Paní Valentová si přála porod s empatickou podporou zdravotníků a s co největší ohleduplností k dítěti. Zdravotníci nemocnice v Neratovicích ale její porodní plán nerespektovali a bez jejího informovaného souhlasu či dokonce přes její výslovný nesouhlas provedli řadu zákroků. Tento zážitek se pro ni na dlouhou dobu stal noční můrou a musela vyhledat i psychoterapeutickou pomoc. Nemocnici proto s pomocí Ligy lidských práv žaluje za porodnické násilí s cílem změnit praxi českých porodnic.

Svoji dceru přivedla na svět v Neratovicích v roce 2012. Ihned po příchodu do porodnice dostala naše klientka k podpisu několikastránkový dokument s názvem „Vedení a průběh porodu“. V té chvíli už ale rodila a nedokázala se na text plně soustředit. Na dotaz k personálu ohledně obsahu dokumentu jí bylo odpovězeno, že jde o „souhlas s porodem“. Vzhledem k tomu, že ji nikdo neseznámil s obsahem, ani neměla možnost si dokument v klidu přečíst, rozhodla se souhlas nepodepsat. Tak od samého začátku spadla do skupiny „problémová“ rodička a na její řádně předaný porodní plán nikdo nebral ohled. Přítomnému otci dítěte bylo řečeno, že jejich (zcela legitimní) požadavky personál nesplní – nikdo však neodůvodnil proč.

V rozporu s přáním naší klientky došlo k těmto zásahům:

  • podání oxytocinu
  • polohování do nepříjemné a nevhodné polohy vleže s nohami na držadlech
  • nástřihu hráze (navzdory verbálnímu nesouhlasu, i předem vyslovenému přání)
  • nevydání placenty ke zpracování na výživový doplněk (kapsle)
  • přestřižení pupečníku ihned po porodu, bez možnosti dotepání cenné pupečníkové krve
  • nadto byl ošetřující lékařkou zcela zdravé klientce po porodu znemožněn ambulantní porod a to i poté, co si po telefonické domluvě závazně převzal zdravého novorozence od neonatologa jeho pediatr

Celý porod se tak stal pro naší klientku i jejího partnera opravdu děsivým zážitkem, se kterým se dodnes jako rodina vyrovnávají. V prvním roce po porodu byla paní Valentová nucena vyhledat psychoterapeutickou pomoc, protože po této zkušenosti trpěla post-traumatickým stresem. Rozhodla se ale vůči takovému jednání s rodičkami vymezit a její dlouholetou snahou je, aby se podobné věci neopakovaly.

Nepřiměřené náklady řízení a podjatost znaleckého ústavu

Paní Valentová podala s pomocí Ligy lidských práv na postup personálu porodnice stížnost, kterou vedení obratem zamítlo. Proti nemocnici v Neratovicích jsme proto podali žalobu na ochranu osobnosti, kterou soud zamítnul a uložil klientce povinnost zaplatit protistranně přemrštěnou částku za náklady řízení ve výši přes čtvrt milionu korun.

Znaleckým ústavem v této věci soudkyně určila porodnici U Apolináře. Liga lidských práv obdržela dvě čestná prohlášení žen, ve kterých popisují svoji zkušenost s chováním personálu v této porodnici a jsou takřka identické se zkušeností paní Valentové. Prohlášení ukazují na podjatost tohoto znaleckého ústavu, který obhajuje stejně škodlivou paternalistickou praxi, jako panuje v žalované nemocnici. Posudek, který vypracovali porodník Pavel Calda a porodní asistentka Markéta Školoudová (která se zaměřuje ve své praxi u Apolináře na mrtvorozené děti), má zásadní právní vadu – je nepřezkoumatelný. Neobsahuje totiž žádné odkazy na odborné zdroje, ale pouze názory jeho autorů.

Zásahy do porodu byly údajně nutné z důvodu suspektního CTG monitoru, ovšem paní Školoudová nedokázala vysvětlit, proč namísto násilného ukončení porodu personál rodičce neumožnil změnit polohu. Právě personálem vynucovaná poloha na zádech je totiž dle Mezinárodní federace gynekologie a porodnictví (Federation Internationale de Gynecologie Obstetrique, FIGO) přímým faktorem, který způsobuje tíseň plodu, na kterou vznikalo podezření. Zpracovatelka posudku ale s tímto stanoviskem Mezinárodní federace gynekologie a porodnictví údajně nesouhlasí.

Soudkyně neposoudila za důvod k pochybám o nestrannosti znaleckého ústavu ani to, že podle posledních dostupných údajů se u Apolináře prováděl nástřih hráze u neuvěřitelných 81 % případů všech vaginálních porodů a že tedy personál tohoto pracoviště bude logicky obhajovat i svoji vlastní škodlivou praxi na ženách. Soudkyně zamítla doplnění dokazování dalšími posudky, které jsme navrhli k vyvrácení některých tvrzení v posudku od Apolináře, a rovnou namísto toho rozhodla o zamítnutí žaloby v plném rozsahu.

Podle soudkyně není zásahem do osobnostních práv rodičky zamezení jejímu přání změnit polohu při normálně probíhajícím porodu. Dokonce ani to, že jí personál neumožní odnést sebou placentu, přestože za své rozhodnutí přebírá plně odpovědnost, a nikoho svým jednáním neohrožuje. Podle soudkyně jde výhradně o biologický odpad a nemocnice postupovala v souladu se zákonem, když tento proti vůli rodičky zlikvidovala. Soudkyně zcela ignorovala stanovisko Ministerstva zdravotnictví, které jsme předložili a podle kterého rodička má na vydání placenty právo.

Ze strany soudkyně bohužel došlo nejen k ospravedlnění porodnického násilí a nerespektujícího jednání personálu porodnice, ale také k porušení práva na spravedlivý proces, podobně jako tomu bylo na počátku v případu porodní asistentky Ivany Königsmarkové. V obou případech byla rozhodnutí soudu odvozena od zcela automatického a nekritického převzetí vědecky nepodložených a nepřezkoumatelných (sic!) názorů zpracovatelů posudku (zatímco tito zpracovatelé sami ve své praxi poškozují rodičky stejným způsobem), a na jiné důkazy nebyl brán zřetel a nebyly nijak zohledněny. Jedná se o naprosto chybný postup soudu.

Proti rozsudku jsme samozřejmě podali odvolání a předložili jsme k němu rovněž posudek Markéty Pavlíkové z oboru biomedicínské statistiky (který je založen na důkazech a zpochybnil drtivou většinu tvrzení znaleckého ústavu) a odborné vyjádření z oboru porodní asistence.

Odvolací soud potvrdil zamítnutí žaloby

Krajský soud v Praze nejenže zamítnutí žaloby potvrdil a předložené důkazy zpochybňující posudek od Apolináře zcela ignoroval, ale odmítl i námi podané odvolání za nezletilou s odůvodněním, že tato o sobě ještě nemůže rozhodovat a je tedy v případu „nevinně“. Soud se vůbec nezabýval důvodem žaloby, tedy právy nezletilé, a odmítl věc z důvodu jejího věku, což je velmi vážné pochybení soudu.

Domníváme se, že soud věc odmítl posoudit i proto, že kolizní opatrovnice nezletilé – pracovnice OSPOD Prahy 8 – navrhla zamítnutí nároku nezletilé. Jako důvod uvedla, že rodička se má starat o dítě a ne se soudit (sic!). Odvolací soud se ani neobtěžoval zaslat nám vyjádření protistrany a této kolizní opatrovnice, takže jsme se o vyjádření obou dozvěděli až na odvolacím jednání.

Rozsudek neobsahuje prakticky žádnou právní argumentaci, žádné vypořádání se s právem na svobodný a informovaný souhlas, právem nezletilé na racionální a odůvodněná rozhodnutí právních zástupců, ani s přiměřeností zásahů do práv rodičky a dítěte. Namísto toho soud rodičce sdělil, že měla dost času si lépe vybrat porodnici. V rozsudku také uvedli výmysly, které v předchozím řízení nebyly nijak řešeny, natož prokázány (například že dítě muselo být po porodu resuscitováno nebo že placenta, jejíž vydání rodička požadovala, byla infikovaná a zahnívající).

Zajímavostí je, že v březnu roku 2018 vydala sama ALMEDA, a.s. (resp. VAMED Mediterra), provozovatel nemocnice Neratovice, nemocnice Mělník a dalších šesti zdravotnických zařízení v ČR, veřejné prohlášení o tom, že „odteď“ vydává placenty rodičkám. O placentu si můžete přímo zažádat tímto formulářem. K úpravě legislativy, jak v prohlášení zaměstnanec porodnice píše, nicméně nedošlo, je stále stejná jako v roce 2012, kdy o placentu žádala paní Valentová.

Oba rozsudky Krajského soudu v Praze považujeme za neprofesionální, ignorující zákonem zakotvené právo na informovaná rozhodnutí, rodičovskou odpovědnost a právo na spravedlivý proces. Jsou založené na určité zaujatosti soudců a jejich zřetelnému „obrázku“ o tom, že rodička při porodu nemá právo o sobě rozhodovat, stejně jako rodiče o novorozeném dítěti.

Soudy popřely práva rodičky pod záminkou údajného „ohrožení plodu“, které ale se ale šetřením neprokázalo (!) a odepřely jí i tak samozřejmé právo (které uznává i ministerstvo zdravotnictví) jako je odnesení si placenty a naložení s ní v souladu se svým přesvědčením.

Jediné pozitivum odvolacího rozsudku je snížení nákladů řízení, které soud prvního stupně protiprávně stanovil na extrémních 250.433,- korun. Nově celkové náklady řízení činí 96.800,-. Klientka je povinna tyto náklady uhradit bezodkladně – jinak jí hrozí exekuce. Podpořit zastupování tohoto případu a změnit praxi českých porodnic můžete v této dárcovské kampani.

Případem se nyní zabývá Ústavní soud

Podali jsme dovolání k Nejvyššímu soudu a stížnost na kolizní opatrovnici, která jednala v rozporu s právem (naprosto eliminovala z jednání o dceři otce, jako druhého zákonného zástupce). Nejvyšší soud dovolání zamítnul a proto jsme podali stížnost k Ústavnímu soudu.

Připravujeme také stížnost na znalecký ústav, jelikož ve svém „posudku“ neodpověděl na několik otázek soudu a poškodil obě, rodičku i dítě. 

Případ zastupuje naše právnička a advokátka Zuzana Candigliota.

 

Podniknuté kroky:

Podpořit zastupování tohoto případu a změnit praxi českých porodnic můžete v naší dárcovské kampani.