Evropská unie se detailně zabývala porodnickým a gynekologickým násilím v členských zemích

Porodnické a gynekologické násilí v EU – výskyt, právní rámce a vzdělávací pokyny pro prevenci a eliminaci
(v originále Obstetric and gynaecological violence in the EU – Prevalence, legal frameworks and educational guidelines for prevention and elimination)

 

Výbor pro práva žen Evropského parlamentu a rovnosti žen a mužů (FEMM) představil studii „Porodnické a gynekologické násilí v EU – výskyt, právní rámce a vzdělávací pokyny pro prevenci a eliminaci“.

Studie shrnuje téma porodnického a gynekologického násilí ve členských státech Evropské unie a na úrovní Evropské unie. Identifikuje shodné problémy, shrnuje národní studie, dává doporučení a přináší také přehled národních iniciativ, které se tématem zabývaly nebo zabývají. Za Českou republiku studie zmiňuje osvětovou kampaň “Už dost!”, kterou podpořil Nadační fond Propolis 33, projekt Ligy lidských práv, který podpořily Norské fondy “Vypořádejme se s porodnickým násilím”, festival organizace Hnutí za aktivní mateřství “Respekt k porodu” nebo akci “Růže obětem porodnického násilí” České ženské lobby, dále zmiňuje organizace Aperio a Unii porodních asistentek, které se tématem dlouhodobě zabývají.

Porodnické a gynekologické násilí zatím není legislativně upraveno v žádném členském státě EU, nicméně Evropský parlament v usnesení ze dne 24. června 2021 o stavu sexuálního a reprodukčního zdraví a práv v EU v rámci zdraví žen vyzval k tomu, aby proti němu státy bojovaly posílením postupů zaručujících respektování svobodného a předem informovaného souhlasu a ochranou před nelidským a ponižujícím zacházením ve zdravotnických zařízeních.

Podle studie představuje porodnické a gynekologické násilí sociální a systémový fenomén, který má základ ve dvou strukturálních krizí: diskriminaci na základě pohlaví a nedostatečném financování zdravotnických systémů a institucí.

Zpráva se krátce věnuje i vlivu COVID-19, kdy bylo rozšíření porodnického a gynekologického násilí zřejmé ve více státech. Zákazy doprovodu a požadavky na nošení roušek v průběhu porodu byly zavedeny ve více státech jako například Francie, Slovensko a také Česká republika (viz nedávné rozhodnutí v případu Ligy lidských práv o odškodnění za zákaz přítomnosti otce u porodu).

Migrantky a ženy z menšin jsou podle studie zvláště ohroženy. Zmíněny jsou i protiprávní sterilizace, které postihly (zejména romské) ženy v ČR (a které jsou nyní odškodňovány ze strany státu) a na Slovensku. Diskriminace se dotýká i žen s nadváhou, postižením či odlišnou sexuální orientací.

Studie také upozorňuje na to, že pojem porodnické a gynekologické násilí není přijímán ze strany odborné veřejnosti (poskytovatelů zdravotní péče) nejlépe a v mnoha státech je vyvíjen tlak na to, aby se ustoupilo z používání slova “násilí”.

Závěrečná doporučení jsou zaměřena na různé zúčastněné strany, a to především:

– instituce a orgány Evropské unie

– členské státy 

– poskytovatele zdravotní péče 

– skupiny/organizace zabývající se právy žen

 

Doporučení jsou rozdělena následovně:

1. Doporučení pro lepší pochopení a rozpoznání porodnického a gynekologického násilí

  • Vytvoření jednotné definice porodnického a gynekologického násilí na EU úrovni
  • Zlepšení měření a sběru dat týkající se porodnického a gynekologického násilí
  • Podpora iniciativ na zvýšení povědomí o porodnickém a gynekologickém násilí

2. Doporučení ke zlepšení právního rámce použitelného na porodnické a gynekologické násilí a přístupu ke spravedlnosti

  • Zlepšení mechanismů hlášení na národní úrovni (stížnostní mechanismy musí být dostupné a dobře srozumitelné, a to i pro marginalizované skupiny, které mají přístup ke spravedlnosti ještě ztížený)

3. Doporučení ke zlepšení prevence a k poskytování ohleduplnější péče

  • Omezení nadměrné medikalizace s cílem znovu humanizovat porodnickou a gynekologickou péči
  • Přidělit porodnické a gynekologické péči odpovídající lidské a finanční zdroje (např. členské státy by měly podle studie financovat pilotní iniciativy, které lépe reagují na potřeby žen v oblasti porodnické a gynekologické péče (např. porodní domy)

 

Zajímavé konkrétní doporučení je například pro Evropskou komisi, které je v dokumentu doporučeno předložit otázku porodnických a gynekologických služeb na pořad jednání nově zřízené sítě EU pro prevenci gynekologického a porodnického násilí na základě pohlaví a domácího násilí (2023). Dále by Evropská komise a Rada měly vyzvat členské státy a zúčastněné strany, aby diskutovaly o otázkách v rámci v souvislosti s definicí, prevencí, jakož i k výměně poznatků a osvědčených postupů a praxe, a aby posoudily, jakým způsobem by se Istanbulská úmluva mohla vztahovat na některé formy porodnického a gynekologického násilí.

Můžeme shrnout, že situace v členských státech Evropské unie je v mnoha aspektech podobná. Zhodnocení situace však ztěžuje nedostatek komplexních studií a dat, které nám stále chybí. Nejdůležitější bude především sjednotit přístup k problematice na úrovni celé Evropské unie. 

Více informací ke studii poskytne právnička a statutární zástupkyně Ligy lidských práv Anna Indra Štefanides: anna.stefanidesova@llp.cz

 

Soud přiznal rodině odškodnění za nezákonný zákaz otců u porodu v době covidu

Dnešního dne vyhlásil Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudek (sp. zn. 43 C 44/2021), kterým vyhověl žalobě rodičů a dítěte kvůli znemožnění přítomnosti otce u porodu v době covidu. Zákaz vydaný Ministerstvem zdravotnictví v době covidu dle soudu představoval neoprávněný zásah do soukromého a rodinného života žalobců. Podle soudce Luďka Pilného bylo možné přijmout odpovídající opatření k ochraně života a zdraví personálu i pacientů i bez striktního zákazu přítomnosti otců u porodu. Za způsobenou újmu soud přiznal rodině náhradu nemajetkové újmy celkem ve výši 50.000 Kč.

Kvůli mimořádnému opatření Ministerstva zdravotnictví, které zakazovalo přítomnost doprovodu rodičky u porodu, nemohl být otec dítěte dne 1. 4. 2020 přítomen porodu své ženy a narození své dcery v porodnici. Rodička tak při porodu byla osamocená a bez podpory svého partnera, který ji u předchozích porodů například masíroval, pomáhal jí při přesunu do koupelny, usnadňoval komunikaci s personálem, podával jí pití apod. Kvůli nepřítomnosti otce a také nedostatku personálu nebyl po porodu umožněn bonding a dítě první hodiny života plakalo bez možnosti jej pochovat a utišit.

Rodiče už před porodem udělali všechny kroky k tomu, aby při porodu mohli být spolu. Podali návrh ke správnímu soudu na zrušení mimořádného opatření i návrh na vydání předběžného opatření, ale do porodu neuspěli. Návrh na zrušení mimořádného opatření byl následně odmítnut z formálního důvodu, že mezitím samo Ministerstvo opatření zrušilo. Rodiče považovali zákaz otce u porodu za nepřiměřený a už z principu si přáli, aby takto svévolně a neodůvodněně nemohl stát zasahovat do práv rodin, proto podali civilní žalobu na náhradu nemajetkové újmy.

Žaloba byla nejprve zamítnuta s odůvodněním, že nárok nelze pod odškodňovací zákon podřadit. Tento výklad však zvrátil Ústavní soud, podle kterého účast otce u porodu spadá do práva na rodinný život a zrušil předchozí rozhodnutí.

Případ se tak znovu vrátil k Obvodnímu soudu pro Prahu 2. Ten vyslechl rodiče a provedl další dokazování. Otec například upozornil na absurditu zákazu v tom, že by u porodu nemohl být přítomen, i kdyby měl ochranný skafandr, který by znemožňoval přenos nákazy. Otec byl připraven dodržet veškerá hygienická opatření a použít ochranné pomůcky.

Soudu bylo předloženo stanovisko Světové zdravotnické organizace, která doporučovala umožňovat rodičkám doprovod i v době covidu s odůvodněním, že to má prokazatelný přínos pro rodičku včetně lepších zdravotních výsledků. I další mezinárodní odborné autority už od počátku epidemie doporučovaly preventivní opatření, ale nikoliv úplný zákaz doprovodu. Rodiče také poukázali na rozhovor s porodníkem a přednostou Fakultní nemocnice Ostrava Ondřejem Šimetkou, který uvedl, že jeho pracoviště se zákazem nesouhlasilo, ten byl přijat bez hlubšího přemýšlení a zkomplikoval jim práci.

Rozsudek bude v písemné podobě teprve vyhotoven a doručen účastníkům, kteří mají možnost proti němu podat odvolání k Městskému soudu v Praze.

Bližší informace poskytne: Zuzana Candigliota, advokátka, tel. 607 005 043, e-mail: advokatka@candigliota.cz

Případ je popsán spolu s dalšími právními kroky proti zákazu otců u porodu zde na webu Ligy lidských práv (viz část „Žaloba na náhradu nemajetkové újmy v civilním soudnictví“)

Zveřejnili jsme videa nejen pro zdravotníky: Rozvoj znalostí a dovedností užitečných v porodnické praxi

Na YouTube kanálu Ligy lidských práv najdete sérii výukových videí, která byla natočena v rámci cyklu vzdělávání „Rozvoj znalostí a dovedností užitečných v porodnické praxi“.

Videa jsou určena především pro lékaře a lékařky pracující v oblasti porodnictví, porodní asistentky a studenty a studentky medicíny nebo porodní asistence. Videa jsou rozdělena na jednotlivé kapitoly a vy se na ně nyní můžete podívat zde.

Témata vzdělávání:

Komunikace jako zdroj dobrého plánu péče

Kateřina Hájková Klíčová – socioložka, terapeutka a lektorka

Evidence-based péče: co to je, jak vzniká a umíme ji poskytovat?

Markéta Pavlíková – biostatistička

Právo jako jistota pro zdravotníky i rodící ženy

Anna Štefanidesová – právnička Ligy lidských práv, Sandra Pašková – právnička

Výuková videa byla vytvořena díky podpoře Fondy EHP a Norska.

Vy naši práci můžete také podpořit, a to na portálu Darujme.cz: https://bit.ly/3D58YVv

Boj Ligy lidských práv proti zákazu otců o porodu

Již dříve jsme vás informovali o našem boji proti opatřením Ministerstva zdravotnictví, které pod záminkou pandemie onemocnění covid-19 formou mimořádných opatření přistoupilo k neodůvodněnému zákazu otců u porodu (naposledy zde). Od té doby se případ vyvinul, proto jsme níže sepsali celý jeho dosavadní průběh.

Nejprve se jednalo o mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 18. 3. 2020, č. j. MZDR 12344/2020-1/MIN/KAN, které ukládalo plošný zákaz přítomnosti otců u porodu. Posléze bylo toto opatření zrušeno a nahrazeno novým, ze dne 27. 3. 2020, č. j. MZDR 13620/2020-1/MIN/KAN, které stanovovalo výjimku ze zákazu pro zvlášť zranitelné ženy a podmínky pro její uplatnění.

Nové mimořádné opatření se lišilo od toho předchozího tak, že stanovovalo výslovný zákaz poskytovatelům zdravotních služeb umožnit přítomnost třetích osob při porodu s výjimkou rodiček – cizinek, dále výjimkou rodiček se závažným duševním onemocněním nebo zdravotním postižením a s výjimkou porodu mrtvých plodů. Byť se jednalo o mírnější zákaz, pro drtivou většinu partnerských párů zůstal plošný zákaz přítomnosti otců u porodu zachován.

Toto mírnější mimořádné opatření bylo posléze zrušeno dalším mimořádným opatřením, ze dne 15. 4. 2020, č. j. MZDR 16214/2020-1/MIN/KAN, které bylo následně zrušeno mimořádným opatřením ze dne 19. 5. 2020, č. j. MZDR 16214/2020-3/MIN/KAN. Tato mimořádná opatření již plošný zákaz přítomnosti otců u porodu nestanovovala.

Dle našeho názoru opatření stanovující plošný zákaz přítomnosti otců u porodu neměla žádné rozumné opodstatnění z hlediska ochrany veřejného zdraví a měla prokazatelně negativní vliv na průběh a výsledek porodu. Opatření hrubě zasahovala do práv nastávajících rodičů, kterými jsou zejména právo na ochranu soukromého a rodinného života, právo na rodičovskou péči, právo na nepřetržitý kontakt během porodu a po porodu. Jsme přesvědčeni, že tato opatření byla rovněž v rozporu s nejlepším zájmem dítěte.

Stejného názoru byly i desítky rodičů či nastávajících rodičů, kteří se těmito opatřeními cítili bezprostředně dotčeni na svých základních lidských právech. Proti těmto opatřením jsme proto podnikli konkrétní právní kroky, které v tomto shrnujícím článku komplexně popíšeme, společně s průběhem těchto případů. Jednotlivé „větve“ případu si můžete rozkliknout níže.

a) Výzva ke zrušení zákazu přítomnosti otců u porodu adresovaná Ministerstvu zdravotnictví a vládě

Prakticky bezprostředně po vydání prvního mimořádného opatření jsme otevřeným dopisem dne 20. 3. 2020 vyzvali Ministerstvo zdravotnictví a vládu, spolu s dalšími organizacemi a jednotlivci, ke zrušení tohoto opatření. Ministerstvo zdravotnictví ani vláda na tuto výzvu nereagovaly.

b) Žaloba ve správním soudnictví spolu s návrhem na vydání předběžného opatření

Za navrhovatele, nastávající rodiče, jsme ve spolupráci s advokátem Ondřejem Pecákem podali dne 26. 3. 2020 žalobu ve správním soudnictví na zrušení mimořádného opatření plošně zakazující přítomnost otců u porodu. Žalobu jsme podali společně s návrhem na vydání předběžného opatření, kterým by bylo porodnici nařízeno umožnit přítomnost otce dítěte u porodu své partnerky při splnění potřebných hygienických podmínek. K tomuto návrhu se posléze jako osoby zúčastněné na řízení připojily desítky rodičů, kteří se cítili tímto zákazem přímo a bezprostředně dotčeni.

Rodiče podávali tento návrh dva dny před očekávaným dnem porodu a dovolávali se svého základního práva na respektování soukromého a rodinného života, práva na rodičovskou péči a na nepřetržitý kontakt během porodu a po porodu. Také se dovolávali zajištění nejlepšího zájmu nezletilého dítěte.

Městský soud v Praze usnesením návrh nastávajících rodičů odmítl. Stejně tak odmítl vydat předběžné opatření. Dle odůvodnění soudu není možné brojit proti již zrušenému opatření ministerstva, ale ani není možné návrh doplnit a brojit jím proti novému opatření. Hned na druhý den po podání našeho návrhu totiž ministerstvo původní opatření, proti kterému návrh směřoval, zrušilo a nahradilo novým opatřením se stejným zákazem, ale s výjimkami pro zvlášť zranitelné ženy. Přestože advokát zastupující navrhovatele na tuto skutečnost obratem reagoval doplněním návrhu na zrušení i nového opatření s odkazem na judikaturu Ústavního soudu, soud se s tímto doplněním nevypořádal a ani se nevypořádal s lidskoprávní argumentací rodičů. Odmítl se tak návrhem zabývat a fakticky vyloučil toto opatření zasahující do základních lidských práv navrhovatelů ze soudního přezkumu.

Vzhledem k tomu, že rodiče rozhodnutí považovali za nezákonné, brojili proti němu kasační stížností k Nejvyššímu správnímu soudu. Nejvyšší správní soud dal rodičům za pravdu a shledal nezákonnost odmítnutí návrhu Městským soudem. Nejvyšší správní soud uvedl, že „v případě tvrzeného zásahu do ústavně zaručených práv a svobod je úkolem soudů důsledně strážit, aby jejich procesním postupem nedošlo k odepření spravedlnosti (denegatio iustitiae), tím spíše za situace zvýšeného rizika pro zachování práv a svobod v mimořádných stavech.“ Nejvyšší správní soud proto věc vrátil zpět k Městskému soudu v Praze k projednání. V době rozhodování Městského soudu v Praze již nebylo v účinnosti žádné mimořádné opatření stanovující plošný zákaz otců při porodu. Aktuální mimořádné opatření naproti tomu upravovalo především přísnější hygienická opatření, např. dezinfekce hygienických ploch, apod.

Rodiče nicméně trvali na soudním přezkumu předchozích mimořádných opatření a stanovení jejich nezákonnosti, byť již nebylo možné tato opatření zrušit.

Městský soud návrh rodičů přesto odmítl. Dle tvrzení soudu totiž na věc aplikovatelný zákon neumožňuje, aby soud posuzoval zákonnost opatření, které již není platné (bylo v mezidobí ministerstvem zrušeno). Soud se tak opět pod záminkou formálních důvodů rozhodl vyhnout přezkumu opatření, které naprosto evidentně zasáhlo do života a práv rodičů a nastávajících rodičů.

Ústavní stížnost

Vzhledem k množství párů, kterým zákaz otců u porodu připadal nepřiměřený a pociťovali jej jako nepřípustný zásah do svých rodičovských práv, jsme za desítky rodičů nebo nastávající rodičů, podali dne 15. 4. 2020 Ústavní stížnost.

Byť jsme Ústavní stížnost podávali v době, kdy Ministerstvo zdravotnictví zrušilo plošný zákaz doprovodu u porodu, resp. jej s účinností od 16. 4. 2020 nahradilo opatřením stanovující podmínky pro výjimky ze zákazu, pro drtivou většinu rodičů se opět jednalo o nepřiměřené opatření zasahující do jejich základních lidských práv. Proto jsme trvali na přezkumu Ústavním soudem.

V Ústavní stížnosti jsme namítali, že mimořádnými opatřeními došlo k zásahu do práv rodičů na respektování soukromého a rodinného života a do jejich rodičovských práv. Rovněž jsme namítali, že výkonem mimořádných opatření došlo k zásahu do práva rodiček před nelidským a ponižujícím zacházením ze strany personálu v souvislosti s větším výskytem porodnického násilí, které v rámci svého působení zaznamenáváme. Dále jsme upozorňovali na to, že i když je potřeba vzít v potaz zájem na ochranu zdraví rodiček, dětí a personálu, tohoto cíle lze dosáhnout i jinými způsoby než plošným zákazem přítomnosti doprovodu u porodu. Navíc do práva na zdraví rodiček a novorozenců zasahuje samotný zákaz doprovodu u porodu, protože na základě studií to vede k častějším komplikacím. Odkázali jsme v tomto ohledu na náš otevřený dopis a na otevřené dopisy řady dalších organizací, kterými jsou např. Unie porodních asistentekorganizace sdružující dulyČeská ženská lobby. Podotýkali jsme též, že zásah byl ministerstvem učiněn bez jakýchkoli odborných podkladů. Na naši žádost o informace, na základě jakých podkladů ministerstvo zakázalo přítomnost doprovodu u porodu, nás ministerstvo odbylo jen obecným sdělením, že je „takřka notorietou, že šlo o reakci na aktuální nepříznivou epidemiologickou situaci stran šíření nového koronaviru a onemocnění COVID-19 v České republice a snahu minimalizovat rizika pro zdravotníky a další pacienty.“ Odpověď ale neobsahovala žádné konkrétní odborné podklady nebo stanoviska.

Ústavní soud naši stížnost z formálních důvodů odmítl. Své odůvodnění založil na skutečnosti, že předmětná mimořádná opatření v době rozhodování již pozbyla platnosti, protože je ministerstvo v mezidobí zrušilo. Ústavní soud tak shledal, že není k projednání stížnosti příslušný, neboť nemůže zrušit již zrušené právní akty. Opět tak došlo k vyloučení přezkumu těchto opatření před soudem.

Podniknuté kroky

březen 2020 – Ministerstvo zdravotnictví vydalo mimořádné opatření stanovující plošný zákaz otců u porodu. V reakci na toto opatření jsme ministerstvo a vládu otevřeným dopisem vyzvali ke zrušení mimořádného opatření, avšak žádnou reakci jsme neobdrželi. Za nastávající rodiče jsme ve spolupráci s advokátem Ondřejem Pecákem podali žalobu ve správním soudnictví na zrušení mimořádného opatření, s návrhem na vydání předběžného opatření. Soud návrh rodičů odmítl.

duben 2020 – Za desítky rodičů dotčených mimořádnými opatřeními jsme podali Ústavní stížnost.

květen 2020 – Ústavní soud naši stížnost z formálních důvodů odmítl.

srpen 2020 – Za rodiče, kteří neuspěli s návrhem na zrušení mimořádného opatření a vydání předběžného opatření, jsme ve spolupráci s advokátem Ondřejem Pecákem podali kasační stížnost

červen 2020 – Nejvyšší správní soud dal rodičům za pravdu, zrušil usnesení Městského soudu v Praze a vrátil mu jej k dalšímu řízení.

červenec 2020 – Městský soud v Praze návrh rodičů podrobit přezkumu mimořádné opatření opětovně odmítl.

c) Žaloba na náhradu nemajetkové újmy v civilním soudnictví

Za tentýž pár (za který jsme ve spolupráci s advokátem brojili ve správním soudnictví) a jejich narozenou nezletilou dceru, jsme rovněž dne 30. 3. 2021 k Obvodnímu soudu pro Prahu 2 podali žalobu na náhradu nemajetkové újmy, která byla mimořádným opatřením plošně zakazujícím přítomnost otců u porodu způsobena. Žaloba byla podána podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.

Vzhledem ke skutečnosti, že rodiče neuspěli u Městského soudu v Praze, který usnesením odmítl jejich návrh na zrušení mimořádného opatření a rovněž odmítl vydat předběžné opatření, došlo k tomu, že matka byla nucena rodit bez přítomnosti otce. Bylo proto namítáno, že v důsledku této skutečnosti bylo zasaženo do práva na respektování rodinného života a dále do rodičovských práv. Matka také namítala, že mimořádným opatřením jí bylo zasaženo do práva na ochranu zdraví. Rodiče dále argumentovali, že bylo zasaženo i do práva jejich dítěte, aby vše, co se jej týká, bylo posuzováno především hlediskem jeho nejlepšího zájmu. Všichni tři žalobci se tudíž domáhali náhrady nemajetkové újmy ve výši 50 000 Kč pro každého z nich.

Obvodní soud nároku žalobců nevyhověl a žalobu svým rozsudkem zamítl s tím, že nárok nelze pod citovaný zákon podřadit. Jednak proto, že mimořádné opatření ministerstva zdravotnictví nemělo dle soudu povahu rozhodnutí (ale spíše opatření obecné povahy či právního předpisu), a jednak proto, že citovaný zákon k takovému uplatnění požaduje, aby bylo navíc takové rozhodnutí (pokud by se o rozhodnutí opravdu jednalo) zrušeno či změněno v jiném soudním řízení. Žalobci dále dle soudu nesplnili ani podmínku účasti v předchozím řízení, ve kterém bylo opatření vydáno, protože vydání mimořádného opatření je řízením beznávrhovým a žádné účastníky nemá. Zároveň soud odmítl aplikovat i odpovědnost státu dle tzv. krizového zákona, protože stát podle jeho slov nenese právní odpovědnost za široce působící normotvorbu a za chování osob, které dodržují právní předpisy, ale toliko za konkrétní krizová opatření individuální povahy proti konkrétním adresátům. Tedy že plošná omezení dle soudu odškodňovat nelze.

S tímto výsledkem jsme nesouhlasili, a proto jsme podali odvolání. Argumentovali jsme, že vyloučení odpovědnosti státu za daná opatření je ústavně nekonformní, neboť ve správním soudnictví se rodičům žádné ochrany z ryze formálních důvodů (zrušení mimořádného opatření ministerstvem) nedostalo. Prokazatelně přitom došlo k zásahu do práv žalobců, a to v přímé příčinné souvislosti s vydaným opatřením. Proto jsme odvolací soud varovali před uplatněním přílišného formalismu a navrhovali, aby naopak přistoupil k interpretaci podústavního práva v souladu s principy spravedlnosti.

Odvolací Městský soud v Praze však odvolání nevyhověl a rozsudek soudu prvního stupně v září 2022 potvrdil. V odůvodnění se přitom přidržel právě argumentace Obvodního soudu pro Prahu 2 a dodal, že daný nárok nemůže být projednatelný ani dle odpovědnosti vyplývající z krizového zákona či občanského zákoníku. Závěrem odvolací soud konstatoval, že možnost otce být u porodu nepředstavuje základní právo.

Ústavní stížnost

Ve věci byla dne 5. 12. 2022 podána ústavní stížnost, kde byl namítán zásah do práva na spravedlivý proces, účinnou soudní ochranu a do práva na náhradu škody způsobenou orgánem veřejné správy. Ve stížnosti jsme se nejprve ostře vyhradili vůči právnímu posouzení odvolacího soudu zpochybňující právo otců být u porodu. Jednalo se totiž o názor soudu, který je v rozporu se soudní judikaturou a pojímáním rodičovství v soudobé demokratické společnosti. Dále bylo ve stížnosti uvedeno, že se rodiče mimořádným opatřením pokoušeli bránit skrze správní soudnictví, ale věcný soudní přezkum jim z ryze formálních důvodů umožněn nebyl. Nic jiného, než se pokusit obrany skrze civilní soudnictví a žalobou na náhradu nemajetkové újmy, jim proto nezbylo.

V ústavní stížnosti tak bylo upozorněno, že v podmínkách moderní demokratické společnosti zaležené na respektu k právu není možné, aby se dotčené osoby nemohly za zásah veřejné moci domoci soudní ochrany skrze žádnou větev soudnictví (s výjimkou trestního soudnictví, kam však daný případ nespadal). Nebyla-li tak právní úprava v tehdy platné podobě na situaci spojenou s pandemií covid-19 připravena, je třeba ji vykládat ústavně-konformním způsobem a ochranu dotčených osob – rodičů a dětí – dovodit výkladem soudů. Nadto bylo poukázáno na soudní judikaturu i odbornou literaturu, která odškodnění za opatření obecné povahy (právě tomu se vydávaná mimořádná opatření nejvíce podobala) umožňovala. Dále bylo uvedeno, že pokud nebyla z procesních důvodů nezákonnost opatření konstatována v jiném soudním řízení, měl si tuto otázku jako otázkou předběžnou posoudit právě soud rozhodující o žalobě na odškodnění. Obdobně pak měl odškodňovací soud dle nás postupovat i u namítané chybějící účasti rodičů ve správním řízení během vydávání opatření ministerstvem.

Později byla ústavní stížnost doplněna o argumentaci odkazující na usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2023, sp. zn. IV. ÚS 722/23. Právě v tomto usnesení totiž Ústavní soud potvrdil, že pokud se dotčená osoba v podobném případě nemůže domoci satisfakce za zásah do svých práv v rámci správního soudnictví, nejde ještě o zbavení soudní ochrany, neboť nárok včetně zadostiučinění lze řešit právě před soudy civilními. Ústavní soud pak potvrdil, že mimořádné opatření ministerstva je pro tyto případy plně projednatelné dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Zároveň bylo potvrzeno, že pokud některé podmínky pro uplatnění takového nároku nejsou před odškodňovacím zákonem z různých důvodů splněny, musí si je daný soud posoudit jako otázku předběžnou. Ústavní soud tak de facto popřel úvahy obecných civilních soudů, když dovodil, že daná opatření ministerstva jsou v rámci civilního soudnictví pro účely odškodnění přezkoumatelná.

O ústavní stížnosti bude Ústavní soud rozhodovat dne 31. 5. 2023 nálezem pod sp. zn. III. ÚS 3319/22.

Podniknuté kroky

březen 2021 – V reakci na výsledek správního soudnictví, které odmítlo žaloby proti mimořádným opatřením, jsme podali civilní žalobu na náhradu nemajetkové újmy dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.

květen 2022 – Obvodní soud pro Prahu 2 žalobu zamítl s tím, že daný nárok a odškodnění nelze pod uvedený zákon podřadit.

červen 2022 – Podali jsme odvolání k Městskému soudu v Praze.

září 2022 – Městský soud v Praze prakticky překopíroval původní odůvodnění Obvodního soudu pro Prahu 2 a jeho zamítavý rozsudek potvrdil.

prosinec 2022 – Proti výše uvedeným rozhodnutím jsme podali ústavní stížnost.

duben 2023 – Vzhledem k vývoji soudní judikatury jsme ústavní stížnost doplnili odkazem na nedávné usnesení Ústavního soudu dotýkající se dané problematiky.

Práva matek s psychosociálním postižením

Právní příručka pro ženy s psychosociálním postižením.

Příručka je určena především pro ženy s psychosociálním postižením, kterým chybí přehledně podané základní informace o jejich právech a možnostech v souvislosti s těhotenstvím, porodem a mateřstvím. Příručka představuje stručný úvod do této problematiky a jejím cílem není poskytnout čtenářce (či čtenáři) široké a komplexní informace. Účelem je spíše předat základní praktické informace, aby byla čtenářka (či čtenář) schopna se v daném tématu lépe zorientovat.

Právní příručka pro ženy s psychosociálním postižením – stručnější verze

Jde o ještě stručnější verzi výše uvedené příručky, která se čte o něco snadněji a obsahuje jen ty nejzákladnější infor