Čtvrtek, 20. listopadu 2025Aktuality, Nedobrovolné sterilizace
Odškodňování protiprávně sterilizovaných žen probíhá od roku 2022. Ze statistik dlouhodobě vyplývá, že zhruba 40 % dosud vyřízených žádostí, skončilo pro žadatelky negativně[1] (ať už zamítnutím, nebo zastavením řízení). Tím se však ženám cesta pro získání odškodnění zcela neuzavírá. Neúspěšné žadatelky mohou žádosti podávat opakovaně. Níže shrnujeme, za jakých podmínek má smysl druhou žádost podat.
Žadatelkám doporučujeme se obrátit na sociální pracovnici či pracovníka nebo některou z pomáhajících organizací, která se protiprávními sterilizacemi zabývá. Základní dotazy zodpovídáme i v naší poradně na e-mailové adrese poradna@llp.cz.
Na úvod je třeba uvést, že překážka, kterou představuje pravomocné rozhodnutí v dané věci,[2] se vztahuje pouze na „pozitivní“ správní rozhodnutí, tedy pouze na takové, kterým bylo přiznáno určité právo. Rozhodnutí „negativní“ (nevyhovění žádosti) proto podání nové (opakované) žádosti nebrání.[3]
Samotná možnost podat druhou žádost je sice stěžejním, ale ne jediným předpokladem pro získání odškodnění. Pokud Ministerstvo zdravotnictví dojde k tomu, že ani podruhé žádosti nevyhoví, protože podmínky pro přiznání odškodnění žadatelka opět nesplnila, řízení zastaví.[4] Pokud by naopak ministerstvo žádosti vyhovělo, vydalo by tzv. nové rozhodnutí, kterým odškodnění žadatelce přizná.[5]
Za jakých okolností tedy ministerstvo vydá nové vyhovující rozhodnutí?
Je třeba splnit následující podmínky:
- původní řízení bylo skončeno pravomocným správním rozhodnutím (ministerstvo již rozhodlo a toto rozhodnutí nabylo právní moci, nebo, pokud byl podán rozklad, ministr již rozhodl o tomto rozkladu) a
- existují okolnosti, které odůvodňují vyhovění žádosti – tato podmínka je složitější, proto se jí níže věnujeme podrobněji.
Okolnosti, které odůvodňují vyhovění žádosti
Žadatelka musí v nové žádosti tvrdit takové skutečnosti a navrhovat takové důkazy, na základě kterých ministerstvo rozhodne, že podmínky pro přiznání odškodnění splňuje. Nové rozhodnutí lze vydat i tehdy, pokud nedošlo ke změně skutkových nebo právních okolností, ale žádost byla původně zamítnuta nesprávně. Nicméně právě změna těchto okolností bude v praxi zpravidla právě tím, co ministerstvo povede k vyhovění žádosti.[6]
Co tedy mohou být okolnosti, které odůvodňují vyhovění žádosti?
- nově uváděná tvrzení namítající nesplnění (některou z) podmínek sterilizace podle platného práva v době provedení zákroku;
- nově navrhované důkazní prostředky – zdravotnická dokumentace a jiné listiny, svědecká výpověď apod.;
- nově uváděná či doplněná právní argumentace;
- změna rozhodovací praxe ministerstva či správních soudů – Za přelomové rozhodnutí lze považovat rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 7. 2024 č. j. 9 As 61/2023-65, v němž soud poprvé jasně a podrobně popsal, jakým způsobem má ministerstvo při rozhodování o žádostech postupovat (v podrobnostech odkazujeme na náš dřívější článek). Na něj pak navazuje celá řada soudních rozhodnutí, které v naprosté většině vyznívají ve prospěch neúspěšných žadatelek. Pokud byla původní žádost zamítnuta ještě před tímto důležitým rozsudkem, nebo sice po něm, ale ministerstvo rozhodlo v rozporu s ním, doporučujeme na současnou judikaturu správních soudů v nové žádosti poukazovat.
Na podpoře obětí protiprávních sterilizací spolupracujeme s organizací Romodrom, o.p.s. a jsme podpořeni v rámci MARIO programu, který realizuje organizace Minority Rights Group International.
We support victims of unlawful sterilisation in cooperation with Romodrom, o.p.s. and with the support of the MARIO programme implemented by Minority Rights Group International.
Seznam zdrojů:
[1] Nejaktuálnější veřejně dostupná statistická data jsou dostupná zde: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-chybi-penize-pro-protipravne-sterilizovane-ma-je-dodat-vlada-287151#utm_content=ribbonnews&utm_term=sterilizace&utm_medium=hint&utm_source=search.seznam.cz
[2] Tzv. překážka věci pravomocně rozhodnuté – res iudicata.
[3] Uvedené vyplývá ze soudní judikatury (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 22. 1. 2019 sp. zn. II. ÚS 752/18 nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 3. 2021 sp. zn. 6 As 94/2020) i odborné literatury [viz JEMELKA, L., PONDĚLÍČKOVÁ, K., BOHADLO, D. § 48 (Překážky řízení). Správní řád. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 354; POTĚŠIL, L., HEJČ, D., RIGEL, F., MAREK, D. § 48 (Překážky řízení). Správní řád. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 291.].
[4] § 102 odst. 4 správního řádu.
[5] § 101 písm. b) správního řádu.
[6] Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 3. 2025 sp. zn. 5 As 202/2024, bod 30. Viz také POTĚŠIL, L., HEJČ, D., RIGEL, F, MAREK, D. § 101 (Nové rozhodnutí). Správní řád. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 570.
Středa, 24. září 2025Aktuality, Nedobrovolné sterilizace
Zákon, [1] na základě kterého mohou oběti protiprávních sterilizací [2] žádat stát o finanční odškodnění, je v účinnosti od roku 2022. Nedlouho po nabytí jeho účinnosti se však ukázalo, že jeho interpretace a aplikace na jednotlivé případy bude v praxi činit větší potíže, než se původně předpokládalo. Svůj podíl na tom má i způsob vyřizování žádostí Ministerstvem zdravotnictví, do jehož působnosti tato agenda spadá. Jeho přístup kritizují nejen samotné žadatelky a neziskové organizace, které s podáváním žádostí poškozeným ženám pomáhají. Kritika na ministerstvo míří i ze strany veřejného ochránce práv [3] či správních soudů.
Ministerstvo ani po kritice praxi nemění
Právě role soudů je pro naplňování účelu odškodňovacího zákona klíčová. Ministerstvo je povinno respektovat jejich právní názory a promítnout je do své rozhodovací praxe. Do této chvíle Městský soud v Praze vydal zhruba 60 meritorních rozhodnutí o žalobách, kterými se neúspěšné žadatelky brání proti správním rozhodnutím o nepřiznání odškodnění ministerstvem. Postupně přibývají i rozhodnutí Nejvyššího správního soudu rozhodujícího o kasačních stížnostech, které podávají jak žadatelky, tak samotné ministerstvo proti rozsudkům městského soudu.
Oba zmíněné soudy se konstantě staví na stranu neúspěšných žadatelek a nesouhlasí s přístupem ministerstva při posuzování jednotlivých žádostí. Soudy ministerstvu vytýkají neúměrné požadavky na žadatelky (zejména v rovině dokazování jejich nároku), nevstřícnou komunikaci a nedostatečnou nápomoc v řízení. Dále také pasivitu při zjišťování skutkového stavu věci a jednání v rozporu se zásadou materiální pravdy [4], jakož i postupování v rozporu s dalšími zásadami ovládajícími správní řízení (jako je například zásada vstřícnosti). Ministerstvo je povinno postupovat v souladu se smyslem a účelem zákona o odškodnění a zajistit efektivní prostředek nápravy protiprávního jednání, za něž nese odpovědnost stát.[5]
K jakým právním závěrům soudy dospěly?
Přinášíme stručný souhrn:
poučovací povinnost (Rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 4 As 290/2022)
- Ministerstvo je povinno změnit způsob, kterým poučuje jednotlivé žadatelky o jejich procesních právech. Při plnění poučovací povinnosti je nutné zohlednit osobní poměry žadatelek včetně toho, že se jedná o právní laiky.
-
- Na základě této výtky ministerstvo již poučovací praxi napravilo.
- nevstřícná komunikace a nedostatečná nápomoc v řízení (Rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 4 As 290/2022)
- Ministerstvo musí postupovat v souladu se zásadou vstřícnosti a v komunikaci se žadatelkami zohlednit jejich osobní poměry.
svědecká výpověď, osoba blízká není a priori nevěrohodná (Rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 8 Ad 19/2022)
- Ministerstvo je povinno přijímat svědecké výpovědi jako relevantní důkazní prostředky, a to i v případě, že se jedná o svědectví pouze zprostředkované.
- Pokud je svědek osobou blízkou, nelze jej předem a automaticky považovat za osobu nevěrohodnou pouze pro jeho blízký či příbuzenský vztah se žadatelkou.
sdílení důkazního břemene – iniciativa na straně ministerstva, plausibilní tvrzení (Rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 9 As 61/2023)
- Není možné po žadatelkách požadovat, aby samy jednoznačně prokázaly protiprávnost v minulosti provedeného sterilizačního zákroku. Žadatelky tedy nemusí samy ze své vlastní iniciativy označit a doložit veškeré dokumenty, které budou protiprávnost sterilizace prokazovat. Ministerstvo musí rovněž činit aktivní kroky k ověření, zda žadatelka byla v minulosti podrobena sterilizaci protiprávně.
- V případě, že zdravotnická dokumentace jakožto klíčový důkazní prostředek chybí nebo je na první pohled nedůvěryhodná, postačí, když žadatelka uvede tzv. hájitelné tvrzení, že sterilizace byla provedena protiprávně. Poté je na straně ministerstva, aby prokázalo, že k tomu, co žadatelka tvrdí, dojít nemohlo.
kvalitativní požadavky na informovaný souhlas a poučení ve zdravotnické dokumentaci (Rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 As 114/2024)
- Pokud se zdravotnická dokumentace žadatelky zachovala, musí na ni ministerstvo klást přísnější obsahové a kvalitativní požadavky. Pouze formálně daný svobodný a informovaný souhlas nelze bez dalšího považovat za dostatečný, pokud další okolnosti naznačují, že žena nebyla řádně poučena o povaze a důsledcích zákroku nebo že například vůbec nevěděla, co podepisuje.
písemné poučení o reparabilitě zákroku (nejnověji Rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 22 As 89/2025)
- Sterilizační směrnice předpokládala, že k poučení ohledně reparability sterilizace dojde až po schválení žádosti sterilizační komisí, a to v písemné podobě před provedením sterilizačního zákroku. Pro závěr o protiprávnosti sterilizace postačuje již samotná absence písemného poučení o míře reparability sterilizačního zákroku. Pro splnění podmínek pro přiznání odškodnění za sterilizaci provedenou v rozporu s právem je existence ústního poučení nerozhodná.
výklad pojmu sterilizace podle zákona o odškodnění v souvislosti s chirurgickou změnou pohlaví (Rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 283/2024)
- Pod pojem sterilizace ve smyslu zákona o odškodnění spadají všechny zdravotní výkony trvale zabraňující plodnosti. [6] Aplikaci tohoto zákona nelze omezit pouze na případy, které spadají pod definici sterilizace v zákoně o specifických zdravotních službách, resp. ve směrnici o provádění sterilizací. Z uplatňování nároku na poskytnutí odškodnění proto nelze a priori vyloučit osoby, jimž byly protiprávně provedeny zákroky, které vedly k trvalé ztrátě plodnosti a byly zároveň spojené s poškozením či odstraněním pohlavních žláz.
- Skutečnost, že osoba podstoupila operativní změnu pohlaví spojenou s odstraněním pohlavních orgánů (a tudíž došlo k trvalému zabránění plodnosti), nemůže mít vliv na posouzení toho, zda šlo o sterilizaci provedenou v rozporu s právem tak, jak ji zákon o odškodnění definuje, případně na posouzení důkazního břemene. Těmito otázkami se ministerstvo musí při posuzování žádosti řádně zabývat.
[1] Zákon č. 297/2021 Sb., zákon o poskytnutí jednorázové peněžní částky osobám sterilizovaným v rozporu s právem a o změně některých souvisejících zákonů.
[2] Působnost zákona zahrnuje protiprávní sterilizace, k nimž došlo v období od 1. července 1966 do 31. března 2012 ve zdravotnickém zařízení na území, které je součástí území České republiky, sterilizaci v rozporu s právem (viz § 2 zákona o odškodnění).
[3] Tisková zpráva – Shrnutí prohřešků Ministerstva zdravotnictví při odškodňování za protiprávní sterilizace [online]. Veřejný ochránce práv. 2. 10. 2024 [cit. 24. 9. 2025]. https://www.ochrance.cz/aktualne/ombudsman_shrnul_vlade_prohresky_Ministerstva_zdravotnictvi_pri_odskodnovani_za_protipravni_sterilizace_extremni_prutahy_spatne_hodnoceni_dukazu_rozhodovani_v_rozporu_s_nazorem_soudu_i_ignorovani_obsahu_opakovanych_zadosti/
[4] Podle zásady materiální pravdy vyjádřené v § 3 správního řádu platí, že “nevyplývá-li za zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti.” Tato zásada je rozvedena v § 50 odst. 2 a 3 správního řádu, ve smyslu kterého je to právě správní orgán, který zásadně opatřuje potřebné podklady pro vydání rozhodnutí a je povinen zjistit všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu. Povinností správního orgánu je z vlastní iniciativy a vlastními prostředky objasňovat sporné, pochybné nebo zpochybněné skutečnosti. Účastníci správního řízení jsou povinni označit důkazní prostředky k prokázání svých tvrzení (§ 52 správního řádu), avšak právě z důvodu uplatnění zásady materiální pravdy není správní orgán návrhy účastníků vázán a není v zásadě zbaven odpovědnosti za dostatečné zjištění skutkového stavu (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 11. 2003 č. j. 6 A 114/2000-36).
[5] Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 7. 2024 č. j. 9 As 61/2023-65, bod 22.
[6] Definici protiprávní sterilizace je obsažena v § 3 odst. 1 zákona o odškodnění, dle něhož se sterilizací v rozporu s právem rozumí ,,zdravotní výkon zabraňující plodnosti, k jehož provedení oprávněná osoba neudělila souhlas, nebo souhlas udělila při takovém porušení právních předpisů upravujících v rozhodném období provedení zdravotního výkonu zabraňujícího plodnosti anebo za takových okolností, jež vylučují nebo vážně narušují svobodu a prostotu omylu uděleného souhlasu.”
Na podpoře obětí protiprávních sterilizací spolupracujeme s organizací Romodrom, o.p.s. a jsme podpořeni v rámci MARIO programu, který realizuje organizace Minority Rights Group International.
We support victims of unlawful sterilisation in cooperation with Romodrom, o.p.s. and with the support of the MARIO programme implemented by Minority Rights Group International.
Pátek, 13. června 2025Aktuality, Nedobrovolné sterilizace, Projekty
Proces odškodňování žen sterilizovaných bez jejich svobodného a informovaného souhlasu konečně přináší i nadějnější zprávy. V letošním roce evidujeme nárůst počtu úspěšně odškodněných žen a zaznamenali jsme i dva konkrétní případy dokazující, že šanci na úspěch mají i komplikovanější případy. V jednom případě jde o naší klientku, ve druhém o klientku organizace Romodrom.
Když druhý pokus vyjde
Prvním příkladem dobré rozhodovací praxe je paní Stránská (jméno bylo změněno), které byla původní žádost o odškodnění zamítnuta. Po roce však podala novou žádost, v níž doplnila další argumenty. Zároveň se odkázala i na změnu právního výkladu [1]. Ministerstvo nakonec uznalo, že došlo ke změně právních okolností, které odůvodňují přiznání nároku. Ačkoliv dokumentace obsahovala žádost o sterilizaci ze stejného dne, kdy proběhl císařský řez a sterilizace samotná, nebylo možné spolehlivě prokázat, že žena byla poučena o nevratnosti zákroku. Ministerstvo tedy její žádost uznalo jako oprávněnou.
Tento případ potvrzuje, že ani zamítnutí nemusí znamenat definitivní konec – a že stát začal ve svých rozhodnutích zohledňovat i judikaturu Městského soudu v Praze i Nejvyššího správního soudu, které se opakovaně staví na stranu obětí protiprávních sterilizací a naopak kladou vyšší nároky v dokazování na stát.
Když rozhoduje svědecká výpověď
Druhou pozitivní zprávou je případ paní Novotné (jméno bylo změněno), která ve své žádosti uvedla, že její zdravotnická dokumentace byla již skartována. Proto jako důkaz protiprávnosti navrhla svědeckou výpověď svého manžela. Ani to nebylo dříve bez překážek. [2] Provedení zákroku Ministerstvo potvrdilo z kopie záznamu v porodní knize, podle které byla ženě provedena sterilizace zároveň s císařským řezem. Svědectví manžela ale potvrdilo, že paní Novotná nebyla o zákroku plně informována a neposkytla k němu svobodný a informovaný souhlas. Zákrok byl tedy protiprávní.
Ministerstvo se v rozhodnutí výslovně odkázalo na aktuální rozsudek Nejvyššího správního soudu, podle kterého jsou tvrzení žadatelky „hájitelná a plausibilní a podepřena indiciemi, které ve svém souhrnu nepřipouštějí jiné racionální vysvětlení situace, než že k protiprávní sterilizaci pravděpodobně došlo tak, jak žadatelka tvrdí“. I tato žádost tedy byla uznána jako oprávněná.
Tento případ ukazuje, že důkazní situace nemusí být beznadějná ani v případě, že se nezachovala dokumentace. Výpověď svědka a logické posouzení okolností mohou sehrát klíčovou roli. Ženám v obdobné situaci jako Dominika doporučujeme zkusit i tuto cestu.
Pozitivní trend potvrzují i čísla a politická vůle
V roce 2025 přibylo větší množství rozhodnutí o odškodnění (celkem již bylo přiznáno zhruba 900 odškodnění od roku 2021, z toho 200 v letošním roce) než v předchozích letech. Zejména díky tomu, že se Ministerstvo zdravotnictví začalo více držet výkladu zákona v souladu s judikaturou. Ta potvrzuje, že nelze odmítat žádosti obětí jen kvůli formálním nedostatkům v dokumentaci – zejména tam, kde selhal stát v archivaci či evidenci zdravotnických záznamů. Také říká, že je zapotřebí přijímat i jiné důkazy než jen zdravotnickou dokumentaci.
Významný posun nastal i na politické úrovni. V květnu 2025 vláda schválila navýšení prostředků na odškodňování o dalších 200 milionů korun. To je důležitý signál. Stát tím dává najevo, že s odškodněním počítá i do budoucna a chce vytvořit prostor pro všechny oprávněné žadatelky.Včetně těch, které žádost nestihly podat v termínu a plánují podání až po prodloužení zákona o odškodnění (návrh je nyní v Senátu, prodloužení počítá s možností podávat žádosti až do konce roku 2026).
Dvě radosti, jedna trvající starost
K pozitivním zprávám je férové upozornit i na jeden přetrvávající nedostatek na Ministerstvu zdravotnictví. To totiž dlouhodobě nestíhá rozhodovat o žádostech ve lhůtách stanovených zákonem. V některých žadatelkách to vyvolává nedůvěru nebo pochopitelné rozladění. Téma je velmi citlivé, proto i nás tato situace trápí a opakovaně na ni ministerstvo upozorňujeme.
[1] Liga lidských práv. Nejvyšší správní soud: Nedostatečné poučení o všech aspektech sterilizace vede k závěru, že sterilizace proběhla v rozporu s právem. Liga lidských práv. 4. 4. 2025. Dostupné z: https://llp.cz/blog/nejvyssi-spravni-soud-nedostatecne-pouceni-o-vsech-aspektech-sterilizace-vede-k-zaveru-ze-sterilizace-probehla-v-rozporu-s-pravem/
[2] Liga lidských práv. Přelomový rozsudek: Ministerstvo musí přiznat odškodnění na základě svědecké výpovědi rodinného příslušníka. Liga lidských práv. 27. 2. 2025. Dostupné z: https://llp.cz/blog/prelomovy-rozsudek-ministerstvo-musi-priznat-odskodneni-na-zaklade-svedecke-vypovedi-rodinneho-prislusnika/
Na podpoře obětí protiprávních sterilizací spolupracujeme s organizací Romodrom, o.p.s. a jsme podpořeni v rámci MARIO programu, který realizuje organizace Minority Rights Group International.
We support victims of unlawful sterilisation in cooperation with Romodrom, o.p.s. and with the support of the MARIO programme implemented by Minority Rights Group International.
Pátek, 4. dubna 2025Nedobrovolné sterilizace, Tiskové zprávy
Nejvyšší správní soud (NSS) rozhodl zamítavě o kasační stížnosti Ministerstva zdravotnictví ČR proti rozhodnutí Městského soudu v Praze ve věci nepřiznání odškodnění za protiprávní sterilizaci naší žadatelky, ve které se Ministerstvo odchýlilo od předešlé rozhodovací praxe, kde ve skutkově podobných případech odškodnění přiznalo. Případ před NSS zastoupila advokátka Zuzana Candigliota.
Pro přiznání odškodnění za sterilizaci provedenou v rozporu s právem musí být kumulativně splněny čtyři podmínky. Ministerstvo v tomto případě nevyhovělo žádosti žadatelky a ministr zdravotnictví taktéž zamítl rozklad k dané žádosti z důvodu nenaplnění čtvrté podmínky, kterou je provedení sterilizace v rozporu s právem. Dle názoru Ministerstva byla žadatelka o sterilizaci poučena srozumitelným způsobem a v dostatečném rozsahu informována o účelu, povaze a možných důsledcích sterilizace a jiných možnostech řešení jejího zdravotního stavu, a to na základě žádosti o provedení sterilizace ze strany žadatelky. S tímto názorem se Městský soud v Praze ani NSS neztotožnily.
NSS zaujal shodný postoj s názorem Městského soudu v Praze, dle kterého nelze souhlasit s Ministerstvem, že si žadatelka byla plně vědoma všech důsledků spojených se sterilizací na základě jí podané žádosti o provedení sterilizace a ostatních listin obsažených ve zdravotnické dokumentaci. Z textu žádosti nelze dovodit, že by si žadatelka byla vědoma toho, že se jedná o nevratný zákrok. Pouhá zmínka přání zabránit dalšímu otěhotnění v žadatelčině žádosti o provedení sterilizace, nevyjadřuje srozumění s tím, že pokud by v budoucnu změnila názor, z lékařského hlediska to již nebude možné.
K podpoře daného závěru o provedení sterilizace v rozporu s právem uvádí NSS také jeho předchozí rozhodnutí (rozsudku č. j. 5 As 95/2024-39), dle kterého NSS konstatoval, že „je třeba striktně trvat na tom, že písemné poučení v rozhodném období bylo nutnou podmínkou k provedení sterilizace v souladu se zákonem. V projednávané věci se přitom ani ve zdravotnické dokumentaci, ani ve správním spise nejenže takové písemné poučení nenachází, ale ani z ní nelze vyčíst skutečnost, že by žalobkyně o reparabilitě sterilizace byla poučena alespoň ústně (i když v kontextu výše uvedeného požadavku na písemnou formu poučení by ani ústní poučení nebylo způsobilé k naplnění třetí podmínky pro zákonnost sterilizace). Nelze proto přisvědčit stěžovateli ohledně toho, že již samotnou žádostí o sterilizaci v kombinaci s jejím schválením sterilizační komisí a nástupem k zákroku samotnému žalobkyně dala najevo, že je s ireparabilitou sterilizace obeznámena a srozuměna.“ Absence takového poučení vedla NSS v citovaném rozsudku (shodně jako v nyní posuzované věci) k závěru, že sterilizace proběhla v rozporu s právem.
Na základě analýzy anonymizovaných rozhodnutí poskytnuté organizací Romea.cz lze předpokládat, že desítky žádostí byly při rozhodování o odškodnění zamítnuty ze stejného důvodu, tedy ačkoliv nebyla splněna podmínka písemného poučení o ireparabilitě. „Pokud dojde k prodloužení lhůty pro podání žádostí, měly by tyto žadatelky rozhodně podat žádost znovu,“ upozorňuje statutární zástupkyně organizace a právnička Anna Indra Štefanides. Zároveň však dodává, že právníci organizace je bez přímého kontaktu bohužel nebudou schopni dohledat. „V ideálním případě by mělo tyto ženy oslovit přímo Ministerstvo zdravotnictví, které má jejich údaje k dispozici,“ doplňuje.
Rozsudek NSS najdete zde: 250319_NSS_rozsudek (2) (1)
Více informací k případu poskytne statutární zástupkyně a právnička Ligy lidských práv:
Anna Indra Štefanides: anna.stefanidesova@llp.cz
Případ popisujeme také v aktualitě.
Pátek, 4. dubna 2025Aktuality, Nedobrovolné sterilizace, Případy, Uzavřené případy
Liga lidských práv zastupovala klientku, která v minulosti prošla nedobrovolnou sterilizací ze strany státu. Nyní jí bylo po dlouhé době přiznáno odškodnění, na které dříve dle Ministerstva zdravotnictví neměla nárok, zastal se jí až Městský soud v Praze.
Klientka v červenci roku 2022 podala žádost o odškodnění dle zákona č. 297/2021 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky osobám sterilizovaným v rozporu s právem (“zákon o odškodnění”). Tato žádost byla však Ministerstvem zdravotnictví zamítnuta s odůvodněním, že sterilizace byla žadatelce provedena na její vlastní žádost a poskytovatel zdravotních služeb postupoval v souladu s tehdy platnou právní úpravou. Klientka se proto obrátila na Ligu lidských práv. Proti tomuto rozhodnutí jsme tedy následně podali rozklad, tedy opravný prostředek, který se využívá ve správním řízení proti rozhodnutí ústředního orgánu státní správy. Rozklad, o kterém rozhodoval ministr zdravotnictví, byl taktéž zamítnut a Ministerstvo v něm opětovně zdůrazňovalo, že z uvedených podkladů a naší argumentace nevyplývá, že by došlo k provedení protiprávní sterilizace tak, jak je definována zákonem o odškodnění.
Proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o odškodnění i proti rozhodnutí o zamítnutí rozkladu jsme podali žalobu k Městskému soudu v Praze, ve které jsme upozorňovali především na nezákonnost obou rozhodnutí a odchýlení Ministerstva zdravotnictví od předešlé rozhodovací praxe, jelikož ve skutkově podobných případech Ministerstvo již dříve odškodnění přiznalo. Městský soud naší žalobě v květnu 2024 vyhověl a obě zmíněná rozhodnutí zrušil a vrátil věc Ministerstvu k dalšímu řízení. Ve zrušujícím rozsudku Městský soud uvedl, že naše klientka nebyla o podstatě sterilizačního zákroku dostatečně poučena a poukázal na skutečnost, že “argumentace Ministerstva se míjí s účelem zákona o odškodnění a je s ním v přímém rozporu”.
Ministerstvo zdravotnictví následně podalo proti tomuto rozsudku kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, který však tuto stížnost zamítl a ztotožnil se s názorem Městského soudu v Praze, který postup Ministerstva zdravotnictví jednoznačně odmítá.
Ministerstvo zdravotnictví na základě rozsudku Městského soudu v Praze muselo rozhodovat o přiznání odškodnění znovu. Ve svém rozhodnutí ze srpna 2024 Ministerstvo sdělilo, že stále trvá na svém názoru a označilo tvrzení naší klientky za nepravdivé. Uvedlo také, že jelikož je jakožto správní orgán právním názorem soudu vázáno, tak rozhodlo o přiznání odškodnění.
Naše klientka se tedy nakonec dočkala přiznání odškodnění za protiprávně provedenou sterilizaci.
Stručný postup případu:
- 13. 7. 2022 podána žádost
- 11.11. 2022 doručení rozhodnutí o zamítnutí
- 29. 11. 2022 podán rozklad proti zamítnutí žádosti o odškodnění
- 29. 3. 2023 vydáno rozhodnutí o zamítnutí rozkladu
Proti oběma rozhodnutím byla podána 13. 5. 2023 žaloba, na základě které byla rozhodnutím Městského soudu v Praze rozsudkem ze dne 21. 5. 2024 zrušena a věc byla vrácena Ministerstvu zdravotnictví k dalšímu řízení. Ministerstvo proti rozsudku MS podalo kasační stížnost k NSS.
- 15. 8. 2024 Ministerstvo rozhodlo o přiznání odškodnění
- 19. 3. 2025 NSS zamítl kasační stížnost Ministerstva zdravotnictví
Tiskovou zprávu k tomuto případu najdete zde.
Popořte naši práci! Chraňte s námi spravedlnost pro všechny. Více informací a možnost podpory najdete na Darujme.cz.
Čtvrtek, 27. února 2025Aktuality, Nedobrovolné sterilizace, Tiskové zprávy
Městský soud v Praze rozhodl o zrušení zamítavého rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví ČR ve věci odškodnění za protiprávní sterilizaci v případě žadatelky, které jsme jako Liga lidských práv pomohli s žádostí, rozkladem i podáním žaloby. Soud potvrdil, že ministerstvo nesprávně hodnotilo důkazy a mělo přihlédnout ke svědecké výpovědi sestry žalobkyně. Tento případ je přelomový – vůbec poprvé by mělo být odškodnění přiznáno na základě svědecké výpovědi rodinného příslušníka.
Ministerstvo dosud systematicky odmítalo rodinné příslušníky jako svědky, argumentovalo jejich podjatostí a požadovalo svědectví prakticky „přímo z operačního sálu“. V tomto případě však soud jasně uvedl, že výpověď sestry žalobkyně byla věrohodná a měla být ministerstvem hodnocena jako důležitý důkaz. „Žalobkyně v řízení předestřela plausibilní a hájitelné tvrzení, že byla sterilizována v rozporu s tehdy platným právem, protože nevěděla nic o (ne)reparabilitě zákroku. Její tvrzení potvrzuje též svědecká výpověď její sestry, což soud hodnotí jako významnou indicii svědčící o pravděpodobnosti žalobkyní tvrzených skutečností,“ konstatuje soud v rozsudku.
Soud při posuzování případu také vzal v úvahu kontext místní i časový. Viz bod 35 rozsudku: „Soud právě citovanou pasáž hodnotí jako zcela plausibilní tvrzení, které je v kontextu místním a časovém, jakož i s ohledem na osobu žalobkyně, zcela hájitelné. Žalobkyně byla doslova „prototypem“ osob, na kterých byl v rozhodném období zásah do integrity spočívající v jejich nedobrovolném zneplodnění páchán. Vylíčenou situaci si lze bez obtíží představit. Lze si též představit, že při příležitosti poučení o antikoncepčních prostředcích byla žalobkyni sice nastíněna možnost sterilizace, avšak bez adekvátního upozornění na rizika takového zákroku či jeho důsledky spočívající v nevratnosti takového zákroku. Žalobkyně v účastnickém výslechu uvedla, že nikomu neříkala o tom, že jde na interrupci, ani své sestře, byť se vídaly každý den. Toto tvrzení soud vnímá jako uvěřitelné jednak kvůli tomu, že jde o choulostivou záležitost, kterou ženy často nesdílí ani se svými nejbližšími, a také proto, že žalobkyně původně umělé přerušení těhotenství (natož sterilizaci) podstoupit nechtěla.”
Svědkyně sice nebyla přítomna přímo při zákroku, ale vypověděla, že se o sterilizaci dozvěděla od žalobkyně krátce po operaci a že žalobkyně byla po zjištění její trvalosti nešťastná. Ministerstvo se při hodnocení výpovědi soustředilo na nepodstatné detaily a snažilo se ji znevěrohodnit. Soud se proti tomuto postupu vymezil a zdůraznil, že v případech, kdy zdravotnická dokumentace chybí, je třeba využít jiných důkazních prostředků, včetně svědeckých výpovědí blízkých osob.
Tento rozsudek je důležitým precedentem, protože ukazuje, že ministerstvo nebude moci nadále odmítat žádosti jen kvůli absenci zdravotnické dokumentace a požadovat svědectví od osob, které byly přítomny přímo v operačním sále. „Žalovaný by měl mít neustále na paměti, že jde sice o řízení o žádosti, nicméně v něm jde o snahu státu odčinit křivdy, k nimž se stát sám přihlásil,“ připomněl soud v rozsudku.
Na ústním jednání převzala zastoupení žalobkyně advokátní kancelář Dentons, které tímto děkujeme za spolupráci v oblasti protiprávních sterilizací. Jejich právní podpora významně přispívá k prosazování spravedlnosti pro postižené ženy.
Soud vrátil věc ministru zdravotnictví k novému posouzení v rámci řízení o rozkladu. Ministr bude muset přihlédnout k právnímu názoru soudu a znovu rozhodnout s tím, že žalobkyně předložila věrohodné důkazy o protiprávní sterilizaci.
„Toto rozhodnutí vnímám jako klíčové, protože konečně dává jasné instrukce k tomu, jak postupovat v případě svědeckých výpovědí a jak je hodnotit. Soud tímto rozsudkem opět zdůraznil, že nelze automaticky odmítat svědectví rodinných příslušníků jen proto, že nejsou nezávislými třetími osobami. Ministerstvo dlouhodobě nastavovalo nesplnitelné požadavky na důkazní břemeno obětí protiprávních sterilizací, což tento rozsudek jasně odmítl. Navíc přináší další důležité vodítko – upřesňuje, co znamená hájitelné tvrzení a jaké indicie je třeba brát v úvahu,” říká právnička a statutární zástupkyně Ligy lidských práv Anna Indra Štefanides.
Podpořit naši práci můžete na portálu Darujme.cz. Buďte s námi blíže spravedlnosti, protože nebýt lhostejný*á má smysl!
