Představujeme vám manuál pro rodiče, kteří chtějí svobodně rozhodovat o očkování svých dětí. Cílem manuálu je informovat rodiče o jejich právech a právech jejich dětí v kontaktu s lékaři a institucemi a podpořit rodiče v informovaném a svobodném rozhodování o očkování svých dětí.

Stručný úvod k právu a očkování v České republice

Povinné očkování neznamená, že lze naočkovat jednotlivce i proti jeho vůli nebo proti vůli jeho zákonných zástupců, což jsou nejčastěji rodiče. Povinné očkování pouze znamená, že za nesplnění povinnosti hrozí sankce v podobě pokuty a vyloučení dítěte z některých kolektivních aktivit, zejména ze školky.

Naočkovat dítě proti vůli rodičů ovšem nikdo nemůže. Povinné očkování nepatří mezi zdravotní výkony, které je možné provést bez souhlasu pacienta nebo jeho zákonných zástupců. Informovaný souhlas s každým očkováním tedy musí být udělen. I přes doporučení lékařů, sociálních pracovnic nebo pracovníků hygienické stanice je konečné rozhodnutí v otázce očkování jen na rodičích.

V České republice je zákonem o ochraně veřejného zdraví stanovena povinnost podrobit se těm očkováním, která upravuje prováděcí vyhláška o očkování proti infekčním nemocem. Ve vyhlášce najdeme konkrétní druhy očkování, jejich členění a lhůty k jejich provedení. Jde nejen o očkování dětí, ale v některých případech i očkování pracovníků rizikových pracovišť a jiných osob. Vyhláška upravuje tzv. povinná očkování a očkování dobrovolná, státem doporučená a hrazená z veřejného zdravotního pojištění. Mezi doporučená a hrazená očkování patří vakcína proti pneumokokům či lidskému papilomaviru (rakovině děložního čípku). Dále existují očkování na žádost za přímou úhradu, např. očkování proti klíšťové encefalitidě, proti meningokoku, rotavirům nebo hepatidě typu A.

Co se týká povinných očkování, vyhláška upravuje u dětí plošné očkování hexavakcínou proti záškrtu, tetanu, černému kašli, haemophilu influenzae b, dětské obrně a hepatitidě B, dále pak plošné očkování proti tzv. dětským nemocem – spalničkám, zarděnkám a příušnicím. Rizikové skupiny dětí se i nadále očkují proti tuberkulóze, plošné očkování v porodnicích bylo před asi 10 lety zrušeno. Očkování se dělí na základní očkování, při kterém se podává jedna nebo více dávek očkovací látky, a přeočkování, které má po nějaké době znovu navodit stav odolnosti proti infekci.

Zákon upravuje dvě výjimky, kdy lze neočkovat – při zjištění zdravotního stavu, který brání podání očkovací látky (kontraindikace), nebo při zjištění imunity vůči infekci.

Za provedení očkování ve stanovené lhůtě u dětí do 15 let odpovídají rodiče a při jeho nesplnění každému z nich hrozí za přestupek od hygienické stanice pokuta až do výše 10.000 Kč. Přestupek se promlčuje za rok od uplynutí lhůty, kdy mělo být očkování nejpozději podle vyhlášky provedeno. Pokud není do jednoho roku zahájeno řízení o přestupku, odpovědnost  za přestupek zaniká a pokutu již nelze uložit.

Ovšem podle rozhodnutí Ústavního soudu je možné ve výjimečném případě bez sankce odmítnout očkování z důvodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání rodičů. Rodiče ovšem tyto důvody musí uplatňovat od počátku řízení.

Dále je nesplnění očkování podle zákona důvodem k tomu, aby dítě nebylo přijato do mateřské školy, dětské skupiny a většiny předškolních zařízení a nemohlo se účastnit táborů a jiných zotavovacích akcí. Opět platí výše uvedené výjimky, tudíž dítě se zdravotní kontraindikací se těchto aktivit účastnit může.

Ministerstvem zdravotnictví bylo také upřesněno, že pro přístup do dětského kolektivu se za řádně očkované považuje dítě, jemuž byla aplikována alespoň jedna dávka očkování proti dětským nemocem a které bylo očkováno hexavakcínou ve schématu 2 + 1.

V minulosti byly dokonce tendence neočkování dítěte nebo i pouhé odložení očkování kriminalizovat v trestním řízení nebo vyhrožovat rodičům odebráním dítěte. Takové postupy jsou ovšem nepřijatelné a nezákonné a v současnosti není známo, že by se to dělo. Je ovšem pravda, že lékaři stále bez právního důvodu oznamují neočkující rodiny orgánům sociálně-právní ochrany dětí a rodiče před nimi musí svoje postoje obhajovat.

Striktní a represivní systém povinného očkování je do velké míry způsoben vlivem výrobců vakcín a konfliktem zájmů u osob, které o očkování rozhodují.