Úhrada „velkého“ ultrazvuku v těhotenství

V průběhu nízkorizikových těhotenství (tj. nekomplikovaných, fyziologických těhotenství) jsou ženám plně hrazena celkem tři ultrazvuková vyšetření. V praxi se ale ženy setkávají s tím, že tzv. „velký“ ultrazvuk (ultrazvuk prováděný v 18. – 20. týdnu těhotenství) bývá zpoplatňován. A to přesto, že mají nárok na jeho úhradu ze zdravotního pojištění. V následujícím textu se proto věnujeme problematice úhrady za tento ultrazvuk a poskytujeme doporučení co dělat, pokud gynekolog vyžaduje úhradu.

Rozsah péče v těhotenství

Počet ultrazvukových vyšetření hrazených pojišťovnou vychází z doporučených postupů České gynekologické a porodnické společnosti České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně (ČGPS ČLS JEP), které se jmenují „Zásady dispenzární péče ve fyziologickém těhotenství“„Pravidelná ultrazvuková vyšetření v průběhu prenatální péče“. Tyto doporučené postupy lze považovat za standard péče o těhotnou ženu s nízkým rizikem, který je třeba dodržovat vždy, pokud nejsou závažné objektivní důvody k jinému postupu. Z takových důvodů může být například indikováno více ultrazvukových vyšetření.

Je důležité neopomenout, že právo využít hrazenou péči neznamená povinnost. Pokud si to žena nepřeje, nemusí v těhotenství absolvovat žádné vyšetření. Pokud tuto péči ale využít chce, je důležité být informovaná o tom, která péče je hrazená a která nikoliv.

Péče o těhotnou ženu v úhradové vyhlášce

Jak probíhají úhrady poskytovatelům zdravotních služeb ze strany zdravotních pojišťoven, najdete v tzv. úhradové vyhlášce (vyhláška č. 268/2019 Sb., od 1. 1. 2021 vyhláška č. 428/2020 Sb.). Péče o těhotné ženy je hrazena v paušálních úhradách za každý trimestr. Zdravotní pojišťovna tedy nehradí každý výkon zvlášť. Některé výkony, mezi které patří i „velký“ ultrazvuk, jsou tzv. signálními výkony a jejich provedením je vykazován kontakt těhotné s poskytovatelem zdravotní péče. Někteří lékaři se mylně domnívají, že jim tyto výkony pojišťovna neproplácí. Není to tak, tyto výkony jsou součástí paušálních plateb za jednotlivé trimestry.

Pokud některý ze signálních výkonů provede jiný než váš registrující lékař, který za vás obdržel paušální platbu za celý trimestr, pojišťovna poskytujícímu lékaři výkon plně uhradí. Zároveň ale platbu odečte vašemu registrujícímu lékaři, protože tyto výkony se hradí pouze jednou.

Ultrazvukový screening ve druhém trimestru neboli „velký“ ultrazvuk

Jde o speciální screeningové vyšetření k včasnému záchytu patologií, které se provádí v 18. – 20. týdnu těhotenství. Ověřuje se správný vývoj plodu, biometrie, odhad hmotnosti plodu, morfologie plodu, lokalizace placenty, množství plodové vody apod. Toto vyšetření je hrazeno z veřejného zdravotního pojištění a jedná se o výkon pod kódem 63411. Zdravotní výkony jsou plně hrazeny podle vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 134/1998 Sb., která obsahuje Seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami.

Pro doplnění uvádíme, že i když je ve vyhlášce uvedeno, že se vyšetření provádí v 18. – 20. týdnu těhotenství, podle výše zmíněných odborných standardů lze vyšetření provést v 18. – 23. týdnu těhotenství. Pozdější termín provedení nemá vliv na to, že je výkon hrazen ze zdravotního pojištění.

Pokud váš lékař toto vyšetření sám neprovádí, vypíše na něj žádanku, kde uvede, že chce provést zdravotní výkon 63411 a z jakých důvodů. Jeho provedení bude požadovat od jiného gynekologa, který ho běžně provádí, případně od vyššího pracoviště. V takovém případě je vyšetření zdravotní pojišťovnou hrazeno plně neregistrujícímu poskytovateli zdravotní služby.

Podobným vyšetřením, jako je tzv. „velký“ ultrazvuk, může být „podrobné morfologické vyšetření plodu“, které ale není hrazené zdravotní pojišťovnou a hradí ho žena. Pokud by však gynekolog těhotné ženě vůbec nenabídl zdravotní výkon 63411, který je hrazený zdravotní pojišťovnou, a chtěl ho nahradit výkonem „podrobné morfologické vyšetření plodu“ (toto vyšetření nemá kód, protože je za přímou úhradu), jednal by v rozporu se smlouvou se zdravotní pojišťovnou.

Také superkonsiliární vyšetření ultrazvukové (kód 63415), jehož obsahem je také podrobné morfologické vyšetření plodu, je ze zdravotních důvodů plně hrazeno. Musí však být provedeno nebo vyžádáno vaším registrujícím gynekologem.

Co dělat, pokud máte zájem pouze o péči hrazenou pojišťovnou?

V prvé řadě doporučujeme udělat si přehled o tom, na které výkony máte právo. Pro tento přehled můžete nahlédnout do již zmíněných doporučených postupů „Zásady dispenzární péče ve fyziologickém těhotenství“„Pravidelná ultrazvuková vyšetření v průběhu prenatální péče“. V případě, že máte zájem pouze o standardní ultrazvuk hrazený pojišťovnou a nemáte zájem o jiný výkon za přímou úhradu, požadujte po gynekologovi výkon s kódem 63411.

Jako pacientka máte právo být předem informována o ceně poskytovaných zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění a o způsobu jejich úhrady (§ 28 odst. 3 písm. f)§ 31 zákona o zdravotních službách). Pokud za některý zdravotní výkon platíte, vždy si vyžádejte účtenku. Mělo by z ní být patrno, o jaký výkon se jednalo, kdo a kdy vám jej poskytl a kolik činila zaplacená částka.

A co když gynekolog přesto odmítne hrazený výkon zajistit?

Pokud by gynekolog odmítl provést hrazený výkon nebo vás na něj odeslat, požadujte po něm vydání písemné zprávy o odmítnutí provedení tohoto úkonu. Pro ochranu svých práv také můžete pořizovat zvukovou nahrávku z komunikace s gynekologem, a to i bez jeho souhlasu a bez upozornění (§ 88 občanského zákoníku). Nahrávka se vám bude hodit, pokud se rozhodnete si na lékaře stěžovat.

V případě, že vám gynekolog odpírá hrazený výkon, máte možnost:

  • zvolit si jiného poskytovatele (§ 11/1b zákona o veřejném zdravotním pojištění), nebo
  • požádat svou zdravotní pojišťovnu o zajištění místně a časově dostupného poskytovatele hrazených služeb (§ 40/7 téhož zákona) – jinými slovy pojišťovna má povinnost zajistit vám dostupnost péče, takže po pojišťovně můžete požadovat, aby vám našla smluvního poskytovatele, který vám hrazený výkon poskytne.

Kam podat stížnosti

Pokud vám gynekolog odmítl zajistit hrazený výkon a nabízel vám pouze výkon za přímou úhradu, můžete na něj podat stížnost ke krajskému úřadu. Návod na podání stížnosti najdete v našem článku Stížnost proti poskytovateli zdravotních služeb snadno a efektivně. Neodborný a neetický postup lékaře může být také důvodem ke stížnosti k České lékařské komoře.

Vzhledem k tomu, že nezajištěním hrazeného úkonu gynekolog pravděpodobně porušil svoji smluvní povinnost vůči zdravotní pojišťovně, je na místě informovat i pojišťovnu a požadovat zjednání nápravy. Pro kontrolu se můžete také u pojišťovny informovat, které výkony vašemu gynekologovi uhradila. Pojišťovny mají povinnost poskytovat pojištěnci informace o uhrazených výkonech (§ 11/1g-h43/2 zákona o veř. zdr. pojištění), zpravidla pojišťovny tyto informace zpřístupňují pojištěncům on-line na svých stránkách. Nesrovnalost v úhradách je také důvodem k informování pojišťovny.

2. Očkovací kalendář a individuální očkovací plán

V této části manuálu se dozvíte, proti kterým nemocem se v České republice očkuje, jakými vakcínami a v jakých termínech. Zjistíte také, kde si najít aktuální informace o očkování, jelikož očkovací kalendář může procházet změnami.

Informace o povinném očkování a vakcínách

Kde najdu aktuální očkovací kalendář?

Povinná očkování, za jejichž nesplnění hrozí pokuta nebo vyloučení dítěte z některých dětských kolektivů, jsou stanovena ve vyhlášce o očkování proti infekčním nemocem. Vyhláška nařizuje pravidelná plošná očkování proti:

  • 6 nemocem, které se běžně očkují společně tzv. hexavakcínou:
    • záškrtu,
    • tetanu,
    • černému kašli,
    • haemophilu influenzae b,
    • dětské obrně a
    • hepatitidě B;
  • a proti tzv. dětským nemocem:
    • spalničkám,
    • zarděnkám a
    • příušnicím.

Vyhláška upravuje u dětí spadajících do rizikových skupin také očkování proti tuberkulóze a pneumokokovým nákazám a další zvláštní a mimořádná očkování.

Na internetu lze najít řadu přehledných tabulek znázorňujících očkovací kalendář. Některé z nich, a to včetně těch na webových stránkách státních institucí (např. Státní zdravotní ústav), ovšem manipulativně informují o lhůtách povinného očkování a vytváří dojem, že je potřeba očkovat dříve, než ve skutečnosti ukládá vyhláška. Pro zjištění časového rozmezí pro očkování, v rámci kterého se mohou rodiče zcela legálně pohybovat, je třeba vycházet z právních předpisů.

Dobrovolná očkování jsou buď hrazená zdravotní pojišťovnou, nebo je hradí rodiče. Očkování hrazená pojišťovnou jsou upravena v § 30 odst. 2 zákona o veřejném zdravotním pojištění. V současné době jde u nezletilých o očkování proti pneumokokovým infekcím a proti lidskému papilomaviru, která jsou hrazena při dodržení podmínek v zákoně. Na další očkování na žádost rodičů může přispět zdravotní pojišťovna v rámci svého fondu prevence. O této možnosti je potřeba se informovat u své zdravotní pojišťovny.

Kde najdu příbalové letáky vakcín?

Na webu Státního ústavu pro kontrolu léčiv www.olecich.cz lze vyhledat jakýkoliv léčivý přípravek včetně vakcín a jeho příbalový leták i o něco podrobnější souhrn údajů o přípravku. Na nezávislém webu www.vakciny.net lze rovněž najít tyto dokumenty, ale i přehledné tabulky existujících vakcín a další užitečné informace.

Kde najdu informace o cenách vakcín?

Informace o úhradách a cenách léčivých přípravků hrazených z veřejného zdravotního pojištění a o průměrných cenách nehrazených léčivých přípravků naleznete ve vyhledávači na webu Ministerstva zdravotnictví – http://www.mzcr.cz/leky.aspx.

Kde najdu informace o nežádoucích účincích vakcín?

Souhrnné informace o hlášených nežádoucích účincích vakcín za kalendářní rok jsou pravidelně zveřejňovány ve zpravodaji Nežádoucí účinky léčiv, který je dostupný na webových stránkách Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL). Speciální číslo věnované problematice nežádoucích účinků vakcín vyšlo v roce 2015. Je ovšem třeba zohlednit, že kvůli extrémní podhlášenosti nežádoucích účinků, kterou SÚKL toleruje a nesankcionuje v souladu se zákonem, jde jen o jejich zlomek a že objektivní informace o skutečných rizicích nejsou k dispozici.

Reálné zkušenosti rodičů s nežádoucími reakcemi po očkování lze najít například v publikacích Společnosti pacientů s následky po očkování „Jak zasáhl systém očkování do života některých rodin“.

Záškrt, tetanus, černý kašel, haemophilus influenzae B, obrna, hepatitida B

Čím se očkuje?

Očkování proti všem uvedeným nemocem je obsaženo v hexavalentní očkovací látce, která je stanovena vyhláškou a je standardně rodičům nabízena. Podle vyhlášky se v případě kontraindikace podání některé ze složek hexavalentní očkovací látky provádí očkování alternativní očkovací látkou.

Rovněž na žádost rodičů lze očkovat jinou registrovanou očkovací látkou (§ 47 zákona o ochraně veřejného zdraví), a to nejen hexavalentní očkovací látkou, ale i jinou kombinací očkovaných nemocí (například pouze trojkombinace záškrt, tetanus a černý kašel). V tomto případě ovšem může nastat problém s úhradou z veřejného zdravotního pojištění (viz dále).

Přehledné seznamy registrovaných očkovacích látek naleznete například na webu www.vakciny.net.

Kdy se u kojenců očkuje hexavakcína?

Vyhláška říká, že základní očkování proti záškrtu, tetanu, dávivému kašli, haemophilu influenzae b, dětské obrně a hepatitidě B se provádí v době od započatého 9. týdne po narození dítěte. Podávají se dvě dávky hexavalentní očkovací látky v průběhu prvního roku života dítěte v intervalu dvou měsíců mezi dávkami. Třetí dávka se podává mezi 11. a 13. měsícem věku dítěte.

U dětí očkovaných proti tuberkulóze se základní očkování provede od započatého 13. týdne po narození dítěte, vždy však po zhojení postvakcinační reakce po očkování proti tuberkulóze. U nedonošených dětí se očkování provede 3 dávkami očkovací látky podanými v intervalech nejméně jednoho měsíce mezi dávkami, a 4. dávkou podanou nejméně 6 měsíců po podání 3. dávky.

Do kdy je možné hexavakcínu odložit?

To, že se může začít očkovat hexavakcínou ve třech měsících věku dítěte, neznamená, že se v této době musí začít očkovat. Zcela v souladu s vyhláškou a bez porušení jakékoliv povinnosti ze strany rodičů je možné toto očkování zahájit kdykoliv do 10. měsíce věku dítěte. Samozřejmě, že rodiče se mohou rozhodnout odložit očkování i na později, to se ovšem již dostanou do rozporu s vyhláškou s rizikem sankce v podobě pokuty.

Rozpětí očkování hexavakcínou v souladu s vyhláškou:

1. dávka              od 9. týdne do 10. měsíce života

za 2 měsíce následuje:

2. dávka              nejpozději do 12. měsíce života

a následuje:

3. dávka              mezi 11. a 13. měsícem života

Kdy probíhá přeočkování těchto nemocí?

Podle vyhlášky se přeočkování proti záškrtu, tetanu a dávivému kašli provádí od dovršení 5. do dovršení 6. roku věku dítěte. Přeočkování proti záškrtu, tetanu a dávivému kašli spolu s aplikací 4. dávky inaktivované očkovací látky proti přenosné dětské obrně se provede od dovršení 10. do dovršení 11. roku věku dítěte. Další přeočkování se provádí u dospělých v časových rozmezích stanovených vyhláškou.

Spalničky, zarděnky a příušnice

Kdy se očkuje proti těmto nemocem?

Podle vyhlášky se základní očkování provádí živou očkovací látkou, a to nejdříve 1. den 13. měsíce po narození dítěte, nejpozději však do dovršení 18. měsíce věku dítěte. Podání druhé dávky očkovací látky se provede od dovršení 5. roku věku dítěte do dovršení 6. roku věku dítěte.

Dříve u tohoto očkování nebyla stanovena lhůta, do kdy musí být provedeno, proto nebylo možné rodiče za nesplnění očkovací povinnosti sankcionovat. Novelou vyhlášky v roce 2016 ale došlo ke změně, která umožnila ukládání pokut rodičům. 

Je možné očkovat jen proti některé z nemocí?

Za předpokladu, že by registrovaná vakcína byla na trhu, bylo by to možné. Monovakcíny ovšem nejsou dostupné.

Tuberkulóza

Je očkování proti tuberkulóze povinné?

Plošné povinné očkování proti tuberkulóze bylo zrušeno v roce 2010 z důvodu častého výskytu nežádoucích účinků a nedostatečné účinnosti vakcíny. Od té doby je očkování povinné pouze pro rizikové skupiny specifikované ve vyhlášce.

Indikace očkování proti tuberkulóze (rizikové skupiny) jsou následující:

1. Jeden nebo oba z rodičů dítěte nebo sourozenec dítěte nebo člen domácnosti, v níž dítě žije, měl/má aktivní tuberkulózu.

2. Dítě, jeden nebo oba z rodičů dítěte nebo sourozenec dítěte nebo člen domácnosti, v níž dítě žije, se narodil nebo souvisle déle než 3 měsíce pobývá/pobýval ve státě s vyšším výskytem tuberkulózy než 40 případů na 100000 obyvatel. Ministerstvo zdravotnictví každoročně uveřejní seznam států s vyšším výskytem tuberkulózy do 30 dnů od aktualizace provedené Světovou zdravotnickou organizací.

3. Dítě bylo v kontaktu s nemocným s tuberkulózou.

4. Indikace k očkování vyplývá z anamnestických údajů poskytnutých lékaři novorozeneckého oddělení nebo registrujícímu praktickému lékaři pro děti a dorost zákonnými zástupci dítěte.

Jak se postupuje u očkování proti tuberkulóze?

Zákonný zástupce dítěte vyplní v porodnici dotazník k definici rizika tuberkulózy (dotazník je přílohou vyhlášky o očkování proti infekčním nemocem – viz níže). Lékař novorozeneckého oddělení na základě dotazníku vyhodnotí indikaci k očkování, vyhodnocení zapíše do dotazníku a vyplněný dotazník předá registrujícímu praktickému lékaři pro děti a dorost jako součást propouštěcí zprávy. V případě, že u dítěte bude indikace k očkování, porodnice informuje současně pracoviště kalmetizace, kde se očkování provádí.

Registrující dětský lékař zpravidla do jednoho měsíce po převzetí dítěte do péče odešle dítě, které má indikaci a které nebylo dosud očkování, na pracoviště kalmetizace. Registrující lékař také zjistí indikaci při prvním kontaktu se zákonným zástupcem dítěte, u kterého nebylo splnění indikace posouzeno v porodnici.

Individuální očkovací kalendář

Existuje nějaké schéma individuálního očkovacího plánu?

Individuální očkovací plán není žádným způsobem v předpisech upraven a neexistuje ani žádné předepsané schéma. Je třeba, aby každý očkující lékař přistupoval k dítěti individuálně a vycházel z aktuálního zdravotního stavu dítěte. V případě, že má dítě dočasnou kontraindikaci, musí lékař odložit očkování, do doby než bude dítě moci být očkováno. Už v tomto případě můžeme mluvit o individuálním očkovacím plánu. Pokud rodiče nesouhlasí s očkováním proti některým nemocem nebo chtějí dítě očkovat v jiném termínu, než který stanoví vyhláška, mohou se s lékařem na individuální očkovací plán dohodnout. Jelikož není individuální plán žádným způsobem upraven, jedná se ve své podstatě pouze o částečný negativní revers, který musí lékař respektovat. (Více k negativnímu reversu zde) 

Je možné učinit odklad očkování případně rozložit vakcíny?

Očkování je zákrok, který lékař může provést jen s vaším souhlasem. Pokud tedy chcete očkování odložit nebo i odmítnout, musí lékař Vaše přání respektovat. Pokud odložíte vakcinaci dítěte do pozdějšího věku, než předpokládá vyhláška, můžete se dopustit správního deliktu, pokud k odložení očkování nejsou zdravotní důvody.

Shrnutí

  • Očkovací povinnost vyplývá ze zákona o ochraně veřejného zdraví a jeho rozsah je stanoven vyhláškou Ministerstva zdravotnictví.
  • Očkuje se povinně proti devíti nemocem – hexavakcínou proti šesti nemocem a MMR vakcínou proti tzv. dětským nemocem.
  • Očkování hexavakcínou je možné odsunout do 10. měsíce věku dítěte, aniž by došlo k porušení právních předpisů.
  • Proti tuberkulóze se od roku 2010 neočkuje plošně. Očkování je povinné pouze pro rizikové skupiny.
  • Individuální očkovací plán není výslovně upraven. Pokud individuální plán nedoporučí přímo lékař ze zdravotních důvodů, ale žádá jej rodič, jedná se v podstatě o částečný negativní revers.

[8] Stanovisko je dostupné zde: http://www.vakciny.net/AKTUALITY/MZDRP015XJ6W_(914989).pdf

[9] http://www.mzcr.cz/verejne/obsah/seznam-statu-s-vyssim-vyskytem-tbc_2465_5.html

1. úvod

Představujeme vám manuál pro rodiče, kteří chtějí svobodně rozhodovat o očkování svých dětí. Cílem manuálu je informovat rodiče o jejich právech a právech jejich dětí v kontaktu s lékaři a institucemi a podpořit rodiče v informovaném a svobodném rozhodování o očkování svých dětí.

Stručný úvod k právu a očkování v České republice

Povinné očkování neznamená, že lze naočkovat jednotlivce i proti jeho vůli nebo proti vůli jeho zákonných zástupců, což jsou nejčastěji rodiče. Povinné očkování pouze znamená, že za nesplnění povinnosti hrozí sankce v podobě pokuty a vyloučení dítěte z některých kolektivních aktivit, zejména ze školky.

Naočkovat dítě proti vůli rodičů ovšem nikdo nemůže. Povinné očkování nepatří mezi zdravotní výkony, které je možné provést bez souhlasu pacienta nebo jeho zákonných zástupců. Informovaný souhlas s každým očkováním tedy musí být udělen. I přes doporučení lékařů, sociálních pracovnic nebo pracovníků hygienické stanice je konečné rozhodnutí v otázce očkování jen na rodičích.

V České republice je zákonem o ochraně veřejného zdraví stanovena povinnost podrobit se těm očkováním, která upravuje prováděcí vyhláška o očkování proti infekčním nemocem. Ve vyhlášce najdeme konkrétní druhy očkování, jejich členění a lhůty k jejich provedení. Jde nejen o očkování dětí, ale v některých případech i očkování pracovníků rizikových pracovišť a jiných osob. Vyhláška upravuje tzv. povinná očkování a očkování dobrovolná, státem doporučená a hrazená z veřejného zdravotního pojištění. Mezi doporučená a hrazená očkování patří vakcína proti pneumokokům či lidskému papilomaviru (rakovině děložního čípku). Dále existují očkování na žádost za přímou úhradu, např. očkování proti klíšťové encefalitidě, proti meningokoku, rotavirům nebo hepatidě typu A.

Co se týká povinných očkování, vyhláška upravuje u dětí plošné očkování hexavakcínou proti záškrtu, tetanu, černému kašli, haemophilu influenzae b, dětské obrně a hepatitidě B, dále pak plošné očkování proti tzv. dětským nemocem – spalničkám, zarděnkám a příušnicím. Rizikové skupiny dětí se i nadále očkují proti tuberkulóze, plošné očkování v porodnicích bylo před asi 10 lety zrušeno. Očkování se dělí na základní očkování, při kterém se podává jedna nebo více dávek očkovací látky, a přeočkování, které má po nějaké době znovu navodit stav odolnosti proti infekci.

Zákon upravuje dvě výjimky, kdy lze neočkovat – při zjištění zdravotního stavu, který brání podání očkovací látky (kontraindikace), nebo při zjištění imunity vůči infekci.

Za provedení očkování ve stanovené lhůtě u dětí do 15 let odpovídají rodiče a při jeho nesplnění každému z nich hrozí za přestupek od hygienické stanice pokuta až do výše 10.000 Kč. Přestupek se promlčuje za rok od uplynutí lhůty, kdy mělo být očkování nejpozději podle vyhlášky provedeno. Pokud není do jednoho roku zahájeno řízení o přestupku, odpovědnost  za přestupek zaniká a pokutu již nelze uložit.

Ovšem podle rozhodnutí Ústavního soudu je možné ve výjimečném případě bez sankce odmítnout očkování z důvodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání rodičů. Rodiče ovšem tyto důvody musí uplatňovat od počátku řízení.

Dále je nesplnění očkování podle zákona důvodem k tomu, aby dítě nebylo přijato do mateřské školy, dětské skupiny a většiny předškolních zařízení a nemohlo se účastnit táborů a jiných zotavovacích akcí. Opět platí výše uvedené výjimky, tudíž dítě se zdravotní kontraindikací se těchto aktivit účastnit může.

Ministerstvem zdravotnictví bylo také upřesněno, že pro přístup do dětského kolektivu se za řádně očkované považuje dítě, jemuž byla aplikována alespoň jedna dávka očkování proti dětským nemocem a které bylo očkováno hexavakcínou ve schématu 2 + 1.

V minulosti byly dokonce tendence neočkování dítěte nebo i pouhé odložení očkování kriminalizovat v trestním řízení nebo vyhrožovat rodičům odebráním dítěte. Takové postupy jsou ovšem nepřijatelné a nezákonné a v současnosti není známo, že by se to dělo. Je ovšem pravda, že lékaři stále bez právního důvodu oznamují neočkující rodiny orgánům sociálně-právní ochrany dětí a rodiče před nimi musí svoje postoje obhajovat.

Striktní a represivní systém povinného očkování je do velké míry způsoben vlivem výrobců vakcín a konfliktem zájmů u osob, které o očkování rozhodují.

Liga je znepokojena z výběru nového ministra zdravotnictví – ohroženy jsou zájmy pacientů

V Lize lidských práv se dlouhodobě zabýváme lidskými právy a svobodami ve zdravotnictví, ale teď jsme se poprvé rozhodli vyjádřit znepokojení z výběru nového ministra zdravotnictví. Dosazení Romana Prymuly do této funkce představuje přímé ohrožení zájmů pacientů a příjemců zdravotní péče z důvodu jeho masivního střetu zájmů a chybějící morální integrity. Vyzýváme k zodpovědnému obsazování postů ministrů osobami nejen na odborné, ale i morální úrovni, a bez střetu zájmů.

1. Chybějící bezpečnostní prověrka a enormní střet zájmů

Prymula měl mít už jako náměstek ministra zdravotnictví bezpečnostní prověrku, kterou se mu ani po téměř roce nepodařilo získat. Naposledy o ní byla řeč v květnu 2020 a od té doby není známo, zda prověrku nakonec získal nebo ne. Bylo by absurdní, pokud by jako náměstek prověrku potřeboval, ale jako ministr by se obešel bez ní.

Národní bezpečnostní úřad prověřoval mj. Prymulovy příjmy od farmaceutických firem, které v průběhu několika let činily desítky milionů Kč. V roce 2016 byl Prymula odvolán z funkce ředitele Fakultní nemocnice Hradec Králové z důvodu zamlčování informací o závažném střetu zájmů. Zdravotnický deník rozkryl Prymulův střet zájmů v několika článcích a shledal u něj nepřijatelnou koncentraci rolí, funkcí, moci i peněz (1, 2). Střetu zájmů u Prymuly v souvislosti s očkováním a pobíráním odměn od výrobců vakcín se v roce 2012 zabývala Liga lidských práv v analýze Vliv farmaceutických společností, očkování a reklama.

2. Problematické odměňování rodičů za testování vakcín na dětech

Součástí stejné analýzy (s. 46) bylo i eticky a právně problematické finanční odměňování rodičů ve výši 4.500 Kč za testování vakcín na dětech, což koordinoval právě Prymula. Kromě nepřijatelné a zákonem zakázané finanční motivace rodičů nebyl při provádění klinické studie respektován požadavek na minimalizaci rizika, neboť vakcína byla dětem aplikována současně s dalšími vakcínami. Bližší informace o této studii jsou součástí analýzy Ligy lidských práv (s. 46 a násl.).

3. Pomoc státu vyhnout se odpovědnosti za újmu způsobenou povinným očkováním

Roman Prymula se také aktivně podílel na snaze státu zbavit se odpovědnosti za újmu způsobenou povinným očkováním. Liga lidských práv poskytuje právní pomoc chlapci, který v kojeneckém věku utrpěl trvalé ochrnutí poloviny obličeje, které jeho ošetřující odborní lékaři vyhodnotili jako důsledek očkování. Prymula pro ministerstvo sepsal vyjádření z pozice předsedy České vakcinologické společnosti, ve kterém vyloučil příčinnou souvislost mezi očkováním a ochrnutím obličeje. V té době také nastoupil na ministerstvo jako náměstek. Podle ošetřujícího lékaře chlapce stanovisko Prymuly neodpovídá medicínskému poznání v odborné literatuře, ale ani příbalovému letáku k vakcíně, které oba ochrnutí jako vzácný nežádoucí účinek připouští.

Od Romana Prymuly nelze očekávat nestranný výkon funkce ministra zdravotnictví ve prospěch pacientů, nikoliv proto, že by nebyl odborně kompetentní, ale proto, že je dlouhodobě finančně zainteresován prosazovat své vlastní zájmy a zájmy farmaceutického průmyslu. Absence střetu zájmů je přitom pro výkon funkce ministra stejně tak důležitá jako odborné a manažerské kompetence. U každého kroku tohoto ministra vyvstane otázka, proč a v čí prospěch rozhoduje.

Kauza zákazu otců u porodu se vrací k městskému soudu

Ve spolupráci s nastávajícími rodiči jsme soudně napadli zákaz přítomnosti otců u porodu, který pod záminkou koronaviru přijalo Ministerstvo zdravotnictví. Právě byla v této věci vydána dvě rozhodnutí – Nejvyššího správního souduÚstavního soudu. Další naděje na přezkum zásahu do práv rodičovských párů, který považujeme za neodůvodněný a nepřiměřený, přinesl rozsudek Nejvyššího správního soudu, který věc vrací Městskému soudu v Praze. To ale neznamená, že mají žalobci vyhráno a že se jim podaří docílit soudního přezkumu zákazu, který už byl několikrát pozměněn, přičemž aktuální zákaz už mnohem mírněji zasahuje do práv rodiček.

Stručně je možné soudní řízení shrnout takto: Nejprve jeden z rodičovských párů podal správní žalobu – návrh na zrušení opatření obecné povahy k Městskému soudu v Praze. Hned na druhý den po podání žaloby ale ministerstvo zákaz zrušilo a vydalo nový obdobný zákaz, což bylo pro soud důvodem k odmítnutí žaloby bez možnosti jejího doplnění i proti novému zákazu. Rodiče z důvodu odepření soudní ochrany podali kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Vzhledem k tomu, že se cesta správního soudnictví ukázala jako neefektivní, další skupina dotčených rodičů podala proti zákazu hromadnou ústavní stížnost.

Zatímco ústavní stížnost byla z procesních důvodů odmítnuta, Nejvyšší správní soud dal stěžovatelům zapravdu a shledal, že odmítnutí návrhu Městským soudem bylo nezákonné. Nejvyšší správní soud uvedl, že „v případě tvrzeného zásahu do ústavně zaručených práv a svobod je úkolem soudů důsledně strážit, aby jejich procesním postupem nedošlo k odepření spravedlnosti (denegatio iustitiae), tím spíše za situace zvýšeného rizika pro zachování práv a svobod v mimořádných stavech.“

Věc se tedy vrací zpět k Městskému soudu v Praze, ale věcnému přezkumu zákazu může zabránit to, že mezitím byla opatření plošně zakazující přítomnost otců u porodu zrušena a nahrazena mírnějším opatřením, které může být také kdykoliv zrušeno. „Žalobci chtějí docílit přezkumu nyní již zrušených opatření z hlediska jejich odůvodněnosti, přiměřenosti a zákonnosti, protože podobná situace se může kdykoliv v budoucna opakovat a pod jakoukoliv záminkou může dojít k nepřiměřeným zásahům do práv rodiček a pacientů, přestože jsou takové zásahy v rozporu s odbornými doporučeními.“ vysvětluje advokátka Ligy Zuzana Candigliota. V tomto případě ministerstvo zákaz přijalo v rozporu s doporučením Světové zdravotnické organizace, přitom nebylo schopno ani na žádost o informace doložit žádné podklady, na základě kterých k zákazu přistoupilo (více informací v naší dřívější tiskové zprávě).

K řízení před Městským soudem v Praze se mohou jako osoby zúčastněné na řízení i nadále připojit další rodiče, kteří byli zákazem dotčeni a poškozeni. Podle Nejvyššího správního soudu bude muset Městský soud v Praze posoudit, zda umožní jejich účast na řízení. Pokyny, jak se připojit k řízení, najdou zájemci zde.

Více informací poskytne:

Zuzana Candigliota
advokátka, Liga lidských práv
e-mail: zuzana.candigliota@llp.cz
tel.: 607 005 043