Kauza zákazu otců u porodu se vrací k městskému soudu

Ve spolupráci s nastávajícími rodiči jsme soudně napadli zákaz přítomnosti otců u porodu, který pod záminkou koronaviru přijalo Ministerstvo zdravotnictví. Právě byla v této věci vydána dvě rozhodnutí –  Nejvyššího správního souduÚstavního soudu. Další naděje na přezkum zásahu do práv rodičovských párů, který považujeme za neodůvodněný a nepřiměřený, přinesl rozsudek Nejvyššího správního soudu, který věc vrací Městskému soudu v Praze. To ale neznamená, že mají žalobci vyhráno a že se jim podaří docílit soudního přezkumu zákazu, který už byl několikrát pozměněn, přičemž aktuální zákaz už mnohem mírněji zasahuje do práv rodiček.

Stručně je možné soudní řízení shrnout takto: Nejprve jeden z rodičovských párů podal správní žalobu – návrh na zrušení opatření obecné povahy k Městskému soudu v Praze. Hned na druhý den po podání žaloby ale ministerstvo zákaz zrušilo a vydalo nový obdobný zákaz, což bylo pro soud důvodem k odmítnutí žaloby bez možnosti jejího doplnění i proti novému zákazu. Rodiče z důvodu odepření soudní ochrany podali kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Vzhledem k tomu, že se cesta správního soudnictví ukázala jako neefektivní, další skupina dotčených rodičů podala proti zákazu hromadnou ústavní stížnost.

Zatímco ústavní stížnost byla z procesních důvodů odmítnuta, Nejvyšší správní soud dal stěžovatelům zapravdu a shledal, že odmítnutí návrhu Městským soudem bylo nezákonné. Nejvyšší správní soud uvedl, že „v případě tvrzeného zásahu do ústavně zaručených práv a svobod je úkolem soudů důsledně strážit, aby jejich procesním postupem nedošlo k odepření spravedlnosti (denegatio iustitiae), tím spíše za situace zvýšeného rizika pro zachování práv a svobod v mimořádných stavech.“

Věc se tedy vrací zpět k Městskému soudu v Praze, ale věcnému přezkumu zákazu může zabránit to, že mezitím byla opatření plošně zakazující přítomnost otců u porodu zrušena a nahrazena mírnějším opatřením, které může být také kdykoliv zrušeno. „Žalobci chtějí docílit přezkumu nyní již zrušených opatření z hlediska jejich odůvodněnosti, přiměřenosti a zákonnosti, protože podobná situace se může kdykoliv v budoucna opakovat a pod jakoukoliv záminkou může dojít k nepřiměřeným zásahům do práv rodiček a pacientů, přestože jsou takové zásahy v rozporu s odbornými doporučeními.“ vysvětluje advokátka Ligy Zuzana Candigliota. V tomto případě ministerstvo zákaz přijalo v rozporu s doporučením Světové zdravotnické organizace, přitom nebylo schopno ani na žádost o informace doložit žádné podklady, na základě kterých k zákazu přistoupilo (více informací v naší dřívější tiskové zprávě).

K řízení před Městským soudem v Praze se mohou jako osoby zúčastněné na řízení i nadále připojit další rodiče, kteří byli zákazem dotčeni a poškozeni. Podle Nejvyššího správního soudu bude muset Městský soud v Praze posoudit, zda umožní jejich účast na řízení. Pokyny, jak se připojit k řízení, najdou zájemci zde.

Více informací poskytne:

Zuzana Candigliota
advokátka, Liga lidských práv
e-mail: zuzana.candigliota@llp.cz
tel.: 607 005 043

 

 

 

Nezavádějte povinné očkování proti koronaviru, požaduje nová petice

V případě, že se podaří vyvinout a uvést na český trh vakcínu proti koronaviru SARS-CoV-2, mělo by rozhodnutí, zda se očkovat, zůstat na svobodném uvážení každého občana. V petici za dobrovolnost očkování proti koronaviru to požaduje Liga lidských práv (LLP) a spolek ROZALIO – Rodiče za lepší informovanost a svobodnou volbu v očkování. Petice vznikla na základě ohlasů veřejnosti, která chce už předem vyjádřit svůj názor, že nesouhlasí se zavedením povinnosti a vynucování tohoto očkování.

V České republice byla v souvislosti s bojem proti koronaviru přijata řada opatření omezujících lidská práva a svobody, přičemž některá z nich nebyla přiměřená a odůvodněná. Povinnost očkování proti nemoci patří mezi další možné budoucí opatření, o kterém se diskutuje. Avšak nikdo by neměl být nucen strpět zákrok, který nese možná zdravotní rizika a vzhledem ke krátké době testování není jistá jeho účinnost.

“Nedotknutelnost osoby, svoboda svědomí, právo na svobodný a informovaný souhlas, nadřazenost zájmu a blaha každého člověka nad zájmy společnosti a vědy jsou hodnoty chráněné na úrovni ústavního pořádku,” říká advokátka Zuzana Candigliota z Ligy lidských práv.

Podle LLP a Rozalia by měl každý občan mít právo vyhodnotit si na základě informací přínos očkování a rozhodnout se, zda jej podstoupí či nikoliv.

“Máme pochopení pro naději upínající se k vývoji vakcíny a rozumíme zavádění některých plošných opatření ve snaze ochránit zdraví občanů. V případě, že bude dostupná vakcína, by však mělo zůstat na každém z nás, zda využije možnost očkování, nebo zvolí jinou ochranu,” doplňuje Martina Suchánková, předsedkyně spolku Rozalio.

Peticí proto obě organizace vyzývají zákonodárce, vládu a Ministerstvo zdravotnictví, aby:

  • při přijímání opatření proti šíření koronaviru bylo plně respektováno právo každého jednotlivce na svobodný a informovaný souhlas s očkováním,
  • očkování proti koronaviru nebylo zaváděno jako povinné,
  • tímto očkováním nebyly podmiňovány žádné běžné aktivity, jako je vzdělávání, práce a podnikání, cestování a využívání veřejně nabízených služeb.

Celé znění online petice je zveřejněno zde, kde ji zájemci mohou také podepsat.

 

Bližší informace poskytnou:

Zuzana Candigliota
advokátka, Liga lidských práv
e-mail: zuzana.candigliota@llp.cz
tel. 607 005 043

Martina Suchánková
předsedkyně Rozalio
e-mail: rozalio@rozalio.cz
tel. 605 214 798

Jak řešit neposkytnutí zdravotní péče nejen v době koronaviru

Kvůli mimořádným opatřením vlády byly uzavřeny nebo omezeny nejrůznější provozovny. Co když ale svou činnost přerušil ambulantní lékař? A co když vás poskytovatel zdravotních služeb, ať už jde o nemocnici nebo ambulantního poskytovatele, nepřijal do péče nebo vám odmítl péči poskytnout? Pojďme se společně podívat na to, co na tyto situace říká právo.

Předtím, než se pustíme do výkladu zákonných ustanovení, je třeba zmínit, že Ministerstvo zdravotnictví ČR vydalo dne 16. 3. 2020 opatření obecné povahy, kterým nařídilo poskytovatelům zdravotních služeb akutní lůžkové péče, aby omezili provádění plánovaných zdravotních výkonů na míru nezbytně nutnou. V ostatních případech se však poskytovatelé musí dál řídit zákonem. Jen pro vysvětlení – poskytovatel může být jak fyzická, tak i právnická osoba, která má oprávnění k poskytování zdravotních služeb, takže poskytovatel je jak samostatný praktický lékař, tak i nemocnice.

Může poskytovatel přerušit poskytování zdravotních služeb?

Pod pojmem „přerušení“ zákon o zdravotních službách (§ 26/1 ZZS) rozumí neposkytování zdravotních služeb nepřetržitě po dobu delší než 1 měsíc, nejdéle na dobu 1 roku. Přerušit poskytování zdravotních služeb může každý poskytovatel bez uvedení důvodu, má ale povinnost to oznámit nejpozději 60 dnů předem krajskému úřadu a zdravotním pojišťovám, s kterými má smlouvu, a také informaci zpřístupnit pacientům. Tato lhůta však nemusí být dodržena, pokud důvod přerušení neumožnil včasné oznámení, v takovém případě musí poskytovatel oznámení učinit bez zbytečného odkladu. V případě, že se např. ambulantní lékař rozhodl přerušit poskytování zdravotních služeb z důvodu ohrožení koronavirem a nedostatku ochranných pomůcek, může tak učinit i bez dodržení uvedené lhůty.

Pokud tedy váš registrující lékař přerušil poskytování zdravotních služeb a váš zdravotní stav vyžaduje zdravotní péči, máte možnost:

Váš původní lékař, který činnost přerušil, je povinen předat jinému poskytovateli kopii vaší zdravotnické dokumentace nebo výpis z ní za účelem zajištění návaznosti zdravotních služeb (§ 26/3 ZZS). Také je povinen zpřístupnit pacientům informaci o poskytnutí neodkladné péče jiným poskytovatelem v rámci jeho ordinační doby (§ 45/2e ZZS).

Může mě poskytovatel odmítnout přijmout do péče?

Poskytování zdravotních služeb je v ČR založeno na tom, že si pacient může svobodně zvolit poskytovatele zdravotních služeb, přičemž výjimky stanoví jen zákon. Ty jsou odůvodněny hlavně tím, aby nedošlo k přetížení jednoho poskytovatele a snížení kvality zdravotních služeb.

Zákon stanoví 4 důvody, pro které může poskytovat odmítnout přijmout pacienta do péče:

  • Překročení únosného pracovního zatížení, v jehož důsledku by mohlo dojít ke snížení úrovně kvality a bezpečnosti poskytovaných zdravotních služeb již přijatým pacientům, tzn. že poskytovatel má již plnou kapacitu.
  • Provozní důvody, nedostatečné personální zabezpečení nebo technické a věcné vybavení zdravotnického zařízení – v souvislosti s koronavirem to může být např. nedostatek ochranných pomůcek, který je odůvodněně vyhodnocen jako překážka v poskytování péče dalším pacientům.
  • V případě praktických lékařů vzdálenost místa pobytu pacienta, která by neumožňovala výkon návštěvní služby.
  • Poskytovatel nemá smlouvu se zdravotní pojišťovnou pacienta.

Poskytovatel však nesmí pacienta odmítnout přijetí pacienta do péče, pokud je třeba mu poskytnout neodkladnou péči, jde-li o porod nebo o zdravotní služby, které jsou nezbytné z hlediska ochrany veřejného zdraví nebo ochrany zdraví při práci, dále jde-li o krizové situace nebo výkon ochranného léčení nařízeného soudem (§ 48/3 ZZS, § 5/1a ZZS).

Důvody odmítnutí přijetí pacienta do péče posuzuje poskytovatel, který je povinen o tom pacientovi vydat písemnou zprávu s uvedením důvodu odmítnutí (§ 48/5 ZZS).

Může mi poskytovatel, který mě má již v péči, odmítnout poskytnout zdravotní služby?

Zde může jít o odmítnutí či odložení jednorázového ošetření, stejně jako o úplné vyloučení pacienta z péče (ukončení péče). Tímto odmítnutím může být ohrožena místní a časová dostupnost zdravotní péče.

Odmítnutí jednorázového ošetření

U jednorázového ošetření se z logiky věci uplatní kapacitní a provozní důvody stejně jako u předchozí otázky, a to s výjimkou neodkladné a jiné výše uvedené nezbytné péče.

V případě odložení ošetření je potřeba vycházet z nařízení vlády o místní a časové dostupnosti zdravotních služeb, podle kterého se plánovaná péče (jiná než neodkladná a akutní péče) poskytuje „ve lhůtě, která je lékařsky odůvodnitelná a vychází z objektivního lékařského posouzení současného zdravotního stavu pojištěnce, anamnézy a pravděpodobného průběhu jeho nemoci, bolestivosti nebo povahy jeho onemocnění“. Tuto lhůtu stanoví při sestavení individuálního léčebného postupu ošetřující zdravotnický pracovník, který tuto péči indikoval, přičemž lhůta nesmí překročit lhůtu stanovenou pro tuto plánovanou hrazenou péči v příloze č. 2 k tomuto nařízení.

Kromě toho zákon o zdravotních službách (§ 50) dává zdravotnickému pracovníkovi (nejčastěji je to zaměstnanec poskytovatele, ale též zdravotnický pracovník přímo jako poskytovatel) právo neposkytnout zdravotní služby v případě, že by došlo při jejich poskytování k přímému ohrožení jeho života nebo k vážnému ohrožení jeho zdraví. Dále může odmítnout poskytnutí zdravotních služeb pacientovi v případě, že by jejich poskytnutí odporovalo jeho svědomí nebo náboženskému vyznání. O této skutečnosti je povinen ihned informovat poskytovatele, který zajistí pacientovi jiného zdravotnického pracovníka. Nemůže-li poskytovatel zajistit jiného zdravotnického pracovníka, zajistí pacientovi jiného poskytovatele, který mu zdravotní služby poskytne, pokud pacient zajištění jiného poskytovatele neodmítne (záznam o odmítnutí je součástí zdravotnické dokumentace). Zdravotnický pracovník nemůže odmítnout poskytnutí zdravotních služeb pacientovi z důvodu svědomí a náboženského vyznání, pokud by tím došlo k ohrožení života pacienta nebo k vážnému ohrožení jeho zdraví a poskytovatel není schopen zajistit poskytnutí zdravotních služeb jiným zdravotnickým pracovníkem.

Úplné vyloučení z péče

Poskytovatel může zcela ukončit péči o pacienta pouze ze zákonem stanovených důvodů. Přitom současně platí, že ukončením péče nesmí dojít k bezprostřednímu ohrožení života nebo vážnému poškození zdraví pacienta a také nelze ukončit péči o pacienta v případě neodkladné a jiné výše uvedené nezbytné péče (§ 48/2 a 3 ZZS).

Jde o tyto zákonné důvody:

  • Poskytovatel prokazatelně předá pacienta s jeho souhlasem do péče jiného poskytovatele – tento důvod tedy nelze uplatnit bez souhlasu pacienta.
  • Pominou důvody pro poskytování zdravotních služeb, což znamená, že Váš zdravotní stav již nevyžaduje další zdravotní péči tohoto poskytovatele. Tento důvod se neuplatní, pokud jde o registrujícího poskytovatele v primární ambulantní péči (praktický lékař, zubní lékař, gynekolog).
  • Pacient vysloví nesouhlas s poskytováním veškerých zdravotních služeb.
  • Pacient závažným způsobem omezuje práva ostatních pacientů, úmyslně a soustavně nedodržuje navržený individuální léčebný postup, pokud s poskytnutím zdravotních služeb vyslovil souhlas, nebo se neřídí vnitřním řádem a jeho chování není způsobeno zdravotním stavem.
  • Pacient přestal poskytovat součinnost nezbytnou pro další poskytování zdravotních služeb, kromě případu, kdy neposkytování součinnosti souvisí se zdravotním stavem pacienta.

Stejně jako u odmítnutí přijetí do péče platí to, že důvody ukončení péče posuzuje poskytovatel, který je povinen o tom pacientovi vydat písemnou zprávu s uvedením důvodu ukončení (§ 48/5 ZZS).

Jaké má zdravotník/poskytovatel práva a povinnosti v souvislosti s koronavirem?

Zdravotník má právo na informaci od pacienta, že je pacient nosičem infekční nemoci dle zákona o ochraně veřejného zdraví, a o dalších závažných skutečnostech týkajících se pacientova zdravotního stavu (§ 50/1a ZZS). Pacient má tedy povinnost zdravotníka upozornit na to, že je nebo může být nakažen koronavirem.

Dále má zdravotník právo neposkytnout zdravotní služby, pokud by tím došlo k přímému ohrožení jeho života nebo vážnému ohrožení zdraví (§ 50/1b ZZS), což je více rozvedeno výše. V souvislosti s koronavirem se může jednat o situaci, kdy zdravotník spadá do rizikové skupiny, která je ohrožena ve zvýšené míře.

Co se týká povinností poskytovatele v souvislosti s koronavirem, pak je potřeba zmínit především povinnost neprodleně ohlásit orgánu ochrany veřejného zdraví zjištění infekčního onemocnění nebo podezření na ně a také zajistit provedení prvních nezbytných opatření k zamezení šíření onemocnění včetně odběru biologického materiálu a jeho vyšetření, další opatření provádí dle pokynu orgánu ochrany veřejného zdraví (§ 62/1 zákona o ochraně veřejného zdraví – ZOVZ).

Jak se bránit proti porušení práv a neoprávněnému odepření péče?

V případě, že pacient domnívá, že poskytovatel porušil jeho práva a neoprávněně mu odepřel zdravotní péči, má několik možností řešení.

Jak je už uvedeno výše, pacient si může zvolit jiného poskytovatele nebo požádat svou zdravotní pojišťovnu o zajištění místně a časově dostupného poskytovatele hrazených služeb.

Dále je možné využít právních prostředků k ochraně svých práv, ale problémem mohou být chybějící důkazy. Proto je dobré vědět, že pacient má právo si pořizovat nahrávky hovorů (telefonních i při osobním styku) se zdravotníky pro ochranu svých práv, a to i bez jejich souhlasu a bez upozornění (§ 88 občanského zákoníku).

Pacient dále může na zdravotníka nebo poskytovatele podat stížnost dle zákona o zdravotních službách (§ 93 a násl.), která se nejprve podává samotnému poskytovateli a v případě, že není řádně vyřízena, může podat stížnost správnímu orgánu, který poskytovateli udělil oprávnění k poskytování zdravotních služeb (nejčastěji krajský úřad, odbor zdravotnictví). V případě pochybení lékaře je možné podat stížnost i k České lékařské komoře.

V případě, že je život a zdraví pacienta v ohrožení, je možné se obrátit na soud s návrhem na předběžné opatření. Soud musí rozhodnout do 7 dnů a může poskytovateli nařídit poskytnutí zdravotní péče. Vzhledem k tomu, že by soud mohl odmítnout nedostatečně odůvodněný a podložený návrh, doporučujeme využít služeb advokáta se zaměřením na zdravotnické právo. V případě vzniku újmy také můžete podat na poskytovatele žalobu na náhradu újmy na zdraví nebo jiné újmy.

V závažných případech, kdy odepřením péče mohlo dojít k některému z trestných činů proti životu a zdraví, je možné podat trestní oznámení.

Žádáme Ústavní soud o přezkum plošného zákazu otců u porodu

Včera jsme za desítku rodičovských párů nebo nastávajících rodičů podali hromadnou ústavní stížnost proti mimořádným opatřením Ministerstva zdravotnictví, která zakazují přítomnost rodičkou zvoleného doprovodu u porodu, nejčastěji otce dítěte. Ministerstvo pro svá rozhodnutí nemá žádné podklady a pouze přebírá požadavky, které si diktuje skupinka vlivných porodníků. Ministerstvo sice včera večer plošný zákaz doprovodu u porodu zrušilo, respektive jej s účinností od 16. 4. 2020 nahradilo podmínkami pro výjimku ze zákazu, nicméně opět jde částečně o nepřiměřené opatření. Budeme proto trvat na tom, aby všechny zákazy byly přezkoumány soudem, jak zaručuje Listina základních práv a svobod.

V ústavní stížnosti namítáme, že mimořádnými opatřeními došlo k zásahu do těchto práv:

  • Do práva rodiček na ochranu před nelidským a ponižujícím zacházením ze strany personálu, kterou jí může zajistit právě doprovod. Tuto problematiku srozumitelně vysvětluje advokátka Adéla Hořejší v rozhovoru „Otec u porodu je kontrola. Porodnice zneužívají své moci“. Větší výskyt porodnického násilí zaznamenáváme i my, například jde o případ ženy, kterou personál násilím přinutil rodit v poloze na zádech namísto jí preferované polohy. Pro sběr porodních svědectví vznikla i facebooková událost.
  • Do práva obou rodičů na respektování soukromého a rodinného života a do jejich rodičovských práv.

Upozorňujeme na to, že i když je potřeba vzít v potaz zájem na ochranu zdraví rodiček, dětí a personálu, tohoto cíle lze dosáhnout i jinými způsoby než plošným zákazem přítomnosti doprovodu u porodu. Navíc do práva na zdraví rodiček a novorozenců zasahuje samotný zákaz doprovodu u porodu, protože na základě studií to vede k častějším komplikacím, na což kromě nás upozorňovala řada organizací ve svých otevřených dopisech (Unie porodních asistentek, organizace sdružující duly, Česká ženská lobby).

Zákaz byl navíc ministerstvem učiněn bez jakýchkoli odborných podkladů. Na naši žádost o informace, na základě jakých podkladů ministerstvo zakázalo přítomnost doprovodu u porodu, nás ministerstvo odbylo jen obecným sdělením, že je „takřka notorietou, že šlo o reakci na aktuální nepříznivou epidemiologickou situaci stran šíření nového koronaviru a onemocnění COVID-19 v České republice a snahu minimalizovat rizika pro zdravotníky a další pacienty.“ Odpověď neobsahovala žádné konkrétní odborné podklady nebo stanoviska. „Slovo koronavirus se pro ministerstvo stalo odůvodněním jakéhokoliv zásahu do lidských práv a svobod bez ohledu na přiměřenost a odůvodněnost. Určující je, jaké zájmy mají osoby napojené na ministerstvo.“ komentuje přístup ministerstva právnička Ligy Zuzana Candigliota.

Za nepřiměřený považujeme i současný zmírněný zákaz, protože znemožňuje rodičce vybrat si jako doprovod i jinou zdravou osobu než partnera nebo osobu společně žijící v domácnosti, tedy například i jinou blízkou osobu nebo profesionálku, jako je soukromá porodní asistentka nebo vyškolená dula. Podle Světové zdravotnické organizace má být respektováno právo rodičky na doprovod k porodu dle vlastní volby.

S ohledem na zrušení mimořádného opatření, které zcela zakazovalo přítomnost doprovodu u porodu, a jeho nahrazení novým mírnějším opatřením, budeme ústavní stížnost doplňovat a navrhovat, aby Ústavní soud přezkoumal zpětně již zrušené plošné zákazy. Listina základních práv a svobod zaručuje právo na přezkum rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod a Městský soud v Praze přezkum ve správním soudnictví odmítl, proto jsme se obrátili s hromadnou stížností rovnou na Ústavní soud. Navrhovatelé, kteří neuspěli u Městského soudu v Praze, podali kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu.

Bližší informace poskytne:

Zuzana Candigliota, právnička Ligy a advokátka, tel. 607 005 043, e-mail: zuzana.candigliota@llp.cz

Městská policie Brno uznala pochybení – nelze bránit rodičům navštívit dítě v nemocnici

Minulý týden jsme informovali o tom, že Dětská nemocnice v Brně protiprávně znemožňuje rodičům navštívit hospitalizované děti za součinnosti se strážníky Městské policie Brno. Zatímco ředitel městské policie na základě stížnosti uznal pochybení a zjednal nápravu, Fakultní nemocnice Brno, pod kterou Dětská nemocnice spadá, se nepoučila a trvá na protiprávních podmínkách pro návštěvy dětských pacientů.

Na Ligu lidských práv se obrátila matka jednoho z hospitalizovaných dětí s prosbou o konzultaci ke svým stížnostem, a to jak proti postupu zdravotnického personálu, tak i strážníků městské policie. Ve stížnosti na strážníky namítala, že porušují práva rodičů a nezletilých pacientů tím, že rodičům zamezují ve vstupu do areálu nemocnice. Upozornila jak na zákonnou úpravu, tak i na mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví, které návštěvy nezletilých výslovně umožňují.

Nešlo o ojedinělý případ, jak upozornil Deník N a zpravodajský web Brněnská Drbna.

Ředitel Městské policie Brno Luboš Prchal stížnost velice rychle prošetřil a konstatoval, že názor prezentovaný strážníkem „byl špatný a v rozporu s platnou legislativou“ a ztotožnil se se stěžovatelkou, že není možné zakazovat návštěvy ve zdravotnických zařízeních u nezletilých pacientů. Dále dodal, že na to byli vedoucí revírů upozorněni, takže by se rodiče s tímto postojem již neměli setkat.

Naopak Dětská nemocnice zveřejnila prohlášení o umožnění návštěv nezletilých pacientů, z kterého ale vyplývá nepochopení práv dětí a rodičů a represivní přístup. Nejabsurdnější ze zveřejněných podmínek je možnost ošetřujícího lékaře „rozhodnout o zamítnutí návštěvy“, pokud pro zdraví a psychickou pohodu dítěte není vyžadován kontakt s blízkými osobami. Zákon přitom žádnou rozhodovací pravomoc lékařům nedává, naopak občanský zákoník svěřuje rozhodování o dítěti rodičům. Stejně tak jsou problematická další omezení rodičovských práv, která nemocnice zahrnula do podmínek.

Pokud se na nás obrátí další rodiče hospitalizovaných dětí, jejichž práva jsou porušována, jsme připraveni jim poskytnout právní pomoc. Naše poradna funguje i v dobách koronaviru.