Pátek, 1. prosince 2023Aktuality
„Ministerstvo zdravotnictví nedodržuje zákonné lhůty při vyřizování žádostí o odškodnění za protiprávní sterilizace a nejedná s žadatelkami vstřícně“, zjistil ombudsman.
Veřejný ochránce práv z vlastní iniciativy prověřoval postup Ministerstva zdravotnictví v řízeních o odškodnění protiprávně sterilizovaných žen. Pro tento krok se rozhodl poté, co se na něj od 1. 1. 2022 obrátilo několik desítek žen, které nebyly se svou žádostí o odškodnění úspěšné. Tyto ženy si stěžovaly nejen na výsledky řízení, ale také na samotný postup ministerstva při vyřizování jejich žádostí. Také Liga lidských práv podala 3 podněty, ve kterých jsme upozorňovali na špatný postup ministerstva i ministra.
Veřejný ochránce práv se zaměřil konkrétně na formální postup Ministerstva zdravotnictví při vyřizování žádostí o odškodnění protiprávních sterilizací. Jeho zjištění odpovídají problémům, se kterými se společně s našimi klientkami potýkáme i my.
Ombudsman zejména zjistil, že ministerstvo nevyřizuje žádosti ve stanovené zákonné lhůtě 60 dnů a uvádí, že v některých případech ji překročilo i trojnásobně. Veřejný ochránce práv takto dlouhé čekání žadatelek na rozhodnutí o žádosti vnímá jako neúměrné a zbytečné. S tím naprosto souhlasíme. Žadatelky nemají jak jinak dosáhnout na finanční satisfakci i samotné uznání pochybení státu a jeho omluvu než skrze ministerstvo. Pro žadatelky je velmi důležité, aby stát uznal, že připustil takto závažné porušení zákona, jehož následky si nesou celý život. Ministerstvo veřejně přiznává, že nemá dostatek pracovníků vyřizujících žádosti o odškodnění, a že mu dorazilo více žádostí o odškodnění, než se kterými počítalo. Jsme však přesvědčeni, že nepřipravenost ministerstva nemůže jít k tíži žadatelkám.
Ke zjištěním Veřejného ochránce práv dodáváme, že některé naše klientky čekají na rozhodnutí i více než rok. Mnoho z nich je pokročilého věku i špatného zdravotního stavu. Dvě naše klientky zemřely předtím, než bylo o jejich žádosti rozhodnuto. Toto čekání plné nejistoty je pro žadatelky velice náročné. Souhlasíme se závěry ombudsmana, že tím, že dlouhodobě nevyřizuje žádosti o odškodnění protiprávních sterilizací, porušuje zásady činnosti správních orgánů i principy dobré správy, konkrétně princip včasnosti.
Ombudsman proto navrhuje: “Za této specifické situace, kdy dochází k překračování zákonných lhůt, by mělo ministerstvo zvážit možnost ve výjimečných případech, tj. u žadatelek pokročilého věku nebo se závažnými diagnózami ohrožení života, vyřizovat jejich žádosti nikoliv dle pořadí, jak byly doručeny, nýbrž přednostně před ostatními.”
Ombudsman dále zjistil, že ze strany zaměstnanců ministerstva dochází k nevstřícné komunikaci, když nereagují na e-maily, nezvedají telefony a nejsou ochotni sdělit prostřednictvím telefonu bližší informace ke stavu řízení. Toto se neděje pouze v komunikaci s žadatelkami, jelikož i zaměstnankyně KVOP se ne vždy na ministerstvo dovolají. Vzhledem k tomu, že i našim klientkám odmítají zaměstnanci ministerstva opakovaně sdělit jakékoli bližší informace ke stavu řízení, se závěry ombudsmana plně souhlasíme.
Celou zprávu si můžete přečíst zde: https://eso.ochrance.cz/Nalezene/Edit/12232
Pomozte nám v našem úsilí o spravedlivější společnost na: nebýt lhostejný*á má smysl!
Středa, 22. listopadu 2023Aktuality
Připravili jsme pro vás příspěvek, týkající se odškodnění nedobrovolných sterilizací. V jednotlivých oknech prezentace můžete vidět data Ministerstva zdravotnictví ČR, data Ligy lidských práv a analýzu 388 anonymizovaných rozhodnutí, kterou poskytla Gwendolyn Albert a Romea.cz.
Více k našemu projektu Vypořádejme se s porodnickým násilím najdete v tiskové zprávě k ukončení projektu.
Podpořit naši práci můžete přes portál Darujme.cz. Děkujeme.
Buďte s námi blíže spravedlnosti, protože nebýt lhostejný*á má smysl.
Čtvrtek, 16. listopadu 2023Aktuality, Tiskové zprávy
Liga lidských práv uspořádala 14. 11. 2023 u příležitosti ukončení projektu podpořeného z Norských fondů: Vypořádejme se s porodnickým násilím tiskovou konferenci, na které zhodnotila podstatné aspekty projektu, jeho výzvy a výsledky.
Panelu se zúčastnila právnička, statutární zástupkyně Ligy lidských práv a koordinátorka projektu Anna Štefanidesová, lidskoprávní aktivistka, koordinátorka Centra pro oběti nedobrovolné sterilizace a oběť nedobrovolné sterilizace Elena Gorolová, právnička LLP Jana Řepová a Gwendolyn Albert, nezávislá lidskoprávní aktivistka, členka Rady vlády pro záležitosti romské menšiny.
Projekt byl spuštěn v říjnu 2021 a bude ukončen ke konci listopadu 2023. V rámci projektu vznikla Centra pro oběti porodnického násilí a nedobrovolné sterilizace. Tato zdánlivě různá témata jsme spojili v jednom projektu, protože protiprávní sterilizace považujeme za nejzávažnější projevy porodnického násilí na území České republiky. Porodnické násilí jako odborný pojem začíná být čím dál častěji předmětem diskuze. Objevilo se v minulých dvou letech i na odborných konferencích v oborech lékařství a porodní asistence.
“Vážíme si také závazku vlády České republiky, díky které je lepší porodní péče součástí Strategie vlády pro rovnost žen a mužů 2020-2030, a v této strategii je také zmíněn problém porodnického násilí”, uvedla Anna Štefanidesová
V oblasti porodnictví jsme vzdělávali zdravotníky, lékaře, porodní asistentky a studenty a studentky daných oborů ve 3 tématech: Komunikace pod vedením psychoterapeutky Kateřiny Hájkové Klíčové, tématu Evidence-based péče se ujala biostatistička Markéta Pavlíková a právničky z Ligy lidských práv školily obor Právo. Proškolily jsme více než 250 lidí. Vznikla také vzdělávací videa ve stejných tématech, která najdete na YouTube Ligy lidských práv. Odkaz na vzdělávací videa najdete zde.
Zorganizovali jsme 2 letní školy pro studenty a studentky práv a medicíny, které se věnovaly reprodukčním právům. Mezi hosty byli například senátoři Václav Láska a Ondřej Šimetka, režisérka Maia Martiniak nebo prezidentka Unie porodních asistentek Magdaléna Ezrová. Do této chvíle jsme pomohli také více než 10 klientkám, které nebyly spokojeny s péčí poskytnutou v souvislosti s těhotenstvím, porodem nebo šestinedělí. Nejčastěji nebyl dodržen informovaný souhlas, například u epiziotomie nebo podání medikace, stále dochází k neopodstatněné separaci novorozenců od matky nebo není ženám umožněna jiná poloha při porodu než poloha na zádech.
“Letos ÚZIS zveřejnil po letech soudů vybraná data až na poskytovatele péče, např. na epiziotomiích (nástřihy hráze) je vidět, že v některých zařízeních jde o rutinní zásahy (až 60% žen), zatímco jinde v souladu s doporučením WHO mají do 10% nástřihů hráze,” uvedla Anna Štefanidesová.
Situace v českém porodnictví se nicméně stále zlepšuje, v některých porodnicích samozřejmě více než v jiných, a ukazují to i níže uvedené statistiky. Je ale potřeba brát v potaz i potřeby žen a reagovat na ně, nebagatelizovat dopady porodnického násilí, které dopadají na psychiku ženy i její rodiny. Ženy se na nás mohou i nadále obracet v případě porušení jejich práv v období těhotenství, při porodu či šestinedělí.
Níže uvedené statistiky se týkají odškodnění protiprávních sterilizací:
Aktuální čísla z MZDR:
K pátku 10. 11. 2023 1519 žádostí. Z toho bylo 785 žádostí vyřízeno, 500 žádostem bylo vyhověno, ve 107 případech řízení zastaveno a 178 žádostí bylo zamítnuto.
Analýza anonymizovaných 388 rozhodnutí – k dispozici díky Gwendolyn Albert a Romea.cz:
Celkem 388
Přiznáno 271
Zamítnuto 117
Zamítnuto
Bez dokumentace 52
S dokumentací 65
Pouze 2 žádosti byly úspěšné s jiným důkazem (dokumentace neexistovala), jednou potvrzení o sociální dávce za sterilizaci a jednou závěrečná zpráva ombudsmana.
Ze 388 žádostí se 198 týká zákroku sterilizace, který byl proveden až po roce 1989.
Nejrychlejší rozhodnutí: 18 dní, nejpomalejší: 316 (z analýzy). Liga lidských práv má jednu nerozhodnutou žádost z konce července 2022.
Čísla k žádostem vyřizovaných Ligou lidských práv:
Pomohli jsme 100 ženám. V některých případech také s podáním rozkladu, druhé žádosti nebo podnětu ombudsmanovi.
Z 97 žádostí přiznáno 52x, zamítnuto 16x, zastaveno 2x, nerozhodnutých žádostí zbývá 29.
Z 97 žádostí rozhodnuto 70. Úspěšnost 74%.
Počet žádostí významně předčil všechna očekávání (k 10. 11. 2023 je evidováno přes 1500 žádostí). “Je tedy zjevné, že ministerstvo mělo být více personálně posíleno a nedostatek zaměstnanců se projevuje na délce řízení. Považujeme za politováníhodné, že ministerstvo nedostalo více podpory na personální zabezpečení agendy odškodnění obětí protiprávních sterilizací,” uvedla právnička LLP Jana Řepová
Ženy mají v mnoha případech ztíženou situaci, protože jejich zdravotnická dokumentace byla skartovaná. Ministerstvo má stále problém přijmout jiný důkaz než zdravotnickou dokumentaci. Zejména neuznává svědecké výpovědi. “Máme za to, že ministerstvo by mělo brát v potaz i nepřímá svědectví (tedy takové svědky, kteří nebyli přímo přítomni samotné sterilizaci). V řízeních, která se týkají sexuálního a domácího násilí, jsou nepřímá svědectví běžně uznávána a výpovědi svědků, kteří nebyli přímo přítomni protiprávnímu aktu, mohou společně s dalšími důkazy přispět k rozhodnutí o vině a trestu,” uvedla dále Řepová. Ve dvou řízeních sice došlo na jaře letošního roku k ústním projednání a pozvání nepřímých svědků, ale obě tyto žádosti byly zamítnuty. V dalších případech svědky už Ministerstvo zdravotnictví nepředvolává.
Kromě žádostí o odškodnění a rozkladů, jsme taktéž podali několik podnětů veřejnému ochránci práv, dále jsme podávali stížnosti nemocnicím a ke krajským úřadům, které se týkaly nezákonných skartací zdravotnické dokumentace. I v této věci jsme podávali podnět ombudsmanovi. Krajský úřad Moravskoslezského kraje dospěl k závěru, že Městská nemocnice Ostrava pochybila, když skartovala zdravotnickou dokumentaci po 10 letech místo po 40 letech, jak stanoví právní předpisy. Na základě tohoto rozhodnutí nemocnice loni upravila svůj skartační řád.
Dále jsme podávali správní žaloby, kde ještě stále čekáme na rozhodnutí. Můžeme nicméně říct, že do této chvíle se zatím soudy vždy postavily na stranu žen, když dospěly k závěru, že se ministerstvo v řízení o žádostech o odškodnění dopustilo procesních pochybení.
V poslední době se Eleně Gorolové ozvalo několik žen, které byly sterilizované po roce 2012, na které se odškodňovací zákon nevztahuje. Zde jsme zatím podali jednu stížnost, kde byla žena sterilizovaná proti své vůli v roce 2018. Ženy, které byly nedobrovolně sterilizovány po roce 2012, se mohou obrátit na Elenu Gorolovou nebo přímo Ligu lidských práv.
Navzdory všem výše uvedeným komplikacím, vzkázala Gwendolyn Albert všem, kteří byli sterilizováni proti své vůli: “Přihlaste se do tohoto procesu, jedině tak můžeme mít pro historii záznam o tom, co se vám stalo. Nenechte se však naklonit lidem, kteří tvrdí, že když jim zaplatíte, mohou vám zaručit, že vaše žádost bude úspěšná. Nikdo, kdo je etický, vám takový slib nedá. Ráda bych také zopakovala, že řízení končí 31. prosince 2024 a poté již nebude možnost žádost o odškodnění podat.” K sepsání žádostí mohou ženy využít například pomoci IQ Roma Servis, popřípadě se mohou obrátit na Českou advokátní komoru s žádostí o bezplatné právní zastoupení z důvodu nemajetnosti.
Liga lidských práv bude i po skončení tohoto projektu pokračovat v sepisování rozkladů a správních žalob, nebude už ale pomáhat se sepisováním žádostí o odškodnění.
Více informací poskytne garantka projektu s koordinátorkou Centra pro oběti nedobrovolné sterilizace:
Anna Štefanidesová, právnička Ligy lidských práv, garantka projektu
E-mail.: anna.stefanidesova@llp.cz , Tel.: +420 739 922 878
Elena Gorolová, koordinátorka Centra pro oběti nedobrovolné sterilizace
Tel.: +420 775 761 194
Pondělí, 18. září 2023Aktuality, Vzdělávání
Na YouTube kanálu Ligy lidských práv najdete sérii výukových videí, která byla natočena v rámci cyklu vzdělávání „Rozvoj znalostí a dovedností užitečných v porodnické praxi“.
Videa jsou určena především pro lékaře a lékařky pracující v oblasti porodnictví, porodní asistentky a studenty a studentky medicíny nebo porodní asistence. Videa jsou rozdělena na jednotlivé kapitoly a vy se na ně nyní můžete podívat zde.
Témata vzdělávání:
Komunikace jako zdroj dobrého plánu péče
Kateřina Hájková Klíčová – socioložka, terapeutka a lektorka
Evidence-based péče: co to je, jak vzniká a umíme ji poskytovat?
Markéta Pavlíková – biostatistička
Právo jako jistota pro zdravotníky i rodící ženy
Anna Štefanidesová – právnička Ligy lidských práv, Sandra Pašková – právnička
Čtvrtek, 24. srpna 2023Aktuality
Seminář Ochrana lidských práv ve zdravotnictví se bude konat v úterý dne 19. 9. 2023 od 9:30 do 15:00 hodin ve Školicím a vzdělávacím centru České advokátní komory (kinosál v přízemí), Myslíkova 258/8, Praha 2, 120 00.
Tématem semináře jsou praktické otázky ochrany lidských práv pacientů se zaměřením na práva dětí při poskytování zdravotních služeb včetně nejlepšího zájmu dítěte a na práva žen v souvislosti s porodem. Seminář klade důraz na seznámení účastníků s kazuistikami a judikaturou.
Seminář budou tvořit příspěvky jednotlivých přednášejících, v rámci kterých bude dostatek prostoru na přínosnou diskuzi a výměnu zkušeností. Přednášející jsou tři advokátky, které se ve své praxi specializují na zdravotnické právo a lidská práva ve zdravotnictví, a právnička Kanceláře veřejného ochránce práv, která se rovněž specializuje na oblast zdravotnictví.
Seminář je určen nejen pro advokáty, ale také pro další právnické profese, pracovníky OSPOD i pro zájemce z řad veřejnosti, kteří mají osobní zkušenost s tématy semináře. Účast na semináři je bezplatná, k účasti na seminář je nutné se přihlásit (informace níže). Seminář organizuje spolek Liga lidských práv.
Díky podpoře Norských fondů je účast na semináři bezplatná.
Program:
9:00-9:30
JUDr. Barbora Steinlauf, MA, Ph.D., advokátka – Sdílené rozhodování o zdravotní péči a ingerence OSPOD
10:30-11:30
Mgr. Michaela Sedláčková, právnička Kanceláře veřejného ochránce práv – Stížnostní mechanismus ve zdravotnictví a poznatky veřejného ochránce práv v této oblasti
11:30-12:45
Přestávka na oběd (možnost společného oběda)
12:45-13:45
Adéla Hořejší, advokátka – Porodnické násilí a přístup soudů k ochraně práv rodiček při porodu
13:45-14:45
Mgr. Zuzana Candigliota, advokátka – Nepřetržitý kontakt dětských pacientů s rodiči při hospitalizaci
14:45-15:00
Závěrečné shrnutí (následně možnost pokračování v neformální diskuzi v některé z okolních restaurací)
Popis příspěvků:
Sdílené rozhodování o zdravotní péči a ingerence OSPOD:
Kazuistický příspěvek advokátky Barbory Steinlauf představí případy z klinické praxe, které se týkají rozhodování o zdravotní péči o dětského pacienta. Na případech připomene základní právní úpravu poskytování péče nezletilým pacientům, výkonu rodičovské odpovědnosti a možné ingerence orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Zamyslí se nad obsahem pojmu nejlepší zájem dítěte v kontextu poskytování zdravotní péče a nad možným využitím předběžného opatření dle § 452 zákona o zvláštních řízeních soudních.
Stížnostní mechanismus ve zdravotnictví a poznatky veřejného ochránce práv v této oblasti:
Příspěvek právničky Michaely Sedláčkové z Kanceláře veřejného ochránce práv se bude věnovat jak pochybením, tak i příkladům dobré praxe, které ochránce zjistil při svých šetřeních v postupech správních orgánů vyřizujících stížnosti na poskytovatele zdravotních služeb. Představí kazuistiky, které se týkají stížností v oblasti porodnictví či porušení práva nezletilého pacienta na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce. Rovněž se bude věnovat tématu nahrávek pořizovaných pacienty jako důkazu pro šetření stížnosti.
Porodnické násilí a přístup soudů k ochraně práv rodiček při porodu:
Příspěvek advokátky Adély Hořejší představí problematiku porodnického násilí, příklady konkrétních jednání zdravotníků, která porušují práva žen při porodu (právo na svobodný a informovaný souhlas, právo na osobní svobodu, právo nebýt podrobena nelidskému a ponižujícímu zacházení apod.). Příspěvek se také zaměří na soudní judikaturu a na to, jak soudy nahlížejí na problematiku porodnického násilí a na zájmy matky a dítěte v souvislosti s porodem a domnělý konflikt mezi těmito zájmy.
Nepřetržitý kontakt dětských pacientů s rodiči při hospitalizaci:
Příspěvek advokátky Zuzany Candigliota se zaměří na zákonné právo nezletilého pacienta na nepřetržitý kontakt zákonného zástupce, možné omezení tohoto práva ze strany poskytovatele zdravotních služeb a na soudní ochranu tohoto práva pomocí předběžného opatření. Závěrečný příspěvek se také bude věnovat strategiím při zastupování pacientů v lidskoprávních sporech.
Informace pro účastnice a účastníky:
V případě zájmu o účast vyplňte a odešlete elektronickou přihlášku. Kapacita semináře je omezena, proto doporučujeme se přihlásit co nejdříve.
V případě, že se chcete zúčastnit společného oběda a společné následné neformální diskuze, uveďte to v přihlášce kvůli rezervaci míst pro daný počet lidí (konzumace je na vlastní náklady).
Ze semináře bude pořízen zvukový záznam pro účely aktuality o obsahu semináře.
Bližší informace: Mgr. Anna Štefanidesová, Liga lidských práv (anna.stefanidesova@llp.cz)
Náhledový obrázek od Aditya Romansa – Unsplash
Pondělí, 10. července 2023Otevřené případy, Případy
Když se v lednu 2014 narodila v klidu domova zdravá holčička, její rodiče rozhodně neočekávali, že dítě zůstane vinou schválností matrikářek bez rodného listu skoro dva roky. Rodina se soudně domáhala zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem matričního úřadu. I když veřejná ochránkyně práv zjistila pochybení úřadů, soudy žalobu zamítly a naopak rodinu vytrestaly stanovením povinnosti nahradit náklady řízení téměř 84.000 Kč.
Matrika šikanovala rodinu za porod doma
Několik dní po porodu otec oznámil matričnímu úřadu narození dítěte a přiložil k tomu řadu listin. Mimo jiné těhotenský průkaz matky, ve kterém gynekoložka potvrdila odpovídající termín porodu, a souhlasné prohlášení rodičů o určení otcovství z prosince 2013, kdy se žena na úřad dostavila osobně v pokročilém stádiu těhotenství. Dále bylo předloženo čestné prohlášení otce o narození dítěte.
Úřednice matriky městyse Choltice ovšem s otcem od počátku jednala velmi arogantně z toho důvodu, že si rodiče zvolili domácí porod, například se ho ptala, zda jsou v nějaké sektě. Úřednice po otci neustále požadovala další neexistující doklady k prokázání toho, že žena dítě porodila. Nebyla ale schopna specifikovat, jaké doklady požaduje, nebo požadovala doklady, které nebyly způsobilé prokázat, která žena dítě porodila. Dále matrikářka vyvíjela nátlak na sdělení jména porodní asistentky, která u porodu poskytovala péči. Rodiče ale odmítli jméno porodní asistentky sdělit, aby ji nevystavili riziku pokuty s ohledem na represivní politiku státu vůči porodním asistentkám.
Bezprostředně po nahlášení narození dítěte podala úřednice matriky podnět na OSPOD, aniž by cokoliv nasvědčovalo zanedbávání dítěte. Následovalo několik návštěv sociálních pracovnic, první proběhla ještě v den oznámení narození dítěte, což bylo pro matku několik dní po porodu velmi stresující a pro oba rodiče ponižující.
S ohledem na jednání matrikářky otec trval na další komunikaci výhradně přes datovou schránku a také trval na vydání rodného listu s tím, že již všechny potřebné doklady byly předloženy a že již rodiče nemají co dokládat. Matrika si z vlastní iniciativy vyžádala informace od gynekoložky, která potvrdila, že v 32. týdnu těhotenství matku vyšetřila. Ze zprávy lékařky jednoznačně vyplývalo, že žena musela porodit. Úřad ovšem nadále nepřistoupil k vydání rodného listu a vytvářel další obstrukce, kterými obtěžoval rodinu. Například úřednice se starostou chtěli kontrolovat, zda dítě existuje, přitom existence dítěte byla zjištěna při šetření OSPOD. Nakonec úřad zamítl zápis dítěte do knihy narození, rodiče podali odvolání, ale ani s tím neuspěli. Naopak se setkali se šikanózním jednáním pracovníků Krajského úřadu Pardubického kraje, kteří opět činili nátlak na udání porodní asistentky a vyhrožovali “sociálkou”.
Rodiče se rozhodli svůj případ medializovat, aby poukázali na absurditu postupu státu vůči nim a jejich dítěti. Mezitím se věc vrátila z krajského úřadu zpět na matriční úřad, ale ten ani poté nevydal rodný list a namísto toho věc “přepinkl” soudu podnětem k zahájení řízení o určení mateřství. Soud rozhodl, že žena je matkou dítěte, a to aniž by byly prováděny nové důkazy a aniž by bylo nutné odhalit totožnost porodní asistentky, na což úřady tak tlačily. Nakonec po 20 měsících se dítě dočkalo rodného listu, ale i ten museli rodiče několik měsíců po rozhodnutí soudu urgovat.
Veřejná ochránkyně práv zjistila pochybení
Rodiče se v průběhu řízení obrátili na veřejnou ochránkyni práv, která shledala řadu pochybení matričního a krajského úřadu (zpráva o šetření, konečné hodnocení). Nahlášení rodiny na OSPOD bylo podle ní nezákonné. Matriční úřad podle ochránkyně pochybil tím, že na základě podkladů, které shromáždil, nezapsal dítě do knihy narození a nevydal rodný list. Naopak to, že úřad dal podnět soudu k řízení o určení mateřství, vnímala ochránkyně jen jako sankci vůči rodičům za jejich nesoučinnost. Rodiče ovšem neodmítali součinnost, pouze po svých zkušenostech s úřednicemi odmítali dokládat svévolně požadované podklady, které nesloužily k prokázání toho, kdo je matkou dítěte.
Rodina požaduje odškodnění za způsobenou újmu
Rodina se rozhodla požadovat za postup matričního úřadu náhradu újmy, neboť kvůli tomu měla obtíže se zajištěním zdravotní péče dítěti, rodiče nemohli dítěti uzavřít pojistku ani spoření a celá rodina nemohla cestovat. Hlavně ale rodina žila ve stresu, zejména z možných pokusů o odebrání dítěte, kterým jim bylo opakovaně vyhrožováno. Navíc úřední svévole matričního úřadu byla i v rozporu s praxí jiných matričních úřadů, které na základě obdobných dokladů v případě jiných rodin vydávaly rodné listy. Rodina ale také chtěla přispět k tomu, aby se podobný postup úřadu neopakoval jak vůči nim, tak vůči jiným rodinám.
Podniknuté kroky:
- březen 2015 – podána žaloba na náhradu škody a újmy způsobené nesprávným úředním postupem proti České republice, zastoupené Ministerstvem vnitra
- prosinec 2019 – Obvodní soud pro Prahu 7 (soudkyně Kaňáková) rozsudkem žalobu zamítl s tím, že to údajně byli rodiče, kdo matričnímu úřadu neposkytl potřebnou součinnost, a uložil žalobcům nahradit náklady řízení ve výši téměř 30.000 Kč vedlejšímu účastníku řízení – městysu Choltice, proti kterému ani žalobci nepodali žalobu
- leden 2020 – žalobci podali proti rozsudku odvolání, ve kterém upozornili na tendenční přístup soudu prvního stupně a nesprávné posouzení případu
- prosinec 2020 – Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, kromě toho, že zvýšil částku, kterou mají žalobci zaplatit vedlejšímu účastníku – městysu Choltice na nákladech řízení. Celková částka nákladů řízení tak přesáhla 56.000 Kč.
- duben 2021 – bylo podáno dovolání k Nejvyššímu soudu, ovšem pouze za nezletilou, které bylo odpíráno vydání rodného listu, a to z důvodu soudního poplatku, který za jednoho žalobce činí 14.000 Kč
- únor 2022 – Nejvyšší soud svým rozsudkem zrušil napadená rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, a to z důvodu vady řízení (nerozlišení nároků z titulu nezákonného rozhodnutí a nesprávného úředního postupu)
- září 2022 – Obvodní soud pro Prahu 7 žalobu opět zamítl s tím, že k žádnému nesprávnému úřednímu postupu nedošlo a uložil nezletilé žalobkyni povinnost zaplatit státu a městysu Choltice na nákladech řízení téměř 16.000 Kč
- říjen 2022 – nezletilá žalobkyně proti rozsudku podala odvolání
- březen 2023 – Městský soud v Praze potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a uložil nezletilé žalobkyni povinnost uhradit na nákladech řízení dalších téměř 12.000 Kč
- červen 2023 – nezletilá proti rozsudkům podala ústavní stížnost a namítala porušení ochrany jejího nejlepšího zájmu, jejího práva na náhradu nemajetkové újmy a jejího vlastnického práva
Náhledový obrázek od Priscilla Du Preez – Unsplash
Pondělí, 19. června 2023Aktuality, Práva dětí a rodina, Práva pacientů
Předně chceme ocenit, že se Ministerstvo zdravotnictví rozhodlo přijmout metodický pokyn k přítomnosti zákonných zástupců a osob blízkých u dětí při poskytování zdravotních služeb, č. j. MZDR 17586/2023-1/OZP, protože jistě v mnohém přispěje ke zlepšení stávající úrovně respektu k právům dětí (a jejich zákonných zástupců či blízkých) v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb. Na metodickém pokynu vícero bodů oceňujeme, avšak zároveň máme i několik připomínek.
Co na metodice oceňujeme:
- Uznání ústavního přesahu práva dítěte na přítomnost zákonných zástupců během poskytování zdravotních služeb, byť v textu chybí výslovná zmínka o tom, že jde o součást práva na soukromý a rodinný život dle čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen „LZPS“).*
- Konstatování, že separace dítěte od rodičů je pro dítě významným stresorem, a naopak, že jejich přítomnost a zapojení do ošetřování může mít výrazný pozitivní vliv na léčbu dítěte.
- Konstatování, že rodiče není možné považovat za pouhou návštěvu.
- Právo dítěte na přítomnost zákonného zástupce během poskytování zdravotních služeb se vztahuje na oba zákonné zástupce.
- Konstatování, že pokud je dítě v péči např. domova pro osoby se zdravotním postižením, zařízení vyžadujícím okamžitou pomoc, či dětského centra, může být u něho místo zákonného zástupce osoba, která o něj v zařízení pečuje (např. pečovatel, sestra, sociální pracovník apod.). Do metodiky by však bylo vhodné doplnit, že doprovodem mohou být také pěstouni vzhledem ke snaze omezit umisťování dětí do ústavních zařízení. Dále má-li dítě zákonné zástupce, kteří jsou schopni a ochotni dítě doprovodit, přednost by měli mít oni, pokud je to v nejlepším zájmu dítěte a soud neomezil jejich rodičovskou odpovědnost.
- Podrobné vyjádření k nutnosti zkoumat skutečnou povahu nesouhlasu dítěte s přítomností zákonného zástupce či osoby blízké.
- Konstatování povinnosti poskytovatelů zdravotních služeb informovat děti i jejich doprovod mj. o právu dítěte na nepřetržitou přítomnost zákonných zástupců a souvisejících skutečností.
- Podrobné vylíčení pozitiv přítomnosti zákonných zástupců či osob blízkých u resuscitace dítěte.
V čem vidíme nedostatky metodiky:
- Metodika je místy stále velmi obecná. Čtenáři z ní nemusí být jasné, jak řešit často se opakující problémové situace. Neměla by se omezit na obecná konstatování podobná zákonným ustanovením. V metodice také není dostatečně formulovaná potřeba tzv. ústavně-konformního výkladu právních norem, tj. výkladu v souladu s ústavním pořádkem, a to tak, aby jej pochopil i čtenář bez právního vzdělání. Jednotlivé právní normy je třeba vykládat s ohledem na nejlepší zájem dítěte a zachování práva na soukromý a rodinný život v co nejširším významu (naopak možnosti omezení je nutné vykládat restriktivně). Celkově také chybí zdůraznění na potřebu hledat způsoby, jak přítomnost zákonného zástupce u dítěte zajistit a nikoli důvody, proč to v konkrétním případě nelze.
- Metodika prakticky nevysvětluje, jak pracovat s právními pojmy a nástroji, např. s testem proporcionality, který ministerstvo sice stručně popisuje, avšak nedává poskytovatelům konkrétní praktický návod, jak jej efektivně používat. Může jít o situaci posuzování možnosti přítomnosti obou či pouze jednoho z rodičů, nebo o situaci přítomnosti doprovodu u dvou dětí hospitalizovaných na stejném pokoji v kombinaci s různým pohlavím (dětí či rodičů).
- Nesouhlasíme s tím, že „osobám blízkým (…) a jiným osobám určeným dítětem lze (…) jejich přítomnost při poskytování zdravotních služeb dítěte omezit a nemusí být umožněna nepřetržitě“. Existují rodiny, kde si zákonní zástupci nemohou dovolit být s dítětem nepřetržitě po celou dobu hospitalizace (např. typicky samoživitelé z důvodu pracovní povinnosti). Zde je zcela legitimní, aby byla u dítěte přítomna jiná osoba blízká (např. babička, děda, teta apod.), příp. pěstoun, a to ve stejném rozsahu, jako zákonný zástupce (je-li to v souladu s nejlepším zájmem dítěte).
- K limitům práva podle § 28 odst. 3. písm. e) zákona o zdravotních službách dodáváme k bodu Ad 2, že jde opět o obecné vyjádření, které bez bližšího přiblížení či uvedení příkladu v praxi nemusí přispět ke zlepšení vznikajících konfliktů. Konkrétně jde o větu „Výkon tohoto práva zároveň nemůže nepřiměřeně zasahovat do práv ostatních pacientů, typicky práva na ohleduplnost a respektování soukromí při poskytování zdravotních služeb.“. Zde je vhodné zabývat se např. možnosti technického uspořádání místnosti, aby byla přítomnost doprovodu umožněna. Není možné znemožnit doprovod u dvou dětí na jednom pokoji jen pro rozdílné pohlaví doprovodu. Ust. § 47 odst. 1 písm. a) bodu 2 zákona o zdravotních službách se vztahuje pouze na poskytování zdravotních služeb, nikoli na doprovod u hospitalizovaného dítěte.
- Dále je u stejného bodu uvedeno, že přítomnost doprovodu lze v prostorách se zvláštním režimem, např. v řízených epidemiologicko-hygienických zónách, podmínit edukací o nutnosti nosit ochranný oblek, roušku apod. Zde například chybí řešení situace, kdy nemocnice po zákonných zástupcích požaduje také negativní výsledek testu (např. proti COVID-19), který není hrazen z veřejného zdravotního pojištění.
- K limitům práva podle § 28 odst. 3. písm. e) zákona o zdravotních službách, bodu Ad 2: Zde chybí konstatování, že není možné vnitřním řádem poskytovatele zdravotních služeb přítomnost zákonných zástupců u dětí ani časově omezit, natož zcela zakázat.
- U bodu úhrady nákladů spojených s výkonem práva podle § 28 odst. 3 písm. e) zákona o zdravotních službách nám chybí informace, že by úhrada zmiňovaných nákladů měla být přiměřená, pro danou rodinu by neměla být likvidační s ohledem na její socio-ekonomickou situaci, a neuhrazení úhrady by nemělo mít vliv na možnost realizace práva (tzn. na možnost doprovodit dítě), a to v souladu s nálezem Ústavního soudu**.
- U bodu k poskytování ambulantní péče je uvedeno, že je až na výjimky přítomnost zákonného zástupce dítěte umožněna. Výjimky ministerstvo popisuje pouhým odkazem na § 35 odst. 5 zákona o zdravotních službách, který míří na případy zneužívání či týrání dětí nebo ohrožování jejich zdravého vývoje. Z formulace ministerstva však jasně plyne, že jde jen o demonstrativní výčet výjimek. Zde by však bylo lepší být konkrétnější a poskytnout více vyčerpávající popis výjimek. A to vzhledem k tomu, že v otázce omezení kontaktu dítěte se zákonnými zástupci by se mělo postupovat restriktivně, tzn. omezit jen, sleduje-li to legitimní cíl, jde o opatření nezbytné, přiměřené a nelze využít mírnějšího opatření.
- V bodu k přítomnosti doprovodu na pokojích pro pacienty se uvádí, že „v případech zvláštního zřetele hodných (např. u rodiče samoživitele s více dětmi bez podpory rodiny) lze po zvážení aktuální situace a dostupných kapacit zdravotnického zařízení nabídnout pobyt i nezletilému sourozenci dítěte.“. Poskytovatel zdravotních služeb nemá pravomoc zkoumat a hodnotit celkovou situaci rodiny. Umožnit by to měl vždy, je-li kapacita (např. z důvodu kojení sourozence).
- U posledně zmíněného bodu také chybí informace, že i když poskytovatel nemá na pokoji přímo lůžko pro doprovod dítěte, může tam být např. na karimatce, či na židli, pokud tím neznemožňuje poskytování zdravotních služeb. V neposlední řadě je zde uvedeno, že na infekčním oddělení lze přítomnost doprovodu v nezbytném rozsahu podmínit, omezit či případně vyloučit. Toto konstatování je opět velmi obecné a nepřispívá k vyjasnění sporných situací. Naopak může být v rozporu s některými skutečnostmi uvedenými v metodice výše, např. o přijetí potřebných hygienických a další opatření, jako je rouška, ochranný oblek, negativní výsledek testu apod. Ministerstvo přitom podmínky blíže rozvádí v bodě přítomnosti doprovodu při poskytování intenzivní péče.
- Dále k přítomnosti doprovodu při provádění operačních výkonů – tvrzení, že vnitřní řád může stanovit výjimky umožňující přítomnost doprovodu při úvodu do anestezie pouze u dětí s mentálním či jiným postižením, je potencionálně diskriminační. Doprovod při úvodu do anestezie by měl být možný i u dětí bez postižení. Podstatný by neměl být faktor postižení, ale zda doprovod konkrétní dítě potřebuje. Doprovod by měl, resp. mohl být (pokud je to v nejlepším zájmu dítěte) u dítěte do okamžiku jeho celkového uspání před operací (samozřejmě za splnění všech hygienických podmínek a s tím, že rodič nebude narušovat další poskytování zdravotních služeb). Zároveň by neměl být doprovod vykázán u méně náročných operací, kde není třeba celkové anestezie. Zvlášť pokud je dítě ve stresu.
- K bodu přítomnosti otce u novorozence po porodu – zde nám přijde problematické, že přítomnost otce by měla být umožněna (nejpozději) bezprostředně po narození dítěte. Otec má právo být u celého porodu od počátku do konce, a to v souladu s přáním rodičky. K tomuto se vyjádřil také Ústavní soud, který konstatoval, že „účast otce u porodu spadá (zejména) do rozsahu základního práva na rodinný život garantovaného čl. 32 Listiny a čl. 8 Úmluvy. Narození dítěte je totiž bezesporu velmi významným, ne-li dokonce tím nejvýznamnějším okamžikem rodinného život, jehož společné prožití je s to posílit vzájemná a společná pouta mezi matkou, otcem a dítětem. Ústavní soud proto neakceptuje názor, že by právo matky, otce a dítěte být spolu v okamžiku porodu a chvílích bezprostředně následujících mělo zůstat mimo rámec ústavní ochrany“. Přítomnost otce během celé doby porodu je tedy možná, pokud si to přeje matka, byť vzhledem k dítěti toto právo vzniká až okamžikem jeho narození. V metodice by toto vyjasnění mělo zaznít.
- K bodu poskytování psychiatrické péče – zde bychom chtěli upozornit, že text metodiky vyznívá tak, že zpravidla přítomnost doprovodu v těchto případech není vhodná, ale výjimečně ji lze povolit. Mělo by to však být naopak, tzn. že přítomnost doprovodu u dítěte, kterému je poskytována psychiatrická péče, by měla být v zásadě umožněna s uvedením (konkrétních) výjimek.
Věříme, že i přes výše uvedené nedostatky má metodika potenciál přispět ke zlepšení stávající praxe v přístupu k doprovodu u dětí, jimž jsou poskytovány zdravotní služby.
* Viz výklad k čl. 9 Úmluvy OSN o právech dítěte v Dušková, Š., Hofschneiderová, A., Kouřilová, K. Úmluva o právech dítěte. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2021.
** Nález Ústavního soudu ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3035/15, bod 20.
Pátek, 9. června 2023Aktuality, Práva lidí s postižením, Práva pacientů
Ve čtvrtek 8. června jsme se zúčastnili dalšího jednání Výboru proti mučení při Radě vlády pro lidská práva, jehož jsme členem. Důležitým výstupem nyní bylo přijetí podnětu Výboru k zajištění ochrany práv a zájmů pacientů hospitalizovaných bez souhlasu v psychiatrických nemocnicích.
Podnět vznikl na základě příspěvku našeho právníka Karla Lacha na posledním zasedání Výboru na konci minulého roku, kde upozornil na systémové nedostatky ochrany práv psychiatrických pacientů. Od té doby skupina členů Výboru s dalšími experty, včetně nového předsedy Výboru Maroše Matiaška (mimo jiné bývalý právník Ligy, nyní advokát specializující se také na práva zranitelných osob), pracovala na jeho finální podobě.
V podnětu jsme vymezili například následující úkoly:
Pro ministerstvo zdravotnictví:
- Vytvořit metodiky upravující: (a) postup poskytovatelů zdravotních služeb při oznamování nedobrovolné hospitalizace pacientů omezených ve svéprávnosti, dále (b) informování nedobrovolně hospitalizovaného pacienta o jeho právním postavení, důvodech hospitalizace a možnostech obrany, a konečně (c) využívání přezkumu nezávislého lékaře
- Doplnit vyhlášku o zdravotnické dokumentaci o problematiku vedení dokumentace v souvislosti s nedobrovolnou hospitalizací
- S Ústavem zdravotnických informací systematicky a pravidelně sbírat data o nedobrovolných hospitalizacích
Pro ministerstvo spravedlnosti:
- Vytvořit pracovní skupinu, jejímiž členy budou i lidé se zkušeností s nedobrovolnou hospitalizací, která bude připravovat návrhy systémových opatření k zajištění efektivnějšího soudního přezkumu nedobrovolných hospitalizací
- Zajistit pravidelné multi-oborové vzdělávání pro soudce o problematice nedobrovolných hospitalizací
- Aktualizovat metodickou příručku o postupu v detenčních řízeních (tj. přezkum nedobrovolných hospitalizací) z roku 2012
Celé znění podnětu, včetně odůvodnění jednotlivých úkolů, si můžete přečíst zde. Nyní jen dostane Rada vlády pro lidská práva, jejíž předseda by jej měl po schválení předložit vládě. O dalším vývoji vás budeme informovat.
Středa, 31. května 2023Případy, Tiskové zprávy
Ústavní soud dnes rozhodl, že účast otce u porodu spadá do práva na rodinný život a zrušil rozhodnutí obecných soudů. Ty musí posoudit zákonnost mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví, které zakázalo přítomnost otců u porodu.
V březnu 2020 vydalo Ministerstvo zdravotnictví mimořádné opatření, kterým zakázalo přítomnost jakéhokoliv doprovodu u porodu, a to včetně otce dítěte. Tímto opatřením zasáhli do práv tisíců rodin. Advokát Ondřej Pecák, kterého zastoupila naše spolupracující advokátka Zuzana Candigliota, zkusil kvůli povaze mimořádných opatření nejprve cestu správního soudnictví. Ve správním soudnictví nicméně neuspěl, protože mimořádné opatření bylo mezitím zrušeno. Následně jsme podali žalobu na náhradu nemajetkové újmy způsobené při výkonu veřejné moci rozhodnutím za něj, jeho partnerku a dceru, ve které požadoval pro každého 50 000 Kč. Ani u obecných civilních soudů jsme však nebyli úspěšní. Podrobný popis případu naleznete u nás na webu.
Ústavní soud dnes vydal nález, v němž konstatoval, že stěžovatelům bylo zasaženo do práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a práva na náhradu škody způsobené při výkonu veřejné moci podle čl. 36 odst. 3 Listiny. Zároveň se vyjádřil tak, že účast otce u porodu spadá mezi základní práva, a to konkrétně do práva na rodinný život. Původní rozhodnutí obecných soudů zrušil a věc vrátil k novému projednání. Obecné soudy proto budou muset posoudit zákonnost mimořádného opatření a provést test proporcionality znovu, a to s ohledem na toto rozhodnutí Ústavního soudu.
Ústavní soud zdůraznil, že “narození dítěte je totiž bezesporu velmi významným, ne-li dokonce tím nejvýznamnějším okamžikem rodinného života, jehož společné prožití je s to posílit vzájemná a společná pouta mezi matkou, otcem a dítětem. Ústavní soud proto neakceptuje názor, že by právo matky, otce a dítěte být spolu v okamžiku porodu a chvílích bezprostředně následujících mělo zůstat mimo rámec ústavní ochrany.”
Liga lidských práv od samého počátku stojí za názorem, že mimořádné opatření zasáhlo do základních práv mnoha rodin a doufáme, že soudy to posoudí tak, že šlo o zásah nepřiměřený.
Kontakty:
Advokát Ondřej Pecák, pecak@ondrejpecak.cz
Za Ligu lidských práv Anna Štefanidesová, anna.stefanidesova@llp.cz
Pondělí, 29. května 2023Aktuality, Otevřené případy, Porodnictví, Práva pacientů, Případy
Již dříve jsme vás informovali o našem boji proti opatřením Ministerstva zdravotnictví, které pod záminkou pandemie onemocnění covid-19 formou mimořádných opatření přistoupilo k neodůvodněnému zákazu otců u porodu (naposledy zde). Od té doby se případ vyvinul, proto jsme níže sepsali celý jeho dosavadní průběh.
Nejprve se jednalo o mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 18. 3. 2020, č. j. MZDR 12344/2020-1/MIN/KAN, které ukládalo plošný zákaz přítomnosti otců u porodu. Posléze bylo toto opatření zrušeno a nahrazeno novým, ze dne 27. 3. 2020, č. j. MZDR 13620/2020-1/MIN/KAN, které stanovovalo výjimku ze zákazu pro zvlášť zranitelné ženy a podmínky pro její uplatnění.
Nové mimořádné opatření se lišilo od toho předchozího tak, že stanovovalo výslovný zákaz poskytovatelům zdravotních služeb umožnit přítomnost třetích osob při porodu s výjimkou rodiček – cizinek, dále výjimkou rodiček se závažným duševním onemocněním nebo zdravotním postižením a s výjimkou porodu mrtvých plodů. Byť se jednalo o mírnější zákaz, pro drtivou většinu partnerských párů zůstal plošný zákaz přítomnosti otců u porodu zachován.
Toto mírnější mimořádné opatření bylo posléze zrušeno dalším mimořádným opatřením, ze dne 15. 4. 2020, č. j. MZDR 16214/2020-1/MIN/KAN, které bylo následně zrušeno mimořádným opatřením ze dne 19. 5. 2020, č. j. MZDR 16214/2020-3/MIN/KAN. Tato mimořádná opatření již plošný zákaz přítomnosti otců u porodu nestanovovala.
Dle našeho názoru opatření stanovující plošný zákaz přítomnosti otců u porodu neměla žádné rozumné opodstatnění z hlediska ochrany veřejného zdraví a měla prokazatelně negativní vliv na průběh a výsledek porodu. Opatření hrubě zasahovala do práv nastávajících rodičů, kterými jsou zejména právo na ochranu soukromého a rodinného života, právo na rodičovskou péči, právo na nepřetržitý kontakt během porodu a po porodu. Jsme přesvědčeni, že tato opatření byla rovněž v rozporu s nejlepším zájmem dítěte.
Stejného názoru byly i desítky rodičů či nastávajících rodičů, kteří se těmito opatřeními cítili bezprostředně dotčeni na svých základních lidských právech. Proti těmto opatřením jsme proto podnikli konkrétní právní kroky, které v tomto shrnujícím článku komplexně popíšeme, společně s průběhem těchto případů. Jednotlivé „větve“ případu si můžete rozkliknout níže.
a) Výzva ke zrušení zákazu přítomnosti otců u porodu adresovaná Ministerstvu zdravotnictví a vládě
Prakticky bezprostředně po vydání prvního mimořádného opatření jsme otevřeným dopisem dne 20. 3. 2020 vyzvali Ministerstvo zdravotnictví a vládu, spolu s dalšími organizacemi a jednotlivci, ke zrušení tohoto opatření. Ministerstvo zdravotnictví ani vláda na tuto výzvu nereagovaly.
b) Žaloba ve správním soudnictví spolu s návrhem na vydání předběžného opatření
Za navrhovatele, nastávající rodiče, jsme ve spolupráci s advokátem Ondřejem Pecákem podali dne 26. 3. 2020 žalobu ve správním soudnictví na zrušení mimořádného opatření plošně zakazující přítomnost otců u porodu. Žalobu jsme podali společně s návrhem na vydání předběžného opatření, kterým by bylo porodnici nařízeno umožnit přítomnost otce dítěte u porodu své partnerky při splnění potřebných hygienických podmínek. K tomuto návrhu se posléze jako osoby zúčastněné na řízení připojily desítky rodičů, kteří se cítili tímto zákazem přímo a bezprostředně dotčeni.
Rodiče podávali tento návrh dva dny před očekávaným dnem porodu a dovolávali se svého základního práva na respektování soukromého a rodinného života, práva na rodičovskou péči a na nepřetržitý kontakt během porodu a po porodu. Také se dovolávali zajištění nejlepšího zájmu nezletilého dítěte.
Městský soud v Praze usnesením návrh nastávajících rodičů odmítl. Stejně tak odmítl vydat předběžné opatření. Dle odůvodnění soudu není možné brojit proti již zrušenému opatření ministerstva, ale ani není možné návrh doplnit a brojit jím proti novému opatření. Hned na druhý den po podání našeho návrhu totiž ministerstvo původní opatření, proti kterému návrh směřoval, zrušilo a nahradilo novým opatřením se stejným zákazem, ale s výjimkami pro zvlášť zranitelné ženy. Přestože advokát zastupující navrhovatele na tuto skutečnost obratem reagoval doplněním návrhu na zrušení i nového opatření s odkazem na judikaturu Ústavního soudu, soud se s tímto doplněním nevypořádal a ani se nevypořádal s lidskoprávní argumentací rodičů. Odmítl se tak návrhem zabývat a fakticky vyloučil toto opatření zasahující do základních lidských práv navrhovatelů ze soudního přezkumu.
Vzhledem k tomu, že rodiče rozhodnutí považovali za nezákonné, brojili proti němu kasační stížností k Nejvyššímu správnímu soudu. Nejvyšší správní soud dal rodičům za pravdu a shledal nezákonnost odmítnutí návrhu Městským soudem. Nejvyšší správní soud uvedl, že „v případě tvrzeného zásahu do ústavně zaručených práv a svobod je úkolem soudů důsledně strážit, aby jejich procesním postupem nedošlo k odepření spravedlnosti (denegatio iustitiae), tím spíše za situace zvýšeného rizika pro zachování práv a svobod v mimořádných stavech.“ Nejvyšší správní soud proto věc vrátil zpět k Městskému soudu v Praze k projednání. V době rozhodování Městského soudu v Praze již nebylo v účinnosti žádné mimořádné opatření stanovující plošný zákaz otců při porodu. Aktuální mimořádné opatření naproti tomu upravovalo především přísnější hygienická opatření, např. dezinfekce hygienických ploch, apod.
Rodiče nicméně trvali na soudním přezkumu předchozích mimořádných opatření a stanovení jejich nezákonnosti, byť již nebylo možné tato opatření zrušit.
Městský soud návrh rodičů přesto odmítl. Dle tvrzení soudu totiž na věc aplikovatelný zákon neumožňuje, aby soud posuzoval zákonnost opatření, které již není platné (bylo v mezidobí ministerstvem zrušeno). Soud se tak opět pod záminkou formálních důvodů rozhodl vyhnout přezkumu opatření, které naprosto evidentně zasáhlo do života a práv rodičů a nastávajících rodičů.
Ústavní stížnost
Vzhledem k množství párů, kterým zákaz otců u porodu připadal nepřiměřený a pociťovali jej jako nepřípustný zásah do svých rodičovských práv, jsme za desítky rodičů nebo nastávající rodičů, podali dne 15. 4. 2020 Ústavní stížnost.
Byť jsme Ústavní stížnost podávali v době, kdy Ministerstvo zdravotnictví zrušilo plošný zákaz doprovodu u porodu, resp. jej s účinností od 16. 4. 2020 nahradilo opatřením stanovující podmínky pro výjimky ze zákazu, pro drtivou většinu rodičů se opět jednalo o nepřiměřené opatření zasahující do jejich základních lidských práv. Proto jsme trvali na přezkumu Ústavním soudem.
V Ústavní stížnosti jsme namítali, že mimořádnými opatřeními došlo k zásahu do práv rodičů na respektování soukromého a rodinného života a do jejich rodičovských práv. Rovněž jsme namítali, že výkonem mimořádných opatření došlo k zásahu do práva rodiček před nelidským a ponižujícím zacházením ze strany personálu v souvislosti s větším výskytem porodnického násilí, které v rámci svého působení zaznamenáváme. Dále jsme upozorňovali na to, že i když je potřeba vzít v potaz zájem na ochranu zdraví rodiček, dětí a personálu, tohoto cíle lze dosáhnout i jinými způsoby než plošným zákazem přítomnosti doprovodu u porodu. Navíc do práva na zdraví rodiček a novorozenců zasahuje samotný zákaz doprovodu u porodu, protože na základě studií to vede k častějším komplikacím. Odkázali jsme v tomto ohledu na náš otevřený dopis a na otevřené dopisy řady dalších organizací, kterými jsou např. Unie porodních asistentek, organizace sdružující duly, Česká ženská lobby. Podotýkali jsme též, že zásah byl ministerstvem učiněn bez jakýchkoli odborných podkladů. Na naši žádost o informace, na základě jakých podkladů ministerstvo zakázalo přítomnost doprovodu u porodu, nás ministerstvo odbylo jen obecným sdělením, že je „takřka notorietou, že šlo o reakci na aktuální nepříznivou epidemiologickou situaci stran šíření nového koronaviru a onemocnění COVID-19 v České republice a snahu minimalizovat rizika pro zdravotníky a další pacienty.“ Odpověď ale neobsahovala žádné konkrétní odborné podklady nebo stanoviska.
Ústavní soud naši stížnost z formálních důvodů odmítl. Své odůvodnění založil na skutečnosti, že předmětná mimořádná opatření v době rozhodování již pozbyla platnosti, protože je ministerstvo v mezidobí zrušilo. Ústavní soud tak shledal, že není k projednání stížnosti příslušný, neboť nemůže zrušit již zrušené právní akty. Opět tak došlo k vyloučení přezkumu těchto opatření před soudem.
Podniknuté kroky
březen 2020 – Ministerstvo zdravotnictví vydalo mimořádné opatření stanovující plošný zákaz otců u porodu. V reakci na toto opatření jsme ministerstvo a vládu otevřeným dopisem vyzvali ke zrušení mimořádného opatření, avšak žádnou reakci jsme neobdrželi. Za nastávající rodiče jsme ve spolupráci s advokátem Ondřejem Pecákem podali žalobu ve správním soudnictví na zrušení mimořádného opatření, s návrhem na vydání předběžného opatření. Soud návrh rodičů odmítl.
duben 2020 – Za desítky rodičů dotčených mimořádnými opatřeními jsme podali Ústavní stížnost.
květen 2020 – Ústavní soud naši stížnost z formálních důvodů odmítl.
srpen 2020 – Za rodiče, kteří neuspěli s návrhem na zrušení mimořádného opatření a vydání předběžného opatření, jsme ve spolupráci s advokátem Ondřejem Pecákem podali kasační stížnost
červen 2020 – Nejvyšší správní soud dal rodičům za pravdu, zrušil usnesení Městského soudu v Praze a vrátil mu jej k dalšímu řízení.
červenec 2020 – Městský soud v Praze návrh rodičů podrobit přezkumu mimořádné opatření opětovně odmítl.
c) Žaloba na náhradu nemajetkové újmy v civilním soudnictví
Za tentýž pár (za který jsme ve spolupráci s advokátem brojili ve správním soudnictví) a jejich narozenou nezletilou dceru, jsme rovněž dne 30. 3. 2021 k Obvodnímu soudu pro Prahu 2 podali žalobu na náhradu nemajetkové újmy, která byla mimořádným opatřením plošně zakazujícím přítomnost otců u porodu způsobena. Žaloba byla podána podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.
Vzhledem ke skutečnosti, že rodiče neuspěli u Městského soudu v Praze, který usnesením odmítl jejich návrh na zrušení mimořádného opatření a rovněž odmítl vydat předběžné opatření, došlo k tomu, že matka byla nucena rodit bez přítomnosti otce. Bylo proto namítáno, že v důsledku této skutečnosti bylo zasaženo do práva na respektování rodinného života a dále do rodičovských práv. Matka také namítala, že mimořádným opatřením jí bylo zasaženo do práva na ochranu zdraví. Rodiče dále argumentovali, že bylo zasaženo i do práva jejich dítěte, aby vše, co se jej týká, bylo posuzováno především hlediskem jeho nejlepšího zájmu. Všichni tři žalobci se tudíž domáhali náhrady nemajetkové újmy ve výši 50 000 Kč pro každého z nich.
Obvodní soud nároku žalobců nevyhověl a žalobu svým rozsudkem zamítl s tím, že nárok nelze pod citovaný zákon podřadit. Jednak proto, že mimořádné opatření ministerstva zdravotnictví nemělo dle soudu povahu rozhodnutí (ale spíše opatření obecné povahy či právního předpisu), a jednak proto, že citovaný zákon k takovému uplatnění požaduje, aby bylo navíc takové rozhodnutí (pokud by se o rozhodnutí opravdu jednalo) zrušeno či změněno v jiném soudním řízení. Žalobci dále dle soudu nesplnili ani podmínku účasti v předchozím řízení, ve kterém bylo opatření vydáno, protože vydání mimořádného opatření je řízením beznávrhovým a žádné účastníky nemá. Zároveň soud odmítl aplikovat i odpovědnost státu dle tzv. krizového zákona, protože stát podle jeho slov nenese právní odpovědnost za široce působící normotvorbu a za chování osob, které dodržují právní předpisy, ale toliko za konkrétní krizová opatření individuální povahy proti konkrétním adresátům. Tedy že plošná omezení dle soudu odškodňovat nelze.
S tímto výsledkem jsme nesouhlasili, a proto jsme podali odvolání. Argumentovali jsme, že vyloučení odpovědnosti státu za daná opatření je ústavně nekonformní, neboť ve správním soudnictví se rodičům žádné ochrany z ryze formálních důvodů (zrušení mimořádného opatření ministerstvem) nedostalo. Prokazatelně přitom došlo k zásahu do práv žalobců, a to v přímé příčinné souvislosti s vydaným opatřením. Proto jsme odvolací soud varovali před uplatněním přílišného formalismu a navrhovali, aby naopak přistoupil k interpretaci podústavního práva v souladu s principy spravedlnosti.
Odvolací Městský soud v Praze však odvolání nevyhověl a rozsudek soudu prvního stupně v září 2022 potvrdil. V odůvodnění se přitom přidržel právě argumentace Obvodního soudu pro Prahu 2 a dodal, že daný nárok nemůže být projednatelný ani dle odpovědnosti vyplývající z krizového zákona či občanského zákoníku. Závěrem odvolací soud konstatoval, že možnost otce být u porodu nepředstavuje základní právo.
Ústavní stížnost
Ve věci byla dne 5. 12. 2022 podána ústavní stížnost, kde byl namítán zásah do práva na spravedlivý proces, účinnou soudní ochranu a do práva na náhradu škody způsobenou orgánem veřejné správy. Ve stížnosti jsme se nejprve ostře vyhradili vůči právnímu posouzení odvolacího soudu zpochybňující právo otců být u porodu. Jednalo se totiž o názor soudu, který je v rozporu se soudní judikaturou a pojímáním rodičovství v soudobé demokratické společnosti. Dále bylo ve stížnosti uvedeno, že se rodiče mimořádným opatřením pokoušeli bránit skrze správní soudnictví, ale věcný soudní přezkum jim z ryze formálních důvodů umožněn nebyl. Nic jiného, než se pokusit obrany skrze civilní soudnictví a žalobou na náhradu nemajetkové újmy, jim proto nezbylo.
V ústavní stížnosti tak bylo upozorněno, že v podmínkách moderní demokratické společnosti zaležené na respektu k právu není možné, aby se dotčené osoby nemohly za zásah veřejné moci domoci soudní ochrany skrze žádnou větev soudnictví (s výjimkou trestního soudnictví, kam však daný případ nespadal). Nebyla-li tak právní úprava v tehdy platné podobě na situaci spojenou s pandemií covid-19 připravena, je třeba ji vykládat ústavně-konformním způsobem a ochranu dotčených osob – rodičů a dětí – dovodit výkladem soudů. Nadto bylo poukázáno na soudní judikaturu i odbornou literaturu, která odškodnění za opatření obecné povahy (právě tomu se vydávaná mimořádná opatření nejvíce podobala) umožňovala. Dále bylo uvedeno, že pokud nebyla z procesních důvodů nezákonnost opatření konstatována v jiném soudním řízení, měl si tuto otázku jako otázkou předběžnou posoudit právě soud rozhodující o žalobě na odškodnění. Obdobně pak měl odškodňovací soud dle nás postupovat i u namítané chybějící účasti rodičů ve správním řízení během vydávání opatření ministerstvem.
Později byla ústavní stížnost doplněna o argumentaci odkazující na usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2023, sp. zn. IV. ÚS 722/23. Právě v tomto usnesení totiž Ústavní soud potvrdil, že pokud se dotčená osoba v podobném případě nemůže domoci satisfakce za zásah do svých práv v rámci správního soudnictví, nejde ještě o zbavení soudní ochrany, neboť nárok včetně zadostiučinění lze řešit právě před soudy civilními. Ústavní soud pak potvrdil, že mimořádné opatření ministerstva je pro tyto případy plně projednatelné dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Zároveň bylo potvrzeno, že pokud některé podmínky pro uplatnění takového nároku nejsou před odškodňovacím zákonem z různých důvodů splněny, musí si je daný soud posoudit jako otázku předběžnou. Ústavní soud tak de facto popřel úvahy obecných civilních soudů, když dovodil, že daná opatření ministerstva jsou v rámci civilního soudnictví pro účely odškodnění přezkoumatelná.
O ústavní stížnosti bude Ústavní soud rozhodovat dne 31. 5. 2023 nálezem pod sp. zn. III. ÚS 3319/22.
Podniknuté kroky
březen 2021 – V reakci na výsledek správního soudnictví, které odmítlo žaloby proti mimořádným opatřením, jsme podali civilní žalobu na náhradu nemajetkové újmy dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.
květen 2022 – Obvodní soud pro Prahu 2 žalobu zamítl s tím, že daný nárok a odškodnění nelze pod uvedený zákon podřadit.
červen 2022 – Podali jsme odvolání k Městskému soudu v Praze.
září 2022 – Městský soud v Praze prakticky překopíroval původní odůvodnění Obvodního soudu pro Prahu 2 a jeho zamítavý rozsudek potvrdil.
prosinec 2022 – Proti výše uvedeným rozhodnutím jsme podali ústavní stížnost.
duben 2023 – Vzhledem k vývoji soudní judikatury jsme ústavní stížnost doplnili odkazem na nedávné usnesení Ústavního soudu dotýkající se dané problematiky.
