Stát pokutuje rodiče za neočkování dětí, i když je to v rozporu s jejich přesvědčením

Pan Pavel měl několik důvodů, proč své děti nechtěl nechat naočkovat. Vadily mu možné zdravotní komplikace a bránilo mu v tom také filozofické přesvědčení rodičů. I když povinné očkování může ohrozit zdraví dětí, stát přesto nutí rodiče proti jejich vůli tato rizika podstoupit. Případ doputoval až velkému senátu Evropského soudu pro lidská práva, který porušení práv stěžovatele neshledal.

V roce 2003 se pan Pavel rozhodl nenechat naočkovat svou tehdy třináctiletou dceru a čtrnáctiletého syna proti obrně, hepatitidě B a tetanu. Důvodem byla nejen možná zdravotní rizika očkování, ale také filosofické přesvědčení rodičů i dětí. Za nerespektování očkovacího kalendáře dostal pan Pavel pokutu ve výši 3 000 korun.

Muž se rozhodl podat stížnost a neúspěšně řešil tuto záležitost u několika soudů, včetně Ústavního soudu.Ústavní soud v jeho případě sice dospěl k závěru, že musí existovat výjimka z povinného očkování z důvodu náboženského přesvědčení rodičů, neuznal však, že by pokutou bylo zasaženo do jeho práva na svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání.

Panu Pavlovi však argumenty soudu nestačily a kromě pokuty musela jeho rodina trpět také nepřiměřeným nátlakem úřadů, které jim opakovaně vyhrožovaly odebráním dětí. Proto se pan Pavel rozhodl podat stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku.

Povinné očkování s rizikem a bez nároku na odškodnění

Stát nutí rodiče k nedobrovolnému zákroku, který je potenciálně rizikový a který může poškodit zdraví a dokonce i život jejich dětí. Nijak se také nerespektuje názor a postoj nezletilých vůči povinnému očkování, přestože se jich přímo týká.

Od udělení pokuty a první žaloby uběhlo už více než 12 let a mnohé se změnilo, i u pana Pavla:

Byl jsem svědkem mnoha soudních jednání a ztratil jsem zbytky důvěry v justici. Takové to prozření ruky, snažící se uchopit sama sebe… Podle mne tudy cesta nevede. Dnes bych do takového sporu nešel. Ne, že bych změnil názor na nesmyslnost očkování, ale protože jsem došel k uvědomění, že skutečná změna vzniká změnou lidského srdce a ne direktivním rozhodnutím. K tomu, ale ještě čas nedošel. Nicméně, když už jsem začal. tak to dovedu do konce…

Podniknuté kroky:

prosinec 2003 – podáno odvolání proti udělení pokuty

únor 2004 – Ministerstvo zdravotnictví odvolání zamítlo

březen 2004 – podána správní žaloba

červen 2004 – Městský soud v Praze žalobu zamítl

září 2005 – podána kasační stížnost

únor 2006 – Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl

červen 2006 – podána ústavní stížnost

únor 2011 – Ústavní soud zrušil rozhodnutí Nejvyššího správního soudu

září 2011 – Nejvyšší správní soud celou věc opětovně posoudil a stížnost znovu zamítl

leden 2013 – Ústavní soud tentokrát potvrdil rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.

červenec 2013 – byla podána stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku

červenec 2020 – Veřejné slyšení před velkým senátem Evropského soudu pro lidská práva, který sloučil šest stížností na systém povinného očkování v Česku do jednoho případu

duben 2021 – Velký senát Evropského soudu pro lidská práva většinou 16 soudců ze 17 neshledal porušení práv šesti stěžovatelů