Jste vy i váš partner/ka hospitalizováni nebo jste z jiného důvodu dočasně mimo domácnost a chcete, aby bylo o vaše dítě dobře postaráno? Máte několik možností, jak s touto situací naložit. Dozvíte se o nich v tomto článku.

V současné době je toto téma aktuální v důsledku šíření nového typu koronaviru (např. během vaší hospitalizace či karantény), nicméně může jít také o jiné situace, které zapříčiní nemožnost osobně pečovat o své dítě. Níže vám nabídneme 2 řešení dočasné nepřítomnosti rodičů, a to (1) péči osoby, se kterou se rodiče dohodli, a (2) péči ze strany státu.

Dohoda s pečující osobou

Ustanovení § 881 občanského zákoníku říká, že “péči o dítě a jeho ochranu, výkon jeho výchovy, popřípadě některých jejích stránek, nebo dohled nad dítětem mohou rodiče svěřit jiné osobě; dohoda rodičů s ní se nemusí dotknout trvání ani rozsahu rodičovské odpovědnosti.” Jen rodiče a soud mohou rozhodnout, kdo bude o dítě osobně pečovat a chránit je. Proto v situaci, kdy ani jeden z rodičů není schopen své povinnosti vůči dětem plnit, mohou sami rodiče rozhodnout o tom, kdo se o ně dočasně postará. Toto rozhodnutí nemá vliv na existenci žádné z povinností a práv rodičů, to znamená, že touto dohodou se dětí nijak nezříkáte a nemusíte se bát, že vám budou odebrány.

Vždy je však nutné mít na paměti nejlepší zájem dítěte. Nejde o to, co si kdo myslí, že je pro dítě nejlepší. Jde o nejvyšší hodnotu právní ochrany dítěte. To není pouhým objektem zájmu jiných osob, které o něm mohou rozhodovat. Dítě je jedinečnou bytostí nadanou stejnými právy, jaká mají dospělí. Není však schopné samo svá práva efektivně využívat. Proto mu právní řád přiznává zvláštní právní ochranu, díky které se reálný rozdíl mezi dítětem a dospělým zčásti stírá. V konfliktu zájmů dítěte a druhých osob, či dokonce veřejného zájmu, pak téměř není možné, aby byl před zájmem dítěte upřednostněn jakýkoli jiný zájem. Proč na nejlepší zájem dítěte v tomto článku klademe takový důraz? Protože pokud chcete ustanovit osobu, která o Vaše dítě bude dočasně pečovat, měli byste přihlédnout například k tomu, co si samo Vaše dítě přeje a jaký je jeho názor na věc. Chce být u babičky, u tety se strýcem, nebo u rodinné známé?

Koho byste tedy měli vybrat? Podle Ústavního soudu je základem práva na ochranu rodinného života dítěte rodina, jakožto prostor jeho skutečné svobody a bezpečí. A celistvost rodiny musí být státem chráněna (Viz Nález ÚS ze dne 10. 10. 2007, sp. zn. II. ÚS 838/07). Je tak v prvé řadě nutné hledat řešení v rámci rodiny. Najděte příbuzného nebo známého, ke kterému má dítě určitý vztah a tato osoba bude ochotna se o dítě dočasně starat. Stát by měl toto rozhodnutí respektovat. Dítě pak nebude zbytečně vystaveno kompletně cizímu prostředí v situaci, která už tak pro něho bude jistě stresující.

Z uvedených důvodů doporučujeme již (i preventivně) uzavřít dohodu s osobou nebo osobami, které by o dítě pečovaly a podpisy na ní úředně ověřit. Nemusí jít pouze o rodinné příslušníky, pokud je pro vás výhodnější či vhodnější požádat rodinného přítele nebo sousedku, klidně tak učiňte. Vzor takové dohody najdete pod tímto článkem.

V případě vzájemné dohody nemusíte její uzavření oznámit orgánu sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD). K tomu dochází pouze pokud rodiče předávají dítě jiné osobě s úmyslem, aby tato osoba převzala trvalou péči o dítě. Dohodu nemusí schvalovat ani soud.

Péče státu

Pokud nemáte nikoho, kdo by se o děti v průběhu vaší nepřítomnosti postaral, obraťte se na nejbližší OSPOD, příp. např. Charitu. Požádejte je o radu, která sociální zařízení jsou ve vašem okolí přístupná, a které z nich je pro řešení vaší situace nejvhodnější.

Pro děti v situacích, při kterých může být negativně náhle ovlivněno jejich zdraví nebo vývoj, slouží tzv. zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (dále “ZDVOP”). Jde o krizové azylové zařízení, kam je možné umístit dítě, které se ocitlo v situaci bezprostředního ohrožení života, zdraví nebo příznivého vývoje. Jde zejména o děti týrané, zanedbávané či děti bez jakékoli péče. Do ZDVOP je možné dítě dočasně umístit krom rozhodnutí soudu také dohodou s daným zařízením. Ta by však měla být spíše okrajovým řešením dané situace.

Dohoda se ZDVOP musí být písemná a měla by obsahovat náležitosti dle § 42 odst. 8 zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Důležitou součástí dohody jsou důvody, které vás k umístění dítěte vedou, včetně toho, proč máte za to, že je zdravý vývoj Vašeho dítěte v ohrožení. Z dohody by také mělo být patrné, že rodinnou situaci nelze řešit jiným mírnějším způsobem. Je tedy nutné popsat rodinnou situaci zcela konkrétně.

Rodiče s mentálním či jiným zdravotním postižením jsou skupinou rodičů, u kterých dochází častěji k odebírání dětí z péče. Důvodem přitom nemusí být neschopnost či nezájem rodičů řádně pečovat o své děti, nýbrž pouhý fakt, že rodiče má duševní onemocnění nebo jiné zdravotní postižení. Stát v těchto případech ne vždy zohledňuje nejlepší zájem dítěte jako přední hledisko ve věcech týkajících se dětí, jehož jednou složkou je zachování rodinného prostředí.

V následujícím textu vám stručně představíme současné právní výklady k této problematice a poradíme, jak postupovat, pokud vy nebo vaši blízcí budete ohroženi nepřiměřeným postupem státu a odebráním dítěte.

Při příchodu dítěte na svět mohou rodiče doprovázet pocity pochybnosti, strachu a nejistoty ohledně jejich schopnosti řádně svého potomka vychovávat. U rodičů se zdravotním postižením mohou být tyto pocity ještě o něco vyšší. Často se pak stává, že když se orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) o těchto rodičích s mentálním (a jiným) postižením dozví, automaticky na soud podá návrh na předběžné opatření, v důsledku něhož je dítě rodičům odebráno a umístěno do náhradní rodinné péče, nebo hůř – do kojeneckých ústavů, příp. do jiných zařízení ústavní výchovy. Přesný počet takto odebíraných dětí nám není znám, ale v ČR je každoročně z rodin odebíráno celkem přes 3.500 dětí.

Ústavní soud k tomuto konstatoval, že „vazba mezi matkou a dítětem je jedním z prvořadých předpokladů vývoje lidského jedince a porušení tohoto spojení zákon umožňuje pouze v případě absolutní absence péče či její naprosté nedostatečnosti a jen, je-li dítě bezprostředně ohroženo“ (Nález Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 2244/09).

Podobně se k tomuto tématu vyjádřil i Nejvyšší soud, který mimo jiné řekl, že stát by se nejprve měl snažit rodině poskytnout dostatečnou podporu v péči o dítě a odebrání dítěte by mělo být až poslední možností. Takovou podporou může být např. zajištění bydlení a zprostředkování dalších sociálních služeb. K této otázce se vyjádřil i Evropský soud pro lidská práva, který v rozsudku Kutzner proti Německu také řekl, že stát musí přijmout nejprve méně závažná opatření, než přistoupí k odebrání dítěte. Jde hlavně o podporu rodičů a prevenci problémů ve výchově.

Úmluva o právech osob se zdravotním postižením v čl. 23 odst. 4 hovoří o tom, že dítě nesmí být rodičům odebráno pouze z důvodu jejich zdravotního postižení. Česká právní úprava je v této otázce poměrně obecná a lehce zneužitelná. Dle ustanovení § 16 zákona o sociálně-právní ochraně dětí je OSPOD povinný soudu neprodleně podat návrh na vydání předběžného opatření v případech, kdy (1) se dítě ocitlo ve stavu nedostatku řádné péče anebo (2) je-li život dítěte, jeho normální vývoj nebo jeho jiný důležitý zájem vážně ohrožen či narušen. U rodin se zdravotně postiženými rodiči pak OSPOD v návrhu na vydání předběžného opatření často pouze konstatuje, že je zdraví a vývoj dítěte ohrožen, neboť rodiče nejsou schopni se o něho sami řádně postarat. Soud má povinnost o návrhu do 24 hodin od jeho doručení rozhodnout, tudíž do detailů nezkoumá reálnou situaci rodiny a návrhu OSPOD vyhoví. Více o tomto tzv. „rychlém předběžném opatření“ najdete zde.

Když už k odebrání dítěte dojde, měl by OSPOD pomoci rodině uspořádat její poměry tak, aby se dítě mohlo rodičům co nejdříve vrátit. Podle Ústavního soudu je také úkolem soudu snažit se aktivně pomoci rodině k opětovnému sloučení (viz nález Ústavního soudu ze dne 12. 5. 2015, sp. zn. I. ÚS 2903/14). Stejně se k tomuto vyjádřil také Evropský soud pro lidská práva v případu K. a T. proti Finsku.

Výše popsaná praxe je špatná a nežádoucí, a to primárně z toho důvodu, že opomíjí nejlepší zájem dítěte, tedy vyrůstat v péči svých rodičů. Stát zde navíc prostřednictvím OSPOD a soudů až svévolně a bez legitimního cíle zasahuje do rodinného života zdravotně postižených osob a jejich dětí, protože odebrání dítěte pouze na základě faktu, že jeho rodiče jsou mentálně či jinak zdravotně postiženi, není v souladu s nejlepším zájmem dítěte.

O problému odebírání dětí osobám s mentálním a jiným zdravotním postižením informuje také veřejný ochránce práv. V lednu 2020 se k tomuto vyjádřila dnes už bývalá ombudsmanka Anna Šabatová a v červnu 2020 vydala tiskovou zprávu také zástupkyně současného ombudsmana Monika Šimůnková. Obě zmínily příklady odebraných dětí rodičům s mentálním postižením, které Kancelář veřejného ochránce řešila, a upozornili na závažnost tohoto problému.

Co tedy můžete dělat, když je vám takto odebráno dítě?

Doporučujeme vám nahlédnout do vašeho spisu u příslušného soudu a u OSPOD a ofotit si ho (zdarma např. na svůj mobilní telefon). Pokud si necháte udělat kopie pracovníkem OSPOD, budete platit správní poplatek.

Po nahlédnutí do spisu byste měli vědět, na základě jakých skutečností podal OSPOD návrh na vydání předběžného opatření, a také podle čeho soud následně rozhodl. Soudu pak můžete kdykoli podat návrh na zrušení předběžného opatření. Rozhodnout musí do 7 dnů od doručení návrhu. V návrhu vylíčíte, proč jste způsobilí řádně o své dítě pečovat a doložíte potřebné důkazy. Soud by se měl vaším návrhem zabývat, protože je navíc sám ze zákona povinen zkoumat, zda důvody předběžného opatření platí po celou dobu jeho trvání.

Během odloučení od dítěte máte vy i vaše dítě stále právo na vzájemný a pravidelný kontakt. Ten lze omezit nebo vyloučit jen v případě, je-li to nezbytné v nejlepším zájmu dítěte a rozhoduje o tom pouze soud. Pokud by vám OSPOD chtěl kontakt omezit, napište stížnost.

Obecně můžete stížnost podat proti nestandardnímu či nezákonnému postupu pracovníka OSPOD. Adresujte ji vedoucímu oddělení sociálně-právní ochrany dětí v dané obci. Ten ji musí prošetřit do 60 dnů a o výsledku vás vyrozumět. Pokud nebudete s vyřízením spokojeni, můžete podat druhou stížnost k nadřízenému správnímu orgánu (typicky krajský úřad). Ten rozhodne také do 60 dnů.

Pakliže ani tehdy nebudete s postupem vyřízení stížnosti spokojeni, obraťte se na veřejného ochránce práv. Návod, jak na to, najdete zde.

Mohou vám pomoci také neziskové organizace. Kromě nás se můžete obrátit například na Domus, Barevný svět dětí, Leccos nebo Šafrán dětem.

Užitečné odkazy na závěr:

• kapitola Sborníku stanovisek veřejného ochránce práv na téma Rodina a dítě