Soud přiznal rodině odškodnění za nezákonný zákaz otců u porodu v době covidu

Dnešního dne vyhlásil Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudek (sp. zn. 43 C 44/2021), kterým vyhověl žalobě rodičů a dítěte kvůli znemožnění přítomnosti otce u porodu v době covidu. Zákaz vydaný Ministerstvem zdravotnictví v době covidu dle soudu představoval neoprávněný zásah do soukromého a rodinného života žalobců. Podle soudce Luďka Pilného bylo možné přijmout odpovídající opatření k ochraně života a zdraví personálu i pacientů i bez striktního zákazu přítomnosti otců u porodu. Za způsobenou újmu soud přiznal rodině náhradu nemajetkové újmy celkem ve výši 50.000 Kč.

Kvůli mimořádnému opatření Ministerstva zdravotnictví, které zakazovalo přítomnost doprovodu rodičky u porodu, nemohl být otec dítěte dne 1. 4. 2020 přítomen porodu své ženy a narození své dcery v porodnici. Rodička tak při porodu byla osamocená a bez podpory svého partnera, který ji u předchozích porodů například masíroval, pomáhal jí při přesunu do koupelny, usnadňoval komunikaci s personálem, podával jí pití apod. Kvůli nepřítomnosti otce a také nedostatku personálu nebyl po porodu umožněn bonding a dítě první hodiny života plakalo bez možnosti jej pochovat a utišit.

Rodiče už před porodem udělali všechny kroky k tomu, aby při porodu mohli být spolu. Podali návrh ke správnímu soudu na zrušení mimořádného opatření i návrh na vydání předběžného opatření, ale do porodu neuspěli. Návrh na zrušení mimořádného opatření byl následně odmítnut z formálního důvodu, že mezitím samo Ministerstvo opatření zrušilo. Rodiče považovali zákaz otce u porodu za nepřiměřený a už z principu si přáli, aby takto svévolně a neodůvodněně nemohl stát zasahovat do práv rodin, proto podali civilní žalobu na náhradu nemajetkové újmy.

Žaloba byla nejprve zamítnuta s odůvodněním, že nárok nelze pod odškodňovací zákon podřadit. Tento výklad však zvrátil Ústavní soud, podle kterého účast otce u porodu spadá do práva na rodinný život a zrušil předchozí rozhodnutí.

Případ se tak znovu vrátil k Obvodnímu soudu pro Prahu 2. Ten vyslechl rodiče a provedl další dokazování. Otec například upozornil na absurditu zákazu v tom, že by u porodu nemohl být přítomen, i kdyby měl ochranný skafandr, který by znemožňoval přenos nákazy. Otec byl připraven dodržet veškerá hygienická opatření a použít ochranné pomůcky.

Soudu bylo předloženo stanovisko Světové zdravotnické organizace, která doporučovala umožňovat rodičkám doprovod i v době covidu s odůvodněním, že to má prokazatelný přínos pro rodičku včetně lepších zdravotních výsledků. I další mezinárodní odborné autority už od počátku epidemie doporučovaly preventivní opatření, ale nikoliv úplný zákaz doprovodu. Rodiče také poukázali na rozhovor s porodníkem a přednostou Fakultní nemocnice Ostrava Ondřejem Šimetkou, který uvedl, že jeho pracoviště se zákazem nesouhlasilo, ten byl přijat bez hlubšího přemýšlení a zkomplikoval jim práci.

Rozsudek bude v písemné podobě teprve vyhotoven a doručen účastníkům, kteří mají možnost proti němu podat odvolání k Městskému soudu v Praze.

Bližší informace poskytne: Zuzana Candigliota, advokátka, tel. 607 005 043, e-mail: advokatka@candigliota.cz

Případ je popsán spolu s dalšími právními kroky proti zákazu otců u porodu zde na webu Ligy lidských práv (viz část „Žaloba na náhradu nemajetkové újmy v civilním soudnictví“)

Pozvánka na seminář Ochrana lidských práv ve zdravotnictví

Seminář Ochrana lidských práv ve zdravotnictví se bude konat v úterý dne 19. 9. 2023 od 9:30 do 15:00 hodin ve Školicím a vzdělávacím centru České advokátní komory (kinosál v přízemí), Myslíkova 258/8, Praha 2, 120 00.

Tématem semináře jsou praktické otázky ochrany lidských práv pacientů se zaměřením na práva dětí při poskytování zdravotních služeb včetně nejlepšího zájmu dítěte a na práva žen v souvislosti s porodem. Seminář klade důraz na seznámení účastníků s kazuistikami a judikaturou.

Seminář budou tvořit příspěvky jednotlivých přednášejících, v rámci kterých bude dostatek prostoru na přínosnou diskuzi a výměnu zkušeností. Přednášející jsou tři advokátky, které se ve své praxi specializují na zdravotnické právo a lidská práva ve zdravotnictví, a právnička Kanceláře veřejného ochránce práv, která se rovněž specializuje na oblast zdravotnictví.

Seminář je určen nejen pro advokáty, ale také pro další právnické profese, pracovníky OSPOD i pro zájemce z řad veřejnosti, kteří mají osobní zkušenost s tématy semináře. Účast na semináři je bezplatná, k účasti na seminář je nutné se přihlásit (informace níže). Seminář organizuje spolek Liga lidských práv.

Díky podpoře Norských fondů je účast na semináři bezplatná.

 

Program:

9:00-9:30

Registrace

9:30-10:30

JUDr. Barbora Steinlauf, MA, Ph.D., advokátka – Sdílené rozhodování o zdravotní péči a ingerence OSPOD

10:30-11:30

Mgr. Michaela Sedláčková, právnička Kanceláře veřejného ochránce právStížnostní mechanismus ve zdravotnictví a poznatky veřejného ochránce práv v této oblasti

11:30-12:45
Přestávka na oběd (možnost společného oběda)

12:45-13:45

Adéla Hořejší, advokátka – Porodnické násilí a přístup soudů k ochraně práv rodiček při porodu

13:45-14:45

Mgr. Zuzana Candigliota, advokátkaNepřetržitý kontakt dětských pacientů s rodiči při hospitalizaci

14:45-15:00

Závěrečné shrnutí (následně možnost pokračování v neformální diskuzi v některé z okolních restaurací)

 

Popis příspěvků:

Sdílené rozhodování o zdravotní péči a ingerence OSPOD:

Kazuistický příspěvek advokátky Barbory Steinlauf představí případy z klinické praxe, které se týkají rozhodování o zdravotní péči o dětského pacienta. Na případech připomene základní právní úpravu poskytování péče nezletilým pacientům, výkonu rodičovské odpovědnosti a možné ingerence orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Zamyslí se nad obsahem pojmu nejlepší zájem dítěte v kontextu poskytování zdravotní péče a nad možným využitím předběžného opatření dle § 452 zákona o zvláštních řízeních soudních.

 

Stížnostní mechanismus ve zdravotnictví a poznatky veřejného ochránce práv v této oblasti:

Příspěvek právničky Michaely Sedláčkové z Kanceláře veřejného ochránce práv se bude věnovat jak pochybením, tak i příkladům dobré praxe, které ochránce zjistil při svých šetřeních v postupech správních orgánů vyřizujících stížnosti na poskytovatele zdravotních služeb. Představí kazuistiky, které se týkají stížností v oblasti porodnictví či porušení práva nezletilého pacienta na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce. Rovněž se bude věnovat tématu nahrávek pořizovaných pacienty jako důkazu pro šetření stížnosti.

 

Porodnické násilí a přístup soudů k ochraně práv rodiček při porodu:

Příspěvek advokátky Adély Hořejší představí problematiku porodnického násilí, příklady konkrétních jednání zdravotníků, která porušují práva žen při porodu (právo na svobodný a informovaný souhlas, právo na osobní svobodu, právo nebýt podrobena nelidskému a ponižujícímu zacházení apod.). Příspěvek se také zaměří na soudní judikaturu a na to, jak soudy nahlížejí na problematiku porodnického násilí a na zájmy matky a dítěte v souvislosti s porodem a domnělý konflikt mezi těmito zájmy.

 

Nepřetržitý kontakt dětských pacientů s rodiči při hospitalizaci:

Příspěvek advokátky Zuzany Candigliota se zaměří na zákonné právo nezletilého pacienta na nepřetržitý kontakt zákonného zástupce, možné omezení tohoto práva ze strany poskytovatele zdravotních služeb a na soudní ochranu tohoto práva pomocí předběžného opatření. Závěrečný příspěvek se také bude věnovat strategiím při zastupování pacientů v lidskoprávních sporech.

 

Informace pro účastnice a účastníky:

V případě zájmu o účast vyplňte a odešlete elektronickou přihlášku. Kapacita semináře je omezena, proto doporučujeme se přihlásit co nejdříve.

V případě, že se chcete zúčastnit společného oběda a společné následné neformální diskuze, uveďte to v přihlášce kvůli rezervaci míst pro daný počet lidí (konzumace je na vlastní náklady).

Ze semináře bude pořízen zvukový záznam pro účely aktuality o obsahu semináře.

Bližší informace: Mgr. Anna Štefanidesová, Liga lidských práv (anna.stefanidesova@llp.cz)

Náhledový obrázek od Aditya RomansaUnsplash

Matrika kvůli porodu doma blokovala 20 měsíců vydání rodného listu

Když se v lednu 2014 narodila v klidu domova zdravá holčička, její rodiče rozhodně neočekávali, že dítě zůstane vinou schválností matrikářek bez rodného listu skoro dva roky. Rodina se soudně domáhala zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem matričního úřadu. I když veřejná ochránkyně práv zjistila pochybení úřadů, soudy žalobu zamítly a naopak rodinu vytrestaly stanovením povinnosti nahradit náklady řízení téměř 84.000 Kč.

Matrika šikanovala rodinu za porod doma

Několik dní po porodu otec oznámil matričnímu úřadu narození dítěte a přiložil k tomu řadu listin. Mimo jiné těhotenský průkaz matky, ve kterém gynekoložka potvrdila odpovídající termín porodu, a souhlasné prohlášení rodičů o určení otcovství z prosince 2013, kdy se žena na úřad dostavila osobně v pokročilém stádiu těhotenství. Dále bylo předloženo čestné prohlášení otce o narození dítěte.

Úřednice matriky městyse Choltice ovšem s otcem od počátku jednala velmi arogantně z toho důvodu, že si rodiče zvolili domácí porod, například se ho ptala, zda jsou v nějaké sektě. Úřednice po otci neustále požadovala další neexistující doklady k prokázání toho, že žena dítě porodila. Nebyla ale schopna specifikovat, jaké doklady požaduje, nebo požadovala doklady, které nebyly způsobilé prokázat, která žena dítě porodila. Dále matrikářka vyvíjela nátlak na sdělení jména porodní asistentky, která u porodu poskytovala péči. Rodiče ale odmítli jméno porodní asistentky sdělit, aby ji nevystavili riziku pokuty s ohledem na represivní politiku státu vůči porodním asistentkám.

Bezprostředně po nahlášení narození dítěte podala úřednice matriky podnět na OSPOD, aniž by cokoliv nasvědčovalo zanedbávání dítěte. Následovalo několik návštěv sociálních pracovnic, první proběhla ještě v den oznámení narození dítěte, což bylo pro matku několik dní po porodu velmi stresující a pro oba rodiče ponižující.

S ohledem na jednání matrikářky otec trval na další komunikaci výhradně přes datovou schránku a také trval na vydání rodného listu s tím, že již všechny potřebné doklady byly předloženy a že již rodiče nemají co dokládat. Matrika si z vlastní iniciativy vyžádala informace od gynekoložky, která potvrdila, že v 32. týdnu těhotenství matku vyšetřila. Ze zprávy lékařky jednoznačně vyplývalo, že žena musela porodit. Úřad ovšem nadále nepřistoupil k vydání rodného listu a vytvářel další obstrukce, kterými obtěžoval rodinu. Například úřednice se starostou chtěli kontrolovat, zda dítě existuje, přitom existence dítěte byla zjištěna při šetření OSPOD. Nakonec úřad zamítl zápis dítěte do knihy narození, rodiče podali odvolání, ale ani s tím neuspěli. Naopak se setkali se šikanózním jednáním pracovníků Krajského úřadu Pardubického kraje, kteří opět činili nátlak na udání porodní asistentky a vyhrožovali “sociálkou”.

Rodiče se rozhodli svůj případ medializovat, aby poukázali na absurditu postupu státu vůči nim a jejich dítěti. Mezitím se věc vrátila z krajského úřadu zpět na matriční úřad, ale ten ani poté nevydal rodný list a namísto toho věc “přepinkl” soudu podnětem k zahájení řízení o určení mateřství. Soud rozhodl, že žena je matkou dítěte, a to aniž by byly prováděny nové důkazy a aniž by bylo nutné odhalit totožnost porodní asistentky, na což úřady tak tlačily. Nakonec po 20 měsících se dítě dočkalo rodného listu, ale i ten museli rodiče několik měsíců po rozhodnutí soudu urgovat. 

Veřejná ochránkyně práv zjistila pochybení

Rodiče se v průběhu řízení obrátili na veřejnou ochránkyni práv, která shledala řadu pochybení matričního a krajského úřadu (zpráva o šetření, konečné hodnocení). Nahlášení rodiny na OSPOD bylo podle ní nezákonné. Matriční úřad podle ochránkyně pochybil tím, že na základě podkladů, které shromáždil, nezapsal dítě do knihy narození a nevydal rodný list. Naopak to, že úřad dal podnět soudu k řízení o určení mateřství, vnímala ochránkyně jen jako sankci vůči rodičům za jejich nesoučinnost. Rodiče ovšem neodmítali součinnost, pouze po svých zkušenostech s úřednicemi odmítali dokládat svévolně požadované podklady, které nesloužily k prokázání toho, kdo je matkou dítěte.

Rodina požaduje odškodnění za způsobenou újmu

Rodina se rozhodla požadovat za postup matričního úřadu náhradu újmy, neboť kvůli tomu měla obtíže se zajištěním zdravotní péče dítěti, rodiče nemohli dítěti uzavřít pojistku ani spoření a celá rodina nemohla cestovat. Hlavně ale rodina žila ve stresu, zejména z možných pokusů o odebrání dítěte, kterým jim bylo opakovaně vyhrožováno. Navíc úřední svévole matričního úřadu byla i v rozporu s praxí jiných matričních úřadů, které na základě obdobných dokladů v případě jiných rodin vydávaly rodné listy. Rodina ale také chtěla přispět k tomu, aby se podobný postup úřadu neopakoval jak vůči nim, tak vůči jiným rodinám.

Podniknuté kroky:

  • březen 2015 – podána žaloba na náhradu škody a újmy způsobené nesprávným úředním postupem proti České republice, zastoupené Ministerstvem vnitra
  • prosinec 2019 – Obvodní soud pro Prahu 7 (soudkyně Kaňáková) rozsudkem žalobu zamítl s tím, že to údajně byli rodiče, kdo matričnímu úřadu neposkytl potřebnou součinnost, a uložil žalobcům nahradit náklady řízení ve výši téměř 30.000 Kč vedlejšímu účastníku řízení – městysu Choltice, proti kterému ani žalobci nepodali žalobu
  • leden 2020 – žalobci podali proti rozsudku odvolání, ve kterém upozornili na tendenční přístup soudu prvního stupně a nesprávné posouzení případu
  • prosinec 2020 – Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, kromě toho, že zvýšil částku, kterou mají žalobci zaplatit vedlejšímu účastníku – městysu Choltice na nákladech řízení. Celková částka nákladů řízení tak přesáhla 56.000 Kč.
  • duben 2021 – bylo podáno dovolání k Nejvyššímu soudu, ovšem pouze za nezletilou, které bylo odpíráno vydání rodného listu, a to z důvodu soudního poplatku, který za jednoho žalobce činí 14.000 Kč
  • únor 2022 – Nejvyšší soud svým rozsudkem zrušil napadená rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, a to z důvodu vady řízení (nerozlišení nároků z titulu nezákonného rozhodnutí a nesprávného úředního postupu)
  • září 2022 – Obvodní soud pro Prahu 7 žalobu opět zamítl s tím, že k žádnému nesprávnému úřednímu postupu nedošlo a uložil nezletilé žalobkyni povinnost zaplatit státu a městysu Choltice na nákladech řízení téměř 16.000 Kč
  • říjen 2022 – nezletilá žalobkyně proti rozsudku podala odvolání
  • březen 2023 – Městský soud v Praze potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a uložil nezletilé žalobkyni povinnost uhradit na nákladech řízení dalších téměř 12.000 Kč
  • červen 2023 – nezletilá proti rozsudkům podala ústavní stížnost a namítala porušení ochrany jejího nejlepšího zájmu, jejího práva na náhradu nemajetkové újmy a jejího vlastnického práva

 

Náhledový obrázek od Priscilla Du Preez  Unsplash

Matka se domáhá nahlédnutí do spisu OSPOD, i když jde o kolizní opatrovnictví

Liga lidských práv převzala případ matky, které OSPOD jako kolizní opatrovník odepřel nahlédnutí do spisu o jejím dítěti. Chceme poukázat na systémový problém, který spočívá v nekontrolovatelnosti práce OSPOD ve funkci kolizního opatrovníka v opatrovnických sporech. Ne vždy vykonává OSPOD tuto funkci profesionálně, efektivně a v zájmu dítěte. Už jen z důvodu kontroly by rodič měl mít právo nahlížet do spisu svého dítěte, pokud tím není nějak konkrétně ohrožen zájem dítěte, což musí být odůvodněná výjimka, ne pravidlo.

Orgány odmítly zpřístupnit spis pro údajné porušení rovnosti účastníků řízení

Matka z Brna se v červnu 2021 obrátila na OSPOD Úřadu městské části Brno-Bohunice s žádostí o nahlédnutí do spisu, který tento úřad jako kolizní opatrovník vede o jejím nezletilém synovi. Žádost podala z důvodu, aby zjistila zda spis obsahuje zápis jednání pracovnice OSPOD se zmocněnkyní matky a co tento zápis obsahuje. Úřad jí odpověděl, že po dobu výkonu kolizního opatrovnictví nelze umožnit nahlížení do spisu, a to ani rodičům nezletilých dětí, protože by to prý představovalo porušení zásady rovného postavení účastníků občanskoprávního řízení.

Proti tomu matka podala odvolání, ve kterém odkázala na platný zákon, který umožňuje odmítnout přístup do spisu pouze, pokud by to bylo v rozporu se zájmem dítěte. Poukázala na to, že OSPOD nijak nezdůvodnil, čím by byl ohrožen zájem dítěte jejím nahlédnutím do spisu. Odvolací orgán Magistrát města Brna odvolání zamítl s odůvodněním, že zájem dítěte spočívá v tom, že nezletilý nebude zkrácen na svém právu rovnosti účastníka řízení.

Soud nejprve žalobu odmítl, ale po zásahu Nejvyššího správního soudu ji musí projednat

Matka s postupem správních orgánů nesouhlasila, proto podala správní žalobu k soudu. Argumentovala tím, že nebylo odůvodněno, jaký konkrétní zájem dítěte by byl nahlédnutím matky do spisu ohrožen. Poukázala na to, že zákon o sociálně-právní ochraně dětí neuvádí, že by výkon kolizního opatrovnictví byl důvodem k odmítnutí přístupu rodičů do spisu. Stejný závěr zastává i veřejný ochránce práv. Také upozornila na to, že nahlédnutí do spisu představuje kontrolu výkonu činnosti kolizního opatrovníka.

Krajský soud v Brně žalobu odmítl, protože podle jeho názoru OSPOD ve funkci kolizního opatrovníka nemá vrchnostenské postavení, a proto nespadá do pravomoci správního soudnictví. Proti tomu matka podala kasační stížnost s odůvodněním, že rozhodování o právu nahlížet do spisu představuje rozhodování o právech a povinnostech a rozhodující orgán je ve vrchnostenském postavení.

Nejvyšší správní soud jí dal za pravdu a uvedl, že se lze ztotožnit se stěžovatelkou, že: „odmítnutím její žádosti nahlédnout do předmětného spisu bylo zasaženo do jejího práva coby zákonného zástupce nezletilého ověřovat (resp. „kontrolovat“), jakým způsobem OSPOD postupuje, případně zda nedochází k nepřiměřenému zásahu do soukromí její rodiny.“

Případ se tak vrátil k novému posouzení Krajskému soudu v Brně.

Podniknuté kroky:

  • červen 2021 – Úřad městské části Brno-Bohunice odmítl žádost matky o nahlédnutí do spisu dítěte, proti čemuž podala odvolání
  • srpen 2021 – Magistrát města Brna odvolání zamítl
  • říjen 2021 – Matka podala správní žalobu
  • únor 2022 – Krajský soud v Brně žalobu odmítl
  • duben 2022 – Proti odmítnutí žaloby byla podána kasační stížnost, ke které se vyjádřil žalovaný magistrát
  • listopad 2022 – Nejvyšší správní soud zrušil usnesení Krajského soudu v Brně a věc mu vrátil k dalšímu řízení
  • leden 2023 – Magistrát se vyjádřil k žalobě
  • duben 2023 – Na vyjádření bylo reagováno replikou

 

Náhledový obrázek od Nathan Dumlao – Unsplash

Připojili jsme se k otevřenému dopisu k přístupu k péči porodních asistentek

Liga lidských práv se připojila k otevřenému dopisu organizací i jednotlivců k přístupu žen k péči porodních asistentek. Otevřený dopis reaguje na stanovisko rozesílané gynekologům jejich profesní organizací, které znevažuje péči porodních asistentek jakožto péči bez medicínského přínosu, nebezpečnou a nehospodárnou a odrazuje gynekology od vypsání žádanky ženám, které o tuto péči hrazenou pojišťovnou mají zájem. Přitom opak je pravdou – péče porodních asistentek je přínosná nejen na základě vědeckých poznatků, ale i zkušeností žen, které oceňují návštěvy porodních asistentek zejména v šestinedělí.

Otevřený dopis je adresován předsedovi vlády Petru Fialovi, ministru zdravotnictví Vlastimilu Válkovi a zmocněnkyni pro lidská práva Kláře Šimáčkové Laurenčíkové. Celý otevřený dopis i s podpisy organizací a jednotlivců je zveřejněn na webu www.chcisvojiporodniasistentku.cz, kde také můžete připojit svůj podpis i se vzkazem.

 

Znění otevřeného dopisu:

Vážený pane premiére, vážený pane ministře zdravotnictví, vážená paní zmocněnkyně vlády pro lidská práva,

obracíme se na Vás kvůli stanovisku České gynekologické a porodnické společnosti České lékařské společnosti Jana E. Purkyně k odborné péči porodních asistentek, a to zejména k domácí péči v šestinedělí. Toto stanovisko obsahuje mnoho nepravd, ke kterým se musíme vyjádřit jak za profesní  organizace porodních asistentek, tak za lidskoprávní organizace, další odborníky zabývající se porodnictvím i příjemkyně péče.

V prvé řadě se musíme vymezit proti tomu, že péče porodních asistentek v domácím prostředí do dnešní doby nepatří. Opak je pravdou. Stačí se podívat do západních zemí jako je Rakousko, Německo, Nizozemí či Velká Británie, kde je tato péče standardem hrazeným z veřejného zdravotního pojištění. Naopak v České republice žena po propuštění z porodnice nemá k dispozici automaticky žádnou péči až do konce šestinedělí. Jedná se přitom o citlivé a mnohdy náročné období a péče porodní asistentky v domácím prostředí ženy může pomoci ženám po stránce fyzické, tak i v oblasti psychiky. Zároveň jde o péči preventivního charakteru, která může včas zachytit začínající zdravotní problémy.

Zadruhé, výhodou péče poskytované v domácím prostředí je právě to, že žena nemusí nikam cestovat a péče je jí poskytnuta v jejím vlastním prostředí. Představa, že žena například po císařském řezu, tedy rozsáhlé břišní operaci, bude absolvovat cestu do ambulance, když jí odborná péče může být poskytnuta doma, je absurdní. Kontinuální péče porodní asistentky, a to včetně právě takovýchto návštěv, je naopak výhodná nejen pro ženy, ale i pro systém veřejného zdravotního pojištění.

Tvrzení, že by péče porodních asistentek zhoršila současnou špičkovou úroveň českého porodnictví, je devalvující  pro všechny porodní asistentky a znevažuje odbornost jejich kompetencí. Porodní asistentky mají v systému péče o těhotné a rodící ženy a ženy po porodu své nezastupitelné místo. Kompetence porodních asistentek jsou dány platnou legislativou, jejich péče je navíc zakotvena i v systému veřejného zdravotního pojištění. I ve stanovisku zmiňovaná samostatná pracoviště porodních asistentek mohou legálně existovat a existují (pro domácí návštěvy jde o tzv. kontaktní pracoviště), jelikož porodní asistentka může svou péči poskytovat i bez odborného dohledu. Tato péče je ale pro mnoho žen nedostupná právě i z finančního důvodu, jelikož si péči musí hradit jako samoplátkyně. Někteří poskytovatelé péče včetně porodnic se snaží ženám poporodní péči zpřístupnit, neboť si uvědomují její důležitost, a tak přímo návštěvní službu porodní asistentkou nabízejí. V ojedinělých případech zajišťuje poporodní návštěvu porodní asistentka z ordinace gynekologa, ale jedná se opravdu o raritní praxi. Mimo jiné i proto, že odborná společnost ČGPS či konkrétní lékaři této péči kladou do cesty v některých případech překážky.

Nakonec, není pravdou, že lékař není povinen vystavit žádanku pro indikaci péče porodní asistentky. Výkon číslo 06211 (návštěva těhotné nebo matky v šestinedělí) není podmíněn žádným specifickým zdravotním stavem kromě toho, že je žena těhotná nebo v období šestinedělí, a tato péče tak má být přístupná všem ženám. Tak se ostatně vyjádřil již v roce 2018 veřejný ochránce práv, podle kterého je návštěvní služba porodní asistentky prospěšná a měla by být dostupná všem ženám, které o ni mají zájem, neboť ženy mají právo si samy určit, jakou péči z nabízených možností chtějí čerpat. Dále si dovolíme připomenout programové prohlášení Vaší současné vlády ze dne 6. 1. 2022, kde uvádí, že podpoří ženy v jejich volbě poskytovatele péče v těhotenství, při porodu i po něm tím, že zpřístupní péči porodních asistentek s důrazem na kontinuálnost péče poskytované jednou osobou.

Apelujeme na Vás, aby došlo co nejdříve k vytvoření Koncepce péče o matku a dítě, kde by byla role porodní asistentky v systému poskytované péče jasně ustanovena mezi ostatními poskytovateli primární zdravotní péče.

Zároveň apelujeme na to, aby do doby vzniku Koncepce péče o matku a dítě, Ministerstvo zdravotnictví zajistilo ve spolupráci s odbornými společnostmi sjednocení postupu v případě, že žena žádá svého registrujícího gynekologa o indikaci péče porodní asistentky, a tím předešlo záměrnému bojkotování prokazatelně prospěšné péče všem ženám.

 

Originální stanovisko jak bylo doručené emailem ošetřujícímu gynekologovi na základě jeho dotazu k indikaci péče porodní asistentky: