Lékaři nerespektovali přání rodičky a provedli nástřih hráze proti její vůli

Úterý, 24. března 2020Otevřené případy

Lékař z nemocnice v Rychnově nad Kněžnou nerespektoval přání rodičky a i přes její výslovný nesouhlas provedl nástřih hráze a předčasně přestřihl pupeční šňůru. Dítě navíc odnesli ihned po porodu, aniž by ho ukázali rodičům. Došlo tak k zásadnímu porušení rodičovských práv a práva na informovaný souhlas.

Na podzim roku 2007 byla do nemocnice v Rychnově nad Kněžnou přijata žena s rozběhnutým porodem. Rodička si přála normální přirozený porod bez nadbytečných lékařských zásahů. Chtěla si dopředu připravit tzv. porodní plán, který by obsahoval soupis přání a preferencí během porodu. Nemocnice to však neumožňovala, rodička tedy požádala personál ústně, aby ji informoval o veškerých zákrocích a o důvodech jejich provedení.

Lékař toto přání nerespektoval a pokusil se během vyšetření svévolně o protržení vaku blan, přestože k tomu nebyl žádný zdravotní důvod. Žena si včas všimla, že doktor chce tento zákrok provést a odmítla jej. V konečné fázi porodu lékař provedl na rodičce tzv. epiziotomii (nástřih hráze) i přes její výslovný nesouhlas.

Rodičům nebyl umožněn kontakt s dítětem

Ihned po narození dítěte lékař přestřihl pupeční šňůru, přestože si rodiče okamžité přestřižení nepřáli a chtěli nechat pupečník nejprve dotepat. Lékař opět ignoroval tento požadavek, pupeční šňůru přestřihl a poté primář odnesl zdravé dítě bez jediného slova pryč od rodičů, aniž by jim dítě ukázal. Dítě se přitom narodilo zcela v pořádku, což bylo následně dokázáno provedenými testy. Rodiče se navíc výslovně vyjádřili, že si přejí mít dítě ihned po porodu u sebe.

Následně lékař přistoupil k rodičce a bez jejího souhlasu začal tahat za pupeční šňůru, což rodička odmítla, jelikož si přála vyčkat na přirozený porod placenty. Až poté lékař zkontroloval, zda je placenta odloučená, a začal tahal za pupečník.

Rutinní praxe nerespektuje přání pacientek

Žena byla nucena podřídit se rutinní praxi nemocnice bez ohledu na svá legitimní přání, o kterých opakovaně svého lékaře a nemocniční personál informovala. Personál do porodu zasahoval bez jakéhokoliv zdravotního důvodu. Nástřih hráze způsobil ženě komplikace dlouho po porodu a přístup personálu na ní zanechal hlubokou nedůvěru ve zdravotnictví.

Ve zdravotnické dokumentaci byla rodička označena jako „nespolupracující konfliktní rodička“, přitom to byl personál, který odmítal s rodičkou spolupracovat a respektovat ji. Byla porušena práva ženy na ochranu osobnosti, její právo na informovaný souhlas a rodičovská práva k dítěti. Pacientka podala stížnost na postup lékařů a následně byla nucena obrátit se na soud.

 

Podniknuté kroky:

  • březen 2008 – Byla podána stížnost na postup lékařů.
  • červen 2008 – Česká lékařská komora posoudila stížnosti jako nedůvodné.
  • prosinec 2009 – Byla podána žaloba na ochranu osobnosti na Oblastní nemocnici Rychnov nad Kněžnou.
  • červenec 2012 – Soud žalobu zamítl s odůvodněním, že péče údajně byla lege artis, nicméně se nevypořádal s tím, zda byla poskytnuta s informovaným souhlasem.
  • srpen 2012 – Bylo podáno odvolání proti rozsudku.
  • červenec 2014 – Vrchní soud v Praze rozsudek zrušil pro nepřezkoumatelnost a vrátil věc soudu prvního stupně.
  • listopad 2014 – U Krajského soudu v Hradci Králové po odchodu předchozí soudkyně do důchodu převzal věc jiný soudce a proběhla nová jednání.
  • leden 2015 – Krajský soud žalobu zamítl. Následně bylo podáno odvolání k Vrchnímu soudu v Praze.
  • říjen 2016 – Vrchní soud v Praze potvrdil zamítavý rozsudek soudu prvního stupně. Podali jsme dovolání k Nejvyššímu soudu.
  • červen 2018 – Nejvyšší soud dovolání odmítl.
  • říjen 2018 – Podali jsme ústavní stížnost.
  • březen 2020 – Ústavní soud stížnost odmítl. Připravujeme stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku.
  • září 2020 – podali jsme stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva doplněnou o další argumentaci
  • prosinec 2020 – Evropský soud pro lidská práva naši stížnost odmítl

Tiskové zprávy:

Podpořit zastupování tohoto případu a změnit praxi českých porodnic můžete v naší dárcovské kampani.

+function(w, d, s, u, a, b) { w['DarujmeObject'] = u; w[u] = w[u] || function () { (w[u].q = w[u].q || []).push(arguments) }; a = d.createElement(s); b = d.getElementsByTagName(s)[0]; a.async = 1; a.src = "https:\\/\\/www.darujme.cz\\/assets\\/scripts\\/widget.js"; b.parentNode.insertBefore(a, b); }(window, document, 'script', 'Darujme'); Darujme(1, "irzaw4f9w3g8z072", 'render', "https:\\/\\/www.darujme.cz\\/widget?token=irzaw4f9w3g8z072", "270px");

Chlapce, který ochrnul po povinném očkování, stát odmítá odškodnit

Pondělí, 24. února 2020Otevřené případy

Čtyřměsíční Honzík z Jihomoravského kraje ochrnul v roce 2015 po druhé dávce hexavakcíny na polovinu tvářičky. Odborní lékaři shledali, že jde o postižení v důsledku očkování a že i přes léčbu a rehabilitaci nelze očekávat zlepšení. Ministerstvo zdravotnictví ale žádost rodiny o mimosoudní odškodnění odmítlo. Za doživotní újmu tak podle státu nenese nikdo odpovědnost. S tím se rodiče nechtěli smířit a s pomocí Ligy lidských práv podali proti státu žalobu o náhradu újmy.

Chlapeček byl zcela zdravý, když byl ve věku 4 měsíců očkován druhou dávkou hexavakcíny. Na druhý den si jeho matka všimla nepatrného nedovírání očička, po týdnu mu ochrnula celá polovina tvářičky. Odborní lékaři shledali, že jde o postižení v důsledku očkování a že i přes veškerou léčebnou a rehabilitační péči nelze očekávat zlepšení. Proto rodiče chtějí pro svého synka spravedlivou kompenzaci trvalých následků, ale také kompenzaci za vynaložené náklady související s dosavadní léčbou.

„Podle starého občanského zákoníku nesl odpovědnost za nežádoucí účinky očkování lékař, i když při aplikaci vakcíny nepochybil. Nový občanský zákoník tuto tzv. objektivní odpovědnost zrušil, ale zároveň nebyla výslovně přenesena na stát, čímž vznikla nepřijatelná situace, že se k odpovědnosti nehlásí nikdo. Domníváme se, že odpovědnost státu vyplývá z obecných právních ustanovení občanského zákoníku o odpovědnosti, z práva na ochranu zdraví i z mezinárodních úmluv. Stát očkování nařizuje jako povinné bez možnosti volby, tak také musí nést odpovědnost za jím způsobené negativní důsledky,“ uvádí k případu advokátka Zuzana Candigliota, která rodinu zastupuje.

Právní pomoc Honzíkovi můžete podpořit v kampani Ligy lidských práv.

Ústavní soud řadu let volal po tom, aby byl v Česku přijat zákon o odpovědnosti státu za újmu na zdraví vzniklou povinným očkováním. Návrh zákona předložila vláda na jaře 2019. Zákon č. 116/2020 Sb., o náhradě újmy způsobené povinným očkováním, byl přijat s účinností od 8. 4. 2020.

Podniknuté kroky

  • červen 2016 > Rodiče chlapce požádali stát o náhradu újmy a zdraví ve výši 2 miliony korun.
  • prosinec 2016 > Ministerstvo zdravotnictví žádost o mimosoudní vyrovnání odmítlo.
  • březen 2017 > Rodiče chlapce podali s pomocí Ligy lidských práv žalobu o náhradu újmy na zdraví.
  • listopad 2017 > Vyjádření Ministerstva zdravotnictví k žalobě.
  • březen 2018 > Liga lidských práv předložila soudu odborný článek prof. JUDr. Ivo Telce, CSc. „Spravedlivá náhrada újmy způsobené veřejným očkováním“.
  • duben 2019 > Obvodní soud pro Prahu 2 (soudkyně Jana Hercíková) žalobu zamítl s odůvodněním, že neexistuje právní úprava, která by vymezovala odpovědnost státu za újmu na zdraví způsobenou povinným očkováním.
  • září 2019 > Rodiče chlapce podali s pomocí Ligy lidských práv odvolání k Městskému soudu v Praze.
  • únor 2020 > Městský soud v Praze (soudci Vladimír Fučík, Eliška Mrázková a Pavel Vlach) potvrdil rozsudek Obvodního soudu a našemu klientovi pouze zrušil povinnost uhradit protistraně náklady řízení.
  • červen 2020 > Za chlapce jsme podali dovolání k Nejvyššímu soudu s argumentací, že nižší soudy rozhodly formalisticky a nezbývaly se výkladem, který umožňuje nahradit dítěti újmu
  • červen 2021 > Doložili jsme Nejvyššímu soudu komunikaci rodičů chlapce s ministrem Adamem Vojtěchem, který odmítl přezkoumání jejich žádosti i jejich podnět ke změně odškodňovacího zákona.
  • srpen 2021 > Nejvyšší soud (soudci Robert Waltr, Martina Vršanská a Petr Vojtek) zvolil takový výklad právní úpravy, který umožňuje odškodnění v případech újmy způsobené povinným očkováním, rozsudky nižších soudů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně.
  • prosinec 2021 > Ministerstvo podalo proti rozsudku Nejvyššího soudu ústavní stížnost a namítalo porušení práva státu na spravedlivý proces a dalších práv, stížnost však byla Ústavním soudem obratem odmítnuta jako nepřípustná a předčasná.
  • od ledna 2021 > Věc před Obvodním soudem pro Prahu 2 byla přidělena jinému soudci. Soudce Ivo Krýsa nejprve vyzval strany ke smíru, který ale nebyl s ohledem na postoj ministerstva možný. Od května 2022 soud činil kroky k zadání znaleckého posudku. Dokonce ustanovil jeden znalecký ústav, ale následně ho znaleckého úkolu zprostil kvůli pozastavení znalecké činnosti. Následně soud informoval účastníky, že řada znalců či znaleckých ústavů či možných znalců ad hoc z různých důvodů odmítla zpracovat znalecký posudek nebo nereagovala. Soud požadoval součinnost po účastnících řízení k nalezení znalce, která byla poskytnuta.
  • listopad 2023 > Nakonec soud ustanovil ad hoc znalkyní dětskou lékařku Hanu Cabrnochovou, která je vysoce problematickou osobou kvůli svým vazbám na výrobce vakcín, ale i kvůli chybějící odbornosti pro znalecký úkol. Žalobce proti jejímu ustanovení podal námitky.
  • rok 2024 > Případ chlapce převzala nová soudkyně Kateřina Pelišová a v únoru 2024 zprostila výkonu znalecké činnosti dětskou lékařku Cabrnochovou a zároveň ustanovila novým znalcem ad hoc dětského lékaře Daniela Dražana, který je z hlediska konfliktu zájmů i chybějící odbornosti stejně problematický jako Cabrnochová. Opět jsme podali námitky, a to jak proti znalci, tak i námitku podjatosti proti soudkyni, neboť ustanovení další takové osoby nelze chápat jinak, než jako schválnost. Námitku proti znalci jsme ještě podrobně odůvodnili. Soudkyně byla shledána nepodjatou, následně soudkyně rozhodla o vyloučení znalce Dražana. Doplnili jsme do spisu odborný článek, ve kterém je popsán z medicínského hlediska případ nezletilého. Soudkyně ustanovila jiného znalce, proti kterému jsme již neměli námitky.
  • prosinec 2024 > Byl nám doručen znalecký posudek, jehož závěrem je, že příčinou postižení chlapce je podání vakcíny Infanrix Hexa.

Tiskové zprávy k případu a mediální ohlasy

Spádové oblasti základních škol v Bohumíně vedly k protiprávní segregaci

Sobota, 22. února 2020Uzavřené případy

Město Bohumín schválilo v roce 2015 obecně závaznou vyhlášku, která stanovila spádové oblasti místních základních škol. Právníci Ligy lidských práv shledali danou obecně závaznou vyhlášku jako diskriminační kvůli tomu, jak byl určen školský obvod pro ZŠ Pudlov. Do této školy (na mapce označené červeným kolečkem) školy totiž spadaly především žáci romského původu, ze způsobu určení daného obvodu šlo navíc jasně poznat záměr vybrat pouze určité adresy vyloučených lokalit (na mapce označené číslicemi), zatímco ostatní obvody zahrnovaly celé ulice nebo městské části.

Číslice označují vyloučené lokality, které podle původní vyhlášky patřily do spádové oblasti ZŠ Pudlov (červené kolečko), i když lokalitou patří do zelené a modré spádové oblasti jiných základních škol.

Liga lidských práv proto na začátku roku 2018 podala podnět Kanceláři veřejného ochránce práv, která následně požádala Ministerstvo vnitra o dohled. Ministerstvo vnitra poté v součinnosti s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a Agenturou pro sociální začleňování označilo městem Bohumínem stanovený školský obvod, který již několik let navštěvují výlučně romští žáci, za segregační a v rozporu se zákonem.

Vyhláška vytváří nerovné podmínky v přístupu ke vzdělávání pro děti z romských rodin, které jsou vzdělávány odděleně od dětí z neromských rodin. Oddělené vzdělávání žáků podle jejich etnika je nerovné a diskriminační, a to i kdyby se na školách poskytovalo stejně kvalitní vzdělávání při shodných personálních i materiálních podmínkách. Tento závěr potvrzuje i judikatura Evropského soudu pro lidská práva, který označuje situaci vzdělávání romských dětí ve škole navštěvované pouze Romy za diskriminaci a za porušení práva na vzdělávání.

Ministerstvo vnitra upozornilo v lednu 2019 město Bohumín na rozpor vyhlášky se zákonem a město přislíbilo dobrovolně zjednat nápravu. Zastupitelstvo města sice v červnu 2019 schválilo novou obecně závaznou vyhlášku, změnilo v ní ale jen jednu z mnoha adres v rámci školského obvodu ZŠ Pudlov, které byly ministerstvem označeny za problematické. Ministerstvo vnitra proto v listopadu 2019 opět sdělilo městu Bohumín, že vyhláška je diskriminační.

K nápravě došlo až v únoru 2020, kdy zastupitelstvo po konzultaci města s řediteli škol schválilo další vyhlášku, která nově určila jako školský obvod pro ZŠ Pudlov celé městské části Pudlov a Vrbice.

Zasedání zastupitelstva se účastnila i právnička Ligy a situaci budeme nadále monitorovat.

 

Podnikuté kroky:

únor 2018 – Liga lidských práv se dozvěděla vyhlášce vytvářející segragační spádové obvody škol a podala podnět Kanceláři veřejného ochránce práv. Ombudsman poté předal podnět Ministerstvu vnitra.

leden 2019 – Ministerstvo vnitra upozornilo město Bohumín o rozporu obecně závazné vyhlášky se zákonem, město přislíbilo nápravu

červen 2019 – Město schválilo novou vyhlášku, v níž ale došlo ken je kosmetickým změnám a Ministerstvo vnitra ji opět označilo za dikriminační.

únor 2020 – Město Bohumín schválilo novou vyhlášku se spádovými školskými obvody bez segregovaných vyloučených lokalit.

Mladý muž byl tři týdny nedobrovolně hospitalizován bez soudního přezkumu

Středa, 30. října 2019Otevřené případy

Mladý muž byl více než tři týdny hospitalizován v psychiatrické nemocnici bez rozhodnutí soudu. Byl tak nezákonně omezen na osobní svobodě. Stát za to odmítá převzít zodpovědnost a nahradit mu utrpěnou nemajetkovou újmu.

Náš klient byl proti své vůli hospitalizován (16. 2.) v Psychiatrické nemocnici v Bohnicích. O tři dny později (19. 2.) Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl, že jeho převzetí do nemocnice naplnilo zákonné předpoklady (viz § 38 odst. 1 zákona o zdravotních službách) a zahájil řízení o nedobrovolné hospitalizaci.

Proti rozhodnutí soudu se klient po deseti dnech (29. 2.) odvolal a ve stejný den byl na žádost rodiny převezen do jiného zařízení – na Psychiatrickou kliniku 1. LF UK a VFN. Nicméně s hospitalizací stále nesouhlasil. Klinika tak dala podnět Obvodnímu soudu pro Prahu 2, aby určil, zda jsou zákonné podmínky nedobrovolné hospitalizace splněny i po převozu klienta. Obvodní soud pro Prahu 2 odmítl zahájit nové řízení o nedobrovolné hospitalizaci (1. 3.), protože o věci stále rozhodoval Obvodní soud pro Prahu 8 (tzv. „překážka věci zahájené“). Ten však den nato (2.3.) řízení o přípustnosti dalšího držení v ústavu zastavil, neboť měl za to, že „převoz“ pacienta = „propuštění“, které je zákonným předpokladem pro zastavení tohoto řízení. Žádné další řízení už Obvodní soud pro Prahu 2 nezahájil, a tak byl náš klient omezen na svobodě bez soudního rozhodnutí až do svého propuštění (25. 3.) z kliniky, tedy celých 23 dnů.

Klient se stal obětí nedokonalého soudního systému

Pochybení spatřujeme u obou obvodních soudů:

  • Obvodní soud pro Prahu 8 špatně použil právní analogii, když dal rovnítko mezi „propuštění“ z nedobrovolné hospitalizace a „převezení“ pacienta do jiného zdravotnického zařízení. Zákon výslovně neříká, jak postupovat v případě přeložení nedobrovolně hospitalizovaného pacienta do jiného zařízení. Je však třeba si uvědomit, že detenční řízení má být zastaveno pouze, pokud dojde k odpadnutí důvodů pro jeho vedení. Jde totiž o soudní ochranu práva na osobní svobodu jedince, který nemá mnoho možností, jak se sám v dané situaci bránit. Přeložením pacienta mu totiž svobodu nevrací. Důvody pro zkoumání přípustnosti nedobrovolné hospitalizace tak neodpadávají, ba naopak by je soud měl zkoumat znovu.
  • Obvodní soud pro Prahu 2 špatně posoudil existenci překážky věci zahájené a nezahájil nové řízení, respektive v něm nepokračoval. K tomu, aby mohl „překážku věci zahájené“ konstatovat, je třeba, aby se obě řízení týkala totožných účastníků a stejná byla i projednávaná věc.

Avšak v těchto případech účastníci nebyli stejní, neboť se změnilo zdravotnické zařízení, v němž hospitalizace probíhala.Stejná nebyla ani projednávaná věc. Proti své vůli může být člověk hospitalizován jen tehdy, pokud jsou splněny najednou tyto tři podmínky:

    • pacient ohrožuje bezprostředně a závažným způsobem sebe nebo své okolí
    • pacient jeví známky duševní poruchy nebo je pod vlivem návykové látky
    • hrozbu ze strany pacienta nelze odstranit jinak

Není tedy možné, aby soud bez bližšího dokazování konstatoval, že situace klienta byla stejná na začátku hospitalizace a v době jeho převozu do jiného zařízení. Obvodní soud pro Prahu 2 podle nás tímto svým (ne)konáním zasáhl do práva klienta na osobní svobodu, jakož i do jeho práva na tělesnou i duševní integritu.

Čeho chceme dosáhnout?

Chceme, aby stát převzal zodpovědnost za nemajetkovou újmu, kterou našemu klientu způsobila činnost obecných soudů ve věci jeho nedobrovolné hospitalizace a tuto mu nahradila v penězích. Proto jsme podali na stát žalobu k náhradě této újmy.

 

Podniknuté kroky:

    • leden 2017 – žaloba proti státu na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávním úředním postupem
    • listopad 2017 – Obvodní soud pro Prahu 2 žalobu zamítl s tím, že soudy ve věci postupovaly správně a v souladu s právním řádem
    • prosinec 2017 – podali jsme odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně
    • červenec 2019 – Městský soud v Praze potvrdil rozsudek soudu prvního stupně s tím, že se plně ztotožňuje s jeho výrokem i s odůvodněním
    • říjen 2019 – podali jsme dovolání k Nejvyššímu soudu

Za přivolání policie na domácí rodičku museli zdravotníci zaplatit 100 tisíc korun

Sobota, 30. března 2019Uzavřené případy

Zdravotníci kontrolující dítě narozené v domácím prostředí přivolali na rodičku policii, neboť odmítla okamžitý převoz s dítětem do porodnice. Záchranná služba nerespektovala přání ženy zůstat se zdravým dítětem doma a rozhodla se situaci řešit rezolutně. Právníci Ligy podali na zdravotníky stížnosti a žalobu na ochranu osobnosti a podařilo se jim vysoudit 100 tisíc korun. Tento případ odstartoval sérii bouřlivých diskusí nad problematikou domácích porodů.

Žena, která si nepřeje zveřejnit své jméno, porodila v roce 2010 své třetí dítě doma v Brně. Byly skoro dvě hodiny ráno a pravá únorová zima. Porodu asistoval její partner. Narození syna proběhlo bez komplikací, rodiče novorozence osušili, zabalili do ručníků a přiložili ke kojení. Vyšetření dítěte a přestřižení pupeční šňůry však chtěli svěřit odborníkům. Jejich známý lékař nebyl dostupný, proto zavolali zdravotnickou záchrannou službu. Lékař pupeční šňůru ošetřil a dítě prohlédl. Do zprávy o výjezdu zhodnotil dítě jako zcela zdravé, což vyjádřil ohodnocením Apgar skóre 10. Přesto byl však rozhořčen nad tím, že rodička neodjela včas do porodnice a považoval ji za alternativní a nezodpovědnou.

I když lékař nenašel žádnou patologii, přikázal okamžitý převoz do porodnice. Rodiče však takový direktivní přístup překvapil. Chtěli raději zůstat doma a lékaře navštívit až ráno, když dítě bylo zdravé. Lékař ale stále trval na svém a přivolal policii.

Podchlazené dítě muselo do inkubátoru

Přestože se rodiče snažili o domluvu a navrhli kompromis, že se do porodnice dostaví sami za hodinu, až bude žena umytá a oblečená, zdravotníci nechtěli opustit pokoj. Policisté, kteří mezitím přijeli, ji pod nátlakem přiměli, aby i s dítětem odjela do porodnice. Tam lékaři zjistili, že mezitím se dítě podchladilo a umístili ho do inkubátoru. Matka musela snášet nepřátelské jednání personálu.

Podle právníků Ligy lidských práv, které žena požádala o pomoc, jde o systematické porušování práv pacientů. Lékaři totiž nemohou jednat proti vůli rodičů a proti jejich přesvědčení, co je v nejlepším zájmu jejich dítěte, není-li u dítěte zjištěno žádné život ohrožující nebezpečí či porucha zdraví. „Zdravého novorozence nelze automaticky považovat za ohroženého jen proto, že je novorozenec. Rodiče měli právo se bez nátlaku a svobodně rozhodnout, jakou péči o dítě zvolí – zda se dostaví k dalším vyšetřením do porodnice nebo zda vyhledají péči pediatra dle svého výběru,“ uvádí právnička Zuzana Candigliota, která se případu věnuje.

Do tohoto práva nebyl lékař záchranné služby oprávněn jakkoli zasahovat, ani přivolávat si na pomoc policii. Jednání zdravotníků bylo podle ní ovlivněno předsudky vůči ženě, která neplánovaně porodila doma, a jejich nejistotou vyplývající z nezkušenosti s odmítnutím převozu po porodu doma.

Kvůli traumatickému zážitku se žena ve spolupráci s Ligou lidských práv rozhodla případ řešit soudní cestou.

 

Podniknuté kroky:

  • květen 2010 – Podáno oznámení o protiprávním jednání ke státnímu zastupitelství na zdravotníky a policisty.
  • květen – červen 2010 – Podle státního zastupitelství nešlo v případě zdravotníků o trestní odpovědnost s odkazem na možnost civilněprávního řízení, v případě policistů bylo podání postoupeno Policii ČR k posouzení, zda nedošlo ke kázeňskému přestupku.
  • červen 2010 – Podány stížnosti na lékaře záchranné služby k České lékařské komoře a k vedení Zdravotnické záchranné služby Jihomoravského kraje a na personál Fakultní nemocnice Brno na přístup personálu a vystavení nepravdivé a vůči matce urážlivé lékařské zprávy.
  • červenec – srpen 2010 – Ředitel záchranné služby neshledal pochybení, vyjádřil údiv a pobouření nad podanou stížností a sdělil, že zvažuje možnost podat trestní oznámení na rodiče pro neposkytnutí včasné první pomoci novorozenci. Ředitel Fakultní nemocnice sice neshledal pochybení personálu, ale zaslal novou závěrečnou zprávu bez nepravdivých a urážlivých výroků a vyjádřil politování. Česká lékařská komora disciplinární řízení zastavila z důvodu úmrtí lékaře. Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje neshledalo pochybení policistů s odůvodněním, že policista se musí řídit názorem lékaře, že je dítě ohroženo.
  • prosinec 2010 – Podána žaloba na ochranu osobnosti.
  • srpen 2011 – Rozhodnutí Krajského soudu v Brně o povinnosti záchranné služby zaslat rodičce omluvu a uhradit jí a dítěti celkem 100 tisíc korun.
  • leden 2012 – Vrchní soud v Olomouci rozhodnutí Krajského soudu v Brně zrušil a nařídil doplnit dokazování, zejména o znalecký posudek z oboru pediatrie.
  • listopad 2012 – Případ znovu projednal Krajský soud v Brně a dospěl ke stejnému závěru – tedy ve prospěch rodičky, které se záchranáři mají omluvit a uhradit jí a dítěti celkem 100 tisíc korun.
  • červen 2013 – Vrchní soud v Olomouci rozhodnutí Krajského soudu v Brně znovu zrušil a bezprecedentně odebral případ dosavadnímu soudci Michalu Ryškovi pro údajné nedodržení pokynů odvolacího soudu a nařídil projednání věci jiným soudcem, proti čemuž podali žalobci dovolání z důvodu porušení svého práva na zákonného soudce.
  • červen 2014 – Nejvyšší soud dovolání žalobců odmítl pro údajné nevymezení přípustnosti dovolání, ovšem uvedl, že k odnětí soudce došlo v souladu se zákonem.
  • srpen 2014 – Podána ústavní stížnost proti porušení práva stěžovatelů na zákonného soudce a na účinný prostředek nápravy proti porušení lidských práv.
  • prosinec 2015 – Ustavní soud z důvodu porušení práva na spravedlivý proces a práva nebýt odňat zákonnému soudci zrušil část rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci a usnesení Nejvyššího soudu
  • únor 2016 – Krajský soud v Brně i napotřetí rozhodl o tom, že záchranná služba neoprávněně zasáhla do osobnostních práv stěžovatelů a přiřkl jim odškodnění 100.000,- korun.
  • leden 2017 – Vrchní soud v Olomouci potvrdil rozhodnutí Krajského soudu v Brně a dal za pravdu žalobcům.
  • srpen 2018 – Nejvyšší soud odmítl dovolání Zdravotnické záchranné služby Jihomoravského kraje
  • březen 2019 – Ústavní soud odmítl stížnost Zdravotnické záchranné služby Jihomoravského kraje

Případ je uzavřen – záchranná služba zaplatila klientce 100 tisíc korun.

 

Tiskové zprávy k případu:

Matce odebrali dítě, protože opustila porodnici proti vůli lékařů

Pátek, 12. prosince 2014Uzavřené případy

Paní Eva chtěla po bezproblémovém porodu odejít z nemocnice a užívat si první okamžiky se svým dítětem v klidu domova. Narazila však na nesouhlas lékařů a skončilo to vydáním předběžného opatření, podle kterého musela matka předat své zdravé dítě do péče nemocnice. Případ se dostal až k Evropskému soudu pro lidská práva, který konstatoval pochybení státu.

Paní Eva porodila v roce 2007 v nemocnici v Hořovicích zdravé dítě a ještě v den porodu s ním chtěla odejít do domácí péče. Lékaři s tím však nesouhlasili, přestože matka i novorozenec byli v dobrém zdravotním stavu a porod proběhl bez komplikací. Ošetřující personál odmítl dát ženě k podpisu negativní revers v domnění, že bez toho nemůže odejít. Žena s dítětem ovšem odešla domů. Lékaři následně kontaktovali orgán sociálně-právní ochrany dětí s tím, že je dítě údajně ohroženo. Sociální pracovnice podaly návrh na vydání předběžného opatření o předání dítěte do péče nemocnice.

Rodiče neměli žádnou možnost se k věci vyjádřit a o rozhodnutí se dozvěděli, až když jim soudní vykonavatel, sociální pracovnice, policisté a záchranáři přijeli odebrat dítě. Přítomný lékař v bytě novorozence prohlédl a shledal, že je zdravý. Přesto se matka s dítětem musela vrátit do nemocnice, kde nedobrovolně setrvali další dva dny.

České nemocnice stále odmítají ambulantní porody

V tomto případě pochybili jak lékaři, tak stát.

Lékaři vydali nepravdivou lékařskou zprávu o tom, že je dítě mimo nemocnici ohroženo na zdraví a na životě. Přitom Světová zdravotnická organizace zastává opačný názor – že zdravé dítě nemusí být po porodu v nemocnici a že domácí péče má svoje výhody. Žádný právní předpis neomezuje možnost odejít se zdravým dítětem hned po porodu. V české zdravotnictví ovšem stále přetrvává autoritářský přístup namísto respektování svobodné a informované volby rodičů dětí.

Selhal také stát – sociální pracovnice a soud, kteří se nezajímali o vyjádření rodičů, ani o zdravotní stav dítěte, a přistoupili rovnou k tak závažnému kroku, jako je odebrání novorozence z péče rodičů. Rodiče proto požadovali od státu omluvu a náhradu za nemajetkovou újmu ve výši 40 000 korun. Soud však jejich stížnost zamítl, protože český právní rámec neumožňuje žádné zadostiučinění za předběžné opatření. Celou věc tak musel řešit až Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku.

Podniknuté kroky:

  • říjen 2007 – Okresní soud v Berouně nařídil předběžné opatření o předání dítěte do péče Nemocnice v Hořovicích.
  • duben 2008 – Byla podána žádost o omluvu a náhradu nemajetkové újmy na Ministerstvo spravedlnosti ČR, které žádosti nevyhovělo.
  • srpen 2008 – Byla podána stížnost k Ústavnímu soudu kvůli předběžnému opatření.
  • prosinec 2009 – Ústavní soud stížnost zamítl.
  • červenec 2010 – Podána stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva.
  • prosinec 2014 – Evropský soud pro lidská práva konstatoval porušení článku 8 Úmluvy (Právo na respektování soukromého a rodinného života) a článku 13 Úmluvy (Právo na účinný právní prostředek nápravy). Překlad rozsudku Evropského soudu pro lidská práva najdete zde.

Případ je uzavřen

 

Tiskové zprávy k případu: