Pondělí, 18. listopadu 2024Aktuality, Kampaň, Otevřené případy, Případy
Naše klientka vstupovala v roce 2022 do jihočeské porodnice s očekáváním, že bude respektována a v rukou odborníků. Co zažila, by ale neměla zažít žádná žena. Když porodní asistentky zavolaly primáře, zda kvůli nepostupujícímu porodu a odhadu velké porodní váhy dítěte (na kterou upozorňovala opakovaně také naše klientka) není lepší provést císařský řez, odpověděl primář, “Nebudu řezat do mladý holky”. Později jí ale vyčítali, že si císařský řez sama dostatečně nevyžádala, a tím se snažili přenést odpovědnost za svoje rozhodnutí na ni.
Během porodu jí bez vysvětlení tlačili na břicho, což je invazivní a bolestivý zásah, který má vážná zdravotní rizika. Následně došlo k manuální lýze placenty (ruční vybavení placenty) bez anestezie. Tento postup i podle nezávislého odborníka nemá v moderní medicíně místo. Standardním postupem je provést tento zákrok v lokální nebo dokonce celkové anestezii. Bez umrtvení klientce taktéž přes hodinu zašívali poporodní poranění, a přitom jí sdělovali poznámky, které ji hluboce ranily, například „Máte ji jak trhací kalendář.“ Provedení těchto bolestivých zákroků bez umrtvení bylo odůvodněno tak, že došel Entonox a žádná další varianta anestezie klientce nebyla navržena.
Naše klientka dnes trpí fyzickými i psychickými následky jako je prolaps pochvy, pokles dělohy a trauma, které jí vzalo nejen zdraví, ale i touhu mít další děti. Ostatně vzhledem k fyzickému stavu jí to ani lékaři nedoporučují.
Bolestivé zákroky bez umrtvení jsou mezinárodními orgány vnímány jako ponižující zacházení
Naše klientka nechtěla pochybení lékaře nechat bez odezvy a podala nemocnici odůvodněnou stížnost. Místo uznání pochybení a omluvy se setkala s nepochopením a sekundární viktimizací. Proto se obrátila na Ligu lidských práv, aby ji zastoupila v řízení o stížnosti proti nemocnici u krajského úřadu.
Žena ve stížnosti argumentovala primárně tím, že nebyla dostatečně informována o průběhu porodu, tak jak požaduje zákon. Byla jí podána medikace, aniž by o tom byla předem informována, natož s tím udělila souhlas. Až později se dozvěděla, že kombinace léků měly za následek zpomalení postupu porodu. I přes dotazy a námitky jí nebylo vysvětleno, z jakého důvodu jí je tlačeno během porodu na břicho. Nejenom, že nebyla předem informována, že jí budou provedeny velmi bolestivé zákroky, ale ani ji nebyla nabídnuta žádná alternativa chybějícího anestetika v podobě Entonoxu.
Pacient má v první řadě podle zákona nárok na poskytování zdravotních služeb na náležité odborné úrovni. K tomu v případě naší klientky zjevně nedošlo. Zároveň může být pacientovi/pacientce poskytnuta tato zdravotní služba pouze s jeho svobodným a informovaným souhlasem.
Poskytovatel je “povinen zajistit, aby byl pacient srozumitelným způsobem v dostatečném rozsahu informován o svém zdravotním stavu a o navrženém individuálním léčebném postupu a všech jeho změnách.” Také musí pacientovi “umožnit klást doplňující otázky vztahující se k jeho zdravotnímu stavu a navrhovaným zdravotním službám.” Ani k tomuto v případě naší klientky nedošlo.
Vyhodnocení stížnosti krajským úřadem bylo nedostatečné. Ten totiž pouze zprostředkoval závěry nezávislého odborníka a sám se s argumenty naší klientky nevypořádal. V konečném důsledku tak o stížnosti klientky rozhodl pouze nezávislý odborník. Nadto se krajský úřad odmítl zabývat jedním ze stěžejních důkazů, a to audio nahrávkou ze schůzky klientky s nemocnicí. Všechna tato pochybení potvrdil i ombudsman, na kterého se naše klientka následně obrátila.
Stížnost České lékařské komoře
Kromě stížnosti na nemocnici se klientka rozhodla podat i stížnost České lékařské komoře na postup lékaře, který vedl porod. Porodník totiž nejen, že postupoval v rozporu se standardními postupy moderní medicíny, ale k tomu se choval ke klientce velmi nevhodně a neeticky.
Klientka však nemá vyhráno ani v řízení u České lékařské komory. V čele posudkové komise, která má její stížnost řešit, totiž stojí zaměstnanec právě té nemocnice, kde porod proběhl. Její námitku podjatosti neshledala revizní komise komory jako důvodnou. Podle ní není zaměstnanec stejné nemocnice podjatý, když pracuje na jiném oddělení a může tedy stát v čele komise, která rozhoduje o jeho kolegovi. Naše klientka se dále potýká s nepřiměřenou délkou řízení, nedostatečným informováním o průběhu řízení a nemožností nahlížet do spisu. To vše je částečně zapříčiněno nedostatečnou procesní úpravou disciplinárního řízení v zákoně o České lékařské komoře. To nechává poměrně široké pole působnosti stavovskému předpisu.
Jsme Liga lidských práv a ani po všech předchozích právních krocích se nevzdáváme. Připravujeme pro naši klientku žalobu, kterou chceme dosáhnout toho, aby nemocnice přijala odpovědnost a naše klientka konečně dosáhla spravedlnosti. Potřebujeme vaši pomoc na náklady právního zastoupení, které by jinak nemohla sama financovat. Přitom její případ je důležitý nejen pro ni, ale pro všechny rodící ženy, které by se měly v průběhu porodu cítit bezpečně a dostávat zdravotní péči na náležité odborné úrovni.
“Všichni mi říkají, že se nic hrozného nestalo. Chci to dotáhnout do konce, ale jsem už velmi vyčerpaná.”
Vaše podpora je klíčová – díky ní můžeme stát po boku těch, kteří to sami nezvládnou. Pomozte nám zajistit, aby práva naší klientky nebyla dále opomíjena, a přidejte se k boji za bezpečné porodnictví, které respektuje důstojnost a zdraví žen. Mnoho případů porodnického násilí se před soud nedostane, přitom výsledkem soudního řízení může být nejen samotné odškodnění pro rodičku, ale taktéž může rozsudek přimět nemocnici změnit svou praxi.
Tento strategický případ můžete podpořit příspěvkem na portálu Darujme.cz.
Chceme, aby byla respektována práva rodiček, aby jim byla poskytována evidence-based péče na vysoké úrovni, a aby měly možnost volby dle informovaného souhlasu.
Chceme spravedlnost pro naši klientku a tím také pro všechny další ženy!
Bližší informace pro média poskytne Jana Řepová: jana.repova@llp.cz
Podniknuté kroky v případu:
- 2. 1. 2022 porod
- 13. 2. 2022 podána stížnost nemocnici
- 14. 11. 2022 schůzka s nemocnicí
- 3. 1. 2023 podána stížnost ČLK
- 10. 2. 2023 stížnost KÚ
- 26. 4. 2023 přerušení šetření o stížnosti k ČLK
- 4. 10. 2023 rozhodnutí KÚ
- 21. 12. 2023 podnět ombudsmanovi
- duben 2024 obnova šetření ČLK
- 18. 8. 2024 stížnost pro podjatost předsedy komise ČLK
- 4. 9. 2024 zamítnutí stížnosti pro podjatost
- 8. 10. 2024 zpráva ombudsmana o šetření
- 13. 11. 2024 zasedání čestné rady OS ČLK
O dalších krocích vás budeme informovat.
Děkujeme vám – jste součástí změny, kterou tato země potřebuje. Podpořit tento případ můžete na portálu Darujme.cz!
Neděle, 21. dubna 2024Aktuality, Tiskové zprávy
Porodnické a gynekologické násilí v EU – výskyt, právní rámce a vzdělávací pokyny pro prevenci a eliminaci
(v originále Obstetric and gynaecological violence in the EU – Prevalence, legal frameworks and educational guidelines for prevention and elimination)
Výbor pro práva žen Evropského parlamentu a rovnosti žen a mužů (FEMM) představil studii „Porodnické a gynekologické násilí v EU – výskyt, právní rámce a vzdělávací pokyny pro prevenci a eliminaci“.
Studie shrnuje téma porodnického a gynekologického násilí ve členských státech Evropské unie a na úrovní Evropské unie. Identifikuje shodné problémy, shrnuje národní studie, dává doporučení a přináší také přehled národních iniciativ, které se tématem zabývaly nebo zabývají. Za Českou republiku studie zmiňuje osvětovou kampaň “Už dost!”, kterou podpořil Nadační fond Propolis 33, projekt Ligy lidských práv, který podpořily Norské fondy “Vypořádejme se s porodnickým násilím”, festival organizace Hnutí za aktivní mateřství “Respekt k porodu” nebo akci “Růže obětem porodnického násilí” České ženské lobby, dále zmiňuje organizace Aperio a Unii porodních asistentek, které se tématem dlouhodobě zabývají.
Porodnické a gynekologické násilí zatím není legislativně upraveno v žádném členském státě EU, nicméně Evropský parlament v usnesení ze dne 24. června 2021 o stavu sexuálního a reprodukčního zdraví a práv v EU v rámci zdraví žen vyzval k tomu, aby proti němu státy bojovaly posílením postupů zaručujících respektování svobodného a předem informovaného souhlasu a ochranou před nelidským a ponižujícím zacházením ve zdravotnických zařízeních.
Podle studie představuje porodnické a gynekologické násilí sociální a systémový fenomén, který má základ ve dvou strukturálních krizí: diskriminaci na základě pohlaví a nedostatečném financování zdravotnických systémů a institucí.
Zpráva se krátce věnuje i vlivu COVID-19, kdy bylo rozšíření porodnického a gynekologického násilí zřejmé ve více státech. Zákazy doprovodu a požadavky na nošení roušek v průběhu porodu byly zavedeny ve více státech jako například Francie, Slovensko a také Česká republika (viz nedávné rozhodnutí v případu Ligy lidských práv o odškodnění za zákaz přítomnosti otce u porodu).
Migrantky a ženy z menšin jsou podle studie zvláště ohroženy. Zmíněny jsou i protiprávní sterilizace, které postihly (zejména romské) ženy v ČR (a které jsou nyní odškodňovány ze strany státu) a na Slovensku. Diskriminace se dotýká i žen s nadváhou, postižením či odlišnou sexuální orientací.
Studie také upozorňuje na to, že pojem porodnické a gynekologické násilí není přijímán ze strany odborné veřejnosti (poskytovatelů zdravotní péče) nejlépe a v mnoha státech je vyvíjen tlak na to, aby se ustoupilo z používání slova “násilí”.
Závěrečná doporučení jsou zaměřena na různé zúčastněné strany, a to především:
– instituce a orgány Evropské unie
– členské státy
– poskytovatele zdravotní péče
– skupiny/organizace zabývající se právy žen
Doporučení jsou rozdělena následovně:
1. Doporučení pro lepší pochopení a rozpoznání porodnického a gynekologického násilí
- Vytvoření jednotné definice porodnického a gynekologického násilí na EU úrovni
- Zlepšení měření a sběru dat týkající se porodnického a gynekologického násilí
- Podpora iniciativ na zvýšení povědomí o porodnickém a gynekologickém násilí
2. Doporučení ke zlepšení právního rámce použitelného na porodnické a gynekologické násilí a přístupu ke spravedlnosti
- Zlepšení mechanismů hlášení na národní úrovni (stížnostní mechanismy musí být dostupné a dobře srozumitelné, a to i pro marginalizované skupiny, které mají přístup ke spravedlnosti ještě ztížený)
3. Doporučení ke zlepšení prevence a k poskytování ohleduplnější péče
- Omezení nadměrné medikalizace s cílem znovu humanizovat porodnickou a gynekologickou péči
- Přidělit porodnické a gynekologické péči odpovídající lidské a finanční zdroje (např. členské státy by měly podle studie financovat pilotní iniciativy, které lépe reagují na potřeby žen v oblasti porodnické a gynekologické péče (např. porodní domy)
Zajímavé konkrétní doporučení je například pro Evropskou komisi, které je v dokumentu doporučeno předložit otázku porodnických a gynekologických služeb na pořad jednání nově zřízené sítě EU pro prevenci gynekologického a porodnického násilí na základě pohlaví a domácího násilí (2023). Dále by Evropská komise a Rada měly vyzvat členské státy a zúčastněné strany, aby diskutovaly o otázkách v rámci v souvislosti s definicí, prevencí, jakož i k výměně poznatků a osvědčených postupů a praxe, a aby posoudily, jakým způsobem by se Istanbulská úmluva mohla vztahovat na některé formy porodnického a gynekologického násilí.
Můžeme shrnout, že situace v členských státech Evropské unie je v mnoha aspektech podobná. Zhodnocení situace však ztěžuje nedostatek komplexních studií a dat, které nám stále chybí. Nejdůležitější bude především sjednotit přístup k problematice na úrovni celé Evropské unie.
Více informací ke studii poskytne právnička a statutární zástupkyně Ligy lidských práv Anna Indra Štefanides: anna.stefanidesova@llp.cz
Pondělí, 22. března 2021Tiskové zprávy
Násilí na rodičce nás nezajímá, ale zaujala nás placenta – tak by se dal vystihnout dnešní nález tříčlenného mužského senátu Ústavního soudu ve složení Suchánek, Šimíček a Zemánek. Ústavní soud neřešil argumentaci stěžovatelky týkající se porodnického násilí a nespravedlivého procesu, ignoroval mezinárodní odborná doporučení a namísto toho se „pitval“ v otázce práva na vydání placenty rodičce, což v tomto sporu byla marginální otázka. Ústavní soud tak opět promarnil příležitost postavit se za základní práva žen, mezi která patří právo na nedotknutelnost osoby a právo na informovaný souhlas se zákroky, a ideologicky se připojil k polskému Ústavnímu soudu, který nedávno ženám znemožnil interrupce a který stejným zpátečnickým způsobem odmítá rozhodování žen o vlastním těle ve věci reprodukčního zdraví. Klientka se obrátí se stížností k Výboru OSN pro odstranění diskriminace žen.
Stížnost podala naše klientka, která byla zdravá a chtěla rodit přirozeně, ale při svém porodu v roce 2012 v nemocnici Neratovice se setkala s násilným postupem personálu – násilným držením na porodnickém lůžku a zákrokům proti své vůli, mimo jiné s nástřihem hráze. Obecné soudy v řízení na ochranu osobnosti neposkytly jejím právům ochranu, ignorovaly její předložené nebo navrhované důkazy a řídily se pouze tendenčním a odborně nepodloženým znaleckým posudkem jiné nemocnice, která porušuje práva rodiček stejně jako žalovaná nemocnice. Celý případ a vývoj soudního řízení je podrobně popsán zde. Klientka se svým svědectvím vystoupila v dokumentárním filmu Neviditeľná – Unseen, který byl uveden v minulém roce na Slovensku a u nás zatím čeká na premiéru.
Podstatou případu je právo na svobodný a informovaný souhlas, které platí i při porodu
„Podstatou tohoto případu je právo ženy na to, aby nikdo nedělal na jejím těle nic bez jejího souhlasu nebo dokonce proti její vůli, právně řečeno jde o právo na svobodný a informovaný souhlas se zákroky a právo odmítnout jakýkoliv zákrok. Toto právo má o to větší význam v českém porodnictví, ve kterém se prokazatelně nadužívají invazivní a poškozující zásahy, o čem na základě statistik informuje například web jaksekderodi.cz,“ vysvětluje advokátka Zuzana Candigliota, která stěžovatelku před Ústavním soudem zastupovala.
Selhání českých soudů v čele Ústavním soudem lze podle advokátky přirovnat k tomu, jak kdyby v případě znásilnění žena namítala, že pohlavní styk proběhl proti její vůli, ale soudy by konstatovaly, že postup násilníka byl podle názoru jiných násilníků technicky „lege artis“, tedy v pořádku, a odmítly by se zabývat nesouhlasem ženy. „I když se v případech porodnického násilí argumentuje údajnou ochranou nenarozeného dítěte, nelze odhlédnout od dvou věcí – 1) v tomto případě nebyla zjištěna žádná patologie u rodičky, ani nenarozného dítěte, 2) ale i kdyby byla nějaká patologie zjištěna, tak Listina základních práv a svobod a Úmluva o biomedicíně zajišťují nedotknutelnost osoby a právo na informovaný souhlas, které mohou být omezeny pouze v případech stanovených zákonem, ale žádná zákonná výjimka pro případ porodu stanovena není,“ doplňuje advokátka.
České soudy dávají porodnickému násilí zelenou
Přestože v českém právu nikdy nevznikaly pochybnosti o tom, že i při porodu platí právo ženy na svobodný a informovaný souhlas včetně práva odmítnout jakýkoliv zákrok, v roce 2015 Ústavní soud „dal zelenou“ zákrokům bez souhlasu rodičky, tedy porodnickému násilí. Stalo se tak nálezem, podle kterého je možné práva rodičky omezit z důvodu ochrany nenarozeného dítěte, ale omezení musí být přiměřené. Ústavní soud ovšem zcela opomenul, že k takovému závěru chybí zákonná úprava, neboť zákon práva rodičky nijak neomezoval a neomezuje. „Dá se to přirovat k situaci, kdy zákon upravuje právo žen podstoupit interrupci za stanovených podmínek, ale do toho by vstoupil Ústavní soud s výkladem odporujícímu zákonu, že v zájmu plodu je možné ženám právo odepřít,“ vysvětluje advokátka Candigliota.
Na základě uvedeného nálezu začalo být schvalováno porodnické násilí v dalších případech. Nejprve v prvním případě porodnického násilí, který Liga lidských práv řešila a který je podrobně popsán zde. Tímto případem se odmítl zabývat Evropský soud pro lidská práva, který stížnost bez odůvodnění odmítl. Druhým případem je tento aktuální případ. Oba případy mají celou řadu společných znaků, například to, že ženy byly zdravé a chtěly rodit přirozeně, ale narazily na zdravotníky, kteří byli zvyklí zasahovat do porodu a naopak nebyli zvyklí na „neposlušnost“ rodiček, proto proti nim použili násilí. A dále mají společné to, že soudy nekriticky přijaly tendenční a nepodložené znalecké posudky a odmítly jakékoliv jiné důkazy. Přitom ke kritickému zhodnocení znaleckých posudků v porodnictví vyzval jiný senát Ústavního soudu už v roce 2013 v případu porodní asistentky Ivany Königsmarkové, ve kterém také figurovaly nedůvěryhodné znalecké posudky a ve kterém se jednalo o domácí porod a snahu potrestat „neposlušnost“ k porodnickému systému. V tomto ohledu je dnešní nález Ústavního soudu zpátečnický.
„Český stát se snaží kopat do „neposlušných“ rodiček a porodních asistentek ze všech stran. Ženám, které našly odvahu a bránily se porodnickému násilí, soudy odmítají poskytnout soudní ochranu a ještě je potrestají náhradou vysokých nákladů řízení. Ženám, které nechtějí riskovat porodnické násilí, a rozhodnou se pro porod doma, stát hází klacky pod nohy tím, že jim znemožňuje si k porodu vzít porodní asistentku. A porodním asistentkám, které poskytují péči u porodu doma, stát ukládá obrovské pokuty,“komentuje tažení státu proti ženám advokátka Candigliota.
Liga lidských práv řeší všechny tyto typy případů a aktivně prosazuje změny českého porodnictví směrem k respektování práv rodiček, umožnění porodním asistentkám vykonávat svoji činnost včetně péče při domácím porodu a k vyvozování odpovědnosti za porodnické násilí. Liga na zastupování případů porodnického násilí spustila fundraisingovou kampaň, pomocí které veřejnost může podpořit podání stížnosti proti České republice k Výboru OSN pro odstranění diskriminace žen.
Porodnické násilí jako systémový problém
Na fenomén porodnického násilí reaguje celá řada mezinárodních i vnitrostátních orgánů. Zvláštní zpravodajka OSN proti násilí na ženách vydala v roce 2019 doporučení vztahující se k porodnickému násilí, které vyžaduje respektování práva na svobodný a informovaný souhlas při porodu, ale i vyvozování odpovědnosti a poskytnutí soudní ochrany při porušení práv žen. Výbor OSN pro odstranění diskriminace žen (CEDAW) již v roce 2016 Českou republiku k zajištění toho, že při porodu budou veškeré zákroky prováděny pouze s předchozím svobodným a informovaným souhlasem ženy. Světová zdravotnická organizace (WHO) v roce 2014 vydala prohlášení k porodnickému násilí s varováním, že tyto praktiky porušují práva žen, odrazují je od vyhledání péče a mají negativní důsledky pro jejich zdraví. Nejnovější vládní strategie rovnosti žen a mužů přiznává existenci porodnického násilí jako formy špatného zacházení na ženách, které je třeba řešit.Všechny tyto dokumenty Ústavní soud zcela ignoroval.
Problematiku porodnického násilí v České republice také podrobně analyzuje odborný text advokátky Adély Hořejší „Porodnické násilí. Jak (staří) muži rozhodují o tělech (mladých) žen“, který vyšel v loňském roce v unikátní publikaci „Mužské právo. Jsou právní pravidla neutrální?“. Autorka v textu podrobně analyzuje násilí na ženách při porodu nejen v individuální rovině, ale jako systémový a strukturální problém, do kterého jsou zapojeni nejen zdravotníci, ale též znalci a státní moc mj. prostřednictvím soudů. Tato kolaborace se plně projevila i v tomto případě.
Bližší informace poskytne:
Zuzana Candigliota, advokátka, tel.: 607 005 043, e-mail: zuzana.candigliota(zavináč)llp.cz
Pondělí, 23. září 2019Aktuality
Nucené sterilizace a potraty, omezení pohybu a kurtování či rostoucí počet císařských řezů bez zdravotního opodstatnění. Tak popsala zvláštní zpravodajka OSN proti násilí na ženách Dubravka Šimonović aktuální problémy v porodnictví. Zprávu o lidskoprávním přístupu ke špatnému zacházení a násilí na ženách v reproduktivním zdravotnictví se zaměřením na porod a porodnické násilí sestavila v červenci 2019 na základě informací od 128 subjektů – států, nevládních organizací, nezávislých institucí a akademiků.
Ačkoliv je Česká republika ve zprávě výslovně zmíněna jen v kontextu dvou rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva (Hanzelkovi proti České republice a Dubská a Krejzová proti Českého republice), zpráva obecně upozorňuje na problémy, které se týkají i českého porodnictví. Jedná se například o provádění zákroků, které nemají medicínské opodstatnění, ale poškozují ženu nebo plod, jako například Kristellerova exprese.
Pro Česko je relevantní i část dokumentu věnující se problematice informovaného souhlasu, kdy jsou prováděny zákroky buď úplně bez informovaného souhlasu ženy nebo se ho nemocnice snaží obejít univerzálním souhlasem podepisovaným při přijetí (informovaný souhlas má být poskytnutý ke každému zákroku samostatně). Dále pak hrubé narušování soukromí při porodu, bolestivé zákroky bez anestezie, znemožnění rozhodování rodičky o porodu včetně volby polohy při porodu a také ponižování a urážky žen.
Zpráva zmiňuje i další problémy porodnictví a projevy porodnického násilí – nucené sterilizace a nucené potraty v rámci některých menšin (např. romské ženy), fyzické znehybnění při porodu či použití roubíků, rostoucí počet císařských řezů i bez zdravotní indikace či vysoké procento užití epiziotomií.
Vydání zprávy předcházelo setkání expertů na dané téma organizované ve spolupráci se Světovou zdravotnickou organizací v dubnu 2019 v Ženevě. Zvláštní zpravodajka poté vydala výzvu k dodání informací ohledně forem špatného zacházení, informovaného souhlasu, mechanismů odpovědnosti a příkladů národních zdravotnických reakcí na násilí proti ženám.
Závěrečná doporučení
Závěr zprávy obsahuje výčet doporučení pro státy a jiné zainteresované subjekty, jak situaci zlepšit. Doporučení, která se vztahují i na ČR, se týkají mj. informovaného souhlasu, prevence porodnického násilí, odpovědnosti.
Informovaný souhlas
- zajistit účinné a správné uplatňování informovaného souhlasu v souladu s lidskoprávními standardy;
- přijmout účinnou právní úpravu a strategii pro uplatňování informovaného souhlasu ve všech službách reprodukčního zdraví a zaručit předchozí, svobodný a informovaný souhlas pro císařské řezy, epiziotomie a jiné invazivní zákroky během porodu
- respektovat autonomii, integritu a schopnost žen činit informovaná rozhodnutí o svém reprodukčním zdraví;
Prevence porodnického násilí
- zaručit právo ženy zvolit si doprovod k porodu zákonem i v praxi
- zvážit možnost povolit domácí porody a vyhnout se kriminalizaci domácích porodů
- monitorovat zdravotnická zařízení a každoročně sbírat a zveřejňovat data o procentech císařských řezů, vaginálních porodů a epiziotomií a dalších zákrocích týkajících se porodů a služeb reprodukčního zdraví
- uplatňovat lidskoprávní nástroje a WHO standardy vztahující se k respektující porodnické péči a násilí na ženách,
- řešit nevyužívání anestezie a léků proti bolesti, neumožnění volby polohy při porodu a nedostatek respektující péče
Odpovědnost
- ustanovit mechanismy odpovědnosti založené na lidských právech, které zajistí obětem špatného zacházení a násilí zadostiučinění včetně finanční náhrady, uznání pochybení, formální omluvy a záruky, že se pochybení nebude opakovat.
- zajistit profesní odpovědnost a sankce profesních komor v případech špatného zacházení a přístup k soudu v případech porušování lidských práv;
- zaručit úplné a spravedlivé vyšetřování v případech oznámení špatného zacházení a násilí na ženách při porodu;
- zajistit, aby byly ženám, které jsou oběťmi porušování práv, poskytnuty odpovídající prostředky k nápravě, které mohou mít podobu mj. finanční kompenzace a záruk, že se nebude pochybení opakovat;
- zajistit, aby dotčené orgány včetně veřejného ochránce práv, etických komisí a národní orgány k ochraně lidských práv měly kompetence a zdroje k výkonu dohledu nad veřejnými a soukromými poskytovateli porodní péče, aby bylo zaručeno právo žen na respektování autonomie a soukromí;
- zvyšovat informovanost soudců, advokátů a veřejnosti o lidských právech žen v kontextu porodu, aby bylo zajištěno účinné využívání právních prostředků k nápravě.