nosit roušku a stát mu brání ve vzdělávání

Pomáháme žákovi 6. ročníku ZŠ v obraně proti povinnosti nosit ve škole po celou dobu roušku. Chlapec má zdravotní potíže jak zdravotního, tak i psychického rázu, které mu nošení roušky znemožňují. Škola ale nošení vyžaduje na základě mimořádného opatření a hrozí matce OSPODem. Ministerstvo zdravotnictví přitom při vydávání mimořádného opatření nerespektovalo pokyn soudu, aby se vypořádalo i s negativními dopady nošení roušek na zdraví. Proto jsme za chlapce podali k soudu návrh na zrušení posledního mimořádného opatření.

Náš nezletilý klient již několik let dochází k psychiatričce, neboť trpí úzkostnými stavy a při stresu i masivními motorickými tiky, házením hlavou a zažívacími potížemi včetně zvracení. Nošení roušek ho stresuje natolik, že se asi po 10 minutách nošení dostane do úzkostného stavu a zvrací. Dlouhodobé nošení roušek tak chlapci zhoršuje duševní i fyzické zdraví a znemožňuje mu přístup ke vzdělání. Mimořádná epidemiologická situace si může vyžádat mimořádná opatření, ta však musí být přiměřená, dočasná a řádně odůvodněna relevantními daty, informacemi a argumenty, nikoli vznikat svévolně.

Ministerstvo zdravotnictví dne 7. 12. 2020 vydalo mimořádné opatření č. j. MZDR 15757/2020-43/MIN/KAN, kterým mimo jiné zakázalo žákům a studentům pohyb ve škole bez ochranných pomůcek dýchacích cest (tj. roušek). Učinilo tak poté, co Městský soud v Praze již podobné mimořádné opatření pro nedostatečnou odůvodněnost zrušil a dal ministerstvu pokyn, aby opatření řádně odůvodnilo a vypořádalo se také s negativními dopady nošení roušek na zdraví. Ministerstvo pokyn soudu nerespektovalo, s negativním aspekty se znovu nijak nevypořádalo a znovu stanovilo povinnost mj. žákům a studentům základních, středních i vysokých škol nosit roušky ve všech prostorách škol včetně tříd. Výjimkou je např. tělocvik, zpěv či hra na dechové nástroje.

Mimořádné opatření obsahuje výčet osob, na které se zákaz pohybu bez roušky nevztahuje. Náš klient však mezi tyto osoby nepatří. Mimořádným opatřením je mu tak vzhledem k jeho zdravotnímu stavu nepřiměřeně zasahováno do jeho práva na vzdělání a do práva na ochranu zdraví. Ministerstvo sice tvrdí, že mimořádné opatření přijalo z důvodu ochrany zdraví a životů, nicméně našeho klienta (a nejen jeho) opatření spíše ohrožuje. Ochrana zdraví a zdravého vývoje dítěte, jehož součástí je také vzdělání, je přitom součástí nejlepšího zájmu dítěte, který by měl být v záležitostech týkajících se dětí předním hlediskem. Nejlepším zájmem dítěte se ale ministerstvo nezabývá.

V našem návrhu na zrušení mimořádného opatření namítáme, že:

  • zakrývání dýchacích cest má svoje rizika a negativní dopady na zdraví, ale těmi se ministerstvo nezabývá, i přes výslovný pokyn soudu,
  • mimořádné opatření je nepřiměřené a nezohledňuje potřeby osob, které nošení roušek z různých důvodů nevydrží,
  • ministerstvo opět mimořádné opatření dostatečně neodůvodnilo,
  • ministerstvo se nevypořádalo s nejlepším zájmem dětí, což mu přitom ukládá Úmluva o právech dítěte ve všech případech, které se dotýkají práv dětí.

 

Podniknuté kroky:

Porodní asistentka čelí likvidační pokutě

Liga lidských práv zastupuje bezplatně porodní asistentku Johanku Kubaňovou, která čelí pokutě 80 tísíc korun (původně 120 tisíc korun) za poskytování péče během porodů v domácím prostředí. V této kauze hájíme práva všech porodních asistentek v Česku – aby mohly ženám poskytovat komplexní péči v jejich sociálním prostředí včetně asistence u porodů doma a poskytnutí následné péče novorozencům, jak je to běžné v západní Evropě a jak doporučuje i Světová zdravotnická organizace.

Likvidační pokutu jí Krajský úřad Středočeského kraje vyměřil za poskytování zdravotní péče během porodů v domácím prostředí. Tato praxe je přitom v západoevropských zemích legální a výzkumy potvrzují, že je tento typ péče u žen s nízkým rizikem srovnatelně bezpečný pro dítě jako porod v nemocnici, ale je významně zdravotně výhodnější pro matky.

Původní pokutu ve výši 120 tisíc korun Ministerstvo zdravotnictví na základě našeho odvolání zrušilo a případ vrátilo zpět úřadu. Ten letos udělil porodní asistentce pokutu znovu, ale tentokrát ve výši 80 tisíc korun. I proti tomuto rozhodnutí úřadu jsme podali odvolání.

Johanka Kubaňová k řízení uvádí: „Žena má svobodu volby místa porodu. Nemohu ji tedy nutit jít rodit do zdravotnického zařízení. Kdybych odešla od rodící ženy a u porodu s odmítnutím mé asistence pak nastaly komplikace, mohla bych čelit trestněprávnímu řízení za neposkytnutí péče a první pomoci. Ale ani etika mi nedovoluje opustit rodící ženu. Jsem přece porodní asistentka vyškolená právě k asistenci u porodu.“

Veřejnost vytvořila na podporu porodní asistentce web http://podporajohance.cz a na její právní zastupování vybrala téměř 120 tis. Kč. Johanka Kubaňová zároveň před dvěma roky podala žalobu kvůli tomu, že jí správní orgány bez zákonného důvodu omezily oprávnění k poskytování zdravotních služeb tak, aby nemohla poskytovat péči u porodů v domácím prostředí. Právní zastupování obou případů Johanky Kubaňové můžete podpořit v této kampani.

 

Podniknuté kroky

  • červen 2018 – Krajský úřad Středočeského kraje vyměřil klientce pokutu ve výši 120 tisíc korun za poskytování zdravotní péče během porodů v domácím prostředí.
  • srpen 2018 – Klientka s pomocí Ligy lidských práv podala odvolání.
  • listopad 2018 – Ministerstvo zdravotnictví rozhodnutí úřadu zrušilo pro nedostatek důvodů a vrátilo mu věc k novému projednání.
  • říjen 2020 – Krajský úřad klientce vyměřil pokutu znovu, tentokrát ve výši 80 tisíc korun.
  • listopad 2020 – Podali jsme odvolání.

Právní pomoc pro porodní asistenku můžete podpořit v kampani Ligy lidských práv

 

Porodní asistentce stát odmítá udělit povolení vést domácí porody

Zastupujeme bezplatně porodní asistentku, které stát znemožňuje asistovat u fyziologických porodů tím, že ji omezuje v registraci. Klientka nebojuje jen za sebe, ale za práva všech porodních asistentek v Česku – aby mohly ženám poskytovat komplexní péči v jejich sociálním prostředí včetně asistence u porodů doma a poskytnutí následné péče novorozencům, jak je to běžné v západní Evropě a jak doporučuje i Světová zdravotnická organizace.

Naše klientka je od roku 2015 registrovaná na Ministerstvu zdravotnictví jako odbornice v oboru porodní asistentka pracující bez odborného dohledu. Krajský úřad jí ale možnost poskytovat ženám kompletní péči porodní asistentky odepřel, když v jejím oprávnění uvedl dodatek: vyjma vedení fyziologického porodu. Tím jí výrazně omezil rozsah poskytované péče a fakticky znemožnil výkon její profese, jelikož poskytování péče u porodu je hlavní podstatou práce porodní asistentky.

Porodní asistentka se proti rozhodnutí úřadů několikrát odvolala a žádala o zrušení omezení své registrace, ale Ministerstvo zdravotnictví sporné rozhodnutí úřadu potvrdilo. Její zastoupení jsme proto převzali a pomohli jí proti rozhodnutí ministerstva podat správní žalobu, na jejímž základě soud rozhodnutí obou úřadů zrušil. Úřady poté žádost o rozšíření registrace i napotřetí zastavily. V listopadu 2019 jsme proto podali další správní žalobu.

Omezení oprávnění k poskytování zdravotních služeb se bezprostředně dotýká i dalších osob – žen, které mají zájem o péči poskytovanou porodní asistentkou. Z tohoto důvodu jsme vyzvali ženy, které se tímto cítí dotčeny na svých právech (tj. ženy, které chtěly v minulosti nebo budoucnosti využít tohoto druhu péče), aby se přihlásily o práva osob zúčastněných. Několik žen se skutečně chtělo připojit jako osoby zúčastněné. Soud ale rozhodl, že nesplnily podmínky pro přiznání postavení osob zúčastněných na řízení. S takovým právním posouzením nesouhlasíme, a proto jsme podali kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, který zatím ve věci osob zúčastněných nerozhodl.

Podniknuté kroky:

  • prosinec 2014 – podána žádost o udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb v „oboru porodní asistentka, pro druh zdravotní péče ošetřovatelská péče poskytovaná ve vlastním sociálním prostředí pacienta“. 
  • leden 2015 – Krajský úřad Středočeského kraje klientce udělil oprávnění k poskytování zdravotních služeb v „oboru porodní asistentka (vyjma fyziologického porodu) pro druh zdravotní péče ošetřovatelská péče poskytovaná ve vlastním sociálním prostředí pacienta“, proti kterému klientka podala odvolání s námitkou, že o omezení služeb nežádala
  • březen 2015 – Ministerstvo zdravotnictví napadené rozhodnutí úřadu potvrdilo s tím, že omezení je dáno přímo zákonem o zdravotních službách a že úřad omezení uvedl, aby ze strany klientky předešel případnému protiprávnímu jednání.
  • červen 2015 – Klientka podala žádost o udělení, respektive rozšíření oprávnění i pro vedení fyziologického porodu.
  • červenec 2015 – Krajský úřad klientku vyzval k doložení dokladů o technickém a personálním zabezpečení požadovaných služeb a po reakci klientky, že nehodlá zřizovat zdravotnické zařízení a tedy není co dokládat, řízení zastavil pro nedoložení dokladů. Naše klientka se proti tomuto odvolala.
  • listopad 2015 – Ministerstvo zdravotnictví usnesení úřadu zrušil a vrátil k opětovnému projednání s odůvodněním, že úřad žádost klientky nesprávně posoudil jako žádost o změnu oprávnění ve smyslu jeho rozšíření o pracoviště porodní asistentky, kde jsou vedeny fyziologické porody.
  • leden 2016 – Na výzvu úřadu k odstranění nejasností v žádosti klientka upřesnila, že hodlá poskytovat „zdravotní péči ve vlastním sociálním zázemí pacienta“.
  • únor 2016 – Krajský úřad řízení opět zastavil s odůvodněním, že o žádosti klientky o „udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb v oboru porodní asistentka, pro druh zdravotní péče ošetřovatelská péče v souvislosti s porodem a těhotenstvím, forma péče poskytovaná ve vlastním sociálním prostředí pacienta“, již bylo dříve rozhodnuto.
  • duben 2016 – Proti usnesení úřadu podala klientka odvolání, které ale Ministerstvo zdravotnictví svým rozhodnutím zamítlo a napadené usnesení potvrdilo.
  • červen 2016 – Klientka s pomocí Ligy lidských práv podala správní žalobu proti rozhodnutí ministerstva.
  • duben 2019 – Krajský soud v Praze rozhodnutí ministerstva i usnesení Krajského úřadu Středočeského kraje zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení s odůvodněním, že v případě řízení o žádosti se překážka věci rozhodnuté vztahuje pouze na pozitivní správní rozhodnutí, tj. pouze na takové, kterým bylo určité právo přiznáno, nikoliv na rozhodnutí negativní.
  • červen 2019 – Krajský úřad Středočeského kraje řízení potřetí zastavil s odůvodněním, že žádost je právně nepřípustná, neboť ze zákona o zdravotních službách a souvisejících prováděcích právních předpisů lze dovodit, že ve vlastním sociálním prostředí pacienta nelze fyziologický porod vést. V odůvodnění úřad odkázal i na rozsudek Nejvyššího soudu z roku 2016, dle kterého „v České republice nemůže porodní asistentka získat oprávnění k samostatnému vedení fyziologického porodu v domácím prostředí“. I proti tomuto usnesení se klientka odvolala.
  • srpen 2019 – Ministerstvo zdravotnictví odvolání jako nedůvodné zamítlo a napadené usnesení úřadu o zastavení řízení potvrdilo s odůvodněním, že úřad správně odkázal na právní předpisy, jež jasně deklarují, že péče spočívající ve vedení porodu je podmíněna existencí zdravotnického zařízení s personálním a věcným vybavením, kterážto právní úprava neumožňuje poskytovat tuto péči a tyto výkony pro jejich rizikovost pro pacienty (ženy i děti) ve vlastním sociálním prostředí pacienta.
  • listopad 2019 – Klientka s pomocí Ligy lidských práv podala správní žalobu proti rozhodnutí ministerstva.
  • květen 2020 – Klientka obdržela vyjádření protistrany ke znění správní žaloby.
  • červenec 2020 – Přihlášení několika žen o práva osob zúčastněných na řízení, u nichž soud rozhodl, že nesplňují podmínky.
  • srpen 2020 – Podali jsme kasační stížnost proto usnesení soudu ohledně práv osob zúčastněných, kterou jsme později doplnili o právní argumentaci.

Právní pomoc pro porodní asistenku můžete podpořit v kampani Ligy lidských práv