Žádáme Ústavní soud o přezkum plošného zákazu otců u porodu

Včera jsme za desítku rodičovských párů nebo nastávajících rodičů podali hromadnou ústavní stížnost proti mimořádným opatřením Ministerstva zdravotnictví, která zakazují přítomnost rodičkou zvoleného doprovodu u porodu, nejčastěji otce dítěte. Ministerstvo pro svá rozhodnutí nemá žádné podklady a pouze přebírá požadavky, které si diktuje skupinka vlivných porodníků. Ministerstvo sice včera večer plošný zákaz doprovodu u porodu zrušilo, respektive jej s účinností od 16. 4. 2020 nahradilo podmínkami pro výjimku ze zákazu, nicméně opět jde částečně o nepřiměřené opatření. Budeme proto trvat na tom, aby všechny zákazy byly přezkoumány soudem, jak zaručuje Listina základních práv a svobod.

V ústavní stížnosti namítáme, že mimořádnými opatřeními došlo k zásahu do těchto práv:

  • Do práva rodiček na ochranu před nelidským a ponižujícím zacházením ze strany personálu, kterou jí může zajistit právě doprovod. Tuto problematiku srozumitelně vysvětluje advokátka Adéla Hořejší v rozhovoru „Otec u porodu je kontrola. Porodnice zneužívají své moci“. Větší výskyt porodnického násilí zaznamenáváme i my, například jde o případ ženy, kterou personál násilím přinutil rodit v poloze na zádech namísto jí preferované polohy. Pro sběr porodních svědectví vznikla i facebooková událost.
  • Do práva obou rodičů na respektování soukromého a rodinného života a do jejich rodičovských práv.

Upozorňujeme na to, že i když je potřeba vzít v potaz zájem na ochranu zdraví rodiček, dětí a personálu, tohoto cíle lze dosáhnout i jinými způsoby než plošným zákazem přítomnosti doprovodu u porodu. Navíc do práva na zdraví rodiček a novorozenců zasahuje samotný zákaz doprovodu u porodu, protože na základě studií to vede k častějším komplikacím, na což kromě nás upozorňovala řada organizací ve svých otevřených dopisech (Unie porodních asistentek, organizace sdružující duly, Česká ženská lobby).

Zákaz byl navíc ministerstvem učiněn bez jakýchkoli odborných podkladů. Na naši žádost o informace, na základě jakých podkladů ministerstvo zakázalo přítomnost doprovodu u porodu, nás ministerstvo odbylo jen obecným sdělením, že je „takřka notorietou, že šlo o reakci na aktuální nepříznivou epidemiologickou situaci stran šíření nového koronaviru a onemocnění COVID-19 v České republice a snahu minimalizovat rizika pro zdravotníky a další pacienty.“ Odpověď neobsahovala žádné konkrétní odborné podklady nebo stanoviska. „Slovo koronavirus se pro ministerstvo stalo odůvodněním jakéhokoliv zásahu do lidských práv a svobod bez ohledu na přiměřenost a odůvodněnost. Určující je, jaké zájmy mají osoby napojené na ministerstvo.“ komentuje přístup ministerstva právnička Ligy Zuzana Candigliota.

Za nepřiměřený považujeme i současný zmírněný zákaz, protože znemožňuje rodičce vybrat si jako doprovod i jinou zdravou osobu než partnera nebo osobu společně žijící v domácnosti, tedy například i jinou blízkou osobu nebo profesionálku, jako je soukromá porodní asistentka nebo vyškolená dula. Podle Světové zdravotnické organizace má být respektováno právo rodičky na doprovod k porodu dle vlastní volby.

S ohledem na zrušení mimořádného opatření, které zcela zakazovalo přítomnost doprovodu u porodu, a jeho nahrazení novým mírnějším opatřením, budeme ústavní stížnost doplňovat a navrhovat, aby Ústavní soud přezkoumal zpětně již zrušené plošné zákazy. Listina základních práv a svobod zaručuje právo na přezkum rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod a Městský soud v Praze přezkum ve správním soudnictví odmítl, proto jsme se obrátili s hromadnou stížností rovnou na Ústavní soud. Navrhovatelé, kteří neuspěli u Městského soudu v Praze, podali kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu.

Bližší informace poskytne:

Zuzana Candigliota, právnička Ligy a advokátka, tel. 607 005 043, e-mail: zuzana.candigliota@llp.cz

Otevřený dopis – výzva ke zrušení zákazu přítomnosti otců u porodu

Ministerstvu zdravotnictví a Vládě ČR

 

Vážený pane ministře, vážený pane předsedo vlády a vážení členové vlády,

tímto otevřeným dopisem Vás vyzýváme, abyste zrušili zákaz přítomnosti otců u porodu zavedený mimořádným opatřením Ministerstva zdravotnictví ze dne 18. 3. 2020, č. j. MZDR 12344/2020-1/MIN/KAN, respektive abyste obnovili předchozí stav, kdy se na přítomnost otců u porodu vztahovala výjimka ze zákazu návštěv ve zdravotnických zařízeních.

Tento zákaz nemá žádné rozumné opodstatnění z hlediska ochrany veřejného zdraví a hrubě zasahuje do práva nastávajících rodičů na respektování soukromého a rodinného života a též do práva žen a dětí na zdraví, protože má negativní dopad na průběh a výsledek porodu. Také vyzýváme Ministerstvo zdravotnictví k tomu, aby přijalo opatření ke snížení rizik nemocničního provozu pro matky a novorozence.

Přestože je zákaz otce u porodu pro rodiny velmi drastický a přestože jste, pane ministře zdravotnictví, dřívější výjimku umožňující přítomnost otce u porodu v médiích sám odůvodňoval tím, že nechcete být k rodičům krutí, tak zavedení zákazu není nijak odůvodněno. Opatření nevede k ochraně veřejného zdraví. Podle ministerstvem zřizované Fakultní nemocnice v Ostravě je přítomnost otce u porodu neriziková. To odůvodňuje tím, že partner je stejně rizikový jako rodička, protože s ní žije, a za dodržení určitých podmínek (zdravotní stav, ochranné pomůcky, omezení pohybu po nemocnici) je jeho přítomnost u porodu neriziková. Nemocnice naopak vyzdvihuje důležitost otce u porodu z důvodu psychické pohody rodičky. Rovněž Světová zdravotnická organizace doporučuje přítomnost rodičkou zvoleného doprovodu u porodu, protože to má podle studií pozitivní vliv na průběh porodu a zvyšuje to pravděpodobnost, že se porod nezkomplikuje a že se dítě narodí v dobrém zdravotním stavu.

Také Vás chceme upozornit na absurditu, která ministerstvu nespíš unikla, spočívající v tom, že zatímco přítomnost u porodu byla otcům zakázána, nadále platí výjimka ze zákazu návštěv pro nezletilé pacienty, na které se tedy zákaz nevztahuje. Okamžikem narození se dítě stává nezletilým pacientem, ke kterému má otec rodičovskou odpovědnost, která zahrnuje právo osobního styku s dítětem, péči o jeho zdraví a ochranu dítěte. Nemocnice tak nesmí otci zakazovat přítomnost u narozeného dítěte, což potvrzuje i stanovisko advokátní kanceláře Holubová advokáti zpracované pro spolek Juno Moneta.

Když vše shrneme, tak z medicínského hlediska otec u porodu nezvyšuje riziko nákazy, ale jeho přítomnost je prokazatelně v zájmu rodičky a dítěte a jejich zdraví. Přítomnost otce u porodu je zakázána, ale hned jak dítě přijde na svět, tak otec k němu může a nemocnice mu to musí umožnit. Opatření tedy nedává žádnou logiku, jde proti zdravému rozumu i proti lidskosti a je zjevně nepřiměřené. Nepřiměřené je i z toho důvodu, že i kdyby měl otec negativní test na koronavirus a využil nejdokonalejší ochranné pomůcky, přesto se zákaz vztahuje i na něj. Kvůli zákazu dokonce některé ženy, které původně chtěly rodit v nemocnici, reálně zvažují porod doma.

V případě Hanzelkovi proti České republice už Evropský soud pro lidská práva řekl, že v tak zásadním životním momentu, jako je narození dítěte a období po porodu, musí být pro zásah do rodinného života prokázána existence obzvláště naléhavých důvodů a stát se musí zabývat tím, zda nelze použít nějaký méně extrémní zásah do rodinného života. To, že je vyhlášen stav nouze, neznamená, že vláda může nepřiměřeně a bez jakéhokoliv rozumného odůvodnění zasahovat do základních lidských práv.

Nejenže zákazem otce u porodu dochází k ohrožení zájmu žen a dětí na hladkém průběhu porodu, ale také není nijak řešeno nepřiměřené riziko, které pro ně představuje nastavení nemocničního provozu. Rodička a novorozenec přijdou zbytečně do kontaktu s velkým množstvím střídajícího se personálu, navíc ne každá nemocnice má v současnosti dostatek ochranných pomůcek, takže pravděpodobnost nakažení personálem je mnohonásobně vyšší než ze strany otce. V řadě vyspělých zemí je přitom i za normálního stavu standardem, že v případě nekomplikovaného porodu péči poskytuje jedna porodní asistentka, což je typ péče, který vykazuje nejlepší výsledky. Stejně tak prostředí nemocnice je samo o sobě rizikové, což by vyřešila nabídka okamžitého propuštění po porodu – tzv. ambulantního porodu, který je opět ve vyspělých systémech běžný. Ministerstvo nečiní žádná opatření k ochraně rodiček a novorozenců, nemocnice o rizicích rodiče neinformují a některé nemocnice se namísto přijetí opatření k minimalizaci rizika uchylují k dalším svévolným a škodlivým zásahům do práv rodiček a dětí, např. k odebírání dětí matkám po porodu.

Proti nesmyslnému opatření se rodiče oprávněně bouří – nejprve se začal šířit otevřený dopis jednoho z dotčených otců ministerstvu, který má již několik stovek sdílení, následně vznikla petice „Pusťte tatínky k porodu“, která nasbírala 25.000 podpisů a ty každou minutu narůstají. Rodiče se také začali s žádostmi o radu obracet na nás, na spolky a jednotlivce zabývající se ochranou lidských práv ve zdravotnictví.

Proto Vás vyzýváme k přehodnocení zákazu přítomnosti otců u porodu a k přijetí opatření ke snížení rizik pro rodičky a novorozence v nemocnicích.

 

Za Ligu lidských práv:
Zuzana Candigliota, Sandra Pašková, Anna Štefanidesová, právničky
Dan Petrucha, statutární zástupce

Za spolek Juno Moneta:
Petra Langová, předsedkyně
Ágnes Němečková, místopředsedkyně

Za Hnutí za aktivní mateřství:
Petra Sovová, předsedkyně

Za Unii porodních asistentek:
Ivana Königsmarková, prezidentka
Andrea Bučková, Magda Ezrová, Jana Riedlová a Marie Vnoučková, členky rady

A dále jednotlivci aktivní v oblasti práv rodičů:
Adéla Hořejší, advokátka
Věra Jedličková, právnička a autorka článku Otec k porodu patří, karanténa nekaranténa
Eliška Vlasta Kupšovská, ambulantniporod.cz
Marcela Peremská, dětská lékařka
Klára Šimáčková Laurenčíková, předsedkyně Výboru pro práva dětí

Zvláštní zpravodajka OSN upozornila na porodnické násilí

Nucené sterilizace a potraty, omezení pohybu a kurtování či rostoucí počet císařských řezů bez zdravotního opodstatnění. Tak popsala zvláštní zpravodajka OSN proti násilí na ženách Dubravka Šimonović aktuální problémy v porodnictví. Zprávu o lidskoprávním přístupu ke špatnému zacházení a násilí na ženách v reproduktivním zdravotnictví se zaměřením na porod a porodnické násilí sestavila v červenci 2019 na základě informací od 128 subjektů – států, nevládních organizací, nezávislých institucí a akademiků.

Ačkoliv je Česká republika ve zprávě výslovně zmíněna jen v kontextu dvou rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva (Hanzelkovi proti České republice a Dubská a Krejzová proti Českého republice), zpráva obecně upozorňuje na problémy, které se týkají i českého porodnictví. Jedná se například o provádění zákroků, které nemají medicínské opodstatnění, ale poškozují ženu nebo plod, jako například Kristellerova exprese.

Pro Česko je relevantní i část dokumentu věnující se problematice informovaného souhlasu, kdy jsou prováděny zákroky buď úplně bez informovaného souhlasu ženy nebo se ho nemocnice snaží obejít univerzálním souhlasem podepisovaným při přijetí (informovaný souhlas má být poskytnutý ke každému zákroku samostatně). Dále pak hrubé narušování soukromí při porodu, bolestivé zákroky bez anestezie, znemožnění rozhodování rodičky o porodu včetně volby polohy při porodu a také ponižování a urážky žen.

Zpráva zmiňuje i další problémy porodnictví a projevy porodnického násilí – nucené sterilizace a nucené potraty v rámci některých menšin (např. romské ženy), fyzické znehybnění při porodu či použití roubíků, rostoucí počet císařských řezů i bez zdravotní indikace či vysoké procento užití epiziotomií.

Vydání zprávy předcházelo setkání expertů na dané téma organizované ve spolupráci se Světovou zdravotnickou organizací v dubnu 2019 v Ženevě. Zvláštní zpravodajka poté vydala výzvu k dodání informací ohledně forem špatného zacházení, informovaného souhlasu, mechanismů odpovědnosti a příkladů národních zdravotnických reakcí na násilí proti ženám.

Závěrečná doporučení

Závěr zprávy obsahuje výčet doporučení pro státy a jiné zainteresované subjekty, jak situaci zlepšit. Doporučení, která se vztahují i na ČR, se týkají mj. informovaného souhlasu, prevence porodnického násilí, odpovědnosti.

Informovaný souhlas

  • zajistit účinné a správné uplatňování informovaného souhlasu v souladu s lidskoprávními standardy;
  • přijmout účinnou právní úpravu a strategii pro uplatňování informovaného souhlasu ve všech službách reprodukčního zdraví a zaručit předchozí, svobodný a informovaný souhlas pro císařské řezy, epiziotomie a jiné invazivní zákroky během porodu
  • respektovat autonomii, integritu a schopnost žen činit informovaná rozhodnutí o svém reprodukčním zdraví;

Prevence porodnického násilí

  • zaručit právo ženy zvolit si doprovod k porodu zákonem i v praxi
  • zvážit možnost povolit domácí porody a vyhnout se kriminalizaci domácích porodů
  • monitorovat zdravotnická zařízení a každoročně sbírat a zveřejňovat data o procentech císařských řezů, vaginálních porodů a epiziotomií a dalších zákrocích týkajících se porodů a služeb reprodukčního zdraví
  • uplatňovat lidskoprávní nástroje a WHO standardy vztahující se k respektující porodnické péči a násilí na ženách,
  • řešit nevyužívání anestezie a léků proti bolesti, neumožnění volby polohy při porodu a nedostatek respektující péče

Odpovědnost

  • ustanovit mechanismy odpovědnosti založené na lidských právech, které zajistí obětem špatného zacházení a násilí zadostiučinění včetně finanční náhrady, uznání pochybení, formální omluvy a záruky, že se pochybení nebude opakovat.
  • zajistit profesní odpovědnost a sankce profesních komor v případech špatného zacházení a přístup k soudu v případech porušování lidských práv;
  • zaručit úplné a spravedlivé vyšetřování v případech oznámení špatného zacházení a násilí na ženách při porodu;
  • zajistit, aby byly ženám, které jsou oběťmi porušování práv, poskytnuty odpovídající prostředky k nápravě, které mohou mít podobu mj. finanční kompenzace a záruk, že se nebude pochybení opakovat;
  • zajistit, aby dotčené orgány včetně veřejného ochránce práv, etických komisí a národní orgány k ochraně lidských práv měly kompetence a zdroje k výkonu dohledu nad veřejnými a soukromými poskytovateli porodní péče, aby bylo zaručeno právo žen na respektování autonomie a soukromí;
  • zvyšovat informovanost soudců, advokátů a veřejnosti o lidských právech žen v kontextu porodu, aby bylo zajištěno účinné využívání právních prostředků k nápravě.

 

Případ brněnské záchranky po osmi letech končí

Nejvyšší soud odmítl dovolání lékařů ve známé kauze „brněnské záchranky“. Byla tak potvrzena omluva a finanční odškodnění pro rodičku a jejího syna za zásah do jejich práv v souvislosti s nedobrovolným převozem do nemocnice po domácím porodu. Neúspěšná Zdravotnická záchranná služba Jihomoravského kraje ještě může podat ústavní stížnost.

Spor byl o tom, zda může lékař záchranné služby přinutit rodičku za asistence policie k převozu novorozence narozeného doma za situace, kdy dítě nemá žádné známky poruchy zdraví a rodiče si přejí s dítětem zůstat doma a vyhledat další zdravotní péči později. „Neoprávněnost zásahu do osobnostních práv podle Nejvyššího soudu nemůže být vyloučena tím, že původce neoprávněného zásahu jednal v dobré víře a že lékař byl přesvědčen, že převoz nezletilého na neonatologické oddělení je v jeho nejlepším zájmu,“ okomentovala rozhodnutí soudu právnička Ligy lidských práv Zuzana Candigliota.

Rozhodnutí soudů v tomto případu vyvrací několik zažitých mýtů, ty nejzajímavější jsme vypsali níže:

Negativní revers

V případě, že rodiče odmítají za dítě navrhovanou péči, která není nezbytně nutná k záchraně života a zdraví, použije se negativní revers (písemné odmítnutí péče), což je nástroj k zajištění právní ochrany poskytovatele zdravotních služeb před případnou odpovědností za následky neposkytnutí péče. (Krajský soud v Brně)

  • Není tedy pravda, že v případě nezletilých nelze negativní revers použít, jak se traduje mezi zdravotníky. 
  • Není ani pravdou další tradovaná pověra, že platnost negativního reversu může být snadno zpochybněna. Soud výslovně uvedl, že mu není znám jediný případ úspěšného zpochybnění negativního reversu, ale ani případ zpochybnění negativního reversu v soudním řízení vůbec.

Odpovědnost rodičů za dítě, presumpce shodného zájmu rodičů a dítěte

Z hodnotového hlediska by v daném případě bylo principiálně zcela nesprávné stavět proti sobě zájmy matky a jejího novorozeného dítěte. Prvotní a nejsilnější odpovědnost za výchovu a vývoj dítěte nesou jeho rodiče. Je právem rodičů rozhodnout o léčbě, a tedy i hospitalizaci svého dítěte. (Krajský soud v Brně)

  • Není tedy pravda, že za dítě a péči o něj nesou odpovědnost zdravotníci, což velice často tvrdí rodičům v nemocnicích, aby mohli rozhodovat o všech aspektech péče o dítě namísto rodičů (např. včetně dokrmování, preventivní péče)

Skutečné a bezprostřední ohrožení

K zásahům činěným v zájmu dítěte proti vůli matky při porodu a poporodní péče je nezbytné skutečné a bezprostřední ohrožení života a zdraví nenarozeného dítěte, toto ohrožení musí být skutečně prokázáno a pro tak extrémní zásah, jako je převoz dítěte do nemocnice za asistence policie, nestačí „obecná hrozba“ (Krajský soud v Brně, dále v jiných případech nález Ústavního soudu I. ÚS 1565/14, rozsudek Evr. soudu pro lidská práva ve věci Hanzelkovi proti České republice, č. stížnosti 43643/10)

  • Není tedy pravda, že lékař může svévolně tvrdit, že dítě je ohroženo, a mocensky si vynucovat postup, s kterým rodiče nesouhlasí

Nadměrná a zbytečná péče jako zásah do osobnostních práv

Nadměrná a zbytečná péče nemusí být postupem non lege artis, ale na druhé straně může jít o neoprávněný zásah do osobnostních práv pacienta, konkrétně neoprávněný zásah do soukromí. (Vrchní soud v Olomouci)

  • Není tedy pravda, že zákrok, který je podle názoru lékařů „lege artis“, nemůže zasahovat do osobnostních práv pacienta

Popis případu a rozhodnutí soudů naleznete zde.

 

Bližší informace poskytne:

Zuzana Candigliota
právnička Ligy lidských práv
tel. 607 005 043
e-mail: zuzana.candigliota@llp.cz

Žalobci v kauze „brněnská záchranka“ uspěli u odvolacího soudu

Vrchní soud v Olomouci dnes potvrdil správnost rozsudku Krajského soudu v Brně ve známé kauze „brněnské záchranky“, čímž dal za pravdu žalobcům. Rodička a její syn se tak téměř po 7 letech pravomocně dočkají omluvy za zásah do svých práv v souvislosti s nedobrovolným převozem do nemocnice po porodu a každý z nich i finančního zadostiučinění ve výši 50.000 Kč. Neúspěšná Zdravotnická záchranná služba Jihomoravského kraje může po doručení rozsudku podat dovolání k Nejvyššímu soudu.

Spor je o tom, zda může lékař záchranné služby přinutit rodičku za asistence policie k převozu novorozence narozeného doma za situace, kdy dítě nemá žádné známky poruchy zdraví a rodiče si přejí s dítětem zůstat doma a vyhledat další zdravotní péči později. Součástí sporu je i to, kdo odpovídá za podchlazení dítěte, které bylo zjištěno při přijetí do nemocnice.

Podle ústního odůvodnění soudců Vrchního soudu je rozsudek soudu prvního stupně logický a v souladu s judikaturou. Zmínili zejména případ Evropského soudu pro lidská práva Hanzelkovi proti České republice, podle kterého je porod jeden z nejcitlivějších okamžiků života a pro nedobrovolnou hospitalizaci novorozence musí být dány obzvláště naléhavé důvody a bezprostřední ohrožení. Soudci také zmínili nález Ústavního soudu z roku 2015, podle kterého musí být nedobrovolný zásah personálu odůvodněn vysokou mírou pravděpodobnosti ohrožení dítěte.

K podchlazení dítěte podle soudců Vrchního soudu došlo v důsledku postupu personálu záchranné služby. Z dokazování vyplynulo, že do příjezdu záchranky bylo dítě zahřívané na břiše matky a že přivolaný lékař neměl žádné podezření, že by bylo podchlazené. Až v důsledku jeho postupu bylo dítě od matky na delší dobu odděleno, aniž by byla použita termo folie nebo převozní inkubátor.

„V závěrečné řeči jsem zdůraznila, že v českém právu neexistuje povinnost rodičů nechat své dítě po porodu automaticky hospitalizovat. To, co je v zájmu dítěte, posuzují primárně jeho rodiče a ti berou v úvahu i jiné okolnosti než striktně medicínské hledisko, například zájem dítěte na klid po porodu, kontakt s matkou a bezproblémové kojení. Pokud by se umožnilo zdravotníkům libovolně používat nedobrovolnou hospitalizaci i mimo případy bezprostředního ohrožení zdraví dítěte, docházelo by k nežádoucímu zneužívání této možnosti a porušování práv pacientů,“ uvádí k případu Zuzana Candigliota, advokátka žalobců.

Znění omluvy, kterého by se měla rodička dočkat, je následující:

„Vážená paní xxx, naši zaměstnanci přivolaní k ošetření novorozence po Vašem porodu doma dne 28. 2. 2010 hrubým způsobem zasáhli do Vašich rodičovských a osobnostních práv, zejména tím, že Vás bez Vašeho souhlasu přinutili za pomoci přivolané policie k převozu Vašeho zdravého dítěte do porodnice. Za tento necitlivý zásah se Vám hluboce omlouváme.“

Popis případu a rozhodnutí soudů naleznete zde.

Bližší informace poskytne:

Zuzana Candigliota
právnička Ligy lidských práv
tel. 607 005 043
e-mail: zuzana.candigliota@llp.cz