Pondělí, 15. srpna 2022Aktuality, Tiskové zprávy
Otevřený dopis – Vyhodnocení efektivity zákona o odškodnění za protiprávní sterilizace půl roku po nabytí jeho účinnosti
Vážený pane předsedo vlády, vážený pane ministře zdravotnictví,
dovolte nám, abychom se na Vás obrátili s následujícím sdělením. Považujeme za mimořádně dobrou zprávu, že se Česká republika rozhodla čelit tváři v tvář krutým praktikám protiprávních sterilizací žen, a to přijetím příslušného zákona s drtivou podporou poslanců i senátorů Parlamentu ČR.
Ženy, které se staly obětmi těchto praktik, jež mají kořeny hluboko v totalitě, bojovaly dlouhých 18 let za spravedlnost. Mnoho z nich je dnes v pokročilém věku a v křehkém zdravotním stavu. Tyto ženy a jejich podporovatelé si velice váží tohoto odvážného rozhodnutí společenské vůle vyrovnat se s minulostí. Jsme hrdi, že Česká republika dokázala přijmout rozhodnutí o jejich odškodnění a zařadit se tím po bok vyspělých demokracií jako je například Švédsko. Pevně věříme, že se rozhodnutí českých zákonodárců stane inspirací pro další země, kde se oběti podobných praktik dodnes nemohly domoci spravedlnosti.
Zákon o odškodnění je v účinnosti již více než 6 měsíců. Naše prvotní hodnocení jeho účinnosti ovšem vede kromě uvedených přínosů i k vážným obavám o dílčí selhání při jeho praktické implementaci. Obracíme se na Vás jménem obětí, které jsou nyní kvůli výkladu a aplikaci předmětného zákona v nejistém postavení.
Hlavní problémy
- U většiny žádostí o odškodnění není splněna lhůta daná zákonem pro jejich vypořádání a řízení se protahuje na více měsíců, než kolik stanoví zákon. To samo o sobě podkopává víru žadatelek v tento proces.
- Ačkoliv přijatý zákon výslovně umožňuje i jiné důkazy než zdravotnickou dokumentaci, nejsou nám známy takové případy, kde by jiný důkaz byl uznán. To znamená, že žadatelky, jejichž dokumentace byla skartována, odškodnění zatím nezískávají, a to ani v případě, že šlo o skartaci v rozporu se zákonem nebo byly dokumentace ztraceny či zničeny. Zákon přitom přiznává odškodnění za protiprávní sterilizace již od roku 1966.
K 31. 5. 2022 bylo podáno 261 žádostí a rozhodnuto 74. Z výše uvedených důvodů však bylo úspěšných pouze 35 z těchto rozhodnutých žádostí, což je méně než polovina.
Navrhovaná řešení
K nápravě stávajícího neutěšeného stavu by pomohla změna v provádění zákona v následujících bodech:
- Při posuzování jednotlivých žádostí zodpovědnými úředníky mít na paměti účel odškodňovacího zákona a nepostupovat při posuzování žádostí ryze formalisticky. Není chybou žadatelek, že České republice trvalo přijetí odškodňovacího mechanismu tolik let, že jsou jejich zdravotnické dokumentace nenávratně skartovány nebo jinak poškozeny.
- Dodržování lhůty pro vyřízení žádostí (tj. do 60 dní, jak předepisuje zákon).
- Přijetí metodiky pro určení, zda nepřímý důkaz nemůže stačit k uznávání nároku, by rovněž přispělo k řešení současných problémů. Touto problematikou se již dříve zabýval veřejný ochránce práv v Závěrečném stanovisku z roku 2005.
- Navázání intenzivnější spolupráce s odborníky z občanské společnosti, kteří se tématem dlouhodobě zabývají. O tuto formu spolupráce doposud ministerstvo nejevilo dostatečný zájem.
Jsme přesvědčeni, že Vaše osobní angažmá pomůže současný neuspokojivý stav vyřešit a stát se inspirací ve společenství demokratických zemí, mezi které právem patříme.
Podepsáni:
Gwendolyn Albert, lidskoprávní aktivistka a překladatelka
Alena Drbohlavová Gronzíková, IQ Roma servis, z.s., občanská členka Rady vlády pro záležitosti romské menšiny
Fedor Gál, sociolog
Monika Granja, Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové
Elena Gorolová, Spolek žen obětí protiprávní sterilizace
Lenka Hečková, ČOSIV, z.s.
Jan Husák, občanský člen Rady vlády pro záležitosti romské menšiny
Božena Jirků, Nadace Charty 77
Ðorđe Jovanović, President of the European Roma Rights Centre
Michal Miko, RomanoNet, z.s.
Ankó Orsós, Amrita OBK Association
Ruben Pellar, překladatel
Čeněk Růžička, Výbor pro odškodnění romského holocaustu v ČR
Zdeněk Ryšavý, ROMEA, o.p.s.
Marta Smolíková, Otevřená Společnost, o.p.s.
Hana Stelzerová, Česká ženská lobby, z.s.
Monika Šimůnková, zástupkyně ombudsmana
Anna Štefanidesová, Liga lidských práv
Kumar Vishwanathan, Vzájemné soužití, o.p.s.
Ladislav Zamboj, Poradna pro občanství/Občanská a lidská práva, z.s.
Otevřený dopis ve formátu PDF:
Otevřený dopis obecná verze
Otevřený dopis ministru zdravotnictví
Otevřený dopis předsedovi vlády
Pro více informací můžete kontaktovat právničku Annu Štefanidesovou na tomto e-mailu: anna.stefanidesova@llp.cz
Úterý, 7. září 2021Tiskové zprávy
Dnes už 6letý Honzík, kterému ochrnula polovina tváře po povinném očkování v kojeneckém věku, má díky Nejvyššímu soudu šanci na spravedlivou náhradu újmy. Nejvyšší soud odmítl argumentaci Obvodního soudu pro Prahu 2 a Městského soudu v Praze, že v českém právním řádu chybí úprava odpovědnosti státu za újmu způsobenou povinným očkováním. Rozsudky nižších soudů zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Chlapec byl očkován druhou dávkou hexavakcíny a újma mu vznikla v roce 2015. Jenže ještě předtím byl přijat nový občanský zákoník, který z toho starého již nepřevzal objektivní odpovědnost poskytovatelů zdravotních služeb za újmu způsobenou očkováním. Vzniklo tak právní vakuum, během kterého žádný subjekt nebyl výslovně za újmu odpovědný až do roku 2020, kdy byl přijat zákon o náhradě újmy způsobené povinným očkováním. Zároveň ale od roku 2001 je součástí ústavního pořádku Úmluva o biomedicíně, která zakotvuje právo každého, kdo utrpí újmu způsobenou zákrokem, na spravedlivou náhradu škody.
Nejvyšší soud ve složení soudců Roberta Waltra, Martiny Vršanské a Petra Vojtka v rozsudku uvedl: „Dovolací soud pokládá za nepřijatelné, nespravedlivé a diskriminující, aby se poškozeným, u nichž vznikla újma do 31. 12. 2013 a poté od 8. 4. 2020, náhrady újmy na zdraví dostalo, zatímco újma vzniklá v mezidobí mezi těmito daty by odškodněna nebyla, a to jen proto, že zákonodárce opomněl jejich nároky upravit. Dovolací soud se proto zabýval otázkou, zda a na základě čeho lze dovodit odpovědnost žalované za újmu způsobenou povinným očkováním od 1. 1. 2014 do 7. 4. 2020.“
Odpovědnost státu pak Nejvyšší soud dovodil právě z Úmluvy o biomedicíně a z výkladu překlenujícího mezeru v zákoně, a to tak, že se na případ Honzíka použije zákon o odpovědnosti státu účinný od roku 2020.
Případ se tak vrací zpět k Obvodnímu soudu pro Prahu 2, který se bude zabývat důvodností uplatněného nároku dle později přijatého odškodňovacího zákona. Nezletilý Honzík ale zatím rozhodně nemá vyhráno, a to ze dvou důvodů:
- Ministerstvo zdravotnictví i navzdory stanovisku ošetřujících lékařů nezletilého popírá souvislost újmy s očkováním a
- zákon také drasticky omezuje případy, které mají být odškodněny, o čemž jsme informovali zde.
Zdravotní újma nezletilého Honzíka je trvalá, ochrnutí poloviny tváře mu zabraňuje dovírat oko, které se tak musí několikrát denně vykapávat a je náchylné na infekce. Dále má chlapec potíže při jídle a při vyslovování.
Za to, že osoby poškozené povinným očkováním v letech 2014-2020 byly až do dnešního rozhodnutí Nejvyššího soudu vyloučeny z nároku odškodnění, je odpovědný ministr zdravotnictví Adam Vojtěch, který byl v čele ministerstva od konce roku 2017 do září 2020. Z důvodové zprávy k zákonu vyplývá, že o tomto lidskoprávním deficitu zákona ministerstvo vědělo, přesto ho ignorovalo.
Popis celého případu naleznete zde.
Více informací poskytne: Zuzana Candigliota@llp.cz
Čtvrtek, 6. prosince 2018Tiskové zprávy
Ministerstvo zdravotnictví zrušilo medializované rozhodnutí o pokutě 120.000 Kč porodní asistentce Johance Kubaňové za to, že měla poskytovat péči při porodech doma. Věc se vrátila Krajskému úřadu Středočeského kraje k novému projednání. Ministerstvo shledalo vady jak v dokazování, tak i v právním hodnocení. Podle ministerstva nemůže být odborná první pomoc protiprávním jednáním.
Krajský úřad porodní asistentce vytýkal ve svém rozhodnutí z června 2018 zejména poskytování zdravotních služeb, které nebyly uvedeny v oprávnění o poskytování zdravotních služeb – vedení fyziologického porodu ve vlastním sociálním prostředí klientek. Na námitku porodní asistentky, že poskytovala odbornou první pomoc a neodkladnou péči, úřad uvedl, že o první pomoc nejde v případě, kdy je pomoc dosažitelná obvyklým způsobem, ale rodička ji odmítá (odvoz do nemocnice, přivolání záchranné služby).
Obviněná porodní asistentka podala prostřednictvím Ligy lidských práv rozsáhlé odvolání, jehož hlavním argumentem bylo to, že péči poskytovala odborně, s pomocí potřebného vybavení a při respektování práv ženy a dítěte na zdravotní péči a etických principů a svého svědomí. Svou péčí zvyšovala bezpečí porodů. Taková péče nemůže být protiprávním jednáním.
Právní odbor ministerstva se ve svém rozhodnutí z listopadu 2018 neztotožnil s argumentací krajského úřadu. Podle ministerstva je vedení fyziologického porodu činnosti, pro niž jsou porodní asistentky odborně kvalifikovány a za stanovených podmínek i oprávněny. Poskytnutí odborné první pomoci v mezích odborností poskytovatele zdravotní služby nemůže být podle ministerstva protiprávním jednáním, a tedy ani přestupkem.
Podle ministerstva se krajský úřad nevypořádal s tím, zda obviněná překročila rámec odborné první pomoci a jaké zdravotní služby u porodů vůbec poskytovala. Krajský úřad nezjistil řádně skutkový stav, nevyslechl všechny svědky, ale také se v rozporu s judikaturou správních soudů nezabýval majetkovými a osobními poměry obviněné a tím, zda uložená pokuta pro ni nemá likvidační charakter.
Johanka Kubaňová k řízení uvádí: „Žena má svobodu volby místa porodu. Nemohu ji tedy nutit jít rodit do zdravotnického zařízení. Kdybych odešla od rodící ženy a u porodu s odmítnutím mé asistence pak nastaly komplikace, mohla bych čelit trestněprávnímu řízení za neposkytnutí péče a první pomoci. Ale ani etika mi nedovoluje opustit rodící ženu. Jsem přece porodní asistentka vyškolená právě k asistenci u porodu.“
Poskytování péče porodními asistentkami u porodů ve vlastním sociálním prostředí je v západních evropských zemích legální a výzkumy potvrzují, že je tento typ péče u žen s nízkým rizikem srovnatelně bezpečný pro dítě jako porod v nemocnici, ale je významně zdravotně výhodnější pro matky. Veřejnost vytvořila na podporu porodní asistentce web http://podporajohance.cza na její právní zastupování vybrala téměř 120 tis. Kč. Johanka Kubaňová zároveň před dvěma roky podala žalobu kvůli tomu, že jí správní orgány bez zákonného důvodu omezily oprávnění k poskytování zdravotních služeb tak, aby nemohla poskytovat péči u porodů.
Více informací poskytne:
Zuzana Candigliota, advokátka a právnička Ligy lidských práv, tel. 607 005 043, e-mail: zuzana.candigliota@llp.cz
Čtvrtek, 6. září 2018Aktuality
Dnes jsme předali ministrovi zdravotnictví Adamu Vojtěchovi „Petici za práva rodiček, zdraví a bezpečí při porodu“ s více než 5.000 podpisy. Následně s ministrem proběhla diskuze na téma porodních domů, do které se kromě právničky Ligy lidských práv a iniciátorky petice Zuzany Candigliota přišly zapojit také Markéta Pavlíková, biostatistička, Marie Vnoučková, porodní asistentka, Kateřina Hájková Klíčová, ředitelka Unie porodních asistentek, a Eliška Vlasta Kupšovská, provozovatelka webu ambulantniporod.cz a mapy porodních asistentek.
Setkání proběhlo jako reakce na nedávné vyjádření ministra na facebooku, že nepodporuje vznik porodních domů z důvodu negativního postoje „odborné veřejnosti“. Ministr se takto vyjádřil v souvislosti s projednáváním podnětu k porodním domům na jednání vlády, který zpracovala právnička Zuzana Candigliota v rámci Pracovní skupiny pro porodnictví při Radě vlády pro rovnost žen a mužů. Podnět přitom nepožadoval zřizování porodních domů, ale revizi současné právní úpravy, která brání vzniku porodních domů a obsahuje na základě tlaku lékařů nesplnitelné požadavky.
Účastnice schůzky vysvětlovaly panu ministrovi, kdo je to porodní asistentka a jaké má kompetence, co je to kontinuální péče porodní asistentky a její výhody, co je to porodní dům, jak funguje a jaké má výsledky v zahraničí. Hlavní slovo měla Markéta Pavlíková, která ministra seznámila s výsledky vědeckých studií a zahraniční praxí. Zuzana Candigliota ministrovi vysvětlila, v čem spatřuje vady současné vyhláškové úpravy porodního domu – omezení základních práv rodiček, dětí a porodních asistentek pouhou vyhláškou a přijetí úpravy bez přizvání porodních asistentek.
Pan ministr měl řadu dotazů, např. co je špatně na současné právní úpravě, proč ženám nestačí možnost ambulantního porodu, proč mají některé organizace porodních asistentek jiné názory aj. Také informoval, že podnět k porodním domům byl schválen a že se ministerstvo bude provádět analýzu k porodním domům. To byla překvapivá informace, protože podle dostupných informací na webu Úřadu vlády byl naopak materiál stažen z programu jednání.
Schůzku uzavřela právnička Ligy tím, že systém porodní péče je založen na představě lékařů, co je pro ně optimální, a pokud se to některým ženám nelíbí, tak jim lékaři a stát brání zajistit si jiný typ péče, i kdyby si péči chtěly uhradit ze svého. Tím jsou trestány a je to také v rozporu s deklarovaným cílem bezpečí rodiček a dětí.
Podklady, které byly předány ministrovi:
