Případ dobré praxe a spolupráce OSPODu s rodiči. Posuzujeme však všechny rodiče stejným metrem?

Čtvrtek, 9. února 2023Aktuality, Poradna, Práva dětí a rodina, Případy, Uzavřené případy

Přinášíme vám případ rodiny, které už Liga lidských práv dříve pomohla. Nejprve zde soud zamítl návrh na nařízení ústavní výchovy a místo toho rozhodl, že děti zůstanou v péči svých rodičů, kterým však stanovil výchovná omezení. Nyní došlo k výraznému zmírnění omezení, a to díky přístupu rodičů, OSPODu (orgán sociálně-právní ochrany dětí) i soudu.

Matka se dlouhodobě ambulantně psychiatricky léčí, bere medikaci, má invalidní důchod a nemůže pracovat. Otec dříve pracoval, ale aby se mohl rodině více věnovat, zaměstnání opustil a pomáhá matce s řízením domácnosti a s péčí o děti. Žijí z invalidního důchodu, dávek a příspěvků. Rodiče vychovávají dvě děti se specifickými potřebami. I přes to všechno jsou ale schopní dětem zajistit dobrou stravu, ošacení, aktivity ke kvalitně strávenému volnému času a dokonce jim spoří.

 

Jaká soud stanovil rodičům výchovná omezení?

Co rodiče nejvíc omezovalo, byla povinnost zajistit v domácnosti třetí plně svéprávnou osobu při onemocnění dětí, a to minimálně na 2 hodiny denně (původně 6 hodin). Rodiče se však již o děti dokáží postarat zcela sami. To potvrdila i pracovnice OSPOD, společně s právníkem Ligy lidských práv a praktickým lékařem dětí. Dále rodiče velmi mrzelo, že nemohou s dětmi trávit dostatek času. Podmínky totiž byly nastaveny tak, že v průběhu školního roku byly obě děti ubytovány na internátu a během letních prázdnin musely být na dětských (alespoň příměstských) táborech. Výjimkou byl pouze jeden týden v červenci a jeden týden v srpnu. Tato dvě výchovná omezení chtěli rodiče zrušit.

Rodiče všechna soudem stanovená omezení řádně plní, snaží se skutečně nic nepodcenit. Spolupracují se všemi zainteresovanými subjekty, se soudem, OSPOD, sociálními službami, školou, pediatrem apod. V počátcích rodičovství potřebovali pomoct s rodičovskými kompetencemi a vedením domácnosti. Zapojili se do různých pomocných programů (sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi s poruchami autistického spektra, nácvik domácích prací apod.). Nyní už vše zvládají sami. Když jsou děti nemocné, konzultují situaci s lékařem, když je potřeba tak i s OSPODem. Na léto dětem zajistí různé tábory a další podnětné aktivity.  

Podstatné u tohoto případu je, že se rodiče aktivně snaží a dělají vše pro to, aby dali svým dětem vše potřebné. Plní také veškeré podmínky, které jim soud nařídil. Čas ale plyne, děti jsou starší a rodiče zkušenější. 

Právník Ligy lidských práv proto pomohl rodičům sepsat návrh na změnu rozhodnutí soudu (původní rozhodnutí bylo už jednou změněno – z původně 6 hodin denně přítomnosti třetí osoby, když byly děti nemocné, na 2 hodiny denně). V nynějším návrhu rodiče požadovali zrušení povinnosti přítomnosti třetí osoby v případě nemoci dětí a povinnost zajistit dětem tábory přes léto tak, aby byly děti s rodiči dva týdny v červenci a dva týdny v srpnu. Pracovnice OSPOD i dětský lékař s tímto návrhem souhlasili. 

Jde o případ dobré praxe jak rodičů, tak OSPOD, který s rodinou skutečně spolupracuje a respektuje právo na rodinný život všech jejích členů a nejlepší zájem nezletilých podle Úmluvy o právech dítěte. 

Zároveň však z případu vyvstává otázka, zda se u rodičů a jejich schopností a dovedností postarat se o své děti měří stejným metrem. U rodičů s postižením / duševním onemocněním, příp. ze sociálně slabších poměrů vnímáme silný tlak na to, aby vše dělali téměř dokonale, nedocházelo k žádným chybám a přešlapům. Každý přitom máme právo chybovat. Liší se však potřeba podpory či pomoci a její forma. O podobném problému psala již Kancelář veřejného ochránce práv. Říká, že z podnětů na nešetrné či nerovné zacházení, které ombudsmanovi často chodí od rodičů s psychosociálním postižením, a v nichž shledá pochybení, bývá patrné předsudečné uvažování a přístup ze strany OSPOD a např. veřejných opatrovníků. To je mimo jiné dáno nedostatkem informací o možnostech podpory a pomoci takovým rodinám.

V souvislosti s prací s rodiči s psychosociálním postižením vydala Liga lidských práv edukační video, které vychází z uspořádaného workshopu pro pomáhající profese. Spustíte ho kliknutím na ikonu pravo ➡️

Soud návrhu, který Liga lidských práv pomohla rodičům sepsat, vyhověl, ale stále v této rodině platí další výchovná omezení. Netvrdíme, že je to nutně špatně, ale kdyby rodiče byli v lepším sociálním postavení, neměli by duševní onemocnění, je možné, že by je společnost považovala za velmi vzorné rodiče. Zmíněná rodina může být pod výrazně větším drobnohledem než jiné rodiny, kde se tyto prvky zranitelnosti neobjevují nebo nejsou tak výrazné.

 

Podpořte Ligu lidských práv, protože nebýt lhostejný/á má smysl!

Úředníci ji dva roky šikanovali a protizákonně hrozili odebráním dcery do ústavní výchovy

Pondělí, 31. srpna 2020Otevřené případy

Naše klientka chtěla pro svou dceru s lehkým mentálním postižením asistenta pedagoga nejen během výuky, ale i ve školní družině a na škole v přírodě, na což má ze zákona právo. Škola nebyla schopna zákonné požadavky naplnit a naopak kontaktovala orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD). Ten podal k soudu návrh na zahájení řízení o nařízení výchovného opatření z důvodu údajně špatné komunikace klientky se školou. Matka žila dva roky ve strachu, že přijde o dceru.

Dcera naší klientky má lehké mentální postižení. V září 2013 nastoupila na základní školu, kde potřebovala asistenta pedagoga a individuální vzdělávací plán. Škola nebyla schopna zajistit asistenta pedagoga i pro školní družinu – požadovala naopak, aby si rodina hradila osobního asistenta sama.

Škola namísto pomoci rodině kontaktovala OSPOD

Pracovnice OSPOD Brno-Židenice podala k soudu návrh na zahájení řízení o nařízení výchovného opatření z důvodu údajně špatné komunikace klientky se školou. OSPOD ihned sáhl po nejtěžším kalibru, který má k dispozici – obrátil se na soud – bez toho, aby s klientkou konzultoval, v čem shledává nedostatky v její péči, což je v přímém rozporu se zákonem. OSPOD ovšem neměl s klientkou ani co projednávat, neboť ze všech důkazů vyplývalo, že o dceru pečovala ve všech směrech řádně. Klientce tak bezdůvodně hrozilo odebrání dcery a její umístění do ústavní výchovy.

Klientce jsme pomohli s podáním stížnosti proti OSPOD. Nesprávnost úředního postupu OSPOD konstatoval nadřízený orgán, který uvedl, že: „… celkový souhrn podkladů spisové dokumentace ukazuje nejen na hrubě nesprávný, ale přímo nezákonný postup pracovnice práva Vaší dcery. Pracovnice povětšinou nehájila zájmy dítěte, nýbrž valná část její „sociální práce“ s rodinou spočívala ve vyvíjení nátlaku na Vás jakožto matku individuálně integrované žákyně se speciálními vzdělávacími potřebami…“

Pochybení OSPOD konstatovala i veřejná ochránkyně práv a Ministerstvo práce a sociálních věcí

Otec nezletilé, který nežije ve společné domácnosti, nikdy nezaznamenal důvody, proč by měla být jeho dcera matce odebrána. Domnívá se, že klientka o jejich společnou dceru pečuje dobře a svědomitě a že dcera k ní má velmi dobrý a úzký vztah. Důvodem odebrání dítěte měla být špatná spolupráce se školou a to, že pracovnice nevidí jiný způsob, jak problém řešit. OSPOD svůj postoj nepřehodnotil ani přesto, že klientka sama učinila kroky k dosažení konstruktivní dohody se školou a situace již tak byla vyřešena. Pracovnice OSPOD pouze povýšeným a zastrašujícím způsobem hrozila klientce odebráním dcery do ústavní péče.

S ohledem na hrozbu odebrání dcery byla klientka nucena si zajistit služby advokáta specializujícího se na rodinné právo, což pro ni představovalo nemalou finanční zátěž přes 35.000 Kč. Když bylo nakonec řízení po dvou letech na návrh OSPOD zastaveno, Městský soud v Brně klientce nepřiznal náhradu nákladů řízení. Po podaném odvolání a zrušení výroku odvolacím soudem městský soud znovu rozhodl, že OSPOD nelze zavázat k náhradě nákladů řízení jinému účastníkovi.

Liga lidských práv nabídla klientce zastupování v řízení o náhradě škody a nemajetkové újmy. Ministerstvo práce a sociálních věcí sice uznalo, že OSPOD pochybil, ale přiznalo klientce pouze minimální zadostiučinění ve výši 10.000 Kč. To ani zdaleka nepokrylo čas, který klientka strávila brojením proti postupu OSPOD, natož aby jí kompenzovalo i způsobené útrapy. Ministerstvo zcela odmítlo klientce uhradit náklady, které vynaložila na advokáta. Klientka proto podala žalobu k soudu a domáhala se další náhrady nemajetkové újmy ve výši 30.000 Kč a vynaložených nákladů na advokáta.

Obvodní soud pro Prahu 2 zcela překvapivě žalobu zamítl s tím, že se OSPOD žádného nesprávného úředního postupu nedopustil. Proti rozsudku jsme podali odvolání a Městský soud v Praze naopak shledal nesprávný úřední postup. Podle soudu OSPOD postupoval zjevně v rozporu s tím, co mu ukládá zákon o sociálně-právní ochraně dětí, a postupoval nepřiměřeně. Podle odvolacího soudu:

„…důvodem podání návrhu nebyla konkrétní zjištění OSPOD o nedostatcích v péči o nezletilou, ale snaha napomoci škole v šikanózním postupu vůči žalobkyni jako matce nezletilého dítěte, které s ohledem na svůj zdravotní stav potřebovalo tomu odpovídající speciální přístup, matka však nechtěla nechat nezletilou vzdělávat v segregované škole a snažila se zajistit podmínky pro její vzdělávání v hlavním vzdělávacím proudu.“

Přestože odvolací soud nepochyboval o tom, že klientka byla vystavena zraňující situaci a vznikla jí nemajetková újma, přiznal jí na zadostiučinění pouhých dalších 10.000 Kč (za dva roky řízení tedy klientka celkem získala 20.000 Kč). Dalších 20.000 Kč za nemajetkovou újmu jí soud nepřiznal s absurdní argumentací, že v řízení o výchovném opatření byla zastoupena advokátem, tudíž nečelila návrhu OSPOD sama a bez kvalifikované pomoci. Náhradu škody za toto zastoupení advokátem jí ale nepřiznal. Stejně tak jí nepřiznal náklady řízení za samotné odškodňovací řízení, protože její žaloba byla jen částečně úspěšná.

Když celý příběh shrneme: Klientka byla dva roky vláčena po soudech, hrozilo jí odebrání dítěte a žila v neskutečném stresu. Za právní služby vynaložila přes 35.000 Kč. Nakonec bylo soudně uznáno, že řízení bylo šikanózní, ale klientka získala na „odškodnění“ pouhých 20.000 Kč, tedy mnohem méně než byla nucena vynaložit za právní služby.

Chtěli jsme docílit spravedlivého řešení, proto jsme se obrátili na Nejvyšší soud a na Ústavní soud. Nejde pouze o tento případ, ale rovněž o jiné podobné případy. Naším cílem je:

  • Aby rodiče poškození šikanozním postupem OSPOD obdrželi od státu odpovídající zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu
  • Aby jim kromě toho byla uhrazena plná výše nákladů, které odůvodněně vynaložili na právní služby
  • Aby byly volány k odpovědnosti osoby, které postupovaly nezákonně.

Proti výroku odvolacího soudu o výši odškodnění jsme s klientkou podali dovolání. Nejvyšší soud ho však ze dvou důvodů odmítl. 1) Zaprvé, odvolací soud naší klientce nepřiznal celou původně požadovanou částku na přiměřené zadostiučinění za utrpěnou nemajetkovou újmu, ale přisoudil jí alespoň 20.000,- Kč. Formálně tak byla v řízení úspěšná, a proto proti tomuto rozhodnutí nemohla podat dovolání. 2) Zadruhé, dovolání je přípustné pouze proti rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 50.000,- Kč (řízení o menším peněžitém plnění se nazývá bagatelním). Klientka původně požadovala 40.000,- Kč na náhradu nemajetkové újmy a 30.000,- Kč na náhradu skutečné škody. Obě částky dovolací soud posuzoval samostatně, a protože ani jedna nedosahuje hranice hranice bagatelního sporu, konstatoval, že odvolání je i z tohoto důvodu nepřípustné.

S dovoláním jsme zároveň podali ústavní stížnost proti výroku o nepřiznání nákladů v odškodňovacího řízení. Tu však Ústavní soud odmítl s tím, že by měl nejprve rozhodnout dovolací soud o dovolání proti výši odškodnění, protože by svým rozhodnutím mohl ovlivnit také náklady řízení.

Poté, co dovolací soud vydal usnesení o odmítnutí dovolání, jsme podali další ústavní stížnost proti rozhodování obecných soudů v této věci. Namítali jsme primárně zásah do práva na spravedlivý proces, jehož součástí je mimo jiné právo na přístup k soudu a právo na náhradu újmy způsobené nesprávným úředním postupem. Obecné soudy totiž svými výše uvedenými rozhodnutími de facto říkají, že byť stát v určitých situacích může pochybit a postupovat nezákonně, odpovědnost za takové jednání nepřevezme, anebo v lepším případě ji převzít může, ale pouze částečně a poškozené osobě nahradí újmu zcela nedostatečně.

Výsledkem tak může být stav, kdy si lidé raději nechají nestandardní až protiprávní jednání ze strany státu líbit, místo toho, aby se snažili dosáhnout alespoň částečného zadostiučinění.

 

Podniknuté kroky:

Liga lidských práv se dlouhodobě zabývá problematikou zbytečného odebírání dětí z rodin, jejich umisťování do ústavů a nezákonných postupů OSPOD.

Pomozte nám zabránit těmto situacím do budoucna a podpořte naši kampaň. Podpořte změnu, kterou ve společnosti potřebujeme. Děkujeme!

Praktický právní průvodce nejlepším zájmem dítěte

Úterý, 12. dubna 2016Manuály, Práva dětí a rodina

Jaký je způsob vyhodnocování nejlepšího zájmu dítěte podle Úmluvy o právech dítěte a jak jej aplikovat do praxe? Jakou roli v něm hraje názor dítěte a kdy a proč tento názor zjišťovat? Jak se tento postup uplatní v procesu umisťování dítěte do náhradní péče? Jak použivat předběžná opatření?

Kromě odpovědí na výše uvedené otázky v manuálu naleznete také praktické ukázky za použití reálných případů. Manuál je doplněn právní poradnou (nejen) pro pracovníky orgánu sociálně-právní ochrany dětí, na které poskytují právníci Ligy lidských práv bezplatné poradenství v oblasti práv dětí. Ozvěte se nám na poradna@llp.cz.

Stáhnout

Věnujme více pozornosti třem tisícům dětí odebraných v České republice

Pondělí, 23. února 2015Aktuality

V posledních týdnech se rozhořel zájem českých médií o problematiku odebíraných dětí. Jejich zájem se téměř výhradně soustředí na případ dvou dětí odebraných české rodině žijící v Norsku. Avšak v celospolečenské diskusi se vytrácí fakt, že Česká republika si v otázce odebírání dětí nepočíná lépe. Stále máme vysoký počet odebíraných dětí – podle vyjádření Ministerstva práce a sociálních věcí okolo 3000 dětí za rok. To je jistě alarmující, ale neznamená to, že tři tisíce rodin selhalo v péči natolik, že bylo nutno sáhnout k nejkrajnějšímu prostředku. Svědčí to především o tom, že těmto rodinám nikdo v dostatečné míře nenabídl jinou, vhodnější pomoc.

Hlavní nedostatky českého systému péče o ohrožené děti spočívají přímo v činnosti soudů a orgánu sociálně-právní ochrany dětí

Pokud už v konkrétním případě nelze dítě před nepřiměřeným ohrožením ochránit jinak, než jeho odebráním z rodiny, mělo by být umístěno primárně do pěstounské péče. Jedině v případě, že není pěstounská péče vhodná, je možné umístit dítě do péče zařízení. Je však taky nutné říct, že taková péče by měla vypadat jinak než současné ústavy.

Existence pěstounské péče není důvodem pro odebírání dětí

I když norský případ se jako argument proti podpoře pěstounských rodin používá. Vždy jde především o to, jak jsou v zákoně nastaveny a v praxi aplikovány důvody, pro něž k odebrání dítěte dochází. Velmi problematickým faktem je to, že k odebrání dochází i zjevně nezákonně, tedy např. v rozhodnutí o odebrání dítěte nejsou ani obsaženy důvody, proč bylo přistoupeno k tak drastickému zásahu. Zároveň dochází nezřídka k tomu, že i malé děti, včetně novorozenců, jsou umístěny do ústavní péče, i když by pro ně byla vhodnější pěstounská péče.

Na zprávách z médií je pro každého rodiče snad nejtíživější skutečnost, že se proti odebrání dětí nedá bránit. Neměli snad právo se odvolat? Jak to ale vypadá v praxi u nás? Například jedna z našich klientek čekala na finální rozhodnutí soudu ve věci odnětí své dcery osmnáct měsíců. Nyní opět čeká, tentokrát na to, jak rozhodne soud odvolací. Ten její první odvolání odmítl s tím, že předběžné opatření, proti kterému se odvolávala již pozbylo platnosti. Předběžná opatření na základě kterých je dítě umístěno z rodiny platí pouze měsíc. Odvolací soud rozhodoval déle než tuto dobu a mezitím bylo prvním soudem vydáno nové předběžné opatření, obsahově sice identické s tím předchozím (stále žádné odůvodnění), ovšem s jiným číslem.

Liga lidských práv se dlouhodobě snaží o snížení počtu dětí v ústavní péči

Zároveň ale pracuje i na tom, aby došlo ke zlepšení celého systému. Český systém péče o ohrožené děti totiž v praxi stále staví na vysokém počtu dětí odebraných z rodiny, jakož i počtu dětí umístěných do velkokapacitních ústavů. Dne 31. 1. 2015 podala Liga lidských práv a spolu s dalšími 8 neziskovými organizacemi rozsáhlou alternativní zprávu (kompletní zpráva v angličtině zde).k implementaci článků 16 a 17 Evropské sociální charty ze strany České republiky. Součástí této zprávy bylo upozornění na nedostatky v procesu transformace systému péče o ohrožené děti. Tyto nedostatky předně spatřujeme ve stávající roztříštěnosti celého systému, kdy daná problematika spadá do věcné kompetence tří ministerstev, což významným způsobem proces transformace ztěžuje a zpomaluje.