Předběžné opatření u dětí nelze využívat k jiným než zákonem stanoveným účelům a řízení

Ústavní soud dnes rozhodl o ústavní stížnosti Ligy lidských práv ve věci čtrnáctiletého chlapce, který byl z důvodu podezření ze spáchání násilného protiprávního činu umístěn na dětskou psychiatrickou kliniku. Podle Ústavního soudu tímto došlo především k neoprávněnému zbavení osobní svobody nezletilého, a to z toho důvodu, že o tomto umístění bylo rozhodnuto tzv. rychlým předběžným opatřením, které soud vydává na základě návrhu orgánu sociálně-právní ochrany dětí ve lhůtě 24 hodin.

Předběžné opatření má sloužit pouze k rychlému odebrání dítěte z rodiny v případě jeho bezprostředního ohrožení, např. týrání. V tomto případě přitom bylo využito k hospitalizaci nezletilého, s níž jeho rodiče nesouhlasili, a k vyšetření jeho duševního stavu pro účely policejního prověřování. K dosažení obou sledovaných cílů však existují jiné zákonné nástroje, které by nezletilému poskytovaly daleko více procesních záruk, a pro soud by tak bylo těžší pokračující hospitalizaci nezletilého odůvodnit.

„Předběžná opatření a zejména ta, o nichž je rozhodováno v tzv. zrychleném režimu 24 hodin, jsou v České republice využívána velmi široce, aniž by se soudy zabývaly splněním zákonných důvodů a přiměřeností odebrání dítěte z rodiny. Velmi často nejsou ani odůvodňována. Ústavní soud dnes ale konstatoval, že předběžná opatření nelze zneužívat k jiným účelům, než ke kterým slouží, tedy např. jako náhradu nedobrovolné hospitalizace nebo dokonce vazby,“ uvedla právnička Ligy lidských práv Anna Hofschneiderová, která se na zastupování nezletilého před Ústavním soudem podílela.

Dnešní nález je přitom průlomový ještě z jiného důvodu. Ústavní soud v něm jasně konstatoval, že řízení ve věcech dětí mladších 15 let má fakticky kvazitrestní povahu, navzdory tomu, že podle zákona se jedná o řízení občanskoprávní, a opatření ukládaná podezřelým dětem plní i sankční funkci, ačkoli jsou v zákoně označena jako výchovná. Tento závěr, který může hrát velmi důležitou roli v dalších snahách o reformu současného systému zacházení s dětmi pod dolní hranicí trestní odpovědnosti.

Tiskovou zprávu Ústavního soudu naleznete zde.

Více informací poskytnou:

Anna Hofschneiderová, právnička Ligy lidských práv: e-mail: ahofschneiderova@llp.cz

Maroš Matiaško, advokát spolupracující s Ligou lidských práv: kancelar@akmatiasko.eu

Násilníkovi byl soudem zakázán vstup do bytu

9. června tohoto roku vydal Městský soud v Brně usnesení, kterým nařídil manželovi jedné z klientek Poradny pro ženy v tísni provozované v Brně Ligou lidských práv zdržet se vstupu do společného družstevního bytu. Přestože rozhodnutí bylo vydáno už v červnu, mohla se klientka, která před násilníkem z bytu utekla, vrátit teprve nedávno.

„Šlo nám o to, změnit zaběhlé právní postupy a dosáhnout soudního rozhodnutí, které by mohlo být určitým vzorem do budoucna pro další případy,“ říká Mgr. Hana Langhansová, právnička Ligy lidských práv, organizace která ve svém programu Poradna pro ženy v tísni pomáhá obětem domácího násilí. V navrhované právní úpravě by násilníka měla z bytu vykázat přímo policie a teprve poté by její rozhodnutí měl potvrdit soud. Za současného právního stavu však není vyloučeno, aby násilníkovi byl vstup do společného bytu zamezen.

„Neexistuje sice zvláštní právní úprava vykázání násilného partnera ze společného bytu, ale občanský soudní řád upravuje v obecné rovině tzv. předběžná opatření, kterými se člověk může mimo jiné domáhat, aby se ten druhý něčeho zdržel, tady například vstupu do společného bytu nebo domu. O předběžném opatření musí soud rozhodnout do sedmi dnů a může také stanovit, jak dlouho bude trvat. Dále soud může navrhovateli uložit, aby v určité lhůtě podal návrh ve věci samé, to znamená například žalobu o vypořádání společného jmění manželů. Riziko ovšem spočívá v tom, že pokud člověk nakonec v řízení neuspěje nebo odvolací soud předběžné opatření zruší, je možné, že bude muset vykázané osobě nahradit vzniklou škodu.“, vysvětluje Langhansová. Současná právní úprava tedy není v žádném případě z tohoto hlediska vyhovující.

Podobného rozhodnutí by zřejmě nedosáhl každý, kdo se stal obětí domácího násilí. Vzhledem k tomu, že předběžné opatření se vydává ve velmi krátké lhůtě sedmi dnů, je třeba mít jasné listinné důkazy, kterými lze násilí prokázat, jako lékařské zprávy, policejní protokoly a podobně. Také nelze říci, jak by soud rozhodl v případě, kdy by se jednalo o byt, který je ve vlastnictví pouze násilníka.
„Pro vyzkoušení této právní možnosti jsme vybrali klientku, jejíž situace byla velmi závažná, ale která měla také hodně důkazů o chování svého manžela. Této klientce jsme uhradili právní zastoupení brněnským advokátem JUDr. Ludvíkem Ševčíkem ml. Ten pak návrh vypracoval a klientku v řízení zastupoval. Protože dle našeho názoru byla šance s návrhem u soudu uspět spíše malá, nechtěli jsme, aby náklady musela nést sama klientka. Využili jsme proto finančních prostředků, získaných za tímto účelem od nadace Open Society Fund.“, upřesňuje Mgr. Martina Ježková, psycholožka a koordinátorka programu Poradna pro ženy v tísni Ligy lidských práv.
Poté, co soud návrhu na vydání předběžného opatření vyhověl a rozhodnutí bylo doručeno násilníkovi, bylo třeba získat tzv. doložku vykonatelnosti, což nějakou dobu trvalo. Poté mohl být vyměněn zámek u bytu, čímž byl násilníkovi do něj zamezen přístup. Násilník ale rozhodnutí nerespektoval a do bytu se dostal násilím. Při tom byl dopaden Policií ČR. „Naše klientka se do bytu vrátila, je však nucena žít s velkým strachem, že se její nyní už bývalý manžel bude do bytu dobývat násilím. Také proto doufáme, že nová právní úprava, která by měla v tomto případě práva a povinnosti jasněji definovat, bude přijata v dohledné době.“, uzavírá Langhansová.