Stanovisko Ligy ke kontroverzním vyjádřením Zuzany Candigliota

Neděle, 16. prosince 2018Aktuality

Liga lidských práv se důrazně distancuje od obsahu i stylu vyjádření Zuzany Candigliota na sociální síti Facebook v diskuzi o autistických dětech. Především pak od jejího pátečního vyjádření, že rodiče těchto dětí by měli mít za určitých okolností možnost rozhodnout o jejich eutanazii. Tento názor je v rozporu s aktuálně uznávanými lidskoprávními standardy. Nesplňuje ani základní podmínky (v některých evropských zemích legální) eutanazie ve smyslu urychlení neodvratné a blízké smrti s cílem zkrátit nesnesitelné utrpení, ke kterému musí pacient dát opakovaně informovaný souhlas.

Zuzana Candigliota už od pondělí 10. 12. 2018 není statutární zástupkyní Ligy lidských práv (v rejstříku spolků dosud není aktualizováno) a zůstává v roli spolupracující advokátky. V tomto smyslu jde o její soukromá vyjádření.

Protože nejde o první případ v nedávně době, kdy jsou vyjádření Zuzany Candigliota v rozporu s hodnotami Ligy a ohrožují její pověst, zvážíme také další kroky. V rámci kolektivu Ligy budeme v příštích dnech diskutovat o budoucnosti naší další spolupráce a jejích pravidlech.

Dan Petrucha
Předseda Ligy lidských práv

Na Den lidských práv se Ústavní soud zastal nedobrovolně hospitalizovaného muže

Pondělí, 10. prosince 2018Tiskové zprávy

Symbolicky na Den lidských práv vyhlásil Ústavní soud nález ve věci nedobrovolného držení našeho klienta v Psychiatrické nemocnici Bohnice. Podle Ústavního soudu porušily obecné soudy základní právo muže na soudní ochranu a osobní svobodu. Nová ustálená judikatura Ústavního soudu se zastává jedné z nejzranitelnějších skupin osob – psychiatrických pacientů, jejichž práva obecné soudy do velké míry stále ignorují.

Porušení práv našeho klienta spočívalo v tom, že obecné soudy (Obvodní soud pro Prahu 8, Městský soud v Praze a Nejvyšší soud) prohlásily nedobrovolnou detenci za zákonnou, ovšem spoléhaly pouze na tvrzení ošetřujících lékařů nemocnice a nenechaly ke zdravotnímu stavu stěžovatele zpracovat nezávislý znalecký posudek. Soudce Ústavního soudu Tomáš Lichovník při dnešním vyhlašování nálezu (sp. zn. I. ÚS 2647/16) odkázal na obdobný nález ze začátku tohoto roku (sp. zn. II.ÚS 2545/17). V tomto dřívějším kuriózním případě došlo k týdenní nedobrovolné detenci muže, který byl oblečen v pirátském oblečení, přitom nebyl nijak nebezpečný (více o případu v článku zde).

V obou případech vyvstala stejná otázka, zda soud může při posuzování zákonnosti nedobrovolné hospitalizace vycházet výhradně z odborného názoru lékařů – zaměstnanců nemocnice, která osobu nedobrovolně hospitalizovala. Podle Ústavního soudu je zjevné, že účastníci detenčního řízení – hospitalizovaná osoba a nemocnice, mají opačný zájem na výsledku řízení, a to i s ohledem na případné uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonnou hospitalizací. Proto je v případě přezkumu zákonnosti nedobrovolné hospitalizace po propuštění pacienta na místě přistoupit k zadání znaleckého posudku, neboť soud již není vázán 7denní lhůtou na rozhodnutí, jako je tomu hned po převzetí pacienta do nemocnice a trvání nedobrovolné hospitalizace, a na zpracování posudku je dostatek času.

Stěžovatel si u Ústavního soudu namítal nejen to, že důvodnost detence nebyla prokázána nezávislým a objektivním znaleckým posudkem, ale ohrazoval se i proti tomu, že soudy nezkoumaly jeho aktuální zdravotní stav v době nedobrovolné hospitalizace a ani nezkoumaly splnění všech tří zákonných podmínek nedobrovolné hospitalizace: a) existence bezprostředního a závažného nebezpečí, b) existence nebo domněnka existence duševní poruchy, c) neexistence alternativ ke zbavení osobní svobody. Soudy například opomenuly, že zdravotnická dokumentace nepopisovala žádnou hrozbu, kterou měl stěžovatel představovat pro sebe nebo pro společnost.

Bližší informace poskytne: Zuzana Candigliota, advokátka a právnička Ligy lidských práv, tel. 607 005 043, e-mail: zuzana.candigliota@llp.cz

Nález Ústavního soudu byl vyhlášen, ale zatím nebyl doručen – bude zveřejněn v databázi http://nalus.usoud.cz pod sp. zn. I. ÚS 2647/16.

Návrh změn v inkluzi odporuje mezinárodním závazkům, tvrdí ministerstva

Pátek, 7. prosince 2018Zprávy z médií

Některé změny ve vyhlášce o společném vzdělávání dětí ve školách, jak je navrhuje ministerstvo školství, možná nejsou v souladu s mezinárodními úmluvami. Odporují zřejmě i rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva. Tvrdí to ministerstvo zahraničních věcí a ministerstvo spravedlnosti v připomínkách k návrhu novely.

(Pokračování textu…)

Připojili jsme se k otevřenému dopisu proti plánovaným změnám ve školství

Čtvrtek, 6. prosince 2018Aktuality

Ministerstvo školství předložilo do připomínkového řízení novelu vyhlášky č. 27/2016 Sb. o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných žáků. Tento návrh mění dosavadní kurz vývoje českého školství a hrozí návratem k segregaci dětí ve vzdělávání. Místo podpory společného vzdělávání otevírá ministerstvo legální cestu segregovanému vzdělávání dětí s postižením a zhoršení podmínek pro jejich vzdělávání ve školách hlavního vzdělávacího proudu. Liga se proto ráda připojila do iniciativy českých i mezinárodních organizací a připojila se k tomuto otevřenému dopisu (ke stažení zde):

 

Vážený pan předseda vlády České republiky
Ing. Andrej Babiš

Vážený pan ministr školství
Ing. Rober Plaga, Ph.D.

Vážená paní náměstkyně
Mgr. et Mgr. Dana Prudíková, Ph.D.

Vážený pan náměstek
Mgr. Václav Pícl

Úřad vlády České republiky
Nábřeží Edvarda Beneše 4, 118 01 Malá Strana

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
Karmelitská 529/5, 118 00 Praha

V Praze dne 6. 12. 2018

Otevřený dopis k návrhu novelizace vyhlášky

č. 27/2016 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami

Vážený pane premiére, vážený pane ministře, paní náměstkyně, pane náměstku,

obracíme se na Vás jako vnitrostátní i mezinárodní nevládní neziskové organizace působící mimo jiné v oblasti podpory inkluzivního vzdělávání. Jsme totiž znepokojeni informacemi o plánované novelizaci vyhlášky č. 27/2016 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami (dále také jen „vyhláška“).

Navrhované znění vyhlášky počítá s několika změnami, které jsou v rozporu se závazkem České republiky postupně zavádět inkluzivní vzdělávací systém a realizovat tak právo každého žáka na inkluzivní vzdělávání i povinností předcházet diskriminaci romských dětí v přístupu ke vzdělání.

Připomínáme, že podle článku 24 odst. 2 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením (dále také jen „Úmluva“) mají všichni žáci právo na přístup k inkluzivnímu, kvalitnímu a bezplatnému vzdělávání v místě, kde žijí, a také na to, aby nebyli z důvodu svého postižení vyloučeni ze všeobecné vzdělávací soustavy.

Výbor OSN pro práva osob se zdravotním postižením (dále také jen „Výbor OSN“), který poskytuje členským státům autoritativní interpretaci Úmluvy, ve svém Obecném komentáři č. 4 z roku 2016 (OSN dok. CRPD/C/GC/4) výslovně konstatuje, že tento závazek není slučitelný

s udržováním dvou vzdělávacích systémů – systému běžného a systému speciálního (§ 39). Stejným způsobem Výbor OSN zdůrazňuje, že Úmluva zakazuje vylučování žáků s postižením z běžné vzdělávací soustavy podmiňováním jejich zařazení úrovní jejich vzdělávacích schopností, tedy zaváděním inkluze „na základě potenciálu žáka“ (§ 18).

Ačkoli je zřejmé, že přechod ze segregovaného (dvouproudého) vzdělávacího systému nelze realizovat ze dne na den, kroky, které nevedou k postupnému odstraňování speciálního vzdělávacího systému, jsou v rozporu s tímto mezinárodním závazkem a právem žáků na inkluzivní vzdělávání. Domníváme se, že připravovaná novela vyhlášky, je právě takovýmto krokem.

Jsme znepokojeni zejména navrhovaným zněním § 19, kterým Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (dále také jen „Ministerstvo“):

  1. a) opět odstraňuje jasnou deklaraci preference vzdělávání v běžném vzdělávacím systému oproti systému speciálnímu (§ 19 odst. 1);
  2. b) znovu umožňuje vylučování dětí, žáků a studentů s postižením pouze na základě existence postižení, nikoli jejich speciálních potřeb, které mohou z určitého typu postižení vyplývat (§ 19 odst. 2);
  3. c) znovu zavádí možnost ve školách pro žáky s mentálním postižením vzdělávat i žáky bez tohoto typu postižení (§ 19 odst. 4).

Z mezinárodních závazků České republiky plyne povinnost státu činit postupné kroky k odstraňování speciálního vzdělávání systému. Novelizace předpisů týkající se vzdělávání proto musí směřovat k tomuto cíli. Postupnými kroky lze chápat zejména upřesňování legislativy tak, aby se vzdělávání v segregovaném (speciálním) systému umožňovalo stále užšímu spektru žáků (a jejich podíl v tomto systému se tedy snižoval), a zároveň tak, aby vyšší podpora naopak směřovala do běžného systému vzdělávání. Cílem je, aby přístupnost běžného vzdělávacího systému a v něm poskytovaná podpora byla pro všechny žáky nejméně srovnatelná s tou v systému speciálním.

V tomto ohledu je formulace v současnosti obsažená v § 19 odst. 1 vyhlášky velmi důležitou deklarací, že Ministerstvo hodlá tyto základní závazky a směřování vzdělávacího systému respektovat a podporovat. Z toho důvodu nesouhlasíme s názorem Ministerstva, že tato deklarace je, s ohledem na existenci obdobného pravidla ve školském zákoně (zákoně č. 561/2004 Sb., o předškolním, základní, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání), nadbytečná.1 Pokud Ministerstvo deklaruje, že motivací je negativní reakce veřejnosti na povinnost primárně vzdělávat žáky v běžné škole, je nezbytné poukázat na povinnost Ministerstva o výhodách inkluzivního vzdělávání srozumitelně informovat, nikoli nekonzistentně „mlžit“ o své skutečné podpoře inkluzivního vzdělávání.

Za stěžejní problematické body navrhovaného znění považujeme opětovné odstranění možnosti vzdělávat děti, žáky a studenty s postižením jen ve školách, které jsou specificky zřízeny jako specializované na podporu žáků s určitým druhem postižení. Důvodem pro tuto úpravu je podle Ministerstva2 problém s dostupností takto specializovaných škol, například

v oblastech s nižší populací, a pravděpodobně rovněž problém s nízkou naplněností speciálních škol, ve kterých se mohou vzdělávat jen někteří žáci s postižením. Řešením nedostupnosti kvalitního a na potřeby orientovaného vzdělávání pro žáky s postižením je však implementace inkluzivního vzdělávání a zajištění dostačující podpory v běžných místních základních školách, nikoli opětovné rozšiřování možnosti umístění žáků do speciálních škol. Není vůbec patrné, jak mohou školy, které jsou zaměřeny na vzdělávání žáků se všemi druhy postižení, těmto žákům poskytnout kvalitní specializovanou podporu. Každý žák s postižením má své vysoce individuální vzdělávací potřeby a tyto nejen, že se liší u každého žáka v rámci téhož typu postižení, ale jsou zcela nesouměřitelné s žáky s odlišným druhem postižení. Je zřejmé, že jedinou motivací tohoto kroku je vyloučení žáků s postižením z běžného vzdělávacího systému. Je proto zjevně segregační a nemá nic společného se snahou zajistit kvalitní a dostupné vzdělávání pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami.

V této souvislosti je nutné připomenout, že rozšíření možnosti do škol pro žáky s mentálním postižením umisťovat i žáky bez mentálního postižení se úzce dotýká také vzdělávání romských žáků, kteří v českém vzdělávacím systému historicky čelí systémové diskriminaci a segregaci, která se projevovala a projevuje zejména výrazně disproporčním zastoupením těchto žáků ve speciálních školách a zejména tzv. školách praktických (jejichž školní vzdělávací plán byl upraven podle rámcového vzdělávacího plánu s přílohou LMP). Právě toto disproporční zastoupení romských žáků ve školách pro žáky s mentálním postižením bylo shledáno diskriminačním Evropským soudem pro lidská práva již v roce 2007 (D. H. a ostatní proti České republice, rozsudek Velkého senátu ze dne 13. 11. 2007, č. 57325/00) a opět v roce 2014 Evropskou komisí, která ze stejného důvodu zahájila proti České republice řízení pro porušení členského státu (tzv. infringement proceedings).

V reakci na obě tyto události přijala Česká republika několik opatření, která lze hodnotit pozitivně. Patří mezi ně také například Strategie romské integrace do roku 2020, která v oblasti vzdělávání v cíli 5.2 specificky hovoří odstranění praxe nesprávného zařazování romských dětí do vzdělávání s nižšími vzdělávacími ambicemi. Navrhovaná novela vyhlášky jde přímo proti těmto snahám i doposud přijatým opatřením. Vyvstává proto podezření, že cílem této nově navrhované úpravy je pouze opět umožnit vzdělávání dětí bez mentálního postižení, popř. dětí s poruchami učení a chování v bývalých praktických školách, mj. z důvodu úbytku žáků na těchto školách.

Jediným řešením Ministerstvem formulovaných výzev je proto co nejvyšší rozšíření podpory do běžných základních škol tak, aby vzdělávací systém poskytoval skutečně kvalitní vzdělávání zaměřené na individuální potřeby. Minimem v rámci této snahy je zajistit, aby podpora poskytovaná na běžných základních školách byla nejméně srovnatelná s podporou poskytovanou ve speciálních školách, a rodiče proto nebyli vystaveni dilematu mezi „kvalitním vzděláním“ a vzděláním v běžné základní škole. Této snaze však Ministerstvo odporuje rovněž navrhovaným zněním § 17 vyhlášky, podle kterého se omezí maximální počet pedagogických pracovníků na dva ve třídách běžných škol. Ministerstvo deklaruje, že omezení se nebude vztahovat na třídy škol speciálních, u kterých se naopak v zájmu významného posílení kvality poskytovaného vzdělávání3počítá s automatickou přítomností dvou pedagogických pracovníků. Zvyšování kvality vzdělávání ve speciálních školách na úkor škol běžných je v rozporu s výše popsanými závazky vyplývajícími z práva na inkluzivní vzdělávání.

Vážený pane premiére, vážený pane ministře, páni náměstci, věříme, že Ministerstvo svůj postoj k mezinárodním závazkům České republiky přehodnotí, a vydá se cestou postupného, konzistentního a transparentního zavádění inkluzivního vzdělávacího systému tak, jak přislíbilo. Navrhované znění vyhlášky by v tomto ohledu představovalo znepokojující krok zpět.

S úctou

Maroš Matiaško
Fórum pro lidská práva, předseda

Steven Allen
Validity, ředitel

Dorde Jovanović
European Roma Rights Centre, prezident

Klára Šimáčková Laurenčíková
Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání, předsedkyně

Pavla Baxová
Rytmus, ředitelka

Michal Miko
RomanoNet, z. s., ředitel

Nikola Taragoš
Romodrom, o. p. s., ředitel programů

Jelena Silajdžić
Slovo 21, z. s., ředitelka

Petr Máčal
ředitel IQ Roma servis, z. s.

Sri Kumar Vishwanathan
ředitel, Vzájemné soužití, o. p. s.

Marta Smolíková
ředitelka Otevřená společnost, o. p. s.

David Tišer
ředitel Ara Art, z. s.

Zdeněk Ryšavý
ředitel, Romea, o. p. s.

Martin Cichý
ředitel, Romano Jasnica, z. s.

Petra Szaffnerová Bímonová
ředitelka, Kleja, z. s.

Miroslav Zima
ředitel Drom, romské středisko – Brno

Miroslav Klempár
ředitel Awen Amenca, z. s.

Žaneta Mirgová
ředitelka Asociace romských rodičů, z. s.

Martina Horváthová
předsedkyně Klub Barvaľipen, z. s.

Emil Voráč
ředitel Khamoro, o. p. s.

Helena Balabánová
ředitelka Společně-Jekhetane, o. p. s.

Štefan Grinvalský
ředitel, Beleza, z. s

Šárka Souchopová
projektový manažer platformy NADĚJE PRO AUTISMUS

Milena Němcová
koordinátorka platformy NADĚJE PRO AUTISMUS
zástupkyně Odborné skupiny VVZPO pro koncepční řešení problematiky života osob s PAS
členka Výkonného výboru Unie pečujících
členka Jednoty pro deinstitucionalizaci
zakládající členka aliance Rodiče za inkluzi

Marta Pečeňová
předsedkyně organizace Za sklem o. s.
zástupkyně Odborné skupiny VVZPO pro koncepční řešení problematiky života osob s PAS
koordinátorka platformy Naděje pro Autismus

Lucie Rybová
Český helsinský výbor, z.s., ředitelka

Monika Šimúnková
bývalá zmocněnkyně pro lidská práva

Dan Petrucha
Liga lidských práv, leader

Přemrštěná pokuta porodní asistentce byla prozatím zrušena

Čtvrtek, 6. prosince 2018Tiskové zprávy

Ministerstvo zdravotnictví zrušilo medializované rozhodnutí o pokutě 120.000 Kč porodní asistentce Johance Kubaňové za to, že měla poskytovat péči při porodech doma. Věc se vrátila Krajskému úřadu Středočeského kraje k novému projednání. Ministerstvo shledalo vady jak v dokazování, tak i v právním hodnocení. Podle ministerstva nemůže být odborná první pomoc protiprávním jednáním.

Krajský úřad porodní asistentce vytýkal ve svém rozhodnutí z června 2018 zejména poskytování zdravotních služeb, které nebyly uvedeny v oprávnění o poskytování zdravotních služeb – vedení fyziologického porodu ve vlastním sociálním prostředí klientek. Na námitku porodní asistentky, že poskytovala odbornou první pomoc a neodkladnou péči, úřad uvedl, že o první pomoc nejde v případě, kdy je pomoc dosažitelná obvyklým způsobem, ale rodička ji odmítá (odvoz do nemocnice, přivolání záchranné služby).

Obviněná porodní asistentka podala prostřednictvím Ligy lidských práv rozsáhlé odvolání, jehož hlavním argumentem bylo to, že péči poskytovala odborně, s pomocí potřebného vybavení a při respektování práv ženy a dítěte na zdravotní péči a etických principů a svého svědomí. Svou péčí zvyšovala bezpečí porodů. Taková péče nemůže být protiprávním jednáním.

Právní odbor ministerstva se ve svém rozhodnutí z listopadu 2018 neztotožnil s argumentací krajského úřadu. Podle ministerstva je vedení fyziologického porodu činnosti, pro niž jsou porodní asistentky odborně kvalifikovány a za stanovených podmínek i oprávněny. Poskytnutí odborné první pomoci v mezích odborností poskytovatele zdravotní služby nemůže být podle ministerstva protiprávním jednáním, a tedy ani přestupkem.

Podle ministerstva se krajský úřad nevypořádal s tím, zda obviněná překročila rámec odborné první pomoci a jaké zdravotní služby u porodů vůbec poskytovala. Krajský úřad nezjistil řádně skutkový stav, nevyslechl všechny svědky, ale také se v rozporu s judikaturou správních soudů nezabýval majetkovými a osobními poměry obviněné a tím, zda uložená pokuta pro ni nemá likvidační charakter.

Johanka Kubaňová k řízení uvádí: „Žena má svobodu volby místa porodu. Nemohu ji tedy nutit jít rodit do zdravotnického zařízení. Kdybych odešla od rodící ženy a u porodu s odmítnutím mé asistence pak nastaly komplikace, mohla bych čelit trestněprávnímu řízení za neposkytnutí péče a první pomoci. Ale ani etika mi nedovoluje opustit rodící ženu. Jsem přece porodní asistentka vyškolená právě k asistenci u porodu.“

Poskytování péče porodními asistentkami u porodů ve vlastním sociálním prostředí je v západních evropských zemích legální a výzkumy potvrzují, že je tento typ péče u žen s nízkým rizikem srovnatelně bezpečný pro dítě jako porod v nemocnici, ale je významně zdravotně výhodnější pro matky. Veřejnost vytvořila na podporu porodní asistentce web http://podporajohance.cza na její právní zastupování vybrala téměř 120 tis. Kč. Johanka Kubaňová zároveň před dvěma roky podala žalobu kvůli tomu, že jí správní orgány bez zákonného důvodu omezily oprávnění k poskytování zdravotních služeb tak, aby nemohla poskytovat péči u porodů.

Více informací poskytne:

Zuzana Candigliota, advokátka a právnička Ligy lidských práv, tel. 607 005 043, e-mail: zuzana.candigliota@llp.cz

Případ brněnské záchranky po osmi letech končí

Pátek, 26. října 2018Tiskové zprávy

Nejvyšší soud odmítl dovolání lékařů ve známé kauze „brněnské záchranky“. Byla tak potvrzena omluva a finanční odškodnění pro rodičku a jejího syna za zásah do jejich práv v souvislosti s nedobrovolným převozem do nemocnice po domácím porodu. Neúspěšná Zdravotnická záchranná služba Jihomoravského kraje ještě může podat ústavní stížnost.

Spor byl o tom, zda může lékař záchranné služby přinutit rodičku za asistence policie k převozu novorozence narozeného doma za situace, kdy dítě nemá žádné známky poruchy zdraví a rodiče si přejí s dítětem zůstat doma a vyhledat další zdravotní péči později. „Neoprávněnost zásahu do osobnostních práv podle Nejvyššího soudu nemůže být vyloučena tím, že původce neoprávněného zásahu jednal v dobré víře a že lékař byl přesvědčen, že převoz nezletilého na neonatologické oddělení je v jeho nejlepším zájmu,“ okomentovala rozhodnutí soudu právnička Ligy lidských práv Zuzana Candigliota.

Rozhodnutí soudů v tomto případu vyvrací několik zažitých mýtů, ty nejzajímavější jsme vypsali níže:

Negativní revers

V případě, že rodiče odmítají za dítě navrhovanou péči, která není nezbytně nutná k záchraně života a zdraví, použije se negativní revers (písemné odmítnutí péče), což je nástroj k zajištění právní ochrany poskytovatele zdravotních služeb před případnou odpovědností za následky neposkytnutí péče. (Krajský soud v Brně)

  • Není tedy pravda, že v případě nezletilých nelze negativní revers použít, jak se traduje mezi zdravotníky.
  • Není ani pravdou další tradovaná pověra, že platnost negativního reversu může být snadno zpochybněna. Soud výslovně uvedl, že mu není znám jediný případ úspěšného zpochybnění negativního reversu, ale ani případ zpochybnění negativního reversu v soudním řízení vůbec.

Odpovědnost rodičů za dítě, presumpce shodného zájmu rodičů a dítěte

Z hodnotového hlediska by v daném případě bylo principiálně zcela nesprávné stavět proti sobě zájmy matky a jejího novorozeného dítěte. Prvotní a nejsilnější odpovědnost za výchovu a vývoj dítěte nesou jeho rodiče. Je právem rodičů rozhodnout o léčbě, a tedy i hospitalizaci svého dítěte. (Krajský soud v Brně)

  • Není tedy pravda, že za dítě a péči o něj nesou odpovědnost zdravotníci, což velice často tvrdí rodičům v nemocnicích, aby mohli rozhodovat o všech aspektech péče o dítě namísto rodičů (např. včetně dokrmování, preventivní péče)

Skutečné a bezprostřední ohrožení

K zásahům činěným v zájmu dítěte proti vůli matky při porodu a poporodní péče je nezbytné skutečné a bezprostřední ohrožení života a zdraví nenarozeného dítěte, toto ohrožení musí být skutečně prokázáno a pro tak extrémní zásah, jako je převoz dítěte do nemocnice za asistence policie, nestačí „obecná hrozba“ (Krajský soud v Brně, dále v jiných případech nález Ústavního soudu I. ÚS 1565/14, rozsudek Evr. soudu pro lidská práva ve věci Hanzelkovi proti České republice, č. stížnosti 43643/10)

  • Není tedy pravda, že lékař může svévolně tvrdit, že dítě je ohroženo, a mocensky si vynucovat postup, s kterým rodiče nesouhlasí

Nadměrná a zbytečná péče jako zásah do osobnostních práv

Nadměrná a zbytečná péče nemusí být postupem non lege artis, ale na druhé straně může jít o neoprávněný zásah do osobnostních práv pacienta, konkrétně neoprávněný zásah do soukromí. (Vrchní soud v Olomouci)

  • Není tedy pravda, že zákrok, který je podle názoru lékařů „lege artis“, nemůže zasahovat do osobnostních práv pacienta

Popis případu a rozhodnutí soudů naleznete zde.

 

Bližší informace poskytne:

Zuzana Candigliota
právnička Ligy lidských práv
tel. 607 005 043
e-mail: zuzana.candigliota@llp.cz

Ústí nad Labem zveřejnilo fotku ze soukromí rodiny – Liga podává trestní oznámení

Pátek, 5. října 2018Aktuality

Liga lidských práv podala trestní oznámení v kauze „rodiny z garáže“ v Ústí nad Labem, která právě hýbe internetem.

Magistrát města Ústí nad Labem na své facebookové stránce dne 3. 10. 2018 zveřejnil příspěvek s názvem „Z deníku městské policie“. Text pojednával o zásahu městské policie a orgánu sociálně-právní ochrany dětí vůči matce se třemi dětmi, která provizorně z důvodu rekonstrukce bytu s dětmi bydlela v garáži, a o odebrání jednoho z dětí a jeho umístění do ústavu. K příspěvku byla připojena fotografie garáže se základním vybavením a kočárkem, evidentně nešlo o ilustrační fotografii, ale o zveřejnění skutečného obydlí rodiny.

Pod příspěvkem se objevilo několik stovek komentářů rozhořčené veřejnosti, která nesouhlasí s tím, že namísto poskytnutí pomoci a náhradního bydlení došlo k odebrání dětí. Veřejnost se také pozastavila nad zveřejněním fotky ze soukromí rodiny. Právě kvůli zveřejnění fotky ze soukromí rodiny a z důvodu podezření z trestného činu neoprávněného nakládání s osobními údaji a zneužití pravomoci úřední osoby bylo trestní oznámení Ligou podáno.

Podle našeho názoru úřední osoby zneužily bezbrannost a tíseň rodiny, která není schopna se právně bránit. Úředníci upřednostnili zveřejnění „senzace“ o dětech z garáže před důslednou ochranou jejich soukromí. Rodině vznikla závažná újma v jejím právu na soukromí. Liga vyzvala orgány činné v trestním řízení, aby zprostředkovaly matce dětí právní pomoc dle zákona o obětech trestných činů.

Text trestního oznámení je zde.

Po odhození papírku v poutech? Liga kritizuje nepřiměřený zásah MP

Úterý, 18. září 2018Aktuality

Začátkem září se médii prohnala zpráva o dívce, která po odhození papírku skončila v poutech; zákrokem se pochlubila přímo MP Ostrov na své facebookové stránce. V poutech přitom neskončila kvůli samotnému odhození; přivolaní strážníci dívku vyzvali, aby s nimi šla na služebnu, kde by jí ukázali kamerový záznam. Dívka opětovně odmítla, čímž se dopustila neuposlechnutí výzvy úřední osoby. Je v takovém případě v pořádku ji zpacifikovat a odvléci ji na služebnu silou? Nikoliv.

Přímo zákon o obecní policii říká, že “donucovací prostředky je strážník oprávněn použít v zájmu ochrany bezpečnosti jiné osoby nebo své vlastní”, případně k ochraně “majetku nebo k zabránění výtržnosti, rvačce nebo jinému jednání, jímž je vážně narušován veřejný pořádek”. Narušila dívka v dané situaci veřejný pořádek? Dejme tomu. Narušila jej vážným způsobem? Jen stěží.

Je chybné říci ve zkratce, že dívka byla spoutána za pouhé odhození papírku. Mnohem větší chybou by však bylo tvrdit, že (městská) policie je tu od toho, aby ji občané nekriticky poslouchali. Vyhodnotí-li strážník, že nebyla uposlechnuta jeho výzva, má zákonem danou možnost si její poslechnutí vynutit – udělením pokuty podle přestupkového zákona (v případě neuposlechnutí výzvy úřední osoby lze udělit pokutu až 10 tisíc). Použití donucovacích prostředků v situaci, která není nijak naléhavá, vyvstalé navíc z naprosté banality, je však naprosto nepřípustné.

Má-li to být “adekvátní postup” a “standardní zásah městské policie, která sjednává pořádek”, jak do médií uvedl starosta obce Ostrov, je na místě nejen stížnost ke krajskému úřadu jako orgánu nadřízenému zřizovateli, ale i bdělost nad dalším postupem strážníků (nejen) v Ostrově. Policie, ať už státní nebo městská, je tu od toho, aby občany chránila – ne aby si vynucovala poslušnost násilím. Donucovací prostředky musí být krajní možností, nikoliv denním chlebem. Dokud tomu tak nebude, je na místě každý neadekvátní zásah kritizovat.