Úterý, 22. ledna 2013Zprávy z médií
Zpráva vyšla 21. ledna 2013 na serveru maminka.cz. Autorkou je Zuzana Labudová.
Doby, kdy se za těhotnou ženou zaklaply dveře porodnice a staly se pro její blízké nedobytnými, jsou již naštěstí pryč. Koho vezmete na porodní sál s sebou?
Možností je hned několik. Záleží přitom především na povaze a rozpoložení těhotné ženy. Některé mají velký strach z toho, že by na porod byly úplně samy, bez jakékoli blízké osoby, nebo se bojí, aby na ně personál porodnice nebyl nepříjemný, pokud třeba nebudou porodní bolesti zvládat úplně nejlépe. Jiným by naopak přítomnost někoho blízkého byla nepříjemná, nechtějí, aby je jejich milovaný partner viděl v průběhu procesu, o němž třeba zatím mají jen mlhavé představy. Dalším ženám plně vyhovuje svěřit se do rukou odborníků a nikoho dalšího k porození potomka nepotřebují.
Záleží tedy na vás, do kterého okruhu patříte. Každopádně je to váš velký den, a proto ho zkuste zorganizovat tak, aby vám bylo psychicky dobře. Důležité je také si rozmyslet, co od doprovodu očekáváte. Jestliže si chcete narození dítěte užít jako intimní záležitost vaší právě vznikající rodinky, pravděpodobně budete prostě chtít být se svým mužem.
Pokud máte obavy z přístupu personálu, například z toho, že vás zahrne latinskými výrazy a bude žádat, abyste se urychleně rozhodla, co dál, asi vsadíte na porodní asistentku. Ta vám pak vše vysvětlí a zřejmě vám také vydobude čas a prostor pro rozhodování.
Možnost první: porodní asistentka
Porodní asistentka vám na rozdíl od všech ostatních lidí, které si můžete k porodu pozvat, může poskytovat i zdravotnické služby. Mnoho žen učinilo vynikající zkušenost s porodní asistentkou, s níž se spojily na začátku těhotenství, prošly s ní celou graviditou a na jejím vrcholu ji přizvaly k porodu. V tomto případě vzniká mezi nastávající maminkou a asistentkou bližší vztah, znají se navzájem, vyhovují si, protože jinak by nespolupracovaly, mají k sobě důvěru. Všechny tyto výhody většinou ústí v psychickou pohodu rodící ženy, a ta je – jak známo – jednou z hlavních podmínek úspěšného a rychlého porodu. V mnoha případech se pak stává, že žena přijde se svou porodní asistentkou k porodu a porodí výhradně za její asistence, takže místní personál jen přihlíží. Takový ideální scénář si ovšem můžete malovat pouze tehdy, pokud máte fyziologické, tedy normálně probíhající těhotenství. Velmi bojácným maminkám je nabízena také možnost pozvat k porodu vybraného lékaře.
Ti dříve dostávali obálku pokoutně do kapsy, nyní je možnost zaplatit za přítomnost konkrétního doktora legální, přesto ji nabízí jen několik nemocnic a zatím se oficiálně příliš neujala. Obvyklá „sazba“ za dohodnutého lékaře u porodu je 5000-15 000 korun.
Možnost druhá: partner či kamarádka
Pro ženy, které pokládají narození dítěte za záležitost obou rodičů, je volba jednoduchá: požádají svého partnera. Dobře si ale rozmyslete, jakým způsobem tuto možnost svému muži navrhnete. Pro vás to může být samozřejmé, on by ale mohl mít pocit, že je tlačen někam, kam se mu vůbec nechce. A pokud se na to skutečně necítí, bude lepší, když pozvete někoho, kdo vás doprovodí rád. Může to být třeba maminka nebo dobrá kamarádka, které možná v budoucnu budete moci její službu oplatit. Jestliže je naopak váš partner na porod natěšený, vezměte ho už na předporodní kurz a mluvte s ním o tom, jak porod probíhá a co od jeho přítomnosti očekáváte. Oba přitom musíte být připraveni na to, že v průběhu porodu se vaše pocity mohou měnit, takže přestože vás manžel celé těhotenství s úspěchem a láskou masíroval, u porodu možná nebudete chtít, aby na vás vůbec sahal. V případě své účasti by měl mít muž také právo hovořit do výběru porodnice a celkově by se měl stát „členem týmu“, který se k záležitostem těhotenství a porodu může vždy vyjádřit. Pro mnoho mužů je velkou motivací, že zřejmě budou první z rodiny, kdo miminko uvidí, vyfotí či natočí, nebo si je pochová.
A kdyby se váš potomek narodil s nějakým zdravotním problémem, může ho tatínek doprovázet k případným vyšetřením či zákrokům, takže nezůstane bez rodičů. V tomto případě je jeho blízkost navíc zárukou, že se dítě dostane k matce, jakmile to bude možné.
Možnost třetí: dula
Dula je osoba, která se při porodu plně soustředí na vnitřní život ženy a snaží se jí pomoci maximální emocionální a psychickou podporou. Duly neposkytují zdravotní služby, zato mohou být vaším prostředníkem při jednání s lékaři nebo porodními asistentkami, dokážou vám pomoci při hledání úlevových poloh a dalších nefarmakologických metod tlumení bolesti, řada dul má kurz masáží a aromaterapie a neocenitelnou se může stát také možnost probrat s jinou ženou porod zevrubně, až se z narození dítěte trochu vzpamatujete. Některé věci rodící žena vůbec nevnímá, jiné ji trápí, ač nebyly vůbec důležité – dula vám v těchto situacích může pomoci vyrovnat se s porodním zážitkem.
Proč se za to platí?
Ve většině českých porodnic se za přítomnost blízké osoby u porodu stále vybírají poplatky. Jejich výše se různí, většinou jde o několik stovek. Různý je také přístup porodnic. V pražském Motole například připouštějí přítomnost jediného člověka, jehož jméno musí rodička písemně schválit, je mu přesně předepsáno, co a jak má dělat, předem je informován, že nesmí do ničeho zasahovat, a to vše za 700 korun. V Podolí dokonce žádají 1500 korun.
Ve Fakultní nemocnici Brno zaplatí návštěvník 400 korun, ale nemusí se nikde objednávat ani hlásit, protože porodnice považuje doprovod k porodu za běžnou záležitost a prostě ho předpokládá.
Nejdále jsou v trutnovské nemocnici, kde doprovod u porodu vítají a nechtějí za něj ani korunu. Platbu ve výši 510 korun letos zrušila také nemocnice v Havířově. Liga lidských práv označila platby za přítomnost otce u porodu za nehoráznost. Unie českých porodních asistentek se přidala s tím, že přítomnost blízkých osob u porodu může prokazatelně ovlivnit snížení rizikových událostí, jako je nutnost použití bolest tlumících léků nebo i provedení císařského řezu. Proto by měl být podle Unie porodních asistentek doprovod k porodu podporován, nikoli zpoplatňován či omezován. Situaci už začal řešit i ministr zdravotnictví Leoš Heger. Podle něj by od ledna náklady, které nemocnice s přítomností otců u porodu mají, měly pokrýt platby od zdravotních pojišťoven. Jde například o sterilní oblečení a obuv, které personál porodních sálů novopečeným tatínkům půjčuje. Ministr prohlásil, že přítomnost otce u porodu je již standardní záležitostí, takže by měla být do nového sazebníku výkonů zakalkulována. Pokud zakalkulována bude, nebude možné za ni vybírat peníze od rodičů.
Kde hledat doprovod
Chcete-li jít k porodu s porodní asistentkou, s níž se během těhotenství dobře poznáte, najděte si ji na stránkách Unie porodních asistentek www.unipa.cz, kde je seznam porodních asistentek, které tuto službu poskytují. Dáte-li přednost dule, podívejte se na stránky občanského sdružení České duly www.mojedula.cz, kde rovněž najdete seznam dul v jednotlivých krajích.
Čtvrtek, 17. ledna 2013Aktuality
Rádi bychom vás upozornili na jednání odvolacího soudu v případu manželů Ľubových, který dlouhodobě sledujeme pro možný případ zneužití trestného činu pomluvy.
Pár v roce 2007 poukázal na možné fyzické týrání dětí v dětském domově v Novém Jičíně, nakonec ale čelil obvinění z pomluvy jeho ředitele. Okresní soud nejprve manžele skutečně odsoudil k pětiměsíční podmínce, odvolací soud ale našel v rozsudku vážné chyby a případ vrátil. V červenci 2012 vyhlásil okresní soud osvobozující rozsudek, státní zástupce a poškozený se ale odvolali.
úterý 22. 1. 2013 v 8:00 – Krajský soud v Ostravě, budova A, 3. poschodí, č. dveří 309
Bližší informace k případu poskytne Zuzana Candigliota, právnička Ligy lidských práv, e-mail: zcandigliota@llp.cz, tel.: 777 893 871
Příběh manželů Ľubových je nominovaný do projektu Hrdinou může být každý, jehož cílem je najít v Česku 101 příběhů lidí, kteří se dokázali postavit bezpráví. Více informací najdete zde – http://www.hrdinou.cz/101-hrdinu/manzele-lubovi-26
Podle Ligy lidských práv by pomluva neměla být vůbec trestným činem – její trestání je snadno zneužitelné k zastrašování kritiků či oznamovatelů nekalých praktik. Každý má samozřejmě právo bránit svou čest v případě křivého nařčení – oběť má v tomto případě k dispozici žalobu na ochranu osobnosti.
Úterý, 8. ledna 2013Tiskové zprávy
Krajský soud v Brně už podruhé vydal verdikt ve prospěch ženy a dítěte, které byly v roce 2010 brněnskou zdravotnickou záchrannou službou nuceně transportovány po domácím porodu do nemocnice. Téměř 60stránkový precizně odůvodněný rozsudek nepřímo poukazuje na skutečnost, že ve zdravotnickém systému zcela chybí zajištění profesionální komunitní péče o ženy a děti při domácích porodech. Podle Ligy lidských práv tak stát systematicky porušuje jejich právo na zdraví a dostupnou zdravotní péči.
Ženy nemají k porodu doma koho zavolat, kromě záchranky
Jak soud konstatoval, podle platných právních předpisů jsou lékaři i nelékařští zdravotníci záchranné služby kompetentní k asistenci u překotného porodu i k prvnímu ošetření novorozence (odst. 40 rozsudku). „Na druhou stranu tento druh péče není jejich specializací a žena i dítě by při normálním spontánním porodu v domácím prostředí měly mít přístup k péči specializovaného odborníka – porodní asistentky,“ řekla právnička Ligy lidských práv Zuzana Candigliota.
Pokud by náš systém zdravotní péče fungoval jako v západních zemích, žena z projednávaného soudního případu nemusela volat po domácím porodu záchrannou službu, ale měla by možnost si přivolat přímo porodní asistentku a až následně zajistit péči pediatrem. Porodní asistentka je podle právních předpisů způsobilá ošetřit a vyšetřit rodičku i novorozence. Vyšetření pediatrem není neodkladné a je možné je odložit na následující den. Při soudním jednání znalec uvedl, že i v českých porodnicích pediatr běžně provádí první vyšetření dítěte do 12 hodin po porodu (odst. 131 rozsudku), do té doby tak péči zajišťují sestry.
Systému komunitní péče porodních asistentek v současné době brání pojišťovny, krajské úřady i Ministerstvo zdravotnictví
Přestože existuje výkon hrazený ze zdravotního pojištění – návštěva porodní asistentky v šestinedělí, pojišťovny je často nemají nasmlouvané anebo činí obstrukce, aby tato služba nebyla dostupná. Krajské úřady zase protiprávně vyhrožují sankcemi porodním asistentkám, pokud budou pomáhat u domácích porodů, i když mají oprávnění k poskytování péče v domácím prostředí. Ministerstvo, které je zodpovědné za celkovou koncepci českého zdravotnictví, nečiní žádné konkrétní kroky k dostupnosti komunitní zdravotní péče u porodů.
Jednání záchranářů bylo vedeno přetrvávajícím paternalismem
I po doplněném dokazování dospěl soud prvního stupně po navrácení věci odvolacím soudem opětovně k závěru, že k převozu dítěte záchrannou službou proti vůli rodičů nebyl právní důvod. Zpracovaný znalecký posudek z oboru neonatologie prokázal, že dítě bylo před převozem zdravé a dobře poporodně adaptované a možnost vykrvácení dítěte přes pupečník byla prakticky nulová (odst. 34 a 56 rozsudku). Soud naznačil, že důvodem autoritativního postupu posádky záchranné služby bylo obecně nízké právní povědomí zdravotníků a jejich přetrvávající paternalistický postoj vůči pacientům. Takový přístup je však již dlouho překonaný koncepcemi moderního medicínského práva, vycházejícího z respektu k člověku jako osobnosti s právy (odst. 103-105 rozsudku).
Případ stále ještě není u konce – žalovaná záchranná služba se odvolala, takže se nemusí omlouvat, ani vyplatit finanční satisfakci, jak jí bylo v rozsudku uloženo. Musela by tak učinit teprve poté, co by Vrchní soud v Olomouci rozhodnutí potvrdil. Odvolací soud ale také může rozhodnutí zrušit nebo změnit.
Popis případu a rozhodnutí soudů naleznete zde.
Bližší informace poskytne:
Zuzana Candigliota
právnička Ligy lidských práv
email: zcandigliota@llp.cz
tel.: 777 893 871
Analýza právní úpravy komunitní péče porodních asistentek ve vybraných evropských státech
Pondělí, 17. prosince 2012Tiskové zprávy
Liga lidských práv vyhlásila vítěze studentských soutěží Lidskoprávní diplomka a Lidskoprávní Moot Court. Lidskoprávní diplomkou roku 2012 se stala práce Tomasze Heczka, který se zabýval omezováním svobody projevu na internetu z důvodu ochrany autorských práv. V celostátním finále Lidskoprávního Moot Courtu pak uspěla dvojice budoucích právniček z Masarykovy univerzity Zuzana Kameníková a Tereza Doležalová.
Lidskoprávní diplomka
Stejně jako loni převzala záštitu nad soutěží o nejlepší závěrečnou studentskou práci věnovanou problematice lidských práv emeritní místopředsedkyně Ústavního soudu a senátorka Eliška Wagnerová, která se slavnostního vyhlášení osobně zúčastnila. Z osmnácti přihlášených prací z oborů práva, sociálních i přírodních věd byla oceněna trojice autorů. Cenu za první místo převzal Tomasz Heczko za práci „Omezení svobody projevu na Internetu z důvodu ochrany autorských práv“. Jako druhý se umístil Michal Hájek s prací „Lidskoprávní dopady medializace trestních případů“. A oceněna byla také práce Anny Smutné s názvem „Princip non-refoulement v mezinárodním právu a právu Evropské unie: srovnání“. Klíčovými kritérii, jimž hodnocení podléhalo, byly především inovativní přístup a praktický přesah práce.
Moot Court – simulovaný soudní proces
Další z akcí podporující vysokoškolské studenty byla soutěž týmů v simulovaném soudním řízení řešící možný zásah do lidských práv. Studenti od listopadu letošního roku měřili síly v obhajobě i obžalobě případu matky, která se domáhala práva na výchovu svého dítěte umístěného do ústavu. Do soutěže se zapojilo 29 týmů právnických fakult z Brna, Olomouce, Plzně a Prahy, přičemž do finálového kola měla každá z fakult možnost nominovat dvojici svých nejlepších týmů.
Samotné finále probíhalo na Nejvyšším správním soudě v Brně. Soudcovskému senátu předsedala soudkyně NSS Kateřina Šimáčková, kterou doplnili advokáti Lucie Atkins a David Zahumenský. Na soudce nejvíce zapůsobil výkon dvojice budoucích právniček z Masarykovy univerzity Zuzany Kameníkové a Terezy Doležalové. V kategorii nejlepšího písemného podání uspěl naopak tým studentek z Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci ve složení Patrícia Poláčková, Andrea Bartošová, Romana Skácelová a Andrea Kneiflová. Ocenění za nejlepší řečnický výkon si odnesla Šárka Ošťádalová z Univerzity Karlovy v Praze.
Bližší informace poskytnou:
Kateřina Mášová, koordinátorka soutěže Lidskoprávní diplomka
e-mail: kmasova@llp.cz, tel.: 545 210 446
Marek Zemský, koordinátor soutěže Lidskoprávní Moot Court
e-mail: mzemsky@llp.cz, tel.: 545 210 446
Úterý, 11. prosince 2012Tiskové zprávy
Česká vláda uzavřela mimosoudní odškodnění se ženou, která si u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku stěžovala na nezákonnou sterilizaci. Součástí dohody je kromě odškodnění 10.000 eur také přiznání pochybení. Liga lidských práv vyzývá vládu, aby se ke kontroverzní historii nezákonných sterilizací v českých zemích postavila čelem a odškodnila i ženy, které se kvůli promlčecím lhůtám již na české soudy obrátit nemohou.
Nedobrovolně sterilizovaných žen jsou v Česku minimálně stovky. Za sterilizace se již v roce 2009 oficiálně omluvila vláda Jana Fischera. „My chceme, aby v tomto směru pokračovala i současná vláda a všechny ženy odškodnila. Vytvoření odškodňovacího mechanismu doporučila už v únoru letošního roku Rada vlády pro lidská práva. Vláda by jej měla schválit co nejdříve, aby se další oběti nemusely obracet na štrasburský soud,“ řekla právnička Ligy lidských práv Kateřina Červená.
Bližší informace poskytne:
Kateřina Červená, právnička Ligy lidských práv, e-mail: kcervena@llp.cz, tel.: 777 701 621
Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, který mimosoudní vyrovnání schválil, najdete zde.
Podnět Rady vlády pro lidská práva z února 2012 je k dispozici zde.
Pondělí, 10. prosince 2012Aktuality
Čtvrtek, 29. listopadu 2012Uzavřené případy
Milana S. zbavil soud dvakrát způsobilosti k právním úkonům na základě chybného znaleckého posudku a zcela bez jeho vědomí. Nedobrovolná hospitalizace mu navíc doživotně poškodila zdraví. Spravedlnosti se domohl až u Evropského soudu pro lidská práva, který mu přiznal odškodnění za porušení jeho práv a osobní svobody.
Návrh na zbavení způsobilosti k právním úkonům podalo město Brno, pan Milan však nebyl k soudu nepředvolán a ani ho nikdo neinformoval o výsledném rozhodnutí. Také vypracování zdravotního posudku proběhlo bez osobního setkání a posouzení jeho skutečného stavu. „Nic jsem nevěděl, ničemu jsem nebyl přítomen, nic jsem ani nemohl ovlivnit, oni mne naprosto pominuli,“ vzpomíná Milan S., který se o rozhodnutí dozvěděl náhodou od svých známých.
Nedobrovolný pobyt na psychiatrii s doživotními následky
Člověk bez způsobilosti k právním úkonům se nemůže rozhodovat sám za sebe, ale rozhoduje za něj opatrovník, kterým bylo v tomto případě město Brno, tedy úředníci magistrátu. Pan Milan podal proti rozhodnutí odvolání ke Krajskému soudu v Brně, který mu dal za pravdu. Mezitím však došlo k jeho nedobrovolné hospitalizaci v psychiatrické léčebně v Brně-Černovicích. Souhlas s hospitalizací podalo město, které bylo v té době stále jeho opatrovníkem.
Během nedobrovolného držení v psychiatrické léčebně dostával Milan S. pravidelně psychofarmaka. Když medikaci odmítl, podávali mu ji pracovníci zařízení intravenózně, což vedlo k nevratnému poškození zraku a sluchu. Pan Milan musel následně podstoupit trojnásobný chirurgický zákrok a zdravotní následky si nese dodnes.
Opatrovník nemůže rozhodovat o hospitalizaci
Podle Evropského soudu pro lidská práva došlo k porušení jeho základních práv. Štrasburský soud uvedl, že pochybením bylo už vypracování posudku bez seznámení se se zdravotním stavem pana Milana S., který navíc nebyl o rozhodnutí informován. Nedobrovolná hospitalizace na psychiatrii pak porušila jeho právo na osobní svobodu.
„Z rozhodnutí Štrasburského soudu plyne, že opatrovník nemůže automaticky rozhodovat o hospitalizaci člověka zbaveného způsobilosti. V případě, že s hospitalizací nesouhlasí, musí o zákonnosti zásahu do osobní svobody rozhodnout soud,“ dodal právník Ligy lidských práv Maroš Matiaško, který Milana S. zastupoval. Soud přiznal muži náhradu ve výši 20 000 eur jako odškodnění za psychickou újmu a doživotní zdravotní následky.
Tiskové zprávy k případu:
Případ je uzavřen. Soud přiznal muži odškodnění 20 000 eur.
Čtvrtek, 22. listopadu 2012Tiskové zprávy
Evropský soud pro lidská práva dnes uznal stížnost Milana Sýkory, kterého v roce 2001 soud bez jeho vědomí zbavil způsobilosti k právním úkonům. Návrh podalo město Brno, které se také stalo jeho opatrovníkem. Později byl pan Sýkora pouze na základě rozhodnutí opatrovníka nedobrovolně hospitalizován v léčebně v Brně-Černovicích. Za porušení jeho práva na osobní svobodu mu Česko musí zaplatit odškodnění 20.000 eur.
Na soudní řízení o zbavení způsobilosti nebyl pan Sýkora vůbec předvolán a nebylo mu ani doručeno rozhodnutí. Jakmile se o tom dozvěděl, podal odvolání ke Krajskému soudu v Brně, a ten mu dal za pravdu. V dalším řízení se ale celá situace zopakovala – opět nebyl předvolán, znalecký posudek vypracovala psychiatrička pouze na základě staré zdravotnické dokumentace a rozsudek mu opět nebyl doručen.
„Štrasburský soud uvedl, že soud se měl osobně seznámit se zdravotním stavem a situací pana Sýkory, což ostatně vyžaduje i nový Občanský zákoník. V řízení o způsobilosti by měl být navíc každý člověk zastoupený efektivně a ne pouze formálně. To znamená, že by se s ním měl zástupce osobně sejít. Konečné rozhodnutí soudu o způsobilosti mu mělo být doručeno,“ řekl právní zástupce pana Sýkory Maroš Matiaško, právník Ligy lidských práv a Centra advokacie duševně postižených (MDAC).
O tom, že není svéprávný, se pan Sýkora dozvěděl až v léčebně Brně-Černovicích, kde byl hospitalizován proti své vůli pouze na základě souhlasu opatrovníka – města Brna. „Z rozhodnutí Štrasburského soudu plyne, že opatrovník nemůže automaticky rozhodovat o hospitalizaci člověka zbaveného způsobilosti. V případě, že s hospitalizací nesouhlasí, musí o zákonnosti zásahu do osobní svobody rozhodnout soud,“ dodal Matiaško.
Bližší informace poskytneme po podrobném seznámení se s rozsudkem na předem ohlášené tiskové konferenci dnes v 14:30 v sídle Veřejného ochránce práv na Údolní 39 v Brně.
Po skončení konference v cca 15:30 hodin poskytnou bližší informace:
Maroš Matiaško
právník Ligy lidských práv a MDAC
tel: 734 158 282
Rozhodnutí soudu naleznete zde.
Středa, 21. listopadu 2012Aktuality
Jak se právní cestou bránit policejní šikaně a násilí? Zjistíte na interaktivním workshopu Zuzany Candiglioty a Petra Hansliana z Ligy lidských práv – příští úterý v Praze.
Úterý, 20. listopadu 2012Zprávy z médií
Článek vyšel v Lidových novinách dne 20.11.2012, autorkou textu je Barbora Říhová.
Policie může vyslýchat děti bez rodičů či advokáta, jen za dohledu sociální pracovnice * Chystá se ústavní stížnost
Policie si pro třináctiletého hocha přijela domů. Podezřívala ho, že kradl. Rodiče nebyli doma. Muži zákona chlapce odvezli na služebnu, matce zavolali cestou.
Chlapcův věk hraje v celém příběhu důležitou roli: kdyby mu bylo o dva roky více, musel by s ním být na služebně i obhájce. Takhle ho policie vyslýchala jen za přítomnosti sociální pracovnice. Dlužno poznamenat, že mu nehrozil za případnou krádež tak přísný postih, jako kdyby mu bylo patnáct a více.
Liga lidských práv, na niž se obrátila se stížností chlapcova matka, považuje každopádně postup policistů za diskriminační. Chystá ústavní stížnost, jíž chce docílit změny zákona, aby se i dětem pod 15 let hned přiděloval obhájce.
„Chceme, aby dítě při zjišťování, zda spáchalo nějaký čin, mělo stejná práva jako mladiství a dospělí v trestním řízení,“ vysvětlila LN právnička ligy Anna Hofschneiderová.
Kdyby se stížností uspěli, museli by zákonodárci zákon přepsat a je možné, že by se tak na stůl opět dostal i návrh na snížení věku trestní odpovědnosti. „Jsem stoupencem snížení hranice na 14 let a u násilných činů třeba i na 13,“ řekl LN Jeroným Tejc (ČSSD), člen ústavněprávního výboru.
Nyní je praxe taková, že chce-li policie dítě vyslechnout, musí s ním být sociální pracovnice, někdy policie může, ale nemusí přizvat i rodiče. Výslechu se sice může účastnit i advokát, ale jen v případě, že si ho rodiče dítěte sami přivedou a zaplatí. Naopak mladistvému je advokát přidělen hned a placen je státem.
Dítě dostane advokáta až v okamžiku, když případ skončí u soudu pro mládež. „To ale může být trochu pozdě,“ souhlasí předsedkyně Českého helsinského výboru Anna Šabatová. Především proto, že u soudu pro mládež se už příliš neřeší vina či nevina dítěte a vychází se hlavně z policejního spisu.
Soud se pak zabývá hlavně tím, zda by neměl dítě poslat do výchovného ústavu, zařadit ho do terapeutického programu nebo mu třeba zakázat navštěvovat nějaké podniky.
Hlavním motivem ústavní stížnosti je právě zmíněný případ třináctiletého (dnes již čtrnáctiletého) chlapce z Královéhradeckého kraje. Podle Ligy lidských práv policie v jeho případě pochybila hned několikrát. „Když dítě vraceli mamince, policista přiznal, že kluk nechtěl mluvit,“ popisuje právnička Anna Hofschneiderová. „Pokud to tak bylo, měli ho okamžitě zavézt domů, protože měl právo nevypovídat,“ podotýká.
V ten moment měla zakročit sociální pracovnice. Ta ale údajně neudělala nic. „Advokát je jediný schopen dohlédnout, aby se vše dělo podle zákona. Sociální pracovnice nejsou odbornice na trestní právo,“ říká Jiří Císař z České advokátní komory.
Dítě nemá nárok na obhájce
Další chyby se policie podle ligy dopustila druhý den, když se rozhodla chlapce vyslechnout ještě jednou, tentokrát ale z pozice svědka. Policie totiž podezřívala z krádeží kromě něho ještě tři další pachatele, kterým už bylo víc než 18 let. „Nelze ho jednou vyslýchat jako podezřelého a podruhé jako svědka, protože je pak nucen svědčit sám proti sobě. Navíc policie tento protokol používá v řízení proti samotnému chlapci,“ uvádí Hofschneiderová.
Dodává, že chlapec si ze zkušenosti na policii odnesl trauma. „Když musí někam jít kvůli vyšetřování – byl třeba u znalce, který zkoumal jeho věrohodnost –, má strach, že se nevrátí domů,“ popisuje právnička.
Ministerstvo spravedlnosti argumentuje tím, že dítě sice nedostane advokáta hned, ale také mu nehrozí vězení. „Z právního hlediska dítě pod 15 let věku nemůže spáchat trestný čin, neboť není trestně odpovědné,“ uvedla mluvčí ministerstva spravedlnosti Petra Hrubá. Navíc kdyby měly nárok na právníka i děti, znamenalo by to pro stát vyšší výdaje.
Právníci mají ale na věc jiný názor. „Všeobecně mají děti méně práv a menší ochranu než dospělí. Dostávají se do naprosto katastrofálních podmínek,“ souhlasí známá advokátka Klára Samková.
Podobně mluví i Jiří Císař z České advokátní komory. „Je to věc, které nebyla nikdy věnována adekvátní pozornost. Pokud má nárok na právní pomoc osoba starší patnácti i osmnácti let, tak lze předpokládat, že zákonná hranice patnácti let, která zakládá trestní odpovědnost, je odůvodňována rozumovou vyspělostí,“ vysvětluje.
Rozumově nejvyspělejší jsou dospělí, o něco méně pak mladiství. „A ten ještě mladší bude tedy tu právní pomoc potřebovat nejvíc, protože je na tom nejhůř,“ zdůrazňuje Císař.
