Pátek, 30. října 2020Svobodné a informované rozhodování o očkování
V této části manuálu se dozvíte, proti kterým nemocem se v České republice očkuje, jakými vakcínami a v jakých termínech. Zjistíte také, kde si najít aktuální informace o očkování, jelikož očkovací kalendář může procházet změnami.
Povinná očkování, za jejichž nesplnění hrozí pokuta nebo vyloučení dítěte z některých dětských kolektivů, jsou stanovena ve vyhlášce o očkování proti infekčním nemocem. Vyhláška nařizuje pravidelná plošná očkování proti:
- 6 nemocem, které se běžně očkují společně tzv. hexavakcínou:
- a proti tzv. dětským nemocem:
Vyhláška upravuje u dětí spadajících do rizikových skupin také očkování proti tuberkulóze a pneumokokovým nákazám a další zvláštní a mimořádná očkování.
Na internetu lze najít řadu přehledných tabulek znázorňujících očkovací kalendář. Některé z nich, a to včetně těch na webových stránkách státních institucí (např. Státní zdravotní ústav), ovšem manipulativně informují o lhůtách povinného očkování a vytváří dojem, že je potřeba očkovat dříve, než ve skutečnosti ukládá vyhláška. Pro zjištění časového rozmezí pro očkování, v rámci kterého se mohou rodiče zcela legálně pohybovat, je třeba vycházet z právních předpisů.
Dobrovolná očkování jsou buď hrazená zdravotní pojišťovnou, nebo je hradí rodiče. Očkování hrazená pojišťovnou jsou upravena v § 30 odst. 2 zákona o veřejném zdravotním pojištění. V současné době jde u nezletilých o očkování proti pneumokokovým infekcím a proti lidskému papilomaviru, která jsou hrazena při dodržení podmínek v zákoně. Na další očkování na žádost rodičů může přispět zdravotní pojišťovna v rámci svého fondu prevence. O této možnosti je potřeba se informovat u své zdravotní pojišťovny.
Na webu Státního ústavu pro kontrolu léčiv www.olecich.cz lze vyhledat jakýkoliv léčivý přípravek včetně vakcín a jeho příbalový leták i o něco podrobnější souhrn údajů o přípravku. Na nezávislém webu www.vakciny.net lze rovněž najít tyto dokumenty, ale i přehledné tabulky existujících vakcín a další užitečné informace.
Informace o úhradách a cenách léčivých přípravků hrazených z veřejného zdravotního pojištění a o průměrných cenách nehrazených léčivých přípravků naleznete ve vyhledávači na webu Ministerstva zdravotnictví – http://www.mzcr.cz/leky.aspx.
Souhrnné informace o hlášených nežádoucích účincích vakcín za kalendářní rok jsou pravidelně zveřejňovány ve zpravodaji Nežádoucí účinky léčiv, který je dostupný na webových stránkách Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL). Speciální číslo věnované problematice nežádoucích účinků vakcín vyšlo v roce 2015. Je ovšem třeba zohlednit, že kvůli extrémní podhlášenosti nežádoucích účinků, kterou SÚKL toleruje a nesankcionuje v souladu se zákonem, jde jen o jejich zlomek a že objektivní informace o skutečných rizicích nejsou k dispozici.
Reálné zkušenosti rodičů s nežádoucími reakcemi po očkování lze najít například v publikacích Společnosti pacientů s následky po očkování „Jak zasáhl systém očkování do života některých rodin“.
Očkování proti všem uvedeným nemocem je obsaženo v hexavalentní očkovací látce, která je stanovena vyhláškou a je standardně rodičům nabízena. Podle vyhlášky se v případě kontraindikace podání některé ze složek hexavalentní očkovací látky provádí očkování alternativní očkovací látkou.
Rovněž na žádost rodičů lze očkovat jinou registrovanou očkovací látkou (§ 47 zákona o ochraně veřejného zdraví), a to nejen hexavalentní očkovací látkou, ale i jinou kombinací očkovaných nemocí (například pouze trojkombinace záškrt, tetanus a černý kašel). V tomto případě ovšem může nastat problém s úhradou z veřejného zdravotního pojištění (viz dále).
Přehledné seznamy registrovaných očkovacích látek naleznete například na webu www.vakciny.net.
Vyhláška říká, že základní očkování proti záškrtu, tetanu, dávivému kašli, haemophilu influenzae b, dětské obrně a hepatitidě B se provádí v době od započatého 9. týdne po narození dítěte. Podávají se dvě dávky hexavalentní očkovací látky v průběhu prvního roku života dítěte v intervalu dvou měsíců mezi dávkami. Třetí dávka se podává mezi 11. a 13. měsícem věku dítěte.
U dětí očkovaných proti tuberkulóze se základní očkování provede od započatého 13. týdne po narození dítěte, vždy však po zhojení postvakcinační reakce po očkování proti tuberkulóze. U nedonošených dětí se očkování provede 3 dávkami očkovací látky podanými v intervalech nejméně jednoho měsíce mezi dávkami, a 4. dávkou podanou nejméně 6 měsíců po podání 3. dávky.
To, že se může začít očkovat hexavakcínou ve třech měsících věku dítěte, neznamená, že se v této době musí začít očkovat. Zcela v souladu s vyhláškou a bez porušení jakékoliv povinnosti ze strany rodičů je možné toto očkování zahájit kdykoliv do 10. měsíce věku dítěte. Samozřejmě, že rodiče se mohou rozhodnout odložit očkování i na později, to se ovšem již dostanou do rozporu s vyhláškou s rizikem sankce v podobě pokuty.
Rozpětí očkování hexavakcínou v souladu s vyhláškou:
1. dávka od 9. týdne do 10. měsíce života
za 2 měsíce následuje:
2. dávka nejpozději do 12. měsíce života
a následuje:
3. dávka mezi 11. a 13. měsícem života
Podle vyhlášky se přeočkování proti záškrtu, tetanu a dávivému kašli provádí od dovršení 5. do dovršení 6. roku věku dítěte. Přeočkování proti záškrtu, tetanu a dávivému kašli spolu s aplikací 4. dávky inaktivované očkovací látky proti přenosné dětské obrně se provede od dovršení 10. do dovršení 11. roku věku dítěte. Další přeočkování se provádí u dospělých v časových rozmezích stanovených vyhláškou.
Podle vyhlášky se základní očkování provádí živou očkovací látkou, a to nejdříve 1. den 13. měsíce po narození dítěte, nejpozději však do dovršení 18. měsíce věku dítěte. Podání druhé dávky očkovací látky se provede od dovršení 5. roku věku dítěte do dovršení 6. roku věku dítěte.
Dříve u tohoto očkování nebyla stanovena lhůta, do kdy musí být provedeno, proto nebylo možné rodiče za nesplnění očkovací povinnosti sankcionovat. Novelou vyhlášky v roce 2016 ale došlo ke změně, která umožnila ukládání pokut rodičům.
Za předpokladu, že by registrovaná vakcína byla na trhu, bylo by to možné. Monovakcíny ovšem nejsou dostupné.
Plošné povinné očkování proti tuberkulóze bylo zrušeno v roce 2010 z důvodu častého výskytu nežádoucích účinků a nedostatečné účinnosti vakcíny. Od té doby je očkování povinné pouze pro rizikové skupiny specifikované ve vyhlášce.
Indikace očkování proti tuberkulóze (rizikové skupiny) jsou následující:
1. Jeden nebo oba z rodičů dítěte nebo sourozenec dítěte nebo člen domácnosti, v níž dítě žije, měl/má aktivní tuberkulózu.
2. Dítě, jeden nebo oba z rodičů dítěte nebo sourozenec dítěte nebo člen domácnosti, v níž dítě žije, se narodil nebo souvisle déle než 3 měsíce pobývá/pobýval ve státě s vyšším výskytem tuberkulózy než 40 případů na 100000 obyvatel. Ministerstvo zdravotnictví každoročně uveřejní seznam států s vyšším výskytem tuberkulózy do 30 dnů od aktualizace provedené Světovou zdravotnickou organizací.
3. Dítě bylo v kontaktu s nemocným s tuberkulózou.
4. Indikace k očkování vyplývá z anamnestických údajů poskytnutých lékaři novorozeneckého oddělení nebo registrujícímu praktickému lékaři pro děti a dorost zákonnými zástupci dítěte.
Zákonný zástupce dítěte vyplní v porodnici dotazník k definici rizika tuberkulózy (dotazník je přílohou vyhlášky o očkování proti infekčním nemocem – viz níže). Lékař novorozeneckého oddělení na základě dotazníku vyhodnotí indikaci k očkování, vyhodnocení zapíše do dotazníku a vyplněný dotazník předá registrujícímu praktickému lékaři pro děti a dorost jako součást propouštěcí zprávy. V případě, že u dítěte bude indikace k očkování, porodnice informuje současně pracoviště kalmetizace, kde se očkování provádí.
Registrující dětský lékař zpravidla do jednoho měsíce po převzetí dítěte do péče odešle dítě, které má indikaci a které nebylo dosud očkování, na pracoviště kalmetizace. Registrující lékař také zjistí indikaci při prvním kontaktu se zákonným zástupcem dítěte, u kterého nebylo splnění indikace posouzeno v porodnici.
Individuální očkovací kalendář
Existuje nějaké schéma individuálního očkovacího plánu?
Individuální očkovací plán není žádným způsobem v předpisech upraven a neexistuje ani žádné předepsané schéma. Je třeba, aby každý očkující lékař přistupoval k dítěti individuálně a vycházel z aktuálního zdravotního stavu dítěte. V případě, že má dítě dočasnou kontraindikaci, musí lékař odložit očkování, do doby než bude dítě moci být očkováno. Už v tomto případě můžeme mluvit o individuálním očkovacím plánu. Pokud rodiče nesouhlasí s očkováním proti některým nemocem nebo chtějí dítě očkovat v jiném termínu, než který stanoví vyhláška, mohou se s lékařem na individuální očkovací plán dohodnout. Jelikož není individuální plán žádným způsobem upraven, jedná se ve své podstatě pouze o částečný negativní revers, který musí lékař respektovat. (Více k negativnímu reversu zde)
Je možné učinit odklad očkování případně rozložit vakcíny?
Očkování je zákrok, který lékař může provést jen s vaším souhlasem. Pokud tedy chcete očkování odložit nebo i odmítnout, musí lékař Vaše přání respektovat. Pokud odložíte vakcinaci dítěte do pozdějšího věku, než předpokládá vyhláška, můžete se dopustit správního deliktu, pokud k odložení očkování nejsou zdravotní důvody.
- Očkovací povinnost vyplývá ze zákona o ochraně veřejného zdraví a jeho rozsah je stanoven vyhláškou Ministerstva zdravotnictví.
- Očkuje se povinně proti devíti nemocem – hexavakcínou proti šesti nemocem a MMR vakcínou proti tzv. dětským nemocem.
- Očkování hexavakcínou je možné odsunout do 10. měsíce věku dítěte, aniž by došlo k porušení právních předpisů.
- Proti tuberkulóze se od roku 2010 neočkuje plošně. Očkování je povinné pouze pro rizikové skupiny.
- Individuální očkovací plán není výslovně upraven. Pokud individuální plán nedoporučí přímo lékař ze zdravotních důvodů, ale žádá jej rodič, jedná se v podstatě o částečný negativní revers.
[8] Stanovisko je dostupné zde: http://www.vakciny.net/AKTUALITY/MZDRP015XJ6W_(914989).pdf
[9] http://www.mzcr.cz/verejne/obsah/seznam-statu-s-vyssim-vyskytem-tbc_2465_5.html
Pátek, 30. října 2020Svobodné a informované rozhodování o očkování
Představujeme vám manuál pro rodiče, kteří chtějí svobodně rozhodovat o očkování svých dětí. Cílem manuálu je informovat rodiče o jejich právech a právech jejich dětí v kontaktu s lékaři a institucemi a podpořit rodiče v informovaném a svobodném rozhodování o očkování svých dětí.
Stručný úvod k právu a očkování v České republice
Povinné očkování neznamená, že lze naočkovat jednotlivce i proti jeho vůli nebo proti vůli jeho zákonných zástupců, což jsou nejčastěji rodiče. Povinné očkování pouze znamená, že za nesplnění povinnosti hrozí sankce v podobě pokuty a vyloučení dítěte z některých kolektivních aktivit, zejména ze školky.
Naočkovat dítě proti vůli rodičů ovšem nikdo nemůže. Povinné očkování nepatří mezi zdravotní výkony, které je možné provést bez souhlasu pacienta nebo jeho zákonných zástupců. Informovaný souhlas s každým očkováním tedy musí být udělen. I přes doporučení lékařů, sociálních pracovnic nebo pracovníků hygienické stanice je konečné rozhodnutí v otázce očkování jen na rodičích.
V České republice je zákonem o ochraně veřejného zdraví stanovena povinnost podrobit se těm očkováním, která upravuje prováděcí vyhláška o očkování proti infekčním nemocem. Ve vyhlášce najdeme konkrétní druhy očkování, jejich členění a lhůty k jejich provedení. Jde nejen o očkování dětí, ale v některých případech i očkování pracovníků rizikových pracovišť a jiných osob. Vyhláška upravuje tzv. povinná očkování a očkování dobrovolná, státem doporučená a hrazená z veřejného zdravotního pojištění. Mezi doporučená a hrazená očkování patří vakcína proti pneumokokům či lidskému papilomaviru (rakovině děložního čípku). Dále existují očkování na žádost za přímou úhradu, např. očkování proti klíšťové encefalitidě, proti meningokoku, rotavirům nebo hepatidě typu A.
Co se týká povinných očkování, vyhláška upravuje u dětí plošné očkování hexavakcínou proti záškrtu, tetanu, černému kašli, haemophilu influenzae b, dětské obrně a hepatitidě B, dále pak plošné očkování proti tzv. dětským nemocem – spalničkám, zarděnkám a příušnicím. Rizikové skupiny dětí se i nadále očkují proti tuberkulóze, plošné očkování v porodnicích bylo před asi 10 lety zrušeno. Očkování se dělí na základní očkování, při kterém se podává jedna nebo více dávek očkovací látky, a přeočkování, které má po nějaké době znovu navodit stav odolnosti proti infekci.
Zákon upravuje dvě výjimky, kdy lze neočkovat – při zjištění zdravotního stavu, který brání podání očkovací látky (kontraindikace), nebo při zjištění imunity vůči infekci.
Za provedení očkování ve stanovené lhůtě u dětí do 15 let odpovídají rodiče a při jeho nesplnění každému z nich hrozí za přestupek od hygienické stanice pokuta až do výše 10.000 Kč. Přestupek se promlčuje za rok od uplynutí lhůty, kdy mělo být očkování nejpozději podle vyhlášky provedeno. Pokud není do jednoho roku zahájeno řízení o přestupku, odpovědnost za přestupek zaniká a pokutu již nelze uložit.
Ovšem podle rozhodnutí Ústavního soudu je možné ve výjimečném případě bez sankce odmítnout očkování z důvodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání rodičů. Rodiče ovšem tyto důvody musí uplatňovat od počátku řízení.
Dále je nesplnění očkování podle zákona důvodem k tomu, aby dítě nebylo přijato do mateřské školy, dětské skupiny a většiny předškolních zařízení a nemohlo se účastnit táborů a jiných zotavovacích akcí. Opět platí výše uvedené výjimky, tudíž dítě se zdravotní kontraindikací se těchto aktivit účastnit může.
Ministerstvem zdravotnictví bylo také upřesněno, že pro přístup do dětského kolektivu se za řádně očkované považuje dítě, jemuž byla aplikována alespoň jedna dávka očkování proti dětským nemocem a které bylo očkováno hexavakcínou ve schématu 2 + 1.
V minulosti byly dokonce tendence neočkování dítěte nebo i pouhé odložení očkování kriminalizovat v trestním řízení nebo vyhrožovat rodičům odebráním dítěte. Takové postupy jsou ovšem nepřijatelné a nezákonné a v současnosti není známo, že by se to dělo. Je ovšem pravda, že lékaři stále bez právního důvodu oznamují neočkující rodiny orgánům sociálně-právní ochrany dětí a rodiče před nimi musí svoje postoje obhajovat.
Striktní a represivní systém povinného očkování je do velké míry způsoben vlivem výrobců vakcín a konfliktem zájmů u osob, které o očkování rozhodují.
