Odebrání dítěte z péče rodičů s mentálním a jiným zdravotním postižením

Čtvrtek, 6. srpna 2020Poradna, Práva dětí a rodina

Rodiče s mentálním či jiným zdravotním postižením jsou skupinou rodičů, u kterých dochází častěji k odebírání dětí z péče. Důvodem přitom nemusí být neschopnost či nezájem rodičů řádně pečovat o své děti, nýbrž pouhý fakt, že rodiče má duševní onemocnění nebo jiné zdravotní postižení. Stát v těchto případech ne vždy zohledňuje nejlepší zájem dítěte jako přední hledisko ve věcech týkajících se dětí, jehož jednou složkou je zachování rodinného prostředí.

V následujícím textu vám stručně představíme současné právní výklady k této problematice a poradíme, jak postupovat, pokud vy nebo vaši blízcí budete ohroženi nepřiměřeným postupem státu a odebráním dítěte.

Při příchodu dítěte na svět mohou rodiče doprovázet pocity pochybnosti, strachu a nejistoty ohledně jejich schopnosti řádně svého potomka vychovávat. U rodičů se zdravotním postižením mohou být tyto pocity ještě o něco vyšší. Často se pak stává, že když se orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) o těchto rodičích s mentálním (a jiným) postižením dozví, automaticky na soud podá návrh na předběžné opatření, v důsledku něhož je dítě rodičům odebráno a umístěno do náhradní rodinné péče, nebo hůř – do kojeneckých ústavů, příp. do jiných zařízení ústavní výchovy. Přesný počet takto odebíraných dětí nám není znám, ale v ČR je každoročně z rodin odebíráno celkem přes 3.500 dětí.

Ústavní soud k tomuto konstatoval, že „vazba mezi matkou a dítětem je jedním z prvořadých předpokladů vývoje lidského jedince a porušení tohoto spojení zákon umožňuje pouze v případě absolutní absence péče či její naprosté nedostatečnosti a jen, je-li dítě bezprostředně ohroženo“ (Nález Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 2244/09).

Podobně se k tomuto tématu vyjádřil i Nejvyšší soud, který mimo jiné řekl, že stát by se nejprve měl snažit rodině poskytnout dostatečnou podporu v péči o dítě a odebrání dítěte by mělo být až poslední možností. Takovou podporou může být např. zajištění bydlení a zprostředkování dalších sociálních služeb. K této otázce se vyjádřil i Evropský soud pro lidská práva, který v rozsudku Kutzner proti Německu také řekl, že stát musí přijmout nejprve méně závažná opatření, než přistoupí k odebrání dítěte. Jde hlavně o podporu rodičů a prevenci problémů ve výchově.

Úmluva o právech osob se zdravotním postižením v čl. 23 odst. 4 hovoří o tom, že dítě nesmí být rodičům odebráno pouze z důvodu jejich zdravotního postižení. Česká právní úprava je v této otázce poměrně obecná a lehce zneužitelná. Dle ustanovení § 16 zákona o sociálně-právní ochraně dětí je OSPOD povinný soudu neprodleně podat návrh na vydání předběžného opatření v případech, kdy (1) se dítě ocitlo ve stavu nedostatku řádné péče anebo (2) je-li život dítěte, jeho normální vývoj nebo jeho jiný důležitý zájem vážně ohrožen či narušen. U rodin se zdravotně postiženými rodiči pak OSPOD v návrhu na vydání předběžného opatření často pouze konstatuje, že je zdraví a vývoj dítěte ohrožen, neboť rodiče nejsou schopni se o něho sami řádně postarat. Soud má povinnost o návrhu do 24 hodin od jeho doručení rozhodnout, tudíž do detailů nezkoumá reálnou situaci rodiny a návrhu OSPOD vyhoví. Více o tomto tzv. „rychlém předběžném opatření“ najdete zde.

Když už k odebrání dítěte dojde, měl by OSPOD pomoci rodině uspořádat její poměry tak, aby se dítě mohlo rodičům co nejdříve vrátit. Podle Ústavního soudu je také úkolem soudu snažit se aktivně pomoci rodině k opětovnému sloučení (viz nález Ústavního soudu ze dne 12. 5. 2015, sp. zn. I. ÚS 2903/14). Stejně se k tomuto vyjádřil také Evropský soud pro lidská práva v případu K. a T. proti Finsku.

Výše popsaná praxe je špatná a nežádoucí, a to primárně z toho důvodu, že opomíjí nejlepší zájem dítěte, tedy vyrůstat v péči svých rodičů. Stát zde navíc prostřednictvím OSPOD a soudů až svévolně a bez legitimního cíle zasahuje do rodinného života zdravotně postižených osob a jejich dětí, protože odebrání dítěte pouze na základě faktu, že jeho rodiče jsou mentálně či jinak zdravotně postiženi, není v souladu s nejlepším zájmem dítěte.

O problému odebírání dětí osobám s mentálním a jiným zdravotním postižením informuje také veřejný ochránce práv. V lednu 2020 se k tomuto vyjádřila dnes už bývalá ombudsmanka Anna Šabatová a v červnu 2020 vydala tiskovou zprávu také zástupkyně současného ombudsmana Monika Šimůnková. Obě zmínily příklady odebraných dětí rodičům s mentálním postižením, které Kancelář veřejného ochránce řešila, a upozornili na závažnost tohoto problému.

Co tedy můžete dělat, když je vám takto odebráno dítě?

Doporučujeme vám nahlédnout do vašeho spisu u příslušného soudu a u OSPOD a ofotit si ho (zdarma např. na svůj mobilní telefon). Pokud si necháte udělat kopie pracovníkem OSPOD, budete platit správní poplatek.

Po nahlédnutí do spisu byste měli vědět, na základě jakých skutečností podal OSPOD návrh na vydání předběžného opatření, a také podle čeho soud následně rozhodl. Soudu pak můžete kdykoli podat návrh na zrušení předběžného opatření. Rozhodnout musí do 7 dnů od doručení návrhu. V návrhu vylíčíte, proč jste způsobilí řádně o své dítě pečovat a doložíte potřebné důkazy. Soud by se měl vaším návrhem zabývat, protože je navíc sám ze zákona povinen zkoumat, zda důvody předběžného opatření platí po celou dobu jeho trvání.

Během odloučení od dítěte máte vy i vaše dítě stále právo na vzájemný a pravidelný kontakt. Ten lze omezit nebo vyloučit jen v případě, je-li to nezbytné v nejlepším zájmu dítěte a rozhoduje o tom pouze soud. Pokud by vám OSPOD chtěl kontakt omezit, napište stížnost.

Obecně můžete stížnost podat proti nestandardnímu či nezákonnému postupu pracovníka OSPOD. Adresujte ji vedoucímu oddělení sociálně-právní ochrany dětí v dané obci. Ten ji musí prošetřit do 60 dnů a o výsledku vás vyrozumět. Pokud nebudete s vyřízením spokojeni, můžete podat druhou stížnost k nadřízenému správnímu orgánu (typicky krajský úřad). Ten rozhodne také do 60 dnů.

Pakliže ani tehdy nebudete s postupem vyřízení stížnosti spokojeni, obraťte se na veřejného ochránce práv. Návod, jak na to, najdete zde.

Mohou vám pomoci také neziskové organizace. Kromě nás se můžete obrátit například na Domus, Barevný svět dětí, Leccos nebo Šafrán dětem.

 

Užitečné odkazy na závěr:

Rozvoj kontinuální péče v porodnictví

Čtvrtek, 6. srpna 2020Grant

Cíle projektu:

Jedním z problémů, který identifikovala vládní strategie pro rovnost mužů a žen pro roky 2014-2020, je omezená možnost svobodné volby místa, způsobu a okolností porodu, resp. těhotenské, porodní a poporodní péče. Prostřednictvím zlepšení právní informovanosti o možnostech spolupráce nemocnic s komunitními porodními asistentkami chceme usnadnit jejich spolupráci a tím ji zajistit ve více porodnicích po celé České republice.

Dalším cílem je zavést, aby takováto péče byla hrazena z veřejného zdravotního pojištění, což je také v souladu s vládní strategií, která uvádí jako specifický cíl zlepšení postavení komunitních porodních asistentek tak, aby mohly vykonávat své povolání v plném rozsahu svých zákonných kompetencí, zejména prostřednictvím jejich včlenění do systému veřejného zdravotního pojištění.

Všechny projektové cíle vedou především k předcházení a snižosvání výskytu porodnického násilí. Porodnické násilí je násilí páchané na rodících ženách ze strany zdravotníků a ze své podstaty patří mezi genderově podmíněné násilí – jde o násilí páchané výhradně na ženách v převážně maskulinním lékařském prostředí. Jedná se o systémový problém, který je opakovaně České republice vytýkán ze strany mezinárodních organizací.

Aktivity projektu:

1. Analýza stávající situace spolupráce komunitních porodích asistentek a vytvořenípříručky pro porodnice a porodní asistentky shrnující možnosti spolupráce, příklady dobré praxe a vzory smluv.

2. Příručka pro těhotné ženy s informacemi o možnosti výběru komunitní porodní asistentky a porodnice, obsahující také relevatní informace z oblasti zdravotnického práva souvisejících s porodem (například týkající se informovaného souhlasu) a vzorem porodního plánu.

3. Bezplatná online právní poradna pro komunitní porodní asistentky a jejich klientky

4. Návrh legislativní změny týkající se včlenění kontinuální péče komunitních porodních asistentek do systému veřejného zdravotnictví, který poslancům představíme v rámci kulatého stolu.

 

Projekt byl v roce 2020 podpořen Úřadem vlády ČR v rámci dotačního programu Podpora veřejně prospěšných aktivit nestátních neziskových organizací v oblasti rovnosti mužů a žen částkou 440.000,- Kč.

Projekt byl realizován od března do prosince 2020 ve spolupráci s dobrovolníky Ligy lidských práv a s Unií porodních asistentek.

Evropský soud pro lidská práva dnes projedná šest stížností proti povinnému očkování v ČR

Středa, 1. července 2020Tiskové zprávy

Velký senát Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku dnes dopoledne projedná šest stížností proti České republice, které směřují proti odpírání předškolního vzdělávání nekompletně očkovaným dětem a proti pokutě otci, který odmítl povinné očkování.

Všechny stěžovatele zastoupí advokátka Ligy lidských práv. Naše hlavní argumenty v případech jsou:

  • Odpírání přístupu dětem k předškolnímu vzdělávání nemůže být trestem za to, že dítě není plně očkované. Jakékoliv omezování přístupu ke vzdělání z důvodu ochrany veřejného zdraví musí být přesvědčivě odůvodněno a nemůže být svévolné.
  • Přestože státy mají širokou míru uvážení v otázce zdravotního systému včetně systému očkování, tento systém nemůže zcela ignorovat právo na svobodu myšlení a svědomí, ale naopak musí toto právo zohledňovat a umožňovat na základě něj výjimky. Tento systém nemůže lidi nutit jednat proti svému svědomí a proti nejlepšímu zájmu dítěte.
  • Kromě toho, že očkovací politika musí zahrnovat respekt k právu na svobodu myšlení a svědomí, musí také být transparentní, odůvodněná, přiměřená, bez vlivu osob v konfliktu zájmů a musí zahrnovat spravedlivé odškodnění pro ty, kterým způsobí újmu na zdraví.

Nejzávažnější chyby na straně vlády podle nás jsou:

  • Očkování jsou zaváděna jako povinná a jsou přijímána s tím spojená represivní opatření netransparentně, bez odůvodnění, nepřiměřeně a neracionálně a se zapojením osob v enormním konfliktu zájmů.
  • Přestože jeden ze senátů Ústavního soudu České republiky v roce 2015 dovodil výjimku z povinného očkování z důvodu svobody myšlení a svědomí, u stěžovatelů nebyla možnost takové výjimky posouzena a zohledněna.
  • V případě újmy na zdraví vzniklé v důsledku povinného očkování nebylo a ani po nedávném přijetí odškodňovacího zákona není zaručeno právo na spravedlivou náhradu újmy.

Česká republika si jako konzultanty pozvala Romana Prymulu a Hanu Cabrnochovou. O jejich enormním konfliktu zájmů jsme soud podrobně informovali. Předložili jsme analýzu Ligy lidských práv z roku 2012, která popisuje úzké propojení těchto osob a jejich odborných společností s výrobci vakcín.

Kromě toho jsme soudu předložili i investigativní novinový článek z letošního roku o Romanu Prymulovi, podle kterého si během několika let přišel od farmaceutického průmyslu na asi 1,2 milionu EUR, musel skončit ve funkci ředitele fakultní nemocnice z důvodu konfliktu zájmů a po dobu asi 1 roku nebyl schopen získat bezpečnostní prověrku.

 

Štrasburský soud projedná šest stížností na povinné očkování

Pátek, 26. června 2020Tiskové zprávy

Velký senát Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku projedná ve středu 1. července 2020 šest stížností proti České republice, které směřují proti odpírání předškolního vzdělávání nekompletně očkovaným dětem a proti pokutě otci, který odmítl povinné očkování. Liga lidských práv podávala stížnost za dva ze stěžovatelů, ale advokátka Ligy jako společná zástupkyně vystoupí za všechny na ústním jednání. Na bezplatné právní zastoupení stěžovatelů a další náklady vyhlašujeme sbírku.

V prvním z případů zastupujeme otce, který dostal v roce 2003 pokutu za to, že nenechal očkovat své dospívající děti proti obrně, hepatitidě typu B a tetanu. Ústavní soud v jeho případě sice dospěl k závěru, že musí existovat výjimka z povinného očkování z důvodu náboženského přesvědčení rodičů, neuznal však, že by pokutou bylo zasaženo do jeho práva na svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání.

Ve druhém případu zastupujeme chlapce, který nebyl kvůli nekompletnímu očkování přijat k předškolnímu vzdělávání do dvou mateřských škol v místě bydliště. Jeho rodiče s vysokoškolským vzděláním v oblasti biologie po pečlivém uvážení zvolili pro své dítě individuální očkovací kalendář a nechali jej očkovat jen proti nemocem, které považovali za nejzávažnější – záškrtu, tetanu, černému kašli, obrně a hemofilovým infekcím. Nepřijetí dítěte do mateřské školy považujeme za diskriminační.

Podmínku očkování pro přístup k předškolnímu vzdělávání označila za nepřiměřenou a diskriminační také veřejná ochránkyně práv.

Ústavní soud návrh na zrušení ustanovení zákonů, které stanoví podmínku očkování pro přístup k předškolnímu vzdělávání, zamítl, ale vyzval zákonodárce k převzetí odpovědnosti státu za poškození zdraví způsobené povinným očkováním. Odškodňovací zákon byl sice před několika měsíci přijat, ale v problematické podobě.

Ústavní soud se odmítl vypořádat s námitkami stěžovatelů a ideologicky obhajoval povinné očkování. Věcným přezkumem nastaveného systému se zabývala pouze ústavní soudkyně Kateřina Šimáčková ve svém odlišném stanovisku (od str. 25 nálezu).

Více informací poskytne:

Zuzana Candigliota
advokátka a právnička Ligy lidských práv
tel. 607 005 043

 

 

Právo na nepřetržitý kontakt dítěte se svým zákonným zástupcem

Pátek, 3. dubna 2020Aktuality, Poradna, Práva dětí a rodina, Práva pacientů

Doprovodili jste někdy vaši ratolest na vyšetření a lékař vám řekl, ať si počkáte v čekárně? Bylo vaše dítě někdy hospitalizované a vám nebylo umožněno s ním být na pokoji? Pojďme se společně podívat na to, co k těmto situacím říká právo.

Jako rodič máte vůči svému dítěti různá práva a povinnosti, které tvoří rodičovskou odpovědnost (§ 858 obč. zákoníku). Především jde o právo a zároveň povinnost o své dítě pečovat včetně péče o jeho zdraví, ale také dítě chránit a udržovat s ním osobní styk aj. Platí to také opačně, tedy i děti mají právo na péči svých rodičů. Tato práva jsou zaručena také Listinou základních práv a svobod a platí, že omezit je smí jen soud (čl. 32 odst. 4).

V souvislosti s poskytováním zdravotních služeb je zákonem o zdravotních službách (§ 28 odst. 3 písm e) bod 1) nezletilému pacientovi zaručeno právo na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce, popřípadě osoby určené zákonným zástupcem, a to v souladu s jinými právními předpisy a vnitřním řádem nemocnice a za podmínky, že tato přítomnost nenaruší poskytování zdravotních služeb.

Nepřetržitá přítomnost znamená, že u dítěte můžete zůstat celý den i noc. Zákonný zástupce je více než návštěva, proto se na něj nevztahují návštěvní hodiny. Zákonný zástupce zastupuje dítě – uděluje souhlas s poskytováním veškerých zdravotních služeb kromě neodkladné zachraňující péče a má za dítě rodičovskou odpovědnost, pod kterou spadá i ochrana dítěte. Přítomnost blízké osoby je také v zájmu dítěte i jeho úspěšné léčby. Dítě nelze svévolně zbavovat této podpory a ochrany.

Co se týče vnitřního řádu, ten nesmí zasahovat do práv pacienta nad míru, která je nezbytně nutná zejména pro řádný chod zdravotnického zařízení a respektování práv ostatních pacientů (§ 46 odst. 1 písm. a) ZZS). Vnitřní řád může například stanovit hygienické podmínky pro vstup na oddělení.

Rodiči by tak mohlo být bráněno v kontaktu s dítětem, pokud by odmítal respektovat hygienická opatření, jeho zdravotní stav by ohrožoval pacienty, nebo by bránil personálu v poskytování neodkladné zachraňující péče.

Omezení je také možné z důvodu ochrany práv jiného pacienta, například práva soukromí při vyšetřování nebo konzultaci jeho zdravotního stavu. Omezení by mělo být jen krátkodobé a v nezbytném rozsahu. Pokud je to možné, měly by se upřednostnit mírnější prostředky, než je zamezení přítomnosti rodiči nezletilého, v tomto případě například použití plenty nebo závěsu mezi jednotlivými pacienty nebo konzultace zdravotního stavu v ordinaci mimo pokoj s lůžky.

Kromě zákonných zástupců – rodičů mohou být s nezletilým i další osoby, které zákonný zástupce určí. Mohou s ním tak být např. prarodiče nebo jiné osoby. Poskytovatel zdravotních služeb je povinen se tímto určením řídit a umožnit dané osobě přítomnost u nezletilého.

Nesmíme zapomenout ani na právo dítěte se vyjádřit ke všem záležitostem, které se ho týkají. Je-li nezletilý schopen s ohledem na svůj na věk a vyspělost vyjádřit svůj názor na to, kdo u něj má být přítomen při hospitalizaci nebo poskytování zdravotních služeb, musí být tento názor zohledněn.

Jak s právem na přítomnost souvisí pobyt průvodce?

Od samotného práva na nepřetržitý kontakt je třeba odlišovat právo na pobyt průvodce pojištěnce v lůžkové péči, který hradí zdravotní pojišťovna (§ 25 zákona o veřejném zdravotním pojištění). Jde o přijetí doprovodu s nárokem na poskytnutí lůžka a stravy a pracovní neschopnost. V případě nepřijetí rodiče jako průvodce není nijak dotčeno právo na nepřetržitou přítomnost, pouze rodič nemá nárok na lůžko a stravu. Kdybyste se rozhodli sedět vedle dítěte v křesle a v noci spát ve spacáku na karimatce, nikdo nemá právo vám v tom bránit a oddělovat vás od dítěte. Také nemůžete být nuceni platit si nadstandardní pokoj v případě, že nemají volné lůžko „na pojišťovnu“.

A co JIP nebo uspávání před operací?

Zákon nedělá rozdíly ani mezi odděleními, proto nezáleží na tom, jestli je dítě na infekčním oddělení či na JIP. Samozřejmě, že některá oddělení mohou mít jiný vnitřní řád, ale ten nesmí nepřiměřeně zasahovat do práv pacienta. Pokud pobyt u dítěte představuje například riziko nákazy pro rodiče, je to důvodem k poučení rodiče, ale nikoliv k zamezení kontaktu s dítětem.

Zákon ani nijak neomezuje přítomnost rodiče u dítěte při úvodu do anestezie před operací (uspávání) a probouzení dítěte z anestezie. Pokud rodič dodrží všechna hygienická opatření a nebude narušovat poskytování zdravotní služeb, není zákonný důvod pro odepření kontaktu, který je podstatný pro psychiku dítěte.

 

Jak tedy vzniklou situaci prakticky řešit?
  • V prvé řadě doporučujeme si vše nahrát na diktafon, snažte se nezvyšovat hlas, udržet si chladnou hlavu a oslovovat zdravotnický personál jménem. Pokud byste začali být hluční a agresivní, mohlo by jít o legitimní důvod pro Vaše vykázání a neumožnění kontaktu s dítětem, protože by se personál mohl ohradit tím, že závažným způsobem narušujete poskytování zdravotních služeb.
  • Pokud je to možné, napište před zákrokem tzv. dříve vyslovené přání. Více o náležitostech dokumentu a jeho povaze v zákoně, nebo v tomto článku.
  • Nechte si Vaše požadavky zapsat do zdravotní dokumentace. Můžete si tam nechat zapsat i to, že chcete projít hygienickým filtrem jako zdravotníci (tj. hygienické omytí rukou, dezinfekce, plášť, ústenka apod.) a potvrzení o tom, že trváte na své přítomnosti a respektování práv Vašeho dítěte. Dokumentaci si vyfoťte. Pokud doktor do dokumentace zapíše něco, s čím nesouhlasíte (např. že jste byl/a agresivní), vyjádřete proti tomu nesouhlas a nechte i ten do dokumentace zapsat. Pokud budou lékaři trvat na tom, že celou věc musí dosvědčit svědci, nechte si vystavit potvrzení o tom, že jste žádal/a o opravu zápisu v dokumentaci a že nyní čekáte na termín setkání se svědky.
  • Na výhružky “sociálkou”, policií a jinými orgány nijak nereagujte.
  • Pokud stačit nebude, sepište po incidentu oficiální stížnost, dítě ale neopouštějte, není to Vaše povinnost.
Vzor žádosti o povolení přítomnosti u uspávání a probouzení dítěte před a po operaci

Detaily o Vašem případu doplňte dle potřeby.

Název nemocnice:

Adresa nemocnice:

IČ:

 

Vaše jméno (jméno zákonného zástupce):

Adresa trvalého bydliště:

Datum narození:

 

Jméno dítěte:

Datum narození:

 

 

V…………………………. Dne………………….

 

 

ŽÁDOST O POVOLENÍ PŘÍTOMNOSTI U USPÁVÁNÍ A PROBOUZENÍ DÍTĚTE PŘED A PO OPERACI

 

Vážení,

 

Moje dcera/syn……………musí podstoupit operaci ……… dne …. Vzhledem k věku mé dcery/mého syna bych ráda byl/a přítomen/a uspávání před operací a probuzení po ní. Na základě čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a § 28 odst. 3 písm. e) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách žádám o povolení přítomnosti u svého dítěte až do úplného uspání před operací, a také v době probouzení se z narkózy. Tato žádost je naplněním práva mého dítěte na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce při hospitalizaci v nemocnici podle výše zmíněných právních předpisů. Vnitřní řád nemocnice musí být v souladu s těmito právními předpisy, a podle § 46 odst. 1 písm. a) zákona o zdravotních službách nesmí nepřiměřeně zasahovat do práv pacienta. Proto není možné, aby mému dítěti bylo toto právo odepřeno bez legitimního důvodu.

V souvislosti s tímto také žádám o umožnění proškolení k přítomnosti u úvodu do celkové anestezie a při probuzení a projití filtrem včetně ochranných pomůcek. Tímto proškolením bude zajištěno, že má přítomnost nijak nenaruší poskytování zdravotních služeb a nedojde k narušení hygienických standardů.

 

Předem děkuji

S pozdravem

 

 

 

——————————

podpis

Vzor stížnosti při odepření přítomnosti u zákroku či kontroly dítěte

Detaily o Vašem případu doplňte dle potřeby. Stížnost obsahuje všechny zákonné náležitosti. Pošlete ji na adresu nemocnice doporučeně s dodejkou, ať máte důkaz o jejím doručení.

Stížnost ve smyslu § 93 odst. 1 zákona č. 372/2011 SB., o zdravotních službách

Název nemocnice:

Adresa nemocnice:

IČ:

 

Jméno zákonného zástupce:

Adresa trvalého bydliště:

Datum narození:

 

Jméno dítěte:

Datum narození:

 

V…………………………. dne………………….

 

STÍŽNOST PROTI NEUMOŽNĚNÍ NEPŘETRŽITÉHO KONTAKTU RODIČE S DÍTĚTEM

 

Vážení,

 

touto stížností upozorňuji na upírání práv pacientů Vašeho oddělení. Dne …… má dcera/syn……………podstoupila vyšetření/operaci/hospitalizaci…………………. Žádal/a jsem o možnost doprovodit svou dceru/svého syna na základě jejího/jeho práva na nepřetržitý kontakt se zákonným zástupcem, které je garantováno jak čl. 32 odst. 4 Listiny základních svobod, tak § 28 odst. 3 písm. e) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách. Jako důvod odepření byla uvedena………. (doplňte skutečnosti, které vedly k odepření Vaší přítomnosti).

Jako rodiče jsme nabízeli, že projdeme filtrem stejně jako zdravotní sestry či jiní lidé, kteří mohou mít přístup na sál. Dále víme, že tato praxe je v některých nemocnicích běžná, tudíž nemůže jít o nepřekonatelnou překážku v chodu nemocnice.

Nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce je možné omezit, ale pouze s dostatečným odůvodněním legitimního cíle, kterého tímto omezením bude dosaženo. V mém případě nedošlo k situaci, která by tento silný zásah vyžadovala. Zákon sám říká, že nemocnice sice může stanovit podmínky přítomnosti, nemůže ovšem toto právo omezit jen jako prevenci.

V návaznosti na výše uvedené žádám o nápravu, tedy zajištění dodržování a naplňování práva mého dítěte na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce. Dále žádám o písemné vyjádření k této stížnosti.

 

Děkuji za vyřízení stížnosti

S pozdravem

 

——————————

podpis