Kauza zákazu otců u porodu se vrací k městskému soudu

Ve spolupráci s nastávajícími rodiči jsme soudně napadli zákaz přítomnosti otců u porodu, který pod záminkou koronaviru přijalo Ministerstvo zdravotnictví. Právě byla v této věci vydána dvě rozhodnutí – Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu. Další naděje na přezkum zásahu do práv rodičovských párů, který považujeme za neodůvodněný a nepřiměřený, přinesl rozsudek Nejvyššího správního soudu, který věc vrací Městskému soudu v Praze. To ale neznamená, že mají žalobci vyhráno a že se jim podaří docílit soudního přezkumu zákazu, který už byl několikrát pozměněn, přičemž aktuální zákaz už mnohem mírněji zasahuje do práv rodiček.

Stručně je možné soudní řízení shrnout takto: Nejprve jeden z rodičovských párů podal správní žalobu – návrh na zrušení opatření obecné povahy k Městskému soudu v Praze. Hned na druhý den po podání žaloby ale ministerstvo zákaz zrušilo a vydalo nový obdobný zákaz, což bylo pro soud důvodem k odmítnutí žaloby bez možnosti jejího doplnění i proti novému zákazu. Rodiče z důvodu odepření soudní ochrany podali kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Vzhledem k tomu, že se cesta správního soudnictví ukázala jako neefektivní, další skupina dotčených rodičů podala proti zákazu hromadnou ústavní stížnost.

Zatímco ústavní stížnost byla z procesních důvodů odmítnuta, Nejvyšší správní soud dal stěžovatelům zapravdu a shledal, že odmítnutí návrhu Městským soudem bylo nezákonné. Nejvyšší správní soud uvedl, že „v případě tvrzeného zásahu do ústavně zaručených práv a svobod je úkolem soudů důsledně strážit, aby jejich procesním postupem nedošlo k odepření spravedlnosti (denegatio iustitiae), tím spíše za situace zvýšeného rizika pro zachování práv a svobod v mimořádných stavech.“

Věc se tedy vrací zpět k Městskému soudu v Praze, ale věcnému přezkumu zákazu může zabránit to, že mezitím byla opatření plošně zakazující přítomnost otců u porodu zrušena a nahrazena mírnějším opatřením, které může být také kdykoliv zrušeno. „Žalobci chtějí docílit přezkumu nyní již zrušených opatření z hlediska jejich odůvodněnosti, přiměřenosti a zákonnosti, protože podobná situace se může kdykoliv v budoucna opakovat a pod jakoukoliv záminkou může dojít k nepřiměřeným zásahům do práv rodiček a pacientů, přestože jsou takové zásahy v rozporu s odbornými doporučeními.“ vysvětluje advokátka Ligy Zuzana Candigliota. V tomto případě ministerstvo zákaz přijalo v rozporu s doporučením Světové zdravotnické organizace, přitom nebylo schopno ani na žádost o informace doložit žádné podklady, na základě kterých k zákazu přistoupilo (více informací v naší dřívější tiskové zprávě).

K řízení před Městským soudem v Praze se mohou jako osoby zúčastněné na řízení i nadále připojit další rodiče, kteří byli zákazem dotčeni a poškozeni. Podle Nejvyššího správního soudu bude muset Městský soud v Praze posoudit, zda umožní jejich účast na řízení. Pokyny, jak se připojit k řízení, najdou zájemci zde.

Více informací poskytne:

Zuzana Candigliota
advokátka, Liga lidských práv
e-mail: zuzana.candigliota@llp.cz
tel.: 607 005 043

 

 

 

Nezavádějte povinné očkování proti koronaviru, požaduje nová petice

V případě, že se podaří vyvinout a uvést na český trh vakcínu proti koronaviru SARS-CoV-2, mělo by rozhodnutí, zda se očkovat, zůstat na svobodném uvážení každého občana. V petici za dobrovolnost očkování proti koronaviru to požaduje Liga lidských práv (LLP) a spolek ROZALIO – Rodiče za lepší informovanost a svobodnou volbu v očkování. Petice vznikla na základě ohlasů veřejnosti, která chce už předem vyjádřit svůj názor, že nesouhlasí se zavedením povinnosti a vynucování tohoto očkování.

V České republice byla v souvislosti s bojem proti koronaviru přijata řada opatření omezujících lidská práva a svobody, přičemž některá z nich nebyla přiměřená a odůvodněná. Povinnost očkování proti nemoci patří mezi další možné budoucí opatření, o kterém se diskutuje. Avšak nikdo by neměl být nucen strpět zákrok, který nese možná zdravotní rizika a vzhledem ke krátké době testování není jistá jeho účinnost.

“Nedotknutelnost osoby, svoboda svědomí, právo na svobodný a informovaný souhlas, nadřazenost zájmu a blaha každého člověka nad zájmy společnosti a vědy jsou hodnoty chráněné na úrovni ústavního pořádku,” říká advokátka Zuzana Candigliota z Ligy lidských práv.

Podle LLP a Rozalia by měl každý občan mít právo vyhodnotit si na základě informací přínos očkování a rozhodnout se, zda jej podstoupí či nikoliv.

“Máme pochopení pro naději upínající se k vývoji vakcíny a rozumíme zavádění některých plošných opatření ve snaze ochránit zdraví občanů. V případě, že bude dostupná vakcína, by však mělo zůstat na každém z nás, zda využije možnost očkování, nebo zvolí jinou ochranu,” doplňuje Martina Suchánková, předsedkyně spolku Rozalio.

Peticí proto obě organizace vyzývají zákonodárce, vládu a Ministerstvo zdravotnictví, aby:

  • při přijímání opatření proti šíření koronaviru bylo plně respektováno právo každého jednotlivce na svobodný a informovaný souhlas s očkováním,
  • očkování proti koronaviru nebylo zaváděno jako povinné,
  • tímto očkováním nebyly podmiňovány žádné běžné aktivity, jako je vzdělávání, práce a podnikání, cestování a využívání veřejně nabízených služeb.

Celé znění online petice je zveřejněno zde, kde ji zájemci mohou také podepsat.

 

Bližší informace poskytnou:

Zuzana Candigliota
advokátka, Liga lidských práv
e-mail: zuzana.candigliota@llp.cz
tel. 607 005 043

Martina Suchánková
předsedkyně Rozalio
e-mail: rozalio@rozalio.cz
tel. 605 214 798

Jak řešit neposkytnutí zdravotní péče nejen v době koronaviru

Kvůli mimořádným opatřením vlády byly uzavřeny nebo omezeny nejrůznější provozovny. Co když ale svou činnost přerušil ambulantní lékař? A co když vás poskytovatel zdravotních služeb, ať už jde o nemocnici nebo ambulantního poskytovatele, nepřijal do péče nebo vám odmítl péči poskytnout? Pojďme se společně podívat na to, co na tyto situace říká právo.

Předtím, než se pustíme do výkladu zákonných ustanovení, je třeba zmínit, že Ministerstvo zdravotnictví ČR vydalo dne 16. 3. 2020 opatření obecné povahy, kterým nařídilo poskytovatelům zdravotních služeb akutní lůžkové péče, aby omezili provádění plánovaných zdravotních výkonů na míru nezbytně nutnou. V ostatních případech se však poskytovatelé musí dál řídit zákonem. Jen pro vysvětlení – poskytovatel může být jak fyzická, tak i právnická osoba, která má oprávnění k poskytování zdravotních služeb, takže poskytovatel je jak samostatný praktický lékař, tak i nemocnice.

Může poskytovatel přerušit poskytování zdravotních služeb?

Pod pojmem „přerušení“ zákon o zdravotních službách (§ 26/1 ZZS) rozumí neposkytování zdravotních služeb nepřetržitě po dobu delší než 1 měsíc, nejdéle na dobu 1 roku. Přerušit poskytování zdravotních služeb může každý poskytovatel bez uvedení důvodu, má ale povinnost to oznámit nejpozději 60 dnů předem krajskému úřadu a zdravotním pojišťovám, s kterými má smlouvu, a také informaci zpřístupnit pacientům. Tato lhůta však nemusí být dodržena, pokud důvod přerušení neumožnil včasné oznámení, v takovém případě musí poskytovatel oznámení učinit bez zbytečného odkladu. V případě, že se např. ambulantní lékař rozhodl přerušit poskytování zdravotních služeb z důvodu ohrožení koronavirem a nedostatku ochranných pomůcek, může tak učinit i bez dodržení uvedené lhůty.

Pokud tedy váš registrující lékař přerušil poskytování zdravotních služeb a váš zdravotní stav vyžaduje zdravotní péči, máte možnost:

Váš původní lékař, který činnost přerušil, je povinen předat jinému poskytovateli kopii vaší zdravotnické dokumentace nebo výpis z ní za účelem zajištění návaznosti zdravotních služeb (§ 26/3 ZZS). Také je povinen zpřístupnit pacientům informaci o poskytnutí neodkladné péče jiným poskytovatelem v rámci jeho ordinační doby (§ 45/2e ZZS).

Může mě poskytovatel odmítnout přijmout do péče?

Poskytování zdravotních služeb je v ČR založeno na tom, že si pacient může svobodně zvolit poskytovatele zdravotních služeb, přičemž výjimky stanoví jen zákon. Ty jsou odůvodněny hlavně tím, aby nedošlo k přetížení jednoho poskytovatele a snížení kvality zdravotních služeb.

Zákon stanoví 4 důvody, pro které může poskytovat odmítnout přijmout pacienta do péče:

  • Překročení únosného pracovního zatížení, v jehož důsledku by mohlo dojít ke snížení úrovně kvality a bezpečnosti poskytovaných zdravotních služeb již přijatým pacientům, tzn. že poskytovatel má již plnou kapacitu.
  • Provozní důvody, nedostatečné personální zabezpečení nebo technické a věcné vybavení zdravotnického zařízení – v souvislosti s koronavirem to může být např. nedostatek ochranných pomůcek, který je odůvodněně vyhodnocen jako překážka v poskytování péče dalším pacientům.
  • V případě praktických lékařů vzdálenost místa pobytu pacienta, která by neumožňovala výkon návštěvní služby.
  • Poskytovatel nemá smlouvu se zdravotní pojišťovnou pacienta.

Poskytovatel však nesmí pacienta odmítnout přijetí pacienta do péče, pokud je třeba mu poskytnout neodkladnou péči, jde-li o porod nebo o zdravotní služby, které jsou nezbytné z hlediska ochrany veřejného zdraví nebo ochrany zdraví při práci, dále jde-li o krizové situace nebo výkon ochranného léčení nařízeného soudem (§ 48/3 ZZS, § 5/1a ZZS).

Důvody odmítnutí přijetí pacienta do péče posuzuje poskytovatel, který je povinen o tom pacientovi vydat písemnou zprávu s uvedením důvodu odmítnutí (§ 48/5 ZZS).

Může mi poskytovatel, který mě má již v péči, odmítnout poskytnout zdravotní služby?

Zde může jít o odmítnutí či odložení jednorázového ošetření, stejně jako o úplné vyloučení pacienta z péče (ukončení péče). Tímto odmítnutím může být ohrožena místní a časová dostupnost zdravotní péče.

Odmítnutí jednorázového ošetření

U jednorázového ošetření se z logiky věci uplatní kapacitní a provozní důvody stejně jako u předchozí otázky, a to s výjimkou neodkladné a jiné výše uvedené nezbytné péče.

V případě odložení ošetření je potřeba vycházet z nařízení vlády o místní a časové dostupnosti zdravotních služeb, podle kterého se plánovaná péče (jiná než neodkladná a akutní péče) poskytuje „ve lhůtě, která je lékařsky odůvodnitelná a vychází z objektivního lékařského posouzení současného zdravotního stavu pojištěnce, anamnézy a pravděpodobného průběhu jeho nemoci, bolestivosti nebo povahy jeho onemocnění“. Tuto lhůtu stanoví při sestavení individuálního léčebného postupu ošetřující zdravotnický pracovník, který tuto péči indikoval, přičemž lhůta nesmí překročit lhůtu stanovenou pro tuto plánovanou hrazenou péči v příloze č. 2 k tomuto nařízení.

Kromě toho zákon o zdravotních službách (§ 50) dává zdravotnickému pracovníkovi (nejčastěji je to zaměstnanec poskytovatele, ale též zdravotnický pracovník přímo jako poskytovatel) právo neposkytnout zdravotní služby v případě, že by došlo při jejich poskytování k přímému ohrožení jeho života nebo k vážnému ohrožení jeho zdraví. Dále může odmítnout poskytnutí zdravotních služeb pacientovi v případě, že by jejich poskytnutí odporovalo jeho svědomí nebo náboženskému vyznání. O této skutečnosti je povinen ihned informovat poskytovatele, který zajistí pacientovi jiného zdravotnického pracovníka. Nemůže-li poskytovatel zajistit jiného zdravotnického pracovníka, zajistí pacientovi jiného poskytovatele, který mu zdravotní služby poskytne, pokud pacient zajištění jiného poskytovatele neodmítne (záznam o odmítnutí je součástí zdravotnické dokumentace). Zdravotnický pracovník nemůže odmítnout poskytnutí zdravotních služeb pacientovi z důvodu svědomí a náboženského vyznání, pokud by tím došlo k ohrožení života pacienta nebo k vážnému ohrožení jeho zdraví a poskytovatel není schopen zajistit poskytnutí zdravotních služeb jiným zdravotnickým pracovníkem.

Úplné vyloučení z péče

Poskytovatel může zcela ukončit péči o pacienta pouze ze zákonem stanovených důvodů. Přitom současně platí, že ukončením péče nesmí dojít k bezprostřednímu ohrožení života nebo vážnému poškození zdraví pacienta a také nelze ukončit péči o pacienta v případě neodkladné a jiné výše uvedené nezbytné péče (§ 48/2 a 3 ZZS).

Jde o tyto zákonné důvody:

  • Poskytovatel prokazatelně předá pacienta s jeho souhlasem do péče jiného poskytovatele – tento důvod tedy nelze uplatnit bez souhlasu pacienta.
  • Pominou důvody pro poskytování zdravotních služeb, což znamená, že Váš zdravotní stav již nevyžaduje další zdravotní péči tohoto poskytovatele. Tento důvod se neuplatní, pokud jde o registrujícího poskytovatele v primární ambulantní péči (praktický lékař, zubní lékař, gynekolog).
  • Pacient vysloví nesouhlas s poskytováním veškerých zdravotních služeb.
  • Pacient závažným způsobem omezuje práva ostatních pacientů, úmyslně a soustavně nedodržuje navržený individuální léčebný postup, pokud s poskytnutím zdravotních služeb vyslovil souhlas, nebo se neřídí vnitřním řádem a jeho chování není způsobeno zdravotním stavem.
  • Pacient přestal poskytovat součinnost nezbytnou pro další poskytování zdravotních služeb, kromě případu, kdy neposkytování součinnosti souvisí se zdravotním stavem pacienta.

Stejně jako u odmítnutí přijetí do péče platí to, že důvody ukončení péče posuzuje poskytovatel, který je povinen o tom pacientovi vydat písemnou zprávu s uvedením důvodu ukončení (§ 48/5 ZZS).

Jaké má zdravotník/poskytovatel práva a povinnosti v souvislosti s koronavirem?

Zdravotník má právo na informaci od pacienta, že je pacient nosičem infekční nemoci dle zákona o ochraně veřejného zdraví, a o dalších závažných skutečnostech týkajících se pacientova zdravotního stavu (§ 50/1a ZZS). Pacient má tedy povinnost zdravotníka upozornit na to, že je nebo může být nakažen koronavirem.

Dále má zdravotník právo neposkytnout zdravotní služby, pokud by tím došlo k přímému ohrožení jeho života nebo vážnému ohrožení zdraví (§ 50/1b ZZS), což je více rozvedeno výše. V souvislosti s koronavirem se může jednat o situaci, kdy zdravotník spadá do rizikové skupiny, která je ohrožena ve zvýšené míře.

Co se týká povinností poskytovatele v souvislosti s koronavirem, pak je potřeba zmínit především povinnost neprodleně ohlásit orgánu ochrany veřejného zdraví zjištění infekčního onemocnění nebo podezření na ně a také zajistit provedení prvních nezbytných opatření k zamezení šíření onemocnění včetně odběru biologického materiálu a jeho vyšetření, další opatření provádí dle pokynu orgánu ochrany veřejného zdraví (§ 62/1 zákona o ochraně veřejného zdraví – ZOVZ).

Jak se bránit proti porušení práv a neoprávněnému odepření péče?

V případě, že pacient domnívá, že poskytovatel porušil jeho práva a neoprávněně mu odepřel zdravotní péči, má několik možností řešení.

Jak je už uvedeno výše, pacient si může zvolit jiného poskytovatele nebo požádat svou zdravotní pojišťovnu o zajištění místně a časově dostupného poskytovatele hrazených služeb.

Dále je možné využít právních prostředků k ochraně svých práv, ale problémem mohou být chybějící důkazy. Proto je dobré vědět, že pacient má právo si pořizovat nahrávky hovorů (telefonních i při osobním styku) se zdravotníky pro ochranu svých práv, a to i bez jejich souhlasu a bez upozornění (§ 88 občanského zákoníku).

Pacient dále může na zdravotníka nebo poskytovatele podat stížnost dle zákona o zdravotních službách (§ 93 a násl.), která se nejprve podává samotnému poskytovateli a v případě, že není řádně vyřízena, může podat stížnost správnímu orgánu, který poskytovateli udělil oprávnění k poskytování zdravotních služeb (nejčastěji krajský úřad, odbor zdravotnictví). V případě pochybení lékaře je možné podat stížnost i k České lékařské komoře.

V případě, že je život a zdraví pacienta v ohrožení, je možné se obrátit na soud s návrhem na předběžné opatření. Soud musí rozhodnout do 7 dnů a může poskytovateli nařídit poskytnutí zdravotní péče. Vzhledem k tomu, že by soud mohl odmítnout nedostatečně odůvodněný a podložený návrh, doporučujeme využít služeb advokáta se zaměřením na zdravotnické právo. V případě vzniku újmy také můžete podat na poskytovatele žalobu na náhradu újmy na zdraví nebo jiné újmy.

V závažných případech, kdy odepřením péče mohlo dojít k některému z trestných činů proti životu a zdraví, je možné podat trestní oznámení.

Žádáme Ústavní soud o přezkum plošného zákazu otců u porodu

Včera jsme za desítku rodičovských párů nebo nastávajících rodičů podali hromadnou ústavní stížnost proti mimořádným opatřením Ministerstva zdravotnictví, která zakazují přítomnost rodičkou zvoleného doprovodu u porodu, nejčastěji otce dítěte. Ministerstvo pro svá rozhodnutí nemá žádné podklady a pouze přebírá požadavky, které si diktuje skupinka vlivných porodníků. Ministerstvo sice včera večer plošný zákaz doprovodu u porodu zrušilo, respektive jej s účinností od 16. 4. 2020 nahradilo podmínkami pro výjimku ze zákazu, nicméně opět jde částečně o nepřiměřené opatření. Budeme proto trvat na tom, aby všechny zákazy byly přezkoumány soudem, jak zaručuje Listina základních práv a svobod.

V ústavní stížnosti namítáme, že mimořádnými opatřeními došlo k zásahu do těchto práv:

  • Do práva rodiček na ochranu před nelidským a ponižujícím zacházením ze strany personálu, kterou jí může zajistit právě doprovod. Tuto problematiku srozumitelně vysvětluje advokátka Adéla Hořejší v rozhovoru „Otec u porodu je kontrola. Porodnice zneužívají své moci“. Větší výskyt porodnického násilí zaznamenáváme i my, například jde o případ ženy, kterou personál násilím přinutil rodit v poloze na zádech namísto jí preferované polohy. Pro sběr porodních svědectví vznikla i facebooková událost.
  • Do práva obou rodičů na respektování soukromého a rodinného života a do jejich rodičovských práv.

Upozorňujeme na to, že i když je potřeba vzít v potaz zájem na ochranu zdraví rodiček, dětí a personálu, tohoto cíle lze dosáhnout i jinými způsoby než plošným zákazem přítomnosti doprovodu u porodu. Navíc do práva na zdraví rodiček a novorozenců zasahuje samotný zákaz doprovodu u porodu, protože na základě studií to vede k častějším komplikacím, na což kromě nás upozorňovala řada organizací ve svých otevřených dopisech (Unie porodních asistentek, organizace sdružující duly, Česká ženská lobby).

Zákaz byl navíc ministerstvem učiněn bez jakýchkoli odborných podkladů. Na naši žádost o informace, na základě jakých podkladů ministerstvo zakázalo přítomnost doprovodu u porodu, nás ministerstvo odbylo jen obecným sdělením, že je „takřka notorietou, že šlo o reakci na aktuální nepříznivou epidemiologickou situaci stran šíření nového koronaviru a onemocnění COVID-19 v České republice a snahu minimalizovat rizika pro zdravotníky a další pacienty.“ Odpověď neobsahovala žádné konkrétní odborné podklady nebo stanoviska. „Slovo koronavirus se pro ministerstvo stalo odůvodněním jakéhokoliv zásahu do lidských práv a svobod bez ohledu na přiměřenost a odůvodněnost. Určující je, jaké zájmy mají osoby napojené na ministerstvo.“ komentuje přístup ministerstva právnička Ligy Zuzana Candigliota.

Za nepřiměřený považujeme i současný zmírněný zákaz, protože znemožňuje rodičce vybrat si jako doprovod i jinou zdravou osobu než partnera nebo osobu společně žijící v domácnosti, tedy například i jinou blízkou osobu nebo profesionálku, jako je soukromá porodní asistentka nebo vyškolená dula. Podle Světové zdravotnické organizace má být respektováno právo rodičky na doprovod k porodu dle vlastní volby.

S ohledem na zrušení mimořádného opatření, které zcela zakazovalo přítomnost doprovodu u porodu, a jeho nahrazení novým mírnějším opatřením, budeme ústavní stížnost doplňovat a navrhovat, aby Ústavní soud přezkoumal zpětně již zrušené plošné zákazy. Listina základních práv a svobod zaručuje právo na přezkum rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod a Městský soud v Praze přezkum ve správním soudnictví odmítl, proto jsme se obrátili s hromadnou stížností rovnou na Ústavní soud. Navrhovatelé, kteří neuspěli u Městského soudu v Praze, podali kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu.

Bližší informace poskytne:

Zuzana Candigliota, právnička Ligy a advokátka, tel. 607 005 043, e-mail: zuzana.candigliota@llp.cz

Právo na nepřetržitý kontakt dítěte se svým zákonným zástupcem

Doprovodili jste někdy vaši ratolest na vyšetření a lékař vám řekl, ať si počkáte v čekárně? Bylo vaše dítě někdy hospitalizované a vám nebylo umožněno s ním být na pokoji? Pojďme se společně podívat na to, co k těmto situacím říká právo.

Jako rodič máte vůči svému dítěti různá práva a povinnosti, které tvoří rodičovskou odpovědnost (§ 858 obč. zákoníku). Především jde o právo a zároveň povinnost o své dítě pečovat včetně péče o jeho zdraví, ale také dítě chránit a udržovat s ním osobní styk aj. Platí to také opačně, tedy i děti mají právo na péči svých rodičů. Tato práva jsou zaručena také Listinou základních práv a svobod a platí, že omezit je smí jen soud (čl. 32 odst. 4).

V souvislosti s poskytováním zdravotních služeb je zákonem o zdravotních službách (§ 28 odst. 3 písm e) bod 1) nezletilému pacientovi zaručeno právo na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce, popřípadě osoby určené zákonným zástupcem, a to v souladu s jinými právními předpisy a vnitřním řádem nemocnice a za podmínky, že tato přítomnost nenaruší poskytování zdravotních služeb.

Nepřetržitá přítomnost znamená, že u dítěte můžete zůstat celý den i noc. Zákonný zástupce je více než návštěva, proto se na něj nevztahují návštěvní hodiny. Zákonný zástupce zastupuje dítě – uděluje souhlas s poskytováním veškerých zdravotních služeb kromě neodkladné zachraňující péče a má za dítě rodičovskou odpovědnost, pod kterou spadá i ochrana dítěte. Přítomnost blízké osoby je také v zájmu dítěte i jeho úspěšné léčby. Dítě nelze svévolně zbavovat této podpory a ochrany.

Co se týče vnitřního řádu, ten nesmí zasahovat do práv pacienta nad míru, která je nezbytně nutná zejména pro řádný chod zdravotnického zařízení a respektování práv ostatních pacientů (§ 46 odst. 1 písm. a) ZZS). Vnitřní řád může například stanovit hygienické podmínky pro vstup na oddělení.

Rodiči by tak mohlo být bráněno v kontaktu s dítětem, pokud by odmítal respektovat hygienická opatření, jeho zdravotní stav by ohrožoval pacienty, nebo by bránil personálu v poskytování neodkladné zachraňující péče.

Omezení je také možné z důvodu ochrany práv jiného pacienta, například práva soukromí při vyšetřování nebo konzultaci jeho zdravotního stavu. Omezení by mělo být jen krátkodobé a v nezbytném rozsahu. Pokud je to možné, měly by se upřednostnit mírnější prostředky, než je zamezení přítomnosti rodiči nezletilého, v tomto případě například použití plenty nebo závěsu mezi jednotlivými pacienty nebo konzultace zdravotního stavu v ordinaci mimo pokoj s lůžky.

Kromě zákonných zástupců – rodičů mohou být s nezletilým i další osoby, které zákonný zástupce určí. Mohou s ním tak být např. prarodiče nebo jiné osoby. Poskytovatel zdravotních služeb je povinen se tímto určením řídit a umožnit dané osobě přítomnost u nezletilého.

Nesmíme zapomenout ani na právo dítěte se vyjádřit ke všem záležitostem, které se ho týkají. Je-li nezletilý schopen s ohledem na svůj na věk a vyspělost vyjádřit svůj názor na to, kdo u něj má být přítomen při hospitalizaci nebo poskytování zdravotních služeb, musí být tento názor zohledněn.

Jak s právem na přítomnost souvisí pobyt průvodce?

Od samotného práva na nepřetržitý kontakt je třeba odlišovat právo na pobyt průvodce pojištěnce v lůžkové péči, který hradí zdravotní pojišťovna (§ 25 zákona o veřejném zdravotním pojištění). Jde o přijetí doprovodu s nárokem na poskytnutí lůžka a stravy a pracovní neschopnost. V případě nepřijetí rodiče jako průvodce není nijak dotčeno právo na nepřetržitou přítomnost, pouze rodič nemá nárok na lůžko a stravu. Kdybyste se rozhodli sedět vedle dítěte v křesle a v noci spát ve spacáku na karimatce, nikdo nemá právo vám v tom bránit a oddělovat vás od dítěte. Také nemůžete být nuceni platit si nadstandardní pokoj v případě, že nemají volné lůžko „na pojišťovnu“.

A co JIP nebo uspávání před operací?

Zákon nedělá rozdíly ani mezi odděleními, proto nezáleží na tom, jestli je dítě na infekčním oddělení či na JIP. Samozřejmě, že některá oddělení mohou mít jiný vnitřní řád, ale ten nesmí nepřiměřeně zasahovat do práv pacienta. Pokud pobyt u dítěte představuje například riziko nákazy pro rodiče, je to důvodem k poučení rodiče, ale nikoliv k zamezení kontaktu s dítětem.

Zákon ani nijak neomezuje přítomnost rodiče u dítěte při úvodu do anestezie před operací (uspávání) a probouzení dítěte z anestezie. Pokud rodič dodrží všechna hygienická opatření a nebude narušovat poskytování zdravotní služeb, není zákonný důvod pro odepření kontaktu, který je podstatný pro psychiku dítěte.

 

Jak tedy vzniklou situaci prakticky řešit?
  • V prvé řadě doporučujeme si vše nahrát na diktafon, snažte se nezvyšovat hlas, udržet si chladnou hlavu a oslovovat zdravotnický personál jménem. Pokud byste začali být hluční a agresivní, mohlo by jít o legitimní důvod pro Vaše vykázání a neumožnění kontaktu s dítětem, protože by se personál mohl ohradit tím, že závažným způsobem narušujete poskytování zdravotních služeb.
  • Pokud je to možné, napište před zákrokem tzv. dříve vyslovené přání. Více o náležitostech dokumentu a jeho povaze v zákoně, nebo v tomto článku.
  • Nechte si Vaše požadavky zapsat do zdravotní dokumentace. Můžete si tam nechat zapsat i to, že chcete projít hygienickým filtrem jako zdravotníci (tj. hygienické omytí rukou, dezinfekce, plášť, ústenka apod.) a potvrzení o tom, že trváte na své přítomnosti a respektování práv Vašeho dítěte. Dokumentaci si vyfoťte. Pokud doktor do dokumentace zapíše něco, s čím nesouhlasíte (např. že jste byl/a agresivní), vyjádřete proti tomu nesouhlas a nechte i ten do dokumentace zapsat. Pokud budou lékaři trvat na tom, že celou věc musí dosvědčit svědci, nechte si vystavit potvrzení o tom, že jste žádal/a o opravu zápisu v dokumentaci a že nyní čekáte na termín setkání se svědky.
  • Na výhružky “sociálkou”, policií a jinými orgány nijak nereagujte.
  • Pokud stačit nebude, sepište po incidentu oficiální stížnost, dítě ale neopouštějte, není to Vaše povinnost.
Vzor žádosti o povolení přítomnosti u uspávání a probouzení dítěte před a po operaci

Detaily o Vašem případu doplňte dle potřeby.

Název nemocnice:

Adresa nemocnice:

IČ:

 

Vaše jméno (jméno zákonného zástupce):

Adresa trvalého bydliště:

Datum narození:

 

Jméno dítěte:

Datum narození:

 

 

V…………………………. Dne………………….

 

 

ŽÁDOST O POVOLENÍ PŘÍTOMNOSTI U USPÁVÁNÍ A PROBOUZENÍ DÍTĚTE PŘED A PO OPERACI

 

Vážení,

 

Moje dcera/syn……………musí podstoupit operaci ……… dne …. Vzhledem k věku mé dcery/mého syna bych ráda byl/a přítomen/a uspávání před operací a probuzení po ní. Na základě čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a § 28 odst. 3 písm. e) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách žádám o povolení přítomnosti u svého dítěte až do úplného uspání před operací, a také v době probouzení se z narkózy. Tato žádost je naplněním práva mého dítěte na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce při hospitalizaci v nemocnici podle výše zmíněných právních předpisů. Vnitřní řád nemocnice musí být v souladu s těmito právními předpisy, a podle § 46 odst. 1 písm. a) zákona o zdravotních službách nesmí nepřiměřeně zasahovat do práv pacienta. Proto není možné, aby mému dítěti bylo toto právo odepřeno bez legitimního důvodu.

V souvislosti s tímto také žádám o umožnění proškolení k přítomnosti u úvodu do celkové anestezie a při probuzení a projití filtrem včetně ochranných pomůcek. Tímto proškolením bude zajištěno, že má přítomnost nijak nenaruší poskytování zdravotních služeb a nedojde k narušení hygienických standardů.

 

Předem děkuji

S pozdravem

 

 

 

——————————

podpis

Vzor stížnosti při odepření přítomnosti u zákroku či kontroly dítěte

Detaily o Vašem případu doplňte dle potřeby. Stížnost obsahuje všechny zákonné náležitosti. Pošlete ji na adresu nemocnice doporučeně s dodejkou, ať máte důkaz o jejím doručení.

Stížnost ve smyslu § 93 odst. 1 zákona č. 372/2011 SB., o zdravotních službách

Název nemocnice:

Adresa nemocnice:

IČ:

 

Jméno zákonného zástupce:

Adresa trvalého bydliště:

Datum narození:

 

Jméno dítěte:

Datum narození:

 

V…………………………. dne………………….

 

STÍŽNOST PROTI NEUMOŽNĚNÍ NEPŘETRŽITÉHO KONTAKTU RODIČE S DÍTĚTEM

 

Vážení,

 

touto stížností upozorňuji na upírání práv pacientů Vašeho oddělení. Dne …… má dcera/syn……………podstoupila vyšetření/operaci/hospitalizaci…………………. Žádal/a jsem o možnost doprovodit svou dceru/svého syna na základě jejího/jeho práva na nepřetržitý kontakt se zákonným zástupcem, které je garantováno jak čl. 32 odst. 4 Listiny základních svobod, tak § 28 odst. 3 písm. e) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách. Jako důvod odepření byla uvedena………. (doplňte skutečnosti, které vedly k odepření Vaší přítomnosti).

Jako rodiče jsme nabízeli, že projdeme filtrem stejně jako zdravotní sestry či jiní lidé, kteří mohou mít přístup na sál. Dále víme, že tato praxe je v některých nemocnicích běžná, tudíž nemůže jít o nepřekonatelnou překážku v chodu nemocnice.

Nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce je možné omezit, ale pouze s dostatečným odůvodněním legitimního cíle, kterého tímto omezením bude dosaženo. V mém případě nedošlo k situaci, která by tento silný zásah vyžadovala. Zákon sám říká, že nemocnice sice může stanovit podmínky přítomnosti, nemůže ovšem toto právo omezit jen jako prevenci.

V návaznosti na výše uvedené žádám o nápravu, tedy zajištění dodržování a naplňování práva mého dítěte na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce. Dále žádám o písemné vyjádření k této stížnosti.

 

Děkuji za vyřízení stížnosti

S pozdravem

 

——————————

podpis

Městská policie Brno uznala pochybení – nelze bránit rodičům navštívit dítě v nemocnici

Minulý týden jsme informovali o tom, že Dětská nemocnice v Brně protiprávně znemožňuje rodičům navštívit hospitalizované děti za součinnosti se strážníky Městské policie Brno. Zatímco ředitel městské policie na základě stížnosti uznal pochybení a zjednal nápravu, Fakultní nemocnice Brno, pod kterou Dětská nemocnice spadá, se nepoučila a trvá na protiprávních podmínkách pro návštěvy dětských pacientů.

Na Ligu lidských práv se obrátila matka jednoho z hospitalizovaných dětí s prosbou o konzultaci ke svým stížnostem, a to jak proti postupu zdravotnického personálu, tak i strážníků městské policie. Ve stížnosti na strážníky namítala, že porušují práva rodičů a nezletilých pacientů tím, že rodičům zamezují ve vstupu do areálu nemocnice. Upozornila jak na zákonnou úpravu, tak i na mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví, které návštěvy nezletilých výslovně umožňují.

Nešlo o ojedinělý případ, jak upozornil Deník N a zpravodajský web Brněnská Drbna.

Ředitel Městské policie Brno Luboš Prchal stížnost velice rychle prošetřil a konstatoval, že názor prezentovaný strážníkem „byl špatný a v rozporu s platnou legislativou“ a ztotožnil se se stěžovatelkou, že není možné zakazovat návštěvy ve zdravotnických zařízeních u nezletilých pacientů. Dále dodal, že na to byli vedoucí revírů upozorněni, takže by se rodiče s tímto postojem již neměli setkat.

Naopak Dětská nemocnice zveřejnila prohlášení o umožnění návštěv nezletilých pacientů, z kterého ale vyplývá nepochopení práv dětí a rodičů a represivní přístup. Nejabsurdnější ze zveřejněných podmínek je možnost ošetřujícího lékaře „rozhodnout o zamítnutí návštěvy“, pokud pro zdraví a psychickou pohodu dítěte není vyžadován kontakt s blízkými osobami. Zákon přitom žádnou rozhodovací pravomoc lékařům nedává, naopak občanský zákoník svěřuje rozhodování o dítěti rodičům. Stejně tak jsou problematická další omezení rodičovských práv, která nemocnice zahrnula do podmínek.

Pokud se na nás obrátí další rodiče hospitalizovaných dětí, jejichž práva jsou porušována, jsme připraveni jim poskytnout právní pomoc. Naše poradna funguje i v dobách koronaviru.

Soudní ochranu nečekejte, vzkazuje nastávajícím rodičům Městský soud v Praze

Městský soud v Praze dnes odmítl návrh dvou navrhovatelů a nastávajících rodičů na zrušení mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví, kterým se zakazuje přítomnost otců u porodu. Stejně tak odmítl vydat předběžné opatření, kterým by vybrané porodnici nařídil umožnit přítomnost navrhovatele u porodu své partnerky za splnění hygienických podmínek kladených na personál. Liga lidských práv považuje odmítavé usnesení soudu za skandální, protože se soud zcela odmítl zabývat lidskoprávní argumentací navrhovatelů a odepřel jim soudní ochranu.

Minulý týden navrhovatelé podali návrh ke správnímu soudu na zrušení zákazu přítomnosti otce u porodu a na vydání předběžného opatření, ke kterému se podle našich informací připojily na naši výzvu desítky dalších rodičů. Hned na druhý den po podání návrhu ministerstvo původní opatření, proti kterému návrh směřoval, zrušilo a nahradilo novým opatřením se stejným zákazem, ale s výjimkami pro zvlášť zranitelné ženy. Přestože advokát Ondřej Pecák na tuto skutečnost obratem reagoval doplněním návrhu na zrušení i nového opatření, soud situaci využil k tomu, aby se návrhu „zbavil“.

Podle senátu soudců Martina Kříže, Lenky Bahýľové a Věry Jachurové nelze brojit proti již zrušenému opatření ministerstva, ale ani není možné návrh doplnit a brojit jím proti novému opatření. „Soud svým rozhodnutím vybízí ministerstvo k libovolným zásahům do lidských práv a svobod a ujišťuje jej, že se nemusí bát soudního přezkumu, pokud svá opatření bude pravidelně rušit a znovu nahrazovat podobnými,“ vysvětluje absurditu soudního výkladu právnička Ligy Zuzana Candigliota. Podle ní bylo postupem soudu porušeno právo navrhovatelů na soudní ochranu a ustanovení Listiny základních práv a svobod, podle kterého z pravomoci soudu nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod.

Podobně se vyjadřuje i advokát Ondřej Pecák: „Ústavní soud už v roce 2002 zatrhl praxi, že by se správní orgán mohl vydáváním nových opatření tohoto druhu zbavit soudního přezkumu. Nedokáži si vysvětlit, proč nad tímto rozhodnutím Městský soud v Praze zavřel oči, přestože jsme na něj poukazovali. Každopádně při porodu, který proběhne v některém z následujících dnů, u sebe rodička nebude mít partnera – ten bude sedět v mrazu před nemocnicí, aby jí a dítěti byl co nejblíže.“

Liga lidských práv zdůrazňuje, že funkcí doprovodu rodičky, což je nejčastěji právě otec dítěte, není pouze pořizovat fotografie, jak se někdo mylně domnívá. Jeho přítomnost, podpora a ochrana je zásadní z hlediska předcházení špatnému zacházení s rodičkou a dítětem ze strany personálu, ke kterému v současné době pod záminkou koronaviru dochází ve zvýšené míře. Některé nemocnice přistoupily k plošnému odebírání dětí rodičkám po porodu bez jakéhokoliv právního či medicínského důvodu. Liga také ví o případu násilí na rodičce.

Navrhovatelé proti usnesení podají kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Pro další rodiče Liga lidských práv připravuje přímo ústavní stížnost.

Bližší informace poskytne:
Zuzana Candigliota, právnička Ligy lidských práv, e-mail: zuzana.candigliota@llp.cz, tel. 607 005 043

 

K žalobě proti nepřiměřenému zákazu otce u porodu se mohou připojit další rodiče

Včera advokát Ondřej Pecák ve spolupráci s Ligou lidských práv podal k Městskému soudu v Praze žalobu ve správním soudnictví proti plošnému zákazu otců u porodu. Konkrétně jde o návrh na zrušení opatření obecné povahy – mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví zde dne 18. 3. 2020, který je s ohledem na naléhavost spojen s návrhem na vydání předběžného opatření, kterým by bylo porodnici nařízeno umožnit přítomnost otce dítěte u porodu své partnerky při splnění potřebných hygienických podmínek.

Před týdnem jsme otevřeným dopisem spolu s dalšími organizacemi a jednotlivci vyzvali vládu ke zrušení zákazu přítomnosti otce u porodu, protože zákaz nemá žádné rozumné opodstatnění z hlediska ochrany veřejného zdraví a hrubě zasahuje do práva nastávajících rodičů na ochranu soukromého a rodinného života a prokazatelně má negativní dopad na průběh a výsledek porodu. Do dnešního dne Ministerstvo zdravotnictví ani vláda nereagovaly.

Zároveň jsme nabídli rodičům právní pomoc a zpracovali jsme návrh žaloby, která byla včera podána advokátem Ondřejem Pecákem za navrhovatele, kteří mají termín porodu zítra, v sobotu 28. 3. 2020. Liga lidských práv nabízí dalším rodičům, kterých se zákaz přímo dotýká tím, že byli kvůli ministerskému zákazu během porodu odděleni nebo jim to teprve hrozí, aby se do řízení připojili jako osoby zúčastněné na řízení bez nutnosti platit soudní poplatek. Vzorová žádost je ke stažení zde: Vzor_zadost_osob_zucastenenych, případné dotazy zodpoví právnička Ligy Anna Štefanidesová (anna.stefanidesova@llp.cz).

Osoba zúčastněná na řízení je právní institut zakotvený v § 34 soudního řádu správního a k připojení se k návrhu jako osoba zúčastněná je nutné splňovat dvě podmínky:

  • vydáním napadeného rozhodnutí byly přímo dotčeny práva a povinnosti osoby,
  • osoba výslovně soudu oznámila, že bude v řízení toto právo uplatňovat.

Osobě zúčastněné jsou přiznána následující práva: předkládat písemná vyjádření, nahlížet do spisu, být vyrozuměna o nařízeném jednání a žádat, aby jí bylo při jednání uděleno slovo. Dále se jí doručuje výsledné rozhodnutí a další písemnosti.

Návrh na zrušení opatření obecné povahy je inspirován návrhem manželů Zahumenských, kteří jej podali proti vyhlášení nouzového stavu a přijetí dalších krizových opatření.

Bližší informace za Ligu lidských práv poskytnou:
Anna Štefanidesová (anna.stefanidesova@llp.cz) a Zuzana Candigliota (zuzana.candigliota@llp.cz, tel. 607 005 043)

Lékaři nerespektovali přání rodičky a provedli nástřih hráze proti její vůli

Lékař z nemocnice v Rychnově nad Kněžnou nerespektoval přání rodičky a i přes její výslovný nesouhlas provedl nástřih hráze a předčasně přestřihl pupeční šňůru. Dítě navíc odnesli ihned po porodu, aniž by ho ukázali rodičům. Došlo tak k zásadnímu porušení rodičovských práv a práva na informovaný souhlas.

Na podzim roku 2007 byla do nemocnice v Rychnově nad Kněžnou přijata žena s rozběhnutým porodem. Rodička si přála normální přirozený porod bez nadbytečných lékařských zásahů. Chtěla si dopředu připravit tzv. porodní plán, který by obsahoval soupis přání a preferencí během porodu. Nemocnice to však neumožňovala, rodička tedy požádala personál ústně, aby ji informoval o veškerých zákrocích a o důvodech jejich provedení.

Lékař toto přání nerespektoval a pokusil se během vyšetření svévolně o protržení vaku blan, přestože k tomu nebyl žádný zdravotní důvod. Žena si včas všimla, že doktor chce tento zákrok provést a odmítla jej. V konečné fázi porodu lékař provedl na rodičce tzv. epiziotomii (nástřih hráze) i přes její výslovný nesouhlas.

Rodičům nebyl umožněn kontakt s dítětem

Ihned po narození dítěte lékař přestřihl pupeční šňůru, přestože si rodiče okamžité přestřižení nepřáli a chtěli nechat pupečník nejprve dotepat. Lékař opět ignoroval tento požadavek, pupeční šňůru přestřihl a poté primář odnesl zdravé dítě bez jediného slova pryč od rodičů, aniž by jim dítě ukázal. Dítě se přitom narodilo zcela v pořádku, což bylo následně dokázáno provedenými testy. Rodiče se navíc výslovně vyjádřili, že si přejí mít dítě ihned po porodu u sebe.

Následně lékař přistoupil k rodičce a bez jejího souhlasu začal tahat za pupeční šňůru, což rodička odmítla, jelikož si přála vyčkat na přirozený porod placenty. Až poté lékař zkontroloval, zda je placenta odloučená, a začal tahal za pupečník.

Rutinní praxe nerespektuje přání pacientek

Žena byla nucena podřídit se rutinní praxi nemocnice bez ohledu na svá legitimní přání, o kterých opakovaně svého lékaře a nemocniční personál informovala. Personál do porodu zasahoval bez jakéhokoliv zdravotního důvodu. Nástřih hráze způsobil ženě komplikace dlouho po porodu a přístup personálu na ní zanechal hlubokou nedůvěru ve zdravotnictví.

Ve zdravotnické dokumentaci byla rodička označena jako „nespolupracující konfliktní rodička“, přitom to byl personál, který odmítal s rodičkou spolupracovat a respektovat ji. Byla porušena práva ženy na ochranu osobnosti, její právo na informovaný souhlas a rodičovská práva k dítěti. Pacientka podala stížnost na postup lékařů a následně byla nucena obrátit se na soud.

 

Podniknuté kroky:

  • březen 2008 – Byla podána stížnost na postup lékařů.
  • červen 2008 – Česká lékařská komora posoudila stížnosti jako nedůvodné.
  • prosinec 2009 Byla podána žaloba na ochranu osobnosti na Oblastní nemocnici Rychnov nad Kněžnou.
  • červenec 2012 Soud žalobu zamítl s odůvodněním, že péče údajně byla lege artis, nicméně se nevypořádal s tím, zda byla poskytnuta s informovaným souhlasem.
  • srpen 2012 – Bylo podáno odvolání proti rozsudku.
  • červenec 2014 – Vrchní soud v Praze rozsudek zrušil pro nepřezkoumatelnost a vrátil věc soudu prvního stupně.
  • listopad 2014 – U Krajského soudu v Hradci Králové po odchodu předchozí soudkyně do důchodu převzal věc jiný soudce a proběhla nová jednání.
  • leden 2015 Krajský soud žalobu zamítl. Následně bylo podáno odvolání k Vrchnímu soudu v Praze.
  • říjen 2016 – Vrchní soud v Praze potvrdil zamítavý rozsudek soudu prvního stupně. Podali jsme dovolání k Nejvyššímu soudu.
  • červen 2018 – Nejvyšší soud dovolání odmítl.
  • říjen 2018 – Podali jsme ústavní stížnost.
  • březen 2020 – Ústavní soud stížnost odmítl. Připravujeme stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku.
  • září 2020 – podali jsme stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva doplněnou o další argumentaci
  • prosinec 2020 – Evropský soud pro lidská práva naši stížnost odmítl

Tiskové zprávy:

Podpořit zastupování tohoto případu a změnit praxi českých porodnic můžete v naší dárcovské kampani.

+function(w, d, s, u, a, b) { w['DarujmeObject'] = u; w[u] = w[u] || function () { (w[u].q = w[u].q || []).push(arguments) }; a = d.createElement(s); b = d.getElementsByTagName(s)[0]; a.async = 1; a.src = "https:\\/\\/www.darujme.cz\\/assets\\/scripts\\/widget.js"; b.parentNode.insertBefore(a, b); }(window, document, 'script', 'Darujme'); Darujme(1, "irzaw4f9w3g8z072", 'render', "https:\\/\\/www.darujme.cz\\/widget?token=irzaw4f9w3g8z072", "270px");

Vyzýváme Dětskou nemocnici v Brně, aby přestala znemožňovat přístup rodičů k dětem

Na Ligu lidských práv se obrací rodiče, kterým je znemožňován přístup ke svým hospitalizovaným dětem v Dětské nemocnici v Brně, která spadá pod Fakultní nemocnici Brno. K tomu má dle jejich svědectví docházet za součinnosti s Městskou policií, která rodičům brání vstupu do areálu za svými dětmi.

Na webu Fakultní nemocnice Brno je uvedeno, že v Dětské nemocnici a na novorozeneckém oddělení povoluje návštěvu ošetřující lékař. A dále, že vstup do Dětské nemocnice je jako doprovod povolen pouze jednomu zdravému rodiči.

Chápeme zvýšená hygienická opatření s ohledem na šíření nákazy koronavirem, nicméně rodiče a děti mají ze zákona právo na nepřetržitý kontakt, které potvrzuje i mimořádné opatření ministerstva. Toto právo rozhodně nezávisí na „povolení lékaře“, ale na objektivních skutečnostech, které by kontaktu bránily, jako jsou známky nemoci či neochota podrobit se nutným hygienickým opatřením. Nemocnice také nemůže omezovat přístup k dítěti druhému z rodičů – oba zákonní zástupci vykonávají rodičovská práva a ta může omezit pouze soud, ne rozhodnutí nemocnice. Zdůrazňujeme, že odpírání kontaktu mezi rodiči a dětmi je velmi závažný zásah do jejich práv, který má dopad na psychiku dítěte i na průběh léčby. Takový zásah nelze jen povrchně odůvodnit rizikem šíření koronaviru, zvlášť když existují méně extrémní opatření.

Požádali jsme nemocnici o informace ohledně omezování práva na kontakt dětí a rodičů a také jsme ji jako spotřebitelská organizace, která má v cílech ochranu zájmů spotřebitelů a lidských práv, vyzvali, aby se zdržela protiprávního jednání.