Otevřený dopis – Vyhodnocení efektivity zákona o odškodnění za protiprávní sterilizace

Otevřený dopis – Vyhodnocení efektivity zákona o odškodnění za protiprávní sterilizace půl roku po nabytí jeho účinnosti

Vážený pane předsedo vlády, vážený pane ministře zdravotnictví,

dovolte nám, abychom se na Vás obrátili s následujícím sdělením. Považujeme za mimořádně dobrou zprávu, že se Česká republika rozhodla čelit tváři v tvář krutým praktikám protiprávních sterilizací žen, a to přijetím příslušného zákona s drtivou podporou poslanců i senátorů Parlamentu ČR. 

Ženy, které se staly obětmi těchto praktik, jež mají kořeny hluboko v totalitě, bojovaly dlouhých 18 let za spravedlnost. Mnoho z nich je dnes v pokročilém věku a v křehkém zdravotním stavu. Tyto ženy a jejich podporovatelé si velice váží tohoto odvážného rozhodnutí společenské vůle vyrovnat se s minulostí. Jsme hrdi, že Česká republika dokázala přijmout rozhodnutí o jejich odškodnění a zařadit se tím po bok vyspělých demokracií jako je například Švédsko. Pevně věříme, že se rozhodnutí českých zákonodárců stane inspirací pro další země, kde se oběti podobných praktik dodnes nemohly domoci spravedlnosti.

Zákon o odškodnění je v účinnosti již více než 6 měsíců. Naše prvotní hodnocení jeho účinnosti ovšem vede kromě uvedených přínosů i k vážným obavám o dílčí selhání při jeho praktické implementaci. Obracíme se na Vás jménem obětí, které jsou nyní kvůli výkladu a aplikaci předmětného zákona v nejistém postavení.

Hlavní problémy

  1. U většiny žádostí o odškodnění není splněna lhůta daná zákonem pro jejich vypořádání a řízení se protahuje na více měsíců, než kolik stanoví zákon. To samo o sobě podkopává víru žadatelek v tento proces.
  2. Ačkoliv přijatý zákon výslovně umožňuje i jiné důkazy než zdravotnickou dokumentaci, nejsou nám známy takové případy, kde by jiný důkaz byl uznán. To znamená, že žadatelky, jejichž dokumentace byla skartována, odškodnění zatím nezískávají, a to ani v případě, že šlo o skartaci v rozporu se zákonem nebo byly dokumentace ztraceny či zničeny. Zákon přitom přiznává odškodnění za protiprávní sterilizace již od roku 1966. 

K 31. 5. 2022 bylo podáno 261 žádostí a rozhodnuto 74. Z výše uvedených důvodů však bylo úspěšných pouze 35 z těchto rozhodnutých žádostí, což je méně než polovina.

Navrhovaná řešení

K nápravě stávajícího neutěšeného stavu by pomohla změna v provádění zákona v následujících bodech:

  1. Při posuzování jednotlivých žádostí zodpovědnými úředníky mít na paměti účel odškodňovacího zákona a nepostupovat při posuzování žádostí ryze formalisticky. Není chybou žadatelek, že České republice trvalo přijetí odškodňovacího mechanismu tolik let, že jsou jejich zdravotnické dokumentace nenávratně skartovány nebo jinak poškozeny.
  2. Dodržování lhůty pro vyřízení žádostí (tj. do 60 dní, jak předepisuje zákon).
  3. Přijetí metodiky pro určení, zda nepřímý důkaz nemůže stačit k uznávání nároku, by rovněž přispělo k řešení současných problémů. Touto problematikou se již dříve zabýval veřejný ochránce práv v Závěrečném stanovisku z roku 2005.
  4. Navázání intenzivnější spolupráce s odborníky z občanské společnosti, kteří se tématem dlouhodobě zabývají. O tuto formu spolupráce doposud ministerstvo nejevilo dostatečný zájem. 

Jsme přesvědčeni, že Vaše osobní angažmá pomůže současný neuspokojivý stav vyřešit a stát se inspirací ve společenství demokratických zemí, mezi které právem patříme.

Podepsáni:

Gwendolyn Albert, lidskoprávní aktivistka a překladatelka

Alena Drbohlavová Gronzíková, IQ Roma servis, z.s., občanská členka Rady vlády pro  záležitosti romské menšiny

Fedor Gál, sociolog

Monika Granja, Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové

Elena Gorolová, Spolek žen obětí protiprávní sterilizace

Lenka Hečková, ČOSIV, z.s.

Jan Husák, občanský člen Rady vlády pro záležitosti romské menšiny

Božena Jirků, Nadace Charty 77

Ðorđe Jovanović, President of the European Roma Rights Centre

Michal Miko, RomanoNet, z.s.

Ankó Orsós, Amrita OBK Association

Ruben Pellar, překladatel

Čeněk Růžička, Výbor pro odškodnění romského holocaustu v ČR

Zdeněk Ryšavý, ROMEA, o.p.s.

Marta Smolíková, Otevřená Společnost, o.p.s.

Hana Stelzerová, Česká ženská lobby, z.s.

Monika Šimůnková, zástupkyně ombudsmana

Anna Štefanidesová, Liga lidských práv

Kumar Vishwanathan, Vzájemné soužití, o.p.s.

Ladislav Zamboj, Poradna pro občanství/Občanská a lidská práva, z.s.

Otevřený dopis ve formátu PDF:

Otevřený dopis obecná verze

Otevřený dopis ministru zdravotnictví

Otevřený dopis předsedovi vlády

Pro více informací můžete kontaktovat právničku Annu Štefanidesovou na tomto e-mailu: anna.stefanidesova@llp.cz

Nejvyšší soud dal šanci na odškodnění chlapci, který ochrnul po povinném očkování

Dnes už 6letý Honzík, kterému ochrnula polovina tváře po povinném očkování v kojeneckém věku, má díky Nejvyššímu soudu šanci na spravedlivou náhradu újmy. Nejvyšší soud odmítl argumentaci Obvodního soudu pro Prahu 2 a Městského soudu v Praze, že v českém právním řádu chybí úprava odpovědnosti státu za újmu způsobenou povinným očkováním. Rozsudky nižších soudů zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

Chlapec byl očkován druhou dávkou hexavakcíny a újma mu vznikla v roce 2015. Jenže ještě předtím byl přijat nový občanský zákoník, který z toho starého již nepřevzal objektivní odpovědnost poskytovatelů zdravotních služeb za újmu způsobenou očkováním. Vzniklo tak právní vakuum, během kterého žádný subjekt nebyl výslovně za újmu odpovědný až do roku 2020, kdy byl přijat zákon o náhradě újmy způsobené povinným očkováním. Zároveň ale od roku 2001 je součástí ústavního pořádku Úmluva o biomedicíně, která zakotvuje právo každého, kdo utrpí újmu způsobenou zákrokem, na spravedlivou náhradu škody.

Nejvyšší soud ve složení soudců Roberta Waltra, Martiny Vršanské a Petra Vojtka v rozsudku uvedl: „Dovolací soud pokládá za nepřijatelné, nespravedlivé a diskriminující, aby se poškozeným, u nichž vznikla újma do 31. 12. 2013 a poté od 8. 4. 2020, náhrady újmy na zdraví dostalo, zatímco újma vzniklá v mezidobí mezi těmito daty by odškodněna nebyla, a to jen proto, že zákonodárce opomněl jejich nároky upravit. Dovolací soud se proto zabýval otázkou, zda a na základě čeho lze dovodit odpovědnost žalované za újmu způsobenou povinným očkováním od 1. 1. 2014 do 7. 4. 2020.“

Odpovědnost státu pak Nejvyšší soud dovodil právě z Úmluvy o biomedicíně a z výkladu překlenujícího mezeru v zákoně, a to tak, že se na případ Honzíka použije zákon o odpovědnosti státu účinný od roku 2020.

Případ se tak vrací zpět k Obvodnímu soudu pro Prahu 2, který se bude zabývat důvodností uplatněného nároku dle později přijatého odškodňovacího zákona. Nezletilý Honzík ale zatím rozhodně nemá vyhráno, a to ze dvou důvodů:

  • Ministerstvo zdravotnictví i navzdory stanovisku ošetřujících lékařů nezletilého popírá souvislost újmy s očkováním a
  • zákon také drasticky omezuje případy, které mají být odškodněny, o čemž jsme informovali zde.

Zdravotní újma nezletilého Honzíka je trvalá, ochrnutí poloviny tváře mu zabraňuje dovírat oko, které se tak musí několikrát denně vykapávat a je náchylné na infekce. Dále má chlapec potíže při jídle a při vyslovování.

Za to, že osoby poškozené povinným očkováním v letech 2014-2020 byly až do dnešního rozhodnutí Nejvyššího soudu vyloučeny z nároku odškodnění, je odpovědný ministr zdravotnictví Adam Vojtěch, který byl v čele ministerstva od konce roku 2017 do září 2020. Z důvodové zprávy k zákonu vyplývá, že o tomto lidskoprávním deficitu zákona ministerstvo vědělo, přesto ho ignorovalo.

Popis celého případu naleznete zde.

Více informací poskytne: Zuzana Candigliota@llp.cz

Liga poukázala na deficity české demokracie a vlády práva

Jak si Česká republika vede ve srovnání s jinými unijními státy v otázkách dodržování principů demokracie a právního státu? V čem za ostatními evropskými zeměmi pokulháváme a v čem spatřujeme naději v lepší zítřky? Vše se dozvíte níže v tomto článku a v něm zmíněných dokumentech.

Letos na jaře Liga spojila síly s mezinárodní lidskoprávní organizací Liberties a společně s dalšími organizacemi vytvořily souhrnnou zprávu o stavu demokracie a dodržování principů právního státu za uplynulý rok. Šlo o podklad, na jehož základě Evropská komise k tomuto tématu na konci července vydala vlastní zprávu. Vy si nyní můžete přečíst zprávu LibertiesEvropské komise. Dočtete se v nich, jak (ne)efektivní je (nejen) český justiční systém, na jaké úrovni je korupce, (ne)závislost médií, svoboda slova či přístup k informacím, jak si unijní státy vedou ve vyvažování moci ve státě a vládě práva a v neposlední řadě, jaké byly dopady spojené s pandemií COVID-19.

*Pojem „rule of law“ znamená, že stát funguje na principu „vlády práva“, tzn. právní řád stanoví limity uplatňování státní moci a zároveň umožňuje lidem svobodně žít. Jde o jeden ze základních znaků moderního demokratického státu, stejně jako např. garance základních práv. Právní stát se opírá o efektivní, kvalitní a nezávislý justiční systém, který je schopen garantovat právo EU a justiční ochranu (viz Upholding the Rule of Law, 2021).

Digitalizace justice a nezávislosti médií

Výstupy analýzy efektivity justičního systému poukazují na to, že přestože dochází k digitalizaci soudnictví, úroveň digitalizace, na které se momentálně ČR nachází, je stále pod průměrem EU. Na druhou stranu, výroční statistika ministerstva spravedlnosti naznačuje velký posun ve zkracování délky trvání soudních procesů, přičemž ČR se nachází na 7. místě ve srovnání s ostatními členy EU.

Další oblasti, jež se týkají korupce, nezávislosti médií a přístupu k informacím, vykazují další kritické zjištění. Situace v České republice poukazuje na neuspokojivou podporu investigativní žurnalistiky. Obzvláště alarmujícím je nález Evropské federace novinářů (EFJ), jež poukazuje na to, že premiér ČR Andrej Babiš vlastní až 30 % soukromých médií, což lze vnímat jako střet zájmů.

V boji proti COVIDu

Zvláštní apel se kladl na pandemii COVID-19 a dopady souvisejících restriktivních opatření. Liga zde poukazovala na opakující se přešlapy ze strany vlády, resp. ministerstva zdravotnictví, při vydávání mimořádných opatření. Jednou takovou kauzou byl i zákaz přítomnosti otců u porodu během nouzového stavu, jež zavedlo mimořádné opatření ministerstva zdravotnictví z 18. 3. 2020, a o kterém jsme vás průběžně informovali (viz zde). Ve zprávě zmiňujeme několik dalších případů kterým jsme se v souvislosti s pandemií minulý rok věnovali, resp. aktivně stále věnujeme (například případ chlapce, který nemůže ze zdravotních důvodů nosit roušku a stát mu brání ve vzdělávání).

Pozitivně lze hodnotit snahu ministerstva zdravotnictví, vytvořit přehledné webové stránky se všemi aktuálními opatřeními (byť s několikaměsíčním zpožděním). Ministerstvo vnitra ve spolupráci s ministerstvem zdravotnictvím dodatečně zveřejnilo také nejčastěji vyskytované dezinformace, čímž se snaží vyvracet lži a mýty v souvislosti s pandemií a vakcínami.

Co na to Evropská komise?

Jak jsme již uvedli, zpráva o stavu fungování právního státu, kterou jsme s Liberties vytvořili, posloužila Evropské komisi k tvorbě její vlastní souhrnné zprávy o stavu fungování a dodržování principů právního státu v zemích EU. Ve své zprávě EK celkově pozitivně hodnotí demokratické směřování členských států (např. v souvislosti s vytýkanými body z předchozího roku), avšak přesto upozorňuje na řadu problematických aspektů dodržování principů demokratického právního státu (např. na otázku nezávislosti soudnictví a médií). V tiskové zprávě EK potom uvádí hlavní problematické oblasti a doporučené budoucí kroky ze strany členských států. Tisková zpráva taktéž obsahuje výstupy a komentáře relevantních komisařů – např. komisařky pro Hodnoty a Transparentnost Věry Jourové a komisaře pro Spravedlnost Didiera Reynderse, kteří ve výročních zprávách spatřují potenciál pro členské státy. Dle obou komisařů je zpráva příležitostí pro progres, dialog a debatu, jak posílit “rule of law”* napříč celou EU (2021 Rule of law, 2021).

Členské státy EU také dostaly prostor vyjádřit se k probíraným bodům zprávy EK. Jednotlivá vyjádření můžete najít na webových stránkách EK zde. Vláda ČR se ve svém vstupu extenzivně vyjadřuje ke všem kritériím odkazováním se na doposud vydané zákony.

Zpráva EK je důležitým dokumentem, díky němuž se může občanská společnost aktivně zapojovat jak do dění ve své zemi, tak do dění Evropské unie, a spolu s EK vytvářet konstruktivní zpětnou vazbu pro členské státy EU. Liga sehrála tuto roli za občanskou společnost, když se svými připomínky přispěla do zprávy pro Liberties.

(ilustrační fotografie převzata z webu Evropské komise)

 

 

 

Senát schválil zákon o odškodnění nedobrovolně sterilizovaných osob

Oběti nedobrovolných sterilizací se nejspíš dočkají odškodnění ve výši 300 tisíc korun. Návrh zákona dnes schválil Senát a míří k podpisu prezidentu republiky. Očekává se, že odškodnění dosáhne zhruba 400 obětí.

Odškodnění se týká osob, které byly sterilizovány bez souhlasu nebo pod nátlakem mezi lety 1966 a 2012. Oběti bojují o odškodnění více než 15 let. Hlavní mluvčí se stala Elena Gorolová, kterou za její vytrvalý boj ocenila i britská BBC. K nápravě Českou republiku vyzvala i řada mezinárodních organizací, mezi nimi i OSN a Rady Evropy.

Zákon předložila Helena Válková z klubu ANO již v září roku 2019. Cestu Poslaneckou sněmovnou komplikovala pandemie koronaviru. Prvního čtení se zákon dočkal až v březnu roku 2021. Navzdory komplikacím míří k podpisu prezidenta Miloše Zemana.

Na nedobrovolné sterilizace upozornil veřejný ochránce práv v roce 2005. Na jeho práci navázala Anna Šabatová. K odškodnění přispěl dlouholetý boj nevládních organizací Ligy lidských práv, Vzájemného soužití, Poradny pro občanství a dalších. Významně přispěla také nynější zástupkyně ombudsmana Monika Šimůnková.

O odškodnění se pokoušel již dřívější ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier. Vláda jeho snahu tenkrát zamítla. Řada obětí se tak již odškodnění nedožila. Pro ty ostatní začne v příštím roce běžet tříletá lhůta pro podání žádosti o odškodnění. Rozhodovat bude ministerstvo zdravotnictví. Na řadu může přijít i soudní proces, v případě zamítnutí žaloby.

Odškodnění pro oběti představuje nejen finanční, ale i symbolické odškodnění za závažné porušení jejich lidských práv.

Více informací poskytne:

Sandra Pašková, právnička Ligy lidských práv – tel.: +420 733 524 316, e-mail: sandra.paskova@llp.cz

Komisařka Rady Evropy pro lidská práva vyzvala také senátory k odškodnění sterilizací

Komisařka Rady Evropy pro lidská práva vyzvala po poslancích také senátory k odškodnění sterilizací. Zákon mají projednávat již zítra.

Originál dokumentu najdete zde, níže je neoficiální překlad, za nějž děkujeme Rubenu Pellarovi.

 

Pan Miloš VYSTRČIL
Předseda Senátu České republiky

Paní Miluše HORSKÁ
Předsedkyně výboru pro sociální politiku

Pan Jiří DRAHOŠ
Předseda Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice Senátu České republiky

Pan Tomáš GOLÁŇ
Předseda Ústavně-právního výboru Senátu České republiky

Paní Miroslava NĚMCOVÁ
Zpravodajka k senátním tiskům (tisk č. 119)

Štrasburk, 8. července 2021

Vážení pane předsedo Senátu, pánové předsedové a paní předsedkyně výborů, paní zpravodajko,

jako komisařka Rady Evropy pro lidská práva mám za úkol pečovat o účinné dodržování lidských práv ve všech 47 členských státech Rady Evropy. Důležitou součástí mé práce v tomto ohledu je vést dialog s vládami a parlamenty členských států a být jim nápomocna při řešení případných nedostatků v jejich zákonech a postupech.

V tomto případě se na Vás obracím, abych vyjádřila svou podporu Návrhu zákona o jednorázovém finančním odškodnění osob, které se staly obětí protiprávní sterilizace (senátní tisk č. 119). Potěšilo mne, že návrh zákona nedávno přijala Poslanecká sněmovna a následně byl postoupen do Senátu k dalšímu projednání.

Ve svém dopise Poslanecké sněmovně ze září 2020, který naleznete zde, jsem uvedla, že návrh zákona poskytuje zvoleným zástupcům v České republice významnou příležitost vyřešit historickou nespravedlností vůči ženám, zejména ženám romského původu, které se staly oběťmi nucených a násilných sterilizací. Konkrétně by návrh zákona představoval významný krok k vytvoření dostupného a účinného mechanismu, který by zajistil, že oběti obdrží odškodnění za utrpěnou újmu, jak to vyžadují závazky České republiky v oblasti lidských práv. Vyzývám proto členy Senátu, aby návrh zákona přijali, a využili tak vhodnou příležitosti, kterou poskytuje, aby se oběti mohly dočkat určité míry spravedlnosti a posunuly se vpřed.

Byla bych vděčna, kdybyste mohli tento dopis sdílet se všemi členy Senátu, včetně členů Vašich příslušných výborů.

S úctou,

Dunja Mijatović

Neočkování dítěte není důvodem pro zásah soudu do rodičovských práv, uzavřel soud kauzu dívky neočkované proti tetanu

V medializovaném případě dívky, kterou se po drobném poranění kvůli chybějícímu očkování pokoušel odebrat a umístit do nemocnice Okresní soud v Českém Krumlově, má nový a pro rodinu pozitivní vývoj – navzdory opačnému stanovisku OSPODu došlo k zastavení řízení o preventivní, výchovná a sankční opatření, ve kterém rodičům hrozil zásah do jejich rodičovských práv. Podle soudu nejsou dány důvody pro omezení rodičovských práv, protože jinak by všechny neočkované děti musely být pod trvalým dohledem státu, což by znamenalo narušování jejich rodičovské péče.

K pokusům o odebrání 10leté dívky na základě předběžného opatření vydaného soudkyní Jitkou Juřicovou došlo ke konci listopadu 2020, ale neúspěšně, neboť dívka nebyla nalezena. Předběžné opatření zrušila jiná soudkyně Milena Hrdličková v polovině prosince 2020 a zároveň zahájila řízení o preventivní, výchovná a sankční opatření vůči rodině, ve kterém chtěla zjišťovat, zda není zájem dítěte ohrožen a za tím účelem vyslechnout rodiče, zjistit názor nezletilé a odborné názory.

V řízení jsme předložili odborné vyjádření lékaře Jana Vavrečky, z kterého jednoznačně vyplynulo, že nezletilá nejenže nebyla postupem matky ohrožena na životě a na zdraví, ale že tvrzení Nemocnice České Budějovice o údajném ohrožení nezletilé bylo vědecky neobhajitelné, nepravdivé a klamavé. Nezletilou v řízení zastupoval stejný OSPOD – Městský úřad v Kaplici, který vydal návrh na vydání předběžného opatření, proti čemuž jsme neúspěšně brojili. Sociální pracovnice OSPOD v řízení navrhovaly uložení napomenutí rodičům.

Po provedeném dokazování soudkyně rozhodla o zastavení řízení. Uvedla, že toto řízení nenahrazuje správní řízení, ve kterém může být rodičům uložena pokuta za neočkování svých dětí, a že zjišťovala to, zda v případě péče o nezletilou je dán zákonný prostor pro zásah do svobodného výkonu rodičovských práv za účelem zajištění řádné péče o dítě. Soudkyně svoje rozhodnutí odůvodnila takto:

„(…) nelze jinak než uzavřít, že není v konkrétním případě na místě lpět na ochraně veřejného zájmu zákonem předvídaným postupem a to nastavením opatření, které by omezovaly výkon rodičovských práv a povinností při výchově nezletilé. (…) Soud má za to, že není důvod ke změně poměrů nezletilé nastavením konkrétních výchovných opatření. V důsledku by to znamenalo, že každé neočkované dítě by bylo pod trvalým dohledem soudu, a tím by v podstatě docházelo k nahrazování osobní odpovědnosti rodičů za řádnou péči o nezletilé dítě a narušování rodičovské péče, které by měla být poskytována ochrana.“

Tímto rozhodnutím končí represivní postup státu vůči rodině, ale nekončí případ jako takový. Rodina ještě podá stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva kvůli samotnému nedůvodnému a nepřiměřenému vydání předběžného opatření, kterým byl porušen nejlepší zájem nezletilé.

Celý případ je podrobně popsán zde (včetně všech relevantních dokumentů).

Více informací poskytne:

Zuzana Candigliota, advokátka, e-mail: zuzana.candigliota@llp.cz, tel. 607 005 043

Nedobrovolně sterilizovaná žena se brání u Evropského soudu pro lidská práva

Paní Maděrová byla v roce 1982 nedobrovolně sterilizována při porodu císařským řezem a v České republice se nedočkala ani potrestání pachatelů, ani odškodnění. Proto se s pomocí Ligy lidských práv obrátila v roce 2013 na Evropský soud pro lidská práva. Jeho rozhodnutí bude vyhlášeno dne 1. 7. 2021 a shrnutí případu soudem je zveřejněno ve francouzštině zde. Poslanecká sněmovna dne 4. 6. 2021 schválila ve třetím čtení návrh zákona, na základě kterého by protiprávně sterilizované ženy mohly být jednorázově odškodněny částkou 300.000 Kč.

Průběh případu klientky

V roce 1982 klientka porodila ve věku 22 let ve znojemské nemocnici císařským řezem a v průběhu porodu jí bez jejího informovaného souhlasu byla provedena také sterilizace. Lékař jí sice po porodu o zákroku latinským výrazem řekl, ale nikdo jí nevysvětlil, co zákrok přesně znamená a že je trvalý. Sterilizace negativně zasáhla do jejího soukromého a rodinného života, neboť klientka se podruhé vdala a se svým druhým manželem plánovala rodinu a snažila se otěhotnět. Podstoupila neúspěšný pokus o umělé oplodnění. O tom, že je trvale neplodná v důsledku sterilizace, se dozvěděla až mnohem později v době, kdy se protiprávní sterilizace žen řešily v televizi, kde odborník srozumitelně vysvětloval, co sterilizace znamená.

Sterilizace neproběhla v souladu s tehdejším zákonem. Klientka o zákrok nežádala, ani jí nebyl nabídnut způsobem odpovídajícím tehdejší právní úpravě – po získání svobodného a informovaného souhlasu a po schválení sterilizační komisí. Nebyla o zákroku předem poučena, ani nebyl předem vyžádán její souhlas. Teprve 3. den po porodu jí byl dán k podpisu čistý list papíru, který byl následně vydáván za informovaný souhlas k zákroku.

Po té, co se klientka dozvěděla o tom, co sterilizace znamená a že jde o nevratný zákrok, obrátila se na advokátku a s její pomocí podala trestní oznámení a také podala žalobu na ochranu osobnosti ke Krajskému soudu v Brně. Požadovala od znojemské nemocnice omluvu a finanční zadostiučinění. Soudy v České republice včetně Ústavního soudu jí však přiznaly jen omluvu, neboť podle nich byl nárok na finanční odškodnění promlčen.

Liga lidských práv převzala zastoupení klientky v průběhu řízení o její stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva. Podle našeho názoru je námitka promlčení v rozporu s dobrými mravy, a to s ohledem na závažnost zásahu do lidských práv a na to, že klientka nikdy ze strany nemocnice nebyla řádně poučena o důsledcích sterilizace.

Ke sterilizacím v Československu

Od 70. let docházelo k nedobrovolným sterilizacím nejen romských žen jako součást „sociální“ politiky československé vlády. Vláda totalitního státu kolaborovala s gynekologicko-porodnickou obcí. Někdy porodníci prováděli sterilizace také dle vlastního uvážení v situaci, kdy se domnívali, že ví lépe, co je pro ženu dobré. Sterilizace bez svobodného a informovaného souhlasu ženy je jednou z nejzávažnějších forem porodnického násilí. Za provádění tohoto násilí na ženách nebyl v historii naší země nikdo nikdy potrestán.

Hlavními právními problémy nedobrovolných sterilizací byly následující charakteristiky, které definovala kancelář veřejného ochránce práv, když se sterilizacemi v roce 2004 začala zabývat:

  • Chybějící svobodná vůle

Ženy často poskytly svůj souhlas pod nátlakem. Buď na ně tlačili sociální pracovníci, kteří jim vyhrožovali odebráním dětí, nebo zdravotníci u porodu, kdy na ně byl vyvíjen tlak především nedostatkem času pro rozhodnutí.

  • Nedostatečné informace podané pacientce

Často byl souhlas sice poskytnut, ženám ale bylo málokdy vysvětleno, co pro ně bude zákrok znamenat a že je nevratný. Souhlas tedy nebyl informovaný a v souladu se zákonem.

  • Nedostatek formálních náležitostí

Tento aspekt úzce souvisí s předchozím, protože tehdejší zákony požadovaly, aby sterilizace byla provedena pouze se souhlasem pacientky či na její žádost a se souhlasem sterilizační komise. Tyto požadavky byly nezřídka ignorovány a někdy byly tyto souhlasy získány až zpětně po provedení zákroku.

  • Úplná absence souhlasu

V některých případech lékaři tvrdili, že šlo o medicínsky nezbytný zákrok. Nejčastěji sterilizaci vykonali v průběhu druhého císařského řezu. Sterilizace však není život zachraňující úkon, proto je nezbytné, aby k ní pacientka dala informovaný souhlas (viz například rozsudek Evropského soudu pro lidská práva V. C. proti Slovensku).

Projednávaný odškodňovací zákon může přinést odčinění

Po mnoha pokusech v minulosti o přijetí zákona o odškodnění protiprávně sterilizovaných žen se nakonec podařilo projednat návrh zákona, který předložili poslanci napříč politickými stranami a který v červnu 2021 poslanci schválili ve třetím čtení. Pokud zákon nabyde účinnosti, umožní obětem protiprávně provedených sterilizací získat jednorázové odškodnění ve výši 300.000 Kč.

V důvodové zprávě k návrhu zákona jsou zmíněny závěry veřejného ochránce práv, který poukazuje na to, že jedním z cílů bylo zajištění „kvalitnější populace,“ z čehož lze dovozovat nepřípustný eugenický charakter praxe, která směřovala k omezení počtu narozených dětí v některých skupinách obyvatel, které byly tehdejším režimem vnímány jako problémové, nepřizpůsobivé či nežádoucí, ať již to byla romská populace, nebo osoby s duševním či jiným zdravotním postižením, či osoby s větším počtem dětí. Ze zkušeností Ligy lidských práv se ovšem protiprávní sterilizace týkaly i osob, které tyto parametry nesplňovaly a mezi které patří i naše klientka.

Soud rozhodl o vynucení očkování dívky proti vůli jejích rodičů

Liga lidských práv poskytuje právní pomoc 10leté dívce a její rodině v bezprecedentním případu, kdy nemocnice, OSPOD a soud zneužili institut předběžného opatření k vynucení očkování navzdory nesouhlasu zákonných zástupců nezletilé dívky.

25. listopadu 2020 byla v Nemocnici České Budějovice ošetřena neočkovaná pacientka, kterou do hlavy kopnul kůň. Po vyloučení traumatických změn byla zjištěna drobná tržná ranka v délce asi 5 mm zasahující do podkoží. Poranění bylo očištěno a dívka hospitalizována na pozorování na dětském oddělení. Zde jí byla indikována profylaxe (tedy „preventivní léčba“) tetanu.

Matka odsouhlasila podání imunoglobulinu a antibiotik v tabletách, odmítla ale navrhovanou vakcínu proti tetanu a následně podepsala negativní reverz, čímž tentýž den ukončila hospitalizaci dítěte. Text propouštěcí zprávy a negativního reverzu obsahoval výslovné konstatování, že „pacientka t. č. není v přímém ohrožení života“. Lékaři doporučili dítě naočkovat, s čímž ale rodiče nezletilé z důvodu svého přesvědčení nesouhlasili.

Druhý den došlo v místě bydliště rodiny na základě předběžného opatření soudu k pokusu o vydání nezletilé a jejího předání do péče nemocnice kvůli naočkování. Nemocnice totiž informovala OSPOD o tom, že je nezletilá údajně v přímém ohrožení života a zdraví. Do bydliště rodiny dorazila soudkyně Jitka Juřicová z Okresního soudu v Českém Krumlově se soudním vykonavatelem, úřednicemi OSPOD a následně i policie a domáhali se vydání nezletilé.

Nezletilá ale nebyla v místě bydliště nalezena, k opakovanému pokusu o její odebrání rodičům došlo i dalšího dne, rovněž bez úspěchu. Následně policie obvolávala celou rodinu nezletilé a snažila se vypátrat, kde se nachází. Následující pondělí ráno ještě před začátkem vyučování matce volala ředitelka školy a nestandardním způsobem zjišťovala, zda nezletilá do školy přijde. Když ji matka omluvila, vyhrožovala ředitelka školy OSPODem. Nespíš se tedy odebrání nezletilé chystalo i ve spolupráci se školou.

Dívka přitom byla v pořádku, užívala antibiotika a jediné reálné ohrožení pro ni představoval agresivní trvající útok státu.

Svévolné rozhodnutí nekompetentní soudkyně

Soudkyně do předběžného opatření naprosto nekriticky převzala rozporuplný a neodůvodněný názor lékařů a rovnou přistoupila k drastickému zásahu do práv rodiny. Zcela přitom opomenula jak rozpor informací, které o stavu dítěte personál uvedl do propouštěcí zprávy a poté soudu, tak i vyhodnocení, zda se v případě s ohledem na „zaléčení“ nezletilé antibiotiky a imonoglobulinem nejedná již o dostatečnou prevenci onemocnění.

Nezávislými lékaři nám bylo potvrzeno, že další riziko je v tomto případě pouze hypotetické a že podání vakcíny rozhodně nesplňuje podmínky pro nezbytnou a neodkladnou zachraňující péči. Soudkyně názor žádných jiných odborníků nezjišťovala.

Soudkyně také nevzala do úvahy rizika nařízeného postupu – psychickou traumatizaci nezletilé výkonem nucené hospitalizace a očkování, ale i rizika vystavení dítěte zdrojům nákazy v nemocnici. Soudkyně nezjistila názor rodičů, ani názor nezletilé, ale rovnou přistoupila k pokusu o odebrání, který doslova připomínal obléhání domu při honu na čarodějnice.

Soudkyně při svém postupu také zcela ignorovala judikaturu Evropského soudu pro lidská práva ve vztahu k České republice, podle které v těchto situacích nelze pouze převzít názor lékaře, ale bezprostřední ohrožení musí být skutečně prokázáno a soud se před přistoupením k tak drastickému zásahu musí pečlivě zabývat dopadem opatření na dítě a rodiče a také jinými řešeními než odebrání dítěte.

Proti předběžnému opatření jsme podali odvolání. Odvolací Krajský soud v Českých Budějovicích ale vydání předběžného opatření potvrdil, proti čemuž jsme následně podali nejprve jednu a pak druhou ústavní stížnost – obě neúspěšně.

Také jsme podali na Okresní soud v Českých Budějovicích návrh na zrušení předběžného opatření, kterému soud vyhověl a předběžné opatření zrušil.

Řízení o preventivní, výchovná a sankční opatření

Předtím, než bylo předběžné opatření zrušeno, soud zahájil řízení o preventivní, výchovná a sankční opatření, ve kterém se chtěl zabývat péčí rodičů o nezletilou. Přestože řízení vedla jiná soudkyně, než ta, která vydala předběžné opatření, podali jsme proti této jiné soudkyni Mileně Hrdličové námitku podjatosti kvůli zaujatému vyjadřování vůči matce v usnesení o zahájení řízení. Také jsme podali odvolání proti jmenování opatrovníka nezletilé – OSPODu města Český Krumlov, který sice neinicioval zásah vůči rodině, ale tento opatrovník byl nečinný, nezletilou vůbec nekontaktoval a nebylo možné od něj očekávat řádné hájení zájmů nezletilé.

Krajský soud v Český Budějovicích následně rozhodl, že soudkyně Hrdličková není vyloučena z projednání věci a že se jmenování opatrovníka nezletilé mění tak, že namísto OSPODu Český Krumlov se ustanovuje OSPOD města Kaplice, tedy iniciátor zásahu vůči rodině. Proti tomu byla podána v pořadí již třetí ústavní stížnost, neboť zastupování nezletilé tímto opatrovníkem bylo v rozporu s jejím zájmem. Ústavní soud ovšem stížnost odmítl jako předčasnou s tím, že činnost opatrovníka se zatím nepromítla do výsledku řízení.

Mezitím jsme podali návrh na zastavení řízení o preventivní, výchovná a sankční opatření, které jsme odůvodnily výhradou svědomí matky ve vztahu k povinnému očkování a také odborným vyjádřením lékaře Jana Vavrečky. Z odborného vyjádření jednoznačně vyplynulo, že nezletilá nebyla postupem matky nijak ohrožena na životě a na zdraví a že tvrzení Nemocnice České Budějovice o údajném ohožení nezletilé bylo vědecky neobhajitelné, nepravdivé a klamavé. Opatrovnice – sociální pracovnice OSPOD Kaplice Andrea Nováková se v několika větách k návrhu vyjádřila tak, že nesouhlasí se zastavením řízení.

Soud řízení nezastavil a v květnu 2021 proběhlo jednání, na kterém byli vyslechnuti jak matka, tak i otec nezletilé, který s nimi nežije. Otec podpořil jednání matky po úraze a sdělil, že by postupoval stejně s ohledem na konzultace s lékaři. Také potvrdil pravdivost tvrzení matky v její výhradě svědomí. Také byla čtena vyjádření lékařů Ondřeje Berana a Ireny Krčmové, které si vyžádala soudkyně. Na základě provedeného dokazování jsme navrhli zastavení řízení, sociální pracovnice OSPOD Kaplice Jana Bröstlová navrhla, aby soud rodičům udělil napomenutí.

Soudkyně rozhodla o zastavení řízení. Uvedla, že toto řízení se nenahrazuje správní řízení, ve kterém může být rodičům uložena pokuta za neočkování svých dětí, a že zjišťovala to, zda v případě péče o nezletilou je dán zákonný prostor pro zásah do svobodného výkonu rodičovských práv za účelem zajištění řádné péče o dítě. Soudkyně uzavřela, že v tomto případě není na místě lpět na ochraně veřejného zájmu omezováním rodičovských práv a přijetím výchovných opatření, protože by to znamenalo, že každé neočkované dítě by bylo pod trvalým dohledem soudu, čímž by docházelo k narušování rodičovské péče, které by měla být poskytována ochrana.

Pomáháme rodičům také s dalšími následnými kroky k vyvození odpovědnosti u všech zúčastněných subjektů.

 

Podniknuté kroky:

Připravujeme stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva v reakci na odmítnuté ústavní stížnosti a nedůvodný a nepřiměřený zásah vůči rodině formou předběžného opatření.

 

Tiskové zprávy k případu:

Právní pomoc pro dívku a její rodinu můžete podpořit v kampani Ligy lidských práv

Jak si nenechat líbit neprofesionální jednání úřednice při vyřizování stížnosti proti nemocnici

Právnička Ligy lidských práv nedávno doprovodila klientku na ústní projednání její stížnosti proti nemocnici kvůli porušení práva na nepřetržitý kontakt dítěte s rodičem. Stížnost byla podána k odboru zdravotnictví Krajského úřadu Jihomoravského kraje, kde jednání proběhlo. S ohledem na naprosto neprofesionální jednání úřednice a porušování práv klientky jsme se rozhodli tímto příspěvkem informovat o tomto jednání jako o příkladu špatné praxe a zároveň veřejnost informovat, jaká má práva při vyřizování stížnosti krajským úřadem a jak si nenechat líbit porušování práv ze strany nekompetentních úředníků.

Šlo o případ matky s dnes již osmiletou dcerou, kterou po úrazu oka na začátku dubna 2020 doprovodila do Dětské nemocnice v Brně. Tamější lékaři matce sdělili, že by její dcera měla být na pár dní hospitalizována. Matka se proto vrátila domů sbalit dceři nějaké oblečení a další osobní věci. Když se do nemocnice vrátila, zdravotnický personál ji již k dceři nechtěl pustit s odkazem na nebezpečí nákazy virem covid-19. Matka si pohotově začala celou situaci nahrávat na diktafon a v klidu se snažila s personálem nemocnice domluvit a vysvětlit, že má právo být se svým dítětem. To bohužel k ničemu nevedlo, proto zavolala na Policii ČR, která jí potvrdila, že nemocnice nesmí bránit rodiči ve styku s jeho dítětem. V tu chvíli k matce přistoupili strážníci městské policie, které přivolala vrchní sestra, aby ji z nemocnice vyvedli. Nakonec se matce podařilo domluvit se se zdravotní sestrou a strážníky tak, že dceři mohla zdálky alespoň zamávat a pozdravit ji. Poté nemocnici opustila.

Po stížnosti se nemocnice omluvila, ale chybu nepřiznala

Matka proti postupu nemocnice podala stížnost ve smyslu § 93 a násl. ZZS, kterou adresovala přímo nemocnici (více ke stížnostem ve zdravotnictví zde). Ta se matce sice omluvila, avšak svou chybu nepřiznala. Postup svých zaměstnanců odůvodnila mimořádným protiepidemiologickým opatřením. Tato opatření však nikdy nezasahovala do práva dítěte na nepřetržitý kontakt (§ 28 odst. 3 písm. e) bod 1 zákona o zdravotních službách – dále jen „ZZS“), naopak Ministerstvo zdravotnictví vydalo metodiku, která nepřetržitý kontakt dětí a rodičů i v době nouzového stavu plně podporuje. Postup nemocnice byl proto v rozporu se zákonem. K právu dítěte na nepřetržitý kontakt se svým zákonným zástupcem více v našem článku zde.

Matka se proto s novou stížností obrátila na Krajský úřad Jihomoravského kraje, který požádala o uložení povinnosti nemocnici přijmout nápravná opatření k tomu, aby se podobné situace již nestávaly. Pro účely doplnění informací ke stížnosti a vyjasnění některých nesrovnalostí svolala vedoucí oddělení správních činností odboru zdravotnictví Krajského úřadu Jihomoravského kraje PhDr. Jarmila Pavlíková s matkou a zdravotní sestrou příslušné nemocnice, která byla u incidentu přítomna, osobní setkání.

Způsob, jakým pracovnice krajského úřadu jednání vedla a jak komunikovala se stranami, byl naprosto neprofesionální a v rozporu s principy správního řízení:

1. Bránění právnímu zastoupení stěžovatelky

Úřednice se hned v úvodu rozhořčila nad tím, že naše klientka nepřišla sama, ale se svou právní zástupkyní (právničkou Ligy lidských práv). Tu třikrát za sebou vyzvala, aby “zůstala za dveřmi”, a až když chtěla právní zástupkyně písemné potvrzení o odmítnutí její přítomnosti na jednání, úřednice ustoupila. Klientce přitom vyčetla, že doteď právního zástupce neměla a nyní chce prostřednictvím tohoto zastoupení vyvolávat konflikt. Jde přitom o manipulaci, kterou se úřednice snažila odradit klientku od využití svého ústavně zaručeného práva na právní pomoc (čl. 37 Listiny základních práv a svobod, § 33 správního řádu). Účelem právního zastoupení je efektivně chránit práva a zájmy zastoupeného (tj. klientky), nikoli vyvolávat konflikty. Jediný, kdo hned na začátku vyvolával konflikt, byla úřednice.

2. Zaujaté vedení celého jednání

Úřednice několikrát během jednání zmínila, že je v roli mediátora celého sporu a chce dát stranám prostor vyjádřit se k němu. Mediátor je nestranným profesionálem, který dá oběma stranám sporu prostor se vyjádřit, vyslechne je, pracuje s jejich emocemi, pojmenovává vzniklé problémy, ale nehodnotí je a nenabízí stranám řešení (viz Asociace mediátorů ČR). V tomto případě však úřednice nebyla nestranná. Zcela očividně favorizovala zdravotní sestru, která se schůzky účastnila za nemocnici. Dala jí dostatečný prostor k vyjádření, dávala najevo souhlas s ní a vyzdvihovala náročnost práce zdravotníků v této krizové době. Naopak naší klientce a její právní zástupkyni mnohdy nechtěla dát vůbec prostor k vyjádření, nenechala klientku dokončit myšlenku, skákala jí do řeči, výpověď klientky zlehčovala a negativně hodnotila. Úřednice už na první pohled neměla nestranný přístup a jednala neprofesionálně.

3. Nepravdivé informace ohledně procesních práv klientky

Úřednice opakovaně klientce sdělovala informace, které neměly oporu v právním řádu, případně s ním byly přímo v rozporu. Kromě toho, že na jednání nejprve nechtěla vpustit právní zástupkyni klientky, nechtěla ani uznat sepsanou plnou moc, kterou klientka zmocnila právničku Ligy k zastupování. Když chtěla právnička nechat do spisu zaprotokolovat, že ji úřednice nechtěla na jednání vpustit, bylo jí řečeno, že žádný spis neexistuje, protože pro tyto věci se spisy nezakládají. Toto tvrzení se nezakládá na pravdě, protože přímo ze zákona o zdravotních službách vyplývá právo stěžovatele nahlížet do stížnostního spisu a pořizovat z něj kopie, z čehož logicky vyplývá, že se spis musí vždy založit (§ 94 odst. 1 písm. e) ZZS).

Dále bylo klientce řečeno, že krajský úřad nemá pravomoc nemocnici cokoli přikazovat a zakazovat, proto úřednice chtěla od klientky vědět, co vlastně po krajském úřadu požaduje. Zákon přitom výslovně stanoví, že pokud krajský úřad při šetření stížnosti zjistí, že došlo k porušení práv či zájmů pacienta, uloží nemocnici nápravná opatření a stanoví lhůtu pro jejich splnění, popřípadě podá podnět jinému orgánu (např. České lékařské komoře) a o uložených nápravných opatřeních nebo podnětu informuje zdravotní pojišťovnu pacienta (§ 96 ZZS).

Doporučení pro jednání o stížnosti

Způsob, jakým úřednice krajského úřadu jednání vedla, je učebnicovým příkladem špatné praxe, kterou je potřeba změnit. Pokud se tedy s podobným jednáním setkáte, nenechte si ho líbit. Po přečtení tohoto textu a našich dalších článků (např. k právu na nepřetržitý kontakt nebo k tomu, jak správně podávat stížnosti ve zdravotnictví) budete vědět, na co si dát pozor. Nyní jen pár bodů k připomenutí:

 

  • Vždy jednejte v klidu, slušně a s respektem, a to i když s vámi druhá strana komunikuje způsobem zcela opačným.
  • Rozhovory se zdravotníky a posléze s pracovníky krajského úřadu si nahrávejte na diktafon. Nemusíte se ptát, zda můžete zapnout nahrávání a nemusíte to ani oznamovat. Na pořizování zvukového záznamu pro ochranu svých práv máte právo (§ 88 odst. 1 občanského zákoníku).
  • Do stížnosti nezapomeňte uvést, co po nemocnici, případně po krajském úřadu, požadujete. Pokud nemocnice či konkrétní lékař udělali chybu, požadujte nápravu a přijetí opatření, která zaručí, že se podobná situace nebude opakovat (například proškolení zaměstnanců). Po nemocnici můžete také požadovat omluvu. Do stížnosti také uveďte, že si přejete být vyrozuměni o způsobu vyřízení stížnosti a o přijatých nápravných opatřeních. Vše pište srozumitelně a výstižně.
  • Nebudete-li spokojeni se způsobem vyřízení stížnosti směřované poskytovateli zdravotních služeb, podejte druhou stížnost krajskému úřadu. Nebudete-li spokojeni ani s vyřízením stížnosti krajským úřadem, můžete si na postup krajského úřadu stěžovat u veřejného ochránce práv (víc v letáku ombudsmana Stížnosti ve zdravotnictví).