Lidskoprávní moot court

Středa, 7. října 2020Projekty

Lidskoprávní moot court je celostátní soutěž týmů studentů práv, která nabízí souboj argumentů v simulovaném soudním procesu.

Studenti změří síly v obhajobě i obžalobě případu týkajícího se témat, kterým se v Lize lidských práv věnujeme. Na hodnocení se podílejí soudci Ústavního soudu, Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu.

Soutěž pořádá Liga lidských práv ve spolupráci s brněnskou Katedrou ústavního práva a státovědy a s finanční podporou Masarykovy univerzity a Univerzity Palackého v Olomouci.

Aktuální případ

Pětiletý Jiřík podstoupil plánovanou operaci srdce. Na JIPce s ním matka nemohla zůstat přes noc a velmi neklidného Jiříka museli utlumit léky. Incident měl za následek regres ve vývoji chlapce a odklad jeho nástupu do školy. Jiřík se púomočuje, v noci se budí s kříkem a bojí se cizích lidí. Dřív takové problémy neměl. Pochybila nemocnice, když chlapce od matky odloučila?

Jak se přihlásit?

  • členem soutěžního týmu se může stát pouze student, který navštěvuje některou z forem studia na právnické fakultě kterékoliv vysoké školy v České republice
  • týmy musí být složeny minimálně ze dvou a maximálně ze čtyř členů
  • neplatíte žádný registrační poplatek
  • přihlášky posílejte do konce října 2020 na e-mail lpmoot@llp.cz

Harmonogram soutěže

  • uzávěrka přihlášek – konec října 2020
  • termín odevzdání písemných podání – konec listopadu 2020
  • fakultní kola – do 15. ledna 2021 (bude upřesněno později dle aktuálního stavu epidemiologických opatření)
  • finále – 6. března 2021 (účastníkům bude upřesněno koncem února dle aktuálního stavu epidemiologických opatření)

Ke stažení

Fakultní koordinátoři

  • Právnická fakulta MU Brno | JUDr. Kateřina Šimáčková, Ph.D.
  • Právnická fakulta UP Olomouc | Mgr. Zdeněk Červínek
  • Právnická fakulta UK Praha | JUDr. Jan Exner

Předchozí ročníky

1. ročník - akademický rok 2012 / 2013
Do 1. ročníku Lidskoprávního Moot Courtu – soutěže v simulovaném soudní řízení se na podzim 2012 zapojilo 29 týmů právnických fakult z Brna, Olomouce, Plzně a Prahy, přičemž do finálového kola měla každá z fakult možnost nominovat dvojici svých nejlepších týmů.

Studenti měřili síly v obhajobě i obžalobě případu matky, která se domáhala práva na výchovu svého dítěte umístěného do ústavu.

Zadání případu

„Svobodná matka Diana Safinová nezvládá výchovu své dcery Anety a pro její dobro ji dobrovolně umístí do Koaly, zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Odtud ji Aneta každý víkend navštěvuje. Když ale paní Safinová začne propadat nespořádanému životu a výchovu dcery během víkendových návštěv zanedbávat, pracovníci zařízení se rozhodnou zakročit. Dceru víc k matce nepustí. Diana Safinová se však hodlá bránit…“

Zda zvítězí právo matky na výchovu Anety, nebo potřeba ochrany dítěte už bylo v rukou soutěžních týmů. O průběhu a organizaci celé akce se můžete více dozvědět z vysílání pořadu „Zaostřeno na lidská práva“ Českého rozhlasu 6.

Finále

Samotné finále probíhalo na Nejvyšším správním soudě v Brně. Soudcovskému senátu předsedala soudkyně NSS Kateřina Šimáčková, kterou doplnili advokáti Lucie Atkins a David Zahumenský. Na soudce nejvíce zapůsobil výkon dvojice budoucích právniček z Masarykovy univerzity Zuzany Kameníkové a Terezy Doležalové. V kategorii nejlepšího písemného podání uspěl naopak tým studentek z Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci ve složení Patrícia Poláčková, Andrea Bartošová, Romana Skácelová a Andrea Kneiflová. Ocenění za nejlepší řečnický výkon si odnesla Šárka Ošťádalová z Univerzity Karlovy v Praze.

Vyhlášení výsledků

Slavnostní vyhlášení vítězného týmu soutěže se uskutečnilo ve čtvrtek 13. prosince 2012 v brněnské restauraci Sunset. V rámci večera bylo možné si neformálně popovídat nejen se studenty a pořadateli, ale také se soudci Nejvyššího správního soudu a emeritní soudkyní Ústavního soudu Eliškou Wagnerovou. Součástí programu bylo také ocenění účastníků naší další soutěže – Lidskoprávní diplomky.

O zkušenostech a dojmech účastníků soutěže se můžete více dozvědět z vysílání pořadu „Česká justice“ Českého rozhlasu 6.

Ke stažení – kompletní zadání případu a přílohy.

2. ročník - akademický rok 2013 / 2014

Studenti měřili síly v obhajobě i obžalobě případu žáka, který byl vyloučen ze školy.

Zadání případu

„Konec hry. Nebo spíše konec studia? Osmnáctiletý Lukáš Tynkr patří na veřejném Voltairově gymnáziu k nejlepším studentům v ročníku. Zároveň však vedení školy znepokojuje svými kontroverzními názory, které se nebojí vyjadřovat veřejně. Přes řadu kázeňských opatření se nicméně Lukáš ve svých projevech nijak nemírní, a když do školy přijde v tričku s podobiznou norského vraha Breivika a nápisem „Game over, bitches“, vedení definitivně dojde trpělivost a Lukáše ze školy vyloučí. Ten však vyloučení považuje za nespravedlivé a nehodlá se s ním smířit.“

Měla škola právo Lukáše vyloučit? Do jaké míry lze omezit studentovu svobodu projevu? To už bylo v rukou studentů, kteří museli vypracovat písemná podání, jak z pozice žalovaného, tak z pozice žalobce. Rozlosováním bylo poté určeno, za jakou stranu bude jejich tým ve finále jednat.

Finále

Finále v pořadí druhého ročníku soutěže v simulovaném soudním procesu se uskutečnilo v pátek 14. března 2014 v budově Ústavního soudu v Brně. Po univerzitních kolech vyslala každá z právnických fakult z Brna, Prahy a Olomouce své dva nejlepší týmy do boje před skutečnými soudci – Kateřinou Šimáčkovou z Ústavního soudu, Vojtěchem Šimíčkem a Zdeňkem Kühnem z Nejvyššího správního soudu a advokátem Davidem Zahumenským.

Vyhlášení výsledků

Slavnostní vyhlášení proběhlo v kavárně Ottoman Trumpet naproti Ústavnímu soudu. Po vyhlášení výsledků a předání cen se nesl večer v neformálním duchu, kdy mohli studenti, jak mezi sebou, tak i se samotnými soudci, rozebrat problematiku nejen soutěžního případu.

Ve velkém finále se utkaly týmy ve složení Petra Kalenská a Šárka Ošťádalová z Karlovy univerzity v Praze a Martin Hostinský s Šárkou Duškovou z brněnské Masarykovy univerzity. O tom, že se jednalo o velmi vyrovnané a kvalitní finále svědčí i fakt, že nejlepším řečníkem se stala Šárka Dušková z brněnského týmu a soutěž o nejlepší písemné podání vyhrály budoucí právničky z týmu pražského. Z konečného vítězství se nakonec radovali studenti Masarykovy univerzity.

Více informací se můžete dozvědět z pořadu ČT1: Události v regionech: Brno – Souboj paragrafů – právníci soutěžili v soudní síni.

Ke stažení – kompletní zadání případu a přílohy

3. ročník - akademický rok 2014 / 2015

Studenti měřili síly v obhajobě i obžalobě případu ochrnutí půlročního dítětě krátce po povinném očkování.

Zadání případu

„Půlroční chlapec krátce po povinném očkování ochrnul, vrátil se zpět ve vývoji, objevila se mu epilepsie. Rodiče chtějí odškodnění po státu, který očkování nařizuje.“

Způsobilo ale postižení dítěte opravdu očkování. A i kdyby ani, má stát povinnost rodinu odškodnit? To už bylo v rukou studentů, kteří museli vypracovat písemná podání, jak z pozice žalovaného, tak z pozice žalobce. Rozlosováním bylo poté určeno, za jakou stranu bude jejich tým ve finále jednat.

Finále

Ve finále, které se konalo v pátek 13. března 2015 na Ústavním soudě v Brně se utkala čtveřice studentek z Prahy ve složení Adéla Jarošová, Lia Junová, Jana Staňková a Klára Strejcová a brněnský tým ve složení Iva Hauptfleischová, Jana Nováková, Daniel Sapáka Lenka Vavrušová.

Porotu složenou ze soudců Kateřiny Šimáčkové, Vojtěcha Šimíčka (oba z Ústavního soudu) a Pavla Simona (Nejvyšší soud), které doplnila advokátka Zuzana Candigliota z Ligy lidských práv, nakonec nejvíce zaujaly argumenty a vedení případu v podání brněnského týmu. Stříbrný tým z Prahy si navíc odnesl ocenění za nejlepší písemné podání a titul nejlepší mluvčí si rozdělily brněnské studentky Iva Hauptfleischová a Jana Nováková.

Ke stažení

4. ročník - akademický rok 2015 / 2016

Studenti měřili síly v obhajobě i obžalobě případu rodičů, kteří se domáhali péče pro svého postiženého syna v domácím prostředí.

Zadání případu

„Rodiče třináctiletého Davida, který trpí poruchou autistického spektra, hledají alternativu k jeho dlouhodobému pobytu v psychiatrické léčebně. Na vyšetření u ambulantního psychiatra zaměřeného na péči o děti a dorost budou čekat měsíce. A ačkoli předpisy počítají s možností návštěv terénním specialistou u nich doma, její poskytnutí není reálně možné, protože není pojišťovnami nasmlouvané s žádným poskytovatelem.“

Mohou se manželé Mlynářovi soudně domoci kvalitnější péče pro svého syna, umožňující mu život v rodinném prostředí? To už bylo v rukou studentů, kteří museli vypracovat písemná podání, jak z pozice žalovaného, tak z pozice žalobce. Rozlosováním bylo poté určeno, za jakou stranu bude jejich tým ve finále jednat.

Finále

V celorepublikovém finále, které se konalo 7. března 2016 na Ústavním soudu, zvítězil tým z brněnské právnické fakulty ve složení Petr Jedlička, Kamila Abbasi, Markéta Špetíková a Ondřej Špetík. Na druhém místě skončil tým Univerzity Palackého v Olomouci, jmenovitě Leontýna Bártová, Tereza Heroutová, Jana Nováková, Jan Hudáč a Miroslav Tichý.

Jako nejlepší řečníky ocenila porota dvojici studentů pražské právnické fakulty Lucii Škapovou a Filipa Jelínka. Nejlepší písemné podání odevzdal brněnský tým ve složení Tereza Cahlová, Martina Fojtová, Lea Majerová a Hana Šerá.

O výsledcích rozhodoval senát složený ze soudkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce Vojtěcha šimíčka (oba z Ústavního soudu), soudce Filipa Dienstbiera z Nejvyššího správního soudu a advokátky Zuzany Candiglioty z Ligy lidských práv.

Vyhlášení výsledků

Slavnostní vyhlášení výsledků soutěže se uskutečnilo ve stejný den večer v brněnském jazzovém klubu Music Lab. V rámci večera bylo možné si neformálně popovídat nejen se studenty a pořadateli, ale také se soudci, kteří zasedli v senátu. Součástí programu večera bylo již tradičně také ocenění účastníků naší další soutěže – Lidskoprávní diplomky.

Ke stažení

5. ročník - akademický rok 2016 / 2017

Studenti změří síly v obhajobě i obžalobě případu týkajícího se tématu rodičovské odpovědnosti při přístupu dítěte do povinného školní docházky a inkluzivního vzdělávání.

Zadání případu

„Rodiče přehlásili svého syna z běžné školy do školy speciální v domnění, že v ní bude šťastnější. Sociální pracovnice z místního úřadu má ale za to, že je tento postup v rozporu s nejlepším zájmem dítěte. Iniciovala proto řízení o omezení rodičovské odpovědnosti, aby bylo možné rozhodnutí rodičů o přehlášení dítěte do speciální školy zvrátit.“

Co je v této věci nejlepším zájmem dítěte? A kdo by měl o těchto otázkách rozhodovat?

Finále

V celorepublikovém finále, které se konalo 3. března 2017 na Ústavním soudu, zvítězil tým z brněnské právnické fakulty ve složení Filip Vlček, Marek Pivoda, Zdeněk Odehnal, Jaroslav Hroch. Na druhém místě skončil tým taktéž z Brna, jmenovitě Tomáš Vohrabal, Jan Šlajs, Roman Šafář, Břetislav Chod.

Jako nejlepšího řečníka ocenila porota studenta Břetislava Choda z brněnské právnické fakulty. Nejlepší písemné podání odevzdal opět brněnský tým ve složení Tomáš Vohrabal, Jan Šlajs, Roman Šafář, Břetislav Chod.

O výsledcích rozhodoval senát složený ze soudkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce Vojtěcha Šimíčka (oba z Ústavního soudu), soudce Lubomíra Ptáčka z Nejvyššího soudu a advokátky Zuzany Candiglioty z Ligy lidských práv.

  • Podívejte se na fotografie z finálového klání na Ústavním soudu a vyhlašovacího večírku zde.

Vyhlášení výsledků

Slavnostní vyhlášení výsledků soutěže se uskutečnilo ve stejný den večer v brněnském jazzovém klubu Music Lab. V rámci večera bylo možné si neformálně popovídat nejen se studenty a pořadateli, ale také se soudci, kteří zasedli v senátu. Součástí programu večera bylo již tradičně také ocenění účastníků naší další soutěže – Lidskoprávní diplomky.

Ke stažení

6. ročník - akademický rok 2017 / 2018

Studenti změřili síly v roli žalobce a žalovaného v případu týkajícího se nároku na hrazení nákladné a mimořádné zdravotní péče z veřejného zdravotního pojištění.

Zadání případu

Nina má 32 let a umírá na rakovinu. Šance na její vyléčení jsou podle lékařů mizivé. Nina je smířená s tím, že zemře, ale chce žít co nejdéle, aby její dvouletý syn měl šanci, zapamatovat si mámu. Lékaři ji proto předepsali nový lék, který jí může proti stávající léčbě život o půl roku prodloužit, ale také snížit jeho kvalitu. Lék není běžně hrazen z veřejného zdravotního pojištění a revizní lékař pojišťovny jeho proplacení nedoporučil.

Má Nina nárok na úhradu nového léku z veřejného zdravotního pojištění? Jak dosáhnout rozhodnutí rychle, aby pro Ninu mělo smysl? Na který soud se má obrátit?

Finále

Dne 23. února 2018 se konalo na Ústavním soudu celorepublikové finále. V simulovaném soudním procesu si šest týmu studentů ze tří právnických fakult vyzkoušelo zastupování stran sporu týkajícího se úhrady mimořádné a velmi nákladné zdravotní péče z prostředků veřejného zdravotního pojištění.

Jádro sporu spočívalo v aplikaci § 16 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění a na modelový případ, umírající matky, které mohla léčba prodloužit život. Zákon stanoví: „Příslušná zdravotní pojišťovna hradí ve výjimečných případech zdravotní služby jinak zdravotní pojišťovnou nehrazené, je-li poskytnutí takových zdravotních služeb jedinou možností z hlediska zdravotního stavu pojištěnce.“

Ve své argumentaci studenti museli vyřešit mimo jiné to, jak se pozná, že je případ konkrétního pojištěnce výjimečný i to co znamená spojení „jediná možnost z hlediska zdravotního stavu pojištěnce“.

Nejlepší výkon předvedl na finále tým z pražské právnické fakulty ve složení Artur Šteffek, Jana Cimlerová a Jan Trnovský. Jako nejlepšího řečníka ocenila porota studentku Janu Hajdučkovou z brněnské právnické fakulty. Nejlepší písemné podání vyhrál tým olomoucké právnické fakulty ve složení Jan Hrdáč, Ondřej Pekárek a Anna Marie Hanušová.

O výsledcích rozhodoval senát složený ze soudkyně Kateřiny Šimáčkové z ústavního soudu, soudce Jana Kratochvíla z městského soudu v Praze a advokátky Zuzany Candiglioty spolupracující s Ligou lidských práv.

Finále proběhlo i díky podpoře sponzorů, kteří poskytli ceny pro soutěží, nebo soutěž finančně podpořili:

Advokátní kancelář David Zahumenský, která se specializuje mimo jiné právě na otázky zdravotnického práva

Nakladatelství Wolters Kluwer, které poskytlo knižní ceny pro vítěze

Exit games The Chamber z Prahy, Mistr úniku z Olomouce a BrainFAQ z Brna

Vyhlášení výsledků

Vyhlášení vítězů proběhlo v nově zrekonstruovaných prostorách Tržnice Brno na Zelném trhu

Ke stažení

7. ročník - akademický rok 2018 / 2019

Studenti změřili síly v roli žalobce a žalovaného v případu týkajícího se trestní odpovědnosti za přenos viru HIV z matky na dceru.

Zadání případu

Šárka se při prostituci nakazila virem HIV. Poté, co otěhotněla, nakazila virem také svou dceru. Léčba v průběhu těhotenství mohla riziko nákazy plodu eliminovat. Šárka ale popírala, že by byla nemocná a neléčila se. Teď čelí trestnímu stíhání.

Lze matku trestat za to, že se v průběhu těhotenství chovala způsobem, který fatálně ovlivnil život dítěte?

Finále

Dne 8. března 2019 se konalo na Ústavním soudu celorepublikové finále lidskoprávního moot-courtu, soutěže pro studenty práv, kterou Liga lidských práv organizuje spolu s Právnickou fakultou Masarykovy univerzity.

Po napínavém klání jsme k vítězství mohli pogratulovat plzeňskému týmu ve složení Michal Krajčírovič a Eva Poláková.

Porota byla složena z ústavní soudkyně a zaštiťovatelky celé soutěže, Kateřiny Šimáčkové, vrchní státní zástupkyně Lenky Bradáčové, ústavního soudce Vojtěcha Šimíčka a advokátky a právničky Ligy lidských práv Zuzany Candiglioty.

Ke stažení

8. ročník - akademický rok 2019 / 2020

Studenti změřili síly v obhajobě i obžalobě případu zanedbání péče o dítě a hrozbě odebrání z rodiny.

Zadání případu

Mentálně znevýhodněné matce se narodila dcera Ema. Kvůli tomu, ale i pro slabší socio-ekonomické zázemí rodičů dozoroval na jejich péči OSPOD. Poté, co Emu na rodinné oslavě pokousal pes, rozhodl soud na návrh OSPODu o přechodné pěstounské péči. Rodiče však Emu milují a chtějí ji rychle získat zpět.“

Má se Ema vrátit k rodičům, nebo zůstat u pěstounů?

Finále

Závěrečný souboj argumentůl se odehrál na Ústavním soudu v pátek 6. března 2020.

Nejlepší výkon předvedl ve finále tým z „domácí“ právnické fakulty – Sarah Ouředníčková a Josef Bulín, který také vyhrál soutěž o nejleopší písemné podání. Na druhém místě skončil tým pražských studentů ve složení Dominka Drbohlavová a Josef Šimon. Jako nejlepšího řečníka ocenila porota studenta Pavla Linzera z přažské právnické fakulty.

V základních kolech byl senát ve složení Kateřina Šimáčková, soudkyně Ústavního soudu, Lubomír Ptáček, soudce Nejvyššího soudu a Zuzana Candigliota, advokátka a zástupkyně Ligy lidských práv. Finálové kolo spolurozhodoval také Vojtěch Šimíček, soudce Ústavního soudu.

Ke stažení

Porodní asistentce stát odmítá udělit povolení vést domácí porody

Úterý, 29. září 2020Otevřené případy

Zastupujeme bezplatně porodní asistentku, které stát znemožňuje asistovat u fyziologických porodů tím, že ji omezuje v registraci. Klientka nebojuje jen za sebe, ale za práva všech porodních asistentek v Česku – aby mohly ženám poskytovat komplexní péči v jejich sociálním prostředí včetně asistence u porodů doma a poskytnutí následné péče novorozencům, jak je to běžné v západní Evropě a jak doporučuje i Světová zdravotnická organizace.

Naše klientka je od roku 2015 registrovaná na Ministerstvu zdravotnictví jako odbornice v oboru porodní asistentka pracující bez odborného dohledu. Krajský úřad jí ale možnost poskytovat ženám kompletní péči porodní asistentky odepřel, když v jejím oprávnění uvedl dodatek: „vyjma vedení fyziologického porodu„. Tím jí výrazně omezil rozsah poskytované péče a fakticky znemožnil výkon její profese, jelikož poskytování péče u porodu je hlavní podstatou práce porodní asistentky.

Porodní asistentka se proti rozhodnutí úřadů několikrát odvolala a žádala o zrušení omezení své registrace, ale Ministerstvo zdravotnictví sporné rozhodnutí úřadu potvrdilo. Její zastoupení jsme proto převzali a pomohli jí proti rozhodnutí ministerstva podat správní žalobu, na jejímž základě soud rozhodnutí obou úřadů zrušil. Úřady poté žádost o rozšíření registrace i napotřetí zastavily. V listopadu 2019 jsme proto podali další správní žalobu.

Omezení oprávnění k poskytování zdravotních služeb se bezprostředně dotýká i dalších osob – žen, které mají zájem o péči poskytovanou porodní asistentkou. Z tohoto důvodu jsme vyzvali ženy, které se tímto cítí dotčeny na svých právech (tj. ženy, které chtěly v minulosti nebo budoucnosti využít tohoto druhu péče), aby se přihlásily o práva osob zúčastněných. Několik žen se skutečně chtělo připojit jako osoby zúčastněné. Soud ale rozhodl, že nesplnily podmínky pro přiznání postavení osob zúčastněných na řízení. S takovým právním posouzením nesouhlasíme, a proto jsme podali kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, který zatím ve věci osob zúčastněných nerozhodl.

Podniknuté kroky:

  • prosinec 2014 – podána žádost o udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb v „oboru porodní asistentka, pro druh zdravotní péče ošetřovatelská péče poskytovaná ve vlastním sociálním prostředí pacienta“.
  • leden 2015 – Krajský úřad Středočeského kraje klientce udělil oprávnění k poskytování zdravotních služeb v „oboru porodní asistentka (vyjma fyziologického porodu) pro druh zdravotní péče ošetřovatelská péče poskytovaná ve vlastním sociálním prostředí pacienta“, proti kterému klientka podala odvolání s námitkou, že o omezení služeb nežádala
  • březen 2015 – Ministerstvo zdravotnictví napadené rozhodnutí úřadu potvrdilo s tím, že omezení je dáno přímo zákonem o zdravotních službách a že úřad omezení uvedl, aby ze strany klientky předešel případnému protiprávnímu jednání.
  • červen 2015 – Klientka podala žádost o udělení, respektive rozšíření oprávnění i pro vedení fyziologického porodu.
  • červenec 2015 – Krajský úřad klientku vyzval k doložení dokladů o technickém a personálním zabezpečení požadovaných služeb a po reakci klientky, že nehodlá zřizovat zdravotnické zařízení a tedy není co dokládat, řízení zastavil pro nedoložení dokladů. Naše klientka se proti tomuto odvolala.
  • listopad 2015 – Ministerstvo zdravotnictví usnesení úřadu zrušil a vrátil k opětovnému projednání s odůvodněním, že úřad žádost klientky nesprávně posoudil jako žádost o změnu oprávnění ve smyslu jeho rozšíření o pracoviště porodní asistentky, kde jsou vedeny fyziologické porody.
  • leden 2016 – Na výzvu úřadu k odstranění nejasností v žádosti klientka upřesnila, že hodlá poskytovat „zdravotní péči ve vlastním sociálním zázemí pacienta“.
  • únor 2016 – Krajský úřad řízení opět zastavil s odůvodněním, že o žádosti klientky o „udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb v oboru porodní asistentka, pro druh zdravotní péče ošetřovatelská péče v souvislosti s porodem a těhotenstvím, forma péče poskytovaná ve vlastním sociálním prostředí pacienta“, již bylo dříve rozhodnuto.
  • duben 2016 – Proti usnesení úřadu podala klientka odvolání, které ale Ministerstvo zdravotnictví svým rozhodnutím zamítlo a napadené usnesení potvrdilo.
  • červen 2016 – Klientka s pomocí Ligy lidských práv podala správní žalobu proti rozhodnutí ministerstva.
  • duben 2019 – Krajský soud v Praze rozhodnutí ministerstva i usnesení Krajského úřadu Středočeského kraje zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení s odůvodněním, že v případě řízení o žádosti se překážka věci rozhodnuté vztahuje pouze na pozitivní správní rozhodnutí, tj. pouze na takové, kterým bylo určité právo přiznáno, nikoliv na rozhodnutí negativní.
  • červen 2019 – Krajský úřad Středočeského kraje řízení potřetí zastavil s odůvodněním, že žádost je právně nepřípustná, neboť ze zákona o zdravotních službách a souvisejících prováděcích právních předpisů lze dovodit, že ve vlastním sociálním prostředí pacienta nelze fyziologický porod vést. V odůvodnění úřad odkázal i na rozsudek Nejvyššího soudu z roku 2016, dle kterého „v České republice nemůže porodní asistentka získat oprávnění k samostatnému vedení fyziologického porodu v domácím prostředí“. I proti tomuto usnesení se klientka odvolala.
  • srpen 2019 – Ministerstvo zdravotnictví odvolání jako nedůvodné zamítlo a napadené usnesení úřadu o zastavení řízení potvrdilo s odůvodněním, že úřad správně odkázal na právní předpisy, jež jasně deklarují, že péče spočívající ve vedení porodu je podmíněna existencí zdravotnického zařízení s personálním a věcným vybavením, kterážto právní úprava neumožňuje poskytovat tuto péči a tyto výkony pro jejich rizikovost pro pacienty (ženy i děti) ve vlastním sociálním prostředí pacienta.
  • listopad 2019 – Klientka s pomocí Ligy lidských práv podala správní žalobu proti rozhodnutí ministerstva.
  • květen 2020 – Klientka obdržela vyjádření protistrany ke znění správní žaloby.
  • červenec 2020 – Přihlášení několika žen o práva osob zúčastněných na řízení, u nichž soud rozhodl, že nesplňují podmínky.
  • srpen 2020 – Podali jsme kasační stížnost proto usnesení soudu ohledně práv osob zúčastněných, kterou jsme později doplnili o právní argumentaci.

Právní pomoc pro porodní asistenku můžete podpořit v kampani Ligy lidských práv

Komisařka Rady Evropy pro lidská práva vyzvala české poslance k odškodnění sterilizací

Úterý, 29. září 2020Aktuality

Jedná se o neoficiální český překlad, originál dopisu je zde.

Vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny, vážení členové Poslanecké sněmovny,

Mým úkolem jako komisařky Rady Evropy pro lidská práva je přispívat k účinnému dodržování lidských práv ve všech 47 členských státech Rady Evropy. Důležitou součástí mé práce v tomto ohledu je účastnit se v dialogu s vládami a parlamenty členských států a pomáhat jim řešit případné otázky lidských práv v jejich zákonech nebo postupech.

Píši Vám ve věci Návrhu zákona o jednorázovém finančním odškodnění osob, které se staly obětí protiprávní sterilizace (sněmovní tisk č. 603). Jak jsem pochopila, čeká tento návrh zákona nyní na své první čtení.

Můj úřad začal jednat s českými úřady v otázce nedobrovolných a nucených sterilizací, které byly prováděny zejména u romských žen, před deseti a půl lety. Od té doby každý z mých předchůdců zdůrazňoval potřebu nápravy a odpovídajícího odškodnění obětí, odstranění překážek bránících tomuto odškodnění a ustanovení vhodných mechanismů odškodnění. Navzdory důležitému kroku, který vláda učinila, když v roce 2009 uznala protiprávnost těchto sterilizací, nebyla tato záležitost dosud vyřešena. Návrh zákona dává voleným zástupcům v České republice významnou příležitost tuto historickou nespravedlnost vyřešit.

Praktiky nedobrovolné a nucené sterilizace představují závažná porušení lidských práv, která mají dopad na mnoho aspektů osobní integrity jednotlivce, důstojnosti a práva na soukromý a rodinný život. Směrnice Rady ministrů Rady Evropy z roku 2011 o vymýcení beztrestnosti za závažná porušení lidských práv rovněž stanoví, že členské státy by měly přijmout veškerá vhodná opatření k vytvoření přístupných a účinných mechanismů, které zajistí, že oběti budou okamžitě a adekvátně odškodněny za způsobenou újmu.

Ačkoli újmu způsobenou obětem, ať už fyzickou nebo psychickou, nelze nikdy napravit, vytvoření spravedlivého, dostupného a adekvátního mechanismu odškodnění by těmto ženám poskytlo míru spravedlnosti, které jim tak dlouho nebylo dopřáno. S ohledem na čas, který již uplynul, zcela souhlasím s názorem vyjádřeným zástupkyní veřejné ochránkyně práv a mnoha dalších, že tento návrh zákona může představovat poslední příležitost k zajištění spravedlnosti obětem a že tato příležitost by neměla být promarněna.

Kromě toho, co tento návrh zákona může znamenat pro samotné oběti, by řešení tohoto dlouhodobého problému bylo dokladem širšího závazku České republiky k ochraně práv žen. Bylo by to také významným uznáním obtíží, s nimiž se oběti, zejména romské ženy, setkaly, když usilovaly o to, aby byly slyšeny jejich hlasy a uznány jejich zájmy. V tomto ohledu podotýkám, že důvěru a dobré komunitní vztahy ve společnostech nelze budovat na historii porušování lidských práv, která zůstávají nevyřešena.

Dunja Mijatović

Liga je znepokojena z výběru nového ministra zdravotnictví – ohroženy jsou zájmy pacientů

Pondělí, 21. září 2020Tiskové zprávy

V Lize lidských práv se dlouhodobě zabýváme lidskými právy a svobodami ve zdravotnictví, ale teď jsme se poprvé rozhodli vyjádřit znepokojení z výběru nového ministra zdravotnictví. Dosazení Romana Prymuly do této funkce představuje přímé ohrožení zájmů pacientů a příjemců zdravotní péče z důvodu jeho masivního střetu zájmů a chybějící morální integrity. Vyzýváme k zodpovědnému obsazování postů ministrů osobami nejen na odborné, ale i morální úrovni, a bez střetu zájmů.

1. Chybějící bezpečnostní prověrka a enormní střet zájmů

Prymula měl mít už jako náměstek ministra zdravotnictví bezpečnostní prověrku, kterou se mu ani po téměř roce nepodařilo získat. Naposledy o ní byla řeč v květnu 2020 a od té doby není známo, zda prověrku nakonec získal nebo ne. Bylo by absurdní, pokud by jako náměstek prověrku potřeboval, ale jako ministr by se obešel bez ní.

Národní bezpečnostní úřad prověřoval mj. Prymulovy příjmy od farmaceutických firem, které v průběhu několika let činily desítky milionů Kč. V roce 2016 byl Prymula odvolán z funkce ředitele Fakultní nemocnice Hradec Králové z důvodu zamlčování informací o závažném střetu zájmů. Zdravotnický deník rozkryl Prymulův střet zájmů v několika článcích a shledal u něj nepřijatelnou koncentraci rolí, funkcí, moci i peněz (1, 2). Střetu zájmů u Prymuly v souvislosti s očkováním a pobíráním odměn od výrobců vakcín se v roce 2012 zabývala Liga lidských práv v analýze Vliv farmaceutických společností, očkování a reklama.

2. Problematické odměňování rodičů za testování vakcín na dětech

Součástí stejné analýzy (s. 46) bylo i eticky a právně problematické finanční odměňování rodičů ve výši 4.500 Kč za testování vakcín na dětech, což koordinoval právě Prymula. Kromě nepřijatelné a zákonem zakázané finanční motivace rodičů nebyl při provádění klinické studie respektován požadavek na minimalizaci rizika, neboť vakcína byla dětem aplikována současně s dalšími vakcínami. Bližší informace o této studii jsou součástí analýzy Ligy lidských práv (s. 46 a násl.).

3. Pomoc státu vyhnout se odpovědnosti za újmu způsobenou povinným očkováním

Roman Prymula se také aktivně podílel na snaze státu zbavit se odpovědnosti za újmu způsobenou povinným očkováním. Liga lidských práv poskytuje právní pomoc chlapci, který v kojeneckém věku utrpěl trvalé ochrnutí poloviny obličeje, které jeho ošetřující odborní lékaři vyhodnotili jako důsledek očkování. Prymula pro ministerstvo sepsal vyjádření z pozice předsedy České vakcinologické společnosti, ve kterém vyloučil příčinnou souvislost mezi očkováním a ochrnutím obličeje. V té době také nastoupil na ministerstvo jako náměstek. Podle ošetřujícího lékaře chlapce stanovisko Prymuly neodpovídá medicínskému poznání v odborné literatuře, ale ani příbalovému letáku k vakcíně, které oba ochrnutí jako vzácný nežádoucí účinek připouští.

Od Romana Prymuly nelze očekávat nestranný výkon funkce ministra zdravotnictví ve prospěch pacientů, nikoliv proto, že by nebyl odborně kompetentní, ale proto, že je dlouhodobě finančně zainteresován prosazovat své vlastní zájmy a zájmy farmaceutického průmyslu. Absence střetu zájmů je přitom pro výkon funkce ministra stejně tak důležitá jako odborné a manažerské kompetence. U každého kroku tohoto ministra vyvstane otázka, proč a v čí prospěch rozhoduje.

Otevřený dopis ministru školství ke stažení diskriminačního návrhu vyhlášky

Pátek, 18. září 2020Aktuality

Vážený pane ministře,

tímto otevřeným dopisem se na Vás obracíme s žádostí o stáhnutí, resp. nepřijetí návrhu novely vyhlášky č. 27/2016 Sb., o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných. Návrh vyhlášky je v rozporu se školským zákonem a je přímo diskriminační. Pokud by byla novela vyhlášky přijata, žáci s tělesným postižením, závažnými vadami řeči nebo specifickými poruchami učení přijdou o podpůrná opatření, jako jsou služby asistenta pedagoga, pedagogická intervence nebo hodiny speciální pedagogiky.

Vyhláška je podzákonným právním předpisem a jejím účelem je provádět školský zákon, nikoli omezovat práva, která zákon garantuje. Školský zákon od roku 2016 přiznává všem dětem se speciálními vzdělávacími potřeba nárok na potřebná podpůrná opatření. Vždy se individuálně zkoumá, jaká podpůrná opatření jsou pro konkrétní dítě nejvhodnější. Opakem je přístup diagnostický, kdy poskytnutí podpůrného opatření závisí primárně na diagnóze dítěte. Projednávaná vyhláška stojí právě na diagnostickém přístupu a představuje značný krok zpět na cestě k efektivnímu inkluzivnímu vzdělávání, ve kterém by měly mít všechny děti rovný přístup ke kvalitnímu vzdělání.

Navrhovaná změna vyhlášky je také diskriminační, neboť v rozporu s antidiskriminačním zákonem omezuje podporu dětí se speciálními vzdělávacími potřebami a jejich přístup ke vzdělání primárně na základě jejich zdravotního postižení.

Podle důvodové zprávy k projednávané vyhlášce využívalo například služby asistenta pedagoga k září 2019 přes 5 tisíc dětí s tělesným postižením, vadami řeči a specifickými poruchami učení. Tyto děti by nově o pomoc asistenta pedagoga přišly. Dalších několik tisíc dětí přijdou o nárok na předmět vedený speciálním pedagogem. Novela také změní způsob využívání tzv. pedagogické intervence. Nově totiž bude plně na uvážení školy, jakým způsobem toto podpůrné opatření využije. Nebude garantovaný rozsah intervence a pedagogové ji budou poskytovat v rámci svých úvazků. Budou tak ještě více vytíženi, než jsou nyní, a nedostanou za tuto práci náležitou odměnu. Hlavními oběťmi však budou samotné děti, kterým se nedostane potřebné podpory.

Přijetí takto navrhované změny inkluzivní vyhlášky se devastačně projeví nejen na úrovni vzdělání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami, ale také na samotném právu na přístup těchto dětí k vzdělání, který jim garantují právní předpisy a principy na zákonné i ústavní úrovni, nemluvě o závazcích státu souvisejících s rovným přístupem všech dětí ke vzdělání, jež České republice plynou například z Úmluvy o právech dítěte či Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením.

Své znepokojení nad možností přijetí novely vyhlášky tento týden vyjádřil Výbor pro práva dítěte, jehož je Liga lidských práv členem, a připojil se k němu také Výbor pro práva osob se zdravotním postižením. K projednávané novele vydala Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání (ČOSIV) stanovisko, s nímž vyjádřilo souhlas a podporu mnoho dalších organizací, subjektů a osob, zabývajících se mimo jiné právem dětí na vzdělání, včetně naší organizace.

Z výše uvedených důvodů Vás žádáme o stažení návrhu z projednávání a navrhujeme vytvořit platformu k diskusi potřebných efektivních změn v oblasti inkluzivního vzdělávání s odborníky z praxe, např. formou kulatého stolu. S vytvořením tohoto diskusního prostoru naše organizace ráda pomůže.

Pakliže bude vyhláška přijata, je Liga lidských práv připravena pomoci rodičům dětí, které v důsledku novely utrpí na svých ústavně garantovaných právech, s podáním žaloby na stát, jakož i s dalšími možnostmi obrany, které jim český právní řád nabízí. Jsme také připraveni podat podnět veřejnému ochránci práv, aby navrhl Ústavnímu soudu zrušení příslušných problematických částí vyhlášky.

S pozdravem

Mgr. Karel Lach
Právník Ligy lidských práv

Novela tzv. inkluzivní vyhlášky je v rozporu se školským zákonem

Čtvrtek, 17. září 2020Aktuality

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy připravuje novelu tzv. inkluzivní vyhlášky, podle níž mnoho dětí se speciálními vzdělávacími potřebami přijde o možnost vzdělávat se v běžných školách s ostatními dětmi. Podle Ligy je v rozporu se školským zákonem a na včerejším zasedání Výboru pro práva dítěte jsme hlasovali pro usnesení vyjadřující znepokojení s přijetím novely. V nejbližšíchch dnech pošleme ministru školství otevřený dopis.

K usnesení výboru (které prozatím není zveřejněno) se připojil i Výbor pro práva osob se zdravotním postižením a novelou se zabývá také vládní zmocněnkyně pro lidská práva prof. Helena Válková.

Novela (odkaz níže) je podle Ligy rozporu se školským zákonem, který garantuje právo všech dětí se speciálními vzdělávacími potřebami na nezbytnou podporu při vzdělávání, a navíc je i diskriminační, neboť plošně mezi dětmi rozlišuje na základě jejich zdravotního stavu bez toho, aniž by byl sledován konkrétní legitimní cíl, či šlo o přiměřené a nezbytné opatření.

Připravovaná změna se odvrací od nyní zavedeného individuálního přístupu, kdy jsou dítěti se speciálními vzdělávacími potřebami přiznávána podpůrná opatření, která jsou konkrétně pro něho nejvhodnější. Naopak se plošně zavede tzv. diagnostický přístup, kdy bude např. podpora asistenta pedagoga dítěti přiznána pouze na základě jeho diagnózy. O toto podpůrné opatření tak plošně přijdou děti s tělesným postižením, s vadami řeči, specifickými poruchami učení, děti sociálně znevýhodněné či cizinci.

Kromě okleštění využití služeb asistenta pedagoga přestane být z veřejného rozpočtu financována tzv. pedagogická intervence, v rámci níž pedagogové doučují a rozvíjí děti v oblastech, ke kterým se ve výuce nedostanou. Nově bude zajištění této intervence na uvážení jednotlivých škol, které ji budou financovat z vlastního rozpočtu.

Proti změně těchto podzákonných právních předpisů se ohradila široká odborná veřejnost. Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání k tomuto vydala stanovisko, ve kterém podrobněji shrnuje, proč je potřeba novelu odmítnout. Liga lidských práv se s tímto stanoviskem plně ztotožňuje.

Pozn.: Konkrétně jde o změnu vyhlášky č. 27/2016 Sb., o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných a nařízení vlády č. 75/2005 Sb., o stanovení rozsahu přímé vyučovací, přímé výchovné, přímé speciálně pedagogické a přímé pedagogicko-psychologické činnosti pedagogických pracovníků, více zde.

Bezodkladně projednejte návrh zákona o odškodnění protiprávně sterilizovaných osob, vyzývají oběti i řada odborníků

Pátek, 11. září 2020Aktuality, Tiskové zprávy

Nedobrovolně sterilizované ženy se v pátek ráno sešly symbolicky před Ostravskou nemocnicí Fifejdy (pozn.: zdr. zařízení, v němž u mnohých došlo k zákroku), aby upozornily na návrh zákona o odškodnění obětí protiprávních sterilizací (sněmovní tisk. 603), který již téměř rok čeká na zařazení do prvního čtení. “S blížícím se koncem volebního období naše naděje klesají, nemůžeme dále čekat. Stala jsem se jednou ze sto nejvlivnějších žen světa podle britské BBC, spravedlnost nám to ale nepřineslo, ta je v rukou Českého státu, a já za ni bojuji již druhou desítku let,” říká mluvčí žen Elena Gorolová.

Dnes odeslali otevřený dopis poslancům odborníci i oběti. V něm apelují na zařazení návrhu zákona o odškodnění nedobrovolně sterilizovaných osob na zářijové jednání Poslanecké sněmovny. Svůj podpis připojili i bývalá veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová, emeritní ústavní soudkyně a senátorka Eliška Wagnerová, někteří členové Rady vlády pro záležitosti romské menšiny a více než stovka dalších.

„Bohužel známe dvě ženy, které se této naděje na odškodnění nedožily, a podle našeho názoru představují exponenciálně větší počet obětí, které zemřely, aniž se jim dostalo spravedlnosti,“ říká Gwendolyn Albert, která letos obdržela Cenu za lidskost od Výboru pro odškodnění romského holocaustu v ČR za její práci v otázce odškodnění. „Doufáme, že diskuse v dolní sněmovně neznesvětí jejich památku a nezpůsobí další utrpení jejich rodinným příslušníkům, a přejeme zákonodárcům usilujícím o přijetí zákona maximální úspěch.“

“Nedobrovolné sterilizace představují neoprávněný, hluboký a takřka nenapravitelný zásah do lidské osobnosti, který má závažné dopady do mnoha oblastí lidského života. … Na protiprávní sterilizace a odpovědnost státu za jejich provádění upozornil ombudsman v roce 2005. Stát až do roku 2012 nepřijal dostatečnou právní úpravu informovaného souhlasu s prováděním sterilizací, která by zaručovala dodržování práv pacientů a minimalizovala jejich porušování, čímž umožnil závažné zásahy do základních práv. V některých případech sehrál stát, přesněji jeho sociální politika, klíčovou roli, neboť motivovala osoby k podstoupení sterilizací z eugenických důvodů s cílem “zkvalitnění populace”. … Proto by měl stát přijmout svou odpovědnost a zajistit prostředek nápravy,“ uvedla v dopise jeho autorka, právnička Sandra Pašková.

K tomu dodává, že nejen dobré jméno naší země na mezinárodní scéně, ale zejména úcta k lidských právům by měly být pro Českou republiku důvody pro vyrovnání hříchů minulosti. Nyní je ten správný čas, zákon má přislíbenu podporu napříč politickým spektrem. Pokud jej poslanci neprojednají v tomto volebním období, bude nutné opakovat veškerá vyjednávání od začátku.

Otevřený dopis poslancům k projednání návrhu zákona o odškodnění protiprávně sterilizovaných osob

Pátek, 11. září 2020Aktuality

Po odeslání otevřeného dopisu poslancům jsme jej zpřístupnili veřejnosti – svůj podpis můžete připojit zde.

Vážené poslankyně, vážení poslanci,

již téměř rok čeká na první čtení poslanecký návrh zákona o odškodnění protiprávně sterilizovaných osob (sněmovní tisk 603). Jsme přesvědčeni, že s ohledem na věk a zdravotní stav některých obětí již nelze jejich odškodnění dále odkládat. Proto se na Vás s blížícím se koncem volebního období obracíme a žádáme, abyste učinili vše pro jeho pevné zařazení na program jednání Poslanecké sněmovny.

Nedobrovolné sterilizace představují neoprávněný, hluboký a takřka nenapravitelný zásah do lidské osobnosti, který má závažné dopady do mnoha oblastí lidského života. Vrcholné soudy ČR se shodly na nutnosti přiznat za tyto závažné zásahy do osobnostních práv náhradu nemajetkové újmy v penězích. Zároveň se však oběti protiprávních sterilizací, po otevření tohoto tématu ve společnosti, již nemohly efektivně domoci odškodnění soudní cestou, neboť jejich nároky byly promlčeny.

Na protiprávní sterilizace a odpovědnost státu za jejich provádění upozornil ombudsman v roce 2005. Stát až do roku 2012 nepřijal dostatečnou právní úpravu informovaného souhlasu s prováděním sterilizací, která by zaručovala dodržování práv pacientů a minimalizovala jejich porušování, čímž umožnil závažné zásahy do základních práv. V některých případech sehrál stát, přesněji jeho sociální politika klíčovou roli, neboť motivovala osoby k podstoupení sterilizací z eugenických důvodů s cílem “zkvalitnění populace”.

Česká republika je demokratický právní stát založený na úctě k lidským právům a svobodám, měl by proto přijmout svou odpovědnost a zajistit prostředek nápravy. Není s podivem, že je naše země již mnoho let terčem kritiky mezinárodních institucí jako je Výbor pro odstranění všech forem diskriminace žen, Výbor pro odstranění všech forem rasové diskriminace, Evropský výbor pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání či Rada OSN pro lidská práva, jenž důrazně a opakovaně vyzývají Českou republiku ke zjednání nápravy a přijetí efektivního odškodňovacího mechanismu.

Žádáme proto Vás, naše demokraticky zvolené zástupce, abyste učinili první krok k odškodnění obětí protiprávních sterilizací, ke zlepšení postavení naší země na mezinárodní scéně a přičinili se o zařazení prvního čtení výše zmíněného návrhu zákona jako pevného bodu zářijové schůze Poslanecké sněmovny.

S úctou

Níže podepsaní signatáři:

 

  1. Elena Gorolová / Spolek žen obětí protiprávní sterilizace
  2. Anna Šabatová / Bývalá ombudsmanka
  3. Eliška Wagnerová / Emeritní ústavní soudkyně a senátorka
  4. Sri Kumar Vishwanathan / Vzájemné soužití o.p.s.
  5. Gwendolyn Albert / Nezávislá aktivistka za lidská práva
  6. Ladislav Zamboj / Psycholog a sociální pracovník Poradny pro občanství/Občanská a lidská práva
  7. Sandra Pašková / Právnička Ligy lidských práv, doktorandka Prf MU
  8. Edita Stejskalová / členka Rady vlády pro záležitosti romské menšiny
  9. Zdeněk Ryšavý / Ředitel ROMEA, o. p. s.
  10. Radka Hančilová / Zdravotník, oběť protiprávní sterilizace
  11. Lucie Fremlová / Nezávislá sociální vědkyně
  12. Yasar Abu Ghosh / Antropolog, FHS UK
  13. Kateřina Špácová / Lektorka, překladatelka, spolupracovnice lidskoprávních organizací
  14. Zuzana Jurková / Vedoucí Katedry obecné antropologie, FHS UK
  15. Miroslav Klempar / Předseda Awen Amenca, organizátor romských komunit a vzdělávací poradce Rady Evropy.
  16. Michal Hubálek / Právník , Poradna pro občanství/Občanská a lidská práva
  17. Věra Roubalová Kostlánová / Psychoterapeutka, Rafael institut
  18. Miroslav Vodrážka / Hudebník, publicista a feministický aktivista
  19. František Valeš / Právník, Poradna pro občanství/Občanská a lidská práva
  20. Tanweer Ali / Vysokoškolský pedagog, ekonom
  21. František Kostlán / publicista
  22. Jana Baudyšová / Šéfredaktorka Romano voďi
  23. Jitka Votavová / Projektová manažerka stipendijního programu, ROMEA, o.p.s.
  24. Selma Muhič Dizdarevič, členka Českého helsinského výboru
  25. Vladimír Hančil / Jednatel firmy
  26. Michael Vlček / Analytik
  27. Nataša Botošová / Spolek žen obětí protiprávní sterilizace
  28. Nataša Čonková / Spolek žen obětí protiprávní sterilizace
  29. Helena Bandyová / Spolek žen oběti protiprávní sterilizace
  30. Evžen Vojkůvka / Asociace ASLIDO lidi pro domov z.s
  31. Eva Šlesingerová / Socioložka, FSS Masarykova univerzita
  32. Jan Husák / Místopředseda Rady vlády pro záležitosti romské menšiny
  33. Viera Kučerová / Místopředseda BONA FIDE z.s.
  34. Jelena Silajdžič / Ředitelka Slovo 21, z.s
  35. Kateřina Čapková / Historička, Ústav soudobých dějin AV ČR
  36. Petra Gelbart / Spoluzakladatelka, Families of Roma and Sinti Holocaust Victims
  37. Ilona Ferkova / Přesedkyně ASOCIACE ROMSKYCH ŽEN
  38. Helena Sadílková / VŠ pedagog, Filozofická fakulta UK
  39. Lada Viková / VŠ pedagog, Fakulta filozofická, Univerzita Pardubice; ředitelka Romano džaniben, z.s.
  40. Hana Synková / Sociální antropoložka, FF Univerzity Pardubice
  41. Nicole Taubinger / Umělkyně
  42. Iva Šmídová / Socioložka, FSS Masarykova univerzita
  43. Jiří Čížek / PentaGen – ředitel
  44. Ivana Antalová / Finanční manažerka / Česká ženská lobby
  45. Ján Čonka / Romský aktivista, administrativní pracovník
  46. Patrik Kotlár / Statutární orgán spolku Romany art workshop
  47. Čeněk Růžička / Občanský člen RVZM
  48. Robert Sutorý / Romský poradce
  49. Radka Patočková / Předsedkyně Kher, z.s. – nakladatelství romské literatury
  50. Petra Svobodová / Muzeum romské kultury, historička
  51. Miroslav Brož / Sociální pracovník, lidskoprávní aktivista sdružení Konexe
  52. Martina Horváthová / členka Výboru pro vzdělávání Romů RVZRM
  53. Ivana Šimánková / Vedoucí sociálních služeb, Poradna pro občanství/Občanská a lidská práva
  54. Štefan Oláh / člen Rady vlády národnostních menšin
  55. Lenka Grabicová / Regulatory affairs specialist, fotografka
  56. Andrea Mašková / Pracovník v sociálních službách, poradna pro občanství/Občanská a lidská práva
  57. Ivana Čížková / PentaGen ředitelka, Vějíř NO předsedkyně
  58. Lucie Kudrnová / Ratolest Brno, ředitelka
  59. Camille Latimier / Společnost pro podporu lidí s mentálním postižením v České republice, z.s. , ředitelka
  60. Jan Mavran / Sociální pracovník, personalista
  61. Jarmila Balážová / novinářka
  62. Zbyněk Andrš / Vysokoškolský pedagog
  63. Olina Jonášová / Spolek žen oběti protiprávní sterilizace
  64. Pavlína Čojevova / Spolek žen oběti protiprávní sterilizace
  65. Drahomíra Čojevova / Spolek žen oběti protiprávní sterilizace
  66. Sona Kalocsayova / Spolek žen oběti protiprávní sterilizace
  67. Jiřina Holubová / Spolek žen oběti protiprávní sterilizace
  68. Naďa Galová / Spolek žen oběti protiprávní sterilizace
  69. Jana Balažová / Spolek žen oběti protiprávní sterilizace
  70. Silva Šmídová / Spolek žen oběti protiprávní sterilizace
  71. Anna Zsabova / Spolek žen oběti protiprávní sterilizace
  72. Eva Gragova /Spolek žen oběti protiprávní sterilizace
  73. Věra Vlačuhová / Spolek žen oběti protiprávní sterilizace
  74. Brigita Vlačuhová / Spolek žen oběti protiprávní sterilizace
  75. Matylda Vlačuhová / Spolek žen oběti protiprávní sterilizace
  76. Iveta Olahová / Spolek žen oběti protiprávní sterilizace
  77. Anděla Kumajová / Spolek žen oběti protiprávní sterilizace
  78. Anna Cicková / Spolek žen oběti protiprávní sterilizace
  79. Zuzana Goralová / Spolek žen oběti protiprávní sterilizace
  80. Ivana Ištoková / Spolek žen oběti protiprávní sterilizace
  81. Nataša Botošová / Spolek žen oběti protiprávní sterilizace
  82. Jiřina Dzurková / Spolek žen oběti protiprávní sterilizace
  83. Vasta Cicková / Spolek žen oběti protiprávní sterilizace
  84. Olina Kovačová / Spolek žen oběti protiprávní sterilizace
  85. Kateřina Fumferová / Právnička, Poradna pro občanství/Občanská a lidská práva
  86. Klára Kalibová / advokátka
  87. Dušan Vaněk / Sociální pracovník
  88. Alena Bartková / Vedoucí zařízení
  89. Petra Vytejčková / advokátka
  90. Václav Walach / Kriminolog
  91. Alena Svobodová / Sociální pracovnice
  92. Helena Klímová / Psychoterapeutka, signatářka Charty 77
  93. Štěpán Kavur / Buči z.s, předseda
  94. Ruben Pellar / překladatel
  95. Jan Červenka / VŠ pedagog, FF UK
  96. Linda Sokačová / Socioložka, Amnesty International ČR
  97. Věra Kličková / Spolek žen Oběť protiprávní sterilizace
  98. Věra Roubalová Kostlánová / Psychoterapeutka, Rafael institut
  99. Alma Lily Rayner / Umělkyně
  100. Jiřina Kuklová Stolařová / KHER, z. s., nakladatelství romské literatury
  101. Milan Adam / Sociální pracovník
  102. Milyena Vynnychuk / Pracovnice v sociálních službách
  103. Adam Pospíšil / Projektový manažer, hudebník
  104. Alica Sigmund Heráková / Ředitelka, Tuke.TV, z.s.
  105. Nela Vrchotová / právnička
  106. Nikoleta Fellnerová / Sociální pracovnice
  107. Eva Kellnerová / Vedoucí oddělení doktorského studia CERGE
  108. Jana Vejplachová / Výkonná ředitelka Společenství Romů na Moravě Romano jekhetaniben pre Morava
  109. Claudie Laburdová / Slovo 21, z. s, koordinátorka projektů romské ženské skupiny Manushe
  110. Veronika Tylšová / Pracovník v sociálních službách, Poradna pro občanství/občanská a lidská práva, z.s.
  111. Petr Kautský / tlumočník a překladatel
  112. Barbora Stejskalová /tlumočnice a učitelka
  113. Šimon Pellar / překladatel
  114. Věra Jedličková / právnička
  115. Eliška Jelínková / Koordinátorka sítě/Česká ženská lobby
  116. Lucie Lukavská / Překladatelka a tlumočnice
  117. Giorgio Cadorini / Vysokoškolský učitel
  118. Vanda Durbáková / Advokátka, spolupracujúca s Poradňou pre občianske a ľudské práva, Slovenská republika
  119. Gabriela Hrabaňová / Ředitelka ERGO network
  120. Martina Taušková / Poradkyně pro oběti
  121. Jana Horváthová / Ředitelka Muzea romské kultury
  122. Adam Homsi / Soudní tlumočník a podnikatel
  123. Růžena Šimonová / Oběť protiprávní sterilizace
  124. Veronika Makovská / Středoškolská pedagožka
  125. Nicole Votavová Sumelidisová / Vysokoškolská pedagožka
  126. Marie Čovejová / Spolek žen obětí protiprávních sterilizací
  127. Renata Horvátová / Spolek žen obětí protiprávních sterilizací
  128. Jan Vašat / VŠ pedagog, sociální pracovník
  129. Pavlína Čovejová / Spolek žen obětí protiprávních sterilizací
  130. Alžběta Fontiová / Spolek žen obětí protiprávních sterilizací
  131. Dan Petrucha / Statutární zástupce Ligy lidských práv
  132. Karel Lach / Právník Ligy lidských práv
  133. Anna Štefanidesová / Právnička Ligy lidských práv
  134. Kateřina Horáková / Vysokoškolská studentka
  135. Simone Sumelidu / Vysokoškolská učitelka
  136. Tereza Outolná / Dojička, dcera oběti protiprávní sterilizace
  137. Pavlína Konhauserová / Spolek žen obětí protiprávních sterilizací
  138. Blanka Černá / tlumočnice-překladatelka
  139. David Fuchs / tlumočník a překladatel
  140. Kristína Kalejová / Rómska aktivistka, Hermanovce, SR
  141. Helena Kalejová / Rómska aktivistka, Hermanovce, SR
  142. Petra Giňová / Rómska aktivistka, Jarovnice, SR
  143. Anna Čonková / Rómska aktivistka, Hermanovce, SR
  144. Štefan Ivanco / Programový koordinátor Poradne pre občianske a ľudské práva, SR
  145. Denisa Barry / Predsedníčka Poradně pre obćianske a ľudské práva, SR
  146. Eva Čech Valentová / Právnička, členka výboru České ženské lobby
  147. Vojtěch Zemánek / Koordinátor dobrovolníků, Sdružení pro integraci a migraci
  148. Petra Ezzeddine / Antropoložka, FHS UK
  149. Vladimír Čermák / Předseda Hnutí romských studentů

Úředníci ji dva roky šikanovali a protizákonně hrozili odebráním dcery do ústavní výchovy

Pondělí, 31. srpna 2020Otevřené případy

Naše klientka chtěla pro svou dceru s lehkým mentálním postižením asistenta pedagoga nejen během výuky, ale i ve školní družině a na škole v přírodě, na což má ze zákona právo. Škola nebyla schopna zákonné požadavky naplnit a naopak kontaktovala orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD). Ten podal k soudu návrh na zahájení řízení o nařízení výchovného opatření z důvodu údajně špatné komunikace klientky se školou. Matka žila dva roky ve strachu, že přijde o dceru.

Dcera naší klientky má lehké mentální postižení. V září 2013 nastoupila na základní školu, kde potřebovala asistenta pedagoga a individuální vzdělávací plán. Škola nebyla schopna zajistit asistenta pedagoga i pro školní družinu – požadovala naopak, aby si rodina hradila osobního asistenta sama.

Škola namísto pomoci rodině kontaktovala OSPOD

Pracovnice OSPOD Brno-Židenice podala k soudu návrh na zahájení řízení o nařízení výchovného opatření z důvodu údajně špatné komunikace klientky se školou. OSPOD ihned sáhl po nejtěžším kalibru, který má k dispozici – obrátil se na soud – bez toho, aby s klientkou konzultoval, v čem shledává nedostatky v její péči, což je v přímém rozporu se zákonem. OSPOD ovšem neměl s klientkou ani co projednávat, neboť ze všech důkazů vyplývalo, že o dceru pečovala ve všech směrech řádně. Klientce tak bezdůvodně hrozilo odebrání dcery a její umístění do ústavní výchovy.

Klientce jsme pomohli s podáním stížnosti proti OSPOD. Nesprávnost úředního postupu OSPOD konstatoval nadřízený orgán, který uvedl, že: „… celkový souhrn podkladů spisové dokumentace ukazuje nejen na hrubě nesprávný, ale přímo nezákonný postup pracovnice práva Vaší dcery. Pracovnice povětšinou nehájila zájmy dítěte, nýbrž valná část její „sociální práce“ s rodinou spočívala ve vyvíjení nátlaku na Vás jakožto matku individuálně integrované žákyně se speciálními vzdělávacími potřebami…“

Pochybení OSPOD konstatovala i veřejná ochránkyně práv a Ministerstvo práce a sociálních věcí

Otec nezletilé, který nežije ve společné domácnosti, nikdy nezaznamenal důvody, proč by měla být jeho dcera matce odebrána. Domnívá se, že klientka o jejich společnou dceru pečuje dobře a svědomitě a že dcera k ní má velmi dobrý a úzký vztah. Důvodem odebrání dítěte měla být špatná spolupráce se školou a to, že pracovnice nevidí jiný způsob, jak problém řešit. OSPOD svůj postoj nepřehodnotil ani přesto, že klientka sama učinila kroky k dosažení konstruktivní dohody se školou a situace již tak byla vyřešena. Pracovnice OSPOD pouze povýšeným a zastrašujícím způsobem hrozila klientce odebráním dcery do ústavní péče.

S ohledem na hrozbu odebrání dcery byla klientka nucena si zajistit služby advokáta specializujícího se na rodinné právo, což pro ni představovalo nemalou finanční zátěž přes 35.000 Kč. Když bylo nakonec řízení po dvou letech na návrh OSPOD zastaveno, Městský soud v Brně klientce nepřiznal náhradu nákladů řízení. Po podaném odvolání a zrušení výroku odvolacím soudem městský soud znovu rozhodl, že OSPOD nelze zavázat k náhradě nákladů řízení jinému účastníkovi.

Liga lidských práv nabídla klientce zastupování v řízení o náhradě škody a nemajetkové újmy. Ministerstvo práce a sociálních věcí sice uznalo, že OSPOD pochybil, ale přiznalo klientce pouze minimální zadostiučinění ve výši 10.000 Kč. To ani zdaleka nepokrylo čas, který klientka strávila brojením proti postupu OSPOD, natož aby jí kompenzovalo i způsobené útrapy. Ministerstvo zcela odmítlo klientce uhradit náklady, které vynaložila na advokáta. Klientka proto podala žalobu k soudu a domáhala se další náhrady nemajetkové újmy ve výši 30.000 Kč a vynaložených nákladů na advokáta.

Obvodní soud pro Prahu 2 zcela překvapivě žalobu zamítl s tím, že se OSPOD žádného nesprávného úředního postupu nedopustil. Proti rozsudku jsme podali odvolání a Městský soud v Praze naopak shledal nesprávný úřední postup. Podle soudu OSPOD postupoval zjevně v rozporu s tím, co mu ukládá zákon o sociálně-právní ochraně dětí, a postupoval nepřiměřeně. Podle odvolacího soudu:

„…důvodem podání návrhu nebyla konkrétní zjištění OSPOD o nedostatcích v péči o nezletilou, ale snaha napomoci škole v šikanózním postupu vůči žalobkyni jako matce nezletilého dítěte, které s ohledem na svůj zdravotní stav potřebovalo tomu odpovídající speciální přístup, matka však nechtěla nechat nezletilou vzdělávat v segregované škole a snažila se zajistit podmínky pro její vzdělávání v hlavním vzdělávacím proudu.“

Přestože odvolací soud nepochyboval o tom, že klientka byla vystavena zraňující situaci a vznikla jí nemajetková újma, přiznal jí na zadostiučinění pouhých dalších 10.000 Kč (za dva roky řízení tedy klientka celkem získala 20.000 Kč). Dalších 20.000 Kč za nemajetkovou újmu jí soud nepřiznal s absurdní argumentací, že v řízení o výchovném opatření byla zastoupena advokátem, tudíž nečelila návrhu OSPOD sama a bez kvalifikované pomoci. Náhradu škody za toto zastoupení advokátem jí ale nepřiznal. Stejně tak jí nepřiznal náklady řízení za samotné odškodňovací řízení, protože její žaloba byla jen částečně úspěšná.

Když celý příběh shrneme: Klientka byla dva roky vláčena po soudech, hrozilo jí odebrání dítěte a žila v neskutečném stresu. Za právní služby vynaložila přes 35.000 Kč. Nakonec bylo soudně uznáno, že řízení bylo šikanózní, ale klientka získala na „odškodnění“ pouhých 20.000 Kč, tedy mnohem méně než byla nucena vynaložit za právní služby.

Chtěli jsme docílit spravedlivého řešení, proto jsme se obrátili na Nejvyšší soud a na Ústavní soud. Nejde pouze o tento případ, ale rovněž o jiné podobné případy. Naším cílem je:

  • Aby rodiče poškození šikanozním postupem OSPOD obdrželi od státu odpovídající zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu
  • Aby jim kromě toho byla uhrazena plná výše nákladů, které odůvodněně vynaložili na právní služby
  • Aby byly volány k odpovědnosti osoby, které postupovaly nezákonně.

Proti výroku odvolacího soudu o výši odškodnění jsme s klientkou podali dovolání. Nejvyšší soud ho však ze dvou důvodů odmítl. 1) Zaprvé, odvolací soud naší klientce nepřiznal celou původně požadovanou částku na přiměřené zadostiučinění za utrpěnou nemajetkovou újmu, ale přisoudil jí alespoň 20.000,- Kč. Formálně tak byla v řízení úspěšná, a proto proti tomuto rozhodnutí nemohla podat dovolání. 2) Zadruhé, dovolání je přípustné pouze proti rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 50.000,- Kč (řízení o menším peněžitém plnění se nazývá bagatelním). Klientka původně požadovala 40.000,- Kč na náhradu nemajetkové újmy a 30.000,- Kč na náhradu skutečné škody. Obě částky dovolací soud posuzoval samostatně, a protože ani jedna nedosahuje hranice hranice bagatelního sporu, konstatoval, že odvolání je i z tohoto důvodu nepřípustné.

S dovoláním jsme zároveň podali ústavní stížnost proti výroku o nepřiznání nákladů v odškodňovacího řízení. Tu však Ústavní soud odmítl s tím, že by měl nejprve rozhodnout dovolací soud o dovolání proti výši odškodnění, protože by svým rozhodnutím mohl ovlivnit také náklady řízení.

Poté, co dovolací soud vydal usnesení o odmítnutí dovolání, jsme podali další ústavní stížnost proti rozhodování obecných soudů v této věci. Namítali jsme primárně zásah do práva na spravedlivý proces, jehož součástí je mimo jiné právo na přístup k soudu a právo na náhradu újmy způsobené nesprávným úředním postupem. Obecné soudy totiž svými výše uvedenými rozhodnutími de facto říkají, že byť stát v určitých situacích může pochybit a postupovat nezákonně, odpovědnost za takové jednání nepřevezme, anebo v lepším případě ji převzít může, ale pouze částečně a poškozené osobě nahradí újmu zcela nedostatečně.

Výsledkem tak může být stav, kdy si lidé raději nechají nestandardní až protiprávní jednání ze strany státu líbit, místo toho, aby se snažili dosáhnout alespoň částečného zadostiučinění.

 

Podniknuté kroky:

Liga lidských práv se dlouhodobě zabývá problematikou zbytečného odebírání dětí z rodin, jejich umisťování do ústavů a nezákonných postupů OSPOD.

Pomozte nám zabránit těmto situacím do budoucna a podpořte naši kampaň. Podpořte změnu, kterou ve společnosti potřebujeme. Děkujeme!

Nepřijetí dítěte do předškolního vzdělávání z diskriminačních důvodů

Středa, 12. srpna 2020Poradna, Vzdělávání

Školka není hlídacím centrem pro děti, jejichž rodiče musí chodit do práce. Hlavním cílem předškolního vzdělávání je rozvíjet osobnost dítěte předškolního věku po citové, rozumové i tělesné stránce a pomoci mu osvojit si základní pravidla chování, životní hodnoty a mezilidské vztahy potřebné do života a do dalšího vzdělávání. Byť školky rodičům umožňují skloubit pracovní život s rodinným, hlídání dětí není alfa a omega instituce mateřské školy.

Od 1. 9. 2017 je účinná novela školského zákona, která stanovila pětiletým dětem povinnost předškolního vzdělávání. Děti tak musí začít chodit do školky ve školním roce, který následuje po dni, kdy měly páté narozeniny. Rodiče jsou přitom povinni přihlásit své dítě k zápisu do školky, který probíhá v průběhu května. Neučiní-li tak, dopouští se přestupku a vystavují se riziku pokuty až 5.000,- Kč. Konkrétní termín zápisu stanoví ředitel školky.

Dítě by se mělo vzdělávat v tzv. spádové školce (tj. školka zřízená obcí nebo svazkem obcí ve školském obvodu, ve kterém má dítě místo trvalého pobytu), a to pokud rodiče dítě nepřihlásí do jiné školky nebo mu nezajistí individuální vzdělávání (např. doma či v lesní mateřské školce). Povinné předškolní vzdělávání má formu prezenční, tzn. že dítě do školky dochází alespoň na čtyři hodiny denně. Individuálně je možné dítě vzdělávat pouze v odůvodněných případech. Ředitel školky pak dítěti doporučí oblasti, ve kterých se má vzdělávat, a pak ověří úroveň osvojování očekávaných výstupů v zadaných oblastech (většinou ke konci kalendářního roku) a doporučí další postup.

Přijímací řízení

O přijetí dítěte k předškolnímu vzdělávání rozhoduje ředitel školky z pozice orgánu státní správy. Rozhodnutí o (ne)přijetí dítěte pak musí řádně odůvodnit. Nestačí jen konstatovat, že dítě v přijímacím řízení nezískalo potřebný počet bodů, nebo že se nepřijímá z kapacitních důvodů. Takové rozhodnutí je nepřezkoumatelné a je možné se proti němu odvolat ke krajskému úřadu, který by ho měl zrušit. Odvolání může podat samo nepřijaté dítě, a to prostřednictvím svých zákonných zástupců.

V přijímacím řízení se může stát, že přihlášky dětí k předškolnímu vzdělávání do konkrétní školky převýší kapacitní možnosti školky. V takovém případě by se její ředitel měl obrátit na zřizovatele (tj. obec či svazek obcí). Obec má totiž povinnost všem dětem zajistit podmínky pro předškolní vzdělávání. Pokud zřizovatel situaci včas nevyřeší (např. navýšením kapacity, vymezením školských obvodů apod.), může ředitel školky v příjímacím řízení využít pomocná kritéria (viz tabulka níže). Měl by se přitom vyvarovat kritérií přímo diskriminačních. Jsou to ta, která by mezi dětmi rozlišovala na základě chráněných znaků antidiskriminačním či školským zákonem.

Absolutně zakázaná jsou pak kritéria rasy, etnického původu, národnosti, zdravotního postižení, jazyku, sociálního původu, majetku či jiného postavení. Ostatní zákonem chráněná kritéria lze použít jen, pokud sledují legitimní cíl a použité prostředky k jeho dosažení jsou přiměřené a nezbytné.

Přednostním kritériem k přijímání dětí do předškolního vzdělávání je místo trvalého pobytu, tedy zda je školka pro dítě spádová, a věk dítěte. Od roku 2020 se přednostně přijímají všechny spádové děti, které mají dva a více let.

Bývalá veřejná ochránkyně práv, Anna Šabatová, k přijímacímu řízení do předškolního vzdělávání a k pomocným kritériím vydala v roce 2018 doporučení. V něm jednotlivá kritéria shrnula a zhodnotila, zda jsou v souladu s právním řádem, právem dětí na rovný přístup ke vzdělání a se zákazem diskriminace. Níže vám toto shrnutí nabízíme přehledně v tabulce:

Kritérium (Ne)Vhodnost kritéria Doplňující informace
Trvalý pobyt Vhodný Jde o přednostní kritérium, které přímo uvádí školský zákon.
Věk Vhodný Jde o druhé přednostní kritérium. Od roku 2020 se přednostně přijímají děti starší dvou let. U přetlaku spádových dětí lze zvýhodnit starší před mladšími.
Pořadí přijetí přihlášky Nevhodné Odporuje smyslu školského zákona a zásadě procesní rovnosti účastníků správního řízení.
Sourozenec ve školce Vhodné Je vhodné, pokud má odmítnuté dítě právo na přednostní přijetí i v jiné školce (tzn. že má vícero spádových školek).
Vzdálenost bydliště či místa trvalého pobytu od školky Nevhodné Odporuje smyslu školského zákona (u trvalého pobytu je dle školského zákona podstatné jen to, zda se nachází ve spádové oblasti školky, nikoli jak daleko se od školky reálně nachází).
Sdílení alternativního pedagogického přístupu Vhodné Je vhodné, pokud má odmítnuté dítě právo na přednostní přijetí i v jiné školce (tzn. že má více spádových školek).
Losování Vhodné Je však potřeba předem stanovit podmínky losování.
Zaměstnanost rodičů Nevhodné paušálně Nesmí být stanoveno paušálně, ale vždy se musí zohlednit individuální potřeby dítěte.
Sociální situace Vhodné Předškolní vzdělávání dítěti v nepříznivé sociální situaci může pomoci (např. v rámci zdravého citového rozvoje a socializace dítěte). Ředitel školky dbá na to, aby při rozhodování o podobných případech dětí v nepříznivé sociální situaci nevznikaly nedůvodné rozdíly.
Zdravotní stav Nevhodné Pokud by ředitel mezi uchazeči rozlišoval na jejich základě zdravotního stavu, šlo by o diskriminaci.

 

Mimo výše uvedená kritéria pro přijímací řízení k předškolnímu vzdělávání také ředitelé školek přihlížejí k tomu, zda dítě podstoupilo stanovené pravidelné očkování, nebo ne. Výjimkou této povinnosti je skutečnost, že je dítě vůči nákaze imunní nebo jeho zdravotní stav brání podání očkovací látky (tj. kontraindikace). O těchto skutečnostech vydá poskytovatel zdravotních služeb dítěte potvrzení a odůvodnění upuštění od očkování zapíše do zdravotnické dokumentace dítěte.

Ředitelé školek se v rámci přijímacího řízení k předškolnímu vzdělávání nemusí nacházet v jednoduchém postavení, musí však dodržovat zákony a principy demokratického právního státu, na kterých náš právní řád stojí. Při rozhodování by se měli vyvarovat stanovení také zdánlivých opatření, kritérií a praxe, která ve svém důsledku může být diskriminační. Pakliže budete mít pocit, že se vaše dítě stalo obětí této špatné praxe a v rozporu se zákonem nebylo do školky přijato, můžete se na nás obrátit s prosbou o radu.