Ústavní soud znovu posvětil porodnické násilí – ideologicky se připojujeme k Polsku

Pondělí, 22. března 2021Tiskové zprávy

Násilí na rodičce nás nezajímá, ale zaujala nás placenta – tak by se dal vystihnout dnešní nález tříčlenného mužského senátu Ústavního soudu ve složení Suchánek, Šimíček a Zemánek. Ústavní soud neřešil argumentaci stěžovatelky týkající se porodnického násilí a nespravedlivého procesu, ignoroval mezinárodní odborná doporučení a namísto toho se „pitval“ v otázce práva na vydání placenty rodičce, což v tomto sporu byla marginální otázka. Ústavní soud tak opět promarnil příležitost postavit se za základní práva žen, mezi která patří právo na nedotknutelnost osoby a právo na informovaný souhlas se zákroky, a ideologicky se připojil k polskému Ústavnímu soudu, který nedávno ženám znemožnil interrupce a který stejným zpátečnickým způsobem odmítá rozhodování žen o vlastním těle ve věci reprodukčního zdraví. Klientka se obrátí se stížností k Výboru OSN pro odstranění diskriminace žen.

Stížnost podala naše klientka, která byla zdravá a chtěla rodit přirozeně, ale při svém porodu v roce 2012 v nemocnici Neratovice se setkala s násilným postupem personálu – násilným držením na porodnickém lůžku a zákrokům proti své vůli, mimo jiné s nástřihem hráze. Obecné soudy v řízení na ochranu osobnosti neposkytly jejím právům ochranu, ignorovaly její předložené nebo navrhované důkazy a řídily se pouze tendenčním a odborně nepodloženým znaleckým posudkem jiné nemocnice, která porušuje práva rodiček stejně jako žalovaná nemocnice. Celý případ a vývoj soudního řízení je podrobně popsán zde. Klientka se svým svědectvím vystoupila v dokumentárním filmu Neviditeľná – Unseen, který byl uveden v minulém roce na Slovensku a u nás zatím čeká na premiéru.

Podstatou případu je právo na svobodný a informovaný souhlas, které platí i při porodu

„Podstatou tohoto případu je právo ženy na to, aby nikdo nedělal na jejím těle nic bez jejího souhlasu nebo dokonce proti její vůli, právně řečeno jde o právo na svobodný a informovaný souhlas se zákroky a právo odmítnout jakýkoliv zákrok. Toto právo má o to větší význam v českém porodnictví, ve kterém se prokazatelně nadužívají invazivní a poškozující zásahy, o čem na základě statistik informuje například web jaksekderodi.cz,“ vysvětluje advokátka Zuzana Candigliota, která stěžovatelku před Ústavním soudem zastupovala.

Selhání českých soudů v čele Ústavním soudem lze podle advokátky přirovnat k tomu, jak kdyby v případě znásilnění žena namítala, že pohlavní styk proběhl proti její vůli, ale soudy by konstatovaly, že postup násilníka byl podle názoru jiných násilníků technicky „lege artis“, tedy v pořádku, a odmítly by se zabývat nesouhlasem ženy. „I když se v případech porodnického násilí argumentuje údajnou ochranou nenarozeného dítěte, nelze odhlédnout od dvou věcí – 1) v tomto případě nebyla zjištěna žádná patologie u rodičky, ani nenarozného dítěte, 2) ale i kdyby byla nějaká patologie zjištěna, tak Listina základních práv a svobod a Úmluva o biomedicíně zajišťují nedotknutelnost osoby a právo na informovaný souhlas, které mohou být omezeny pouze v případech stanovených zákonem, ale žádná zákonná výjimka pro případ porodu stanovena není,“ doplňuje advokátka.

České soudy dávají porodnickému násilí zelenou

Přestože v českém právu nikdy nevznikaly pochybnosti o tom, že i při porodu platí právo ženy na svobodný a informovaný souhlas včetně práva odmítnout jakýkoliv zákrok, v roce 2015 Ústavní soud „dal zelenou“ zákrokům bez souhlasu rodičky, tedy porodnickému násilí. Stalo se tak nálezem, podle kterého je možné práva rodičky omezit z důvodu ochrany nenarozeného dítěte, ale omezení musí být přiměřené. Ústavní soud ovšem zcela opomenul, že k takovému závěru chybí zákonná úprava, neboť zákon práva rodičky nijak neomezoval a neomezuje. „Dá se to přirovat k situaci, kdy zákon upravuje právo žen podstoupit interrupci za stanovených podmínek, ale do toho by vstoupil Ústavní soud s výkladem odporujícímu zákonu, že v zájmu plodu je možné ženám právo odepřít,“ vysvětluje advokátka Candigliota.

Na základě uvedeného nálezu začalo být schvalováno porodnické násilí v dalších případech. Nejprve v prvním případě porodnického násilí, který Liga lidských práv řešila a který je podrobně popsán zde. Tímto případem se odmítl zabývat Evropský soud pro lidská práva, který stížnost bez odůvodnění odmítl. Druhým případem je tento aktuální případ. Oba případy mají celou řadu společných znaků, například to, že ženy byly zdravé a chtěly rodit přirozeně, ale narazily na zdravotníky, kteří byli zvyklí zasahovat do porodu a naopak nebyli zvyklí na „neposlušnost“ rodiček, proto proti nim použili násilí. A dále mají společné to, že soudy nekriticky přijaly tendenční a nepodložené znalecké posudky a odmítly jakékoliv jiné důkazy. Přitom ke kritickému zhodnocení znaleckých posudků v porodnictví vyzval jiný senát Ústavního soudu už v roce 2013 v případu porodní asistentky Ivany Königsmarkové, ve kterém také figurovaly nedůvěryhodné znalecké posudky a ve kterém se jednalo o domácí porod a snahu potrestat „neposlušnost“ k porodnickému systému. V tomto ohledu je dnešní nález Ústavního soudu zpátečnický.

„Český stát se snaží kopat do „neposlušných“ rodiček a porodních asistentek ze všech stran. Ženám, které našly odvahu a bránily se porodnickému násilí, soudy odmítají poskytnout soudní ochranu a ještě je potrestají náhradou vysokých nákladů řízení. Ženám, které nechtějí riskovat porodnické násilí, a rozhodnou se pro porod doma, stát hází klacky pod nohy tím, že jim znemožňuje si k porodu vzít porodní asistentku. A porodním asistentkám, které poskytují péči u porodu doma, stát ukládá obrovské pokuty,“komentuje tažení státu proti ženám advokátka Candigliota.

Liga lidských práv řeší všechny tyto typy případů a aktivně prosazuje změny českého porodnictví směrem k respektování práv rodiček, umožnění porodním asistentkám vykonávat svoji činnost včetně péče při domácím porodu a k vyvozování odpovědnosti za porodnické násilí. Liga na zastupování případů porodnického násilí spustila fundraisingovou kampaň, pomocí které veřejnost může podpořit podání stížnosti proti České republice k Výboru OSN pro odstranění diskriminace žen.

Porodnické násilí jako systémový problém

Na fenomén porodnického násilí reaguje celá řada mezinárodních i vnitrostátních orgánů. Zvláštní zpravodajka OSN proti násilí na ženách vydala v roce 2019 doporučení vztahující se k porodnickému násilí, které vyžaduje respektování práva na svobodný a informovaný souhlas při porodu, ale i vyvozování odpovědnosti a poskytnutí soudní ochrany při porušení práv žen. Výbor OSN pro odstranění diskriminace žen (CEDAW) již v roce 2016 Českou republiku k zajištění toho, že při porodu budou veškeré zákroky prováděny pouze s předchozím svobodným a informovaným souhlasem ženy. Světová zdravotnická organizace (WHO) v roce 2014 vydala prohlášení k porodnickému násilí s varováním, že tyto praktiky porušují práva žen, odrazují je od vyhledání péče a mají negativní důsledky pro jejich zdraví. Nejnovější vládní strategie rovnosti žen a mužů přiznává existenci porodnického násilí jako formy špatného zacházení na ženách, které je třeba řešit.Všechny tyto dokumenty Ústavní soud zcela ignoroval.

Problematiku porodnického násilí v České republice také podrobně analyzuje odborný text advokátky Adély Hořejší „Porodnické násilí. Jak (staří) muži rozhodují o tělech (mladých) žen“, který vyšel v loňském roce v unikátní publikaci „Mužské právo. Jsou právní pravidla neutrální?“. Autorka v textu podrobně analyzuje násilí na ženách při porodu nejen v individuální rovině, ale jako systémový a strukturální problém, do kterého jsou zapojeni nejen zdravotníci, ale též znalci a státní moc mj. prostřednictvím soudů. Tato kolaborace se plně projevila i v tomto případě.

Bližší informace poskytne:

Zuzana Candigliota, advokátka, tel.: 607 005 043, e-mail: zuzana.candigliota(zavináč)llp.cz

V reakci na odmítnutí ústavní stížnosti dívky neočkované proti tetanu podá rodina novou ústavní stížnost

Středa, 27. ledna 2021Tiskové zprávy

Ústavní soud zcela nestandardně vyřídil ústavní stížnost dívky, která měla být odebrána matce na základě předběžného opatření kvůli tomu, že nebyla očkována proti tetanu. Rodina podá prostřednictvím Ligy lidských práv novou ústavní stížnost v téže věci a pak se případně obrátí k Evropskému soudu pro lidská práva. Celý případ je popsán zde.

Ústavní soud dnes vydal tiskovou zprávu a zveřejnil usnesení, kterým byla odmítnuta ústavní stížnost rodiny, a to aniž by vyčkal doručení rozhodnutí stěžovatelům a aniž by vůbec uplynula lhůta pro podání, a tedy i doplnění ústavní stížnosti. „Nechali jsme si zpracovat odborné vyjádření, které jsme k ústavní stížnosti chtěli ve lhůtě pro její podání doplnit. Ústavní soud nám v tom nestandardně rychlým odmítnutím stížnosti zamezil, což považuji za porušení práva na spravedlivý proces. Vzhledem k tomu, že nám dosud neuplynula lhůta pro podání ústavní stížnosti, podáme ústavní stížnost novou,“< uvádí k tomu advokátka Zuzana Candigliota.

Samotné rozhodnutí Ústavního soudu advokátka považuje za ideologicky paternalistické a ignorující nejlepší zájem dítěte. „Dítě ve skutečnosti ohroženo nebylo – bylo zaléčeno antibiotiky a imunoglobulinem, což podle odborných zdrojů i námi oslovených lékařů bylo pro ochranu dítěte dostatečné. Soudy včetně Ústavního soudu vycházely pouze z tendenčního tvrzení nedůvěryhodné nemocnice, která jeden den dítě propustila na negativní reverz s výslovným vyjádřením, že dítě ohroženo není, a na druhý den zalarmovala úřady, že dítě ohroženo je. Soudy si tvrzení nemocnice nijak neověřily u nezávislého expertního subjektu, a to ani následně. Dítě ohroženo nebylo a celý zásah státu a pokusy o odebrání dítěte byly jen hon na čarodějnice, který se vyšší instance pouze nedůvěryhodně a agilně pokusily krýt,“ komentuje advokátka rozhodnutí Ústavního soudu.

Ne rodiče s jiným názorem, ale rozhodnutí Ústavního soudu ve skutečnosti ohrožuje zdraví dětí

„Pokud tady něco představuje ohrožení zdraví dětí, tak je to právě hodnotově vadné rozhodnutí Ústavního soudu. To, že Ústavní soud dává nemocnicím bianko šek k věznění dětí, jejichž rodiče mají na očkování nebo léčbu jiný názor, povede k tomu, že tito rodiče se v případě zranění dítěte budou vyhýbat ošetření dítěte v nemocnici a nebo budou nepravdivě lékařům tvrdit, že je dítě řádně očkováno, což může vést k nesprávným léčebným postupům,“ vysvětluje negativní dopady rozhodnutí Ústavního soudu advokátka Zuzana Candigliota. Podle ní někteří ústavní soudci dlouhodobě před ochranou nejlepšího zájmu dítěte upřednostňují svoje osobní ideologické přesvědčení, což ukázal i nedávný případ zamítnutí návrhu, který směřoval k uznání zahraničního osvojení dítěte homosexuálním párem.

Odvolací soud potvrdil předběžné opatření u neočkované dívky, rodina podá ústavní stížnost

Úterý, 8. prosince 2020Tiskové zprávy

Krajský soud v Českých Budějovicích potvrdil předběžné opatření Okresního soudu v Českém Krumlově z minulého týdne, kterým se 10letá dívka předává do péče Nemocnice České Budějovice. Odvolací soud zásah vůči nezletilé nepovažuje za drastický a ve výroku pouze doplnil, že účelem tohoto předání je posouzení jejího zdravotního stavu a poskytnutí nezbytné lékařské péče v souvislosti s úrazem, který nezletilá utrpěla dne 25. 11. 2020. Rodina proti rozhodnutí podá ústavní stížnost.

Dívka byla kvůlil zranění po kopnutí koněm převezena do českobudějovické nemocnice, kde se řešilo, že není očkovaná proti tetanu. Matka nesouhlasila s očkováním, ale souhlasila s podáním imunoglobulinu a antibiotik ve formě tablet. Na žádost matky byla dívka propuštěna na negativní reverz, ve kterém bylo výslovně uvedeno: „pacientka t. č. není v přímém ohrožení života“. Přesto nemocnice na druhý den začala tvrdit opak a vynutila si vydání předběžného opatření, na základě kterého „komando“ v čele se soudkyní Jitkou Juřicovou a soudním vykonavatelem „přepadlo“ dům rodiny a domáhalo se vydání nezletilé. Ta ale při prohledávání domu nalezena nebyla. Matka podala s pomocí Ligy lidských práv odvolání. Více informací je v předchozí tiskové zprávě a v popisu případu.

Jeden nekompetentní soud kryje druhý

Senát Krajského soudu v Českých Budějovicích složený z předsedkyně senátu Jany Prokopové a soudkyň Marie Vazačové a Vladimíry Zelenkové předběžné opatření potvrdil a závěrem zdůraznil, že se nejedná o žádný drastický zásah. Podle něj soud prvního stupně nenařizuje nemocnici provést očkování, ale nařizuje předání do péče nemocnice a je na ní, jak léčbu vyhodnotí.

„Rozhodnutí odvolacího soudu se nevypořádalo s našimi argumenty a judikaturou. Odvolací soudkyně se nezajímaly o nejlepší zájem nezletilé, která je zdravotně v pořádku, ale žije už téměř dva týdny ve strachu, že bude odvedena proti své vůli do nemocnice. Nezabývaly se mírou rizika, ani tím, proč by nezletilá měla být hospitalizována zrovna v nepřátelské nemocnici, která vědomě lhala o ohrožení nezletilé. Namísto toho daly přednost zájmům své kolegyně Juřicové a daly zelenou jejímu postupu – nekritickému a horlivému převzetí lživého udání nemocnice, aniž by se vůbec obtěžovala vyžádat si alespoň propouštěcí zprávu,“ komentuje postup soudů zástupkyně rodiny advokátka Zuzana Candigliota. Ta vidí pochybení odvolacího soudu také v tom, že jí i přes výslovnou žádost neposlal návrh orgánu sociálně-právní ochrany dětí, na základě kterého došlo k vydání předběžného opatření.

Podle advokátky je navíc kuriózní, že krajský soud předběžným opatřením uložil nemocnici posouzení zdravotního stavu dívky a poskytnutí nezbytné lékařské péče. „Nezbytná péče je pojem definovaný zákonem o zdravotních službách tak, že jde o péči, kterou z lékařského hlediska vyžaduje zdravotní stav pacienta, který je zahraničním pojištěncem. Je zjevné, že nezbytnou péči nemůže nemocnice nezletilé poskytnout, neboť ta není zahraničním pojištěncem. Tak to vypadá, když se soudkyně neseznámí s terminologií zákona a namísto přesného vyjádření v zákonné terminologii si pletou pojmy s dojmy,“ doplňuje advokátka.

Rodina podává ústavní stížnost

Vzhledem k tomu, že rodina i právníci Ligy lidských práv považují vydání a vynucování předběžného opatření za bezprecedentní útok na lidské svobody, který je ve zjevném rozporu se zájmem nezletilé, podají proti němu ústavní stížnost.

Úředníci ji dva roky šikanovali a protizákonně hrozili odebráním dcery do ústavní výchovy

Pondělí, 31. srpna 2020Otevřené případy

Naše klientka chtěla pro svou dceru s lehkým mentálním postižením asistenta pedagoga nejen během výuky, ale i ve školní družině a na škole v přírodě, na což má ze zákona právo. Škola nebyla schopna zákonné požadavky naplnit a naopak kontaktovala orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD). Ten podal k soudu návrh na zahájení řízení o nařízení výchovného opatření z důvodu údajně špatné komunikace klientky se školou. Matka žila dva roky ve strachu, že přijde o dceru.

Dcera naší klientky má lehké mentální postižení. V září 2013 nastoupila na základní školu, kde potřebovala asistenta pedagoga a individuální vzdělávací plán. Škola nebyla schopna zajistit asistenta pedagoga i pro školní družinu – požadovala naopak, aby si rodina hradila osobního asistenta sama.

Škola namísto pomoci rodině kontaktovala OSPOD

Pracovnice OSPOD Brno-Židenice podala k soudu návrh na zahájení řízení o nařízení výchovného opatření z důvodu údajně špatné komunikace klientky se školou. OSPOD ihned sáhl po nejtěžším kalibru, který má k dispozici – obrátil se na soud – bez toho, aby s klientkou konzultoval, v čem shledává nedostatky v její péči, což je v přímém rozporu se zákonem. OSPOD ovšem neměl s klientkou ani co projednávat, neboť ze všech důkazů vyplývalo, že o dceru pečovala ve všech směrech řádně. Klientce tak bezdůvodně hrozilo odebrání dcery a její umístění do ústavní výchovy.

Klientce jsme pomohli s podáním stížnosti proti OSPOD. Nesprávnost úředního postupu OSPOD konstatoval nadřízený orgán, který uvedl, že: „… celkový souhrn podkladů spisové dokumentace ukazuje nejen na hrubě nesprávný, ale přímo nezákonný postup pracovnice práva Vaší dcery. Pracovnice povětšinou nehájila zájmy dítěte, nýbrž valná část její „sociální práce“ s rodinou spočívala ve vyvíjení nátlaku na Vás jakožto matku individuálně integrované žákyně se speciálními vzdělávacími potřebami…“

Pochybení OSPOD konstatovala i veřejná ochránkyně práv a Ministerstvo práce a sociálních věcí

Otec nezletilé, který nežije ve společné domácnosti, nikdy nezaznamenal důvody, proč by měla být jeho dcera matce odebrána. Domnívá se, že klientka o jejich společnou dceru pečuje dobře a svědomitě a že dcera k ní má velmi dobrý a úzký vztah. Důvodem odebrání dítěte měla být špatná spolupráce se školou a to, že pracovnice nevidí jiný způsob, jak problém řešit. OSPOD svůj postoj nepřehodnotil ani přesto, že klientka sama učinila kroky k dosažení konstruktivní dohody se školou a situace již tak byla vyřešena. Pracovnice OSPOD pouze povýšeným a zastrašujícím způsobem hrozila klientce odebráním dcery do ústavní péče.

S ohledem na hrozbu odebrání dcery byla klientka nucena si zajistit služby advokáta specializujícího se na rodinné právo, což pro ni představovalo nemalou finanční zátěž přes 35.000 Kč. Když bylo nakonec řízení po dvou letech na návrh OSPOD zastaveno, Městský soud v Brně klientce nepřiznal náhradu nákladů řízení. Po podaném odvolání a zrušení výroku odvolacím soudem městský soud znovu rozhodl, že OSPOD nelze zavázat k náhradě nákladů řízení jinému účastníkovi.

Liga lidských práv nabídla klientce zastupování v řízení o náhradě škody a nemajetkové újmy. Ministerstvo práce a sociálních věcí sice uznalo, že OSPOD pochybil, ale přiznalo klientce pouze minimální zadostiučinění ve výši 10.000 Kč. To ani zdaleka nepokrylo čas, který klientka strávila brojením proti postupu OSPOD, natož aby jí kompenzovalo i způsobené útrapy. Ministerstvo zcela odmítlo klientce uhradit náklady, které vynaložila na advokáta. Klientka proto podala žalobu k soudu a domáhala se další náhrady nemajetkové újmy ve výši 30.000 Kč a vynaložených nákladů na advokáta.

Obvodní soud pro Prahu 2 zcela překvapivě žalobu zamítl s tím, že se OSPOD žádného nesprávného úředního postupu nedopustil. Proti rozsudku jsme podali odvolání a Městský soud v Praze naopak shledal nesprávný úřední postup. Podle soudu OSPOD postupoval zjevně v rozporu s tím, co mu ukládá zákon o sociálně-právní ochraně dětí, a postupoval nepřiměřeně. Podle odvolacího soudu:

„…důvodem podání návrhu nebyla konkrétní zjištění OSPOD o nedostatcích v péči o nezletilou, ale snaha napomoci škole v šikanózním postupu vůči žalobkyni jako matce nezletilého dítěte, které s ohledem na svůj zdravotní stav potřebovalo tomu odpovídající speciální přístup, matka však nechtěla nechat nezletilou vzdělávat v segregované škole a snažila se zajistit podmínky pro její vzdělávání v hlavním vzdělávacím proudu.“

Přestože odvolací soud nepochyboval o tom, že klientka byla vystavena zraňující situaci a vznikla jí nemajetková újma, přiznal jí na zadostiučinění pouhých dalších 10.000 Kč (za dva roky řízení tedy klientka celkem získala 20.000 Kč). Dalších 20.000 Kč za nemajetkovou újmu jí soud nepřiznal s absurdní argumentací, že v řízení o výchovném opatření byla zastoupena advokátem, tudíž nečelila návrhu OSPOD sama a bez kvalifikované pomoci. Náhradu škody za toto zastoupení advokátem jí ale nepřiznal. Stejně tak jí nepřiznal náklady řízení za samotné odškodňovací řízení, protože její žaloba byla jen částečně úspěšná.

Když celý příběh shrneme: Klientka byla dva roky vláčena po soudech, hrozilo jí odebrání dítěte a žila v neskutečném stresu. Za právní služby vynaložila přes 35.000 Kč. Nakonec bylo soudně uznáno, že řízení bylo šikanózní, ale klientka získala na „odškodnění“ pouhých 20.000 Kč, tedy mnohem méně než byla nucena vynaložit za právní služby.

Chtěli jsme docílit spravedlivého řešení, proto jsme se obrátili na Nejvyšší soud a na Ústavní soud. Nejde pouze o tento případ, ale rovněž o jiné podobné případy. Naším cílem je:

  • Aby rodiče poškození šikanozním postupem OSPOD obdrželi od státu odpovídající zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu
  • Aby jim kromě toho byla uhrazena plná výše nákladů, které odůvodněně vynaložili na právní služby
  • Aby byly volány k odpovědnosti osoby, které postupovaly nezákonně.

Proti výroku odvolacího soudu o výši odškodnění jsme s klientkou podali dovolání. Nejvyšší soud ho však ze dvou důvodů odmítl. 1) Zaprvé, odvolací soud naší klientce nepřiznal celou původně požadovanou částku na přiměřené zadostiučinění za utrpěnou nemajetkovou újmu, ale přisoudil jí alespoň 20.000,- Kč. Formálně tak byla v řízení úspěšná, a proto proti tomuto rozhodnutí nemohla podat dovolání. 2) Zadruhé, dovolání je přípustné pouze proti rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 50.000,- Kč (řízení o menším peněžitém plnění se nazývá bagatelním). Klientka původně požadovala 40.000,- Kč na náhradu nemajetkové újmy a 30.000,- Kč na náhradu skutečné škody. Obě částky dovolací soud posuzoval samostatně, a protože ani jedna nedosahuje hranice hranice bagatelního sporu, konstatoval, že odvolání je i z tohoto důvodu nepřípustné.

S dovoláním jsme zároveň podali ústavní stížnost proti výroku o nepřiznání nákladů v odškodňovacího řízení. Tu však Ústavní soud odmítl s tím, že by měl nejprve rozhodnout dovolací soud o dovolání proti výši odškodnění, protože by svým rozhodnutím mohl ovlivnit také náklady řízení.

Poté, co dovolací soud vydal usnesení o odmítnutí dovolání, jsme podali další ústavní stížnost proti rozhodování obecných soudů v této věci. Namítali jsme primárně zásah do práva na spravedlivý proces, jehož součástí je mimo jiné právo na přístup k soudu a právo na náhradu újmy způsobené nesprávným úředním postupem. Obecné soudy totiž svými výše uvedenými rozhodnutími de facto říkají, že byť stát v určitých situacích může pochybit a postupovat nezákonně, odpovědnost za takové jednání nepřevezme, anebo v lepším případě ji převzít může, ale pouze částečně a poškozené osobě nahradí újmu zcela nedostatečně.

Výsledkem tak může být stav, kdy si lidé raději nechají nestandardní až protiprávní jednání ze strany státu líbit, místo toho, aby se snažili dosáhnout alespoň částečného zadostiučinění.

 

Podniknuté kroky:

Liga lidských práv se dlouhodobě zabývá problematikou zbytečného odebírání dětí z rodin, jejich umisťování do ústavů a nezákonných postupů OSPOD.

Pomozte nám zabránit těmto situacím do budoucna a podpořte naši kampaň. Podpořte změnu, kterou ve společnosti potřebujeme. Děkujeme!

Kauza zákazu otců u porodu se vrací k městskému soudu

Pátek, 5. června 2020Tiskové zprávy

Ve spolupráci s nastávajícími rodiči jsme soudně napadli zákaz přítomnosti otců u porodu, který pod záminkou koronaviru přijalo Ministerstvo zdravotnictví. Právě byla v této věci vydána dvě rozhodnutí – Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu. Další naděje na přezkum zásahu do práv rodičovských párů, který považujeme za neodůvodněný a nepřiměřený, přinesl rozsudek Nejvyššího správního soudu, který věc vrací Městskému soudu v Praze. To ale neznamená, že mají žalobci vyhráno a že se jim podaří docílit soudního přezkumu zákazu, který už byl několikrát pozměněn, přičemž aktuální zákaz už mnohem mírněji zasahuje do práv rodiček.

Stručně je možné soudní řízení shrnout takto: Nejprve jeden z rodičovských párů podal správní žalobu – návrh na zrušení opatření obecné povahy k Městskému soudu v Praze. Hned na druhý den po podání žaloby ale ministerstvo zákaz zrušilo a vydalo nový obdobný zákaz, což bylo pro soud důvodem k odmítnutí žaloby bez možnosti jejího doplnění i proti novému zákazu. Rodiče z důvodu odepření soudní ochrany podali kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Vzhledem k tomu, že se cesta správního soudnictví ukázala jako neefektivní, další skupina dotčených rodičů podala proti zákazu hromadnou ústavní stížnost.

Zatímco ústavní stížnost byla z procesních důvodů odmítnuta, Nejvyšší správní soud dal stěžovatelům zapravdu a shledal, že odmítnutí návrhu Městským soudem bylo nezákonné. Nejvyšší správní soud uvedl, že „v případě tvrzeného zásahu do ústavně zaručených práv a svobod je úkolem soudů důsledně strážit, aby jejich procesním postupem nedošlo k odepření spravedlnosti (denegatio iustitiae), tím spíše za situace zvýšeného rizika pro zachování práv a svobod v mimořádných stavech.“

Věc se tedy vrací zpět k Městskému soudu v Praze, ale věcnému přezkumu zákazu může zabránit to, že mezitím byla opatření plošně zakazující přítomnost otců u porodu zrušena a nahrazena mírnějším opatřením, které může být také kdykoliv zrušeno. „Žalobci chtějí docílit přezkumu nyní již zrušených opatření z hlediska jejich odůvodněnosti, přiměřenosti a zákonnosti, protože podobná situace se může kdykoliv v budoucna opakovat a pod jakoukoliv záminkou může dojít k nepřiměřeným zásahům do práv rodiček a pacientů, přestože jsou takové zásahy v rozporu s odbornými doporučeními.“ vysvětluje advokátka Ligy Zuzana Candigliota. V tomto případě ministerstvo zákaz přijalo v rozporu s doporučením Světové zdravotnické organizace, přitom nebylo schopno ani na žádost o informace doložit žádné podklady, na základě kterých k zákazu přistoupilo (více informací v naší dřívější tiskové zprávě).

K řízení před Městským soudem v Praze se mohou jako osoby zúčastněné na řízení i nadále připojit další rodiče, kteří byli zákazem dotčeni a poškozeni. Podle Nejvyššího správního soudu bude muset Městský soud v Praze posoudit, zda umožní jejich účast na řízení. Pokyny, jak se připojit k řízení, najdou zájemci zde.

Více informací poskytne:

Zuzana Candigliota
advokátka, Liga lidských práv
e-mail: zuzana.candigliota@llp.cz
tel.: 607 005 043