Připomínky Ligy lidských práv k metodice o doprovodu dětí, kterým jsou poskytovány zdravotní služby

Pondělí, 19. června 2023Aktuality, Práva dětí a rodina, Práva pacientů

Předně chceme ocenit, že se Ministerstvo zdravotnictví rozhodlo přijmout metodický pokyn k přítomnosti zákonných zástupců a osob blízkých u dětí při poskytování zdravotních služeb, č. j. MZDR 17586/2023-1/OZP, protože jistě v mnohém přispěje ke zlepšení stávající úrovně respektu k právům dětí (a jejich zákonných zástupců či blízkých) v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb. Na metodickém pokynu vícero bodů oceňujeme, avšak zároveň máme i několik připomínek.

 

Co na metodice oceňujeme:

  • Uznání ústavního přesahu práva dítěte na přítomnost zákonných zástupců během poskytování zdravotních služeb, byť v textu chybí výslovná zmínka o tom, že jde o součást práva na soukromý a rodinný život dle čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen „LZPS“).* 
  • Konstatování, že separace dítěte od rodičů je pro dítě významným stresorem, a naopak, že jejich přítomnost a zapojení do ošetřování může mít výrazný pozitivní vliv na léčbu dítěte.
  • Konstatování, že rodiče není možné považovat za pouhou návštěvu.
  • Právo dítěte na přítomnost zákonného zástupce během poskytování zdravotních služeb se vztahuje na oba zákonné zástupce.
  • Konstatování, že pokud je dítě v péči např. domova pro osoby se zdravotním postižením, zařízení vyžadujícím okamžitou pomoc, či dětského centra, může být u něho místo zákonného zástupce osoba, která o něj v zařízení pečuje (např. pečovatel, sestra, sociální pracovník apod.). Do metodiky by však bylo vhodné doplnit, že doprovodem mohou být také pěstouni vzhledem ke snaze omezit umisťování dětí do ústavních zařízení. Dále má-li dítě zákonné zástupce, kteří jsou schopni a ochotni dítě doprovodit, přednost by měli mít oni, pokud je to v nejlepším zájmu dítěte a soud neomezil jejich rodičovskou odpovědnost. 
  • Podrobné vyjádření k nutnosti zkoumat skutečnou povahu nesouhlasu dítěte s přítomností zákonného zástupce či osoby blízké.
  • Konstatování povinnosti poskytovatelů zdravotních služeb informovat děti i jejich doprovod mj. o právu dítěte na nepřetržitou přítomnost zákonných zástupců a souvisejících skutečností.
  • Podrobné vylíčení pozitiv přítomnosti zákonných zástupců či osob blízkých u resuscitace dítěte.

 

V čem vidíme nedostatky metodiky:

  • Metodika je místy stále velmi obecná. Čtenáři z ní nemusí být jasné, jak řešit často se opakující problémové situace. Neměla by se omezit na obecná konstatování podobná zákonným ustanovením. V metodice také není dostatečně formulovaná potřeba tzv. ústavně-konformního výkladu právních norem, tj. výkladu v souladu s ústavním pořádkem, a to tak, aby jej pochopil i čtenář bez právního vzdělání. Jednotlivé právní normy je třeba vykládat s ohledem na nejlepší zájem dítěte a zachování práva na soukromý a rodinný život v co nejširším významu (naopak možnosti omezení je nutné vykládat restriktivně). Celkově také chybí zdůraznění na potřebu hledat způsoby, jak přítomnost zákonného zástupce u dítěte zajistit a nikoli důvody, proč to v konkrétním případě nelze. 
  • Metodika prakticky nevysvětluje, jak pracovat s právními pojmy a nástroji, např. s testem proporcionality, který ministerstvo sice stručně popisuje, avšak nedává poskytovatelům konkrétní praktický návod, jak jej efektivně používat. Může jít o situaci posuzování možnosti přítomnosti obou či pouze jednoho z rodičů, nebo o situaci přítomnosti doprovodu u dvou dětí hospitalizovaných na stejném pokoji v kombinaci s různým pohlavím (dětí či rodičů).
  • Nesouhlasíme s tím, že „osobám blízkým (…) a jiným osobám určeným dítětem lze (…) jejich přítomnost při poskytování zdravotních služeb dítěte omezit a nemusí být umožněna nepřetržitě“. Existují rodiny, kde si zákonní zástupci nemohou dovolit být s dítětem nepřetržitě po celou dobu hospitalizace (např. typicky samoživitelé z důvodu pracovní povinnosti). Zde je zcela legitimní, aby byla u dítěte přítomna jiná osoba blízká (např. babička, děda, teta apod.), příp. pěstoun, a to ve stejném rozsahu, jako zákonný zástupce (je-li to v souladu s nejlepším zájmem dítěte).
  • K limitům práva podle § 28 odst. 3. písm. e) zákona o zdravotních službách dodáváme k bodu Ad 2, že jde opět o obecné vyjádření, které bez bližšího přiblížení či uvedení příkladu v praxi nemusí přispět ke zlepšení vznikajících konfliktů. Konkrétně jde o větu „Výkon tohoto práva zároveň nemůže nepřiměřeně zasahovat do práv ostatních pacientů, typicky práva na ohleduplnost a respektování soukromí při poskytování zdravotních služeb.“. Zde je vhodné zabývat se např. možnosti technického uspořádání místnosti, aby byla přítomnost doprovodu umožněna. Není možné znemožnit doprovod u dvou dětí na jednom pokoji jen pro rozdílné pohlaví doprovodu. Ust. § 47 odst. 1 písm. a) bodu 2 zákona o zdravotních službách se vztahuje pouze na poskytování zdravotních služeb, nikoli na doprovod u hospitalizovaného dítěte.
  • Dále je u stejného bodu uvedeno, že přítomnost doprovodu lze v prostorách se zvláštním režimem, např. v řízených epidemiologicko-hygienických zónách, podmínit edukací o nutnosti nosit ochranný oblek, roušku apod. Zde například chybí řešení situace, kdy nemocnice po zákonných zástupcích požaduje také negativní výsledek testu (např. proti COVID-19), který není hrazen z veřejného zdravotního pojištění. 
  • K limitům práva podle § 28 odst. 3. písm. e) zákona o zdravotních službách, bodu Ad 2: Zde chybí konstatování, že není možné vnitřním řádem poskytovatele zdravotních služeb přítomnost zákonných zástupců u dětí ani časově omezit, natož zcela zakázat.
  • U bodu úhrady nákladů spojených s výkonem práva podle § 28 odst. 3 písm. e) zákona o zdravotních službách nám chybí informace, že by úhrada zmiňovaných nákladů měla být přiměřená, pro danou rodinu by neměla být likvidační s ohledem na její socio-ekonomickou situaci, a neuhrazení úhrady by nemělo mít vliv na možnost realizace práva (tzn. na možnost doprovodit dítě), a to v souladu s nálezem Ústavního soudu**.
  • U bodu k poskytování ambulantní péče je uvedeno, že je až na výjimky přítomnost zákonného zástupce dítěte umožněna. Výjimky ministerstvo popisuje pouhým odkazem na § 35 odst. 5 zákona o zdravotních službách, který míří na případy zneužívání či týrání dětí nebo ohrožování jejich zdravého vývoje. Z formulace ministerstva však jasně plyne, že jde jen o demonstrativní výčet výjimek. Zde by však bylo lepší být konkrétnější a poskytnout více vyčerpávající popis výjimek. A to vzhledem k tomu, že v otázce omezení kontaktu dítěte se zákonnými zástupci by se mělo postupovat restriktivně, tzn. omezit jen, sleduje-li to legitimní cíl, jde o opatření nezbytné, přiměřené a nelze využít mírnějšího opatření. 
  • V bodu k přítomnosti doprovodu na pokojích pro pacienty se uvádí, že „v případech zvláštního zřetele hodných (např. u rodiče samoživitele s více dětmi bez podpory rodiny) lze po zvážení aktuální situace a dostupných kapacit zdravotnického zařízení nabídnout pobyt i nezletilému sourozenci dítěte.“. Poskytovatel zdravotních služeb nemá pravomoc zkoumat a hodnotit celkovou situaci rodiny. Umožnit by to měl vždy, je-li kapacita (např. z důvodu kojení sourozence). 
  • U posledně zmíněného bodu také chybí informace, že i když poskytovatel nemá na pokoji přímo lůžko pro doprovod dítěte, může tam být např. na karimatce, či na židli, pokud tím neznemožňuje poskytování zdravotních služeb. V neposlední řadě je zde uvedeno, že na infekčním oddělení lze přítomnost doprovodu v nezbytném rozsahu podmínit, omezit či případně vyloučit. Toto konstatování je opět velmi obecné a nepřispívá k vyjasnění sporných situací. Naopak může být v rozporu s některými skutečnostmi uvedenými v metodice výše, např. o přijetí potřebných hygienických a další opatření, jako je rouška, ochranný oblek, negativní výsledek testu apod. Ministerstvo přitom podmínky blíže rozvádí v bodě přítomnosti doprovodu při poskytování intenzivní péče. 
  • Dále k přítomnosti doprovodu při provádění operačních výkonů – tvrzení, že vnitřní řád může stanovit výjimky umožňující přítomnost doprovodu při úvodu do anestezie pouze u dětí s mentálním či jiným postižením, je potencionálně diskriminační. Doprovod při úvodu do anestezie by měl být možný i u dětí bez postižení. Podstatný by neměl být faktor postižení, ale zda doprovod konkrétní dítě potřebuje. Doprovod by měl, resp. mohl být (pokud je to v nejlepším zájmu dítěte) u dítěte do okamžiku jeho celkového uspání před operací (samozřejmě za splnění všech hygienických podmínek a s tím, že rodič nebude narušovat další poskytování zdravotních služeb). Zároveň by neměl být doprovod vykázán u méně náročných operací, kde není třeba celkové anestezie. Zvlášť pokud je dítě ve stresu.
  • K bodu přítomnosti otce u novorozence po porodu – zde nám přijde problematické, že přítomnost otce by měla být umožněna (nejpozději) bezprostředně po narození dítěte. Otec má právo být u celého porodu od počátku do konce, a to v souladu s přáním rodičky. K tomuto se vyjádřil také Ústavní soud, který konstatoval, že „účast otce u porodu spadá (zejména) do rozsahu základního práva na rodinný život garantovaného čl. 32 Listiny a čl. 8 Úmluvy. Narození dítěte je totiž bezesporu velmi významným, ne-li dokonce tím nejvýznamnějším okamžikem rodinného život, jehož společné prožití je s to posílit vzájemná a společná pouta mezi matkou, otcem a dítětem. Ústavní soud proto neakceptuje názor, že by právo matky, otce a dítěte být spolu v okamžiku porodu a chvílích bezprostředně následujících mělo zůstat mimo rámec ústavní ochrany“. Přítomnost otce během celé doby porodu je tedy možná, pokud si to přeje matka, byť vzhledem k dítěti toto právo vzniká až okamžikem jeho narození. V metodice by toto vyjasnění mělo zaznít.
  • K bodu poskytování psychiatrické péče – zde bychom chtěli upozornit, že text metodiky vyznívá tak, že zpravidla přítomnost doprovodu v těchto případech není vhodná, ale výjimečně ji lze povolit. Mělo by to však být naopak, tzn. že přítomnost doprovodu u dítěte, kterému je poskytována psychiatrická péče, by měla být v zásadě umožněna s uvedením (konkrétních) výjimek.

Věříme, že i přes výše uvedené nedostatky má metodika potenciál přispět ke zlepšení stávající praxe v přístupu k doprovodu u dětí, jimž jsou poskytovány zdravotní služby.

* Viz výklad k čl. 9 Úmluvy OSN o právech dítěte v Dušková, Š., Hofschneiderová, A., Kouřilová, K. Úmluva o právech dítěte. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2021.

** Nález Ústavního soudu ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3035/15, bod 20.






 

 

 

 

Krajský úřad zrušil pokutu rodičům, kteří doprovázeli své děti do školy

Středa, 14. dubna 2021Tiskové zprávy

Krajský úřad Královéhradeckého kraje se zastal rodičů, kteří byli městským úřadem pokutováni za to, že své děti občas doprovázeli až do školní třídy navzdory nařízení ředitele školy. Původní rozhodnutí zrušil a přestupkové řízení zastavil. Právo rodičů na péči a výchovu o jejich děti podle něj může být omezeno jen na základě zákona skrze soudní rozhodnutí.

Rodiče dvou dívek navštěvujících první stupeň základní školy dostali pokutu za to, že své děti několikrát před vyučováním doprovodili až do školní třídy. Městský úřad Nová Paka toto jednání rodičů označil za schválnost, kterou údajně úmyslně narušovali občanské soužití dle zákona o některých přestupcích. Mezi rodinou, učitelským sborem a třídním kolektivem opakovaně docházelo k různým neshodám, na základě kterých se rodiče rozhodli své dcery osobně do školní třídy doprovázet, aby eliminovali vznik dalších možných nepříjemných situací. Celý případ je popsán zde.

Podle Ligy rozhodnutí městského úřadu nemělo oporu v právu, protože rodiče neporušili žádný právní předpis, nikomu neublížili ani nikoho neohrozili. Pouze vykonávali své ústavně zaručené rodičovské právo na péči a výchovu svých dětí. Naopak škola svým jednáním rodičům toto právo v rozporu s právním řádem omezila. Proti rozhodnutí úřadu jsme se s klienty odvolali.

Krajský úřad uznal, že ředitel školy je odpovědný za bezpečnost všech žáků i svých zaměstnanců a za tímto účelem může přiměřeně upravit vnitřní režim školy. Nicméně dodal, že „školní řád nelze chápat jako zákonný podklad pro omezení Listinou zaručených rodičovských práv. Zjednodušeně řečeno, odevzdáním dítěte do vzdělávání ve škole neztrácí rodič své postavení, a tím ani práva vyplývající mu přímo z Listiny.“ K zajištění bezpečnosti ve škole lze využít různé prostředky (kamery u vstupu, elektronický vrátný, bezpečnostní rám apod.), při kterých nemusí docházet k omezování základních práv.

Krajský úřad věc uzavřel s tím, že jednání rodičů postrádalo základní formální znak přestupku, a to protiprávnost, neboť rodiče svým doprovodem nikomu neškodili, nikoho neohrožovali a nenarušovali výuku. Je v pořádku, že ředitel chtěl regulovat pohyb osob ve škole, použil k tomu však nepřiměřené a právem nepodložené metody, kterým zasáhl rodičům dětí do jejich základních práv a svobod.

„Machiavellistický přístup školy a městského úřadu k zajištění bezpečnosti žáků i zaměstnanců je v demokratickém právním státě nepřijatelný. Zvlášť když existuje řada mírnějších prostředků k zajištění bezpečnosti, než je zákaz vstupu rodičů do školy bez předchozí domluvy. Krajský úřad se k věci postavil čelem a správně dovodil, že škola nemůže zasahovat do základních práv a svobod rodičů a jejich dětí, která jim garantuje Listina. Ta může omezit jen soud na základě zákona. Rozhodnutí a zveřejnění případu je důležité proto, aby se podobné incidenty již neopakovaly, a to jak v této konkrétní škole, tak jakékoli jiné škole,“ říká právník Ligy Karel Lach.

Rodiče dostali pokutu za doprovod dětí do školní třídy

Pátek, 9. dubna 2021Uzavřené případy

Kvůli opakovaným neshodám s učitelským sborem a třídním kolektivem začali rodiče doprovázet své děti až do školní třídy. Protože tím porušovali nařízení ředitele školy, dostali za to od úřadu v Nové Pace pokutu. Včetně nákladů přestupkového řízení měli zaplatit šest tisíc korun. Podle Ligy nemohou být rodiče za doprovázení svých dětí do školy trestáni, a proto jsme nabídli rodině právní pomoc a proti pokutě podali odvolání. Na právní pomoc rodiny jsme také vyhlásili sbírkovou kampaň.

Oba rodiče se podle úřadu opakovaně pohybovali po škole, a to i přes nařízení ředitele školy, kterým v podstatě zakazuje komukoli bez předchozí domluvy vcházet do budovy. Podle ředitele jde o přiměřené opatření k zajištění bezpečnosti všech žáků školy.

Ve skutečnosti rodiče pouze několikrát doprovodili své děti do třídy, kvůli tomu, že se obě ve škole opakovaně setkaly s nevhodným, resp. neprofesionálním chováním jak ze strany svých spolužáků, tak ze strany učitelů.

Spolužáci se dívkám různě vysmívali, schovávali jim věci apod. Obě sestry byly kázeňsky potrestány za neomluvené hodiny, kdy mladší dostala napomenutí třídního učitele a starší třídní důtku, a to i přesto, že obě dívky měly od rodičů v žákovské knížce předem napsanou omluvenku z důvodu návštěvy zubaře.

Podobných situací bylo více – ve výše popsaných případech dala rodičům za pravdu Policie ČR a Česká školní inspekce, v jiných případech byly stížnosti rodičů vyhodnoceny jako nedůvodné, případně neprokazatelné (tzn. nešlo prokázat, že ze strany školy došlo k neprofesionálnímu či protiprávnímu jednání). Dívky tyto zkušenosti psychicky negativně poznamenaly a do školy začaly chodit nerady.

Rodiče nemohou být za doprovázení svých dětí do školy trestáni

Rodičovská práva, do kterých spadá i ochrana dítěte a osobní styk s ním, nejsou nijak omezena školní docházkou a pokud dochází k nevhodnému chování ze strany spolužáků, je naopak v zájmu dětí, aby je rodiče doprovázeli. I podle judikatury Ústavního soudu nemůže být výkon ústavně zaručeného práva protiprávním jednáním.

Jednání rodičů nejenom nenaplňuje podstatu přestupku (chybí zde relevantní společenská škodlivost), ale bylo porušeno jejich právo na soukromý a rodinný život (dle čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), právo na péči a výchovu dětí (dle čl. 32 odst. 4 Listiny) a právo na spravedlivý proces (dle čl. 36 Listiny). Vzhledem k tomu, že správní orgán nevzal v úvahu ani nejlepší zájem dětí, porušil tím závazek státu (vyplývající ze čl. 3 Úmluvy o právech dítěte), který říká, že ve věcech týkajících se dětí musí být jejich zájem předním určovacím hlediskem.

Rodičům jsme pomohli s odvoláním

Proti rozhodnutí Městského úřadu Nová Paka jsme se s klienty odvolali ke Krajskému úřadu Královéhradeckého kraje. Ten našemu odvolání vyhověl, rozhodnutí Městského úřadu Nová paka zrušil a přestupkové řízení zastavil.

Krajský úřad uznal, že ředitel školy je odpovědný za bezpečnost všech žáků i svých zaměstnanců a za tímto účelem může přiměřeně upravit vnitřní režim školy. Nicméně dodal, že „školní řád nelze chápat jako zákonný podklad pro omezení Listinou zaručených rodičovských práv. Zjednodušeně řečeno, odevzdáním dítěte do vzdělávání ve škole neztrácí rodič své postavení, a tím ani práva vyplývající mu přímo z Listiny.“ K zajištění bezpečnosti ve škole lze využít různé prostředky (kamery u vstupu, elektronický vrátný, bezpečnostní rám apod.), při kterých nemusí docházet k omezování základních práv.

Krajský úřad věc uzavřel s tím, že jednání rodičů postrádalo základní formální znak přestupku, a to protiprávnost, neboť rodiče svým doprovodem nikomu neškodili, nikoho neohrožovali a nenarušovali výuku. Je v pořádku, že ředitel chtěl regulovat pohyb osob ve škole, použil k tomu však nepřiměřené a právem nepodložené metody, kterým zasáhl rodičům dětí do jejich základních práv a svobod.

„Machiavellistický přístup školy a městského úřadu k zajištění bezpečnosti žáků i zaměstnanců je v demokratickém právním státě nepřijatelný. Zvlášť když existuje řada mírnějších prostředků k zajištění bezpečnosti, než je zákaz vstupu rodičů do školy bez předchozí domluvy. Krajský úřad se k věci postavil čelem a správně dovodil, že škola nemůže zasahovat do základních práv a svobod rodičů a jejich dětí, která jim garantuje Listina. Ta může omezit jen soud na základě zákona. Rozhodnutí a zveřejnění případu je důležité proto, aby se podobné incidenty již neopakovaly, a to jak v této konkrétní škole, tak jakékoli jiné škole,“ říká právník Ligy Karel Lach.

Pozn: Původní text článku k případu popisoval kromě protiprávního uložení pokuty také další podrobnosti o problémech rodiny se školou, které jsme se ale po obdržení vyjádření školy a radnice rozhodli odstranit a dále se k této věci nevyjadřovat. Zájem Ligy byl v tomto případě soustředěn pouze na odepření možnosti rodičům doprovodit své děti do školní třídy. S rozhodnutím krajského úřadu, který potvrdil nezákonnost tohoto odepření, považujeme tento případ za uzavřený.

 

Podniknuté kroky:

leden 2021 – Městský úřad Nová Paka vydal rozhodnutí o pokutě za přestupek, proti kterému jsme podali odvolání.

únor 2021 – Krajský úřad Královéhradeckého kraje odvolání vyhověl, rozhodnutí Městského úřadu Nová paka zrušil a přestupkové řízení zastavil.

 

Tiskové zprávy:

duben 2021 – Krajský úřad zrušil pokutu rodičům, kteří doprovázeli své děti do školy

Podpořte bezplatnou právní pomoc rodičů v naší sbírkové kampani:

+function(w, d, s, u, a, b) { w['DarujmeObject'] = u; w[u] = w[u] || function () { (w[u].q = w[u].q || []).push(arguments) }; a = d.createElement(s); b = d.getElementsByTagName(s)[0]; a.async = 1; a.src = "https:\/\/www.darujme.cz\/assets\/scripts\/widget.js"; b.parentNode.insertBefore(a, b); }(window, document, 'script', 'Darujme'); Darujme(1, "rhbznn440upt8ixx", 'render', "https:\/\/www.darujme.cz\/widget?token=rhbznn440upt8ixx", "270px");

Městská policie Brno uznala pochybení – nelze bránit rodičům navštívit dítě v nemocnici

Čtvrtek, 2. dubna 2020Aktuality

Minulý týden jsme informovali o tom, že Dětská nemocnice v Brně protiprávně znemožňuje rodičům navštívit hospitalizované děti za součinnosti se strážníky Městské policie Brno. Zatímco ředitel městské policie na základě stížnosti uznal pochybení a zjednal nápravu, Fakultní nemocnice Brno, pod kterou Dětská nemocnice spadá, se nepoučila a trvá na protiprávních podmínkách pro návštěvy dětských pacientů.

Na Ligu lidských práv se obrátila matka jednoho z hospitalizovaných dětí s prosbou o konzultaci ke svým stížnostem, a to jak proti postupu zdravotnického personálu, tak i strážníků městské policie. Ve stížnosti na strážníky namítala, že porušují práva rodičů a nezletilých pacientů tím, že rodičům zamezují ve vstupu do areálu nemocnice. Upozornila jak na zákonnou úpravu, tak i na mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví, které návštěvy nezletilých výslovně umožňují.

Nešlo o ojedinělý případ, jak upozornil Deník N a zpravodajský web Brněnská Drbna.

Ředitel Městské policie Brno Luboš Prchal stížnost velice rychle prošetřil a konstatoval, že názor prezentovaný strážníkem „byl špatný a v rozporu s platnou legislativou“ a ztotožnil se se stěžovatelkou, že není možné zakazovat návštěvy ve zdravotnických zařízeních u nezletilých pacientů. Dále dodal, že na to byli vedoucí revírů upozorněni, takže by se rodiče s tímto postojem již neměli setkat.

Naopak Dětská nemocnice zveřejnila prohlášení o umožnění návštěv nezletilých pacientů, z kterého ale vyplývá nepochopení práv dětí a rodičů a represivní přístup. Nejabsurdnější ze zveřejněných podmínek je možnost ošetřujícího lékaře „rozhodnout o zamítnutí návštěvy“, pokud pro zdraví a psychickou pohodu dítěte není vyžadován kontakt s blízkými osobami. Zákon přitom žádnou rozhodovací pravomoc lékařům nedává, naopak občanský zákoník svěřuje rozhodování o dítěti rodičům. Stejně tak jsou problematická další omezení rodičovských práv, která nemocnice zahrnula do podmínek.

Pokud se na nás obrátí další rodiče hospitalizovaných dětí, jejichž práva jsou porušována, jsme připraveni jim poskytnout právní pomoc. Naše poradna funguje i v dobách koronaviru.

Vyzýváme Dětskou nemocnici v Brně, aby přestala znemožňovat přístup rodičů k dětem

Úterý, 24. března 2020Aktuality

Na Ligu lidských práv se obrací rodiče, kterým je znemožňován přístup ke svým hospitalizovaným dětem v Dětské nemocnici v Brně, která spadá pod Fakultní nemocnici Brno. K tomu má dle jejich svědectví docházet za součinnosti s Městskou policií, která rodičům brání vstupu do areálu za svými dětmi.

Na webu Fakultní nemocnice Brno je uvedeno, že v Dětské nemocnici a na novorozeneckém oddělení povoluje návštěvu ošetřující lékař. A dále, že vstup do Dětské nemocnice je jako doprovod povolen pouze jednomu zdravému rodiči.

Chápeme zvýšená hygienická opatření s ohledem na šíření nákazy koronavirem, nicméně rodiče a děti mají ze zákona právo na nepřetržitý kontakt, které potvrzuje i mimořádné opatření ministerstva. Toto právo rozhodně nezávisí na „povolení lékaře“, ale na objektivních skutečnostech, které by kontaktu bránily, jako jsou známky nemoci či neochota podrobit se nutným hygienickým opatřením. Nemocnice také nemůže omezovat přístup k dítěti druhému z rodičů – oba zákonní zástupci vykonávají rodičovská práva a ta může omezit pouze soud, ne rozhodnutí nemocnice. Zdůrazňujeme, že odpírání kontaktu mezi rodiči a dětmi je velmi závažný zásah do jejich práv, který má dopad na psychiku dítěte i na průběh léčby. Takový zásah nelze jen povrchně odůvodnit rizikem šíření koronaviru, zvlášť když existují méně extrémní opatření.

Požádali jsme nemocnici o informace ohledně omezování práva na kontakt dětí a rodičů a také jsme ji jako spotřebitelská organizace, která má v cílech ochranu zájmů spotřebitelů a lidských práv, vyzvali, aby se zdržela protiprávního jednání.