Ministr převzal petici k porodům a diskutoval s ambasadorkami změn v porodnictví

Čtvrtek, 6. září 2018Aktuality

Dnes jsme předali ministrovi zdravotnictví Adamu Vojtěchovi „Petici za práva rodiček, zdraví a bezpečí při porodu“ s více než 5.000 podpisy. Následně s ministrem proběhla diskuze na téma porodních domů, do které se kromě právničky Ligy lidských práv a iniciátorky petice Zuzany Candigliota přišly zapojit také Markéta Pavlíková, biostatistička, Marie Vnoučková, porodní asistentka, Kateřina Hájková Klíčová, ředitelka Unie porodních asistentek, a Eliška Vlasta Kupšovská, provozovatelka webu ambulantniporod.cz a mapy porodních asistentek.

Setkání proběhlo jako reakce na nedávné vyjádření ministra na facebooku, že nepodporuje vznik porodních domů z důvodu negativního postoje „odborné veřejnosti“. Ministr se takto vyjádřil v souvislosti s projednáváním podnětu k porodním domům na jednání vlády, který zpracovala právnička Zuzana Candigliota v rámci Pracovní skupiny pro porodnictví při Radě vlády pro rovnost žen a mužů. Podnět přitom nepožadoval zřizování porodních domů, ale revizi současné právní úpravy, která brání vzniku porodních domů a obsahuje na základě tlaku lékařů nesplnitelné požadavky.

Účastnice schůzky vysvětlovaly panu ministrovi, kdo je to porodní asistentka a jaké má kompetence, co je to kontinuální péče porodní asistentky a její výhody, co je to porodní dům, jak funguje a jaké má výsledky v zahraničí. Hlavní slovo měla Markéta Pavlíková, která ministra seznámila s výsledky vědeckých studií a zahraniční praxí. Zuzana Candigliota ministrovi vysvětlila, v čem spatřuje vady současné vyhláškové úpravy porodního domu – omezení základních práv rodiček, dětí a porodních asistentek pouhou vyhláškou a přijetí úpravy bez přizvání porodních asistentek.

Pan ministr měl řadu dotazů, např. co je špatně na současné právní úpravě, proč ženám nestačí možnost ambulantního porodu, proč mají některé organizace porodních asistentek jiné názory aj. Také informoval, že podnět k porodním domům byl schválen a že se ministerstvo bude provádět analýzu k porodním domům. To byla překvapivá informace, protože podle dostupných informací na webu Úřadu vlády byl naopak materiál stažen z programu jednání.

Schůzku uzavřela právnička Ligy tím, že systém porodní péče je založen na představě lékařů, co je pro ně optimální, a pokud se to některým ženám nelíbí, tak jim lékaři a stát brání zajistit si jiný typ péče, i kdyby si péči chtěly uhradit ze svého. Tím jsou trestány a je to také v rozporu s deklarovaným cílem bezpečí rodiček a dětí.

Podklady, které byly předány ministrovi:

Premiér Andrej Babiš se setkal se zástupci obětí nedobrovolných sterilizací

Úterý, 21. srpna 2018Tiskové zprávy

Předseda vlády Andrej Babiš se v úterý ráno setkal se zástupci obětí nedobrovolných sterilizací. V jejich snaze dosáhnout znovuotevření tématu odškodnění protiprávních sterilizací je podpořil a předal věc k dalšímu jednání ministru spravedlnosti Janu Kněžínkovi. Dnešní setkání iniciovala bývalá zmocněnkyně pro lidská práva Monika Šimůnková a předcházelo mu jednání s ministrem zdravotnictví Adamem Vojtěchem.

Premiér si vyslechl dvě přímá svědectví sterilizovaných žen. Paní Radka Hančilová byla sterilizována při druhém porodu ve svých dvaceti letech v kladenské nemocnici. Souhlas se sterilizací dostala podepsat až zpětně po probuzení z narkózy, a to i přes opakované zvracení. O dalších dvacet let později přivedla na svět dceru. Cesta k ní trvala tři roky, během nichž podstoupila deset umělých oplodnění. Druhou ženou byla dlouholetá bojovnice za práva sterilizovaných žen Elena Gorolová.

Na jednání se diskutovalo i o věcném záměru zákona o odškodnění sterilizovaných žen z roku 2015. Za jeho největší nedostatek vidí zástupci žen v nadhodnoceném počtu obětí. K tomu uvádí Ladislav Zamboj z Poradny pro občanství: „Kvalifikovaný odhad počtu úspěšných žadatelů je 400 oproti původním zhruba 7000. Celkové náklady by neměly přesáhnout 120 milionů korun.“ Nemožnost domoci se spravedlnosti soudní cestou, včetně ustálené judikatury Evropského soudu pro lidská práva, premiérovi představili Sandra Pašková z Ligy lidských práv a náměstek pro legislativu ve zdravotnictví Radek Policar, s nimiž budou zástupci v jednání dále pokračovat.

Mohou státy omezovat občany s duševním onemocněním v jejich volebním právu?

Čtvrtek, 2. srpna 2018Aktuality

Nejnovějším příspěvkem do diskuze je nedávné vyjádření komisařky Rady Evropy pro lidská práva, podle které je praxe omezování volebního práva u lidí s postižením diskriminační, ničím nepodložená a v rozporu s Úmluvou OSN o právech lidí se zdravotním postiženm. Klíčové v této otázce bude ale až závazné rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, který se v aktuálně projednávaném případu vyjádří k tomu, zda je tento postup v souladu s Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv (dále jen Úmluva). Český Nejvyšší soud nedávno možnost soudů omezit svéprávnost v oblasti volebního práva potvrdil. Liga lidských práv zastává názor opačný a věříme, že se Štrasburský soud postaví za volební právo pro všechny lidi bez diskriminace.

Evropský soud pro lidská práva bude rozhodovat případ (stížnost č. 43564/17), v němž se vyjádří k otázce, zda je v souladu s Úmluvou (Článek 3 Dodatkového protokolu) omezení člověka s duševním onemocněním a/nebo psychosociálním postižením ve výkonu volebního práva.

V České republice stejně jako v mnoha dalších Evropských státech může být člověk s duševním onemocněním a/nebo psychosociálním postižením zbaven volebního práva. V nedávné době toto diskriminační jednání vůči osobám s duševním onemocněním a/nebo psychosociálním postižením, potvrdil Nejvyšší soud ČR. Státy tento svůj postup odůvodňují jednak tím, že je potřeba chránit volební proces, kterého se mohou účastnit jen lidé, kteří mu rozumí a dále ochranou osob, které by z důvodu své neznalosti mohly být zneužity a nuceny hlasovat podle vůle někoho jiného.

Souhlasíme s komisařkou Rady Evropy, že tyto argumenty jsou zcestné a v rozporu se závazky, které státům vyplývají z Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením.

Pokud bychom připustili argument, že hlasovat může jen ten, kdo plně rozumí volebnímu procesu, tak bychom s čistým svědomím již nikdy nemohli jít k volbám, pokud bychom předem nenastudovali volební programy všech stran, vzájemně je neporovnali a neprověřili si všechny kandidáty. Argumentace, že volit může jen ten, kdo volbám dostatečně rozumí může nakonec vést k tomu, že zjistíme že sami nejsme dost moudří na to, abychom volili. Volební kampaně navíc už dávno nemíří na rozum ale na emoce a racionálního voliče potkáme spíše ve science-fiction než u volební urny.

K druhému argumentu, týkajícímu se obav z manipulace osobami s duševním onemocněním a/nebo psychosociálním postižením, doložila komisařka Rady Evropy výzkumy. Z nich vyplývá, že osoby s duševním onemocněním ve státech (např. Rakousko), kde je jim to umožněno, hlasují v průměru naprosto shodně jako zbytek populace a nejsou tak jako skupina o nic víc ovlivněni např. k volbě populistických stran. Státům naopak (z Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením) vyplývá povinnost vytvořit pro tuto skupinu dostupné prostředky pro to, aby se mohly voleb účastnit.

Omezení osob s duševním onemocněním a/nebo psychosociálním postižením je tak podle nás neodůvodněné. Toto zbytečné omezení znemožňuje lidem získat pocit, že mohou ovlivnit dění kolem sebe, a prosazovat zájmy, které jsou spojeny s jejich potřebami a přáními.

Porodní asistentko, utíkej!

Středa, 25. července 2018Aktuality

Krátké zamyšlení naší právničky Sandry Paškové pro emagazín a2larm.cz o historicky první pokutě za asistenci u domácího porodu.

Rok 2018 představuje historický milník porodní asistence v České republice. Krajský úřad Středočeského kraje udělil historicky první pokutu porodní asistentce za poskytování péče během porodu doma. A při zemi se rozhodně nedržel, pokuta ve výši 120 000 Kč je likvidační.

Kdo vlastně je porodní asistentka? Chce se mi odpovědět: štvaná zvěř. Porodní asistentka je odbornice na péči o zdravou ženu během těhotenství, porodu a šestinedělí. Její péče je kontinuální, založená na systému „one to one“ (během celého těhotenství a porodu o ženu pečuje jedna osoba). K tomu, aby péči mohla porodní asistentka vykonávat samostatně, musí jí být udělena registrace krajským úřadem. Předpisy upravující porodní asistenci nejsou zcela jednoznačné, ovšem troufám si říct, že ministerstvo zdravotnictví se rozhodlo pořádně je ohnout. A krajské úřady kráčí v jeho stopách, což není nijak překvapivé.

Domácí porod je podle ministerstva riziko. Proč se tedy snaží zamezit zdravotníkům, aby toto riziko snižovali?

Tak začaly i peripetie porodní asistentky Johanky Kubáňové. V roce 2015 obdržela omezenou registraci s dovětkem „vyjma vedení fyziologického porodu“. Přistoupíme-li na to, že krajský úřad je oprávněn porodní asistentku takto omezit, může Johanka Kubáňová ženám poskytovat péči s výjimkou vedení porodu. Otázky, kde je jeho hranice a zda může s ženou trávit první dobu porodní doma, či nikoli, nebyly krajský úřad ani ministerstvo zdravotnictví s to zodpovědět. Porodní asistentky tak zůstávají v nejistotě. Ostatně ani do porodnic ženy neodjíždějí hned na začátku porodu, a pokud ano, jsou často odeslány domů. Z toho lze vyvodit, že trávit první dobu porodní doma není rizikové – a už vůbec ne s odbornicí. Porodní asistentka tedy nadále poskytovala ženám péči před samotným porodem i po něm. Největší dilema nastává ve chvíli, kdy žena odmítne na závěr porodu odjet do porodnice. Porodní asistentka v tu chvíli musí řešit hned několik zásadních právních i morálních otázek. Někteří však mají jasno.

Mají ženy rodit doma samy?

Je opravdu cílem Ministerstva zdravotnictví ponechat rodící ženy bez péče a donutit porodní asistentky, aby ve chvíli samotného narození dítěte, tedy když jsou nejvíce potřebné, odešly v obavě, že by mohly porušit předpisy? Nebo jen ministerští úředníci nedomysleli důsledky svého postoje k domácím porodům? Tento postoj lze shrnout takto: Ženy mohou rodit doma, ale samy.

Absurditu celé situace nelze vyjádřit lépe, než to v crowdfundingové kampani na právní zastupování učinila sama Johanka Kubáňová: „Jsem tedy v paradoxní a neřešitelné situaci: Když se žena rozhodne při započetí svého porodu neodejít do zdravotnického zařízení a já od ní odejdu, čelím trestní odpovědnosti i občanskoprávní odpovědnosti, prohřešuji se i proti zákonu o zdravotních službách, v neposlední řadě čelím i vlastnímu etickému přesvědčení. A když u ženy zůstanu, čelím zase přestupkovému řízení.“

Částka na právní zastupování pokutované porodní asistentky byla vybrána v rekordním čase, stačil jediný den. Lidé přispívají dále, čímž nejen že vyjadřují podporu Johance Kubáňové, ale také tím dávají najevo, že si přejí zrušení absurdních omezení porodní asistence.

Jaký cíl vlastně ministerstvo zdravotnictví svými regulacemi sleduje? Zamýšlím se nad tím od doby, kdy začalo omezovat registrace porodních asistentek a současně tvrdit, že porod doma je legitimní volbou ženy. A abych nezapomněla: jde prý o ochranu dětí. Domácí porod je podle ministerstva riziko. Proč se tedy snaží zamezit zdravotníkům, aby toto riziko snižovali? Něco mi zřejmě uniká.

Společensky škodlivé jednání

Johanka Kubáňová se měla dopustit přestupku, tedy protiprávního jednání, jehož znakem je společenská škodlivost. Právě ta však v tomto případě chybí. Odborně poskytnutou péči od vysokoškolsky vzdělané odbornice na vedení fyziologického porodu nelze označit za společensky škodlivou. Žena, která se rozhodne přivést své dítě na svět v domácím prostředí, má právo na zdravotní péči a stejně tak i novorozenec. A tak si troufám říct, že jediného škodlivého jednání se dopouští ministerstvo zdravotnictví, když svým výkladem znemožňuje asistenci u domácích porodů, čímž vystavuje rodičky i jejich děti mnoha rizikům.

Volba místa a způsobu porodu je často důsledkem traumatického zážitku spojeného s porodnickým násilím, jindy vychází z přesvědčení rodičky. Žen, které hledají porodní asistentku, je mnoho a ani po regulačních opatřeních ministerstva zdravotnictví jich zřejmě neubývá. A tak nezbývá než ministerským úředníkům vysvětlit, že porodní asistentky tu nejsou od toho, aby přesvědčovaly ženy, že by neměly rodit ve zdravotnickém zařízení, ale aby pomáhaly těm, které se pro domácí porod svobodně rozhodnou. Sledují tedy legitimní cíl: ochranu žen a dětí. Můžeme jen doufat, že nám nezačnou utíkat tam, kde si jejich práce váží.

Autorka je právnička Ligy lidských práv.

První pokuta za domácí porody. Asistentka má platit 120 tisíc

Čtvrtek, 12. července 2018Zprávy z médií

Ve sporu, zda v Česku umožnit vedení plánovaných domácích porodů vyškoleným porodním asistentkám, padla první pokuta pro jednu z nich. Hana Johanka Kubaňová má podle rozhodnutí Středočeského kraje platit 120 tisíc korun za několik porodů, u kterých od roku 2016 asistovala. K jednomu nechala přivolat záchranku, novorozence sama úspěšně resuscitovala.

(Pokračování textu…)

Nevypínejte počítač, aktualizujeme systém, hlásí festival Jeden svět

Pondělí, 12. března 2018Aktuality

BRNO, 15. – 23. března 2018

Válečná reportérka Markéta Kutilová, režisérka Apolena Rychlíková, novinářky Saša Uhlová a Fatima Rahimi nebo ředitel programu Jeden svět na školách Karel Strachota z Člověka v tísni. To jsou jen někteří z více než dvaceti hostů mezinárodního festivalu dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět Brno, který ve čtvrtek v 18:30 odstartuje v sálu B. Bakaly. Tematicky obsáhlá nabídka pěti desítek dokumentů českých a zahraničních tvůrců přináší osudy lidí z mnoha zemí.

Letošní téma festivalu „Aktualizace systému“ odkazuje na to, že nejen počítače potřebují čas na to, aby zpracovaly všechny potřebné informace a mohly hladce fungovat. Život v informačním věku plném dezinformací a mediálních manipulací klade i na člověka vysoké nároky – rozlišovat, co je pravda a co není, sdílet, komentovat, mít názor.

„Zvykli jsme si volit jednoduchá a líbivá řešení a jednat pod vlivem emocí. Chceme, aby si diváci návštěvou kina mohli dovolit něco, na co v každodenním životě plném (dez)informací ze sociálních sítí není čas. Zpomalit a v klidu si vytvořit vlastní názor na konkrétní téma, podívat se na věci z různých úhlů pohledu a zasadit si je do kontextu,“ říká koordinátor brněnského festivalu Dan Petrucha z Ligy lidských práv.

Letošní dokumenty nás zavedou mj. na Island, Ukrajinu i dalekou Sibiř, ale také do Indie, Sýrie či afrického Konga. Ukážou pracovní podmínky nejhůře placených zaměstnání, moderní technologie předvídající zločin ještě dříve, než k němu dojde, dopady lidské činnosti na ekosystémy oceánů nebo odhalí šokující případ otroctví v nedalekém Maďarsku. Festival nabídne i portréty bývalého slovenského premiéra Mečiara nebo vítěznou kampaň současného prezidenta USA Donalda Trumpa.

Vybrané dokumenty budou doprovázeny debatami s tvůrci a odborníky. Vstupenky lze koupit v kamenném i online předprodeji, fanouškům dokumentárních filmů nabízíme i letos festivalové karty umožňující poloviční slevu na vstupné. Festival je možné navštívit v Univerzitním kině Scala, sále B. Bakaly, Uměleckoprůmyslovém muzeu, Café Práh a Buranteatru.

Dan Petrucha, Liga lidských práv
koordinátor festivalu Jeden svět v Brně

+420 602 618 909
dan.petrucha@llp.cz
www.jedensvet.cz/brno

Snaha o odvolání ředitele GIBS Murína je na místě

Úterý, 27. února 2018Tiskové zprávy

V médiích se objevila zpráva, že předseda vlády v demisi Andrej Babiš tlačí na odchod ředitele Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) Michala Murína. Liga lidských práv odvolání Murína podporuje a sama Liga k tomu Andreje Babiše vyzvala, neboť inspekce nepracuje dobře, nemá důvěru veřejnosti, ani policistů, a jeho práce je kritizována i Ústavním soudem.

„Za Ligu lidských práv jsem zaslala Andreji Babišovi všechny podklady o špatné práci GIBS a vyzvala jsem jej k odvolání ředitele, nebo v lepším případě k podniknutí kroků ke zrušení této instituce, která je nereformovatelná a neplní svou funkci,“ uvádí právnička Ligy lidských práv a advokátka Zuzana Candigliota. Liga lidských práv své analýzy a podklady o GIBS zasílala i předchozímu premiérovi Bohuslavu Sobotkovi, ale ten nijak nereagoval a zbavoval se své odpovědnosti za nekvalitní práci GIBS.

Hlavní výtky Ligy vůči práci GIBS jsou neplnění povinnosti řádně vyšetřovat policejní násilí, netransparentnost a nezákonné odpírání informacíveřejnosti nebo přístupu do spisu poškozeným a šikana některých policistů i vlastních příslušníků. Liga monitorovala činnost GIBS od jejího vzniku hlavně kvůli jejímu hlavnímu úkolu účinně vyšetřovat policejní násilí a k její činnosti vydala několik publikací: analýzu Generální inspekce bezpečnostních sborů – utržená ze řetězu právního státu, satirickou stínovou výroční zprávunebo tematické číslo EXTRA ligových novin.

Také Ústavní soud v několika případech shledal závažná pochybení GIBS při vyšetřování nelidského a ponižujícího zacházení ze strany policistů (např. zde a zde). Podle Ústavního soudu je nezávislost GIBS pro vyšetřování těchto případů „čistě iluzorní“, pokud je personálně obsazena bývalými příslušníky sborů, které má vyšetřovat (odst. 64 nálezu sp. zn. I ÚS 1042/15).

„Špatnou práci GIBS od jejího počátku nastavil dřívější ředitel Ivan Bílek za podpory poslankyně Černochové (ODS) a poslance Klučky (ČSSD) v komisi na kontrolu GIBS. Bílek si při svém odchodu vybral svého následovníka Murína, který jde v jeho šlépějích a nijak důvěru veřejnosti, advokátů, policistů v GIBS nezvýšil,“ vysvětluje Candigliota. Podle právničky přichází do úvahy dvě řešení současného nevyhovujícího stavu:

1) Buď nekompetentní orgán zrušit a nahradit standardním vyšetřováním policie a státního zastupitelství a v případě vyšetřování policejního násilí, u kterého se vyžaduje nezávislost, zavést funkční model vyšetřování se zapojením nezávislých a důvěryhodných osob bez policejní minulosti, jak požaduje Ústavní soud.

2) Nebo se pokusit změnit fungování tohoto orgánu zevnitř a vypsat transparentní otevřené výběrové řízení, do kterého by se mohli přihlásit nezávislí a zkušení odborníci v oblasti trestního práva bez vazeb na policii. Tato varianta je ale spojena s odchodem současného ředitele.

Bližší informace poskytne:

Zuzana Candigliota, právnička Ligy lidských práv a advokátka, tel. 607 005 043, e-mail: zuzana.candigliota@llp.cz