Pondělí, 16. března 2015Aktuality
Liga lidských práv vyhlásila vítěze studentských soutěží Lidskoprávní diplomka a Lidskoprávní Moot Court. Nejlepší prací ročníku 2014/2015 je bakalářská práce Kristýny Maradové o paliativní a hospicové péči. V celostátním finále simulovaného soudního sporu o odškodnění za zdravotní následky po očkování uspěl tým studentů brněnské právnické fakulty ve složení Iva Hauptfleischová, Jana Nováková, Daniel Sapák a Lenka Vavrušová. Ceny všem vítězům předala ústavní soudkyně Kateřina Šimáčková.
Rekordní počet 55 týmů ze tří právnických fakult (Brno, Olomouc, Praha) od loňského listopadu měřil síly v obhajobě i obžalobě případu půlročního chlapce, u něhož se krátce po povinném očkování objevila epilepsie a rodina požadovala po státu odškodnění za vedlejší účinky. Do závěrečného kola měla každá z fakult možnost nominovat dvojici svých nejlepších týmů.
Ve finále, které se konalo v pátek 13. března na Ústavním soudě v Brně se utkaly čtveřice studentů z Prahy (Adéla Jarošová, Lia Junová, Jana Staňková a Klára Strejcová) a Brna (Iva Hauptfleischová, Jana Nováková, Daniel Sapák a Lenka Vavrušová). Porotu složenou ze soudců Kateřiny Šimáčkové, Vojtěcha Šimíčka (oba z Ústavního soudu) a Pavla Simona (Nejvyšší soud), které doplnila advokátka Zuzana Candigliota, která spolupracuje s Ligou lidských práv, nakonec zaujaly argumenty a vedení případu v podání brněnského týmu. Stříbrný tým z Prahy si navíc odnesl ocenění za nejlepší písemné podání a titul nejlepší mluvčí si rozdělily brněnské studentky Iva Hauptfleischová a Jana Nováková.
Stejně jako v minulých letech převzala záštitu nad soutěží o nejlepší závěrečnou studentskou práci věnovanou problematice lidských práv emeritní místopředsedkyně Ústavního soudu a senátorka Eliška Wagnerová, která se ale ze zdravotních důvodů slavnostního vyhlášení osobně nezúčastnila.
Ze třinácti přihlášených prací vybrali hodnotitelé trojici autorů, klíčovým kritériem hodnocení byly především inovativní přístup a praktický přesah práce. Cenu za první místo převzala Kristýna Maradová za práci „Umírání živýma očima“. Jako druhá se umístila Tereza Raková s prací „Advocating Human Rights: The Case of Freedom of Expression in Morocco“. A oceněna byla také práce Martiny Grochová s názvem „Význam biologických a faktických vazeb při rozhodování o svěření dítěte do péče: pohled ESLP“.
Bližší informace poskytnou:
Kateřina Mášová, koordinátorka soutěže Lidskoprávní diplomka, e-mail: kmasova@llp.cz, tel.: 545 210 446
Kamila Holoubková, koordinátorka soutěže Lidskoprávní Moot Cour, e-mail: kholoubkova@llp.cz, tel.: 545 210 446
Pátek, 13. března 2015Tiskové zprávy
Nejvyšší správní soud (NSS) vrátil Městskému soudu v Praze zpět k projednání kauzu odmítnutí informací, které po Generální inspekci bezpečnostních sborů (GIBS) žádala Liga lidských práv. Původní rozsudek postrádal potřebné odůvodnění odpírání informací a ztotožnil se pouze s argumentací jedné ze stran sporu – GIBS.
Liga lidských práv žádala v polovině roku 2013 GIBS o sdělení jmen příslušníků GIBS, jejich funkcí a sdělení výše jejich odměn. Dále požádala o anonymizované výstupy GIBS v oblasti vyšetřování podezření z nelidského a ponižujícího zacházení ze strany policie. Inspekce však informace odmítla poskytnout s odkazem na ochranu soukromí a nutnost utajování svých příslušníků. Svoje výstupy z šetření neposkytla s poukazem na údajnou přílišnou obecnost žádosti.
Žádost o informace dle zákona 106/1999 (o svobodném přístupu k informacím) je přitom jediným způsobem, jak se veřejnost může dozvědět informace o činnosti GIBS. „Identitu příslušníků GIBS jsme chtěli vědět z toho důvodu, abychom zjistili, zda zde nadále pracují dřívější příslušníci Inspekce policie, kteří zametali případy policejního násilí pod koberec,“ vysvětluje advokátka Zuzana Candigliota. V ligovém případě Kummer proti České republice Evropský soud pro lidská práva shledal, že inspekce kryla případ nelidského zacházení.
Liga v řízení poukazovala, že není důvod poskytnout alespoň informace o vedoucích poboček GIBS, ale i ty inspekce utajuje. Poskytla informace pouze o 9 pracovnících z celkových téměř 300. Nejvyšší správní soud uvedl, že takto rozsáhlé odepření informace nebylo řádně zdůvodněno ani GIBS, ani městským soudem.
Více informací poskytne:
Jindřich Jílek, právník Ligy lidských práv, tel.: 777 964 599, e-mail: jjilek@llp.cz
Zuzana Candigliota, advokátka spolupracující s Ligou lidských práv, tel.: 607 005 043, e-mail: zcandigliota@llp.cz
Pátek, 13. března 2015Tiskové zprávy
Ústavní soud se ve středu vyhověl ženě, jejíž trestní oznámení na personál nemocnice nebylo řádně prošetřeno, ale namísto toho se dočkala nemístných komentářů ze strany policisty. Žena policii s pomocí Ligy lidských práv oznámila své podezření z ublížení na zdraví a nelidského a ponižujícího zacházení, kterého se měl dopustit personál Nemocnice milosrdných bratří. Zdravotníci zasáhli ženě do naprosto fyziologického porodu, aniž by si předtím snažili jakkoliv zjistit stav plodu nebo rodičky. Mimo jiné jí bez upozornění a bez jakéhokoliv důvodu tlačili na břicho dvě ženy a způsobili jí život ohrožující krvácení, četná zranění a dítěti zlomení klíční kosti.
Ústavní soud shledal, že bylo dotčeno právo ženy na život, a tudíž policie měla povinnost provést tzv. účinné vyšetřování. Z judikatury Evropského soudu pro lidská práva vyplývá, že šetření musí být nezávislé a nestranné, důkladné a dostatečné, rychlé a podrobené kontrole veřejnosti.
Soud se ztotožnil s názorem stěžovatelky, že vyšetřování bylo zcela nedostatečné, protože policie nevyslechla ani ji, ani lékařku, která byla u porodu a zřejmě se spokojila s výslechem jedné zdravotnice, která provádla tzv. Kristellerovu expresi. Policie nenechala ani zpracovat nezávislý znalecký posudek.
„Případ má velký význam i pro další ženy, na kterých je v českých porodnicích pácháno tzv. porodnické násilí – zákroky bez souhlasu nebo i proti vůli ženy, a to dokonce vysoce rizikové nevědecké postupy, jako je v zahraničí zakázané tlačení na břicho, které v tomto případě mělo za následek ohrožení života rodičky, ale jsou známy i případy smrti rodičky nebo dítěte po tomto zásahu“ vysvětluje Zuzana Candigliota, advokátka spolupracující s Ligou lidských práv. Další význam nálezu je ten, že vysvětluje, kdy musí policie provádět tzv. účinné vyšetřování a co musí takové vyšetřování splňovat.
Dalším pochybením policie a státního zastupitelství bylo znemožnění přístupu stěžovatelky do policejního spisu. Nebyl tak splněn požadavek účinného vyšetřování, kterým je zapojení poškozeného do vyšetřování a kontrola veřejnosti.
Více informací poskytne:
Zuzana Candigliota, advokátka spolupracující s Ligou lidských práv, e-mail: zcandigliota@llp.cz, tel. 607 005 043
Středa, 11. března 2015Aktuality
Ústavní soud dnes rozhodl o ústavní stížnosti Ligy lidských práv ve věci čtrnáctiletého chlapce, který byl z důvodu podezření ze spáchání násilného protiprávního činu umístěn na dětskou psychiatrickou kliniku. Podle Ústavního soudu tímto došlo především k neoprávněnému zbavení osobní svobody nezletilého, a to z toho důvodu, že o tomto umístění bylo rozhodnuto tzv. rychlým předběžným opatřením, které soud vydává na základě návrhu orgánu sociálně-právní ochrany dětí ve lhůtě 24 hodin.
Předběžné opatření má sloužit pouze k rychlému odebrání dítěte z rodiny v případě jeho bezprostředního ohrožení, např. týrání. V tomto případě přitom bylo využito k hospitalizaci nezletilého, s níž jeho rodiče nesouhlasili, a k vyšetření jeho duševního stavu pro účely policejního prověřování. K dosažení obou sledovaných cílů však existují jiné zákonné nástroje, které by nezletilému poskytovaly daleko více procesních záruk, a pro soud by tak bylo těžší pokračující hospitalizaci nezletilého odůvodnit.
„Předběžná opatření a zejména ta, o nichž je rozhodováno v tzv. zrychleném režimu 24 hodin, jsou v České republice využívána velmi široce, aniž by se soudy zabývaly splněním zákonných důvodů a přiměřeností odebrání dítěte z rodiny. Velmi často nejsou ani odůvodňována. Ústavní soud dnes ale konstatoval, že předběžná opatření nelze zneužívat k jiným účelům, než ke kterým slouží, tedy např. jako náhradu nedobrovolné hospitalizace nebo dokonce vazby,“ uvedla právnička Ligy lidských práv Anna Hofschneiderová, která se na zastupování nezletilého před Ústavním soudem podílela.
Dnešní nález je přitom průlomový ještě z jiného důvodu. Ústavní soud v něm jasně konstatoval, že řízení ve věcech dětí mladších 15 let má fakticky kvazitrestní povahu, navzdory tomu, že podle zákona se jedná o řízení občanskoprávní, a opatření ukládaná podezřelým dětem plní i sankční funkci, ačkoli jsou v zákoně označena jako výchovná. Tento závěr, který může hrát velmi důležitou roli v dalších snahách o reformu současného systému zacházení s dětmi pod dolní hranicí trestní odpovědnosti.
Tiskovou zprávu Ústavního soudu naleznete zde.
Více informací poskytnou:
Anna Hofschneiderová, právnička Ligy lidských práv: e-mail: ahofschneiderova@llp.cz
Maroš Matiaško, advokát spolupracující s Ligou lidských práv: kancelar@akmatiasko.eu
Úterý, 10. března 2015Aktuality
Počátkem března 2015 jsme ve spolupráci s AK Matiaško podali ústavní stížnost ve věci třináctiletého chlapce, který byl policií vyslýchán kvůli podezření z protiprávní činnosti. V ústavní stížnosti se snažíme poukázat na komplexní problém současného nastavení systému zacházení s dětmi pod dolní věkovou hranicí trestní odpovědnosti.
Ačkoli tyto děti s ohledem na svůj věk nemohou být trestně odpovědné, neznamená to, že nejsou odpovědné vůbec. Právní řád i v jejich případě konstruuje určitý druh odpovědnosti, kterou je možné s nepříliš velkým zjednodušením označit za „kvazitrestní“. Na rozdíl od mladistvých, tj. dětí starších 15 let, jim však v průběhu policejního prověřování nejsou poskytnuty žádné procesní záruky, především právo na obligatorní právní pomoc, ani není možné vyřešit jejich případ jinak, než řízením před soudem pro mládež, a to bez ohledu na závažnost činu a především osobnost a postoj podezřelého dítěte. Děti jsou tak vystaveny poměrně náročnému řízení před soudem i kvůli zcela zanedbatelným věcem.
Ústavní stížnost tedy na podkladě jednoho případu poukazuje na systémové problémy, které se týkají všech dětí mladších 15 let, vůči nimž vznikne podezření ze spáchání protiprávního činu. Z tohoto důvodu je ústavní stížnost spojena s návrhem na zrušení příslušné části zákona. V souladu s tímto návrhem by Ústavní soud měl vyzvat příslušné orgány k přípravě a přijetí reformy řešení protiprávní činnosti dětí pod dolní věkovou hranicí trestní odpovědnosti.
Konkrétní problémy současného systému soudnictví ve věcech dětí mladších 15 let i návrhy jejich řešení jsou podrobně zpracované v Systémovém doporučení Ligy lidských práv č. 10, které vypracovali právníci Ligy a AK Matiaško.
Pondělí, 2. března 2015Zprávy z médií
Očkování smí nadále zůstat podmínkou pro přijetí dítěte do mateřské školy. Ústavní soud dnes nevyhověl návrhu na zrušení sporných paragrafů. Návrh částečně zamítl, částečně odmítl. Už před týdnem soudci jiným nálezem potvrdili, že ministerstvo zdravotnictví může určovat vyhláškou povinné vakcíny a že rodičům hrozí za nedodržení povinnosti pokuta.
(Pokračování textu…)
Pondělí, 23. února 2015Tiskové zprávy
Ústavní soud dnes neshledal povinné očkování jako protiústavní. Vyzval ale zákonodárce k zakotvení odpovědnosti státu za poškození zdraví tímto očkováním způsobené. Poslanci mají tuto příležitost právě teď, když se projednává novela zákona o ochraně veřejného zdraví a mohou do ní zapracovat pozměňovací návrh Ligy lidských práv.
„Stačilo by vložení jediného odstavce do zákona a tím by stát převzal odpovědnost za újmu způsobenou očkováním. Není potřeba přijímat žádnou složitou legislativu, nároky by se posuzovaly v režimu jiných již existujících zákonů, zejména dle občanského zákoníku,“ vysvětluje právnička Ligy Zuzana Candigliota.
Ke změně zákona vyzvalo poslance také téměř devět tisíc rodičů, kteří během deseti dnů podepsali petici proti represivnímu návrhu novely zákona o ochraně veřejného zdraví z dílny Ministerstva zdravotnictví.
„Ústavní soud se nicméně odklonil v hodnocení ústavnosti povinného očkování od své vlastní judikatury. V jiných případech striktně vyžaduje, aby byl rozsah práva nebo povinnosti svěřen zákonu a ne pouhé vyhlášce. Na základě toho nedávno zrušil například lázeňskou vyhlášku, ale v případě očkování vyhláška najednou nevadí,“ kritizuje verdikt soudu Candigliota.
Na tento deficit upozorňuje ve svém vyjádření veřejná ochránkyně práv i soudkyně Kateřina Šimáčková ve svém excelentním odlišném (disentním) stanovisku připojeném k nálezu ústavního soudu (začíná na straně 25 nálezu).
I když právní úprava povinného očkování zrušena nebyla, tříčlenný senát soudců ještě posoudí, zda v jejich případě dostane před povinným očkováním výhrada svědomí. Matka dítěte totiž pracuje jako terapeutka autistických dětí a na základě svých dlouholetých zkušeností je přesvědčena o spojitosti autismu s očkováním. Rodičům proto jejich svědomí nedovolilo dceru nechat očkovat.
Více informací poskytne:
Zuzana Candigliota, advokátka spolupracující s Ligou lidských práv, e-mail zcandigliota@llp.cz, tel. 607 005 043
Přílohy:
Pozměňovací návrh k povinnému očkování dětí
Pondělí, 23. února 2015Aktuality
V posledních týdnech se rozhořel zájem českých médií o problematiku odebíraných dětí. Jejich zájem se téměř výhradně soustředí na případ dvou dětí odebraných české rodině žijící v Norsku. Avšak v celospolečenské diskusi se vytrácí fakt, že Česká republika si v otázce odebírání dětí nepočíná lépe. Stále máme vysoký počet odebíraných dětí – podle vyjádření Ministerstva práce a sociálních věcí okolo 3000 dětí za rok. To je jistě alarmující, ale neznamená to, že tři tisíce rodin selhalo v péči natolik, že bylo nutno sáhnout k nejkrajnějšímu prostředku. Svědčí to především o tom, že těmto rodinám nikdo v dostatečné míře nenabídl jinou, vhodnější pomoc.
Hlavní nedostatky českého systému péče o ohrožené děti spočívají přímo v činnosti soudů a orgánu sociálně-právní ochrany dětí
Pokud už v konkrétním případě nelze dítě před nepřiměřeným ohrožením ochránit jinak, než jeho odebráním z rodiny, mělo by být umístěno primárně do pěstounské péče. Jedině v případě, že není pěstounská péče vhodná, je možné umístit dítě do péče zařízení. Je však taky nutné říct, že taková péče by měla vypadat jinak než současné ústavy.
Existence pěstounské péče není důvodem pro odebírání dětí
I když norský případ se jako argument proti podpoře pěstounských rodin používá. Vždy jde především o to, jak jsou v zákoně nastaveny a v praxi aplikovány důvody, pro něž k odebrání dítěte dochází. Velmi problematickým faktem je to, že k odebrání dochází i zjevně nezákonně, tedy např. v rozhodnutí o odebrání dítěte nejsou ani obsaženy důvody, proč bylo přistoupeno k tak drastickému zásahu. Zároveň dochází nezřídka k tomu, že i malé děti, včetně novorozenců, jsou umístěny do ústavní péče, i když by pro ně byla vhodnější pěstounská péče.
Na zprávách z médií je pro každého rodiče snad nejtíživější skutečnost, že se proti odebrání dětí nedá bránit. Neměli snad právo se odvolat? Jak to ale vypadá v praxi u nás? Například jedna z našich klientek čekala na finální rozhodnutí soudu ve věci odnětí své dcery osmnáct měsíců. Nyní opět čeká, tentokrát na to, jak rozhodne soud odvolací. Ten její první odvolání odmítl s tím, že předběžné opatření, proti kterému se odvolávala již pozbylo platnosti. Předběžná opatření na základě kterých je dítě umístěno z rodiny platí pouze měsíc. Odvolací soud rozhodoval déle než tuto dobu a mezitím bylo prvním soudem vydáno nové předběžné opatření, obsahově sice identické s tím předchozím (stále žádné odůvodnění), ovšem s jiným číslem.
Liga lidských práv se dlouhodobě snaží o snížení počtu dětí v ústavní péči
Zároveň ale pracuje i na tom, aby došlo ke zlepšení celého systému. Český systém péče o ohrožené děti totiž v praxi stále staví na vysokém počtu dětí odebraných z rodiny, jakož i počtu dětí umístěných do velkokapacitních ústavů. Dne 31. 1. 2015 podala Liga lidských práv a spolu s dalšími 8 neziskovými organizacemi rozsáhlou alternativní zprávu (kompletní zpráva v angličtině zde).k implementaci článků 16 a 17 Evropské sociální charty ze strany České republiky. Součástí této zprávy bylo upozornění na nedostatky v procesu transformace systému péče o ohrožené děti. Tyto nedostatky předně spatřujeme ve stávající roztříštěnosti celého systému, kdy daná problematika spadá do věcné kompetence tří ministerstev, což významným způsobem proces transformace ztěžuje a zpomaluje.
Středa, 18. února 2015Aktuality
Dne 17.2. 2015 se konala tisková konference MPSV o nově připravovaném balíčku legislativních změn, které mají vyjasnit podmínky, za kterých mohou být lidé zavřeni do ústavu. Opatrovník už například nebude moct rozhodnout sám o zavření svého opatrovance do ústavu. Soud, který bude rozhodovat v detenční řízení tak získá jasná kritéria, podle kterých určí zda člověk musí zůstat v ústavu, nebo ho pustí na svobodu.
Naši lektoři v LLP Vision se dlouhodobě zabývají otázkou nedobrovolného držení osob v sociálních službách a měli možnost ovlivňovat politiku státu při tvorbě daných ustanovení. Víme, jak funguje stávající řízení a kde jsou jeho mezery. Poradíme Vám v tom, abyste se ujistili, jaké jsou povinnosti Vaší organizace a jaká je role dalších subjektů v této věci. Předneseme Vám poslední návrhy změn, abyste byli včas připraveni na novou právní úpravu.
Proto Vám nabízíme náš seminář o detenčním řízení s názvem „Stříbrná klec a zlatá svoboda“ aneb jak vyvažovat ochranu klienta a jeho osobní svobodu
Tiskovou konferenci Ministerstva práce a sociálních věcí naleznete zde: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10101491767-studio-ct24/215411058260217
Úterý, 10. února 2015Aktuality
Liga lidských práv se přidala do koalice neziskových organizací, která odeslala otevřený dopis předsedovi vlády Bohuslavu Sobotkovi. Požadujeme v něm vynechání definice lehkého mentálního postižení z návrhu novely školského zákona. Návrh je problematický, protože jde proti smyslu reformy vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami a opět se vrací k zaměřování se na diagnostiku, a to pouze jediné lékařské diagnózy, na místo kladení důrazu na individuální potřeby dítěte. Panují také obavy, že by tato rozvolněná definice nadále umožňovala nadměrné umisťování do speciálních (praktických) škol romských dětí, za což je Česká republika opakovaně kritizována.
