FAQs: Zdravotnické dokumentace

Zdravotnickou dokumentaci upravuje primárně zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, a vyhláška č. 98/2012 Sb., o zdravotnické dokumentaci. Obsahuje mnoho údajů od identifikace pacienta a poskytovatele zdravotních služeb, přes informace o zdravotním stavu pacienta a provedené léčbě, po rodinnou, osobní a pracovní anamnézu pacienta. Může mít i různé přílohy. Řádné vedení zdravotnické dokumentace je důležité z mnoha důvodů. Pacient zpětně vidí a ověřuje, jaké zdravotnické služby mu byly poskytnuty, může léčebný postup konzultovat s jiným lékařem, použít dokumentaci jako potenciální důkazní prostředek apod. Poskytovatel může pomocí zdravotnické dokumentace doložit, že postupoval v souladu se současným vědeckým poznáním a právními předpisy. 

Níže stručně rozebereme otázky týkající se zdravotnické dokumentace, na které se nás často ptáte.

Co je to zdravotnická dokumentace a k čemu slouží?

Zdravotnická dokumentace je soubor informací vztahující se k historii poskytování zdravotní péče pacientovi. Obsahuje informace o osobě pacienta a jeho anamnéze (tzn. s čím se v minulosti pacient a jeho blízcí příbuzní léčili). Dle ustanovení § 54 odst. 1 zákona o zdravotních službách může být zdravotnická dokumentace vedena v listinné nebo elektronické podobě, příp. v kombinaci obou těchto forem. 

Vedení zdravotnické dokumentace je jednou z povinností poskytovatele zdravotních služeb (§ 53 odst.1). Zdravotnickým pracovníkům slouží k zachování návaznosti péče (tj. jako podklad pro poskytování zdravotních služeb v budoucnu) a zároveň se jedná o doklad o správnosti péče (tzv. postupu založeného na vědeckých důkazech). 

Zdravotnická dokumentace je také zdrojem informací pro samotného pacienta. Může mu sloužit jako zdroj informací či jako důkazní prostředek v případném sporu o poskytování zdravotních služeb. 

V neposlední řadě může být se souhlasem pacienta je zdravotnická dokumentace také zdrojem jak pro výzkum v oblasti lidského zdraví, tak pro studenty lékařství či dalších oborů ve zdravotnictví.

Jaké informace se do zdravotnické dokumentace zapisují?

Právními předpisy je dáno, co by měla zdravotnická dokumentace obsahovat (§ 53 odst. 2 ZZS). Jedná se o identifikační údaje pacienta a poskytovatele, informace o onemocnění pacienta, o průběhu a výsledku vyšetření, léčení a o dalších významných okolnostech souvisejících se zdravotním stavem pacienta a s postupem při poskytování zdravotní péče. Zdravotnické zařízení má povinnost vést zápisy ve zdravotnické dokumentaci průkazně, pravdivě a čitelně (§ 54 odst.2). Zápis musí být opatřen datem, identifikací a podpisem osoby, která provedla zápis. Detailní výčet toho, co všechno musí obsahovat zdravotnická dokumentace obsahuje vyhláška o zdravotnické dokumentaci

Jak mohu zjistit, co obsahuje moje zdravotnická dokumentace?

Jako pacient máte právo nahlížet a pořizovat si výpisy nebo kopie zdravotnické dokumentace, a to na základě žádosti podle § 66 odst. 1 zákona o zdravotních službách. Nahlížení má probíhat za přítomnosti poskytovatele zdravotní péče či jeho zaměstnance. Tento požadavek plyne z povinnosti lékařů uchovávat u sebe originály zdravotnické dokumentace, tudíž přítomnost další osoby má bránit zejména odcizení některých částí dokumentace. Proto by vás nemělo překvapit, že zejména v nemocnicích Vás nenechají s vaší dokumentací o samotě. 

Nahlédnutí do zdravotnické dokumentace či pořizování výpisů nebo kopií není ve většině zdravotnických zařízení možné ihned. Výpis či kopii by zdravotnické zařízení mělo pořídit do 30 dnů od obdržení žádosti, avšak v praxi je tato doba různě dlouhá [§ 66 odst.1 písm. a.)].



Kdo může do zdravotnické dokumentace nahlížet, příp. si z ní dělat kopie?

Do zdravotnické dokumentace může nahlížet a dělat z ní kopie (§ 65 odst. 1 ZZS):

  • sám pacient, jeho zákonný nástupce,
  • osoba, kterou určil pacient nebo
  • jeho zákonný zástupce či opatrovník,
  • osoba, která je pacientem uvedena na formuláři „Poučení a souhlas s hospitalizací nebo ambulantní péčí“, který se ukládá do zdravotnické dokumentace,
  • pěstoun nebo jiná pečující osoba,
  • jiná osoba zmocněná na základě plné moci.

Pokud pacient nemůže kvůli svému zdravotnímu stavu určit, kdo  smí zjišťovat aktuální informace o jeho zdravotním stavu, mají toto právo osoby blízké (tedy rodiče, děti, prarodiče, vnuci, manžel/ka, sourozenci). Informace uvedené v informovaném souhlasu lze rodinným příslušníkům sdělovat také po telefonu, a to např. na základě hesla, které si pacient zvolí při příjmu a sdělí ho v rodině.

Před každým nahlédnutím do zdravotnické dokumentace se dle § 66 odst. 5 zákona o zdravotních službách musí dotyčná osoba prokázat průkazem totožnosti. Nahlédnutí pak dle odst. 6 musí být zaznamenáno do zdravotnické dokumentace (to platí i vpřípadě poskytnutí informací osobám bez souhlasu pacienta).

Může si poskytovatel za pořízení kopie zdravotnické dokumentace něco účtovat?

Ano, za pořízení výpisu nebo kopie zdravotnické dokumentace může poskytovatel požadovat úhradu nákladů. Výše požadovaného poplatku za pořízení kopií nesmí přesáhnout náklady spojené s jejich pořízením, bude se tedy lišit podle rozsahu poskytnuté dokumentace, ale poskytovatel obecně může chtít uhradit pouze náklady např. na papír, barvu do kopírky, příp. za odeslání. Ceník za pořízení výpisu nebo kopie zdravotnické dokumentace musí být veřejně dostupný [§ 66 odst.3 písm. a.)]. Avšak pořizování si kopií nebo výpisků vlastními prostředky (mobil, fotoaparát) v průběhu nahlížení je bezplatné. Pokud poskytovatel zdravotních služeb není schopen zajistit nahlížení, musí do 5 dnů ode dne, kdy vám tuto skutečnosti sdělil, zhotovit kopii. Zhotovení této kopie je pak rovněž bezplatné.

Jak řešit situace, kdy ve zdravotnické dokumentaci něco chybí nebo naopak obsahuje údaje, které by obsahovat neměla?

Právní předpisy upravují, jaké informace by zdravotnická dokumentace měla obsahovat. Zdravotnické zařízení musí vést zápisy v dokumentaci průkazně, pravdivě a čitelně. Zákon o zdravotních službách umožňuje zápis ve zdravotnické dokumentaci opravit (§ 54 odst. 4). Opravy zápisů se provádí novým zápisem, přičemž původní zápis musí zůstat čitelný. Zápis se opatří datem opravy, identifikací a podpisem osoby, která opravu provedla. Opravit nebo doplnit zápis ve zdravotnické dokumentaci je možné i na žádost pacienta. Je-li oprava zápisu prováděna na žádost pacienta, vyznačí se tato skutečnost společně s datem provedení opravy zápisu a zápis podepíše příslušný zdravotnický pracovník a pacient.

V případě, že ve vaší zdravotnické dokumentaci některé údaje chybí nebo dokumentace např. obsahuje údaje, které nejsou pravdivé, doporučujeme vám se obrátit na daného poskytovatele a požadovat provedení opravy zápisu.

Je-li ve zdravotnické dokumentaci obsažen nepravdivý údaj, máte také možnost podat stížnost proti poskytovateli zdravotních služeb, který zápis provedl.

Pokud např. došlo ke ztrátě části zdravotnické dokumentace a hrozí, že vaše osobní údaje budou zneužity, je vhodné případ ohlásit Úřadu pro ochranu osobních údajů. Tento úřad může udělit zdravotnickému zařízení pokutu.

Co dělat, když poskytovatel nespolupracuje?

Nesprávný nebo nepravdivý zápis do zdravotnické dokumentace můžete zjistit, pokud požádáte o umožnění nahlédnutí do zdravotnické dokumentace nebo o její kopie. Neoprávněné vykázání výkonu zdravotní pojišťovně můžete zjistit z přehledu vykázané péče, který pojišťovny zpřístupňují svým klientům on-line nebo ze zákona poskytnou jednou ročně formou výpisu na žádost pojištěnce.

Pokud zjistíte, že do zdravotnické dokumentace byl zapsán výkon, který nebyl proveden, a navíc jeho provedení bylo vykázáno zdravotní pojišťovně, můžete to řešit stížností spojenou se žádostí o opravu záznamu ve zdravotnické dokumentaci. Stížnost se nejprve podává samotnému poskytovateli zdravotních služeb. V případě, že nebudete spokojeni se způsobem vyřízení stížnosti, můžete se obrátit na příslušný krajský úřad. Více informací o tom, jak podat stížnost, se dozvíte v našem článku Stížnost proti poskytovateli zdravotních služeb snadno a efektivně. O neoprávněně vykázané zdravotní péči také můžete informovat svoji zdravotní pojišťovnu.

Co se stane s dokumentací v případě úmrtí pacienta, a co v případě úmrtí lékaře či zániku zdravotnického zařízení?

V případě, že došlo (či dojde) k zániku zdravotnického zařízení, nebo úmrtí poskytovatele zdravotních služeb, dokumentaci zajistí a zabezpečí příslušný správní orgán (tj. typicky krajský úřad, v jehož obvodu byl daný poskytovatel zdravotních služeb). Ten zajistí ochranu dokumentace před zveřejněním a ztrátou, přičemž ji správní orgán drží, dokud si pacient nezvolí nového poskytovatele. O tomto postupu jsou pacienti informováni, např. prostřednictvím oznámení v příslušné ordinaci. Více k tomuto najdete zde.

Při úmrtí pacienta nejčastějšími otázkami bývá, kto do ní může nahlížet a na jakou dobu se uchovává. Zdravotnická dokumentace se uchovává u poskytovatele zdravotních služeb, který službu poskytl. Doby povinného uchování upravuje § 5 vyhlášky o zdravotnické dokumentaci, přičemž zpravidla činí 5 let, neupraví-li příloha jinak. Konkrétněji je to následovně: 

  • u ambulantní péče je to 5 let od posledního poskytnutí zdravotních služeb
  • u registrujícího praktického lékaře je to 10 let od okamžiku, kdy pacient k lékaři přešel, příp. kdy pacient zemřel
  • u dětského praktického lékaře je to 10 let od nabytí 19 let 
  • u zubaře a gynekologa je to 5 let od posledního poskytnutí zdravotních služeb
  • u lůžkové péče se zdravotnická dokumentace skartuje po 40 letech od ukončení hospitalizace, příp. 10 let od úmrtí pacienta
  • v případě zániku či úmrtí registrujícího praktického lékaře (příp. dětského praktického lékaře) uchovává dokumentaci krajský úřad (viz výše) po dobu 10 let, v jiných případech 5 let

Nahlížet do ní mohou osoby blízké podle § 33 odst. 4 zákona o zdravotních službách, přičemž mají nárok znát výsledek pitvy, pokud byla provedena. Nahlížení, pořizování výpisů a kopií je možné pouze v přítomnosti zaměstnance pověřeného poskytovatelem.

Mají příbuzní a třetí osoby právo na informace o zdravotním stavu pacienta?

Pacient může, ale nemusí určit osoby, kterým mohou být poskytnuty informace o jeho zdravotním stavu. Obvykle se to děje vyplněním formuláře při příjmu osoby do péče. Stejně tak může určit, zda jsou tyto osoby oprávněny nahlížet do zdravotnické dokumentace, či rozhodnout o poskytnutí zdravotních služeb. Na druhou stranu, pacient může výslovně uvést, které osoby nebudou mít k informacím přístup. Všechny souhlasy a zákazy lze kdykoliv odvolat.

V případě, že tak nebylo učiněno, případně pacient není schopen osoby určit, mají právo na informace a nahlédnutí do zdravotnické dokumentace pacienta jeho zákonní zástupci, pečující osoba a osoby blízké (např. rodiče, prarodiče, děti, vnoučata, sourozenci, manžel nebo registrovaný partner, nebo osoby spolu trvale žijící), přičemž od nich poskytovatel péče může požadovat prokázání totožnosti (pomocí dokladu totožnosti). Totožnost osoby může potvrdit i sám pacient.

Jiné osoby mají právo na informace pouze, pokud je pacient označil v již zmíněném formuláři. V praxi se však stává, že poskytovatel péče přijme pacienta ve stavu, kdy není možné takový souhlas udělit. Pro tento případ je vhodné, aby pacient předem napsal souhlas opravňující třetí osobu k právu na informace (případně i k nahlížení do zdravotnické dokumentace), a následně ho nechal ověřit.



Co dělat, když poskytovatel nespolupracuje?

Pacient má právo nahlížet, pořizovat výpisy, kopie a také žádat o kompletní kopii dokumentace. V praxi často dochází k situaci, kdy poskytovatel odmítá vyhovět a tím pádem neplní svou zákonnou povinnost.  V tomto případě je možné podat stížnost proti poskytovateli zdravotních služeb. Bližší informace k stížnosti naleznete na odkazu

Nemocnice nezákonně skartovala zdravotnické dokumentace již po 10 letech. Oběti protiprávní sterilizace kvůli tomu nedosáhnou na odškodnění

Některé ženy, které chtějí žádat o odškodnění za protiprávně provedenou sterilizaci, mají značně ztížené až znemožněné odškodnění získat. Zdravotnická dokumentace jim totiž byla skartována, některým z nich navíc nezákonně. Jen mezi našimi klientkami jsou jich desítky. Ministerstvo zdravotnictví v současné době drtivou většinu žádostí o odškodnění, u kterých je skartovaná zdravotnická dokumentace, zamítá.

Délka skartační lhůty zdravotnické dokumentace se řídí vyhláškou o zdravotnické dokumentaci. Její nejstarší verzí je vyhláška č. 385/2006 Sb., která byla účinná od 1. 4. 2007. V současné době je účinná vyhláška č. 98/2012 Sb. Obě vyhlášky upravují stejnou skartační lhůtu v případě hospitalizace: 40 let od poslední hospitalizace pacienta ve zdravotnickém zařízení. Porod je v České republice vždy spojen s hospitalizací. Nicméně do dnešní doby existují nemocnice, které skartují porodopisy po kratším časovém období. Nemocnice často jednají na základě zastaralých vnitřních předpisů a jejich skartační plán v některých případech schvaluje městský archiv, jako například v případě Městské nemocnice Ostrava (Fifejdy). Tam se až do podzimu 2022, kdy jsme podali několik stížností na poskytovatele zdravotních služeb, všechny porodopisy skartovaly po 10 letech se souhlasem Archivu města Ostravy.

V této nemocnici podstoupilo zákrok sterilizace více než 20 našich klientek, většina z nich navíc až po roce 1990, někdy dokonce až po roce 2000. Ani tyto zdravotnické dokumentace už neexistují. Tvrzení, že porodopisy mají jinou skartační lhůtu než zdravotnická dokumentace související s hospitalizací, je mylný. Porod ve zdravotnickém zařízení je vždy spojen s hospitalizací, proto by měl být porodopis (a v tomto případě i související zdravotnická dokumentace k provedení sterilizace) uchován v nemocnici 40 let od ukončení hospitalizace (popřípadě 10 let od úmrtí pacienta).

Tuto skutečnost nám potvrdilo Ministerstvo zdravotnictví ČR v reakci na naši žádost o informace:

Porodopis je stejně jako chorobopis soubor informací, údajů, obrazových materiálů apod. vedený o pacientovi, konkrétně o pacientově zdravotním stavu a o postupu zdravotnického zařízení při poskytování zdravotní služeb během hospitalizace pacienta. V případě porodopisu se jedná o matku a novorozence. Porodopis obsahuje např. informace o průběhu porodu, průběhu hospitalizace a další náležitosti jakými jsou např. informované souhlasy. Přijetím těhotné/rodící ženy k porodu dochází v rámci zdravotnického zařízení k přijetí pacientky k hospitalizaci v souvislosti s porodem, tedy k poskytování lůžkové péče v rámci hospitalizace. Na porodopis se tedy vztahuje stejná skartační lhůta, jako je tomu u každé jiné zdravotnické dokumentace při hospitalizace pacienta.“

V případě prvních stížností na Městskou nemocnici Ostrava (Fifejdy), jsme se museli obrátit až ke Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje. Dle nemocnice totiž skartace proběhla v souladu s právem. Krajský úřad nám potvrdil, že skartace s takto krátkou lhůtou je skutečně nezákonná. V poslední odpovědi od Městské nemocnice Ostrava bylo nakonec přislíbeno, že nemocnice upraví skartační plán tak, aby byl v souladu se v současnosti platnou legislativou. Skartované dokumentace jsou však nenávratně ztraceny.

Odpověď z Ministerstva zdravotnictví na žádost o informace

Odpověď z krajského úřadu

Odpověď z Městské nemocnice Ostrava

Obětem protiprávní sterilizace pomáháme díky projektu financovaného z Norských fondů.

Proč a jak podat podnět k ombudsmanovi v případě nezákonné sterilizace?

Kdo je ombudsman

Ombudsman (můžete se setkat i s jinými názvy, jako je Veřejný ochránce práv, popřípadě zkratka VOP) je člověk, který s pomocí svého týmu chrání vaše práva a svobody, konkrétně v situacích, kdy s vámi úřady nejednají správně. Není podřízený žádného úřadu ani ministerstva, na které si chcete stěžovat, takže si můžete být jisti jeho nestranností a nezávislostí.

Kdy podat podnět k ombudsmanovi?

Podnět podejte, pokud máte tyto problémy:

  • nesouhlasíte s rozhodnutím nebo postupem Ministerstva zdravotnictví;
  • Ministerstvo zdravotnictví nevydalo rozhodnutí ve stanovené lhůtě nebo řízení vůbec nezahájilo;
  • úřad nebo úředník se chovají nevhodně, arogantně.

Nevyužívejte ale ombudsmana jako prvního způsobu obrany. Je nutné, abyste nejprve podali žádost o odškodnění. Pokud Ministerstvo zdravotnictví vaši žádost zamítne a vy s rozhodnutím nesouhlasíte, musíte podat rozklad (to je něco jako odvolání a s jeho sepsáním vám můžeme pomoci). Teprve následně je možné podat podnět k ombudsmanovi, ne dříve. 

Jak vám může ombudsman pomoci?

Ombudsman vyšetří, jestli Ministerstvo zdravotnictví udělalo chybu, kterou v podnětu popisujete. Pokud zjistí, že ano, vysvětlí ministerstvu, kde chybu udělalo a požádá ho, aby se do 30 dnů vyjádřilo, jestli provedlo, provádí nebo provede opatření, která napraví současnou situaci.

Pokud ministerstvo situaci nenapraví nebo se vůbec nevyjádří, ombudsman sám navrhne, která opatření má ministerstvo provést. I v této situaci musí ministerstvo ombudsmanovi říct, jestli tato opatření provedl. Pokud to neudělá tak, aby byl ombudsman spokojený, informuje o tom ombudsman nadřízený úřad. Taky může informovat veřejnost skrze média. 

Upozorňujeme, že Ministerstvo zdravotnictví není povinno ombudsmana poslechnout a provést, co mu doporučil.

Jak vám ombudsman pomoci nemůže?

Ombudsman nemůže rozhodnout o přiznání peněžité náhrady místo Ministerstva zdravotnictví nebo soudu, nemůže Vás zastupovat, ani vám poskytnout právní poradenství. Taky nemůže rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví měnit nebo rušit (nemůže rozhodovat o tom, jestli a jakým způsobem budete odškodněni). Nemůže dávat Ministerstvu pokuty a nemůže měnit/rušit zákony ani navrhovat jejich změnu.

Kdy podnět k ombudsmanovi nepodávat?

Nepodávejte podnět, pokud:

  • nesouhlasíte se soudními rozhodnutími;
  • nesouhlasíte se zákonem (chcete změnit, zrušit zákon nebo jeho části).

Nepodávejte podnět, pokud si chcete stěžovat na:

  • Parlament
  • vládu
  • prezidenta
  • Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ)
  • zpravodajské služby (BIS, Vojenské zpravodajství, Úřad pro zahraniční styky a informace)
  • Generální inspekci bezpečnostních sborů (GIBS)
  • zahraniční úřady

Jak podat podnět?

Podnět můžete podat třemi způsoby: písemně, elektronicky nebo osobně. Za podání nic neplatíte.

V případě elektronického podání můžete využít tři varianty. Podnět lze podat on-line zde, e-mailem na adresu podatelna@ochrance.cz, popřípadě datovou schránkou (ID datové schránky: jz5adky).

V případě, že podáváte podnět poštou, zasílejte ho na adresu: Kancelář Veřejného ochránce práv, Údolní 39, 602 00 Brno. Můžete využít náš vzor podnětu: Podnět KVOP_obecný k tisku

Na výše uvedené adrese můžete podat podnět osobně. V tomto případě je možné podnět sepsat s právničkou nebo právníkem na místě každý všední den od 8 do 16 hod. Upozorňujeme, že Kancelář veřejného ochránce práv neslouží jako právní poradenství a může pouze přijmout váš podnět. Samozřejmě můžete na podatelnu donést podnět již sepsaný.

K podnětu přiložte všechny důkazy, které máte k dispozici: komunikaci s úřadem i rozhodnutí a vše další, co považujete za důležité.

Obětem protiprávní sterilizace pomáháme díky projektu financovaného z Norských fondů.

Případ dobré praxe a spolupráce OSPODu s rodiči. Posuzujeme však všechny rodiče stejným metrem?

Přinášíme vám případ rodiny, které už Liga lidských práv dříve pomohla. Nejprve zde soud zamítl návrh na nařízení ústavní výchovy a místo toho rozhodl, že děti zůstanou v péči svých rodičů, kterým však stanovil výchovná omezení. Nyní došlo k výraznému zmírnění omezení, a to díky přístupu rodičů, OSPODu (orgán sociálně-právní ochrany dětí) i soudu.

Matka se dlouhodobě ambulantně psychiatricky léčí, bere medikaci, má invalidní důchod a nemůže pracovat. Otec dříve pracoval, ale aby se mohl rodině více věnovat, zaměstnání opustil a pomáhá matce s řízením domácnosti a s péčí o děti. Žijí z invalidního důchodu, dávek a příspěvků. Rodiče vychovávají dvě děti se specifickými potřebami. I přes to všechno jsou ale schopní dětem zajistit dobrou stravu, ošacení, aktivity ke kvalitně strávenému volnému času a dokonce jim spoří.

 

Jaká soud stanovil rodičům výchovná omezení?

Co rodiče nejvíc omezovalo, byla povinnost zajistit v domácnosti třetí plně svéprávnou osobu při onemocnění dětí, a to minimálně na 2 hodiny denně (původně 6 hodin). Rodiče se však již o děti dokáží postarat zcela sami. To potvrdila i pracovnice OSPOD, společně s právníkem Ligy lidských práv a praktickým lékařem dětí. Dále rodiče velmi mrzelo, že nemohou s dětmi trávit dostatek času. Podmínky totiž byly nastaveny tak, že v průběhu školního roku byly obě děti ubytovány na internátu a během letních prázdnin musely být na dětských (alespoň příměstských) táborech. Výjimkou byl pouze jeden týden v červenci a jeden týden v srpnu. Tato dvě výchovná omezení chtěli rodiče zrušit.

Rodiče všechna soudem stanovená omezení řádně plní, snaží se skutečně nic nepodcenit. Spolupracují se všemi zainteresovanými subjekty, se soudem, OSPOD, sociálními službami, školou, pediatrem apod. V počátcích rodičovství potřebovali pomoct s rodičovskými kompetencemi a vedením domácnosti. Zapojili se do různých pomocných programů (sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi s poruchami autistického spektra, nácvik domácích prací apod.). Nyní už vše zvládají sami. Když jsou děti nemocné, konzultují situaci s lékařem, když je potřeba tak i s OSPODem. Na léto dětem zajistí různé tábory a další podnětné aktivity.  

Podstatné u tohoto případu je, že se rodiče aktivně snaží a dělají vše pro to, aby dali svým dětem vše potřebné. Plní také veškeré podmínky, které jim soud nařídil. Čas ale plyne, děti jsou starší a rodiče zkušenější. 

Právník Ligy lidských práv proto pomohl rodičům sepsat návrh na změnu rozhodnutí soudu (původní rozhodnutí bylo už jednou změněno – z původně 6 hodin denně přítomnosti třetí osoby, když byly děti nemocné, na 2 hodiny denně). V nynějším návrhu rodiče požadovali zrušení povinnosti přítomnosti třetí osoby v případě nemoci dětí a povinnost zajistit dětem tábory přes léto tak, aby byly děti s rodiči dva týdny v červenci a dva týdny v srpnu. Pracovnice OSPOD i dětský lékař s tímto návrhem souhlasili. 

Jde o případ dobré praxe jak rodičů, tak OSPOD, který s rodinou skutečně spolupracuje a respektuje právo na rodinný život všech jejích členů a nejlepší zájem nezletilých podle Úmluvy o právech dítěte. 

Zároveň však z případu vyvstává otázka, zda se u rodičů a jejich schopností a dovedností postarat se o své děti měří stejným metrem. U rodičů s postižením / duševním onemocněním, příp. ze sociálně slabších poměrů vnímáme silný tlak na to, aby vše dělali téměř dokonale, nedocházelo k žádným chybám a přešlapům. Každý přitom máme právo chybovat. Liší se však potřeba podpory či pomoci a její forma. O podobném problému psala již Kancelář veřejného ochránce práv. Říká, že z podnětů na nešetrné či nerovné zacházení, které ombudsmanovi často chodí od rodičů s psychosociálním postižením, a v nichž shledá pochybení, bývá patrné předsudečné uvažování a přístup ze strany OSPOD a např. veřejných opatrovníků. To je mimo jiné dáno nedostatkem informací o možnostech podpory a pomoci takovým rodinám.

V souvislosti s prací s rodiči s psychosociálním postižením vydala Liga lidských práv edukační video, které vychází z uspořádaného workshopu pro pomáhající profese. Spustíte ho kliknutím na ikonu pravo ➡️

Soud návrhu, který Liga lidských práv pomohla rodičům sepsat, vyhověl, ale stále v této rodině platí další výchovná omezení. Netvrdíme, že je to nutně špatně, ale kdyby rodiče byli v lepším sociálním postavení, neměli by duševní onemocnění, je možné, že by je společnost považovala za velmi vzorné rodiče. Zmíněná rodina může být pod výrazně větším drobnohledem než jiné rodiny, kde se tyto prvky zranitelnosti neobjevují nebo nejsou tak výrazné.

 

Podpořte Ligu lidských práv, protože nebýt lhostejný/á má smysl!

Připojili jsme se k otevřenému dopisu k přístupu k péči porodních asistentek

Liga lidských práv se připojila k otevřenému dopisu organizací i jednotlivců k přístupu žen k péči porodních asistentek. Otevřený dopis reaguje na stanovisko rozesílané gynekologům jejich profesní organizací, které znevažuje péči porodních asistentek jakožto péči bez medicínského přínosu, nebezpečnou a nehospodárnou a odrazuje gynekology od vypsání žádanky ženám, které o tuto péči hrazenou pojišťovnou mají zájem. Přitom opak je pravdou – péče porodních asistentek je přínosná nejen na základě vědeckých poznatků, ale i zkušeností žen, které oceňují návštěvy porodních asistentek zejména v šestinedělí.

Otevřený dopis je adresován předsedovi vlády Petru Fialovi, ministru zdravotnictví Vlastimilu Válkovi a zmocněnkyni pro lidská práva Kláře Šimáčkové Laurenčíkové. Celý otevřený dopis i s podpisy organizací a jednotlivců je zveřejněn na webu www.chcisvojiporodniasistentku.cz, kde také můžete připojit svůj podpis i se vzkazem.

 

Znění otevřeného dopisu:

Vážený pane premiére, vážený pane ministře zdravotnictví, vážená paní zmocněnkyně vlády pro lidská práva,

obracíme se na Vás kvůli stanovisku České gynekologické a porodnické společnosti České lékařské společnosti Jana E. Purkyně k odborné péči porodních asistentek, a to zejména k domácí péči v šestinedělí. Toto stanovisko obsahuje mnoho nepravd, ke kterým se musíme vyjádřit jak za profesní  organizace porodních asistentek, tak za lidskoprávní organizace, další odborníky zabývající se porodnictvím i příjemkyně péče.

V prvé řadě se musíme vymezit proti tomu, že péče porodních asistentek v domácím prostředí do dnešní doby nepatří. Opak je pravdou. Stačí se podívat do západních zemí jako je Rakousko, Německo, Nizozemí či Velká Británie, kde je tato péče standardem hrazeným z veřejného zdravotního pojištění. Naopak v České republice žena po propuštění z porodnice nemá k dispozici automaticky žádnou péči až do konce šestinedělí. Jedná se přitom o citlivé a mnohdy náročné období a péče porodní asistentky v domácím prostředí ženy může pomoci ženám po stránce fyzické, tak i v oblasti psychiky. Zároveň jde o péči preventivního charakteru, která může včas zachytit začínající zdravotní problémy.

Zadruhé, výhodou péče poskytované v domácím prostředí je právě to, že žena nemusí nikam cestovat a péče je jí poskytnuta v jejím vlastním prostředí. Představa, že žena například po císařském řezu, tedy rozsáhlé břišní operaci, bude absolvovat cestu do ambulance, když jí odborná péče může být poskytnuta doma, je absurdní. Kontinuální péče porodní asistentky, a to včetně právě takovýchto návštěv, je naopak výhodná nejen pro ženy, ale i pro systém veřejného zdravotního pojištění.

Tvrzení, že by péče porodních asistentek zhoršila současnou špičkovou úroveň českého porodnictví, je devalvující  pro všechny porodní asistentky a znevažuje odbornost jejich kompetencí. Porodní asistentky mají v systému péče o těhotné a rodící ženy a ženy po porodu své nezastupitelné místo. Kompetence porodních asistentek jsou dány platnou legislativou, jejich péče je navíc zakotvena i v systému veřejného zdravotního pojištění. I ve stanovisku zmiňovaná samostatná pracoviště porodních asistentek mohou legálně existovat a existují (pro domácí návštěvy jde o tzv. kontaktní pracoviště), jelikož porodní asistentka může svou péči poskytovat i bez odborného dohledu. Tato péče je ale pro mnoho žen nedostupná právě i z finančního důvodu, jelikož si péči musí hradit jako samoplátkyně. Někteří poskytovatelé péče včetně porodnic se snaží ženám poporodní péči zpřístupnit, neboť si uvědomují její důležitost, a tak přímo návštěvní službu porodní asistentkou nabízejí. V ojedinělých případech zajišťuje poporodní návštěvu porodní asistentka z ordinace gynekologa, ale jedná se opravdu o raritní praxi. Mimo jiné i proto, že odborná společnost ČGPS či konkrétní lékaři této péči kladou do cesty v některých případech překážky.

Nakonec, není pravdou, že lékař není povinen vystavit žádanku pro indikaci péče porodní asistentky. Výkon číslo 06211 (návštěva těhotné nebo matky v šestinedělí) není podmíněn žádným specifickým zdravotním stavem kromě toho, že je žena těhotná nebo v období šestinedělí, a tato péče tak má být přístupná všem ženám. Tak se ostatně vyjádřil již v roce 2018 veřejný ochránce práv, podle kterého je návštěvní služba porodní asistentky prospěšná a měla by být dostupná všem ženám, které o ni mají zájem, neboť ženy mají právo si samy určit, jakou péči z nabízených možností chtějí čerpat. Dále si dovolíme připomenout programové prohlášení Vaší současné vlády ze dne 6. 1. 2022, kde uvádí, že podpoří ženy v jejich volbě poskytovatele péče v těhotenství, při porodu i po něm tím, že zpřístupní péči porodních asistentek s důrazem na kontinuálnost péče poskytované jednou osobou.

Apelujeme na Vás, aby došlo co nejdříve k vytvoření Koncepce péče o matku a dítě, kde by byla role porodní asistentky v systému poskytované péče jasně ustanovena mezi ostatními poskytovateli primární zdravotní péče.

Zároveň apelujeme na to, aby do doby vzniku Koncepce péče o matku a dítě, Ministerstvo zdravotnictví zajistilo ve spolupráci s odbornými společnostmi sjednocení postupu v případě, že žena žádá svého registrujícího gynekologa o indikaci péče porodní asistentky, a tím předešlo záměrnému bojkotování prokazatelně prospěšné péče všem ženám.

 

Originální stanovisko jak bylo doručené emailem ošetřujícímu gynekologovi na základě jeho dotazu k indikaci péče porodní asistentky:

 

Práva matek s psychosociálním postižením

Právní příručka pro ženy s psychosociálním postižením.

Příručka je určena především pro ženy s psychosociálním postižením, kterým chybí přehledně podané základní informace o jejich právech a možnostech v souvislosti s těhotenstvím, porodem a mateřstvím. Příručka představuje stručný úvod do této problematiky a jejím cílem není poskytnout čtenářce (či čtenáři) široké a komplexní informace. Účelem je spíše předat základní praktické informace, aby byla čtenářka (či čtenář) schopna se v daném tématu lépe zorientovat.

Právní příručka pro ženy s psychosociálním postižením – stručnější verze

Jde o ještě stručnější verzi výše uvedené příručky, která se čte o něco snadněji a obsahuje jen ty nejzákladnější infor 

Právník Ligy lidských práv se zúčastnil kulatého stolu k přítomnosti blízkých osob u hospitalizovaných dětí

Karel Lach, právník Ligy lidských práv, se minulý čtvrtek (26. 1. 2023) zúčastnil kulatého stolu s názvem “Děti potřebují své blízké, během hospitalizace zejména. Fakta, zkušenosti a léčebný efekt”. Akce proběhla na půdě Poslanecké sněmovny ČR a pořádala ji místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Olga Richterová ve spolupráci s poslankyní Martinou Ochodnickou, členkou Výboru pro sociální politiku a Výboru pro zdravotnictví.

S příspěvkem, především o výhodách bondingu, vystoupil Lumír Kantor, senátor a místopředseda Výboru pro zdravotnictví a primář novorozeneckého oddělení Fakultní nemocnice Olomouc.

Gynekologicko-porodnické oddělení Nemocnice Havířov reprezentovala vrchní sestra Ivona Mikulenková, jejíž zkušenosti byly ukázkou dobré praxe. V Havířově nabízí například společnou hospitalizaci dítěte se všemi členy primární rodiny.

Tereza Jandová, ředitelka Dětského domova SOS, hovořila o hospitalizovaných dětech z ústavní výchovy, které v některých případech rodiče nemají. Také o dětech z (před)pěstounské péče. Zde se totiž často stává, že dojde k vakuu, kdy není jasné, kdo by u dítěte mohl a měl být. Někdy mají rodiče stále rodičovskou odpovědnost, ale o dítě se reálně stará někdo jiný. Proto bývá s dítětem hospitalizován například pracovník daného ústavního zařízení nebo i dobrovolník.

Josef Pavlovic, náměstek ministra zdravotnictví, promluvil o připravované metodice k přítomnosti zákonných zástupců a dalších blízkých osob u hospitalizovaných dětí. Měla by být komplexní, zatím je v procesu dokončování a interně se připomínkuje v rámci Ministerstva zdravotnictví.

Cennou součástí kulatého stolu byly také ženy, které sdílely zkušenost s hospitalizací svých dětí nebo s vlastní hospitalizací.

Ředitel Fakultní nemocnice Motol, Miloslav Ludvík, upozornil, že rodiče mají nejen práva, ale také povinnosti.

Součástí závěrečné diskuze bylo prohlášení vládní zmocněnkyně pro lidská práva Kláry Šimáčkové Laurenčíkové, ve kterém přímo vyzvala ředitele FN Motol k hledání společných cest k dobré praxi na všech odděleních nemocnice a nikoliv důvodů, proč někdy přítomnost zákonných zástupců či jiných osob blízkých u hospitalizovaných dětí není možná. Vládní zmocněnkyně také dodala, že si velmi váží práce a odbornosti všech zdravotníků. Praxe umožnění společné hospitalizace by však měla být možná všude. A právě FN Motol by se mohla stát dalším ostrovem dobré praxe.

Vyjádření Ligy lidských práv ke změně koncepce tzv. asistenta pedagoga

V současné době je v připomínkovém řízení návrh novely školského zákona a zákona o pedagogických pracovnících. Nově se má zásadním způsobem změnit koncepce využívání tzv. asistenta pedagoga, a to ne zcela vhodným způsobem. V důsledku navrhovaných změn může být mnoha žákům se speciálními vzdělávacími potřebami ztížen přístup ke vzdělání.

Asistent pedagoga nyní již nebude považován za podpůrné opatření doporučené školským poradenským zařízením (ŠPZ) konkrétnímu žákovi se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP). Nově chce Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovi stanovit maximální počet hodin přímé pedagogické činnosti asistenta pedagoga, a to pro každou školu na základě předem určených koeficientů. Základním kritériem bude počet tříd ve škole a jejich průměrné obsazení, včetně zohlednění počtu a stupně znevýhodnění. Určené koeficienty by měly k účinnosti novely (tj. od roku 2024) odpovídat stavu z roku 2021, což nepovažujeme za vhodné vzhledem k rostoucímu počtu žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Takto získaná data nebudou v roce 2024 aktuální.

Ředitel školy bude mít povinnost využít podporu asistenta pedagoga, bude-li to nezbytné. Není však jasné, podle jakých kritérií by měli tuto “nezbytnost” posuzovat, resp. jak široká je zde míra uvážení. Předpokládáme, že tato otázka bude řešena metodicky, což však nepovažujeme za dostatečné. Ze zkušenosti totiž víme, že se ředitelé metodikou (jakožto právně nezávazným dokumentem) odmítají řídit např. v situacích, kdy s jejím obsahem nesouhlasí. Dále není jasné, jak často by měl ředitel “nezbytnost” vyhodnocovat, zda jednorázově či periodicky např. před zahájením školního roku. 

Dále chceme poukázat na možný problém kompetence a odbornosti ředitele rozhodnout, zda s ohledem na složení konkrétní třídy bude potřeba přijmout asistenta pedagoga a na jak vysoký úvazek. Rozumíme tomu, že současné nastavení v podobě doporučení ŠPZ je pro poradenská zařízení administrativně náročná. Odhlédneme-li však od tohoto faktoru a od skutečnosti, že ne každá metodika vyhodnocování potřebnosti konkrétního podpůrného opatření pro konkrétní dítě se SVP může být vhodně nastavena, stále v ŠPZ pracuje multioborový kolektiv odborníků, který je pravděpodobně schopen lépe vyhodnotit, zda je podpora asistenta pedagoga nezbytná či nikoli, příp. v jaké míře.

V souvislosti s periodikou a způsobem přezkumu “nezbytnosti” zajištění činnosti asistenta pedagoga si také klademe otázku, jak budou řešeny situace, kdy se maximální počet hodin přímé činnosti asistenta pedagoga v dané škole vyčerpá a dojde ke zjištění, že jsou ve škole další žáci se SVP, kteří by podporu asistenta pedagoga potřebovali (ať už půjde o nově přijaté žáky či u žáky stávající). Podpora asistenta pedagoga bude ze státního rozpočtu hrazena jen do předem stanovené maximální výše. Poté bude potřeba hledat financování činnosti asistenta pedagoga jinde. Klademe si otázku, do jaké míry a kde budou ředitelé ochotni takové financování zajistit.

V neposlední řadě chceme upozornit na možný nedostatek asistentů pedagoga v tzv. malotřídkách. Ty budou moci využít činnosti asistenta pedagoga pouze v případě, že vzdělávají žáky se 4. či 5. stupněm znevýhodnění. 

Co se týče změn financování využívání asistenta pedagoga, plně se ztotožňujeme se stanoviskem ČOSIV.

Závěrem chceme doplnit, že rozumíme snaze státu ušetřit finance (novela bohužel působí více jako snaha o finanční škrt, než jako snaha o zajištění kvalitnějšího a inkluzivnějšího vzdělávání pro každé dítě), avšak škrtat v oblasti pomoci zvlášť zranitelným dětem a jejich přístupu ke vzdělání považujeme za skutečně nešťastné řešení. Jsme si také vědomi toho, že ŠPZ nejsou ve své činnosti v souvislosti s doporučováním jednotlivých podpůrných opatření, včetně asistenta pedagoga, jednotná, avšak navrhované řešení situaci pravděpodobně nezlepší. Naopak ve školách, které integrují vyšší počet žáků se SVP a tím pádem i více asistentů pedagoga, o jejichž část nyní nejspíš přijdou, může nastat situace, kdy pedagogové nebudou zvládat zajistit všechny potřeby těchto žáků a v důsledku toho z dané školy například odejít, neboť budou přetíženi. Novela tak může přinést více problémů než užitku.



(ilustrační fotografie převzata z webu Unsplash)

 

 

 

 

 

Evropský soud pro lidská práva: České orgány nevyšetřily policejní násilí na ženě

Evropský soud pro lidská práva (ESLP) dnes rozhodl, že Česká republika porušila právo naší klientky na účinné vyšetřování podezření z policejního násilí, které je součástí práva nebýt mučen nebo podroben nelidskému a ponižujícímu zacházení. Vyšetřování prováděla sama policie, a ne nezávislý orgán, a také bylo vyšetřování ledabylé a nedostatečné. Soud klientce za nemajetkovou újmu přiznal 6.000 EUR, tedy necelých 150.000 Kč.

Případ má počátek v roce 2013 v Praze, kdy policisté zasahovali proti klientce, převezli ji na policejní stanici, kde se k ní chovali velmi hrubě a kde byla vystavena jak fyzickým, tak i slovním útokům. Následně byla převezena na záchytnou stanici a ráno pro ni opět přijeli policisté, kteří pokračovali v ponižování klientky. Celý popis případu naleznete zde.

Zážitek s policií byl pro klientku velmi traumatizující, proto podala trestní oznámení, ke kterému připojila lékařské zprávy dokumentující pohmožděniny a poranění rtu. Trestní oznámení neřešil nezávislý orgán, který k tomu účelu byl zřízený, tedy Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS). Věc prošetřovala sama policie, která dospěla k závěru, že k žádnému pochybení nedošlo. Když se klientka obrátila přímo na GIBS, GIBS to odmítla řešit. Nepomohla stížnost ke státnímu zastupitelství, ani ústavní stížnost k Ústavnímu soudu.

Klientka se v roce 2015 s pomocí Ligy lidských práv se stížností obrátila na ESLP. „Ve stížnosti jsme mimo jiné poukázali na selhání vyšetřujícího orgánu při zajišťování videozáznamu z policejní stanice, který mohl významně přispět k objasnění věci. Zatímco klientka podala trestní oznámení dne 21. 2. 2013, což bylo dva dny po jejím propuštění z policejní stanice, videozáznamy z policejní stanice byly vyšetřujícím orgánem vyžádány až 7. 3. 2013, kdy údajně již byly smazány. Přitom Ministerstvo vnitra ve svém vyjádření konstatovalo, že záznamy jsou automaticky mazány až po 30 dnech.“ vysvětluje Zuzana Candigliota, právní zástupkyně stěžovatelky.

Soud dal klientce zapravdu, že podezření ze špatného zacházení měl od počátku vyšetřovat nezávislý a specializovaný orgán, tedy GIBS. Policejní orgán, který věc namísto GIBS řešil, dle soudu neudělal všechny potřebné kroky k objasnění věci. Soud zmínil, že klientka vůbec nebyla vyslechnuta, nebyla prověřována její věrohodnost, nebyla vyžádána zpráva odborníka ohledně tvrzených psychických problémů, nebyl zpracován lékařský znalecký posudek. Rovněž nezajištění kamerových záznamů podle soudu ukazuje, že vyšetřování nebylo pečlivé.

Soud tedy shledal, že neprovedením účinného vyšetřování došlo k porušení procesního aspektu práva nebýt podroben špatnému zacházení. Na druhou stranu neshledal, že by bylo prokázáno samotné špatné zacházení se stěžovatelkou, neboť k tomu chyběly jednoznačné důkazy. Soud nicméně podotkl, že je to minimálně z části zaviněno státem, který neprovedl účinné a nezávislé vyšetřování. Soud ženě přiznal náhradu nemajetkové újmy ve výši 6.000 EUR a náklady řízení 2.000 EUR.

Není to poprvé, co Liga lidských práv uspěla se stížností na nevyšetřování podezření z policejního násilí v České republice. V roce 2013 ESLP shledal porušení práva na účinné vyšetřování špatného zacházení, za což stěžovatel dostal náhradu nemajetkové újmy ve výši 100.000 Kč. V roce 2012 ESLP rozhodl o porušení práva na život spojené s neúčinným vyšetřováním, za což pozůstalým přiznal 20.000 EUR. V dalších případech neúčinné vyšetřování shledal již Ústavní soud. Se stížnostmi se ale nepodaří uspět pokaždé, kdy Liga lidských práv považuje vyšetřování za neúčinné. Před týdnem byla jiná stížnost ze strany ESLP zamítnuta.

Jak reagovat, pokud lékař zapsal do zdravotnické dokumentace výkon, který nebyl proveden, a vykázal ho pojišťovně?

Nesprávný nebo nepravdivý zápis do zdravotnické dokumentace můžete zjistit, pokud požádáte o umožnění nahlédnutí do zdravotnické dokumentace nebo o její kopie. Neoprávněné vykázání výkonu zdravotní pojišťovně můžete zjistit z přehledu vykázané péče, který pojišťovny zpřístupňují svým klientům on-line nebo ze zákona poskytnou jednou ročně formou výpisu na žádost pojištěnce.

Pokud zjistíte, že do zdravotnické dokumentace byl zapsán výkon, který nebyl proveden, a navíc jeho provedení bylo vykázáno zdravotní pojišťovně, můžete to řešit stížností spojenou se žádostí o opravu záznamu ve zdravotnické dokumentaci. Stížnost se nejprve podává samotnému poskytovateli zdravotních služeb. V případě, že nebudete spokojeni se způsobem vyřízení stížnosti, můžete se obrátit na příslušný krajský úřad. Více informací o tom, jak podat stížnost, se dozvíte v našem článku Stížnost proti poskytovateli zdravotních služeb snadno a efektivně. O neoprávněně vykázané zdravotní péči také můžete informovat svoji zdravotní pojišťovnu.

(zveřejněno dne 13. 1. 2021)