Matrika kvůli porodu doma blokovala 20 měsíců vydání rodného listu

Pondělí, 10. července 2023Otevřené případy, Případy

Když se v lednu 2014 narodila v klidu domova zdravá holčička, její rodiče rozhodně neočekávali, že dítě zůstane vinou schválností matrikářek bez rodného listu skoro dva roky. Rodina se soudně domáhala zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem matričního úřadu. I když veřejná ochránkyně práv zjistila pochybení úřadů, soudy žalobu zamítly a naopak rodinu vytrestaly stanovením povinnosti nahradit náklady řízení téměř 84.000 Kč.

Matrika šikanovala rodinu za porod doma

Několik dní po porodu otec oznámil matričnímu úřadu narození dítěte a přiložil k tomu řadu listin. Mimo jiné těhotenský průkaz matky, ve kterém gynekoložka potvrdila odpovídající termín porodu, a souhlasné prohlášení rodičů o určení otcovství z prosince 2013, kdy se žena na úřad dostavila osobně v pokročilém stádiu těhotenství. Dále bylo předloženo čestné prohlášení otce o narození dítěte.

Úřednice matriky městyse Choltice ovšem s otcem od počátku jednala velmi arogantně z toho důvodu, že si rodiče zvolili domácí porod, například se ho ptala, zda jsou v nějaké sektě. Úřednice po otci neustále požadovala další neexistující doklady k prokázání toho, že žena dítě porodila. Nebyla ale schopna specifikovat, jaké doklady požaduje, nebo požadovala doklady, které nebyly způsobilé prokázat, která žena dítě porodila. Dále matrikářka vyvíjela nátlak na sdělení jména porodní asistentky, která u porodu poskytovala péči. Rodiče ale odmítli jméno porodní asistentky sdělit, aby ji nevystavili riziku pokuty s ohledem na represivní politiku státu vůči porodním asistentkám.

Bezprostředně po nahlášení narození dítěte podala úřednice matriky podnět na OSPOD, aniž by cokoliv nasvědčovalo zanedbávání dítěte. Následovalo několik návštěv sociálních pracovnic, první proběhla ještě v den oznámení narození dítěte, což bylo pro matku několik dní po porodu velmi stresující a pro oba rodiče ponižující.

S ohledem na jednání matrikářky otec trval na další komunikaci výhradně přes datovou schránku a také trval na vydání rodného listu s tím, že již všechny potřebné doklady byly předloženy a že již rodiče nemají co dokládat. Matrika si z vlastní iniciativy vyžádala informace od gynekoložky, která potvrdila, že v 32. týdnu těhotenství matku vyšetřila. Ze zprávy lékařky jednoznačně vyplývalo, že žena musela porodit. Úřad ovšem nadále nepřistoupil k vydání rodného listu a vytvářel další obstrukce, kterými obtěžoval rodinu. Například úřednice se starostou chtěli kontrolovat, zda dítě existuje, přitom existence dítěte byla zjištěna při šetření OSPOD. Nakonec úřad zamítl zápis dítěte do knihy narození, rodiče podali odvolání, ale ani s tím neuspěli. Naopak se setkali se šikanózním jednáním pracovníků Krajského úřadu Pardubického kraje, kteří opět činili nátlak na udání porodní asistentky a vyhrožovali “sociálkou”.

Rodiče se rozhodli svůj případ medializovat, aby poukázali na absurditu postupu státu vůči nim a jejich dítěti. Mezitím se věc vrátila z krajského úřadu zpět na matriční úřad, ale ten ani poté nevydal rodný list a namísto toho věc “přepinkl” soudu podnětem k zahájení řízení o určení mateřství. Soud rozhodl, že žena je matkou dítěte, a to aniž by byly prováděny nové důkazy a aniž by bylo nutné odhalit totožnost porodní asistentky, na což úřady tak tlačily. Nakonec po 20 měsících se dítě dočkalo rodného listu, ale i ten museli rodiče několik měsíců po rozhodnutí soudu urgovat. 

Veřejná ochránkyně práv zjistila pochybení

Rodiče se v průběhu řízení obrátili na veřejnou ochránkyni práv, která shledala řadu pochybení matričního a krajského úřadu (zpráva o šetření, konečné hodnocení). Nahlášení rodiny na OSPOD bylo podle ní nezákonné. Matriční úřad podle ochránkyně pochybil tím, že na základě podkladů, které shromáždil, nezapsal dítě do knihy narození a nevydal rodný list. Naopak to, že úřad dal podnět soudu k řízení o určení mateřství, vnímala ochránkyně jen jako sankci vůči rodičům za jejich nesoučinnost. Rodiče ovšem neodmítali součinnost, pouze po svých zkušenostech s úřednicemi odmítali dokládat svévolně požadované podklady, které nesloužily k prokázání toho, kdo je matkou dítěte.

Rodina požaduje odškodnění za způsobenou újmu

Rodina se rozhodla požadovat za postup matričního úřadu náhradu újmy, neboť kvůli tomu měla obtíže se zajištěním zdravotní péče dítěti, rodiče nemohli dítěti uzavřít pojistku ani spoření a celá rodina nemohla cestovat. Hlavně ale rodina žila ve stresu, zejména z možných pokusů o odebrání dítěte, kterým jim bylo opakovaně vyhrožováno. Navíc úřední svévole matričního úřadu byla i v rozporu s praxí jiných matričních úřadů, které na základě obdobných dokladů v případě jiných rodin vydávaly rodné listy. Rodina ale také chtěla přispět k tomu, aby se podobný postup úřadu neopakoval jak vůči nim, tak vůči jiným rodinám.

Podniknuté kroky:

  • březen 2015 – podána žaloba na náhradu škody a újmy způsobené nesprávným úředním postupem proti České republice, zastoupené Ministerstvem vnitra
  • prosinec 2019 – Obvodní soud pro Prahu 7 (soudkyně Kaňáková) rozsudkem žalobu zamítl s tím, že to údajně byli rodiče, kdo matričnímu úřadu neposkytl potřebnou součinnost, a uložil žalobcům nahradit náklady řízení ve výši téměř 30.000 Kč vedlejšímu účastníku řízení – městysu Choltice, proti kterému ani žalobci nepodali žalobu
  • leden 2020 – žalobci podali proti rozsudku odvolání, ve kterém upozornili na tendenční přístup soudu prvního stupně a nesprávné posouzení případu
  • prosinec 2020 – Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, kromě toho, že zvýšil částku, kterou mají žalobci zaplatit vedlejšímu účastníku – městysu Choltice na nákladech řízení. Celková částka nákladů řízení tak přesáhla 56.000 Kč.
  • duben 2021 – bylo podáno dovolání k Nejvyššímu soudu, ovšem pouze za nezletilou, které bylo odpíráno vydání rodného listu, a to z důvodu soudního poplatku, který za jednoho žalobce činí 14.000 Kč
  • únor 2022 – Nejvyšší soud svým rozsudkem zrušil napadená rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, a to z důvodu vady řízení (nerozlišení nároků z titulu nezákonného rozhodnutí a nesprávného úředního postupu)
  • září 2022 – Obvodní soud pro Prahu 7 žalobu opět zamítl s tím, že k žádnému nesprávnému úřednímu postupu nedošlo a uložil nezletilé žalobkyni povinnost zaplatit státu a městysu Choltice na nákladech řízení téměř 16.000 Kč
  • říjen 2022 – nezletilá žalobkyně proti rozsudku podala odvolání
  • březen 2023 – Městský soud v Praze potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a uložil nezletilé žalobkyni povinnost uhradit na nákladech řízení dalších téměř 12.000 Kč
  • červen 2023 – nezletilá proti rozsudkům podala ústavní stížnost a namítala porušení ochrany jejího nejlepšího zájmu, jejího práva na náhradu nemajetkové újmy a jejího vlastnického práva

 

Náhledový obrázek od Priscilla Du Preez – Unsplash

Boj Ligy lidských práv proti zákazu otců o porodu

Pondělí, 29. května 2023Aktuality, Otevřené případy, Porodnictví, Práva pacientů, Případy

Již dříve jsme vás informovali o našem boji proti opatřením Ministerstva zdravotnictví, které pod záminkou pandemie onemocnění covid-19 formou mimořádných opatření přistoupilo k neodůvodněnému zákazu otců u porodu (naposledy zde). Od té doby se případ vyvinul, proto jsme níže sepsali celý jeho dosavadní průběh.

Nejprve se jednalo o mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 18. 3. 2020, č. j. MZDR 12344/2020-1/MIN/KAN, které ukládalo plošný zákaz přítomnosti otců u porodu. Posléze bylo toto opatření zrušeno a nahrazeno novým, ze dne 27. 3. 2020, č. j. MZDR 13620/2020-1/MIN/KAN, které stanovovalo výjimku ze zákazu pro zvlášť zranitelné ženy a podmínky pro její uplatnění.

Nové mimořádné opatření se lišilo od toho předchozího tak, že stanovovalo výslovný zákaz poskytovatelům zdravotních služeb umožnit přítomnost třetích osob při porodu s výjimkou rodiček – cizinek, dále výjimkou rodiček se závažným duševním onemocněním nebo zdravotním postižením a s výjimkou porodu mrtvých plodů. Byť se jednalo o mírnější zákaz, pro drtivou většinu partnerských párů zůstal plošný zákaz přítomnosti otců u porodu zachován.

Toto mírnější mimořádné opatření bylo posléze zrušeno dalším mimořádným opatřením, ze dne 15. 4. 2020, č. j. MZDR 16214/2020-1/MIN/KAN, které bylo následně zrušeno mimořádným opatřením ze dne 19. 5. 2020, č. j. MZDR 16214/2020-3/MIN/KAN. Tato mimořádná opatření již plošný zákaz přítomnosti otců u porodu nestanovovala.

Dle našeho názoru opatření stanovující plošný zákaz přítomnosti otců u porodu neměla žádné rozumné opodstatnění z hlediska ochrany veřejného zdraví a měla prokazatelně negativní vliv na průběh a výsledek porodu. Opatření hrubě zasahovala do práv nastávajících rodičů, kterými jsou zejména právo na ochranu soukromého a rodinného života, právo na rodičovskou péči, právo na nepřetržitý kontakt během porodu a po porodu. Jsme přesvědčeni, že tato opatření byla rovněž v rozporu s nejlepším zájmem dítěte.

Stejného názoru byly i desítky rodičů či nastávajících rodičů, kteří se těmito opatřeními cítili bezprostředně dotčeni na svých základních lidských právech. Proti těmto opatřením jsme proto podnikli konkrétní právní kroky, které v tomto shrnujícím článku komplexně popíšeme, společně s průběhem těchto případů. Jednotlivé „větve“ případu si můžete rozkliknout níže.

a) Výzva ke zrušení zákazu přítomnosti otců u porodu adresovaná Ministerstvu zdravotnictví a vládě

Prakticky bezprostředně po vydání prvního mimořádného opatření jsme otevřeným dopisem dne 20. 3. 2020 vyzvali Ministerstvo zdravotnictví a vládu, spolu s dalšími organizacemi a jednotlivci, ke zrušení tohoto opatření. Ministerstvo zdravotnictví ani vláda na tuto výzvu nereagovaly.

b) Žaloba ve správním soudnictví spolu s návrhem na vydání předběžného opatření

Za navrhovatele, nastávající rodiče, jsme ve spolupráci s advokátem Ondřejem Pecákem podali dne 26. 3. 2020 žalobu ve správním soudnictví na zrušení mimořádného opatření plošně zakazující přítomnost otců u porodu. Žalobu jsme podali společně s návrhem na vydání předběžného opatření, kterým by bylo porodnici nařízeno umožnit přítomnost otce dítěte u porodu své partnerky při splnění potřebných hygienických podmínek. K tomuto návrhu se posléze jako osoby zúčastněné na řízení připojily desítky rodičů, kteří se cítili tímto zákazem přímo a bezprostředně dotčeni.

Rodiče podávali tento návrh dva dny před očekávaným dnem porodu a dovolávali se svého základního práva na respektování soukromého a rodinného života, práva na rodičovskou péči a na nepřetržitý kontakt během porodu a po porodu. Také se dovolávali zajištění nejlepšího zájmu nezletilého dítěte.

Městský soud v Praze usnesením návrh nastávajících rodičů odmítl. Stejně tak odmítl vydat předběžné opatření. Dle odůvodnění soudu není možné brojit proti již zrušenému opatření ministerstva, ale ani není možné návrh doplnit a brojit jím proti novému opatření. Hned na druhý den po podání našeho návrhu totiž ministerstvo původní opatření, proti kterému návrh směřoval, zrušilo a nahradilo novým opatřením se stejným zákazem, ale s výjimkami pro zvlášť zranitelné ženy. Přestože advokát zastupující navrhovatele na tuto skutečnost obratem reagoval doplněním návrhu na zrušení i nového opatření s odkazem na judikaturu Ústavního soudu, soud se s tímto doplněním nevypořádal a ani se nevypořádal s lidskoprávní argumentací rodičů. Odmítl se tak návrhem zabývat a fakticky vyloučil toto opatření zasahující do základních lidských práv navrhovatelů ze soudního přezkumu.

Vzhledem k tomu, že rodiče rozhodnutí považovali za nezákonné, brojili proti němu kasační stížností k Nejvyššímu správnímu soudu. Nejvyšší správní soud dal rodičům za pravdu a shledal nezákonnost odmítnutí návrhu Městským soudem. Nejvyšší správní soud uvedl, že „v případě tvrzeného zásahu do ústavně zaručených práv a svobod je úkolem soudů důsledně strážit, aby jejich procesním postupem nedošlo k odepření spravedlnosti (denegatio iustitiae), tím spíše za situace zvýšeného rizika pro zachování práv a svobod v mimořádných stavech.“ Nejvyšší správní soud proto věc vrátil zpět k Městskému soudu v Praze k projednání. V době rozhodování Městského soudu v Praze již nebylo v účinnosti žádné mimořádné opatření stanovující plošný zákaz otců při porodu. Aktuální mimořádné opatření naproti tomu upravovalo především přísnější hygienická opatření, např. dezinfekce hygienických ploch, apod.

Rodiče nicméně trvali na soudním přezkumu předchozích mimořádných opatření a stanovení jejich nezákonnosti, byť již nebylo možné tato opatření zrušit.

Městský soud návrh rodičů přesto odmítl. Dle tvrzení soudu totiž na věc aplikovatelný zákon neumožňuje, aby soud posuzoval zákonnost opatření, které již není platné (bylo v mezidobí ministerstvem zrušeno). Soud se tak opět pod záminkou formálních důvodů rozhodl vyhnout přezkumu opatření, které naprosto evidentně zasáhlo do života a práv rodičů a nastávajících rodičů.

Ústavní stížnost

Vzhledem k množství párů, kterým zákaz otců u porodu připadal nepřiměřený a pociťovali jej jako nepřípustný zásah do svých rodičovských práv, jsme za desítky rodičů nebo nastávající rodičů, podali dne 15. 4. 2020 Ústavní stížnost.

Byť jsme Ústavní stížnost podávali v době, kdy Ministerstvo zdravotnictví zrušilo plošný zákaz doprovodu u porodu, resp. jej s účinností od 16. 4. 2020 nahradilo opatřením stanovující podmínky pro výjimky ze zákazu, pro drtivou většinu rodičů se opět jednalo o nepřiměřené opatření zasahující do jejich základních lidských práv. Proto jsme trvali na přezkumu Ústavním soudem.

V Ústavní stížnosti jsme namítali, že mimořádnými opatřeními došlo k zásahu do práv rodičů na respektování soukromého a rodinného života a do jejich rodičovských práv. Rovněž jsme namítali, že výkonem mimořádných opatření došlo k zásahu do práva rodiček před nelidským a ponižujícím zacházením ze strany personálu v souvislosti s větším výskytem porodnického násilí, které v rámci svého působení zaznamenáváme. Dále jsme upozorňovali na to, že i když je potřeba vzít v potaz zájem na ochranu zdraví rodiček, dětí a personálu, tohoto cíle lze dosáhnout i jinými způsoby než plošným zákazem přítomnosti doprovodu u porodu. Navíc do práva na zdraví rodiček a novorozenců zasahuje samotný zákaz doprovodu u porodu, protože na základě studií to vede k častějším komplikacím. Odkázali jsme v tomto ohledu na náš otevřený dopis a na otevřené dopisy řady dalších organizací, kterými jsou např. Unie porodních asistentek, organizace sdružující duly, Česká ženská lobby. Podotýkali jsme též, že zásah byl ministerstvem učiněn bez jakýchkoli odborných podkladů. Na naši žádost o informace, na základě jakých podkladů ministerstvo zakázalo přítomnost doprovodu u porodu, nás ministerstvo odbylo jen obecným sdělením, že je „takřka notorietou, že šlo o reakci na aktuální nepříznivou epidemiologickou situaci stran šíření nového koronaviru a onemocnění COVID-19 v České republice a snahu minimalizovat rizika pro zdravotníky a další pacienty.“ Odpověď ale neobsahovala žádné konkrétní odborné podklady nebo stanoviska.

Ústavní soud naši stížnost z formálních důvodů odmítl. Své odůvodnění založil na skutečnosti, že předmětná mimořádná opatření v době rozhodování již pozbyla platnosti, protože je ministerstvo v mezidobí zrušilo. Ústavní soud tak shledal, že není k projednání stížnosti příslušný, neboť nemůže zrušit již zrušené právní akty. Opět tak došlo k vyloučení přezkumu těchto opatření před soudem.

Podniknuté kroky

březen 2020 – Ministerstvo zdravotnictví vydalo mimořádné opatření stanovující plošný zákaz otců u porodu. V reakci na toto opatření jsme ministerstvo a vládu otevřeným dopisem vyzvali ke zrušení mimořádného opatření, avšak žádnou reakci jsme neobdrželi. Za nastávající rodiče jsme ve spolupráci s advokátem Ondřejem Pecákem podali žalobu ve správním soudnictví na zrušení mimořádného opatření, s návrhem na vydání předběžného opatření. Soud návrh rodičů odmítl.

duben 2020 – Za desítky rodičů dotčených mimořádnými opatřeními jsme podali Ústavní stížnost.

květen 2020 – Ústavní soud naši stížnost z formálních důvodů odmítl.

srpen 2020 – Za rodiče, kteří neuspěli s návrhem na zrušení mimořádného opatření a vydání předběžného opatření, jsme ve spolupráci s advokátem Ondřejem Pecákem podali kasační stížnost

červen 2020 – Nejvyšší správní soud dal rodičům za pravdu, zrušil usnesení Městského soudu v Praze a vrátil mu jej k dalšímu řízení.

červenec 2020 – Městský soud v Praze návrh rodičů podrobit přezkumu mimořádné opatření opětovně odmítl.

c) Žaloba na náhradu nemajetkové újmy v civilním soudnictví

Za tentýž pár (za který jsme ve spolupráci s advokátem brojili ve správním soudnictví) a jejich narozenou nezletilou dceru, jsme rovněž dne 30. 3. 2021 k Obvodnímu soudu pro Prahu 2 podali žalobu na náhradu nemajetkové újmy, která byla mimořádným opatřením plošně zakazujícím přítomnost otců u porodu způsobena. Žaloba byla podána podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.

Vzhledem ke skutečnosti, že rodiče neuspěli u Městského soudu v Praze, který usnesením odmítl jejich návrh na zrušení mimořádného opatření a rovněž odmítl vydat předběžné opatření, došlo k tomu, že matka byla nucena rodit bez přítomnosti otce. Bylo proto namítáno, že v důsledku této skutečnosti bylo zasaženo do práva na respektování rodinného života a dále do rodičovských práv. Matka také namítala, že mimořádným opatřením jí bylo zasaženo do práva na ochranu zdraví. Rodiče dále argumentovali, že bylo zasaženo i do práva jejich dítěte, aby vše, co se jej týká, bylo posuzováno především hlediskem jeho nejlepšího zájmu. Všichni tři žalobci se tudíž domáhali náhrady nemajetkové újmy ve výši 50 000 Kč pro každého z nich.

Obvodní soud nároku žalobců nevyhověl a žalobu svým rozsudkem zamítl s tím, že nárok nelze pod citovaný zákon podřadit. Jednak proto, že mimořádné opatření ministerstva zdravotnictví nemělo dle soudu povahu rozhodnutí (ale spíše opatření obecné povahy či právního předpisu), a jednak proto, že citovaný zákon k takovému uplatnění požaduje, aby bylo navíc takové rozhodnutí (pokud by se o rozhodnutí opravdu jednalo) zrušeno či změněno v jiném soudním řízení. Žalobci dále dle soudu nesplnili ani podmínku účasti v předchozím řízení, ve kterém bylo opatření vydáno, protože vydání mimořádného opatření je řízením beznávrhovým a žádné účastníky nemá. Zároveň soud odmítl aplikovat i odpovědnost státu dle tzv. krizového zákona, protože stát podle jeho slov nenese právní odpovědnost za široce působící normotvorbu a za chování osob, které dodržují právní předpisy, ale toliko za konkrétní krizová opatření individuální povahy proti konkrétním adresátům. Tedy že plošná omezení dle soudu odškodňovat nelze.

S tímto výsledkem jsme nesouhlasili, a proto jsme podali odvolání. Argumentovali jsme, že vyloučení odpovědnosti státu za daná opatření je ústavně nekonformní, neboť ve správním soudnictví se rodičům žádné ochrany z ryze formálních důvodů (zrušení mimořádného opatření ministerstvem) nedostalo. Prokazatelně přitom došlo k zásahu do práv žalobců, a to v přímé příčinné souvislosti s vydaným opatřením. Proto jsme odvolací soud varovali před uplatněním přílišného formalismu a navrhovali, aby naopak přistoupil k interpretaci podústavního práva v souladu s principy spravedlnosti.

Odvolací Městský soud v Praze však odvolání nevyhověl a rozsudek soudu prvního stupně v září 2022 potvrdil. V odůvodnění se přitom přidržel právě argumentace Obvodního soudu pro Prahu 2 a dodal, že daný nárok nemůže být projednatelný ani dle odpovědnosti vyplývající z krizového zákona či občanského zákoníku. Závěrem odvolací soud konstatoval, že možnost otce být u porodu nepředstavuje základní právo.

Ústavní stížnost

Ve věci byla dne 5. 12. 2022 podána ústavní stížnost, kde byl namítán zásah do práva na spravedlivý proces, účinnou soudní ochranu a do práva na náhradu škody způsobenou orgánem veřejné správy. Ve stížnosti jsme se nejprve ostře vyhradili vůči právnímu posouzení odvolacího soudu zpochybňující právo otců být u porodu. Jednalo se totiž o názor soudu, který je v rozporu se soudní judikaturou a pojímáním rodičovství v soudobé demokratické společnosti. Dále bylo ve stížnosti uvedeno, že se rodiče mimořádným opatřením pokoušeli bránit skrze správní soudnictví, ale věcný soudní přezkum jim z ryze formálních důvodů umožněn nebyl. Nic jiného, než se pokusit obrany skrze civilní soudnictví a žalobou na náhradu nemajetkové újmy, jim proto nezbylo.

V ústavní stížnosti tak bylo upozorněno, že v podmínkách moderní demokratické společnosti zaležené na respektu k právu není možné, aby se dotčené osoby nemohly za zásah veřejné moci domoci soudní ochrany skrze žádnou větev soudnictví (s výjimkou trestního soudnictví, kam však daný případ nespadal). Nebyla-li tak právní úprava v tehdy platné podobě na situaci spojenou s pandemií covid-19 připravena, je třeba ji vykládat ústavně-konformním způsobem a ochranu dotčených osob – rodičů a dětí – dovodit výkladem soudů. Nadto bylo poukázáno na soudní judikaturu i odbornou literaturu, která odškodnění za opatření obecné povahy (právě tomu se vydávaná mimořádná opatření nejvíce podobala) umožňovala. Dále bylo uvedeno, že pokud nebyla z procesních důvodů nezákonnost opatření konstatována v jiném soudním řízení, měl si tuto otázku jako otázkou předběžnou posoudit právě soud rozhodující o žalobě na odškodnění. Obdobně pak měl odškodňovací soud dle nás postupovat i u namítané chybějící účasti rodičů ve správním řízení během vydávání opatření ministerstvem.

Později byla ústavní stížnost doplněna o argumentaci odkazující na usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2023, sp. zn. IV. ÚS 722/23. Právě v tomto usnesení totiž Ústavní soud potvrdil, že pokud se dotčená osoba v podobném případě nemůže domoci satisfakce za zásah do svých práv v rámci správního soudnictví, nejde ještě o zbavení soudní ochrany, neboť nárok včetně zadostiučinění lze řešit právě před soudy civilními. Ústavní soud pak potvrdil, že mimořádné opatření ministerstva je pro tyto případy plně projednatelné dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Zároveň bylo potvrzeno, že pokud některé podmínky pro uplatnění takového nároku nejsou před odškodňovacím zákonem z různých důvodů splněny, musí si je daný soud posoudit jako otázku předběžnou. Ústavní soud tak de facto popřel úvahy obecných civilních soudů, když dovodil, že daná opatření ministerstva jsou v rámci civilního soudnictví pro účely odškodnění přezkoumatelná.

O ústavní stížnosti bude Ústavní soud rozhodovat dne 31. 5. 2023 nálezem pod sp. zn. III. ÚS 3319/22.

Podniknuté kroky

březen 2021 – V reakci na výsledek správního soudnictví, které odmítlo žaloby proti mimořádným opatřením, jsme podali civilní žalobu na náhradu nemajetkové újmy dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.

květen 2022 – Obvodní soud pro Prahu 2 žalobu zamítl s tím, že daný nárok a odškodnění nelze pod uvedený zákon podřadit.

červen 2022 – Podali jsme odvolání k Městskému soudu v Praze.

září 2022 – Městský soud v Praze prakticky překopíroval původní odůvodnění Obvodního soudu pro Prahu 2 a jeho zamítavý rozsudek potvrdil.

prosinec 2022 – Proti výše uvedeným rozhodnutím jsme podali ústavní stížnost.

duben 2023 – Vzhledem k vývoji soudní judikatury jsme ústavní stížnost doplnili odkazem na nedávné usnesení Ústavního soudu dotýkající se dané problematiky.

Ústavní soud znovu posvětil porodnické násilí – ideologicky se připojujeme k Polsku

Pondělí, 22. března 2021Tiskové zprávy

Násilí na rodičce nás nezajímá, ale zaujala nás placenta – tak by se dal vystihnout dnešní nález tříčlenného mužského senátu Ústavního soudu ve složení Suchánek, Šimíček a Zemánek. Ústavní soud neřešil argumentaci stěžovatelky týkající se porodnického násilí a nespravedlivého procesu, ignoroval mezinárodní odborná doporučení a namísto toho se „pitval“ v otázce práva na vydání placenty rodičce, což v tomto sporu byla marginální otázka. Ústavní soud tak opět promarnil příležitost postavit se za základní práva žen, mezi která patří právo na nedotknutelnost osoby a právo na informovaný souhlas se zákroky, a ideologicky se připojil k polskému Ústavnímu soudu, který nedávno ženám znemožnil interrupce a který stejným zpátečnickým způsobem odmítá rozhodování žen o vlastním těle ve věci reprodukčního zdraví. Klientka se obrátí se stížností k Výboru OSN pro odstranění diskriminace žen.

Stížnost podala naše klientka, která byla zdravá a chtěla rodit přirozeně, ale při svém porodu v roce 2012 v nemocnici Neratovice se setkala s násilným postupem personálu – násilným držením na porodnickém lůžku a zákrokům proti své vůli, mimo jiné s nástřihem hráze. Obecné soudy v řízení na ochranu osobnosti neposkytly jejím právům ochranu, ignorovaly její předložené nebo navrhované důkazy a řídily se pouze tendenčním a odborně nepodloženým znaleckým posudkem jiné nemocnice, která porušuje práva rodiček stejně jako žalovaná nemocnice. Celý případ a vývoj soudního řízení je podrobně popsán zde. Klientka se svým svědectvím vystoupila v dokumentárním filmu Neviditeľná – Unseen, který byl uveden v minulém roce na Slovensku a u nás zatím čeká na premiéru.

Podstatou případu je právo na svobodný a informovaný souhlas, které platí i při porodu

„Podstatou tohoto případu je právo ženy na to, aby nikdo nedělal na jejím těle nic bez jejího souhlasu nebo dokonce proti její vůli, právně řečeno jde o právo na svobodný a informovaný souhlas se zákroky a právo odmítnout jakýkoliv zákrok. Toto právo má o to větší význam v českém porodnictví, ve kterém se prokazatelně nadužívají invazivní a poškozující zásahy, o čem na základě statistik informuje například web jaksekderodi.cz,“ vysvětluje advokátka Zuzana Candigliota, která stěžovatelku před Ústavním soudem zastupovala.

Selhání českých soudů v čele Ústavním soudem lze podle advokátky přirovnat k tomu, jak kdyby v případě znásilnění žena namítala, že pohlavní styk proběhl proti její vůli, ale soudy by konstatovaly, že postup násilníka byl podle názoru jiných násilníků technicky „lege artis“, tedy v pořádku, a odmítly by se zabývat nesouhlasem ženy. „I když se v případech porodnického násilí argumentuje údajnou ochranou nenarozeného dítěte, nelze odhlédnout od dvou věcí – 1) v tomto případě nebyla zjištěna žádná patologie u rodičky, ani nenarozného dítěte, 2) ale i kdyby byla nějaká patologie zjištěna, tak Listina základních práv a svobod a Úmluva o biomedicíně zajišťují nedotknutelnost osoby a právo na informovaný souhlas, které mohou být omezeny pouze v případech stanovených zákonem, ale žádná zákonná výjimka pro případ porodu stanovena není,“ doplňuje advokátka.

České soudy dávají porodnickému násilí zelenou

Přestože v českém právu nikdy nevznikaly pochybnosti o tom, že i při porodu platí právo ženy na svobodný a informovaný souhlas včetně práva odmítnout jakýkoliv zákrok, v roce 2015 Ústavní soud „dal zelenou“ zákrokům bez souhlasu rodičky, tedy porodnickému násilí. Stalo se tak nálezem, podle kterého je možné práva rodičky omezit z důvodu ochrany nenarozeného dítěte, ale omezení musí být přiměřené. Ústavní soud ovšem zcela opomenul, že k takovému závěru chybí zákonná úprava, neboť zákon práva rodičky nijak neomezoval a neomezuje. „Dá se to přirovat k situaci, kdy zákon upravuje právo žen podstoupit interrupci za stanovených podmínek, ale do toho by vstoupil Ústavní soud s výkladem odporujícímu zákonu, že v zájmu plodu je možné ženám právo odepřít,“ vysvětluje advokátka Candigliota.

Na základě uvedeného nálezu začalo být schvalováno porodnické násilí v dalších případech. Nejprve v prvním případě porodnického násilí, který Liga lidských práv řešila a který je podrobně popsán zde. Tímto případem se odmítl zabývat Evropský soud pro lidská práva, který stížnost bez odůvodnění odmítl. Druhým případem je tento aktuální případ. Oba případy mají celou řadu společných znaků, například to, že ženy byly zdravé a chtěly rodit přirozeně, ale narazily na zdravotníky, kteří byli zvyklí zasahovat do porodu a naopak nebyli zvyklí na „neposlušnost“ rodiček, proto proti nim použili násilí. A dále mají společné to, že soudy nekriticky přijaly tendenční a nepodložené znalecké posudky a odmítly jakékoliv jiné důkazy. Přitom ke kritickému zhodnocení znaleckých posudků v porodnictví vyzval jiný senát Ústavního soudu už v roce 2013 v případu porodní asistentky Ivany Königsmarkové, ve kterém také figurovaly nedůvěryhodné znalecké posudky a ve kterém se jednalo o domácí porod a snahu potrestat „neposlušnost“ k porodnickému systému. V tomto ohledu je dnešní nález Ústavního soudu zpátečnický.

„Český stát se snaží kopat do „neposlušných“ rodiček a porodních asistentek ze všech stran. Ženám, které našly odvahu a bránily se porodnickému násilí, soudy odmítají poskytnout soudní ochranu a ještě je potrestají náhradou vysokých nákladů řízení. Ženám, které nechtějí riskovat porodnické násilí, a rozhodnou se pro porod doma, stát hází klacky pod nohy tím, že jim znemožňuje si k porodu vzít porodní asistentku. A porodním asistentkám, které poskytují péči u porodu doma, stát ukládá obrovské pokuty,“komentuje tažení státu proti ženám advokátka Candigliota.

Liga lidských práv řeší všechny tyto typy případů a aktivně prosazuje změny českého porodnictví směrem k respektování práv rodiček, umožnění porodním asistentkám vykonávat svoji činnost včetně péče při domácím porodu a k vyvozování odpovědnosti za porodnické násilí. Liga na zastupování případů porodnického násilí spustila fundraisingovou kampaň, pomocí které veřejnost může podpořit podání stížnosti proti České republice k Výboru OSN pro odstranění diskriminace žen.

Porodnické násilí jako systémový problém

Na fenomén porodnického násilí reaguje celá řada mezinárodních i vnitrostátních orgánů. Zvláštní zpravodajka OSN proti násilí na ženách vydala v roce 2019 doporučení vztahující se k porodnickému násilí, které vyžaduje respektování práva na svobodný a informovaný souhlas při porodu, ale i vyvozování odpovědnosti a poskytnutí soudní ochrany při porušení práv žen. Výbor OSN pro odstranění diskriminace žen (CEDAW) již v roce 2016 Českou republiku k zajištění toho, že při porodu budou veškeré zákroky prováděny pouze s předchozím svobodným a informovaným souhlasem ženy. Světová zdravotnická organizace (WHO) v roce 2014 vydala prohlášení k porodnickému násilí s varováním, že tyto praktiky porušují práva žen, odrazují je od vyhledání péče a mají negativní důsledky pro jejich zdraví. Nejnovější vládní strategie rovnosti žen a mužů přiznává existenci porodnického násilí jako formy špatného zacházení na ženách, které je třeba řešit.Všechny tyto dokumenty Ústavní soud zcela ignoroval.

Problematiku porodnického násilí v České republice také podrobně analyzuje odborný text advokátky Adély Hořejší „Porodnické násilí. Jak (staří) muži rozhodují o tělech (mladých) žen“, který vyšel v loňském roce v unikátní publikaci „Mužské právo. Jsou právní pravidla neutrální?“. Autorka v textu podrobně analyzuje násilí na ženách při porodu nejen v individuální rovině, ale jako systémový a strukturální problém, do kterého jsou zapojeni nejen zdravotníci, ale též znalci a státní moc mj. prostřednictvím soudů. Tato kolaborace se plně projevila i v tomto případě.

Bližší informace poskytne:

Zuzana Candigliota, advokátka, tel.: 607 005 043, e-mail: zuzana.candigliota(zavináč)llp.cz

V reakci na odmítnutí ústavní stížnosti dívky neočkované proti tetanu podá rodina novou ústavní stížnost

Středa, 27. ledna 2021Tiskové zprávy

Ústavní soud zcela nestandardně vyřídil ústavní stížnost dívky, která měla být odebrána matce na základě předběžného opatření kvůli tomu, že nebyla očkována proti tetanu. Rodina podá prostřednictvím Ligy lidských práv novou ústavní stížnost v téže věci a pak se případně obrátí k Evropskému soudu pro lidská práva. Celý případ je popsán zde.

Ústavní soud dnes vydal tiskovou zprávu a zveřejnil usnesení, kterým byla odmítnuta ústavní stížnost rodiny, a to aniž by vyčkal doručení rozhodnutí stěžovatelům a aniž by vůbec uplynula lhůta pro podání, a tedy i doplnění ústavní stížnosti. „Nechali jsme si zpracovat odborné vyjádření, které jsme k ústavní stížnosti chtěli ve lhůtě pro její podání doplnit. Ústavní soud nám v tom nestandardně rychlým odmítnutím stížnosti zamezil, což považuji za porušení práva na spravedlivý proces. Vzhledem k tomu, že nám dosud neuplynula lhůta pro podání ústavní stížnosti, podáme ústavní stížnost novou,“< uvádí k tomu advokátka Zuzana Candigliota.

Samotné rozhodnutí Ústavního soudu advokátka považuje za ideologicky paternalistické a ignorující nejlepší zájem dítěte. „Dítě ve skutečnosti ohroženo nebylo – bylo zaléčeno antibiotiky a imunoglobulinem, což podle odborných zdrojů i námi oslovených lékařů bylo pro ochranu dítěte dostatečné. Soudy včetně Ústavního soudu vycházely pouze z tendenčního tvrzení nedůvěryhodné nemocnice, která jeden den dítě propustila na negativní reverz s výslovným vyjádřením, že dítě ohroženo není, a na druhý den zalarmovala úřady, že dítě ohroženo je. Soudy si tvrzení nemocnice nijak neověřily u nezávislého expertního subjektu, a to ani následně. Dítě ohroženo nebylo a celý zásah státu a pokusy o odebrání dítěte byly jen hon na čarodějnice, který se vyšší instance pouze nedůvěryhodně a agilně pokusily krýt,“ komentuje advokátka rozhodnutí Ústavního soudu.

Ne rodiče s jiným názorem, ale rozhodnutí Ústavního soudu ve skutečnosti ohrožuje zdraví dětí

„Pokud tady něco představuje ohrožení zdraví dětí, tak je to právě hodnotově vadné rozhodnutí Ústavního soudu. To, že Ústavní soud dává nemocnicím bianko šek k věznění dětí, jejichž rodiče mají na očkování nebo léčbu jiný názor, povede k tomu, že tito rodiče se v případě zranění dítěte budou vyhýbat ošetření dítěte v nemocnici a nebo budou nepravdivě lékařům tvrdit, že je dítě řádně očkováno, což může vést k nesprávným léčebným postupům,“ vysvětluje negativní dopady rozhodnutí Ústavního soudu advokátka Zuzana Candigliota. Podle ní někteří ústavní soudci dlouhodobě před ochranou nejlepšího zájmu dítěte upřednostňují svoje osobní ideologické přesvědčení, což ukázal i nedávný případ zamítnutí návrhu, který směřoval k uznání zahraničního osvojení dítěte homosexuálním párem.

Odvolací soud potvrdil předběžné opatření u neočkované dívky, rodina podá ústavní stížnost

Úterý, 8. prosince 2020Tiskové zprávy

Krajský soud v Českých Budějovicích potvrdil předběžné opatření Okresního soudu v Českém Krumlově z minulého týdne, kterým se 10letá dívka předává do péče Nemocnice České Budějovice. Odvolací soud zásah vůči nezletilé nepovažuje za drastický a ve výroku pouze doplnil, že účelem tohoto předání je posouzení jejího zdravotního stavu a poskytnutí nezbytné lékařské péče v souvislosti s úrazem, který nezletilá utrpěla dne 25. 11. 2020. Rodina proti rozhodnutí podá ústavní stížnost.

Dívka byla kvůlil zranění po kopnutí koněm převezena do českobudějovické nemocnice, kde se řešilo, že není očkovaná proti tetanu. Matka nesouhlasila s očkováním, ale souhlasila s podáním imunoglobulinu a antibiotik ve formě tablet. Na žádost matky byla dívka propuštěna na negativní reverz, ve kterém bylo výslovně uvedeno: „pacientka t. č. není v přímém ohrožení života“. Přesto nemocnice na druhý den začala tvrdit opak a vynutila si vydání předběžného opatření, na základě kterého „komando“ v čele se soudkyní Jitkou Juřicovou a soudním vykonavatelem „přepadlo“ dům rodiny a domáhalo se vydání nezletilé. Ta ale při prohledávání domu nalezena nebyla. Matka podala s pomocí Ligy lidských práv odvolání. Více informací je v předchozí tiskové zprávě a v popisu případu.

Jeden nekompetentní soud kryje druhý

Senát Krajského soudu v Českých Budějovicích složený z předsedkyně senátu Jany Prokopové a soudkyň Marie Vazačové a Vladimíry Zelenkové předběžné opatření potvrdil a závěrem zdůraznil, že se nejedná o žádný drastický zásah. Podle něj soud prvního stupně nenařizuje nemocnici provést očkování, ale nařizuje předání do péče nemocnice a je na ní, jak léčbu vyhodnotí.

„Rozhodnutí odvolacího soudu se nevypořádalo s našimi argumenty a judikaturou. Odvolací soudkyně se nezajímaly o nejlepší zájem nezletilé, která je zdravotně v pořádku, ale žije už téměř dva týdny ve strachu, že bude odvedena proti své vůli do nemocnice. Nezabývaly se mírou rizika, ani tím, proč by nezletilá měla být hospitalizována zrovna v nepřátelské nemocnici, která vědomě lhala o ohrožení nezletilé. Namísto toho daly přednost zájmům své kolegyně Juřicové a daly zelenou jejímu postupu – nekritickému a horlivému převzetí lživého udání nemocnice, aniž by se vůbec obtěžovala vyžádat si alespoň propouštěcí zprávu,“ komentuje postup soudů zástupkyně rodiny advokátka Zuzana Candigliota. Ta vidí pochybení odvolacího soudu také v tom, že jí i přes výslovnou žádost neposlal návrh orgánu sociálně-právní ochrany dětí, na základě kterého došlo k vydání předběžného opatření.

Podle advokátky je navíc kuriózní, že krajský soud předběžným opatřením uložil nemocnici posouzení zdravotního stavu dívky a poskytnutí nezbytné lékařské péče. „Nezbytná péče je pojem definovaný zákonem o zdravotních službách tak, že jde o péči, kterou z lékařského hlediska vyžaduje zdravotní stav pacienta, který je zahraničním pojištěncem. Je zjevné, že nezbytnou péči nemůže nemocnice nezletilé poskytnout, neboť ta není zahraničním pojištěncem. Tak to vypadá, když se soudkyně neseznámí s terminologií zákona a namísto přesného vyjádření v zákonné terminologii si pletou pojmy s dojmy,“ doplňuje advokátka.

Rodina podává ústavní stížnost

Vzhledem k tomu, že rodina i právníci Ligy lidských práv považují vydání a vynucování předběžného opatření za bezprecedentní útok na lidské svobody, který je ve zjevném rozporu se zájmem nezletilé, podají proti němu ústavní stížnost.