Případ dobré praxe a spolupráce OSPODu s rodiči. Posuzujeme však všechny rodiče stejným metrem?

Přinášíme vám případ rodiny, které už Liga lidských práv dříve pomohla. Nejprve zde soud zamítl návrh na nařízení ústavní výchovy a místo toho rozhodl, že děti zůstanou v péči svých rodičů, kterým však stanovil výchovná omezení. Nyní došlo k výraznému zmírnění omezení, a to díky přístupu rodičů, OSPODu (orgán sociálně-právní ochrany dětí) i soudu.

Matka se dlouhodobě ambulantně psychiatricky léčí, bere medikaci, má invalidní důchod a nemůže pracovat. Otec dříve pracoval, ale aby se mohl rodině více věnovat, zaměstnání opustil a pomáhá matce s řízením domácnosti a s péčí o děti. Žijí z invalidního důchodu, dávek a příspěvků. Rodiče vychovávají dvě děti se specifickými potřebami. I přes to všechno jsou ale schopní dětem zajistit dobrou stravu, ošacení, aktivity ke kvalitně strávenému volnému času a dokonce jim spoří.

 

Jaká soud stanovil rodičům výchovná omezení?

Co rodiče nejvíc omezovalo, byla povinnost zajistit v domácnosti třetí plně svéprávnou osobu při onemocnění dětí, a to minimálně na 2 hodiny denně (původně 6 hodin). Rodiče se však již o děti dokáží postarat zcela sami. To potvrdila i pracovnice OSPOD, společně s právníkem Ligy lidských práv a praktickým lékařem dětí. Dále rodiče velmi mrzelo, že nemohou s dětmi trávit dostatek času. Podmínky totiž byly nastaveny tak, že v průběhu školního roku byly obě děti ubytovány na internátu a během letních prázdnin musely být na dětských (alespoň příměstských) táborech. Výjimkou byl pouze jeden týden v červenci a jeden týden v srpnu. Tato dvě výchovná omezení chtěli rodiče zrušit.

Rodiče všechna soudem stanovená omezení řádně plní, snaží se skutečně nic nepodcenit. Spolupracují se všemi zainteresovanými subjekty, se soudem, OSPOD, sociálními službami, školou, pediatrem apod. V počátcích rodičovství potřebovali pomoct s rodičovskými kompetencemi a vedením domácnosti. Zapojili se do různých pomocných programů (sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi s poruchami autistického spektra, nácvik domácích prací apod.). Nyní už vše zvládají sami. Když jsou děti nemocné, konzultují situaci s lékařem, když je potřeba tak i s OSPODem. Na léto dětem zajistí různé tábory a další podnětné aktivity.  

Podstatné u tohoto případu je, že se rodiče aktivně snaží a dělají vše pro to, aby dali svým dětem vše potřebné. Plní také veškeré podmínky, které jim soud nařídil. Čas ale plyne, děti jsou starší a rodiče zkušenější. 

Právník Ligy lidských práv proto pomohl rodičům sepsat návrh na změnu rozhodnutí soudu (původní rozhodnutí bylo už jednou změněno – z původně 6 hodin denně přítomnosti třetí osoby, když byly děti nemocné, na 2 hodiny denně). V nynějším návrhu rodiče požadovali zrušení povinnosti přítomnosti třetí osoby v případě nemoci dětí a povinnost zajistit dětem tábory přes léto tak, aby byly děti s rodiči dva týdny v červenci a dva týdny v srpnu. Pracovnice OSPOD i dětský lékař s tímto návrhem souhlasili. 

Jde o případ dobré praxe jak rodičů, tak OSPOD, který s rodinou skutečně spolupracuje a respektuje právo na rodinný život všech jejích členů a nejlepší zájem nezletilých podle Úmluvy o právech dítěte. 

Zároveň však z případu vyvstává otázka, zda se u rodičů a jejich schopností a dovedností postarat se o své děti měří stejným metrem. U rodičů s postižením / duševním onemocněním, příp. ze sociálně slabších poměrů vnímáme silný tlak na to, aby vše dělali téměř dokonale, nedocházelo k žádným chybám a přešlapům. Každý přitom máme právo chybovat. Liší se však potřeba podpory či pomoci a její forma. O podobném problému psala již Kancelář veřejného ochránce práv. Říká, že z podnětů na nešetrné či nerovné zacházení, které ombudsmanovi často chodí od rodičů s psychosociálním postižením, a v nichž shledá pochybení, bývá patrné předsudečné uvažování a přístup ze strany OSPOD a např. veřejných opatrovníků. To je mimo jiné dáno nedostatkem informací o možnostech podpory a pomoci takovým rodinám.

V souvislosti s prací s rodiči s psychosociálním postižením vydala Liga lidských práv edukační video, které vychází z uspořádaného workshopu pro pomáhající profese. Spustíte ho kliknutím na ikonu pravo ➡️

Soud návrhu, který Liga lidských práv pomohla rodičům sepsat, vyhověl, ale stále v této rodině platí další výchovná omezení. Netvrdíme, že je to nutně špatně, ale kdyby rodiče byli v lepším sociálním postavení, neměli by duševní onemocnění, je možné, že by je společnost považovala za velmi vzorné rodiče. Zmíněná rodina může být pod výrazně větším drobnohledem než jiné rodiny, kde se tyto prvky zranitelnosti neobjevují nebo nejsou tak výrazné.

 

Podpořte Ligu lidských práv, protože nebýt lhostejný/á má smysl!

Můj život v dětském domově

Nejsi si jistá/ý, jaká jsou Tvoje práva a povinnosti ve vztahu k dětskému domovu? Nevíš, jak vyřešit problém s ředitelem/kou nebo vychovateli? Chceš si stěžovat, ale nevíš, kam se obrátit? Nebo jednoduše chceš vědět, jak Tvou situaci upravují zákony?

Nabízíme Ti zdarma ke stažení praktického právního průvodce právy dětí (nejen) v ústavní péči. Jednoduchou formou Tě provede základními informacemi týkajícími se systému sociálně-právní ochrany dítěte a ve formě otázek-odpovědí na konkrétní dotazy týkající se práv v ústavu vysvětlí, co říká zákon.

Průvodce staví na našich zkušenostech z právní poradny poskytované společně se Vteřinou poté. Pokud s námi chceš probrat konkrétní otázku, ozvi se nám na poradna@vterinapote.cz nebo prostřednictvím webové poradny.

Pomáháme osmnáctiměsíčnímu chlapci domoci se odškodnění za pobyt v kojeneckém ústavu

Liga lidských práv pomáhá osmnáctiměsíčnímu chlapci, který byl ve věku pěti měsíců odebrán z péče své matky a umístěn do kojeneckého ústavu (dětského centra). Lize se nejprve podařilo prokázat, že pro odnětí chlapce nebyl žádný zákonný důvod, protože jeho maminka o něj pečovala dostatečně a s láskou, a dosáhnout tak zrušení předběžného opatření, na jehož základě k odebrání chlapce došlo.

Odškodnění přitom požaduje za nemajetkovou újmu, která chlapci vznikla nejen v důsledku nezákonného odnětí z péče své matky, ale především v důsledku dlouhodobého pobytu v kojeneckém ústavu. V současnosti již v odborné společnosti panuje shoda na tom, že ústavní péče v případě takto malých dětí představuje špatné zacházení a závažným a nevratným způsobem narušuje jejich vývoj. Dětem totiž v ústavních zařízeních chybí konkrétní pečující osoba, která je v tomto věku klíčová, protože dítěti zprostředkovává kontakt s okolním světem, a dítě tak díky ní získává pocit bezpečí.

„Věříme, že v tomto případě můžeme pomoci nejenom konkrétnímu chlapci, ale všem malým dětem, které jsou v ústavu, anebo čelí riziku, že tam budou umístěny. Kdyby totiž příslušné orgány uznaly, že umístění takto malých dětí do ústavní péče je špatným zacházením, jednoznačně by deklarovaly nutnost tato zařízení zrušit a legislativně zakotvit nepřípustnost tohoto typu opatření. K tomu ostatně vyzval vládu ve svém nedávném usnesení i Výbor pro práva dítěte, který mj. poukazuje na příklad Slovenska, kde je ústavní péče o děti mladší 6 let nepřípustná. Děti takto nízkého věku by měly být při odnětí z rodiny umísťovány pouze do náhradní rodiny, typicky k pěstounům uvedla Anna Hofschneiderová, právnička Ligy lidských práv.

Pro chlapce s ohledem na délku jeho pobytu v kojeneckém ústavu požadujeme odškodnění ve výši necelých 300 000,- Kč. „Rádi bychom však stejný nárok uplatnili i u dcerky další naší klientky, která strávila v kojeneckém ústavu již dva roky, a proto výše požadovaného odškodnění bude přesahovat milion korun,“ doplnila Kamila Holoubková, právnička Ligy lidských práv.

Usnesení Výboru pro práva dítěte ve věci sjednocení služeb pro ohrožené děti naleznete zde: http://www.vlada.cz/cz/clenove-vlady/pri-uradu-vlady/jiri-dienstbier/tiskove-informace/usneseni-vyboru-pro-prava-ditete-rady-vlady-cr-pro-lidska-prava-ve-veci-sjednoceni-sluzeb-pro-ohrozene-deti-129556/

Zastupování tohoto případu bylo financováno z projektu “Vím, jak z toho ven” programu Fondu pro nestátní neziskové organizace.

loga-fondnno-nros-partnestvi-eeagrants-mala-rgb-1024x116

Věnujme více pozornosti třem tisícům dětí odebraných v České republice

V posledních týdnech se rozhořel zájem českých médií o problematiku odebíraných dětí. Jejich zájem se téměř výhradně soustředí na případ dvou dětí odebraných české rodině žijící v Norsku. Avšak v celospolečenské diskusi se vytrácí fakt, že Česká republika si v otázce odebírání dětí nepočíná lépe. Stále máme vysoký počet odebíraných dětí – podle vyjádření Ministerstva práce a sociálních věcí okolo 3000 dětí za rok. To je jistě alarmující, ale neznamená to, že tři tisíce rodin selhalo v péči natolik, že bylo nutno sáhnout k nejkrajnějšímu prostředku. Svědčí to především o tom, že těmto rodinám nikdo v dostatečné míře nenabídl jinou, vhodnější pomoc.

Hlavní nedostatky českého systému péče o ohrožené děti spočívají přímo v činnosti soudů a orgánu sociálně-právní ochrany dětí

Pokud už v konkrétním případě nelze dítě před nepřiměřeným ohrožením ochránit jinak, než jeho odebráním z rodiny, mělo by být umístěno primárně do pěstounské péče. Jedině v případě, že není pěstounská péče vhodná, je možné umístit dítě do péče zařízení. Je však taky nutné říct, že taková péče by měla vypadat jinak než současné ústavy.

Existence pěstounské péče není důvodem pro odebírání dětí

I když norský případ se jako argument proti podpoře pěstounských rodin používá. Vždy jde především o to, jak jsou v zákoně nastaveny a v praxi aplikovány důvody, pro něž k odebrání dítěte dochází. Velmi problematickým faktem je to, že k odebrání dochází i zjevně nezákonně, tedy např. v rozhodnutí o odebrání dítěte nejsou ani obsaženy důvody, proč bylo přistoupeno k tak drastickému zásahu. Zároveň dochází nezřídka k tomu, že i malé děti, včetně novorozenců, jsou umístěny do ústavní péče, i když by pro ně byla vhodnější pěstounská péče.

Na zprávách z médií je pro každého rodiče snad nejtíživější skutečnost, že se proti odebrání dětí nedá bránit. Neměli snad právo se odvolat? Jak to ale vypadá v praxi u nás? Například jedna z našich klientek čekala na finální rozhodnutí soudu ve věci odnětí své dcery osmnáct měsíců. Nyní opět čeká, tentokrát na to, jak rozhodne soud odvolací. Ten její první odvolání odmítl s tím, že předběžné opatření, proti kterému se odvolávala již pozbylo platnosti. Předběžná opatření na základě kterých je dítě umístěno z rodiny platí pouze měsíc. Odvolací soud rozhodoval déle než tuto dobu a mezitím bylo prvním soudem vydáno nové předběžné opatření, obsahově sice identické s tím předchozím (stále žádné odůvodnění), ovšem s jiným číslem.

Liga lidských práv se dlouhodobě snaží o snížení počtu dětí v ústavní péči

Zároveň ale pracuje i na tom, aby došlo ke zlepšení celého systému. Český systém péče o ohrožené děti totiž v praxi stále staví na vysokém počtu dětí odebraných z rodiny, jakož i počtu dětí umístěných do velkokapacitních ústavů. Dne 31. 1. 2015 podala Liga lidských práv a spolu s dalšími 8 neziskovými organizacemi rozsáhlou alternativní zprávu (kompletní zpráva v angličtině zde).k implementaci článků 16 a 17 Evropské sociální charty ze strany České republiky. Součástí této zprávy bylo upozornění na nedostatky v procesu transformace systému péče o ohrožené děti. Tyto nedostatky předně spatřujeme ve stávající roztříštěnosti celého systému, kdy daná problematika spadá do věcné kompetence tří ministerstev, což významným způsobem proces transformace ztěžuje a zpomaluje.