Přemrštěná pokuta porodní asistentce byla prozatím zrušena

Ministerstvo zdravotnictví zrušilo medializované rozhodnutí o pokutě 120.000 Kč porodní asistentce Johance Kubaňové za to, že měla poskytovat péči při porodech doma. Věc se vrátila Krajskému úřadu Středočeského kraje k novému projednání. Ministerstvo shledalo vady jak v dokazování, tak i v právním hodnocení. Podle ministerstva nemůže být odborná první pomoc protiprávním jednáním.

Krajský úřad porodní asistentce vytýkal ve svém rozhodnutí z června 2018 zejména poskytování zdravotních služeb, které nebyly uvedeny v oprávnění o poskytování zdravotních služeb – vedení fyziologického porodu ve vlastním sociálním prostředí klientek. Na námitku porodní asistentky, že poskytovala odbornou první pomoc a neodkladnou péči, úřad uvedl, že o první pomoc nejde v případě, kdy je pomoc dosažitelná obvyklým způsobem, ale rodička ji odmítá (odvoz do nemocnice, přivolání záchranné služby).

Obviněná porodní asistentka podala prostřednictvím Ligy lidských práv rozsáhlé odvolání, jehož hlavním argumentem bylo to, že péči poskytovala odborně, s pomocí potřebného vybavení a při respektování práv ženy a dítěte na zdravotní péči a etických principů a svého svědomí. Svou péčí zvyšovala bezpečí porodů. Taková péče nemůže být protiprávním jednáním.

Právní odbor ministerstva se ve svém rozhodnutí z listopadu 2018 neztotožnil s argumentací krajského úřadu. Podle ministerstva je vedení fyziologického porodu činnosti, pro niž jsou porodní asistentky odborně kvalifikovány a za stanovených podmínek i oprávněny. Poskytnutí odborné první pomoci v mezích odborností poskytovatele zdravotní služby nemůže být podle ministerstva protiprávním jednáním, a tedy ani přestupkem.

Podle ministerstva se krajský úřad nevypořádal s tím, zda obviněná překročila rámec odborné první pomoci a jaké zdravotní služby u porodů vůbec poskytovala. Krajský úřad nezjistil řádně skutkový stav, nevyslechl všechny svědky, ale také se v rozporu s judikaturou správních soudů nezabýval majetkovými a osobními poměry obviněné a tím, zda uložená pokuta pro ni nemá likvidační charakter.

Johanka Kubaňová k řízení uvádí: „Žena má svobodu volby místa porodu. Nemohu ji tedy nutit jít rodit do zdravotnického zařízení. Kdybych odešla od rodící ženy a u porodu s odmítnutím mé asistence pak nastaly komplikace, mohla bych čelit trestněprávnímu řízení za neposkytnutí péče a první pomoci. Ale ani etika mi nedovoluje opustit rodící ženu. Jsem přece porodní asistentka vyškolená právě k asistenci u porodu.“

Poskytování péče porodními asistentkami u porodů ve vlastním sociálním prostředí je v západních evropských zemích legální a výzkumy potvrzují, že je tento typ péče u žen s nízkým rizikem srovnatelně bezpečný pro dítě jako porod v nemocnici, ale je významně zdravotně výhodnější pro matky. Veřejnost vytvořila na podporu porodní asistentce web http://podporajohance.cza na její právní zastupování vybrala téměř 120 tis. Kč. Johanka Kubaňová zároveň před dvěma roky podala žalobu kvůli tomu, že jí správní orgány bez zákonného důvodu omezily oprávnění k poskytování zdravotních služeb tak, aby nemohla poskytovat péči u porodů.

Více informací poskytne:

Zuzana Candigliota, advokátka a právnička Ligy lidských práv, tel. 607 005 043, e-mail: zuzana.candigliota@llp.cz

Porodní asistentka čelí likvidační pokutě 120 tisíc korun

Liga lidských práv zastupuje bezplatně porodní asistentku, která čelí pokutě 120 tísíc korun za poskytování péče během porodů v domácím prostředí. V této kauze hájíme práva všech porodních asistentek v Česku – aby mohly ženám poskytovat komplexní péči v jejich sociálním prostředí včetně asistence u porodů doma a poskytnutí následné péče novorozencům, jak je to běžné v západní Evropě a jak doporučuje i Světová zdravotnická organizace.

Likvidační pokutu ji Krajský úřad Středočeského kraje vyměřil  za poskytování zdravotní péče během porodů v domácím prostředí. Tato praxe je přitom v západoevropských zemích legální a výzkumy potvrzují, že je tento typ péče u žen s nízkým rizikem srovnatelně bezpečný pro dítě jako porod v nemocnici, ale je významně zdravotně výhodnější pro matky.

Johanka Kubaňová k řízení uvádí: „Žena má svobodu volby místa porodu. Nemohu ji tedy nutit jít rodit do zdravotnického zařízení. Kdybych odešla od rodící ženy a u porodu s odmítnutím mé asistence pak nastaly komplikace, mohla bych čelit trestněprávnímu řízení za neposkytnutí péče a první pomoci. Ale ani etika mi nedovoluje opustit rodící ženu. Jsem přece porodní asistentka vyškolená právě k asistenci u porodu.“

Veřejnost vytvořila na podporu porodní asistentce web http://podporajohance.cza na její právní zastupování vybrala téměř 120 tis. Kč. Johanka Kubaňová zároveň před dvěma roky podala žalobu kvůli tomu, že jí správní orgány bez zákonného důvodu omezily oprávnění k poskytování zdravotních služeb tak, aby nemohla poskytovat péči u porodů.

 

Podniknuté kroky

  • červen 2018 – Krajský úřad Středočeského kraje vyměřil klientce pokutu ve výši 120 tisíc korun za poskytování zdravotní péče během porodů v domácím prostředí.
  • srpen 2018 – Klientka s pomocí Ligy lidských práv podala odvolání.
  • listopad 2018 – Ministerstvo zdravotnictví rozhodnutí úřadu zrušilo pro nedostatek důvodů a vrátilo mu věc k novému projednání.
  • říjen 2020 – Krajský úřad klientce vyměřil pokutu znovu, tentokrát ve výši 80 tisíc korun.

Právní pomoc pro porodní asistenku můžete podpořit v kampani Ligy lidských práv

 

Porodní asistentko, utíkej!

Krátké zamyšlení naší právničky Sandry Paškové pro emagazín a2larm.cz o historicky první pokutě za asistenci u domácího porodu.

Rok 2018 představuje historický milník porodní asistence v České republice. Krajský úřad Středočeského kraje udělil historicky první pokutu porodní asistentce za poskytování péče během porodu doma. A při zemi se rozhodně nedržel, pokuta ve výši 120 000 Kč je likvidační.

Kdo vlastně je porodní asistentka? Chce se mi odpovědět: štvaná zvěř. Porodní asistentka je odbornice na péči o zdravou ženu během těhotenství, porodu a šestinedělí. Její péče je kontinuální, založená na systému „one to one“ (během celého těhotenství a porodu o ženu pečuje jedna osoba). K tomu, aby péči mohla porodní asistentka vykonávat samostatně, musí jí být udělena registrace krajským úřadem. Předpisy upravující porodní asistenci nejsou zcela jednoznačné, ovšem troufám si říct, že ministerstvo zdravotnictví se rozhodlo pořádně je ohnout. A krajské úřady kráčí v jeho stopách, což není nijak překvapivé.

Domácí porod je podle ministerstva riziko. Proč se tedy snaží zamezit zdravotníkům, aby toto riziko snižovali?

Tak začaly i peripetie porodní asistentky Johanky Kubáňové. V roce 2015 obdržela omezenou registraci s dovětkem „vyjma vedení fyziologického porodu“. Přistoupíme-li na to, že krajský úřad je oprávněn porodní asistentku takto omezit, může Johanka Kubáňová ženám poskytovat péči s výjimkou vedení porodu. Otázky, kde je jeho hranice a zda může s ženou trávit první dobu porodní doma, či nikoli, nebyly krajský úřad ani ministerstvo zdravotnictví s to zodpovědět. Porodní asistentky tak zůstávají v nejistotě. Ostatně ani do porodnic ženy neodjíždějí hned na začátku porodu, a pokud ano, jsou často odeslány domů. Z toho lze vyvodit, že trávit první dobu porodní doma není rizikové – a už vůbec ne s odbornicí. Porodní asistentka tedy nadále poskytovala ženám péči před samotným porodem i po něm. Největší dilema nastává ve chvíli, kdy žena odmítne na závěr porodu odjet do porodnice. Porodní asistentka v tu chvíli musí řešit hned několik zásadních právních i morálních otázek. Někteří však mají jasno.

Mají ženy rodit doma samy?

Je opravdu cílem Ministerstva zdravotnictví ponechat rodící ženy bez péče a donutit porodní asistentky, aby ve chvíli samotného narození dítěte, tedy když jsou nejvíce potřebné, odešly v obavě, že by mohly porušit předpisy? Nebo jen ministerští úředníci nedomysleli důsledky svého postoje k domácím porodům? Tento postoj lze shrnout takto: Ženy mohou rodit doma, ale samy.

Absurditu celé situace nelze vyjádřit lépe, než to v crowdfundingové kampani na právní zastupování učinila sama Johanka Kubáňová: „Jsem tedy v paradoxní a neřešitelné situaci: Když se žena rozhodne při započetí svého porodu neodejít do zdravotnického zařízení a já od ní odejdu, čelím trestní odpovědnosti i občanskoprávní odpovědnosti, prohřešuji se i proti zákonu o zdravotních službách, v neposlední řadě čelím i vlastnímu etickému přesvědčení. A když u ženy zůstanu, čelím zase přestupkovému řízení.“

Částka na právní zastupování pokutované porodní asistentky byla vybrána v rekordním čase, stačil jediný den. Lidé přispívají dále, čímž nejen že vyjadřují podporu Johance Kubáňové, ale také tím dávají najevo, že si přejí zrušení absurdních omezení porodní asistence.

Jaký cíl vlastně ministerstvo zdravotnictví svými regulacemi sleduje? Zamýšlím se nad tím od doby, kdy začalo omezovat registrace porodních asistentek a současně tvrdit, že porod doma je legitimní volbou ženy. A abych nezapomněla: jde prý o ochranu dětí. Domácí porod je podle ministerstva riziko. Proč se tedy snaží zamezit zdravotníkům, aby toto riziko snižovali? Něco mi zřejmě uniká.

Společensky škodlivé jednání

Johanka Kubáňová se měla dopustit přestupku, tedy protiprávního jednání, jehož znakem je společenská škodlivost. Právě ta však v tomto případě chybí. Odborně poskytnutou péči od vysokoškolsky vzdělané odbornice na vedení fyziologického porodu nelze označit za společensky škodlivou. Žena, která se rozhodne přivést své dítě na svět v domácím prostředí, má právo na zdravotní péči a stejně tak i novorozenec. A tak si troufám říct, že jediného škodlivého jednání se dopouští ministerstvo zdravotnictví, když svým výkladem znemožňuje asistenci u domácích porodů, čímž vystavuje rodičky i jejich děti mnoha rizikům.

Volba místa a způsobu porodu je často důsledkem traumatického zážitku spojeného s porodnickým násilím, jindy vychází z přesvědčení rodičky. Žen, které hledají porodní asistentku, je mnoho a ani po regulačních opatřeních ministerstva zdravotnictví jich zřejmě neubývá. A tak nezbývá než ministerským úředníkům vysvětlit, že porodní asistentky tu nejsou od toho, aby přesvědčovaly ženy, že by neměly rodit ve zdravotnickém zařízení, ale aby pomáhaly těm, které se pro domácí porod svobodně rozhodnou. Sledují tedy legitimní cíl: ochranu žen a dětí. Můžeme jen doufat, že nám nezačnou utíkat tam, kde si jejich práce váží.

Autorka je právnička Ligy lidských práv.

První pokuta za domácí porody. Asistentka má platit 120 tisíc

Ve sporu, zda v Česku umožnit vedení plánovaných domácích porodů vyškoleným porodním asistentkám, padla první pokuta pro jednu z nich. Hana Johanka Kubaňová má podle rozhodnutí Středočeského kraje platit 120 tisíc korun za několik porodů, u kterých od roku 2016 asistovala. K jednomu nechala přivolat záchranku, novorozence sama úspěšně resuscitovala.

(Pokračování textu…)

Co si ještě necháte líbit?

Víte, na co všechno má policista právo při silniční kontrole? Jaké doklady může vyžadovat k předložení městský strážník?

Doklad o pojištění odpovědnosti vozidla nebo potvrzení prokazující zdravotní způsobilost seniora nechte v kapse. Městskému strážníkovi do něj totiž vůbec nic není. Stejně tak ani celníkovi. Jediné, co od vás mohou oba vyžadovat, je řidičský průkaz a malý techničák alias osvědčení o registraci vozidla.

Že jste to až dosud nevěděli a poctivě přichystávali všechny dokumenty? Vůbec se nedivíme, málokdo z českých motoristů čte pořádně předpisy a zná všechny povinnosti. Ale tím se zkracujete o svá práva. Samozřejmě nechceme, abyste se nyní houfně hádali s policistou při každé silniční kontrole, ale chtějte důsledně vědět, co jste udělali – a především jaký je za to trest. Běžně se nás ptáte, kolik bodů hrozí za přestupek, který jste už policistovi odkývali.

Neznalost vychází i z toho, že běžný řidič se dostane do kontaktu s policistou či strážníkem jen při silniční kontrole. „Lidé se o právní problematiku nezajímají, pokud zrovna neřeší související problém,“ krčí rameny i Zuzana Candigliota, právnička Ligy lidských práv.

Občanku doma

Stačí zůstat hned u dokladů, abychom si ukázali, na co policista má, či nemá nárok. Jestliže chce vidět občanský průkaz při běžné silniční kontrole, zeptejte se jej proč. Stačí se totiž podívat do silničního zákona, kde se dočteme, že šofér má mít u sebe řidičský průkaz, osvědčení o registraci a doklady o pojištění odpovědnosti a zdravotní způsobilosti. O občance nikde ani slovo.

Kdy tedy musíte předložit občanský průkaz? Jedině tehdy, když vás policista přímo vyzve k prokázání totožnosti. A ze zákona o policii zase vyplývá, že souhrn možností je přísně taxativní. Patří sem třeba podezření ze spáchání trestného činu nebo správního deliktu, hledání pohřešované osoby či plnění jiného úkolu, pokud je to nezbytné k ochraně bezpečnosti osob a majetku, veřejného pořádku nebo pro předcházení trestné činnosti. Výčet sice suchopárný, ale jednoznačný.

A napadlo vás vůbec, proč policistovi nestačí při kontrole řidičák? Není na něm totiž adresa trvalého bydliště, která rovněž patří do pomyslné kolonky „Nutné“ ve sloupku „Prokázání totožnosti“. Platí pak ještě jedno pravidlo, a to že rozsah a způsob zjišťování osobních údajů musí být přiměřený účelu zjišťování totožnosti.

Nevrátí

Typickým důkazem neznalostí, a to i našich novinářských kolegů, je taneček kolem nedávno medializovaného výroku ombudsmana na adresu městských strážníků. Ti totiž podle něj nemají právo pokutovat za jízdu na červenou.

A hned se rozjel kolotoč dohadů, kdo a jaký má nárok na vrácení zaplacených peněz a umazání bodů. Nechme stranou fakt, že i podle dalších právníků toto právo měšťákům skutečně nepřísluší (coby mylný výklad příkazu „Stůj“ jako vjezdu do míst, kde je to zakázáno), a zaměřme se na ony zaplacené pokuty.

„Když řidič na místě zaplatí a pak si to rozmyslí nebo zjistí, že policisté neměli pravdu, má smůlu a už s tím prakticky nic neudělá,“ objasňuje podstatu problému právník Tomáš Beran. Připomíná sice, že lze iniciovat takzvané přezkumné řízení, ale na jeho zahájení není právní nárok. A v praxi se ukazuje, že jde o zdlouhavou a otravnou akci, které je lepší se vyhnout. Takže se žádné hromadné vracení peněz ani bodů nekoná.

Češi se na silnicích obecně málo hlásí o svá práva. Než aby se s policisty dohadovali a postoupili věc do správního řízení, kde už hrozí vyšší tresty při neúspěchu, raději sklapnou paty, odkývají vše na místě a jdou si zanadávat do hospody. Dokládají to policejní statistiky, kdy za loňský rok bylo vyřešeno na místě 525 790 přestupků a jen 76 566 bylo oznámeno správním orgánům k dalšímu řešení.

Hned pryč

Našli jste na autě botičku a čekáte už tři hodiny na policistu či strážníka, než přijedou a sundají ji z kola? Tak se braňte! Oba jsou totiž povinni odstranit bez zbytečného odkladu tento prostředek k zabránění odjezdu. „Nadměrně a bezúčelně nesmí omezovat vozidlo, pokud se řidičem spáchaný přestupek projedná v blokovém řízení, nebo policie zjistí řidičovou totožnost,“ radí Liga lidských práv ve své publikaci Jak si počínat v kontaktu s policistou a strážníkem. Tento manuál rad a návodů, jak jednat mimo jiné i při silniční kontrole, si můžete sami zdarma stáhnout ze stránek Ligy.

A to není všechno. „Povinnost policistů odstranit botičku platí i v případě, kdy řidiče na místě nezjistí,“ doplňuje právník Tomáš Beran s odkazem na znění zákona, kdy tak musí učinit „po provedení úkonů nezbytných ke zjištění totožnosti takové osoby“ (§ 36 odst. 3 zákona č. 273/2008 Sb.). Že se tak v praxi neděje? Nesmíte si nechat všechno líbit.

Kočárkový test

A víte, kdy vám vůbec mohou strážci zákona nasadit botičku? Podle zákona o Policii ČR či o obecní policii tak lze učinit v případech, kdy vozidlo stojí na místě, kde nemůže, a řidič není zrovna přítomný. Současně ale nesmí překážet silničnímu provozu.

Jinými slovy – pokud zaparkujete na chodníku a okolo projde i maminka s kočárkem a po druhé straně projede tramvaj, dostanete botičku. Jestliže by musel chodec vstupovat do vozovky nebo by mlékaři nemohli zavézt samoobsluhu, auto hledejte na odstavném parkovišti (neplatí pro vozidlo invalidy). Pak je to ještě dražší.

Á propos, osobu blízkou v tomto případě ani nezkoušejte, u botičky totiž nefunguje. A to ani přes obecně platné pravidlo, že náklady spojené s jejím přiložením a odstraněním hradí řidič. „Ale pokud je neznámý, platí je provozovatel vozidla, což je většinou vlastník, zatímco řidičem v konkrétním případě může být třeba jeho rodinný příslušník,“ varuje Liga lidských práv.
Když vám botičkou či odtahem vozidlo poškodí, řešte to hned na místě.

Prohledat, najít!

V řidičském životě se můžete setkat i s horšími situacemi než botičkou za neoprávněné parkování. Třeba příkazem k ohledání vozidla. Víte vůbec, v jakých případech a kdo má právo tak učinit?

Stejně jako domovní prohlídka není ani kontrola interiéru auta samozřejmě samo sebou. Ale de facto stačí, abyste se policistovi v něčem znelíbili a on nabyl dojmu, že převážíte cokoliv nezákonného. Auto smí prohledat, i pokud pronásleduje pachatele trestného činu a má důvod domnívat se, že je ve vozidle, stejně tak i věci související s trestným činem (i pašování, drogy, jedy a tak dále). Prostě stačí jakákoliv domněnka, že je auto nějak spojeno s trestným činem – ať už jako kradené nebo třeba figurovalo při nehodě se zraněním.

A pozor – policista dokonce může použít i sílu, aby se dostal tam, kam potřebuje, když nemá jinou možnost. Ale platí tady zásada přiměřenosti. Pokud spolupracujete, rozhodně by neměl nic poškodit. Nahlížet může i do zavazadel. Tohle všechno neplatí pro městského strážníka. Ten nemá žádné právo prohledat vozidlo. A je toho ještě dost, co nemůže – například zadržet řidičský průkaz.

Zaplať, jinak neodjedeš!

Málokdo to ví, ale i čeští policisté mají právo vybírat kauce. A rozhodně ne malé. Nebo u sebe snad běžně nosíte pět až padesát tisíc korun?

Je to v případech, kdy má policista konkrétní důvod, že byste se vyhýbali projednání. Maximální výše však může dosahovat jen nejvyšší hrozící pokuty za toto jednání. „Vybírání od Čechů s trvalým pobytem na území ČR je prakticky vyloučeno,“ vysvětluje právník Beran s odkazem na podmínku důvodného podezření, že se bude motorista řízení vyhýbat. „Nedovedu si představit, jak by to policisté ve standardním případě odůvodnili,“ dodává. Připouští ale, že jisté riziko hrozí za situace, kdy bude řidič vykřikovat, že „jim na to kašle“.
V případě cizinců jde však o jinou situaci, kterou policisté zdůvodní mnohem snadněji.

Víte, že… … za loňský rok bylo dopravními policisty zjištěno celkem 602 356 přestupků řidičů motorových vozidel a 17 233 dopravních přestupků ostatních účastníků silničního provozu? Naproti tomu strážníci obecních policií projednali 574 438 přestupků proti bezpečnosti silničního provozu. K tomu pak dalších šedesát tisíc zaviněných překročením maximální dovolené rychlosti. … strážníci obecních policií loni vydali na čtyřicet tisíc rozhodnutí o odstranění vo zidel a skoro šest set hledaných aut nalezli? související problém. V zahraničí je to stejné. nezajímají, pokud zrovna neřeší Ani ne. Spíše se lidé obecně o právní problematiku než ostatní národy? Máte dojem, že Češi znají svá práva méně ale máme i takové zkušenosti. Dochází k tomu spíše při jiných situacích, kontrolách? zmíněného policejního násilí při silničních Obrací se na vás někdo se zkušeností a strážníkem. například neznají rozdíly mezi policistou řekne, je bráno jako důkaz. Lidé také násilí. Vadí nám třeba, že cokoliv strážník Chtěli jsme ukázat na problém policejního Proč jste vydali tuto publikaci? s policistou a strážníkem počínat při kontaktu publikace Jak si práv a spoluautorku právničku Ligy lidských …

Tři otázky pro…
… Zuzanu Candigliotu, právničku Ligy lidských práv a spoluautorku publikace Jak si počínat při kontaktu s policistou a strážníkem

*Proč jste vydali tuto publikaci?

Chtěli jsme ukázat na problém policejního násilí. Vadí nám třeba, že cokoliv strážník řekne, je bráno jako důkaz. Lidé také například neznají rozdíly mezi policistou a strážníkem.

*Obrací se na vás někdo se zkušeností zmíněného policejního násilí při silničních kontrolách?

Dochází k tomu spíše při jiných situacích, ale máme i takové zkušenosti.

* Máte dojem, že Češi znají svá práva méně než ostatní národy?

Ani ne. Spíše se lidé obecně o právní problematiku nezajímají, pokud zrovna neřeší související problém. V zahraničí je to stejné.

Nevypovídat

Znalost práv se v českém prostředí smrskla na známé výmluvy na osobu blízkou.

„Nikdy jsem toho nevyužil a nehodlám se k tomu snížit,“ zní typická odpověď v malé anketě. „Každý by si měl nést zodpovědnost za své činy,“ říkají jiní. Nechceme jim brát přesvědčení, skutečně tohoto institutu lze zneužít. Jenže mince má i druhou stranu.

Sledujete detektivky, kde vždy po lapení pachatele zazní „Máte právo nevypovídat“? Ony výmluvy na osobu blízkou se totiž vážou k nezadatelnému právu nemluvit, pokud by to poškodilo jak osobu blízkou, tak i samotného podezřelého. Zkrátka jestliže nemá orgán činný v přestupkovém či trestním řízení dost důkazů, neservírujte mu výpovědí dobrovolné přiznání. Byť třeba jen k tomu, že jste na osmdesátce jeli o deset víc. Než nám napíšete nesouhlasné dopisy, zkuste se nad tím aspoň zamyslet…

Článek byl pulikován dne 13. 6. 2011 v časopise Svět motorů.