Středa, 8. ledna 2014Zprávy z médií
Stále více lidí si stěžuje na policisty. Důvody jsou různé, od nevhodného chování při běžné dopravní kontrole až po podezření ze spáchání trestného činu. Policie loni prověřovala více než 2500 stížností, uspěla ale jen každá desátá.
Reportáž Českého rozhlasu připravili Květa Moravcová, Ondřej Houska, Ondřej Himmer a Jiří Hošek.
Pochybení ze strany policisty se neprokázalo – to je věta, kterou si v dopise od policie přečte většina stěžovatelů.
„Hlavní problém je to, že policie stížnosti nedostatečně prošetřuje. My jsme se setkávali a setkáváme se s případy, kdy na řádně odůvodněnou stížnost občana, který popíše dopodrobna, co se mu stalo, přijde jenom odpověď, že se to neprokázalo a že stížnost je nedůvodná,“ potvrzuje právnička Zuzana Candigliota z Ligy lidských práv.
Podle ní je kromě policie na vině i Generální inspekce bezpečnostních sborů, která má prohřešky policistů vyšetřovat.
„Generální inspekce bezpečnostních sborů vznikla na základě požadavků soudu ve Štrasburku, ale z našich poznatků vyplývá, že se nic nezměnilo a že stále k efektivnímu vyšetřování nedochází,“ dodává právnička.
Radka Sandorová z Generální inspekce bezpečnostních sborů ale oponuje. Zákon prý úřadu umožňuje vyšetřovat jen trestnou činnost policistů, nikoli kázeňské prohřešky.
„Pokud pošlete k nám na generální inspekci nějakou stížnost, my ji samozřejmě vyhodnotíme. A pakliže není zřejmé, že by to, na co si stěžujete, spadalo do roviny trestného činu, tak my ten podnět postupujeme do bezpečnostního sboru, kterého se to týká,“ vysvětluje.
Více stížností, méně těch odůvodněných
Na policisty si za loňských 11 měsíců stěžovalo víc lidí než za roky 2011 a 2012, policie řešila skoro 2570 případů.
„Proč lidé posílají více stížností, těžko říct. Pro nás je podstatné, že je nižší počet stížností, které jsou odůvodněné. Pokles si vysvětlujeme mimo jiné tím, že policisty permanentně školíme,“ říká Jana Macalíková z Policejního prezidia.
Pokud se ukáže, že stížnost byla opodstatněná, existuje několik možností. „V kázeňském řízení může být policista potrestán buď písemným napomenutím, nebo snížením základního tarifu, odnětím služební medaile, odnětím služební hodnosti, pokutou a podobnými tresty,“ dodává Macalíková.
Proti rozhodnutí o nedůvodné stížnosti je možné se odvolat k Policejnímu prezidiu, obrátit se na ombudsmana nebo na ministerstvo vnitra s požadavkem vyplacení odškodného.
Belgická policie se prý často uchyluje k násilí
Belgičané podali na své policisty rekordní počet stížností kvůli údajně nepřiměřenému násilí. Uvedl to zvláštní výbor, který řeší stížnosti na chování policie. Ta prý podle údajů z poslední dostupné statistiky použila neadekvátní násilí ve skoro 600 případů.
Údajné násilí je vůbec nejčastější stížností na činnost belgické policie. Celkem podali Belgičané skoro 2700 stížností. Policie na základě toho vyšetřovala 168 svých členů, necelá třetina z nich skutečně porušila předpisy.
Někteří lidé ale nejsou s prošetřováním údajných policejních přečinů spokojení. Založili proto zvláštní internetovou stránku, kam můžou občané anonymně nahlásit údajné policejní násilí. Každý týden se na stránku přihlásí v průměru čtyři lidé, kteří si na policisty stěžují.
Na Slovensku vzrostl počet obviněných policistů
Ze statistik Sekce kontroly a inspekce slovenského ministerstva vnitra vyplývá, že počet stížností na polici klesl meziročně o čtvrtinu. Slovenská inspekce řešila předloni přes 2900 stížností, opodstatněná byla ani ne každá desátá.
Policistům byla vytýkána hlavně neznalost nebo nesprávný výklad norem, případně nedisciplinovanost a nedbalost. Tresty byly většinou jen ve formě důtky. Propuštěn nebyl nikdo, 16 policistů se ale muselo smířit se snížením platu.
Inspekce řešila také přes 2400 trestních oznámení mířících na policisty, 135 mužů zákona nakonec obvinila. To je oproti předchozímu roku mírný nárůst.
Organizace, které Slovákům pomáhají v boji proti policistům překračujícím zákon, radí konflikt s policií co nejlépe zaznamenat. Třeba na mobilní telefon. Policista vystupuje jako veřejný činitel, a nemá tak právo na ochranu soukromí.
Sporný postup britské policie prošetřuje nezávislý orgán
Až 4500 podnětů od občanů dostává ročně britská Nezávislá komise pro stížnosti na policii. Ta prošetřuje nejzávažnější případy, kdy strážci zákona údajně pochybili nebo se dokonce dopustili trestného činu. Obracejí se na ni také lidé, kterým se nelíbí, jak s jejich stížností naložila místní policie.
Nezávislá komise má teď na starosti největší vyšetřování ve své desetileté historii. Týká se podezření na zneužití pravomocí policie, včetně falšování výpovědí, po největší fotbalové tragédii v britských dějinách. Kvůli neštěstí na stadionu Hillsborough musela zřídit úplně novou pobočku a ustavit speciální tým.
„Součástí naší práce je ujistit veřejnost, že policie své silné pravomoci používá přiměřeně a jen tehdy, kdy je to zapotřebí. Existence naší instituce je zásadní součástí důvěry lidí v práci policie. Čím víc veřejnost věří nám, tím víc věří samotné policii,“ uvádí šéfka Nezávislé komise Anne Owersová.
Dohled nad vyšetřováním má vždy jeden z celkem 12 komisionářů, kteří nikdy nepracovali pro policii. Stížnosti se týkají jen práce policistů v Anglii a Walesu. Komise může přijímat také stížnosti na daňové úřady nebo celníky.
Pondělí, 6. ledna 2014Zprávy z médií
V posledních letech v Česku výrazně vzrostl počet lidí, o které se starali opatrovníci. Soudy omezily nebo úplně zbavily svéprávnosti více než 35 tisíc osob. Od ledna ale platí nový občanský zákoník, který posiluje práva duševně nemocných lidí. Už není možné je úplně zbavit svéprávnosti. Soudci proto musí během tří let znovu přezkoumat všechny případy postižených pacientů.
Reportáž Českého rozhlasu připravily Petra Benešová, Anna Maňourová a Michaela Vydrová.
Osoby, které byly zbavené svéprávnosti, vstoupili od 1. ledna podle právničky Ligy lidských práv Barbory Rittichové do statutu osob pouze omezených. I nadále ale budou mít v ruce starý rozsudek o zbavení práv. „Reálně to bude vypadat tak, že nebudou moci dělat žádné právní jednání, vyjma běžných každodenních záležitostí – nákupu potravin, jízdenek, drobných věcí pro domácnost a podobně,“ vysvětluje Rittichová.
- Podrobnosti o soudních přezkoumáních zjišťovala Petra Benešová – stáhnout audio
Nové podmínky omezení jsou podle ní daleko striktnější
„Omezit člověka nebude možné jen proto, že má duševní poruchu. Je tam vždycky třeba zvážit, jestli je tam opravdu natolik závažná újma, aby se toto opatření použilo. A zároveň nejde využít žádného jiného restriktivnějšího a mírného opatření,“ dodává právnička.
Případy lidí s omezenou svéprávností musí co nejdříve projednat soudy. Mají na to tři roky, popisuje prezident Soudcovské unie Tomáš Lichovník. „Od 1. ledna budou muset soudy znovu přezkoumat všechna rozhodnutí, takže během tří let musí být u každého takto omezeného či zbaveného člověka znovu rozhodnuto a musí být přesně stanoveno, v jakém rozsahu je omezen ve své svéprávnosti,“ vysvětluje.
Posoudit desítky tisíc případů prý nebude snadné
„Vždy budeme potřebovat znalecký posudek a nebude jednoduché ani přesně formulovat výroky, jak je kdo omezen ve své svéprávnosti,“ dodává Lichovník.
Jak velký objem práce to pro soudce bude, ilustruje Tomáš Lichovník na okresním soudu ve Žďáru nad Sázavou. „Je tam asi čtyři sta osob, které jsou omezeny nebo částečně zbaveny způsobilosti k právním úkonům, nově tedy svéprávnosti. A má-li se rozhodnout o všech těchto osobách, tak je to trochu víc než práce pro jednoho soudce na jeden rok bez toho, že by dělal cokoliv jiného,“ popisuje.
- Rozhovor s panem Jaroslavem Červenkou, jednou z obětí, která byla soudem zbavena svéprávnosti, natočila Petra Benešová – stáhnout audio
Posuzování jednoho případu o svéprávnosti podle dosavadní praxe a statistik Ligy Lidských práv trval zhruba jeden a půl roku. Doba se ale v extrémních případech vyšplhala i na čtyři roky. Bude tedy záležet na tom, jak se soudy ke svéprávnosti postaví.
Na novou situaci se už připravují také ústavy a léčebny. Mezi nimi je i Psychiatrická nemocnice Bohnice, říká její právník Tomáš Němeček. „Od 1. ledna zřizujeme v nemocnici soudní místnost, do které budou klienti postupně převáděni, aby je soudce viděl a mohl efektivně posoudit. Počítá se, že jich bude nejspíš docela hodně,“ uvádí.
Můžou postižení volit?
Posilováním práv duševně nemocných lidí se intenzivně zabývají i další evropské státy. Mezi právníky je často diskutovaným tématem, zda by postižení měli mít také volební právo. „Skutečně na to, ani na evropské úrovni, nejsou úplně jasné názory. Protože na jednu stranu to zní samozřejmě správně, že by soudy měly minimalizovat zásahy do občanských a politických práv,“ říká Němeček. „Druhá část namítá, že pokud soud po zralé úvaze dospěl k názoru, že člověk není schopen si obstarávat svoje záležitosti s částkami vyššími než například 1500 korun měsíčně, tak potom je otázka, jestli má zároveň volit poslance,“ dodává.
I český Ústavní soud v minulosti tlačil na to, aby soudy zvlášť rozhodovaly například o politických právech duševně nemocných a odlišily je od práv majetkových.
Pátek, 3. ledna 2014Aktuality
Přinášíme první a zároveň pozitivní zprávu v tomto roce. Náš klient, s kterým policisté nelidsky zacházeli na policejní cele, dostal od státu zadostiučinění ve výši požadovaných 100.000 Kč a přes 5.000 Kč za utrpěnou škodu na zdraví. Muž uspěl se svou stížností na policejní brutalitu a následné nevyšetření jeho trestního oznámení u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku, který poprvé odsoudil Českou republiku za špatné zacházení ze strany policie.
Odškodnění muž obdržel na základě dohody o narovnání s Ministerstvem vnitra. Jedná se o jeden z mála případů, kdy se oběť nepřiměřeného a brutálního jednání policistů a následné nečinnosti státu domohla odškodnění. Klienta nejprve zastupovala Liga lidských práv, později jeho zastoupení převzal advokát David Netušil skrze Pro bono centrum.
Více informací o případu naleznete zde.
Úterý, 31. prosince 2013Aktuality
Do roku 2014 startujeme s novou organizační strukturou, která podle nás lépe odráží naši vizi svobodné, spravedlivé a angažované společnosti.
Rozhodnutí dlouholetého předsedy Ligy Davida Zahumenského odejít z čela organizace byl pro nás impulz k novému nastavení prostředí pro naši práci. Po celoročních debatách jsme se společně rozhodli šířeji uplatňovat „svobody v práci“ a dosavadní více hierarchizovanou strukturu vedení představovanou předsedou a oblastními řediteli jsme vyměnili za leadership. Ten tvoří 4 členové statutárního výboru, jejichž postavení není nadřazené, ale spíše podporující.
David Zahumenský bude s Ligou nadále spolupracovat externě prostřednictvím své advokátní kanceláře.
Čtvrtek, 19. prosince 2013Tiskové zprávy
Liga lidských práv reaguje na tendenční sdělení ministerstva ohledně vedení porodu porodní asistentkou v nemocnici a tzv. ambulantního porodu. Ministerstvo vydává obě možnosti za „novinky“ a „kompromis“, přitom jde o již dnes existující možnosti a práva žen, která jsou ovšem běžně v nemocnicích porušována.
„Ministerské novinky v porodnictví jsou zástěrkou, jak zakonzervovat či dokonce zhoršit současný nevyhovující stav, který odporuje jak doporučením Světové zdravotnické organizace, tak i svobodě a právům žen a dětí,“ kritizuje ministerstvo právnička Ligy lidských práv Zuzana Candigliota. Podle ní je ministerstvo ovládáno lékaři, kteří lobují za udržení svého mocenského postavení, finančních zájmů a za omezování pravomocí porodních asistentek.
K porodu s porodní asistentkou
Dosud žádný právní předpis nebránil vedení porodu porodní asistentkou, a to ani v nemocnici ani mimo ni. Naopak již při vstupu do Evropské unie jsme sladili naši úpravu s evropskou, která upravuje kompetenci porodních asistentek samostatně a bez dohledu a indikace lékaře vést spontánní porody, rozpoznat patologii či vyšetřit novorozence.
Především v moravských porodnicích je již po delší dobu běžnou praxí, že normální porod vede porodní asistentka, která přivolá lékaře v případě komplikací. Kromě toho má každá žena ze zákona o zdravotních službách právo odmítnout nabízenou péči nebo její část (např. odmítnout péči lékaře u porodu a trvat pouze na péči porodní asistentky). Stejně tak má žena právo si vzít do porodnice jako doprovod soukromou porodní asistentku, ke které má důvěru, nebo jinou zvolenou osobu.
Ministerstvo naopak nepřijatelně zavádí možnost porodu s porodní asistentkou, pouze pokud to schválí ošetřující porodník, který provede vstupní vyšetření. Zabraňuje tedy ženám, aby mohly rodit od počátku s porodní asistentkou, jak je to běžné v řadě zemí Západní Evropy.
Vnucuje jim bez jejich informovaného souhlasu podrobení se lékařské péči, která není nutná. Přitom podle Světové zdravotnické organizace (WHO) „jsou porodní asistentky nejvhodnějšími poskytovateli primární zdravotní péče při normálním porodu“ a přínos porodních asistentek je v tom, že „se snaží o uchování normality a zabránění nepotřebným intervencím“. WHO upozorňuje, že lékaři na rozdíl od porodních asistentek mají tendenci více zasahovat do porodu.
Shrnutí: Nyní má žena právo na porod jen s porodní asistentkou, což je běžná praxe v řadě nemocnic. Návrh ministerstva představuje „povinné“ vyšetření každé rodičky lékařem a patrně i podrobení se lékařské péči, pokud ji nebude chtít předat do péče porodní asistentky. Návrh je v rozporu s právem ženy na svobodný a informovaný souhlas a nemá oporu v zákoně.
Ambulantní porod
Ambulantní porod neboli odchod ženy s dítětem po porodu domů také není žádnou novinkou. Podle zákona mohou lékaři bránit propuštění dítěte pouze v případě jeho přímého ohrožení a při nutnosti neodkladné péče. To znamená, že u zdravého novorozence neexistuje zákonný důvod pro vynucování si jeho několikadenní hospitalizace. V současné době některé nemocnice ambulantní porod umožňují, ovšem velmi často se současným zastrašováním rodičů, hlášením na sociální odbor pro zanedbání péče nebo svévolným kladením si podmínek jako sdělení jména zvoleného pediatra. Některé nemocnice se ovšem matkám v odchodu snaží nezákonně bránit zcela s tím, že ambulantní porod „není možný“.
„Zavádění“ ambulantního porodu ministerstvem není projevem respektu k právům žen a dětí, ale reakcí na právě probíhající řízení před Evropským soudem pro lidská práva ve věci Hanzelkovi proti České republice (č. stížnosti 43643/10). Jde o případ, kdy bylo bezdůvodně a hrubým způsobem zasaženo do soukromí rodiny tím, že žena se zdravým dítětem byla přinucena vrátit se po svém předčasném odchodu do porodnice za asistence policie. Stěžovatelka paní Nolčová, dříve Hanzelková, má jasno, proč podala stížnost: „Rodiče mají mít svobodnou volbu, každému vyhovuje něco jiného. V České republice ale za rodiče chce někdo rozhodovat, kvůli penězům. Změna je nutná.“ Případ ve spolupráci s Ligou zastupuje advokátka Radka Korbelová Dohnalová.
Liga nový metodický návod pro předčasné propouštění novorozenců připomínkovala a upozornila na jeho zjevnou jednostrannost. Návod vypracovaný lékaři bez zapojení porodních asistentek trpí dvěma zásadními nedostatky. Jednak se snaží nepravdivě navozovat dojem, že nemocniční péče je bezpečnější a lepší pro dítě. Přitom podle WHO nezávisí kvalita poporodní péče na délce pobytu v nemocnici a u zdravé matky a zdravého dítěte je vhodnější péče v domácím prostředí.
Druhým problémem je chybějící poučení rodičů o zajištění návazné péče a jejich právu na hrazené návštěvy porodní asistentky i pediatra v domácnosti. Již nyní existuje možnost následné domácí péče, o které ovšem nejsou rodiče informováni a pro nemocnice je snadnější na ně vyvíjet nátlak, aby se matka s dítětem raději podrobila rutinní hospitalizaci. Není tedy pravda, jak tvrdí ministerstvo, že by se matka s dítětem při předčasném propuštění nacházely ve vakuu.
Shrnutí: Dřívějšímu odchodu matky se zdravým dítětem po porodu z nemocnice dnes žádná zákonná překážka nebrání. Nový metodický návod by byl přínosem, pokud by pravdivě informoval rodiče o výhodách i rizicích nemocniční i domácí péče a o všech možnostech navazující domácí péče včetně péče porodní asistentky, což by umožnilo svobodné a informované rozhodnutí rodičů.
Více informací poskytne:
Zuzana Candigliota
právnička Ligy lidských práv
tel.: 607 005 043
Čtvrtek, 19. prosince 2013Uzavřené případy
Když se Lukáš B. omylem předávkoval léky a dezorientovaný se pohyboval po ulicích, doufal, že převoz do nemocnice jeho stav zlepší. Místo toho musel trpět ponižující zacházení a nedobrovolné držení na psychiatrii mu doživotně poškodilo zdraví. Pochybení léčebny i státu uznal Evropský soud pro lidská práva, který odsoudil stav českých psychiatrických zařízení.
Lukáš B. jel v roce 2010 na dovolenou a zapomněl si v zavazadlovém prostoru předepsané léky, které měl pravidelně užívat. Po příjezdu si jich proto vzal větší množství, což ovlivnilo jeho motoriku a chování. Police ho našla v dezorientovaném stavu na ulici a odvezla ho do psychiatrické léčebny v Brně-Černovicích, kde byl nedobrovolně a bezdůvodně několik hodin přikurtován na lůžku.
Muž se neprojevoval agresivně, naopak vítal příchod policie i převoz do léčebny s domněním, že se dočká pomoci a se všemi tedy spolupracoval. Přesto zde musel snášet nadávky a a agresivní zacházení ze strany personálu. Přikurtování na lůžku mu navíc poranilo zápěstí, což má pro něj doživotní zdravotní následky.
Štrasburský soud: Odškodnění a reforma psychiatrické péče
Štrasburský soud uznal pochybení státu při prošetřování případu, protože státní orgány se stavěly k okolnostem hospitalizace neochotně a bez zájmu. Dále soud kritizoval běžnou praxi zaměstnanců léčebny, kteří používají přikurtování jako rutinní postup bez individuálního posouzení případu. „Podle soudu je nepřípustné používat omezovací prostředky jako formu trestu,“ řekl právník Ligy lidských práv Maroš Matiaško, který Lukáše B. zastupoval.
Podle Štrasburského soudu došlo v tomto případě k nelidskému a ponižujícímu zacházení a situaci v českých psychiatrických léčebnách je celkově neutěšená. Dochází zde velmi často k omezování lidských práv a důstojnosti člověka. Rozsudek přiznal muži odškodnění a zároveň důrazně apeloval na reformu psychiatrické péče v České republice.
České soudy: Léčebna se nemusí omlouvat
Lukáš B. se souběžně domáhal spravedlnosti také u českých soudů. Požadoval omluvu a finančního zadostiučinění ze strany psychiatrické léčebny kvůli špatnému zacházení a ublížení na zdraví. Po více než čtyřletém soudním sporu však Krajský soud v Brně odmítl vzít v potaz rozhodnutí ze Štrasburku a neuznal jakékoliv pochybení léčebny. Poškozený se tak nedočkal ani pouhé omluvy.
Podniknuté kroky:
- únor 2007 – Městský soud v Brně rozhodl o zákonnosti převzetí do léčebny.
- červenec 2007 – Bylo podáno odvolání proti rozhodnutí Městského soudu, trestní oznámení na personál zařízení pro ublížení na zdraví a žaloba pro zmatečnost. Odvolací řízení bylo následně zastaveno, trestní oznámení i žaloba pro zmatečnost byly zamítnuté. Odmítnuta byla také následná odvolání.
- duben 2008 – Byla podána stížnost k Ústavnímu soudu kvůli špatnému zacházení léčebny. Zároveň byla podána také stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku.
- prosinec 2008 – Byla podaná žaloba proti léčebně na ochranu osobnosti za zásah do důstojnosti. Poškozený požadoval omluvu a finanční zadostiučinění.
- duben 2011 – Evropský soud pro lidská práva navrhl mimosoudní vyrovnání ve výši 30 000 eur, které poškozený odmítl.
- říjen 2012 – Evropský soud pro lidská práva shledal porušení článku 3 a přiznal muži odškodnění ve výši 20 000 eur (anglické znění, český překlad).
- duben 2013 – Krajský soud v Brně odmítá žalobu proti léčebně v plné výši i přes rozhodnutí Štrasburského soudu. Poškozenému nepřiznal finanční zadostiučinění ani omluvu ze strany léčebny.
- červenec 2013 – Bylo podáno odvolání proti tomuto rozhodnutí. Poškozený následně zaslal léčebně návrh na mimosoudní vyrovnání. Léčebna tento návrh odmítla.
- prosinec 2013 – Vrchní soud v Olomouci zrušil rozhodnutí Krajského soudu a celou věc vrátil k opětovnému projednání.
Případ je uzavřen. Soud přiznal muži odškodnění 20 000 eur.
Tiskové zprávy k případu:
Čtvrtek, 12. prosince 2013Zprávy z médií
Policisté, kteří před dvěma roky zasahovali na Šumavě u Ptačího potoka proti aktivistům bránícím těžbě dřeva, nepostupovali podle zákona. K takovému závěru dospěl ve středu senát plzeňského krajského soudu. Soudci vyhověli žalobě, kterou na policii podal ekolog z Brna Mojmír Vlašín. Verdikt není pravomocný. (Pokračování textu…)
Čtvrtek, 12. prosince 2013Tiskové zprávy
Úkolem policie při blokádě v Národním parku Šumava před dvěma lety bylo nejprve posoudit zákonnost těžby. Pokud nezjistila, že kácení bylo v souladu se zákonem, měla poskytnout účastníkům blokády ochranu a zastavit jejich ohrožování a nikoliv proti nim zasahovat. K takovému závěru včera dospěl Krajský soud v Plzni, který dal za pravdu žalobci, přírodovědci Mojmíru Vlašínovi.
Podle soudce měla policie vyhodnotit při respektování uvedeného principu, že šlo o shromáždění. V případě, že pak docházelo k ohrožení života a zdraví účastníků, měla posoudit, zda to, co narušuje jejich bezpečí, je zákonnou činností. Soudce naznačil, že nebylo nic složitého zjistit, že kácení nebylo řádně povoleno – stačilo nahlédnout do příslušného zákona.
„Policie selhala v tom, že opakovaná upozornění účastníků blokády na nezákonnost těžby i jejich trestní oznámení ignorovala a chránila nezákonnou těžbu,“ uvádí k případu právnička Ligy lidských práv Zuzana Candigliota, která žalobce na jednání zastupovala. Ministerstvo životního prostředí následně uložilo Správě Národního parku za škodlivé zásahy a zakázané činnosti v parku pokutu ve výši 250.000 Kč.
Poučení pro policii
Předseda senátu Alexandr Krysl své ústní odůvodnění rozsudku postavil na judikatuře Evropského soudu pro lidská práva, která vychází z principu bezformálnosti shromáždění. To znamená, že pro posouzení, zda šlo o shromáždění, není důležitá forma, ale její smysl a časová a místní souvislost. V tomto případě forma shromáždění právě časově i místně reagovala na těžbu.
„Při zásazích proti pokojné demonstraci mě policisté zklamali svoji neprofesionalitou. Přesto, že jsem je opakovaně do protokolu upozorňoval, že kácení je ilegální, nebrali na to ohled. To, že se policisté neumí za svoji chybu omluvit, svědčí o tom, že nic nepochopili,“ řekl k rozsudku žalobce Mojmír Vlašín.
Soudce uvedl, že rozsudek je i poučením pro policii, jak se chovat v podobné situaci příště, neboť v této oblasti zatím není dost české judikatury. Policie nejspíš proti rozsudku podá kasační stížnost, takže jej bude znovu přezkoumávat Nejvyšší správní soud. Soud vyhotoví písemný rozsudek do měsíce a jeho doručením účastníkům nabude právní moci.
Bližší informace poskytnou:
Zuzana Candigliota, právnička Ligy lidských práv a zástupkyně žalobce, tel. 607 005 043
Mojmír Vlašín, žalobce, tel. 602 404 285
Vratislav Vozník, mluvčí blokády, tel: 732719699
Jak si počínat v kontaktu s policistou a strážníkem – praktický manuál Ligy lidských práv určený široké veřejnosti. Obsahuje řadu užitečných informací o právech občanů a povinnostech policie. Manuál je k dispozici ke stažení zde.
Tématu lidských práv a policie se věnujeme také v EXTRA Ligových novinách a na webu ferovapolicie.cz.
Úterý, 10. prosince 2013Aktuality
Ke konci roku 2013 jsme vydali stínovou výroční zprávu Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS), v níž kritizujeme její už více než roční působení. Do konce roku plánujeme zpracovat také systémové doporučení, obsahující návrh konkrétních změn.
Ve spolupráci s Ústavně-právním výborem jsme v Senátu uspořádali kulatý stůl na téma (ne)vyšetřování trestných činů policistů. Mezi účastníky setkání, které zaštítila senátorka Eliška Wagnerová, byli politici, policisté, státní zástupci, ale také současný ředitel GIBSu Bílek. Podívejte se na fotografie z kulatého stolu a tiskovou zprávu Senátu.
O kulatém stolu informovala i média – podívejte se na živý přenos do studia ČT 24.
Čtvrtek, 5. prosince 2013Aktuality
Marek Zemský z našeho týmu Férová škola bude hostem debaty navazující na promítání filmu Všichni spolu (Berg Fidel) – jednoho z nejlepších snímků letošního festivalu dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět. Přijďte se přesvědčit o tom, že školství může fungovat i jinak, než jsme na něj byli doposud zvyklí – že děti se mohou vzdělávat všichni spolu.
9. prosince 2013 od 19:00 v Centru Syřiště / Na Zemi – Kounicova 42, Brno
(podrobnosti zde)
