Úředníci ji dva roky šikanovali a protizákonně hrozili odebráním dcery do ústavní výchovy

Naše klientka chtěla pro svou dceru s lehkým mentálním postižením asistenta pedagoga nejen během výuky, ale i ve školní družině a na škole v přírodě, na což má ze zákona právo.  Škola nebyla schopna zákonné požadavky naplnit a naopak kontaktovala orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD). Ten podal k soudu návrh na zahájení řízení o nařízení výchovného opatření z důvodu údajně špatné komunikace klientky se školou. Matka žila dva roky ve strachu, že přijde o dceru. 

Dcera naší klientky má lehké mentální postižení. V září 2013 nastoupila na základní školu, kde potřebovala asistenta pedagoga a individuální vzdělávací plán. Škola nebyla schopna zajistit asistenta pedagoga i pro školní družinu – požadovala naopak, aby si rodina hradila osobního asistenta sama.

Škola namísto pomoci rodině kontaktovala OSPOD

Pracovnice OSPOD Brno-Židenice podala k soudu návrh na zahájení řízení o nařízení výchovného opatření z důvodu údajně špatné komunikace klientky se školou. OSPOD ihned sáhl po nejtěžším kalibru, který má k dispozici – obrátil se na soud – bez toho, aby s klientkou konzultoval, v čem shledává nedostatky v její péči, což je v přímém rozporu se zákonem. OSPOD ovšem neměl s klientkou ani co projednávat, neboť ze všech důkazů vyplývalo, že o dceru pečovala ve všech směrech řádně. Klientce tak bezdůvodně hrozilo odebrání dcery a její umístění do ústavní výchovy.

Klientce jsme pomohli s podáním stížnosti proti OSPOD. Nesprávnost úředního postupu OSPOD konstatoval nadřízený orgán, který uvedl, že: „… celkový souhrn podkladů spisové dokumentace ukazuje nejen na hrubě nesprávný, ale přímo nezákonný postup pracovnice práva Vaší dcery. Pracovnice povětšinou nehájila zájmy dítěte, nýbrž valná část její „sociální práce“ s rodinou spočívala ve vyvíjení nátlaku na Vás jakožto matku individuálně integrované žákyně se speciálními vzdělávacími potřebami…“

Pochybení OSPOD konstatovala i veřejná ochránkyně práv a Ministerstvo práce a sociálních věcí

Otec nezletilé, který nežije ve společné domácnosti, nikdy nezaznamenal důvody, proč by měla být jeho dcera matce odebrána. Domnívá se, že klientka o jejich společnou dceru pečuje dobře a svědomitě a že dcera k ní má velmi dobrý a úzký vztah. Důvodem odebrání dítěte měla být špatná spolupráce se školou a to, že pracovnice nevidí jiný způsob, jak problém řešit. OSPOD svůj postoj nepřehodnotil ani přesto, že klientka sama učinila kroky k dosažení konstruktivní dohody se školou a situace již tak byla vyřešena. Pracovnice OSPOD pouze povýšeným a zastrašujícím způsobem hrozila klientce odebráním dcery do ústavní péče.

S ohledem na hrozbu odebrání dcery byla klientka nucena si zajistit služby advokáta specializujícího se na rodinné právo, což pro ni představovalo nemalou finanční zátěž přes 35.000 Kč. Když bylo nakonec řízení po dvou letech na návrh OSPOD zastaveno, Městský soud v Brně klientce nepřiznal náhradu nákladů řízení. Po podaném odvolání a zrušení výroku odvolacím soudem městský soud znovu rozhodl, že OSPOD nelze zavázat k náhradě nákladů řízení jinému účastníkovi.

Liga lidských práv nabídla klientce zastupování v řízení o náhradě škody a nemajetkové újmy. Ministerstvo práce a sociálních věcí sice uznalo, že OSPOD pochybil, ale přiznalo klientce pouze minimální zadostiučinění ve výši 10.000 Kč. To ani zdaleka nepokrylo čas, který klientka strávila brojením proti postupu OSPOD, natož aby jí kompenzovalo i způsobené útrapy. Ministerstvo zcela odmítlo klientce uhradit náklady, které vynaložila na advokáta. Klientka proto podala žalobu k soudu a domáhala se další náhrady nemajetkové újmy ve výši 30.000 Kč a vynaložených nákladů na advokáta.

Obvodní soud pro Prahu 2 zcela překvapivě žalobu zamítl s tím, že se OSPOD žádného nesprávného úředního postupu nedopustil. Proti rozsudku jsme podali odvolání a Městský soud v Praze naopak shledal nesprávný úřední postup. Podle soudu OSPOD postupoval zjevně v rozporu s tím, co mu ukládá zákon o sociálně-právní ochraně dětí, a postupoval nepřiměřeně. Podle odvolacího soudu:

„…důvodem podání návrhu nebyla konkrétní zjištění OSPOD o nedostatcích v péči o nezletilou, ale snaha napomoci škole v šikanózním postupu vůči žalobkyni jako matce nezletilého dítěte, které s ohledem na svůj zdravotní stav potřebovalo tomu odpovídající speciální přístup, matka však nechtěla nechat nezletilou vzdělávat v segregované škole a snažila se zajistit podmínky pro její vzdělávání v hlavním vzdělávacím proudu.“

Přestože odvolací soud nepochyboval o tom, že klientka byla vystavena zraňující situaci a vznikla jí nemajetková újma, přiznal jí na zadostiučinění pouhých dalších 10.000 Kč (za dva roky řízení tedy klientka celkem získala 20.000 Kč). Dalších 20.000 Kč za nemajetkovou újmu jí soud nepřiznal s absurdní argumentací, že v řízení o výchovném opatření byla zastoupena advokátem, tudíž nečelila návrhu OSPOD sama a bez kvalifikované pomoci. Náhradu škody za toto zastoupení advokátem jí ale nepřiznal. Stejně tak jí nepřiznal náklady řízení za samotné odškodňovací řízení, protože její žaloba byla jen částečně úspěšná.

Když celý příběh shrneme: Klientka byla dva roky vláčena po soudech, hrozilo jí odebrání dítěte a žila v neskutečném stresu. Za právní služby vynaložila přes 35.000 Kč. Nakonec bylo soudně uznáno, že řízení bylo šikanózní, ale klientka získala na „odškodnění“ pouhých 20.000 Kč, tedy mnohem méně než byla nucena vynaložit za právní služby.

Chtěli jsme docílit spravedlivého řešení, proto jsme se obrátili na Nejvyšší soud a na Ústavní soud. Nejde pouze o tento případ, ale rovněž o jiné podobné případy. Naším cílem je:

  • Aby rodiče poškození šikanozním postupem OSPOD obdrželi od státu odpovídající zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu
  • Aby jim kromě toho byla uhrazena plná výše nákladů, které odůvodněně vynaložili na právní služby
  • Aby byly volány k odpovědnosti osoby, které postupovaly nezákonně.

Proti výroku odvolacího soudu o výši odškodnění jsme s klientkou podali dovolání. Nejvyšší soud ho však ze dvou důvodů odmítl. 1) Zaprvé, odvolací soud naší klientce nepřiznal celou původně požadovanou částku na přiměřené zadostiučinění za utrpěnou nemajetkovou újmu, ale přisoudil jí alespoň 20.000,- Kč. Formálně tak byla v řízení úspěšná, a proto proti tomuto rozhodnutí nemohla podat dovolání. 2) Zadruhé, dovolání je přípustné pouze proti rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 50.000,- Kč (řízení o menším peněžitém plnění se nazývá bagatelním). Klientka původně požadovala 40.000,- Kč na náhradu nemajetkové újmy a 30.000,- Kč na náhradu skutečné škody. Obě částky dovolací soud posuzoval samostatně, a protože ani jedna nedosahuje hranice hranice bagatelního sporu, konstatoval, že odvolání je i z tohoto důvodu nepřípustné.

S dovoláním jsme zároveň podali ústavní stížnost proti výroku o nepřiznání nákladů v odškodňovacího řízení. Tu však Ústavní soud odmítl s tím, že by měl nejprve rozhodnout dovolací soud o dovolání proti výši odškodnění, protože by svým rozhodnutím mohl ovlivnit také náklady řízení.

Poté, co dovolací soud vydal usnesení o odmítnutí dovolání, jsme podali další ústavní stížnost proti rozhodování obecných soudů v této věci. Namítali jsme primárně zásah do práva na spravedlivý proces, jehož součástí je mimo jiné právo na přístup k soudu a právo na náhradu újmy způsobené nesprávným úředním postupem. Obecné soudy totiž svými výše uvedenými rozhodnutími de facto říkají, že byť stát v určitých situacích může pochybit a postupovat nezákonně, odpovědnost za takové jednání nepřevezme, anebo v lepším případě ji převzít může, ale pouze částečně a poškozené osobě nahradí újmu zcela nedostatečně.

Výsledkem tak může být stav, kdy si lidé raději nechají nestandardní až protiprávní jednání ze strany státu líbit, místo toho, aby se snažili dosáhnout alespoň částečného zadostiučinění.

 

Podniknuté kroky:

Liga lidských práv se dlouhodobě zabývá problematikou zbytečného odebírání dětí z rodin, jejich umisťování do ústavů a nezákonných postupů OSPOD.

Pomozte nám zabránit těmto situacím do budoucna a podpořte naši kampaň. Podpořte změnu, kterou ve společnosti potřebujeme. Děkujeme!

 

Kauza zákazu otců u porodu se vrací k městskému soudu

Ve spolupráci s nastávajícími rodiči jsme soudně napadli zákaz přítomnosti otců u porodu, který pod záminkou koronaviru přijalo Ministerstvo zdravotnictví. Právě byla v této věci vydána dvě rozhodnutí –  Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu. Další naděje na přezkum zásahu do práv rodičovských párů, který považujeme za neodůvodněný a nepřiměřený, přinesl rozsudek Nejvyššího správního soudu, který věc vrací Městskému soudu v Praze. To ale neznamená, že mají žalobci vyhráno a že se jim podaří docílit soudního přezkumu zákazu, který už byl několikrát pozměněn, přičemž aktuální zákaz už mnohem mírněji zasahuje do práv rodiček.

Stručně je možné soudní řízení shrnout takto: Nejprve jeden z rodičovských párů podal správní žalobu – návrh na zrušení opatření obecné povahy k Městskému soudu v Praze. Hned na druhý den po podání žaloby ale ministerstvo zákaz zrušilo a vydalo nový obdobný zákaz, což bylo pro soud důvodem k odmítnutí žaloby bez možnosti jejího doplnění i proti novému zákazu. Rodiče z důvodu odepření soudní ochrany podali kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Vzhledem k tomu, že se cesta správního soudnictví ukázala jako neefektivní, další skupina dotčených rodičů podala proti zákazu hromadnou ústavní stížnost.

Zatímco ústavní stížnost byla z procesních důvodů odmítnuta, Nejvyšší správní soud dal stěžovatelům zapravdu a shledal, že odmítnutí návrhu Městským soudem bylo nezákonné. Nejvyšší správní soud uvedl, že „v případě tvrzeného zásahu do ústavně zaručených práv a svobod je úkolem soudů důsledně strážit, aby jejich procesním postupem nedošlo k odepření spravedlnosti (denegatio iustitiae), tím spíše za situace zvýšeného rizika pro zachování práv a svobod v mimořádných stavech.“

Věc se tedy vrací zpět k Městskému soudu v Praze, ale věcnému přezkumu zákazu může zabránit to, že mezitím byla opatření plošně zakazující přítomnost otců u porodu zrušena a nahrazena mírnějším opatřením, které může být také kdykoliv zrušeno. „Žalobci chtějí docílit přezkumu nyní již zrušených opatření z hlediska jejich odůvodněnosti, přiměřenosti a zákonnosti, protože podobná situace se může kdykoliv v budoucna opakovat a pod jakoukoliv záminkou může dojít k nepřiměřeným zásahům do práv rodiček a pacientů, přestože jsou takové zásahy v rozporu s odbornými doporučeními.“ vysvětluje advokátka Ligy Zuzana Candigliota. V tomto případě ministerstvo zákaz přijalo v rozporu s doporučením Světové zdravotnické organizace, přitom nebylo schopno ani na žádost o informace doložit žádné podklady, na základě kterých k zákazu přistoupilo (více informací v naší dřívější tiskové zprávě).

K řízení před Městským soudem v Praze se mohou jako osoby zúčastněné na řízení i nadále připojit další rodiče, kteří byli zákazem dotčeni a poškozeni. Podle Nejvyššího správního soudu bude muset Městský soud v Praze posoudit, zda umožní jejich účast na řízení. Pokyny, jak se připojit k řízení, najdou zájemci zde.

Více informací poskytne:

Zuzana Candigliota
advokátka, Liga lidských práv
e-mail: zuzana.candigliota@llp.cz
tel.: 607 005 043

 

 

 

Žádáme Ústavní soud o přezkum plošného zákazu otců u porodu

Včera jsme za desítku rodičovských párů nebo nastávajících rodičů podali hromadnou ústavní stížnost proti mimořádným opatřením Ministerstva zdravotnictví, která zakazují přítomnost rodičkou zvoleného doprovodu u porodu, nejčastěji otce dítěte. Ministerstvo pro svá rozhodnutí nemá žádné podklady a pouze přebírá požadavky, které si diktuje skupinka vlivných porodníků. Ministerstvo sice včera večer plošný zákaz doprovodu u porodu zrušilo, respektive jej s účinností od 16. 4. 2020 nahradilo podmínkami pro výjimku ze zákazu, nicméně opět jde částečně o nepřiměřené opatření. Budeme proto trvat na tom, aby všechny zákazy byly přezkoumány soudem, jak zaručuje Listina základních práv a svobod.

V ústavní stížnosti namítáme, že mimořádnými opatřeními došlo k zásahu do těchto práv:

  • Do práva rodiček na ochranu před nelidským a ponižujícím zacházením ze strany personálu, kterou jí může zajistit právě doprovod. Tuto problematiku srozumitelně vysvětluje advokátka Adéla Hořejší v rozhovoru „Otec u porodu je kontrola. Porodnice zneužívají své moci“. Větší výskyt porodnického násilí zaznamenáváme i my, například jde o případ ženy, kterou personál násilím přinutil rodit v poloze na zádech namísto jí preferované polohy. Pro sběr porodních svědectví vznikla i facebooková událost.
  • Do práva obou rodičů na respektování soukromého a rodinného života a do jejich rodičovských práv.

Upozorňujeme na to, že i když je potřeba vzít v potaz zájem na ochranu zdraví rodiček, dětí a personálu, tohoto cíle lze dosáhnout i jinými způsoby než plošným zákazem přítomnosti doprovodu u porodu. Navíc do práva na zdraví rodiček a novorozenců zasahuje samotný zákaz doprovodu u porodu, protože na základě studií to vede k častějším komplikacím, na což kromě nás upozorňovala řada organizací ve svých otevřených dopisech (Unie porodních asistentek, organizace sdružující duly, Česká ženská lobby).

Zákaz byl navíc ministerstvem učiněn bez jakýchkoli odborných podkladů. Na naši žádost o informace, na základě jakých podkladů ministerstvo zakázalo přítomnost doprovodu u porodu, nás ministerstvo odbylo jen obecným sdělením, že je „takřka notorietou, že šlo o reakci na aktuální nepříznivou epidemiologickou situaci stran šíření nového koronaviru a onemocnění COVID-19 v České republice a snahu minimalizovat rizika pro zdravotníky a další pacienty.“ Odpověď neobsahovala žádné konkrétní odborné podklady nebo stanoviska. „Slovo koronavirus se pro ministerstvo stalo odůvodněním jakéhokoliv zásahu do lidských práv a svobod bez ohledu na přiměřenost a odůvodněnost. Určující je, jaké zájmy mají osoby napojené na ministerstvo.“ komentuje přístup ministerstva právnička Ligy Zuzana Candigliota.

Za nepřiměřený považujeme i současný zmírněný zákaz, protože znemožňuje rodičce vybrat si jako doprovod i jinou zdravou osobu než partnera nebo osobu společně žijící v domácnosti, tedy například i jinou blízkou osobu nebo profesionálku, jako je soukromá porodní asistentka nebo vyškolená dula. Podle Světové zdravotnické organizace má být respektováno právo rodičky na doprovod k porodu dle vlastní volby.

S ohledem na zrušení mimořádného opatření, které zcela zakazovalo přítomnost doprovodu u porodu, a jeho nahrazení novým mírnějším opatřením, budeme ústavní stížnost doplňovat a navrhovat, aby Ústavní soud přezkoumal zpětně již zrušené plošné zákazy. Listina základních práv a svobod zaručuje právo na přezkum rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod a Městský soud v Praze přezkum ve správním soudnictví odmítl, proto jsme se obrátili s hromadnou stížností rovnou na Ústavní soud. Navrhovatelé, kteří neuspěli u Městského soudu v Praze, podali kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu.

Bližší informace poskytne:

Zuzana Candigliota, právnička Ligy a advokátka, tel. 607 005 043, e-mail: zuzana.candigliota@llp.cz

Definitivní konec případu brněnské záchranky

Ústavní soud odmítl ústavní stížnost Zdravotnické záchranné služby Jihomoravského kraje, která spatřovala porušení práva na spravedlivý proces v rozhodování obecných soudů. Ty přiznaly omluvu a odškodnění matce a dítěti v souvislosti s nuceným transportem do nemocnice po porodu doma a podchlazením dítěte během tohoto transportu. Případ je tak definitivně po 9 letech od události u konce. Případ je podle Ligy významný tím, že přináší do českého práva respekt k autonomii jednotlivců a odmítnutí lékařského paternalismu přetrvávajícího z minulého režimu.

Ústavní soud připomněl svoji předchozí judikaturu, podle které obecně vzato platí, že zásahy bez svobodného a informovaného souhlasu, které nejsou přiměřené k ochraně zdraví a života dítěte, představují porušení osobnostních práv. Rozhodnutí lékaře jednat bez souhlasu rodičů nelze považovat za rozhodnutí orgánu veřejné moci, za které by nesl odpovědnost stát, jak se snažila argumentovat záchranná služba. Podle soudců jde o pečovatelský úkon, proti kterému je prostředkem ochrany žaloba na ochranu osobnosti.

Podle Ústavního soudu nejenže nebylo prokázáno bezprostřední ohrožení dítěte na životě a na zdraví, ale ani žádné jiné naléhavé důvody, pro které by dítě mělo být okamžitě i s matkou i přes její nesouhlas převezeno do porodnice. Na argument záchranné služby, že rozhodnutí v dané věci představuje obecnou hrozbu, neboť se lékaři budou zdráhat zasáhnout bez souhlasu rodičů ve prospěch záchrany života a zdraví nezletilých dětí, Ústavní soud odpovídá, že ke každému případu se přistupuje individuálně a s ohledem na konkrétní okolnosti dané věci.

Ústavní soud vysvětluje, že „…v případě odnětí dítěte matce proti její vůli ihned po narození nutné prokázat existenci zvláště naléhavých důvodů pro takový postup, resp. prokázat, že je skutečně (alespoň s vysokou pravděpodobností) život a zdraví plodu bezprostředně ohrožen a provedené zákroky jsou přiměřené sledovanému účelu záchraně života a zdraví nenarozeného dítěte. Dodržení této podmínky je pak nutné zkoumat v každém jednotlivém případě. Závěr vyslovený Ústavním soudem není tedy možné paušálně vykládat tak, jak se zjevně domnívá stěžovatelka (pozn. – záchranná služba), tj. že pro lékaře je vhodnější v případě ohrožení života a zdraví dítěte nezasahovat, aby se lékař nebo jeho zaměstnavatel vyhnul odpovědnosti za případný neoprávněný zásah.“

Podle Ligy lidských práv je tento případ významný z toho důvodu, že vyvrací několik zažitých mýtů, kterým stále zdravotníci věří a které se týkají použití negativního reversu, odpovědnosti rodičů za dítě, podmínka skutečného a reálného ohrožení dítěte pro poskytování zdravotní péče bez souhlasu rodičů – viz předchozí tisková zpráva k případu.

Popis případu a rozhodnutí soudů naleznete zde.

Bližší informace poskytne:

Zuzana Candigliota
právnička Ligy lidských práv
tel. 607 005 043
e-mail: zuzana.candigliota@llp.cz

Za přivolání policie na domácí rodičku museli zdravotníci zaplatit 100 tisíc korun

Zdravotníci kontrolující dítě narozené v domácím prostředí přivolali na rodičku policii, neboť odmítla okamžitý převoz s dítětem do porodnice. Záchranná služba nerespektovala přání ženy zůstat se zdravým dítětem doma a rozhodla se situaci řešit rezolutně. Právníci Ligy podali na zdravotníky stížnosti a žalobu na ochranu osobnosti a podařilo se jim vysoudit 100 tisíc korun. Tento případ odstartoval sérii bouřlivých diskusí nad problematikou domácích porodů.

Žena, která si nepřeje zveřejnit své jméno, porodila v roce 2010 své třetí dítě doma v Brně. Byly skoro dvě hodiny ráno a pravá únorová zima. Porodu asistoval její partner. Narození syna proběhlo bez komplikací, rodiče novorozence osušili, zabalili do ručníků a přiložili ke kojení. Vyšetření dítěte a přestřižení pupeční šňůry však chtěli svěřit odborníkům. Jejich známý lékař nebyl dostupný, proto zavolali zdravotnickou záchrannou službu. Lékař pupeční šňůru ošetřil a dítě prohlédl. Do zprávy o výjezdu zhodnotil dítě jako zcela zdravé, což vyjádřil ohodnocením Apgar skóre 10. Přesto byl však rozhořčen nad tím, že rodička neodjela včas do porodnice a považoval ji za alternativní a nezodpovědnou.

I když lékař nenašel žádnou patologii, přikázal okamžitý převoz do porodnice. Rodiče však takový direktivní přístup překvapil. Chtěli raději zůstat doma a lékaře navštívit až ráno, když dítě bylo zdravé. Lékař ale stále trval na svém a přivolal policii.

Podchlazené dítě muselo do inkubátoru

Přestože se rodiče snažili o domluvu a navrhli kompromis, že se do porodnice dostaví sami za hodinu, až bude žena umytá a oblečená, zdravotníci nechtěli opustit pokoj. Policisté, kteří mezitím přijeli, ji pod nátlakem přiměli, aby i s dítětem odjela do porodnice. Tam lékaři zjistili, že mezitím se dítě podchladilo a umístili ho do inkubátoru. Matka musela snášet nepřátelské jednání personálu.

Podle právníků Ligy lidských práv, které žena požádala o pomoc, jde o systematické porušování práv pacientů. Lékaři totiž nemohou jednat proti vůli rodičů a proti jejich přesvědčení, co je v nejlepším zájmu jejich dítěte, není-li u dítěte zjištěno žádné život ohrožující nebezpečí či porucha zdraví. „Zdravého novorozence nelze automaticky považovat za ohroženého jen proto, že je novorozenec. Rodiče měli právo se bez nátlaku a svobodně rozhodnout, jakou péči o dítě zvolí – zda se dostaví k dalším vyšetřením do porodnice nebo zda vyhledají péči pediatra dle svého výběru,“ uvádí právnička Zuzana Candigliota, která se případu věnuje.

Do tohoto práva nebyl lékař záchranné služby oprávněn jakkoli zasahovat, ani přivolávat si na pomoc policii. Jednání zdravotníků bylo podle ní ovlivněno předsudky vůči ženě, která neplánovaně porodila doma, a jejich nejistotou vyplývající z nezkušenosti s odmítnutím převozu po porodu doma.

Kvůli traumatickému zážitku se žena ve spolupráci s Ligou lidských práv rozhodla případ řešit soudní cestou.

 

Podniknuté kroky:

  • květen 2010 – Podáno oznámení o protiprávním jednání ke státnímu zastupitelství na zdravotníky a policisty.
  • květen – červen 2010 – Podle státního zastupitelství nešlo v případě zdravotníků o trestní odpovědnost s odkazem na možnost civilněprávního řízení, v případě policistů bylo podání postoupeno Policii ČR k posouzení, zda nedošlo ke kázeňskému přestupku.
  • červen 2010 – Podány stížnosti na lékaře záchranné služby k České lékařské komoře a k vedení Zdravotnické záchranné služby Jihomoravského kraje a na personál Fakultní nemocnice Brno na přístup personálu a vystavení nepravdivé a vůči matce urážlivé lékařské zprávy.
  • červenec – srpen 2010 – Ředitel záchranné služby neshledal pochybení, vyjádřil údiv a pobouření nad podanou stížností a sdělil, že zvažuje možnost podat trestní oznámení na rodiče pro neposkytnutí včasné první pomoci novorozenci. Ředitel Fakultní nemocnice sice neshledal pochybení personálu, ale zaslal novou závěrečnou zprávu bez nepravdivých a urážlivých výroků a vyjádřil politování. Česká lékařská komora disciplinární řízení zastavila z důvodu úmrtí lékaře. Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje neshledalo pochybení policistů s odůvodněním, že policista se musí řídit názorem lékaře, že je dítě ohroženo.
  • prosinec 2010 – Podána žaloba na ochranu osobnosti.
  • srpen 2011 – Rozhodnutí Krajského soudu v Brně o povinnosti záchranné služby zaslat rodičce omluvu a uhradit jí a dítěti celkem 100 tisíc korun.
  • leden 2012 – Vrchní soud v Olomouci rozhodnutí Krajského soudu v Brně zrušil a nařídil doplnit dokazování, zejména o znalecký posudek z oboru pediatrie.
  • listopad 2012 – Případ znovu projednal Krajský soud v Brně a dospěl ke stejnému závěru – tedy ve prospěch rodičky, které se záchranáři mají omluvit a uhradit jí a dítěti celkem 100 tisíc korun.
  • červen 2013 – Vrchní soud v Olomouci rozhodnutí Krajského soudu v Brně znovu zrušil a bezprecedentně odebral případ dosavadnímu soudci Michalu Ryškovi pro údajné nedodržení pokynů odvolacího soudu a nařídil projednání věci jiným soudcem, proti čemuž podali žalobci dovolání z důvodu porušení svého práva na zákonného soudce.
  • červen 2014 – Nejvyšší soud dovolání žalobců odmítl pro údajné nevymezení přípustnosti dovolání, ovšem uvedl, že k odnětí soudce došlo v souladu se zákonem.
  • srpen 2014 – Podána ústavní stížnost proti porušení práva stěžovatelů na zákonného soudce a na účinný prostředek nápravy proti porušení lidských práv.
  • prosinec 2015 – Ustavní soud z důvodu porušení práva na spravedlivý proces a práva nebýt odňat zákonnému soudci zrušil část rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci a usnesení Nejvyššího soudu
  • únor 2016 – Krajský soud v Brně i napotřetí rozhodl o tom, že záchranná služba neoprávněně zasáhla do osobnostních práv stěžovatelů a přiřkl jim odškodnění 100.000,- korun.
  • leden 2017 – Vrchní soud v Olomouci potvrdil rozhodnutí Krajského soudu v Brně a dal za pravdu žalobcům.
  • srpen 2018 – Nejvyšší soud odmítl dovolání Zdravotnické záchranné služby Jihomoravského kraje
  • březen 2019 – Ústavní soud odmítl stížnost Zdravotnické záchranné služby Jihomoravského kraje

Případ je uzavřen – záchranná služba zaplatila klientce 100 tisíc korun.

 

Tiskové zprávy k případu: