Krajský úřad zrušil pokutu rodičům, kteří doprovázeli své děti do školy

Krajský úřad Královéhradeckého kraje se zastal rodičů, kteří byli městským úřadem pokutováni za to, že své děti občas doprovázeli až do školní třídy navzdory nařízení ředitele školy. Původní rozhodnutí zrušil a přestupkové řízení zastavil. Právo rodičů na péči a výchovu o jejich děti podle něj může být omezeno jen na základě zákona skrze soudní rozhodnutí.

Rodiče dvou dívek navštěvujících první stupeň základní školy dostali pokutu za to, že své děti několikrát před vyučováním doprovodili až do školní třídy. Městský úřad Nová Paka toto jednání rodičů označil za schválnost, kterou údajně úmyslně narušovali občanské soužití dle zákona o některých přestupcích. Mezi rodinou, učitelským sborem a třídním kolektivem opakovaně docházelo k různým neshodám, na základě kterých se rodiče rozhodli své dcery osobně do školní třídy doprovázet, aby eliminovali vznik dalších možných nepříjemných situací. Celý případ je popsán zde.

Podle Ligy rozhodnutí městského úřadu nemělo oporu v právu, protože rodiče neporušili žádný právní předpis, nikomu neublížili ani nikoho neohrozili. Pouze vykonávali své ústavně zaručené rodičovské právo na péči a výchovu svých dětí. Naopak škola svým jednáním rodičům toto právo v rozporu s právním řádem omezila. Proti rozhodnutí úřadu jsme se s klienty odvolali.

Krajský úřad uznal, že ředitel školy je odpovědný za bezpečnost všech žáků i svých zaměstnanců a za tímto účelem může přiměřeně upravit vnitřní režim školy. Nicméně dodal, že „školní řád nelze chápat jako zákonný podklad pro omezení Listinou zaručených rodičovských práv. Zjednodušeně řečeno, odevzdáním dítěte do vzdělávání ve škole neztrácí rodič své postavení, a tím ani práva vyplývající mu přímo z Listiny.“ K zajištění bezpečnosti ve škole lze využít různé prostředky (kamery u vstupu, elektronický vrátný, bezpečnostní rám apod.), při kterých nemusí docházet k omezování základních práv.

Krajský úřad věc uzavřel s tím, že jednání rodičů postrádalo základní formální znak přestupku, a to protiprávnost, neboť rodiče svým doprovodem nikomu neškodili, nikoho neohrožovali a nenarušovali výuku. Je v pořádku, že ředitel chtěl regulovat pohyb osob ve škole, použil k tomu však nepřiměřené a právem nepodložené metody, kterým zasáhl rodičům dětí do jejich základních práv a svobod.

„Machiavellistický přístup školy a městského úřadu k zajištění bezpečnosti žáků i zaměstnanců je v demokratickém právním státě nepřijatelný. Zvlášť když existuje řada mírnějších prostředků k zajištění bezpečnosti, než je zákaz vstupu rodičů do školy bez předchozí domluvy. Krajský úřad se k věci postavil čelem a správně dovodil, že škola nemůže zasahovat do základních práv a svobod rodičů a jejich dětí, která jim garantuje Listina. Ta může omezit jen soud na základě zákona. Rozhodnutí a zveřejnění případu je důležité proto, aby se podobné incidenty již neopakovaly, a to jak v této konkrétní škole, tak jakékoli jiné škole,“ říká právník Ligy Karel Lach.

Štrasburský soud „posvětil“ systém povinného očkování. Jeden soudce se proti verdiktu ohradil

Evropský soud pro lidská práva dnes vyhlásil rozsudek velkého senátu, kterým většinou 16 soudců ze 17 neshledal porušení práv šesti stěžovatelů, kteří brojili proti represivnímu systému povinného očkování v České republice. Jeden ze stěžovatelů dostal pokutu za neočkování svých dospívajících dětí, ostatním stěžovatelům bylo jako neočkovaným nebo částečně očkovaným dětem odepřeno předškolní vzdělání. K rozsudku připojil své částečně souhlasné a částečně nesouhlasné stanovisko belgický soudce Lemmens a podrobné nesouhlasné stanovisko připojil polský soudce Wojtyczek.

„Pro nás je rozsudek samozřejmě zklamáním, protože zvítězila nekritická očkovací ideologie před důkladným posouzením přiměřenosti vynucování potenciálně rizikového zásahu do tělesné integrity, kterým očkování je. Stejně jako u dřívějšího rozsudku štrasburského soudu ve věci domácích porodů zvítězilo i dnes odebrání odpovědnosti za své zdraví jednotlivcům a jejich předání státním nedůvěryhodným odborníkům, kteří agresivně prosazují svoje zájmy a omezují práva lidí, aniž by to bylo medicínsky opodstatněné a aniž by to dávalo i elementární logiku,“ komentuje rozhodnutí soudu advokátka Zuzana Candigliota, která stěžovatele před soudem zastupovala.

Evropský soud pro lidská práva shledal stížnosti částečně za nepřijatelné, částečně se zabýval právem na ochranu soukromého života stěžovatelů, jehož porušení neshledal. „Soud se ohání obecnými pojmy, jako je sociální solidarita, ochrana veřejného zdraví a nejlepší zájem dítěte, ale nezabýval se celou řadou našich argumentů a podkladů, které poukazovaly na nepřiměřenost systému povinného očkování v České republice. Trefně na to poukázal polský soudce ve svém nesouhlasném stanovisku, podle kterého soud doslova ignoroval argumenty stěžovatelů,“ doplňuje Zuzana Candigliota.

Disentující soudce Krysztof Wojtyczek upozornil například na to, že:

  • vláda nepředložila žádné dokumenty, které by posuzovaly každou nemoc, proti které se povinně očkuje, a zdůvodňovaly nezbytnost povinného očkování
  • soud se nezabýval tím, zda existují méně restriktivní alternativy povinného očkování, zejména systémem dobrovolného očkování, který funguje v celé řadě zemí
  • soud se nezabýval celou řadou relevantních argumentů, které stěžovatelé vznesli, například tím, že podmínění přístupu k předškolnímu vzdělávání očkováním proti tetanu neslouží k ochraně veřejného zdraví, personál mateřských škol nemusí být očkován, Ministerstvo zdravotnictví má neomezenou rozhodovací pravomoc ohledně nařizování očkování nebo že rozhodující osoby jsou v konfliktu zájmů.

Stejně jako u českého Ústavního soudu se i u Evropského soudu pro lidská práva našel pouze jediný soudce, který se kromě obecných floskulí kriticky zabýval přiměřeností právní úpravy povinného očkování.

Nad rozsudkem se pozastavuje lidskoprávní expertka i předsedkyně spolku pro svobodu očkování

Verdikt soudu pro Ligu lidských práv komentuje advokátka a expertka na lidská práva ve zdravotnictví Adéla Hořejší: „Evropský soud pro lidská práva se konzistentně hlásí k východisku, že právo jednotlivce rozhodovat o svém těle je samotným jádrem lidských práv a požívá nejvyšší ochrany. Z mého pohledu se tímto rozhodnutím odchýlil nebezpečným směrem zejména tím, že rezignoval na kritické zkoumání národní úpravy a její odůvodněnosti a přiměřenosti a akceptoval obecné tvrzení státu, že chrání společnost, aniž by to bylo podloženo odbornými analýzami.“ Dále advokátka doplňuje: „Soud nám vysílá zprávu, že stát je takový náš tatínek, který ví nejlépe, co potřebujeme, poslušnost je oceňována, autonomie sankcionována, pro naše vlastní dobro. Paternalistické pojetí státu však neodpovídá deklarovanému standardu lidských práv.“

K rozhodnutí se vyjadřuje i Martina Suchánková ze spolku ROZALIO, který prosazuje svobodné a informované očkování: „Pozastavujeme se nad tím, že se soudu jeví v pořádku odpírání přístupu dětí k předškolnímu vzdělávání, když je tímto Česká republika v rámci Evropy takřka raritou. V drtivé většině evropských zemích toto není běžnou praxí a děti ve školkách jsou stejně zdravé jako děti v našich školkách. Kdyby toto opatření bylo tak nesmírně důležité pro ochranu zdraví dětí, jak je možné, že jinde jsou děti zdravé i bez toho?“

Shrnutí případů s popisem hlavních argumentů najdete v minulé tiskové zprávě z července 2020, kdy proběhlo slyšení před velkým senátem štrasburského soudu.

Dva z projednaných případů jsou podrobně popsány zdezde.

Ústavní soud znovu posvětil porodnické násilí – ideologicky se připojujeme k Polsku

Násilí na rodičce nás nezajímá, ale zaujala nás placenta – tak by se dal vystihnout dnešní nález tříčlenného mužského senátu Ústavního soudu ve složení Suchánek, Šimíček a Zemánek. Ústavní soud neřešil argumentaci stěžovatelky týkající se porodnického násilí a nespravedlivého procesu, ignoroval mezinárodní odborná doporučení a namísto toho se „pitval“ v otázce práva na vydání placenty rodičce, což v tomto sporu byla marginální otázka. Ústavní soud tak opět promarnil příležitost postavit se za základní práva žen, mezi která patří právo na nedotknutelnost osoby a právo na informovaný souhlas se zákroky, a ideologicky se připojil k polskému Ústavnímu soudu, který nedávno ženám znemožnil interrupce a který stejným zpátečnickým způsobem odmítá rozhodování žen o vlastním těle ve věci reprodukčního zdraví. Klientka se obrátí se stížností k Výboru OSN pro odstranění diskriminace žen. 

Stížnost podala naše klientka, která byla zdravá a chtěla rodit přirozeně, ale při svém porodu v roce 2012 v nemocnici Neratovice se setkala s násilným postupem personálu – násilným držením na porodnickém lůžku a zákrokům proti své vůli, mimo jiné s nástřihem hráze. Obecné soudy v řízení na ochranu osobnosti neposkytly jejím právům ochranu, ignorovaly její předložené nebo navrhované důkazy a řídily se pouze tendenčním a odborně nepodloženým znaleckým posudkem jiné nemocnice, která porušuje práva rodiček stejně jako žalovaná nemocnice. Celý případ a vývoj soudního řízení je podrobně popsán zde. Klientka se svým svědectvím vystoupila v dokumentárním filmu Neviditeľná – Unseen, který byl uveden v minulém roce na Slovensku a u nás zatím čeká na premiéru. 

Podstatou případu je právo na svobodný a informovaný souhlas, které platí i při porodu 

„Podstatou tohoto případu je právo ženy na to, aby nikdo nedělal na jejím těle nic bez jejího souhlasu nebo dokonce proti její vůli, právně řečeno jde o právo na svobodný a informovaný souhlas se zákroky a právo odmítnout jakýkoliv zákrok. Toto právo má o to větší význam v českém porodnictví, ve kterém se prokazatelně nadužívají invazivní a poškozující zásahy, o čem na základě statistik informuje například web jaksekderodi.cz, vysvětluje advokátka Zuzana Candigliota, která stěžovatelku před Ústavním soudem zastupovala. 

Selhání českých soudů v čele Ústavním soudem lze podle advokátky přirovnat k tomu, jak kdyby v případě znásilnění žena namítala, že pohlavní styk proběhl proti její vůli, ale soudy by konstatovaly, že postup násilníka byl podle názoru jiných násilníků technicky „lege artis“, tedy vpořádku, a odmítly by se zabývat nesouhlasem ženy. „I když se v případech porodnického násilí argumentuje údajnou ochranou nenarozeného dítěte, nelze odhlédnout od dvou věcí – 1) v tomto případě nebyla zjištěna žádná patologie u rodičky, ani nenarozného dítěte, 2) ale i kdyby byla nějaká patologie zjištěna, tak Listina základních práv a svobod a Úmluva o biomedicíně zajišťují nedotknutelnost osoby a právo na informovaný souhlas, které mohou být omezeny pouze v případech stanovených zákonem, ale žádná zákonná výjimka pro případ porodu stanovena není,“ doplňuje advokátka. 

České soudy dávají porodnickému násilí zelenou

Přestože v českém právu nikdy nevznikaly pochybnosti o tom, že i při porodu platí právo ženy na svobodný a informovaný souhlas včetně práva odmítnout jakýkoliv zákrok, v roce 2015 Ústavní soud dal zelenou“ zákrokům bez souhlasu rodičky, tedy porodnickému násilí. Stalo se tak nálezem, podle kterého je možné práva rodičky omezit z důvodu ochrany nenarozeného dítěte, ale omezení musí být přiměřené. Ústavní soud ovšem zcela opomenul, že k takovému závěru chybí zákonná úprava, neboť zákon práva rodičky nijak neomezoval a neomezuje. Dá se to přirovat k situaci, kdy zákon upravuje právo žen podstoupit interrupci za stanovených podmínek, ale do toho by vstoupil Ústavní soud svýkladem odporujícímu zákonu, že v zájmu plodu je možné ženám právo odepřít,“ vysvětluje advokátka Candigliota. 

Na základě uvedeného nálezu začalo být schvalováno porodnické násilí v dalších případech. Nejprve v prvním případě porodnického násilí, který Liga lidských práv řešila a který je podrobně popsán zde. Tímto případem se odmítl zabývat Evropský soud pro lidská práva, který stížnost bez odůvodnění odmítl. Druhým případem je tento aktuální případ. Oba případy mají celou řadu společných znaků, například to, že ženy byly zdravé a chtěly rodit přirozeně, ale narazily na zdravotníky, kteří byli zvyklí zasahovat do porodu a naopak nebyli zvyklí na neposlušnost rodiček, proto proti nim použili násilí.dále mají společné to, že soudy nekriticky přijaly tendenční a nepodložené znalecké posudky a odmítly jakékoliv jiné důkazy. Přitom ke kritickému zhodnocení znaleckých posudků v porodnictví vyzval jiný senát Ústavního soudu už v roce 2013 v případu porodní asistentky Ivany Königsmarkové, ve kterém také figurovaly nedůvěryhodné znalecké posudky a ve kterém se jednalo o domácí porod a snahu potrestat neposlušnost k porodnickému systému. V tomto ohledu je dnešní nález Ústavního soudu zpátečnický. 

„Český stát se snaží kopat do neposlušných rodiček a porodních asistentek ze všech stran. Ženám, které našly odvahu a bránily se porodnickému násilí, soudy odmítají poskytnout soudní ochranu a ještě je potrestají náhradou vysokých nákladů řízení. Ženám, které nechtějí riskovat porodnické násilí, a rozhodnou se pro porod doma, stát hází klacky pod nohy tím, že jim znemožňuje si k porodu vzít porodní asistentku. A porodním asistentkám, které poskytují péči u porodu doma, stát ukládá obrovské pokuty,“ komentuje tažení státu proti ženám advokátka Candigliota. 

Liga lidských práv řeší všechny tyto typy případů a aktivně prosazuje změny českého porodnictví směrem k respektování práv rodiček, umožnění porodním asistentkám vykonávat svoji činnost včetně péče při domácím porodu a k vyvozování odpovědnosti za porodnické násilí. Liga na zastupování případů porodnického násilí spustila fundraisingovou kampaň, pomocí které veřejnost může podpořit podání stížnosti proti České republice k Výboru OSN pro odstranění diskriminace žen. 

Porodnické násilí jako systémový problém 

Na fenomén porodnického násilí reaguje celá řada mezinárodních i vnitrostátních orgánů. Zvláštní zpravodajka OSN proti násilí na ženách vydala v roce 2019 doporučení vztahující se k porodnickému násilí, které vyžaduje respektování práva na svobodný a informovaný souhlas při porodu, ale i vyvozování odpovědnosti a poskytnutí soudní ochrany při porušení práv žen. Výbor OSN pro odstranění diskriminace žen (CEDAW) již v roce 2016 vyzval Českou republiku k zajištění toho, že při porodu budou veškeré zákroky prováděny pouze s předchozím svobodným a informovaným souhlasem ženy. Světová zdravotnická organizace (WHO) v roce 2014 vydala prohlášení k porodnickému násilí s varováním, že tyto praktiky porušují práva žen, odrazují je od vyhledání péče a mají negativní důsledky pro jejich zdraví. Nejnovější vládní strategie rovnosti žen a mužů přiznává existenci porodnického násilí jako formy špatného zacházení na ženách, které je třeba řešit. Všechny tyto dokumenty Ústavní soud zcela ignoroval. 

Problematiku porodnického násilí v České republice také podrobně analyzuje odborný text advokátky Adély Hořejší „Porodnické násilí. Jak (staří) muži rozhodují o tělech (mladých) žen“, který vyšel v loňském roce v unikátní publikaci „Mužské právo. Jsou právní pravidla neutrální?“. Autorka v textu podrobně analyzuje násilí na ženách při porodu nejen v individuální rovině, ale jako systémový a strukturální problém, do kterého jsou zapojeni nejen zdravotníci, ale též znalci a státní moc mj. prostřednictvím soudů. Tato kolaborace se plně projevila i v tomto případě. 

Bližší informace poskytne:

Zuzana Candigliota, advokátka, tel.: 607 005 043, e-mail: zuzana.candigliota@llp.cz 

Nedobrovolně sterilizovaným osobám svitla naděje – zákon o odškodnění prošel prvním čtením

Poslanecká sněmovna dnes v prvním čtení projednala návrh zákona na odškodnění osob sterilizovaných v rozporu s právem. Zákon posunula do druhého čtení významnou podporou 77 hlasů z 98 přítomných a odsouhlasila také jeho projednání v organizačním výboru ve zkrácené lhůtě. Po roce a půl od předložení návrhu zákona tak vrátila sterilizovaným ženám i mužům naději na přijetí zákona ještě v tomto volebním období.

Přijetím zákona Česká republika odškodní závažné zásahy do lidských práv obětí jako je právo na tělesnou a duševní integritu, soukromý a rodinný život a také lidská důstojnost. Na mezinárodním poli je Česko dlouhodobě terčem kritiky za neodškodnění obětí. Naposledy zástupce českého státu vyzvala Komisařka pro lidská práva Rady Evropy Dunja Mijatović ve svém dopise.

Hlavní předkladatelka návrhu profesorka Helena Válková dnes upozornila na časovou naléhavost projednání zákona, který čekal rok a půl ve sněmovně na první čtení. Oběti jsou ve vysokém věku a mnohdy špatném zdravotním stavu a odškodnění nepočká. Z původních odhadovaných 7000 obětí se odškodnění dočká jen asi 400 z nich.

Nedobrovolné sterilizace představují neoprávněný, hluboký a takřka nenapravitelný zásah do lidské osobnosti, který má závažné dopady do mnoha oblastí lidského života. Vrcholné soudy ČR se shodly na nutnosti přiznat za tyto závažné zásahy do osobnostních práv náhradu nemajetkové újmy v penězích. Zároveň se však oběti protiprávních sterilizací, po otevření tohoto tématu ve společnosti, již nemohly efektivně domoci odškodnění soudní cestou, neboť jejich nároky byly promlčeny. Přijetí zákona je tak jedinou cestou, jak může český stát napravit tyto staré, ale závažné křivdy.

Za organizace:
Sandra Pašková, Liga lidských práv
Elena Gorolová, spolek nedobrovolně sterilizovaných žen
Gwendolyn Albert, Romea
Kumar Vishwanathan, Vzájemné soužití
Ruben Pellar, historik a překladatel

 

V reakci na odmítnutí ústavní stížnosti dívky neočkované proti tetanu podá rodina novou ústavní stížnost

Ústavní soud zcela nestandardně vyřídil ústavní stížnost dívky, která měla být odebrána matce na základě předběžného opatření kvůli tomu, že nebyla očkována proti tetanu. Rodina podá prostřednictvím Ligy lidských práv novou ústavní stížnost v téže věci a pak se případně obrátí k Evropskému soudu pro lidská práva. Celý případ je popsán zde.

Ústavní soud dnes vydal tiskovou zprávu a zveřejnil usnesení, kterým byla odmítnuta ústavní stížnost rodiny, a to aniž by vyčkal doručení rozhodnutí stěžovatelům a aniž by vůbec uplynula lhůta pro podání, a tedy i doplnění ústavní stížnosti. „Nechali jsme si zpracovat odborné vyjádření, které jsme k ústavní stížnosti chtěli ve lhůtě pro její podání doplnit. Ústavní soud nám v tom nestandardně rychlým odmítnutím stížnosti zamezil, což považuji za porušení práva na spravedlivý proces. Vzhledem k tomu, že nám dosud neuplynula lhůta pro podání ústavní stížnosti, podáme ústavní stížnost novou,“ uvádí k tomu advokátka Zuzana Candigliota.

Samotné rozhodnutí Ústavního soudu advokátka považuje za ideologicky paternalistické a ignorující nejlepší zájem dítěte. „Dítě ve skutečnosti ohroženo nebylo – bylo zaléčeno antibiotiky a imunoglobulinem, což podle odborných zdrojů i námi oslovených lékařů bylo pro ochranu dítěte dostatečné. Soudy včetně Ústavního soudu vycházely pouze z tendenčního tvrzení nedůvěryhodné nemocnice, která jeden den dítě propustila na negativní reverz s výslovným vyjádřením, že dítě ohroženo není, a na druhý den zalarmovala úřady, že dítě ohroženo je. Soudy si tvrzení nemocnice nijak neověřily u nezávislého expertního subjektu, a to ani následně. Dítě ohroženo nebylo a celý zásah státu a pokusy o odebrání dítěte byly jen hon na čarodějnice, který se vyšší instance pouze nedůvěryhodně a agilně pokusily krýt,“ komentuje advokátka rozhodnutí Ústavního soudu.

Ne rodiče s jiným názorem, ale rozhodnutí Ústavního soudu ve skutečnosti ohrožuje zdraví dětí

„Pokud tady něco představuje ohrožení zdraví dětí, tak je to právě hodnotově vadné rozhodnutí Ústavního soudu. To, že Ústavní soud dává nemocnicím bianko šek k věznění dětí, jejichž rodiče mají na očkování nebo léčbu jiný názor, povede k tomu, že tito rodiče se v případě zranění dítěte budou vyhýbat ošetření dítěte v nemocnici a nebo budou nepravdivě lékařům tvrdit, že je dítě řádně očkováno, což může vést k nesprávným léčebným postupům,“ vysvětluje negativní dopady rozhodnutí Ústavního soudu advokátka Zuzana Candigliota. Podle ní někteří ústavní soudci dlouhodobě před ochranou nejlepšího zájmu dítěte upřednostňují svoje osobní ideologické přesvědčení, což ukázal i nedávný případ zamítnutí návrhu, který směřoval k uznání zahraničního osvojení dítěte homosexuálním párem.

Předběžné opatření u neočkované dívky bylo zrušeno. Soud zahájil další řízení.

Okresní soud v Českém Krumlově ve středu zrušil předběžné opatření, kterým měla být neočkovaná dívka předána do péče Nemocnice České Budějovice. Ke zrušení došlo s odůvodněním, že matka zdravotní stav dítěte řeší, dítě je sledováno praktickou lékařkou a důvody pro vydání předběžného opatření pominuly. Projednávání rodiny před tímto soudem ale nekončí, soud před týdnem zahájil řízení o preventivní, výchovná a sankční opatření, ve kterém se bude zabývat péčí rodičů o nezletilou.

Více informací o případu je v předchozím tiskových zprávách (1, 2) a v popisu případu na webu Ligy lidských práv.

Mezitím také došlo k tomu, že nemocnice v reakci na stížnost matky odmítla jakékoliv své pochybení a že si soud od nemocnice vyžádal další odborné vyjádření. „Z případu je evidentní, že se soud jen snaží krýt svůj předchozí postup a postup nemocnice, kterou bere jako objektivního partnera a předkladatele medicínských informací. Přitom soud zcela ignoruje, že nemocnice už jednala tendenčně a je v evidentním konfliktu zájmů. Soud nebyl od začátku případu, tedy po dobu tří týdnů, schopen si obstarat nezávislé odborné vyjádření od nestranného subjektu,“ kritizuje postup soudu advokátka matky a právnička Ligy lidských práv Zuzana Candigliota.

Podle advokátky mělo být předběžné opatření zrušeno už dávno a z vlastní inicitivy soudu, protože bylo zjevné, že nebylo prokázáno žádné vážné ohrožení nezletilé, která byla propuštěna na negativní reverz se závěrem, že není v přímém ohrožení života, a která byla zaléčena antibiotiky a imunoglobulinem. Očkování nezletilé jako preventivní zákrok do budoucna vynucovat nelze předběžným opatřením, ale ani jinak.

Advokátka proto považuje zahájení řízení o preventivní, výchovná a sankční opatření při výchově nezletilé nejen za nedůvodné, ale přímo za šikanózní. „Pokud se tímto řízením soud snaží vynutit si očkování nezletilé proti tetanu jako preventivní zákrok do budoucna, jde o zcela zbytečné řízení, protože vynucovat očkování proti svědomí rodiče a proti vůli samotného dítěte, které je již schopno se s ohledem na svůj věk vyjádřit, nelze. Vedení tohoto řízení tedy nelze vnímat jinak, než jako šikanu vůči matce, která si dovolila nerespektovat předběžné opatření soudu, protože v případě ostatních desetitisíců rodičů neočkovaných dětí žádné takové řízení zahájováno není,“ vysvětluje advokátka, která bude nadále rodinu zastupovat.