Otevřený dopis poslancům k projednání návrhu zákona o odškodnění protiprávně sterilizovaných osob

Po odeslání otevřeného dopisu poslancům jsme jej zpřístupnili veřejnosti – svůj podpis můžete připojit zde

Vážené poslankyně, vážení poslanci,

již téměř rok čeká na první čtení poslanecký návrh zákona o odškodnění protiprávně sterilizovaných osob (sněmovní tisk 603). Jsme přesvědčeni, že s ohledem na věk a zdravotní stav některých obětí již nelze jejich odškodnění dále odkládat. Proto se na Vás s blížícím se koncem volebního období obracíme a žádáme, abyste učinili vše pro jeho pevné zařazení na program jednání Poslanecké sněmovny.

Nedobrovolné sterilizace představují neoprávněný, hluboký a takřka nenapravitelný zásah do lidské osobnosti, který má závažné dopady do mnoha oblastí lidského života. Vrcholné soudy ČR se shodly na nutnosti přiznat za tyto závažné zásahy do osobnostních práv náhradu nemajetkové újmy v penězích. Zároveň se však oběti protiprávních sterilizací, po otevření tohoto tématu ve společnosti, již nemohly efektivně domoci odškodnění soudní cestou, neboť jejich nároky byly promlčeny.

Na protiprávní sterilizace a odpovědnost státu za jejich provádění upozornil ombudsman v roce 2005. Stát až do roku 2012 nepřijal dostatečnou právní úpravu informovaného souhlasu s prováděním sterilizací, která by zaručovala dodržování práv pacientů a minimalizovala jejich porušování, čímž umožnil závažné zásahy do základních práv. V některých případech sehrál stát, přesněji jeho sociální politika klíčovou roli, neboť motivovala osoby k podstoupení sterilizací z eugenických důvodů s cílem “zkvalitnění populace”.

Česká republika je demokratický právní stát založený na úctě k lidským právům a svobodám, měl by proto přijmout svou odpovědnost a zajistit prostředek nápravy. Není s podivem, že je naše země již mnoho let terčem kritiky mezinárodních institucí jako je Výbor pro odstranění všech forem diskriminace žen, Výbor pro odstranění všech forem rasové diskriminace, Evropský výbor pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání či Rada OSN pro lidská práva, jenž důrazně a opakovaně vyzývají Českou republiku ke zjednání nápravy a přijetí efektivního odškodňovacího mechanismu.

Žádáme proto Vás, naše demokraticky zvolené zástupce, abyste učinili první krok k odškodnění obětí protiprávních sterilizací, ke zlepšení postavení naší země na mezinárodní scéně a přičinili se o zařazení prvního čtení výše zmíněného návrhu zákona jako pevného bodu zářijové schůze Poslanecké sněmovny.

S úctou

Níže podepsaní signatáři:

 

  1. Elena Gorolová / Spolek žen obětí protiprávní sterilizace
  2. Anna Šabatová / Bývalá ombudsmanka
  3. Eliška Wagnerová / Emeritní ústavní soudkyně a senátorka
  4. Sri Kumar Vishwanathan / Vzájemné soužití o.p.s.
  5. Gwendolyn Albert / Nezávislá aktivistka za lidská práva
  6. Ladislav Zamboj / Psycholog a sociální pracovník Poradny pro občanství/Občanská a lidská práva
  7. Sandra Pašková / Právnička Ligy lidských práv, doktorandka Prf MU
  8. Edita Stejskalová / členka Rady vlády pro záležitosti romské menšiny
  9. Zdeněk Ryšavý / Ředitel ROMEA, o. p. s.
  10. Radka Hančilová / Zdravotník, oběť protiprávní sterilizace
  11. Lucie Fremlová / Nezávislá sociální vědkyně
  12. Yasar Abu Ghosh / Antropolog, FHS UK
  13. Kateřina Špácová / Lektorka, překladatelka, spolupracovnice lidskoprávních organizací
  14. Zuzana Jurková / Vedoucí Katedry obecné antropologie, FHS UK
  15. Miroslav Klempar / Předseda Awen Amenca, organizátor romských komunit a vzdělávací poradce Rady Evropy.
  16. Michal Hubálek / Právník , Poradna pro občanství/Občanská a lidská práva
  17. Věra Roubalová Kostlánová / Psychoterapeutka, Rafael institut
  18. Miroslav Vodrážka / Hudebník, publicista a feministický aktivista
  19. František Valeš / Právník, Poradna pro občanství/Občanská a lidská práva
  20. Tanweer Ali / Vysokoškolský pedagog, ekonom
  21. František Kostlán / publicista
  22. Jana Baudyšová / Šéfredaktorka Romano voďi
  23. Jitka Votavová / Projektová manažerka stipendijního programu, ROMEA, o.p.s.
  24. Selma Muhič Dizdarevič, členka Českého helsinského výboru
  25. Vladimír Hančil / Jednatel firmy
  26. Michael Vlček / Analytik
  27. Nataša Botošová / Spolek žen obětí protiprávní sterilizace
  28. Nataša Čonková / Spolek žen obětí protiprávní sterilizace
  29. Helena Bandyová / Spolek žen oběti protiprávní sterilizace
  30. Evžen Vojkůvka / Asociace ASLIDO lidi pro domov z.s
  31. Eva Šlesingerová / Socioložka, FSS Masarykova univerzita
  32. Jan Husák / Místopředseda Rady vlády pro záležitosti romské menšiny
  33. Viera Kučerová / Místopředseda BONA FIDE z.s.
  34. Jelena Silajdžič / Ředitelka Slovo 21, z.s
  35. Kateřina Čapková / Historička, Ústav soudobých dějin AV ČR
  36. Petra Gelbart / Spoluzakladatelka, Families of Roma and Sinti Holocaust Victims
  37. Ilona Ferkova / Přesedkyně ASOCIACE ROMSKYCH ŽEN
  38. Helena Sadílková / VŠ pedagog, Filozofická fakulta UK
  39. Lada Viková / VŠ pedagog, Fakulta filozofická, Univerzita Pardubice; ředitelka Romano džaniben, z.s.
  40. Hana Synková / Sociální antropoložka, FF Univerzity Pardubice
  41. Nicole Taubinger / Umělkyně
  42. Iva Šmídová / Socioložka, FSS Masarykova univerzita
  43. Jiří Čížek / PentaGen – ředitel
  44. Ivana Antalová / Finanční manažerka / Česká ženská lobby
  45. Ján Čonka / Romský  aktivista,  administrativní  pracovník
  46. Patrik Kotlár / Statutární orgán spolku Romany art workshop
  47. Čeněk Růžička / Občanský člen RVZM
  48. Robert Sutorý / Romský poradce
  49. Radka Patočková / Předsedkyně Kher, z.s. – nakladatelství romské literatury
  50. Petra Svobodová / Muzeum romské kultury, historička
  51. Miroslav Brož / Sociální pracovník, lidskoprávní aktivista sdružení Konexe
  52. Martina Horváthová / členka Výboru pro vzdělávání Romů RVZRM
  53. Ivana Šimánková / Vedoucí sociálních služeb, Poradna pro občanství/Občanská a lidská práva
  54. Štefan Oláh / člen Rady vlády národnostních menšin
  55. Lenka Grabicová / Regulatory affairs specialist, fotografka
  56. Andrea Mašková / Pracovník v sociálních službách, poradna pro občanství/Občanská a lidská práva
  57. Ivana Čížková / PentaGen ředitelka, Vějíř NO předsedkyně
  58. Lucie Kudrnová / Ratolest Brno, ředitelka
  59. Camille Latimier / Společnost pro podporu lidí s mentálním postižením v České republice, z.s. , ředitelka
  60. Jan Mavran / Sociální pracovník, personalista
  61. Jarmila Balážová / novinářka
  62. Zbyněk Andrš / Vysokoškolský pedagog
  63. Olina Jonášová / Spolek žen oběti protiprávní sterilizace
  64. Pavlína Čojevova / Spolek žen oběti protiprávní sterilizace
  65. Drahomíra Čojevova / Spolek žen oběti protiprávní sterilizace
  66. Sona Kalocsayova / Spolek žen oběti protiprávní sterilizace
  67. Jiřina Holubová / Spolek žen oběti protiprávní sterilizace
  68. Naďa Galová / Spolek žen oběti protiprávní sterilizace
  69. Jana Balažová / Spolek žen oběti protiprávní sterilizace
  70. Silva Šmídová / Spolek žen oběti protiprávní sterilizace
  71. Anna Zsabova / Spolek žen oběti protiprávní sterilizace
  72. Eva Gragova /Spolek žen oběti protiprávní sterilizace
  73. Věra Vlačuhová / Spolek žen oběti protiprávní sterilizace
  74. Brigita Vlačuhová / Spolek žen oběti protiprávní sterilizace
  75. Matylda Vlačuhová / Spolek žen oběti protiprávní sterilizace
  76. Iveta Olahová / Spolek žen oběti protiprávní sterilizace
  77. Anděla Kumajová / Spolek žen oběti protiprávní sterilizace
  78. Anna Cicková / Spolek žen oběti protiprávní sterilizace
  79. Zuzana Goralová / Spolek žen oběti protiprávní sterilizace
  80. Ivana Ištoková / Spolek žen oběti protiprávní sterilizace
  81. Nataša Botošová / Spolek žen oběti protiprávní sterilizace
  82. Jiřina Dzurková / Spolek žen oběti protiprávní sterilizace
  83. Vasta Cicková / Spolek žen oběti protiprávní sterilizace
  84. Olina Kovačová / Spolek žen oběti protiprávní sterilizace
  85. Kateřina Fumferová / Právnička, Poradna pro občanství/Občanská a lidská práva
  86. Klára Kalibová / advokátka
  87. Dušan Vaněk / Sociální pracovník
  88. Alena Bartková / Vedoucí zařízení
  89. Petra Vytejčková / advokátka
  90. Václav Walach / Kriminolog
  91. Alena Svobodová / Sociální pracovnice
  92. Helena Klímová / Psychoterapeutka, signatářka Charty 77
  93. Štěpán Kavur / Buči z.s, předseda
  94. Ruben Pellar / překladatel
  95. Jan Červenka / VŠ pedagog, FF UK
  96. Linda Sokačová / Socioložka, Amnesty International ČR
  97. Věra Kličková / Spolek žen Oběť protiprávní sterilizace
  98. Věra Roubalová Kostlánová / Psychoterapeutka, Rafael institut
  99. Alma Lily Rayner / Umělkyně
  100. Jiřina Kuklová Stolařová / KHER, z. s., nakladatelství romské literatury
  101. Milan Adam / Sociální pracovník
  102. Milyena Vynnychuk / Pracovnice v sociálních službách
  103. Adam Pospíšil / Projektový manažer, hudebník
  104. Alica Sigmund Heráková / Ředitelka, Tuke.TV, z.s.
  105. Nela Vrchotová / právnička
  106. Nikoleta Fellnerová / Sociální pracovnice
  107. Eva Kellnerová / Vedoucí oddělení doktorského studia CERGE
  108. Jana Vejplachová / Výkonná ředitelka Společenství Romů na Moravě Romano jekhetaniben pre Morava
  109. Claudie Laburdová / Slovo 21, z. s, koordinátorka projektů romské ženské skupiny Manushe
  110. Veronika Tylšová / Pracovník v sociálních službách, Poradna pro občanství/občanská a lidská práva, z.s.
  111. Petr Kautský / tlumočník a překladatel
  112. Barbora Stejskalová /tlumočnice a učitelka
  113. Šimon Pellar / překladatel
  114. Věra Jedličková / právnička
  115. Eliška Jelínková / Koordinátorka sítě/Česká ženská lobby
  116. Lucie Lukavská / Překladatelka a tlumočnice
  117. Giorgio Cadorini / Vysokoškolský učitel
  118. Vanda Durbáková / Advokátka, spolupracujúca s Poradňou pre občianske a ľudské práva, Slovenská republika
  119. Gabriela Hrabaňová / Ředitelka ERGO network
  120. Martina Taušková / Poradkyně pro oběti
  121. Jana Horváthová / Ředitelka Muzea romské kultury
  122. Adam Homsi / Soudní tlumočník a podnikatel
  123. Růžena Šimonová / Oběť protiprávní sterilizace
  124. Veronika Makovská / Středoškolská pedagožka
  125. Nicole Votavová Sumelidisová / Vysokoškolská pedagožka
  126. Marie Čovejová / Spolek žen obětí protiprávních sterilizací
  127. Renata Horvátová / Spolek žen obětí protiprávních sterilizací
  128. Jan Vašat / VŠ pedagog, sociální pracovník
  129. Pavlína Čovejová / Spolek žen obětí protiprávních sterilizací
  130. Alžběta Fontiová / Spolek žen obětí protiprávních sterilizací
  131. Dan Petrucha / Statutární zástupce Ligy lidských práv
  132. Karel Lach / Právník Ligy lidských práv
  133. Anna Štefanidesová / Právnička Ligy lidských práv
  134. Kateřina Horáková / Vysokoškolská studentka
  135. Simone Sumelidu / Vysokoškolská učitelka
  136. Tereza Outolná / Dojička, dcera oběti protiprávní sterilizace
  137. Pavlína Konhauserová / Spolek žen obětí protiprávních sterilizací
  138. Blanka Černá / tlumočnice-překladatelka
  139. David Fuchs / tlumočník a překladatel
  140. Kristína Kalejová  / Rómska aktivistka, Hermanovce, SR
  141. Helena Kalejová / Rómska aktivistka, Hermanovce, SR
  142. Petra Giňová / Rómska aktivistka, Jarovnice, SR
  143. Anna Čonková / Rómska aktivistka, Hermanovce, SR
  144. Štefan Ivanco / Programový koordinátor Poradne pre občianske a ľudské práva, SR
  145. Denisa Barry / Predsedníčka Poradně pre obćianske a ľudské práva, SR
  146. Eva Čech Valentová / Právnička, členka výboru České ženské lobby
  147. Vojtěch Zemánek / Koordinátor dobrovolníků, Sdružení pro integraci a migraci
  148. Petra Ezzeddine / Antropoložka, FHS UK
  149. Vladimír Čermák / Předseda Hnutí romských studentů

Úředníci ji dva roky šikanovali a protizákonně hrozili odebráním dcery do ústavní výchovy

Naše klientka chtěla pro svou dceru s lehkým mentálním postižením asistenta pedagoga nejen během výuky, ale i ve školní družině a na škole v přírodě, na což má ze zákona právo.  Škola nebyla schopna zákonné požadavky naplnit a naopak kontaktovala orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD). Ten podal k soudu návrh na zahájení řízení o nařízení výchovného opatření z důvodu údajně špatné komunikace klientky se školou. Matka žila dva roky ve strachu, že přijde o dceru. 

Dcera naší klientky má lehké mentální postižení. V září 2013 nastoupila na základní školu, kde potřebovala asistenta pedagoga a individuální vzdělávací plán. Škola nebyla schopna zajistit asistenta pedagoga i pro školní družinu – požadovala naopak, aby si rodina hradila osobního asistenta sama.

Škola namísto pomoci rodině kontaktovala OSPOD

Pracovnice OSPOD Brno-Židenice podala k soudu návrh na zahájení řízení o nařízení výchovného opatření z důvodu údajně špatné komunikace klientky se školou. OSPOD ihned sáhl po nejtěžším kalibru, který má k dispozici – obrátil se na soud – bez toho, aby s klientkou konzultoval, v čem shledává nedostatky v její péči, což je v přímém rozporu se zákonem. OSPOD ovšem neměl s klientkou ani co projednávat, neboť ze všech důkazů vyplývalo, že o dceru pečovala ve všech směrech řádně. Klientce tak bezdůvodně hrozilo odebrání dcery a její umístění do ústavní výchovy.

Klientce jsme pomohli s podáním stížnosti proti OSPOD. Nesprávnost úředního postupu OSPOD konstatoval nadřízený orgán, který uvedl, že: „… celkový souhrn podkladů spisové dokumentace ukazuje nejen na hrubě nesprávný, ale přímo nezákonný postup pracovnice práva Vaší dcery. Pracovnice povětšinou nehájila zájmy dítěte, nýbrž valná část její „sociální práce“ s rodinou spočívala ve vyvíjení nátlaku na Vás jakožto matku individuálně integrované žákyně se speciálními vzdělávacími potřebami…“

Pochybení OSPOD konstatovala i veřejná ochránkyně práv a Ministerstvo práce a sociálních věcí

Otec nezletilé, který nežije ve společné domácnosti, nikdy nezaznamenal důvody, proč by měla být jeho dcera matce odebrána. Domnívá se, že klientka o jejich společnou dceru pečuje dobře a svědomitě a že dcera k ní má velmi dobrý a úzký vztah. Důvodem odebrání dítěte měla být špatná spolupráce se školou a to, že pracovnice nevidí jiný způsob, jak problém řešit. OSPOD svůj postoj nepřehodnotil ani přesto, že klientka sama učinila kroky k dosažení konstruktivní dohody se školou a situace již tak byla vyřešena. Pracovnice OSPOD pouze povýšeným a zastrašujícím způsobem hrozila klientce odebráním dcery do ústavní péče.

S ohledem na hrozbu odebrání dcery byla klientka nucena si zajistit služby advokáta specializujícího se na rodinné právo, což pro ni představovalo nemalou finanční zátěž přes 35.000 Kč. Když bylo nakonec řízení po dvou letech na návrh OSPOD zastaveno, Městský soud v Brně klientce nepřiznal náhradu nákladů řízení. Po podaném odvolání a zrušení výroku odvolacím soudem městský soud znovu rozhodl, že OSPOD nelze zavázat k náhradě nákladů řízení jinému účastníkovi.

Liga lidských práv nabídla klientce zastupování v řízení o náhradě škody a nemajetkové újmy. Ministerstvo práce a sociálních věcí sice uznalo, že OSPOD pochybil, ale přiznalo klientce pouze minimální zadostiučinění ve výši 10.000 Kč. To ani zdaleka nepokrylo čas, který klientka strávila brojením proti postupu OSPOD, natož aby jí kompenzovalo i způsobené útrapy. Ministerstvo zcela odmítlo klientce uhradit náklady, které vynaložila na advokáta. Klientka proto podala žalobu k soudu a domáhala se další náhrady nemajetkové újmy ve výši 30.000 Kč a vynaložených nákladů na advokáta.

Obvodní soud pro Prahu 2 zcela překvapivě žalobu zamítl s tím, že se OSPOD žádného nesprávného úředního postupu nedopustil. Proti rozsudku jsme podali odvolání a Městský soud v Praze naopak shledal nesprávný úřední postup. Podle soudu OSPOD postupoval zjevně v rozporu s tím, co mu ukládá zákon o sociálně-právní ochraně dětí, a postupoval nepřiměřeně. Podle odvolacího soudu:

„…důvodem podání návrhu nebyla konkrétní zjištění OSPOD o nedostatcích v péči o nezletilou, ale snaha napomoci škole v šikanózním postupu vůči žalobkyni jako matce nezletilého dítěte, které s ohledem na svůj zdravotní stav potřebovalo tomu odpovídající speciální přístup, matka však nechtěla nechat nezletilou vzdělávat v segregované škole a snažila se zajistit podmínky pro její vzdělávání v hlavním vzdělávacím proudu.“

Přestože odvolací soud nepochyboval o tom, že klientka byla vystavena zraňující situaci a vznikla jí nemajetková újma, přiznal jí na zadostiučinění pouhých dalších 10.000 Kč (za dva roky řízení tedy klientka celkem získala 20.000 Kč). Dalších 20.000 Kč za nemajetkovou újmu jí soud nepřiznal s absurdní argumentací, že v řízení o výchovném opatření byla zastoupena advokátem, tudíž nečelila návrhu OSPOD sama a bez kvalifikované pomoci. Náhradu škody za toto zastoupení advokátem jí ale nepřiznal. Stejně tak jí nepřiznal náklady řízení za samotné odškodňovací řízení, protože její žaloba byla jen částečně úspěšná.

Když celý příběh shrneme: Klientka byla dva roky vláčena po soudech, hrozilo jí odebrání dítěte a žila v neskutečném stresu. Za právní služby vynaložila přes 35.000 Kč. Nakonec bylo soudně uznáno, že řízení bylo šikanózní, ale klientka získala na „odškodnění“ pouhých 20.000 Kč, tedy mnohem méně než byla nucena vynaložit za právní služby.

Chtěli jsme docílit spravedlivého řešení, proto jsme se obrátili na Nejvyšší soud a na Ústavní soud. Nejde pouze o tento případ, ale rovněž o jiné podobné případy. Naším cílem je:

  • Aby rodiče poškození šikanozním postupem OSPOD obdrželi od státu odpovídající zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu
  • Aby jim kromě toho byla uhrazena plná výše nákladů, které odůvodněně vynaložili na právní služby
  • Aby byly volány k odpovědnosti osoby, které postupovaly nezákonně.

Proti výroku odvolacího soudu o výši odškodnění jsme s klientkou podali dovolání. Nejvyšší soud ho však ze dvou důvodů odmítl. 1) Zaprvé, odvolací soud naší klientce nepřiznal celou původně požadovanou částku na přiměřené zadostiučinění za utrpěnou nemajetkovou újmu, ale přisoudil jí alespoň 20.000,- Kč. Formálně tak byla v řízení úspěšná, a proto proti tomuto rozhodnutí nemohla podat dovolání. 2) Zadruhé, dovolání je přípustné pouze proti rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 50.000,- Kč (řízení o menším peněžitém plnění se nazývá bagatelním). Klientka původně požadovala 40.000,- Kč na náhradu nemajetkové újmy a 30.000,- Kč na náhradu skutečné škody. Obě částky dovolací soud posuzoval samostatně, a protože ani jedna nedosahuje hranice hranice bagatelního sporu, konstatoval, že odvolání je i z tohoto důvodu nepřípustné.

S dovoláním jsme zároveň podali ústavní stížnost proti výroku o nepřiznání nákladů v odškodňovacího řízení. Tu však Ústavní soud odmítl s tím, že by měl nejprve rozhodnout dovolací soud o dovolání proti výši odškodnění, protože by svým rozhodnutím mohl ovlivnit také náklady řízení.

Poté, co dovolací soud vydal usnesení o odmítnutí dovolání, jsme podali další ústavní stížnost proti rozhodování obecných soudů v této věci. Namítali jsme primárně zásah do práva na spravedlivý proces, jehož součástí je mimo jiné právo na přístup k soudu a právo na náhradu újmy způsobené nesprávným úředním postupem. Obecné soudy totiž svými výše uvedenými rozhodnutími de facto říkají, že byť stát v určitých situacích může pochybit a postupovat nezákonně, odpovědnost za takové jednání nepřevezme, anebo v lepším případě ji převzít může, ale pouze částečně a poškozené osobě nahradí újmu zcela nedostatečně.

Výsledkem tak může být stav, kdy si lidé raději nechají nestandardní až protiprávní jednání ze strany státu líbit, místo toho, aby se snažili dosáhnout alespoň částečného zadostiučinění.

 

Podniknuté kroky:

Liga lidských práv se dlouhodobě zabývá problematikou zbytečného odebírání dětí z rodin, jejich umisťování do ústavů a nezákonných postupů OSPOD.

Pomozte nám zabránit těmto situacím do budoucna a podpořte naši kampaň. Podpořte změnu, kterou ve společnosti potřebujeme. Děkujeme!

 

Nepřijetí dítěte do předškolního vzdělávání z diskriminačních důvodů

Školka není hlídacím centrem pro děti, jejichž rodiče musí chodit do práce. Hlavním cílem předškolního vzdělávání je rozvíjet osobnost dítěte předškolního věku po citové, rozumové i tělesné stránce a pomoci mu osvojit si základní pravidla chování, životní hodnoty a mezilidské vztahy potřebné do života a do dalšího vzdělávání. Byť školky rodičům umožňují skloubit pracovní život s rodinným, hlídání dětí není alfa a omega instituce mateřské školy. 

Od 1. 9. 2017 je účinná novela školského zákona, která stanovila pětiletým dětem povinnost předškolního vzdělávání. Děti tak musí začít chodit do školky ve školním roce, který následuje po dni, kdy měly páté narozeniny. Rodiče jsou přitom povinni přihlásit své dítě k zápisu do školky, který probíhá v průběhu května. Neučiní-li tak, dopouští se přestupku a vystavují se riziku pokuty až 5.000,- Kč. Konkrétní termín zápisu stanoví ředitel školky.

Dítě by se mělo vzdělávat v tzv. spádové školce (tj. školka zřízená obcí nebo svazkem obcí ve školském obvodu, ve kterém má dítě místo trvalého pobytu), a to pokud rodiče dítě nepřihlásí do jiné školky nebo mu nezajistí individuální vzdělávání (např. doma či v lesní mateřské školce). Povinné předškolní vzdělávání má formu prezenční, tzn. že dítě do školky dochází alespoň na čtyři hodiny denně. Individuálně je možné dítě vzdělávat pouze v odůvodněných případech. Ředitel školky pak dítěti doporučí oblasti, ve kterých se má vzdělávat, a pak ověří úroveň osvojování očekávaných výstupů v zadaných oblastech (většinou ke konci kalendářního roku) a doporučí další postup.

Přijímací řízení

O přijetí dítěte k předškolnímu vzdělávání rozhoduje ředitel školky z pozice orgánu státní správy. Rozhodnutí o (ne)přijetí dítěte pak musí řádně odůvodnit. Nestačí jen konstatovat, že dítě v přijímacím řízení nezískalo potřebný počet bodů, nebo že se nepřijímá z kapacitních důvodů. Takové rozhodnutí je nepřezkoumatelné a je možné se proti němu odvolat ke krajskému úřadu, který by ho měl zrušit. Odvolání může podat samo nepřijaté dítě, a to prostřednictvím svých zákonných zástupců.

V přijímacím řízení se může stát, že přihlášky dětí k předškolnímu vzdělávání do konkrétní školky převýší kapacitní možnosti školky. V takovém případě by se její ředitel měl obrátit na zřizovatele (tj. obec či svazek obcí). Obec má totiž povinnost všem dětem zajistit podmínky pro předškolní vzdělávání. Pokud zřizovatel situaci včas nevyřeší (např. navýšením kapacity, vymezením školských obvodů apod.), může ředitel školky v příjímacím řízení využít pomocná kritéria (viz tabulka níže). Měl by se přitom vyvarovat kritérií přímo diskriminačních. Jsou to ta, která by mezi dětmi rozlišovala na základě chráněných znaků antidiskriminačním či školským zákonem.

Absolutně zakázaná jsou pak kritéria rasy, etnického původu, národnosti, zdravotního postižení, jazyku, sociálního původu, majetku či jiného postavení. Ostatní zákonem chráněná kritéria lze použít jen, pokud sledují legitimní cíl a použité prostředky k jeho dosažení jsou přiměřené a nezbytné.

Přednostním kritériem k přijímání dětí do předškolního vzdělávání je místo trvalého pobytu, tedy zda je školka pro dítě spádová, a věk dítěte. Od roku 2020 se přednostně přijímají všechny spádové děti, které mají dva a více let.

Bývalá veřejná ochránkyně práv, Anna Šabatová, k přijímacímu řízení do předškolního vzdělávání a k pomocným kritériím vydala v roce 2018 doporučení. V něm jednotlivá kritéria shrnula a zhodnotila, zda jsou v souladu s právním řádem, právem dětí na rovný přístup ke vzdělání a se zákazem diskriminace. Níže vám toto shrnutí nabízíme přehledně v tabulce:

Kritérium (Ne)Vhodnost kritéria Doplňující informace
Trvalý pobyt Vhodný Jde o přednostní kritérium, které přímo uvádí školský zákon.
Věk Vhodný Jde o druhé přednostní kritérium. Od roku 2020 se přednostně přijímají děti starší dvou let. U přetlaku spádových dětí lze zvýhodnit starší před mladšími.
Pořadí přijetí přihlášky Nevhodné Odporuje smyslu školského zákona a zásadě procesní rovnosti účastníků správního řízení.
Sourozenec ve školce Vhodné Je vhodné, pokud má odmítnuté dítě právo na přednostní přijetí i v jiné školce (tzn. že má vícero spádových školek).
Vzdálenost bydliště či místa trvalého pobytu od školky Nevhodné Odporuje smyslu školského zákona (u trvalého pobytu je dle školského zákona podstatné jen to, zda se nachází ve spádové oblasti školky, nikoli jak daleko se od školky reálně nachází).
Sdílení alternativního pedagogického přístupu Vhodné Je vhodné, pokud má odmítnuté dítě právo na přednostní přijetí i v jiné školce (tzn. že má více spádových školek).
Losování Vhodné Je však potřeba předem stanovit podmínky losování.
Zaměstnanost rodičů Nevhodné paušálně Nesmí být stanoveno paušálně, ale vždy se musí zohlednit individuální potřeby dítěte.
Sociální situace Vhodné Předškolní vzdělávání dítěti v nepříznivé sociální situaci může pomoci (např. v rámci zdravého citového rozvoje a socializace dítěte). Ředitel školky dbá na to, aby při rozhodování o podobných případech dětí v nepříznivé sociální situaci nevznikaly nedůvodné rozdíly.
Zdravotní stav Nevhodné Pokud by ředitel mezi uchazeči rozlišoval na jejich základě zdravotního stavu, šlo by o diskriminaci.

 

Mimo výše uvedená kritéria pro přijímací řízení k předškolnímu vzdělávání také ředitelé školek přihlížejí k tomu, zda dítě podstoupilo stanovené pravidelné očkování, nebo ne. Výjimkou této povinnosti je skutečnost, že je dítě vůči nákaze imunní nebo jeho zdravotní stav brání podání očkovací látky (tj. kontraindikace). O těchto skutečnostech vydá poskytovatel zdravotních služeb dítěte potvrzení a odůvodnění upuštění od očkování zapíše do zdravotnické dokumentace dítěte.

Ředitelé školek se v rámci přijímacího řízení k předškolnímu vzdělávání nemusí nacházet v jednoduchém postavení, musí však dodržovat zákony a principy demokratického právního státu, na kterých náš právní řád stojí. Při rozhodování by se měli vyvarovat stanovení také zdánlivých opatření, kritérií a praxe, která ve svém důsledku může být diskriminační. Pakliže budete mít pocit, že se vaše dítě stalo obětí této špatné praxe a v rozporu se zákonem nebylo do školky přijato, můžete se na nás obrátit s prosbou o radu.

Kdo se postará o vaše dítě, když budete z akutních důvodů dočasně mimo domácnost?

Jste vy i váš partner/ka hospitalizováni nebo jste z jiného důvodu dočasně mimo domácnost a chcete, aby bylo o vaše dítě dobře postaráno? Máte několik možností, jak s touto situací naložit. Dozvíte se o nich v tomto článku.

V současné době je toto téma aktuální v důsledku šíření nového typu koronaviru (např. během vaší hospitalizace či karantény), nicméně může jít také o jiné situace, které zapříčiní nemožnost osobně pečovat o své dítě. Níže vám nabídneme 2 řešení dočasné nepřítomnosti rodičů, a to (1) péči osoby, se kterou se rodiče dohodli, a (2) péči ze strany státu.

Dohoda s pečující osobou

Ustanovení § 881 občanského zákoníku říká, že péči o dítě a jeho ochranu, výkon jeho výchovy, popřípadě některých jejích stránek, nebo dohled nad dítětem mohou rodiče svěřit jiné osobě; dohoda rodičů s ní se nemusí dotknout trvání ani rozsahu rodičovské odpovědnosti.” Jen rodiče a soud mohou rozhodnout, kdo bude o dítě osobně pečovat a chránit je. Proto v situaci, kdy ani jeden z rodičů není schopen své povinnosti vůči dětem plnit, mohou sami rodiče rozhodnout o tom, kdo se o ně dočasně postará. Toto rozhodnutí nemá vliv na existenci žádné z povinností a práv rodičů, to znamená, že touto dohodou se dětí nijak nezříkáte a nemusíte se bát, že vám budou odebrány.

Vždy je však nutné mít na paměti nejlepší zájem dítěte. Nejde o to, co si kdo myslí, že je pro dítě nejlepší. Jde o nejvyšší hodnotu právní ochrany dítěte. To není pouhým objektem zájmu jiných osob, které o něm mohou rozhodovat. Dítě je jedinečnou bytostí nadanou stejnými právy, jaká mají dospělí. Není však schopné samo svá práva efektivně využívat. Proto mu právní řád přiznává zvláštní právní ochranu, díky které se reálný rozdíl mezi dítětem a dospělým zčásti stírá. V konfliktu zájmů dítěte a druhých osob, či dokonce veřejného zájmu, pak téměř není možné, aby byl před zájmem dítěte upřednostněn jakýkoli jiný zájem. Proč na nejlepší zájem dítěte v tomto článku klademe takový důraz? Protože pokud chcete ustanovit osobu, která o Vaše dítě bude dočasně pečovat, měli byste přihlédnout například k tomu, co si samo Vaše dítě přeje a jaký je jeho názor na věc. Chce být u babičky, u tety se strýcem, nebo u rodinné známé?

Koho byste tedy měli vybrat? Podle Ústavního soudu je základem práva na ochranu rodinného života dítěte rodina, jakožto prostor jeho skutečné svobody a bezpečí. A celistvost rodiny musí být státem chráněna (Viz Nález ÚS ze dne 10. 10. 2007, sp. zn. II. ÚS 838/07). Je tak v prvé řadě nutné hledat řešení v rámci rodiny. Najděte příbuzného nebo známého, ke kterému má dítě určitý vztah a tato osoba bude ochotna se o dítě dočasně starat. Stát by měl toto rozhodnutí respektovat. Dítě pak nebude zbytečně vystaveno kompletně cizímu prostředí v situaci, která už tak pro něho bude jistě stresující.

Z uvedených důvodů doporučujeme již (i preventivně) uzavřít dohodu s osobou nebo osobami, které by o dítě pečovaly a podpisy na ní úředně ověřit. Nemusí jít pouze o rodinné příslušníky, pokud je pro vás výhodnější či vhodnější požádat rodinného přítele nebo sousedku, klidně tak učiňte. Vzor takové dohody najdete pod tímto článkem.

V případě vzájemné dohody nemusíte její uzavření oznámit orgánu sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD). K tomu dochází pouze pokud rodiče předávají dítě jiné osobě s úmyslem, aby tato osoba převzala trvalou péči o dítě. Dohodu nemusí schvalovat ani soud.

Péče státu

Pokud nemáte nikoho, kdo by se o děti v průběhu vaší nepřítomnosti postaral, obraťte se na nejbližší OSPOD, příp. např. Charitu. Požádejte je o radu, která sociální zařízení jsou ve vašem okolí přístupná, a které z nich je pro řešení vaší situace nejvhodnější.

Pro děti v situacích, při kterých může být negativně náhle ovlivněno jejich zdraví nebo vývoj, slouží tzv. zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (dále “ZDVOP”). Jde o krizové azylové zařízení, kam je možné umístit dítě, které se ocitlo v situaci bezprostředního ohrožení života, zdraví nebo příznivého vývoje. Jde zejména o děti týrané, zanedbávané či děti bez jakékoli péče. Do ZDVOP je možné dítě dočasně umístit krom rozhodnutí soudu také dohodou s daným zařízením. Ta by však měla být spíše okrajovým řešením dané situace.

Dohoda se ZDVOP musí být písemná a měla by obsahovat náležitosti dle § 42 odst. 8 zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Důležitou součástí dohody jsou důvody, které vás k umístění dítěte vedou, včetně toho, proč máte za to, že je zdravý vývoj Vašeho dítěte v ohrožení. Z dohody by také mělo být patrné, že rodinnou situaci nelze řešit jiným mírnějším způsobem. Je tedy nutné popsat rodinnou situaci zcela konkrétně.

 

Stížnost proti poskytovateli zdravotních služeb snadno a efektivně

Stalo se vám někdy, že jste nebyli spokojeni s poskytováním zdravotních služeb nebo s jeho výsledkem? Proti chování i jednání v rozporu s lékařskou etikou je možné si stěžovat. Pojďme se nyní společně podívat na to, jak takovou stížnost podat.

V prvé řadě je nutné si uvědomit, že podání stížnosti vám dle ustanovení § 93 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách nesmí být na újmu, tudíž se nemusíte bát, že byste se dostali do ještě více nepříjemné situace.

V jakých případech můžete stížnost podat? Zákon poskytování zdravotních služeb v ustanovení § 93 říká, že si můžete stěžovat na postup lékaře při poskytování zdravotních služeb (typicky jde o průběh léčby, její výsledek či nevyslovíte s poskytováním souhlas). Dále si můžete stěžovat i na činnosti související s poskytováním zdravotních služeb (např. vnitřní nastavení a podmínky v zařízení či chování a jednání dalších pracovníků daného zdravotnického zařízení).

Kdo všechno může stížnost podat?

  • pacient
  • jeho zákonný zástupce
  • osoba blízká (pokud pacient nemůže stížnost podat sám)
  • osoba pacientem zmocněná

Z hlediska formy stížnosti máte několik možností. My ji však doporučujeme podat buď datovou schránkou, nebo písemně (doporučeně). Je to nejsnadnější a zároveň praktické – budete mít v ruce důkaz o tom, že jste stížnost skutečně odeslali a kdy se tak stalo.

Obsah stížnosti

Celá stížnost by měla být posuzována dle svého obsahu. Nicméně doporučujeme text nazvat “stížností”. Co všechno by však dle § 37 správního řádu měla obsahovat?

  • kdo ji podává – uveďte své celé jméno, datum narození, místo trvalého pobytu a případně i adresu pro doručování, pokud reálně bydlíte jinde
  • označení poskytovatele zdravotních služeb – název / jméno poskytovatele a adresu
  • o jakou věc jde – vylíčíte všechny podstatné skutečnosti, ve kterých spatřujete porušení povinnosti, zneužití práva či jiné neetické chování poskytovatele
  • co navrhujete, aby správní orgán učinil – prošetřit věc, ověřit skutečnosti a vydat o tom rozhodnutí
  • větu o tom, že chcete být informováni o způsobu vyřízení věci
  • datum a podpis

Ještě jsme si neřekli, kam byste stížnost měli podat. Nejprve byste se s ní měli obrátit na poskytovatele, proti kterému bude stížnost směřovat. Jinými slovy, pokud si chcete stěžovat na jednání vašeho zubaře, podáte stížnost přímo jemu.

V případě, kdy si chcete stěžovat např. na lékaře v nemocnici, doporučujeme nejdříve kontaktovat primáře oddělení a zkusit se s ním domluvit neformálně. Doporučujeme si případný hovor s ním (i s dalším personálem nemocnice) nahrávat na diktafon. V tomto případě nejde o protiprávní jednání, ale o ochranu vašich práv v souladu s § 88 občanského zákoníku. Pokud ani konverzace s primářem oddělení k ničemu nepovede, podejte oficiální stížnost vedení nemocnice.

Poskytovatel je povinen o stížnosti rozhodnout do 30 dnů, přičemž tuto lhůtu může dle § 93 odst. 3 písm. b) zákona o zdravotních službách v odůvodněných případech prodloužit o dalších 30 dnů..

Pakliže nebudete spokojeni se způsobem vyřízení stížnosti, můžete se dle § 93 odst. 2 zákona o zdravotních službách s další stížností obrátit na správní orgán, který udělil poskytovateli oprávnění k poskytování zdravotních služeb (typicky krajský úřad). Opět podejte stížnost s náležitostmi uvedenými výše. Ke stížnosti přiložte i Vaši původní stížnost a vyjádření vedení daného zařízení.

Lhůty pro vyřízení stížnosti jsou:

  • 30 dnů od přijetí (v odůvodněných případech možné prodloužit o dalších 30 dnů)
  • 90 dnů od přijití, když bude ustanoven nezávislý odborník k posouzení věci (např. nezávislý lékař); v odůvodněných případech možné prodloužit o dalších 60 dnů
  • 120 dnů od přijetí, pokud je ustanovena nezávislá odborná komise (v odůvodněných případech opět možné prodloužit o 60 dnů)

Pokud nebudete spokojeni ani s vyřízením stížnosti krajským úřadem, můžete se obrátit na kancelář veřejného ochránce práv s podnětem k prošetření toho, jakým způsobem výše uvedené orgány rozhodovali o vaší věci. Ochránce nebude řešit pochybení původního lékaře, ale činnost správních orgánů, které poté rozhodovaly o vaší stížnosti.

Další možností je soudní přezkum celé věci. O tom si ale povíme v jiném článku.

Nejdůležitější zákonná ustanovení:

 

  • 93 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách
  • 37 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád
  • 88 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník

Odebrání dítěte z péče rodičů s mentálním a jiným zdravotním postižením

Rodiče s mentálním či jiným zdravotním postižením jsou skupinou rodičů, u kterých dochází častěji k odebírání dětí z péče. Důvodem přitom nemusí být neschopnost či nezájem rodičů řádně pečovat o své děti, nýbrž pouhý fakt, že rodiče má duševní onemocnění nebo jiné zdravotní postižení. Stát v těchto případech ne vždy zohledňuje nejlepší zájem dítěte jako přední hledisko ve věcech týkajících se dětí, jehož jednou složkou je zachování rodinného prostředí.

V následujícím textu vám stručně představíme současné právní výklady k této problematice a poradíme, jak postupovat, pokud vy nebo vaši blízcí budete ohroženi nepřiměřeným postupem státu a odebráním dítěte.

Při příchodu dítěte na svět mohou rodiče doprovázet pocity pochybnosti, strachu a nejistoty ohledně jejich schopnosti řádně svého potomka vychovávat. U rodičů se zdravotním postižením mohou být tyto pocity ještě o něco vyšší. Často se pak stává, že když se orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) o těchto rodičích s mentálním (a jiným) postižením dozví, automaticky na soud podá návrh na předběžné opatření, v důsledku něhož je dítě rodičům odebráno a umístěno do náhradní rodinné péče, nebo hůř – do kojeneckých ústavů, příp. do jiných zařízení ústavní výchovy. Přesný počet takto odebíraných dětí nám není znám, ale v ČR je každoročně z rodin odebíráno celkem přes 3.500 dětí.

Ústavní soud k tomuto konstatoval, že „vazba mezi matkou a dítětem je jedním z prvořadých předpokladů vývoje lidského jedince a porušení tohoto spojení zákon umožňuje pouze v případě absolutní absence péče či její naprosté nedostatečnosti a jen, je-li dítě bezprostředně ohroženo“ (Nález Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 2244/09).

Podobně se k tomuto tématu vyjádřil i Nejvyšší soud, který mimo jiné řekl, že stát by se nejprve měl snažit rodině poskytnout dostatečnou podporu v péči o dítě a odebrání dítěte by mělo být až poslední možností. Takovou podporou může být např. zajištění bydlení a zprostředkování dalších sociálních služeb. K této otázce se vyjádřil i Evropský soud pro lidská práva, který v rozsudku Kutzner proti Německu také řekl, že stát musí přijmout nejprve méně závažná opatření, než přistoupí k odebrání dítěte. Jde hlavně o podporu rodičů a prevenci problémů ve výchově.

Úmluva o právech osob se zdravotním postižením v čl. 23 odst. 4 hovoří o tom, že dítě nesmí být rodičům odebráno pouze z důvodu jejich zdravotního postižení. Česká právní úprava je v této otázce poměrně obecná a lehce zneužitelná. Dle ustanovení § 16 zákona o sociálně-právní ochraně dětí je OSPOD povinný soudu neprodleně podat návrh na vydání předběžného opatření v případech, kdy (1) se dítě ocitlo ve stavu nedostatku řádné péče anebo (2) je-li život dítěte, jeho normální vývoj nebo jeho jiný důležitý zájem vážně ohrožen či narušen. U rodin se zdravotně postiženými rodiči pak OSPOD v návrhu na vydání předběžného opatření často pouze konstatuje, že je zdraví a vývoj dítěte ohrožen, neboť rodiče nejsou schopni se o něho sami řádně postarat. Soud má povinnost o návrhu do 24 hodin od jeho doručení rozhodnout, tudíž do detailů nezkoumá reálnou situaci rodiny a návrhu OSPOD vyhoví. Více o tomto tzv. „rychlém předběžném opatření“ najdete zde.

Když už k odebrání dítěte dojde, měl by OSPOD pomoci rodině uspořádat její poměry tak, aby se dítě mohlo rodičům co nejdříve vrátit. Podle Ústavního soudu je také úkolem soudu snažit se aktivně pomoci rodině k opětovnému sloučení (viz nález Ústavního soudu ze dne 12. 5. 2015, sp. zn. I. ÚS 2903/14). Stejně se k tomuto vyjádřil také Evropský soud pro lidská práva v případu K. a T. proti Finsku.

Výše popsaná praxe je špatná a nežádoucí, a to primárně z toho důvodu, že opomíjí nejlepší zájem dítěte, tedy vyrůstat v péči svých rodičů. Stát zde navíc prostřednictvím OSPOD a soudů až svévolně a bez legitimního cíle zasahuje do rodinného života zdravotně postižených osob a jejich dětí, protože odebrání dítěte pouze na základě faktu, že jeho rodiče jsou mentálně či jinak zdravotně postiženi, není v souladu s nejlepším zájmem dítěte.

O problému odebírání dětí osobám s mentálním a jiným zdravotním postižením informuje také veřejný ochránce práv. V lednu 2020 se k tomuto vyjádřila dnes už bývalá ombudsmanka Anna Šabatová a v červnu 2020 vydala tiskovou zprávu také zástupkyně současného ombudsmana Monika Šimůnková. Obě zmínily příklady odebraných dětí rodičům s mentálním postižením, které Kancelář veřejného ochránce řešila, a upozornili na závažnost tohoto problému.

Co tedy můžete dělat, když je vám takto odebráno dítě?

Doporučujeme vám nahlédnout do vašeho spisu u příslušného soudu a u OSPOD a ofotit si ho (zdarma např. na svůj mobilní telefon). Pokud si necháte udělat kopie pracovníkem OSPOD, budete platit správní poplatek.

Po nahlédnutí do spisu byste měli vědět, na základě jakých skutečností podal OSPOD návrh na vydání předběžného opatření, a také podle čeho soud následně rozhodl. Soudu pak můžete kdykoli podat návrh na zrušení předběžného opatření. Rozhodnout musí do 7 dnů od doručení návrhu. V návrhu vylíčíte, proč jste způsobilí řádně o své dítě pečovat a doložíte potřebné důkazy. Soud by se měl vaším návrhem zabývat, protože je navíc sám ze zákona povinen zkoumat, zda důvody předběžného opatření platí po celou dobu jeho trvání.

Během odloučení od dítěte máte vy i vaše dítě stále právo na vzájemný a pravidelný kontakt. Ten lze omezit nebo vyloučit jen v případě, je-li to nezbytné v nejlepším zájmu dítěte a rozhoduje o tom pouze soud. Pokud by vám OSPOD chtěl kontakt omezit, napište stížnost.

Obecně můžete stížnost podat proti nestandardnímu či nezákonnému postupu pracovníka OSPOD. Adresujte ji vedoucímu oddělení sociálně-právní ochrany dětí v dané obci. Ten ji musí prošetřit do 60 dnů a o výsledku vás vyrozumět. Pokud nebudete s vyřízením spokojeni, můžete podat druhou stížnost k nadřízenému správnímu orgánu (typicky krajský úřad). Ten rozhodne také do 60 dnů.

Pakliže ani tehdy nebudete s postupem vyřízení stížnosti spokojeni, obraťte se na veřejného ochránce práv. Návod, jak na to, najdete zde.

Mohou vám pomoci také neziskové organizace. Kromě nás se můžete obrátit například na Domus, Barevný svět dětí, Leccos nebo Šafrán dětem.

 

Užitečné odkazy na závěr:

Rozvoj kontinuální péče v porodnictví

Cíle projektu:

Jedním z problémů, který identifikovala vládní strategie pro rovnost mužů a žen pro roky 2014-2020, je omezená možnost svobodné volby místa, způsobu a okolností porodu, resp. těhotenské, porodní a poporodní péče. Prostřednictvím zlepšení právní informovanosti o možnostech spolupráce nemocnic s komunitními porodními asistentkami chceme usnadnit jejich spolupráci a tím ji zajistit ve více porodnicích po celé České republice.

Dalším cílem je zavést, aby takováto péče byla hrazena z veřejného zdravotního pojištění, což je také v souladu s vládní strategií, která uvádí jako specifický cíl zlepšení postavení komunitních porodních asistentek tak, aby mohly vykonávat své povolání v plném rozsahu svých zákonných kompetencí, zejména prostřednictvím jejich včlenění do systému veřejného zdravotního pojištění.

Všechny projektové cíle vedou především k předcházení a snižosvání výskytu porodnického násilí. Porodnické násilí je násilí páchané na rodících ženách ze strany zdravotníků a ze své podstaty patří mezi genderově podmíněné násilí – jde o násilí páchané výhradně na ženách v převážně maskulinním lékařském prostředí. Jedná se o systémový problém, který je opakovaně České republice vytýkán ze strany mezinárodních organizací.

Aktivity projektu:

1. Analýza stávající situace spolupráce komunitních porodích asistentek a vytvoření příručky pro porodnice a porodní asistentky shrnující možnosti spolupráce, příklady dobré praxe a vzory smluv.

2. Příručka pro těhotné ženy s informacemi o možnosti výběru komunitní porodní asistentky a porodnice, obsahující také relevatní informace z oblasti zdravotnického práva souvisejících s porodem (například týkající se informovaného souhlasu) a vzorem porodního plánu.

3. Bezplatná online právní poradna pro komunitní porodní asistentky a jejich klientky

4. Návrh legislativní změny týkající se včlenění kontinuální péče komunitních porodních asistentek do systému veřejného zdravotnictví, který poslancům představíme v rámci kulatého stolu. 

Projekt byl v roce 2020 podpořen Úřadem vlády ČR v rámci dotačního programu Podpora veřejně prospěšných aktivit nestátních neziskových organizací v oblasti rovnosti mužů a žen částkou 440.000,- Kč.

Projekt je realizován od března do prosince 2020 ve spolupráci s dobrovolníky Ligy lidských práv a s Unií porodních asistentek.

Evropský soud pro lidská práva dnes projedná šest stížností proti povinnému očkování v ČR

Velký senát Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku dnes dopoledne projedná šest stížností proti České republice, které směřují proti odpírání předškolního vzdělávání nekompletně očkovaným dětem a proti pokutě otci, který odmítl povinné očkování.

Všechny stěžovatele zastoupí advokátka Ligy lidských práv. Naše hlavní argumenty v případech jsou:

  • Odpírání přístupu dětem k předškolnímu vzdělávání nemůže být trestem za to, že dítě není plně očkované. Jakékoliv omezování přístupu ke vzdělání z důvodu ochrany veřejného zdraví musí být přesvědčivě odůvodněno a nemůže být svévolné.
  • Přestože státy mají širokou míru uvážení v otázce zdravotního systému včetně systému očkování, tento systém nemůže zcela ignorovat právo na svobodu myšlení a svědomí, ale naopak musí toto právo zohledňovat a umožňovat na základě něj výjimky. Tento systém nemůže lidi nutit jednat proti svému svědomí a proti nejlepšímu zájmu dítěte.
  • Kromě toho, že očkovací politika musí zahrnovat respekt k právu na svobodu myšlení a svědomí, musí také být transparentní, odůvodněná, přiměřená, bez vlivu osob v konfliktu zájmů a musí zahrnovat spravedlivé odškodnění pro ty, kterým způsobí újmu na zdraví.

Nejzávažnější chyby na straně vlády podle nás jsou:

  • Očkování jsou zaváděna jako povinná a jsou přijímána s tím spojená represivní opatření netransparentně, bez odůvodnění, nepřiměřeně a neracionálně a se zapojením osob v enormním konfliktu zájmů.
  • Přestože jeden ze senátů Ústavního soudu České republiky v roce 2015 dovodil výjimku z povinného očkování z důvodu svobody myšlení a svědomí, u stěžovatelů nebyla možnost takové výjimky posouzena a zohledněna.
  • V případě újmy na zdraví vzniklé v důsledku povinného očkování nebylo a ani po nedávném přijetí odškodňovacího zákona není zaručeno právo na spravedlivou náhradu újmy.

Česká republika si jako konzultanty pozvala Romana Prymulu a Hanu Cabrnochovou. O jejich enormním konfliktu zájmů jsme soud podrobně informovali. Předložili jsme analýzu Ligy lidských práv z roku 2012, která popisuje úzké propojení těchto osob a jejich odborných společností s výrobci vakcín.

Kromě toho jsme soudu předložili i investigativní novinový článek z letošního roku o Romanu Prymulovi, podle kterého si během několika let přišel od farmaceutického průmyslu na asi 1,2 milionu EUR, musel skončit ve funkci ředitele fakultní nemocnice z důvodu konfliktu zájmů a po dobu asi 1 roku nebyl schopen získat bezpečnostní prověrku.

 

Štrasburský soud projedná šest stížností na povinné očkování

Velký senát Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku projedná ve středu 1. července 2020 šest stížností proti České republice, které směřují proti odpírání předškolního vzdělávání nekompletně očkovaným dětem a proti pokutě otci, který odmítl povinné očkování. Liga lidských práv podávala stížnost za dva ze stěžovatelů, ale advokátka Ligy jako společná zástupkyně vystoupí za všechny na ústním jednání. Na bezplatné právní zastoupení stěžovatelů a další náklady vyhlašujeme sbírku.

V prvním z případů zastupujeme otce, který dostal v roce 2003 pokutu za to, že nenechal očkovat své dospívající děti proti obrně, hepatitidě typu B a tetanu. Ústavní soud v jeho případě sice dospěl k závěru, že musí existovat výjimka z povinného očkování z důvodu náboženského přesvědčení rodičů, neuznal však, že by pokutou bylo zasaženo do jeho práva na svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání.

Ve druhém případu zastupujeme chlapce, který nebyl kvůli nekompletnímu očkování přijat k předškolnímu vzdělávání do dvou mateřských škol v místě bydliště. Jeho rodiče s vysokoškolským vzděláním v oblasti biologie po pečlivém uvážení zvolili pro své dítě individuální očkovací kalendář a nechali jej očkovat jen proti nemocem, které považovali za nejzávažnější – záškrtu, tetanu, černému kašli, obrně a hemofilovým infekcím. Nepřijetí dítěte do mateřské školy považujeme za diskriminační.

Podmínku očkování pro přístup k předškolnímu vzdělávání označila za nepřiměřenou a diskriminační také veřejná ochránkyně práv.

Ústavní soud návrh na zrušení ustanovení zákonů, které stanoví podmínku očkování pro přístup k předškolnímu vzdělávání, zamítl, ale vyzval zákonodárce k převzetí odpovědnosti státu za poškození zdraví způsobené povinným očkováním. Odškodňovací zákon byl sice před několika měsíci přijat, ale v problematické podobě.

Ústavní soud se odmítl vypořádat s námitkami stěžovatelů a ideologicky obhajoval povinné očkování. Věcným přezkumem nastaveného systému se zabývala pouze ústavní soudkyně Kateřina Šimáčková ve svém odlišném stanovisku (od str. 25 nálezu).

Více informací poskytne:

Zuzana Candigliota
advokátka a právnička Ligy lidských práv
tel. 607 005 043

 

 

Kauza zákazu otců u porodu se vrací k městskému soudu

Ve spolupráci s nastávajícími rodiči jsme soudně napadli zákaz přítomnosti otců u porodu, který pod záminkou koronaviru přijalo Ministerstvo zdravotnictví. Právě byla v této věci vydána dvě rozhodnutí –  Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu. Další naděje na přezkum zásahu do práv rodičovských párů, který považujeme za neodůvodněný a nepřiměřený, přinesl rozsudek Nejvyššího správního soudu, který věc vrací Městskému soudu v Praze. To ale neznamená, že mají žalobci vyhráno a že se jim podaří docílit soudního přezkumu zákazu, který už byl několikrát pozměněn, přičemž aktuální zákaz už mnohem mírněji zasahuje do práv rodiček.

Stručně je možné soudní řízení shrnout takto: Nejprve jeden z rodičovských párů podal správní žalobu – návrh na zrušení opatření obecné povahy k Městskému soudu v Praze. Hned na druhý den po podání žaloby ale ministerstvo zákaz zrušilo a vydalo nový obdobný zákaz, což bylo pro soud důvodem k odmítnutí žaloby bez možnosti jejího doplnění i proti novému zákazu. Rodiče z důvodu odepření soudní ochrany podali kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Vzhledem k tomu, že se cesta správního soudnictví ukázala jako neefektivní, další skupina dotčených rodičů podala proti zákazu hromadnou ústavní stížnost.

Zatímco ústavní stížnost byla z procesních důvodů odmítnuta, Nejvyšší správní soud dal stěžovatelům zapravdu a shledal, že odmítnutí návrhu Městským soudem bylo nezákonné. Nejvyšší správní soud uvedl, že „v případě tvrzeného zásahu do ústavně zaručených práv a svobod je úkolem soudů důsledně strážit, aby jejich procesním postupem nedošlo k odepření spravedlnosti (denegatio iustitiae), tím spíše za situace zvýšeného rizika pro zachování práv a svobod v mimořádných stavech.“

Věc se tedy vrací zpět k Městskému soudu v Praze, ale věcnému přezkumu zákazu může zabránit to, že mezitím byla opatření plošně zakazující přítomnost otců u porodu zrušena a nahrazena mírnějším opatřením, které může být také kdykoliv zrušeno. „Žalobci chtějí docílit přezkumu nyní již zrušených opatření z hlediska jejich odůvodněnosti, přiměřenosti a zákonnosti, protože podobná situace se může kdykoliv v budoucna opakovat a pod jakoukoliv záminkou může dojít k nepřiměřeným zásahům do práv rodiček a pacientů, přestože jsou takové zásahy v rozporu s odbornými doporučeními.“ vysvětluje advokátka Ligy Zuzana Candigliota. V tomto případě ministerstvo zákaz přijalo v rozporu s doporučením Světové zdravotnické organizace, přitom nebylo schopno ani na žádost o informace doložit žádné podklady, na základě kterých k zákazu přistoupilo (více informací v naší dřívější tiskové zprávě).

K řízení před Městským soudem v Praze se mohou jako osoby zúčastněné na řízení i nadále připojit další rodiče, kteří byli zákazem dotčeni a poškozeni. Podle Nejvyššího správního soudu bude muset Městský soud v Praze posoudit, zda umožní jejich účast na řízení. Pokyny, jak se připojit k řízení, najdou zájemci zde.

Více informací poskytne:

Zuzana Candigliota
advokátka, Liga lidských práv
e-mail: zuzana.candigliota@llp.cz
tel.: 607 005 043