Zákon o náhradě újmy způsobené povinným očkováním byl schválen, ale ani těžká újma na zdraví nemusí být odškodněna

Poslanecká sněmovna včera schválila senátní pozměňovací návrh k zákonu o náhradě újmy způsobené povinným očkováním a zákon teď postupuje k podpisu prezidentu republiky.

Co je potřeba o zákonu vědět?

  • Poslanecká sněmovna nejprve přijetím pozměňovacího návrhu okleštila rozsah náhrady újmy, o čemž jsme informovali v prosinci 2019.
  • Senát se to sice snažil napravit, ale namísto návratu k původnímu znění, že se hradí majetková a nemajetková újma, zvolil výčet náhrad: bolestné, ztráta výdělku, ztížení společenského uplatnění a účelné náklady na péči.
  • Kromě toho Senát omezil náhradu pouze na „zvlášť závažné ublížení na zdraví očkovaného“, což je pojem, který není nijak definován, ale je Nejvyšším soudem vykládán velmi přísně. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2019, sp. zn. 25 Cdo 4210/2018, pod tento pojem nelze podřadit ani těžká vnitřní zranění, po kterých osoba upadla na 3 týdny do bezvědomí a byla 6 měsíců upoutána na lůžku bez možnosti pohybu, což orgány činné v trestním řízení vyhodnotily jako těžkou újmu na zdraví. Podle Nejvyššího soudu musí být následky natolik vážné, aby osobu vyřazovaly z většiny sfér společenského uplatnění.
  • Zákon nepamatuje na odškodnění těch, kterým újma vznikla v „hluchém“ období od zrušení starého občanského zákoníku (od 1. 1. 2014) do účinnosti tohoto projednávaného zákona. Starý občanský zákoník objektivní odpovědnost za následky očkování ukládal poskytovatelům péče a nový občanský zákoník tento typ odpovědnosti nepřevzal. Stát tak porušuje svůj závazek z Úmluvy o biomedicíně zajistit spravedlivou náhradu újmy i těm, kterým újma vznikla v tomto přechodném období.

Další informace ke schválenému zákonu najdete ve zprávě spolku Rozalio a průběh legislativního procesu a všechny dokumenty na stránkách Poslanecké sněmovny zde.

 

Chlapce, který ochrnul po povinném očkování, stát odmítá odškodnit

Chlapeček byl zcela zdravý, když byl ve věku 4 měsíců očkován druhou dávkou hexavakcíny. Na druhý den si jeho matka všimla nepatrného nedovírání očička, po týdnu mu ochrnula celá polovina tvářičky. Vzhledem k tomu, že podle odborných lékařů jde o důsledek očkování, rodiče chtějí pro svého synka spravedlivou kompenzaci trvalých následků, ale také kompenzaci za vynaložené náklady související s dosavadní léčbou.

„Podle starého občanského zákoníku nesl odpovědnost za nežádoucí účinky očkování lékař, i když při aplikaci vakcíny nepochybil. Nový občanský zákoník tuto tzv. objektivní odpovědnost zrušil, ale zároveň nebyla výslovně přenesena na stát, čímž vznikla nepřijatelná situace, že se k odpovědnosti nehlásí nikdo. Domníváme se, že odpovědnost státu vyplývá z obecných právních ustanovení občanského zákoníku o odpovědnosti, z práva na ochranu zdraví i z mezinárodních úmluv. Stát očkování nařizuje jako povinné bez možnosti volby, tak také musí nést odpovědnost za jím způsobené negativní důsledky,“ uvádí k případu advokátka Zuzana Candigliota, která rodinu zastupuje.

Ústavní soud už od roku 2015 volal po tom, aby byl v Česku přijat zákon o odpovědnosti státu za újmu na zdraví vzniklou povinným očkováním. Návrh zákona předložila vláda až na jaře 2019. Zákon č. 116/2020 Sb.o náhradě újmy způsobené povinným očkováním, byl přijat o rok později na jaře 2020, ovšem v problematickém znění. S ohledem na dobu účinnosti tohoto zákona se možnost odškodnění na Honzíka nevztahuje.

 

Podniknuté kroky

Tiskové zprávy k případu a mediální ohlasy

Právní pomoc Honzikovi můžete podpořit v kampani Ligy lidských práv

 

Sněmovna nesmyslně omezila rozsah náhrady újmy způsobené povinným očkováním

Poslanecká sněmovna schválila koncem listopadu návrh zákona o náhradě újmy způsobené povinným očkováním. Byl by to pozitivní krok, pokud by zároveň nebyl schválen i nekoncepční a nesmyslný pozměňovací návrh, který omezuje rozsah náhrady újmy. Dalším nedostatkem zákona je to, že nepamatuje na náhradu újmy vzniklé v „hluchém“ období, které nastalo s účinností nového občanského zákoníku a v kterém odpovědnost nenese výslovně nikdo.

Liga lidských práv od počátku sleduje vznik návrhu zákona o náhradě újmy způsobené povinným očkováním, který Ministerstvo zdravotnictví roky připravovalo pod tlakem stížností před Evropským soudem pro lidská práva a výzvy Ústavního soudu. Návrh zákona jsme pomáhali připomínkovat spolku Rozalio, se kterým spolupracujeme.

Když po dlouhých odborných diskuzích a připomínkách do Poslanecké sněmovny dorazil obstojný návrh zákona, zasáhli do něj poslanci přijetím pozměňovacího návrhu poslanců ANO Adámkové, Farhana, Janulíka a poslance ČSSD Běhounka, který výrazně omezuje rozsah náhrady majetkové a nemajetkové újmy. Pozmeňovací návrh tak vypouští například náhradu bolestného a zužuje i další majetkovou a nemajetkovou újmu, například ušlý výdělek. Expert na zdravotnické právo Tomáš Doležal označil pozměňovací návrh a jeho odůvodnění za „flagrantní neznalost právní úpravy“.  Rovněž advokát Ondřej Strava pozměňovací návrh kritizoval jako nedostatečně a zmateně odůvodněný. Podle všeho navrhovatelka Adámková ani nevěděla, co přesně navrhuje a jaké to bude mít dopady.

Zásadním nedostatkem zákona je ovšem i to, že nepamatuje na odškodnění těch, kterým vznikla újma v období od účinnosti nového občanského zákoníku (1. 1. 2014) do budoucí účinnosti odškodňovacího zákona. Jak je ostatně uvedeno i v důvodové zprávě, starý občanský zákoník upravoval objektivní, tedy i nezaviněnou, odpovědnost poskytovatele zdravotních služeb za škodu způsobenou vakcínou. Tato odpovědnost ale nebyla do nového občanského zákoníku převzata, tudíž od 1. 1. 2014 odpovědnost za vzniklou újmu nenese nikdo. Ovšem podle Úmluvy o biomedicíně má stát závazek zajistit spravedlivou náhradu újmy způsobené lékařským zákrokem a měl by tedy svou legislativou pokrýt i toto mnohaleté „hluché“ období.

Právě v tomto období došlo v důsledku očkování k ochrnutí poloviny obličeje nezletilého Honzíka z Jihomoravského kraje, kterému Liga lidských práv zajišťuje právní služby. Soud žalobu na náhradu újmy zamítl právě z důvodu, že podle něj stát za újmu kvůli neexistenci odškodňovacího zákona nenese odpovědnost. Proti tomu jsme podali odvolání a nyní čekáme na rozhodnutí odvolacího soudu.

Právně vadný návrh zákona nyní bude projednávat Senát, který jej může vrátit k projednání do Poslanecké sněmovny s návrhem na schválení v původním rozsahu odškodnění a s návrhem na stanovení účinnosti zákona zpětně tak, aby se vztahoval i na případy újmy vzniklé po 1. 1. 2014.

Soud zamítl první žalobu proti státu na odškodnění následků očkování

Obvodní soud pro Prahu 2 v úterý 19. 3. zamítl žalobu 4letého Honzíka z Jihomoravského kraje, který podle svých ošetřujících lékařů utrpěl trvalé ochrnutí poloviny obličeje v důsledku očkování hexavakcínou. Rodiče chlapce pro něj za tyto zdravotní následky chtěli získat finanční zadostiučinění, ale podle soudkyně Ivany Hercíkové chybí právní úprava, která by upravovala odpovědnost státu za újmu na zdraví způsobenou povinným očkováním.

Podle posudku ošetřujícího dětského neurologa Milana Vacušky, který byl předložen soudu, je očkování hexavakcínou vysoce pravděpodobná příčina postižení chlapce – levostranné parézy lícního nervu těžkého stupně. Očkování koreluje se vznikem potíží a i přes provedená vyšetření nebyla jiná příčina odhalena. S tímto závěrem se shoduje i lékařská zpráva z Kliniky dětských infekčních nemocí Fakultní nemocnice Brno.

Žalované Ministerstvo zdravotnictví v řízení předložilo vyjádření předsedy České vakcinologické společnosti Romana Prymuly (současný náměstek pro zdravotní péči), že příčinná souvislost mezi očkováním a vakcínou Infanrix Hexa a obrnou lícního nervu je naprosto nepravděpodobná a prakticky ji můžeme vyloučit. Toto tvrzení ve svém posudku odmítl ošetřující neurolog s tím, že neodpovídá medicínskému poznání a odkázal na odbornou literaturu, která uvádí toto postižení jako vzácnou komplikaci po očkování proti hepatitidě B, což je složka hexavakcíny. Ostatně i příbalová informace k hexavakcíně obsahuje informaci, že ochrnutí může být vzácným nežádoucím účinkem.

Nicméně zdravotní stránka sporu v soudním řízení vůbec řešena nebyla, neboť soudkyně dospěla k názoru, že současná právní úprava odškodňování neumožňuje. Advokátka zastupující chlapce Zuzana Candigliota v řízení poukazovala na právní názor profesora Iva Telce vyjádřený v článku „Spravedlivá náhrada újmy způsobené veřejným očkováním“, podle kterého sice v ČR není speciální právní úprava odškodňování, ale odpovědnost státu lze dovodit z obecných zákonných ustanoveních. Soudkyně ovšem vyjádřila názor, že to tak může posoudit odvolací soud a pokud ten dospěje k závěru, že tady odpovědnost státu je, pak bude žaloba chlapce věcně projednána. Po dohodě s rodiči bude po doručení rozsudku podáno odvolání.

Ani připravovaný odškodňovací zákon by Honzíkovi nepomohl

Soudkyně Hercíková také při odůvodnění rozsudku uvedla, že vyšla spousta článků o tom, že v jiných zemích odpovědnost za následky očkování existuje. Také poukázala na to, že o přijetí speciálního odškodňovacího zákona se mluví už řadu let, ale dodnes zákon nebyl přijat. „Skutečně se už delší dobu připravuje zákon o náhradě újmy způsobené povinným očkováním, ovšem všechny verze návrhu, které jsem četla, počítají s tím, že se odškodnění bude poskytovat pouze za újmu vzniklou po dni účinnosti zákona. Na základě tohoto zákona by tedy Honzík odškodnění získat nemohl,“ upozorňuje advokátka Zuzana Candigliota. Podle ní by bylo vůči poškozeným spravedlivé, aby nový zákon upravoval odpovědnost státu za újmu vzniklou už od roku 2014, kdy přestal platit starý občanský zákoník, který svěřoval objektivní odpovědnost za újmu vzniklou očkováním poskytovatelům zdravotních služeb. Tak by nevzniklo časové období, během kterého odpovědnost nenese nikdo.

Advokátka kritizuje konflikt zájmů náměstka Prymuly v případu

Advokátka chlapce Zuzana Candigliota také v řízení upozorňovala na konflikt zájmů zpracovatele vyjádření ve prospěch Ministerstva zdravotnictví – Romana Prumuly. Ten se krátce po jeho zpracování za Českou vakcinologickou společnost stal náměstkem ministra. „Právník ministerstva sice na jednání argumentoval, že pan Prymula není v konfliktu zájmů, protože se stal náměstkem až poté, co sepsal vyjádření ve prospěch ministerstva, ale to je nesmysl –  z hlediska důvěryhodnosti není o nic méně problematické to, že někdo nejdříve koná ve prospěch ministerstva a pak na ministerstvu dostane funkci. Navíc je skandální, že vyjádření ignoruje medicínské poznatky a je hrubě zkreslené.“ uvádí advokátka, které už Prymula v minulosti vyhrožoval žalobou za to, že upozorňovala na jeho konflikt zájmů. Liga lidských práv už před sedmi lety upozornila v analýze Vliv farmaceutických společností, očkování a reklama na konflikt zájmů a na vazby Romana Prymuly a České vakcinologické společnosti na výrobce vakcín. 

Více informací poskytne:

Předchozí tisková zpráva k případu: 

Zprávy z médií k případu:

Premiér Andrej Babiš se setkal se zástupci obětí nedobrovolných sterilizací

Předseda vlády Andrej Babiš se v úterý ráno setkal se zástupci obětí nedobrovolných sterilizací. V jejich snaze dosáhnout znovuotevření tématu odškodnění protiprávních sterilizací je podpořil a předal věc k dalšímu jednání ministru spravedlnosti Janu Kněžínkovi. Dnešní setkání iniciovala bývalá zmocněnkyně pro lidská práva Monika Šimůnková a předcházelo mu jednání s ministrem zdravotnictví Adamem Vojtěchem.

Premiér si vyslechl dvě přímá svědectví sterilizovaných žen. Paní Radka Hančilová byla sterilizována při druhém porodu ve svých dvaceti letech v kladenské nemocnici. Souhlas se sterilizací dostala podepsat až zpětně po probuzení z narkózy, a to i přes opakované zvracení. O dalších dvacet let později přivedla na svět dceru. Cesta k ní trvala tři roky, během nichž podstoupila deset umělých oplodnění. Druhou ženou byla dlouholetá bojovnice za práva sterilizovaných žen Elena Gorolová.

Na jednání se diskutovalo i o věcném záměru zákona o odškodnění sterilizovaných žen z roku 2015. Za jeho největší nedostatek vidí zástupci žen v nadhodnoceném počtu obětí. K tomu uvádí Ladislav Zamboj z Poradny pro občanství: „Kvalifikovaný odhad počtu úspěšných žadatelů je 400 oproti původním zhruba 7000. Celkové náklady by neměly přesáhnout 120 milionů korun.“ Nemožnost domoci se spravedlnosti soudní cestou, včetně ustálené judikatury Evropského soudu pro lidská práva, premiérovi představili Sandra Pašková z Ligy lidských práv a náměstek pro legislativu ve zdravotnictví Radek Policar, s nimiž budou zástupci v jednání dále pokračovat.