Štrasburský soud „posvětil“ systém povinného očkování. Jeden soudce se proti verdiktu ohradil

Evropský soud pro lidská práva dnes vyhlásil rozsudek velkého senátu, kterým většinou 16 soudců ze 17 neshledal porušení práv šesti stěžovatelů, kteří brojili proti represivnímu systému povinného očkování v České republice. Jeden ze stěžovatelů dostal pokutu za neočkování svých dospívajících dětí, ostatním stěžovatelům bylo jako neočkovaným nebo částečně očkovaným dětem odepřeno předškolní vzdělání. K rozsudku připojil své částečně souhlasné a částečně nesouhlasné stanovisko belgický soudce Lemmens a podrobné nesouhlasné stanovisko připojil polský soudce Wojtyczek.

„Pro nás je rozsudek samozřejmě zklamáním, protože zvítězila nekritická očkovací ideologie před důkladným posouzením přiměřenosti vynucování potenciálně rizikového zásahu do tělesné integrity, kterým očkování je. Stejně jako u dřívějšího rozsudku štrasburského soudu ve věci domácích porodů zvítězilo i dnes odebrání odpovědnosti za své zdraví jednotlivcům a jejich předání státním nedůvěryhodným odborníkům, kteří agresivně prosazují svoje zájmy a omezují práva lidí, aniž by to bylo medicínsky opodstatněné a aniž by to dávalo i elementární logiku,“ komentuje rozhodnutí soudu advokátka Zuzana Candigliota, která stěžovatele před soudem zastupovala.

Evropský soud pro lidská práva shledal stížnosti částečně za nepřijatelné, částečně se zabýval právem na ochranu soukromého života stěžovatelů, jehož porušení neshledal. „Soud se ohání obecnými pojmy, jako je sociální solidarita, ochrana veřejného zdraví a nejlepší zájem dítěte, ale nezabýval se celou řadou našich argumentů a podkladů, které poukazovaly na nepřiměřenost systému povinného očkování v České republice. Trefně na to poukázal polský soudce ve svém nesouhlasném stanovisku, podle kterého soud doslova ignoroval argumenty stěžovatelů,“ doplňuje Zuzana Candigliota.

Disentující soudce Krzysztof Wojtyczek upozornil například na to, že:

  • vláda nepředložila žádné dokumenty, které by posuzovaly každou nemoc, proti které se povinně očkuje, a zdůvodňovaly nezbytnost povinného očkování
  • soud se nezabýval tím, zda existují méně restriktivní alternativy povinného očkování, zejména systémem dobrovolného očkování, který funguje v celé řadě zemí
  • soud se nezabýval celou řadou relevantních argumentů, které stěžovatelé vznesli, například tím, že podmínění přístupu k předškolnímu vzdělávání očkováním proti tetanu neslouží k ochraně veřejného zdraví, personál mateřských škol nemusí být očkován, Ministerstvo zdravotnictví má neomezenou rozhodovací pravomoc ohledně nařizování očkování nebo že rozhodující osoby jsou v konfliktu zájmů.

Stejně jako u českého Ústavního soudu se i u Evropského soudu pro lidská práva našel pouze jediný soudce, který se kromě obecných floskulí kriticky zabýval přiměřeností právní úpravy povinného očkování.

Nad rozsudkem se pozastavuje lidskoprávní expertka i předsedkyně spolku pro svobodu očkování

Verdikt soudu pro Ligu lidských práv komentuje advokátka a expertka na lidská práva ve zdravotnictví Adéla Hořejší: „Evropský soud pro lidská práva se konzistentně hlásí k východisku, že právo jednotlivce rozhodovat o svém těle je samotným jádrem lidských práv a požívá nejvyšší ochrany. Z mého pohledu se tímto rozhodnutím odchýlil nebezpečným směrem zejména tím, že rezignoval na kritické zkoumání národní úpravy a její odůvodněnosti a přiměřenosti a akceptoval obecné tvrzení státu, že chrání společnost, aniž by to bylo podloženo odbornými analýzami.“ Dále advokátka doplňuje: „Soud nám vysílá zprávu, že stát je takový náš tatínek, který ví nejlépe, co potřebujeme, poslušnost je oceňována, autonomie sankcionována, pro naše vlastní dobro. Paternalistické pojetí státu však neodpovídá deklarovanému standardu lidských práv.“

K rozhodnutí se vyjadřuje i Martina Suchánková ze spolku ROZALIO, který prosazuje svobodné a informované očkování: „Pozastavujeme se nad tím, že se soudu jeví v pořádku odpírání přístupu dětí k předškolnímu vzdělávání, když je tímto Česká republika v rámci Evropy takřka raritou. V drtivé většině evropských zemích toto není běžnou praxí a děti ve školkách jsou stejně zdravé jako děti v našich školkách. Kdyby toto opatření bylo tak nesmírně důležité pro ochranu zdraví dětí, jak je možné, že jinde jsou děti zdravé i bez toho?“

Shrnutí případů s popisem hlavních argumentů najdete v minulé tiskové zprávě z července 2020, kdy proběhlo slyšení před velkým senátem štrasburského soudu.

Dva z projednaných případů jsou podrobně popsány zdezde.

Chlapec nesměl do školky kvůli nekompletnímu očkování

Chlapce v předškolním věku, kterého nechali rodiče po pečlivém uvážení očkovat jen částečně, kvůli tomu odmítly přijmout dvě mateřské školy. Liga lidských práv v tom spatřuje diskriminaci.

Rodiče s vysokoškolským vzděláním v oblasti biologie zvolili po pečlivém uvážení pro své dítě individuální očkovací kalendář. Dítěti nechali aplikovat očkování proti nejzávažnějším nemocem – záškrtu, tetanu, černému kašli, obrně a hemofilovým infekcím. Ostatní očkování se rozhodli odložit na neurčito. Kvůli nekompletnímu očkování však chlapec nebyl přijat k předškolnímu vzdělávání do dvou mateřských škol v místě bydliště.

Jde o diskriminaci, souhlasí veřejná ochránkyně práv

Každé dítě má právo na vzdělání bez diskriminace. Vzhledem k tomu, že v řadě západních států, jako je Německo a Rakousko, není očkování vyžadováno pro přístup k předškolnímu vzdělávání, je důvod se domnívat, že v České republice nejde o nezbytné opatření. Jedná se o diskriminační praktiku, která není odůvodněna ochranou veřejného zdraví, ale má sloužit jako potrestání rodičů. O tom svědčí i skutečnost, že se k předškolnímu vzdělávání vyžaduje i očkování proti nemocem, které nelze přenést na druhé (tetanus), ale také to, že po personálu školek nikdo kompletní očkování nevyžaduje či nezkoumá jejich imunitu proti všem očkovaným nemocem.

S těmito argumenty se ztotožnila i veřejná ochránkyně práv, která podmínku očkování pro přístup k předškolnímu vzdělávání označila za nepřiměřenou a diskriminační.

Podali jsme ústavní stížnost (později doplněnou) obsahující i návrh na zrušení ustanovení zákonů, které stanoví podmínku očkování pro přístup k předškolnímu vzdělávání. Ústavní soud ve svém nálezu pléna návrh zamítl, ale vyzval zákonodárce k zakotvení odpovědnosti státu za poškození zdraví tímto očkováním způsobené. Skutečná lidskoprávní argumentace se bohužel nachází až v disentním (odmítavém) stanovisku soudkyně Kateřiny Šimáčkové, které je připojeno za nálezem (od strany 25).

Zbytek ústavní stížnosti soud odmítl. Obrátili jsme se proto se stížností na Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku. Ten ale porušení práv stěžovatelů neshledal.

Podniknuté kroky:

duben 2010 – rozhodnutí o nepřijetí ze dvou mateřských škol, rodiče se proti rozhodnutí odvolali

květen 2010 – Krajský úřad kraje Vysočina zamítl odvolání rodičů

červenec 2010 – podána správní žaloba ke Krajskému soudu v Brně

říjen 2011 – Krajský soud v Brně žalobu zamítl rozsudkem č. j. 29 A 69/2010 ze dne 20. 10. 2011, proti kterému podali rodiče kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu

březen 2013 – Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl svým rozsudkem 8 As 20/2012 42 ze dne 29. 3. 2013 s odůvodněním, že stěžovatelé netvrdili žádné výjimečné důvody, které by mohly převážit nad ochranou veřejného zdraví. Pouze odlišný názor rodičů podle soudu nedostačuje.

červen 2013 – podána ústavní stížnost (její pozdější doplnění zde) s návrhem na zrušení ustanovení zákonů, které stanoví podmínku očkování pro přístup k předškolnímu vzdělávání.

červen 2014 – návrh na zrušení ustanovení zákonů byl senátem Ústavního soudu postoupen k rozhodnutí plénu Ústavního soudu pod sp. zn. Pl. ÚS 16/14.

červenec 2014 – Veřejná ochránkyně práv vstoupila do řízení jako vedlejší účastník a vyjádřila se, že podmínka povinného očkování pro přístup dítěte do mateřské školy je nepřiměřená a diskriminační. Podle ní stát zneužívá opticky legitimního cíle a dítě si bere jako rukojmí a trestá ho odepřením přístupu ke vzdělání bez posouzení skutečného rizika ohrožení ostatních dětí.

leden 2015 – plénum Ústavního soudu návrh na zrušení ustanovení zákonů zamítl

březen 2015 – Ústavní soud stížnost odmítl

srpen 2015 – podána stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva

červenec 2020 – Veřejné slyšení před velkým senátem Evropského soudu pro lidská práva, který sloučil šest stížností na systém povinného očkování v Česku do jednoho případu

duben 2021 – Velký senát Evropského soudu pro lidská práva většinou 16 soudců ze 17 neshledal porušení práv šesti stěžovatelů

Tiskové zprávy k případu:

červen 2020Štrasburský soud projedná šest stížností na povinné očkování

červenec 2020Evropský soud pro lidská práva dnes projedná šest stížností proti povinnému očkování v ČR

duben 2021Štrasburský soud „posvětil“ systém povinného očkování. Jeden soudce se proti verdiktu ohradil

Další dokumenty:

Vyjádření stěžovatelů ke štrasburskému soudu a jeho přílohy:

Vyjádřenípřílohy vlády.

Vyjádření třetích stran (tzv. „amicus curiae“):

Bezplatnou právní pomoc při zastupování tohoto případu u Evropského soudu pro lidská práva můžete podpořit v naší sbírce. Děkujeme!

V reakci na odmítnutí ústavní stížnosti dívky neočkované proti tetanu podá rodina novou ústavní stížnost

Ústavní soud zcela nestandardně vyřídil ústavní stížnost dívky, která měla být odebrána matce na základě předběžného opatření kvůli tomu, že nebyla očkována proti tetanu. Rodina podá prostřednictvím Ligy lidských práv novou ústavní stížnost v téže věci a pak se případně obrátí k Evropskému soudu pro lidská práva. Celý případ je popsán zde.

Ústavní soud dnes vydal tiskovou zprávu a zveřejnil usnesení, kterým byla odmítnuta ústavní stížnost rodiny, a to aniž by vyčkal doručení rozhodnutí stěžovatelům a aniž by vůbec uplynula lhůta pro podání, a tedy i doplnění ústavní stížnosti. „Nechali jsme si zpracovat odborné vyjádření, které jsme k ústavní stížnosti chtěli ve lhůtě pro její podání doplnit. Ústavní soud nám v tom nestandardně rychlým odmítnutím stížnosti zamezil, což považuji za porušení práva na spravedlivý proces. Vzhledem k tomu, že nám dosud neuplynula lhůta pro podání ústavní stížnosti, podáme ústavní stížnost novou,“< uvádí k tomu advokátka Zuzana Candigliota.

Samotné rozhodnutí Ústavního soudu advokátka považuje za ideologicky paternalistické a ignorující nejlepší zájem dítěte. „Dítě ve skutečnosti ohroženo nebylo – bylo zaléčeno antibiotiky a imunoglobulinem, což podle odborných zdrojů i námi oslovených lékařů bylo pro ochranu dítěte dostatečné. Soudy včetně Ústavního soudu vycházely pouze z tendenčního tvrzení nedůvěryhodné nemocnice, která jeden den dítě propustila na negativní reverz s výslovným vyjádřením, že dítě ohroženo není, a na druhý den zalarmovala úřady, že dítě ohroženo je. Soudy si tvrzení nemocnice nijak neověřily u nezávislého expertního subjektu, a to ani následně. Dítě ohroženo nebylo a celý zásah státu a pokusy o odebrání dítěte byly jen hon na čarodějnice, který se vyšší instance pouze nedůvěryhodně a agilně pokusily krýt,“ komentuje advokátka rozhodnutí Ústavního soudu.

Ne rodiče s jiným názorem, ale rozhodnutí Ústavního soudu ve skutečnosti ohrožuje zdraví dětí

„Pokud tady něco představuje ohrožení zdraví dětí, tak je to právě hodnotově vadné rozhodnutí Ústavního soudu. To, že Ústavní soud dává nemocnicím bianko šek k věznění dětí, jejichž rodiče mají na očkování nebo léčbu jiný názor, povede k tomu, že tito rodiče se v případě zranění dítěte budou vyhýbat ošetření dítěte v nemocnici a nebo budou nepravdivě lékařům tvrdit, že je dítě řádně očkováno, což může vést k nesprávným léčebným postupům,“ vysvětluje negativní dopady rozhodnutí Ústavního soudu advokátka Zuzana Candigliota. Podle ní někteří ústavní soudci dlouhodobě před ochranou nejlepšího zájmu dítěte upřednostňují svoje osobní ideologické přesvědčení, což ukázal i nedávný případ zamítnutí návrhu, který směřoval k uznání zahraničního osvojení dítěte homosexuálním párem.

Předběžné opatření u neočkované dívky bylo zrušeno. Soud zahájil další řízení.

Okresní soud v Českém Krumlově ve středu zrušil předběžné opatření, kterým měla být neočkovaná dívka předána do péče Nemocnice České Budějovice. Ke zrušení došlo s odůvodněním, že matka zdravotní stav dítěte řeší, dítě je sledováno praktickou lékařkou a důvody pro vydání předběžného opatření pominuly. Projednávání rodiny před tímto soudem ale nekončí, soud před týdnem zahájil řízení o preventivní, výchovná a sankční opatření, ve kterém se bude zabývat péčí rodičů o nezletilou.

Více informací o případu je v předchozím tiskových zprávách (1, 2) a v popisu případu na webu Ligy lidských práv.

Mezitím také došlo k tomu, že nemocnice v reakci na stížnost matky odmítla jakékoliv své pochybení a že si soud od nemocnice vyžádal další odborné vyjádření. „Z případu je evidentní, že se soud jen snaží krýt svůj předchozí postup a postup nemocnice, kterou bere jako objektivního partnera a předkladatele medicínských informací. Přitom soud zcela ignoruje, že nemocnice už jednala tendenčně a je v evidentním konfliktu zájmů. Soud nebyl od začátku případu, tedy po dobu tří týdnů, schopen si obstarat nezávislé odborné vyjádření od nestranného subjektu,“ kritizuje postup soudu advokátka matky a právnička Ligy lidských práv Zuzana Candigliota.

Podle advokátky mělo být předběžné opatření zrušeno už dávno a z vlastní inicitivy soudu, protože bylo zjevné, že nebylo prokázáno žádné vážné ohrožení nezletilé, která byla propuštěna na negativní reverz se závěrem, že není v přímém ohrožení života, a která byla zaléčena antibiotiky a imunoglobulinem. Očkování nezletilé jako preventivní zákrok do budoucna vynucovat nelze předběžným opatřením, ale ani jinak.

Advokátka proto považuje zahájení řízení o preventivní, výchovná a sankční opatření při výchově nezletilé nejen za nedůvodné, ale přímo za šikanózní. „Pokud se tímto řízením soud snaží vynutit si očkování nezletilé proti tetanu jako preventivní zákrok do budoucna, jde o zcela zbytečné řízení, protože vynucovat očkování proti svědomí rodiče a proti vůli samotného dítěte, které je již schopno se s ohledem na svůj věk vyjádřit, nelze. Vedení tohoto řízení tedy nelze vnímat jinak, než jako šikanu vůči matce, která si dovolila nerespektovat předběžné opatření soudu, protože v případě ostatních desetitisíců rodičů neočkovaných dětí žádné takové řízení zahájováno není,“ vysvětluje advokátka, která bude nadále rodinu zastupovat.

Odvolací soud potvrdil předběžné opatření u neočkované dívky, rodina podá ústavní stížnost

Krajský soud v Českých Budějovicích potvrdil předběžné opatření Okresního soudu v Českém Krumlově z minulého týdne, kterým se 10letá dívka předává do péče Nemocnice České Budějovice. Odvolací soud zásah vůči nezletilé nepovažuje za drastický a ve výroku pouze doplnil, že účelem tohoto předání je posouzení jejího zdravotního stavu a poskytnutí nezbytné lékařské péče v souvislosti s úrazem, který nezletilá utrpěla dne 25. 11. 2020. Rodina proti rozhodnutí podá ústavní stížnost.

Dívka byla kvůlil zranění po kopnutí koněm převezena do českobudějovické nemocnice, kde se řešilo, že není očkovaná proti tetanu. Matka nesouhlasila s očkováním, ale souhlasila s podáním imunoglobulinu a antibiotik ve formě tablet. Na žádost matky byla dívka propuštěna na negativní reverz, ve kterém bylo výslovně uvedeno: „pacientka t. č. není v přímém ohrožení života“. Přesto nemocnice na druhý den začala tvrdit opak a vynutila si vydání předběžného opatření, na základě kterého „komando“ v čele se soudkyní Jitkou Juřicovou a soudním vykonavatelem „přepadlo“ dům rodiny a domáhalo se vydání nezletilé. Ta ale při prohledávání domu nalezena nebyla. Matka podala s pomocí Ligy lidských práv odvolání. Více informací je v předchozí tiskové zprávě a v popisu případu.

Jeden nekompetentní soud kryje druhý

Senát Krajského soudu v Českých Budějovicích složený z předsedkyně senátu Jany Prokopové a soudkyň Marie Vazačové a Vladimíry Zelenkové předběžné opatření potvrdil a závěrem zdůraznil, že se nejedná o žádný drastický zásah. Podle něj soud prvního stupně nenařizuje nemocnici provést očkování, ale nařizuje předání do péče nemocnice a je na ní, jak léčbu vyhodnotí.

„Rozhodnutí odvolacího soudu se nevypořádalo s našimi argumenty a judikaturou. Odvolací soudkyně se nezajímaly o nejlepší zájem nezletilé, která je zdravotně v pořádku, ale žije už téměř dva týdny ve strachu, že bude odvedena proti své vůli do nemocnice. Nezabývaly se mírou rizika, ani tím, proč by nezletilá měla být hospitalizována zrovna v nepřátelské nemocnici, která vědomě lhala o ohrožení nezletilé. Namísto toho daly přednost zájmům své kolegyně Juřicové a daly zelenou jejímu postupu – nekritickému a horlivému převzetí lživého udání nemocnice, aniž by se vůbec obtěžovala vyžádat si alespoň propouštěcí zprávu,“ komentuje postup soudů zástupkyně rodiny advokátka Zuzana Candigliota. Ta vidí pochybení odvolacího soudu také v tom, že jí i přes výslovnou žádost neposlal návrh orgánu sociálně-právní ochrany dětí, na základě kterého došlo k vydání předběžného opatření.

Podle advokátky je navíc kuriózní, že krajský soud předběžným opatřením uložil nemocnici posouzení zdravotního stavu dívky a poskytnutí nezbytné lékařské péče. „Nezbytná péče je pojem definovaný zákonem o zdravotních službách tak, že jde o péči, kterou z lékařského hlediska vyžaduje zdravotní stav pacienta, který je zahraničním pojištěncem. Je zjevné, že nezbytnou péči nemůže nemocnice nezletilé poskytnout, neboť ta není zahraničním pojištěncem. Tak to vypadá, když se soudkyně neseznámí s terminologií zákona a namísto přesného vyjádření v zákonné terminologii si pletou pojmy s dojmy,“ doplňuje advokátka.

Rodina podává ústavní stížnost

Vzhledem k tomu, že rodina i právníci Ligy lidských práv považují vydání a vynucování předběžného opatření za bezprecedentní útok na lidské svobody, který je ve zjevném rozporu se zájmem nezletilé, podají proti němu ústavní stížnost.