Volební právo pro všechny

Úterý, 10. ledna 2017Aktuality

Otevřený dopis nevládních organizací k přijímanému stanovisku Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR

Vážené soudkyně a soudci,

v příštích dnech budete rozhodovat o tom, jestli nadále mohou obecné soudy omezovat v rámci řízení svéprávnosti i výkon aktivního volebního práva při volbách do Poslanecké sněmovny, do Senátu, do krajských zastupitelstev a obecní samosprávy, při volbě prezidenta a práva hlasovat v obecním a krajském referendu (dále jen „volební právo“). My, níže podepsané organizace zabývající se právy lidí s mentálním a psychosociálním postižením, vítáme, že se Nejvyšší soud rozhodl podstoupit kroky k sjednocení judikatury v této oblasti pomocí vydání závazného stanoviska.

Zároveň bychom chtěli poukázat na několik dimenzí této problematiky, které by neměly být opomenuty v další diskuzi, proto si naše postřehy dovolujeme zaslat tímto otevřeným dopisem. Chtěli bychom také Nejvyšší soud upozornit na to, že otázka omezování svéprávnosti v oblasti voleb není specifická pro Českou republiku, ale řeší se ve velké většině evropských zemí, zejména v zemích bývalého východního bloku, jakož i na mezinárodní úrovni. Věříme, že přijaté stanovisko bude v souladu s nejnovějším vývojem v oblasti mezinárodního práva a tedy že nebude nadále umožňovat arbitrární zásahy do základních lidských práv lidí se zdravotním postižením.

 

1. Volební právo pro všechny jako základ demokratického zřízení

V České republice je v současné době více než 30 tisíc lidí omezených ve svéprávnosti, ale zdaleka ne všichni jsou omezeni také ve sféře aktivního volebního práva. Tato problematika se tedy týká poměrně malé skupiny lidí. Uznání práva volit je ale důležitým momentem nejenom pro všechny lidi omezené ve svéprávnosti, ale i pro demokracii jako takovou.

I v moderních demokraciích byly historicky různé skupiny osob vylučovány z práva participovat na veřejném a politickém životě. Ať už se jednalo o ženy, kterým bylo plné volební právo v Československu přiznáno až v ústavě z r. 1920, nebo třeba Afroameričany, kteří mohou v USA volit až od roku 1965, vždy bylo omezení volebního práva odůvodňováno neschopností těchto skupin porozumět volbám, nebo snahou o ochranu volebního procesu. Skutečným důsledkem těchto omezení však bylo to pouze to, že se tito lidé stali pro politiky neviditelnými a bylI považováni za občany druhé kategorie.

Lidé se zdravotním postižením jsou poslední skupinou, u kterých je účast na volebním procesu problematizována. Přitom vývoj na poli lidských práv mluví jasně – pokud mluvíme o demokracii a všeobecném volebním právu, musíme umožnit jeho výkon opravdu všem dospělým lidem. Završením snahy lidí se zdravotním postižením o uznání jejich lidských práv na rovnoprávném základě s ostatními bylo přijetí Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením, která netoleruje žádné výjimky z aktivního nebo pasivního volebního práva odůvodněné druhem či stupněm postižení, nebo mírou potřebné podpory. Třešničkou na dortu pak bylo přijetí nominanta Austrálie a člověka s mentálním postižením, Roberta Martina, za člena Výboru OSN pro práva osob se zdravotním postižením. Tedy orgánu, který závazně interpretuje danou Úmluvu. [1]

 

2. Volební právo a Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením

V roce 2009 ratifikovala Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením také Česká republika, tato pak byla vyhlášena ve sbírce mezinárodních smluv pod č. 10/2010 Sb. m. s. Tento nejnovější lidskoprávní dokument přinesl změnu paradigmatu ohledně práv lidí se zdravotním postižením a zavázal státy mj. aby opustily staré koncepty způsobilosti, či svéprávnosti a systémy tzv. náhradního rozhodování a nahradily je modely podporovaného rozhodování, ve kterých je respektována jedinečnost a autonomie každého člověka. Úmluva se v článku 29 také postavila proti omezování práva podílet na veřejném a politickém životě z důvodu existence zdravotního postižení. Výbor OSN pro práva osob se zdravotním postižením následně potvrdil, že i omezení výkonu volebního práva v rámci řízení o svéprávnosti je v rozporu s tímto článkem:

Výbor také odkazuje na článek 12 odst. 2 Úmluvy, podle kterého členské státy musí uznat a chránit svéprávnost lidí s postižením ‚na rovnoprávném základě s ostatními,‘ včetně oblasti politického života, která zahrnuje i právo volit. Podle článku 12 odst. 3 Úmluvy mají členské státy pozitivní závazek činit všechny nezbytné kroky k tomu, aby umožnily lidem s postižením faktický výkon jejich právní způsobilosti. Z toho podle názoru Výboru vyplývá, že zbavením stěžovatelů volebního práva, založeném na domnělém či skutečném mentálním postižením, stát porušil své povinnosti dle článku 29 ve spojením s článkem 12 Úmluvy.

Protože už samotné posuzování způsobilosti jednotlivců je ve své podstatě diskriminační, podle názoru Výboru [omezení volebního práva] nemůže být považováno za legitimní. Zrovna tak není proporcionální k účelu, kterým je zachování integrity politického systému členského státu. Výbor opakuje, že na základě článku 29 Úmluvy je každý členský stát povinen přizpůsobit volební systémy tak, aby byly ‚vhodné, přístupné a lehce srozumitelné a použitelné‘ a tam kde je to potřeba, aby umožnili lidem s postižením podporu u voleb. Takovým způsobem stát zajistí, že lidé s mentálním postižením odevzdají stejně jako všichni ostatní kompetentní hlas, a zároveň nezasáhne do tajnosti voleb.[2]

 

3. Volební právo a Rada Evropy

Dne 19. prosince 2011 vydala tzv. Benátská komise (poradní orgán Rady Evropy pro otázky ústavněprávního charakteru) Revidované interpretativní stanovisko k dobré praxi ve volebních věcech týkající se účasti lidí s postižením ve volbách. V tomto revidovaném stanovisku se Benátská komise jednoznačně postavila na stranu volebního práva pro všechny:

Všeobecné hlasovací právo je základním principem evropského volebního dědictví [a] lidé se zdravotním postižením nesmí být v tomto ohledu diskriminováni, jak vyplývá z článku 29 Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením a judikatury Evropského soudu pro lidská práva.[3]

K výkonu volebního práva u lidí s postižením se vyjádřil i Výbor ministrů Rady Evropy, kdy ve svém stanovisku uvedl:

Členské státy musí zajistit, že legislativa neobsahuje žádná ustanovení, která zbavují lidi s postižením práva volit nebo být volen.

Všichni lidé s postižením, ať mají fyzické, smyslové nebo mentální postižení, duševní onemocnění, či trpí chronickou nemocí, mají právo volit na stejném základě jako ostatní občané, a neměli by být zbaveni tohoto práva žádným zákonem upravující otázky svéprávnosti, rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu či jiným opatřením odkazujícím na existenci postižení, kognitivní funkce či domnělé schopnosti.

Státy by měly zajistit, že diskriminace na základě zdravotního postižení je zakázána ve všech oblastech politického a veřejného života, ať už jde o možnost volit a být volen, o výkon mandátu, o možnost být aktivní v politických stranách nebo nevládních organizacích, či o výkon veřejné funkce.[4]

Podobně, Komisař Rady Evropy pro lidská práva ve svém vyjádření ze dne 22. března 2011 potvrdil, že stanovení výjimek ze všeobecného volebního práva je v rozporu s Úmluvou OSN o právech osob se zdravotním postižením:

Princip všeobecného volebního práva není aplikován univerzálně. Lidem s psychosociálním a mentálním postižením je volební právo odepíráno, nejčastěji jako důsledek zbavení nebo omezení svéprávnosti.

Ve skutečnosti Úmluva nespecifikuje žádné výjimky z práv, které obsahuje. Naopak, říká, že státní orgány musí uznat právo lidí s postižením na právní způsobilost ve všech oblastech života na rovnoprávném základě s ostatními.

Ústředním cílem Úmluvy je propagovat, chránit a zajistit plné a rovné užívání všech lidských práv pro lidi se zdravotním postižením. Tato úprava nedává prostor k existenci žádného procesu, v průběhu kterého by soudy nebo lékaři mohli posuzovat schopnost volit a rozhodovat o tom, jestli idem volit umožní nebo nikoliv. Vzhledem k tomu, že netestujeme schopnosti ostatních lidí bez postižení, takový přístup je zjevnou diskriminací.[5]

 

4. Praxe posuzování způsobilosti volit v ČR

V souvislosti s posuzováním „volební způsobilosti“ také vyslovujeme obavu, že současný systém znaleckých posudků dává široký prostor k arbitrárním a nepřezkoumatelným rozhodnutím. V současné době neexistuje v Česku ani v zahraničí jednotná vědecky uznaná metoda pro posouzení schopnosti odevzdat hlas ve volbách. V praxi jsme se setkali s tím, že znalci si vytvořili názor ohledně schopnosti volit na základě toho, jestli člověk správně odpověděl na otázku „Kdo je v současné době prezidentem?“ nebo „Jaké politické strany znáte?“. Jiný znalec dokonce uznal, že pokud se člověk může fyzicky dostavit do volební místnosti, je výkonu volebního práva schopen. Politická volba je přitom velice individuálním a osobním rozhodnutím a lze si jen těžko představit, že by mohly existovat objektivní kritéria pro posouzení schopnosti takové rozhodnutí učinit. Navíc, jak byl řečeno výše, u žádné jiné skupiny obyvatel není zkoumána schopnost zvolit si svého kandidáta nebo politickou stranu. Systém, který zpochybňuje schopnost volit jen u lidí se zdravotním postižením, když u ostatních lidí je toto právo zaručeno bez výjimky, je zjevně diskriminační a v dnešní společnosti nepřípustný. Takový závěr nakonec vyplývá i z mezinárodních dokumentů, které jsou popsány výše. Naopak, jak vyplývá z Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením, stát musí vynaložit patřičné úsilí, aby byly volby přístupné pro všechny, a to zejména přizpůsobením volebního procesu a zajištěním podpory těm, kteří ji potřebují.

 

5. Omezení výkonu volebního práva z pohledu Občanského zákoníku

Podle ustanovení §55 odst. 2 Občanského zákoníku lze omezit svéprávnost člověka jen tehdy, hrozila-li by mu jinak závažná újma a nepostačí-li vzhledem k jeho zájmům mírnější a méně omezující opatření. Míru rizika pro práva člověka je tedy potřeba posuzovat u každé z oblastí, ve kterých je člověk omezován. Přitom, lze si jen těžko představit, jakým způsobem by měl soud posuzovat újmu hrozící člověku z toho, že odevzdá svůj volební hlas. Pokud je omezení volebního práva u lidí se zdravotním postižením vedeno s cílem ochránit veřejnost, či volební systém, takové opatření nikdy nebude v souladu se zněním a účelem Občanského zákoníku.

Na okraj uvádíme, že ve společnosti je zakořeněný předsudek, že lidé s mentálním či psychosociálním postižením jsou více „manipulovatelní“ a že u jiných lidí podobná manipulace s hlasy nehrozí. Takové tvrzení nemá žádný empirický základ. Z výzkumů naopak, vyplývá, že informace podané přístupnou formou nebo blízkou osobou můžou zvýšit míru porozumění této informaci. [6]

Nakonec všechny předvolební kampaně jsou založeny na přesvědčování a lze jen těžko rozlišit, které z odevzdaných hlasů jsou ve skutečnosti „racionální.“ Z tohoto důvodu musí stát nastavit takové podmínky, aby docházelo ke zneužití volebního procesu co nejméně, ale bez toho, aby zasahoval do práva jednotlivců svoji volbu učinit. Vzhledem k tomu, že v současné době je na svéprávnosti v oblasti volebního práva omezeno řádově pouze několik tisíc lidí, je zjevné, že i kdyby se všechny tyto osoby rozhodly volit, nezpůsobilo by to vzhledem k mnohamiliónovému elektorátu v Česku zásadní změnu.

 

Podepsané organizace:

Liga lidských práv, www.llp.cz

Quip, z.ú., www.kvalitavpraxi.cz

Společnost pro podporu lidí s mentálním postižením, www.spmpcr.cz

Inventura, www.inventura.org

Mental Disability Advocacy Centre, www.mdac.info

SKOK do života, www.skokdozivota.cz

 

[1] Více viz v tiskové zprávě organizace Quip: http://www.kvalitavpraxi.cz/aktuality/ochrana-prav/velky-krok-prvni-clovek-s-potizemi-v-uceni-zvolen-clenem-vyboru-osn

[2] Rozhodnutí Výboru OSN o právech osob se zdravotním postižením Zsolt Bujdosó a ostatní proti Maďarsku ze dne 16. 10. 2013, č. CRPD/C/10/D/2011, odst. 9.5 – 9.6. Dokument je dostupný na adrese: http://www.ohchr.org/Documents/HRBodies/CRPD/Jurisprudence/CRPD-C-10-D-4-2011_en.doc

[3] Revidované interpretativní stanovisko k dobré praxi ve volebních věcech týkající se účasti lidí s postižením ve volbách, CDL-AD(2011)045. Dokument je dostupný na adrese: http://www.venice.coe.int/docs/2011/CDL-AD(2011)045-e.pdf

[4] Doporučení Výboru ministrů Rady Evropy, 16.11.2011, č. CM/Rec(2011)14. Dokument je dostupný na adrese: https://search.coe.int/cm/Pages/result_details.aspx?ObjectId=09000016805cbe4e

[5] Komentář Komisaře Rady Evropy pro lidská práva „Lidem se zdravotním postižením nesmí být odepíráno právo volit,“ 2011. Dokument je dostupný na adrese: http://www.coe.int/en/web/commissioner/-/persons-with-disabilities-must-not-be-denied-the-right-to-vote?inheritRedirect=true

[6] Wong, J.G. Improvement of decision making abilities. Psychological Medicine, 30, str. 295-300.

Ministerstvo zdravotnictví odmítlo odškodnit chlapce, u něhož lékaři potvrdili poškození zdraví po povinném očkování

Úterý, 20. prosince 2016Tiskové zprávy

Ministerstvo zdravotnictví odmítlo historicky první žádost o odškodnění závažných následků povinného očkování. Za doživotní újmu spočívající v ochrnutí půlky obličeje téměř 2letého Honzíka z Jihomoravského kraje tak podle ministerstva nikdo nenese odpovědnost. S tím se jeho rodiče nechtějí smířit a s pomocí Ligy lidských práv připravují žalobu proti státu.

Chlapeček byl zcela zdravý, když byl ve věku 4 měsíců očkován druhou dávkou hexavakcíny. Na druhý den si jeho matka všimla nepatrného nedovírání očička, po týdnu mu ochrnula celá polovina tvářičky. Odborní lékaři shledali, že jde o postižení v důsledku očkování. I přes veškerou léčebnou a rehabilitační péči nelze podle lékařů očekávat zlepšení. Proto rodiče chtějí pro svého synka spravedlivou kompenzaci trvalých následků, ale také kompenzaci za vynaložené náklady související s dosavadní léčbou.

Ústavní soud už téměř dva roky volá po odškodňování újmy na zdraví vzniklé povinným očkováním, ale Ministerstvo zdravotnictví zatím připravilo jen věcný záměr odškodňovacího zákona, který dosud nebyl zveřejněn. Podle nedávného rozsudku Nejvyššího správního soudu by převzetí odpovědnosti státu za tuto újmu přispělo ke zmírnění obav rodičů z nepříznivých následků očkování.

„Podle starého občanského zákoníku nesl odpovědnost za nežádoucí účinky očkování lékař, i když při aplikaci vakcíny nepochybil. Nový občanský zákoník tuto tzv. objektivní odpovědnost zrušil, ale zároveň nebyla výslovně přenesena na stát, čímž vznikla nepřijatelná situace, že se k odpovědnosti nehlásí nikdo. Domníváme se, že odpovědnost státu vyplývá z obecných právních ustanovení občanského zákoníku o odpovědnosti, z práva na ochranu zdraví i z mezinárodních úmluv. Stát očkování nařizuje jako povinné bez možnosti volby, tak také musí nést odpovědnost za jím způsobené negativní důsledky,“ uvádí k případu advokátka Zuzana Candigliota, která rodinu zastupuje.

Bližší informace poskytne:

Zuzana Candigliota, právnička Ligy lidských práv, tel. 607 005 043, e-mail: zuzana.candigliota@llp.cz

Ke stažení:

Soud: Školka se musí v přijímacím řízení zabývat zdravotními důvody neočkování, i když dítě nemá lékařem potvrzenou trvalou kontraindikaci

Středa, 30. listopadu 2016Tiskové zprávy

Podle přelomového rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové školky nemohou odmítnout přijetí neočkovaného dítěte jen proto, že rodiče nepředložili potvrzení lékaře o trvalé kontraindikaci. Naopak se musí vypořádat s tím, zda nejsou v konkrétním případě naplněny jiné zdravotní důvody pro neočkování. Například předchozí nežádoucí účinky po očkování u sourozenců či rodičů.

Rodiče z Královéhradeckého kraje se rozhodli neočkovat své dvě mladší dcery právě proto, že se u matky dětí a později i u nejstarší dcery objevily v časové souvislosti s očkováním velmi nepříjemné a chronické zdravotní obtíže. Tříletá Verunka i pětiletá předškolačka Evička tak z důvodu chybějícího povinného očkování nebyly přijaty do mateřské školy. Proti tomu rodiče podali žalobu, se kterou nyní uspěli.

Krajský soud v Hradci Králové tento týden vyhlásil rozsudek (spisová značka 30A 95/2016), kterým rozhodnutí o nepřijetí zrušil. Mateřské školy a krajský úřad se totiž v přijímacím řízení nevypořádaly s výhradou svědomí rodičů založenou mimo jiné na negativních zkušenostech rodiny s očkováním, které byly během soudního řízení doloženy zdravotnickou dokumentací.

Na písemné vyhotovení rozsudku má soud měsíc, po jeho doručení nabude rozsudek právní moci a věc se vrátí mateřské škole k novému posouzení. Krajský úřad může sice podat kasační stížnost, to ale nemá vliv na právní moc rozsudku.

„Z ústního odůvodnění vyplývá, že soud sice neuznal samotnou výhradu svědomí jako důvod pro přijetí dítěte do mateřské školy, ale své rozhodnutí opřel o nález Ústavního soudu (sp. zn. ÚS 16/14) o širším výkladu trvalé kontraindikace, která je zákonnou výjimkou z povinného očkování. Jinými slovy, k otázce kontraindikace nelze přistupovat pouze formálně na základě toho, zda ji lékař potvrdí v přihlášce konkrétního dítěte, ale školka musí na základě předložených podkladů zkoumat, zda nejsou dány objektivní důvody, které brání očkování dítěte,“ vysvětluje si rozsudek Zuzana Candigliota, právnička Ligy lidských práv a zástupkyně rodiny.

Liga lidských práv rozsudek vítá jako další krůček k odstranění nespravedlnosti a diskriminace spojené s vynucováním očkování. V praxi běžně dochází k tomu, že lékaři odmítají uznat zdravotní kontraindikaci i u dětí, které trpí zdravotními problémy nebo u kterých se objevily nežádoucí účinky očkování. Tím spíše nikdo nebere ohled na zdravé děti, v jejichž rodině byly problémy s očkováním. Lékaři i mateřské školy jsou navíc pod nátlakem až šikanou hygienických stanic. Za důstojné řešení považujeme umožnění přístupu do školek všem dětem jako ve všech okolních státech.

Více informací poskytne:

Zuzana Candigliota, právnička Ligy lidských práv, tel. 607 005 043, e-mail: zuzana.candigliota@llp.cz

Stát odškodní muže, který byl potají zbaven svéprávnosti

Úterý, 29. listopadu 2016Tiskové zprávy

Městský soud v Praze přiznal odškodnění 60 tisíc korun muži, kterého brněnský soud před sedmi lety zbavil svéprávnosti a nedal mu o tom vědět. Opatrovníka soud navíc vybral až po pěti měsících, a protože ten se proti ustanovení odvolal, rozhodnutí nikdy nenabylo právní moci a práva muže nikdo nezastupoval. O omezení svých práv se muž dozvěděl zcela náhodou až po půl roce. Případ stále není pravomocně ukončen. Podle nového znaleckého posudku muž žádnou duševní nemocí ve skutečnosti netrpí.

Absurdní případ začal v roce 2009, kdy 68 letý muž přišel na policii ohlásit podezření z opakovaných krádeží v domě a na zahradě. Policie jeho verzi neuvěřila a nechala udělat znalecký posudek, podle kterého měl muž trpět organickou poruchou s bludy. Na základě tohoto závěru podal státní zástupce návrh na zbavení svéprávnosti a Městský soud v Brně mu vyhověl. Současně rozhodl o tom, že muži rozhodnutí vůbec nedoručí. Městkou část jako jeho opatrovníka navíc určil až po pěti měsících. Ta se proti ustanovení odvolala.

Muž mezitím (nevědě o tom, že jej soud „potichu“ zbavil svéprávnosti), pokračoval v běžném životě, nakupoval, nakládal se svým majetkem a činil další právní úkony. Že je nesvéprávný zjistil zcela náhodou až po půl roce. Proti rozhodnutí soudu se okamžitě odvolal a řízení pokračuje dodnes. V novém znaleckém posudku soudní znalec navíc připustil, že muž žádnou duševní nemocí ve skutečnosti netrpí.

Kvůli lhostejnému přístupu soudu, který s ním od počátku jednal jako s objektem, podal žalobu proti státu. Po čtyřech letech soudních tahanic nakonec Městský soud v Praze uznal, že soud pochybil a přiznal mu odškodnění ve výši 60 tisíc korun za to, že s ním bylo jednáno nedůstojně.

„Tento případ poukazuje na absurditu celého řízení o svéprávnosti, nejenže samotné rozhodnutí o omezení svéprávnosti vede k zásahu do důstojnosti člověka, ale už v průběhu řízení je přistupováno k člověku více jako věci než k plnohodnotnému účastníku. I když se nový Občanský zákoník a procesní předpisy už snaží některým systémovým pochybením zabránit, například ukládají soudu, aby vždy zhlédl člověka, o němž rozhoduje, nebo zakládají povinnost ustanovit opatrovníka v rozhodnutí o omezení svéprávnosti, tato změna je pouze kosmetická. Pokud budeme mít možnost vylučovat určitou skupinu lidí z rozhodování o svém životě a zařazovat je mezi občany druhé kategorie, ke zneužívání bude docházet,“ komentuje rozhodnutí právnička Ligy lidských práv Zuzana Durajová.

Odškodnění ve výši 60 tisíc je pouze malým vítězstvím, bitva pána z Brna o jeho svéprávnost není ukončena. Teď musí stejný soud, který s ním v minulosti jednal bezohledně, učinit nové rozhodnutí, které může mít závažný dopad na jeho život.

Více informací poskytne:

Dan Petrucha, lídr Ligy lidských práv – dan.petrucha@llp.cz, +420 602 618 909

Štrasburský soud české porodnictví řešit odmítnul, vyzval ale stát ke změnám

Úterý, 15. listopadu 2016Tiskové zprávy

Velký senát Evropského soudu pro lidská práva dnes v poměru 12:5 hlasů zamítl stížnost dvou českých žen, kterým stát neumožnil rodit doma s podporou porodní asistentky. Soud na jedná straně uznal, že stát nepřiměřeně zasahuje do práv rodiček garantovaných čl. 8 Úmluvy (pod který spadá i právo zvolit si místo a způsob porodu), k nápravě má ale dojít z iniciativy státu, nikoliv samotného soudu. Ministerstvo zdravotnictví si kritiku uvědomuje a zváží, jaká opatření přijme.

„Soudci vyzvali Českou republiku ke zlepšení systému porodní péče tak, aby reflektoval vývoj v oblasti práva, medicíny a vědy. Když odhlédneme od domácích porodů, tak by mělo dojít alespoň k umožnění vzniku porodních domů a zavedení možnosti kontinuální péče porodní asistentky v těhotenství a při porodu, což se v zahraničí osvědčilo jako nejbezpečnější péče pro nízkorizikové ženy,“ řekla advokátka Zuzana Candigliota z Ligy lidských práv, která u soudu zastupovala Šárku Dubskou, jednu ze stěžovatelek. Hlavní problémy, které by mělo ministerstvo zdravotnictví vyřešit, shrnula Liga lidských práv do nové petice, adresované ministerstvu zdravotnictví.

„Na rozsudku jsou zajímavé zejména dvě věci. Jednak je v něm, stejně jako v rozhodnutí malého senátu z prosince 2014, výrazný apel na stát, aby pochybnou situaci v českém porodnictví intenzivně řešil. Druhou věcí je skutečnost, že všech pět přehlasovaných soudců vydalo jedno společné odlišné stanovisko, což je velmi neobvyklé a ukazuje to na výrazné názorové rozdíly mezi jednotlivými soudci. Toto odlišné stanovisko dává prakticky ve všech podstatných ohledech za pravdu stěžovatelkám a věřím, že do budoucna bude východiskem pro další rozhodovací praxi soudu v obdobných případech,“ řekl advokát Richar Hořejší z advokátní kanceláře Wilson&Partners. Ten společně s Adélou Hořejší zastupoval druhou ze stěžovatelek, Alexandru Krejzovou.Ta k rozhodnutí uvedla: „Boj určitě nebyl marný. Minimálně cítím posun ve veřejné diskuzi na toto téma. Fandím každé ženě, která se rozhodne bojovat za svá práva.“

„Pokud myslí český stát a ministerstvo zdravotnictví svou starost o zdraví dětí a žen volících porod doma vážně, měl by místo represe nastoupit cestu zemí, které porod doma s porodní asistentkou zahrnuly do svého systému včetně proplácení péče. Tyto země zdraví žen a dětí monitorují a vyhodnocují. Opakovaně zjišťují, že zatímco zdraví dětí nízkorizkových žen je doma i v porodnici stejné, ženy v péči porodních asistentek mají výrazně méně poporodních poranění, císařských řezů a dalších negativních důsledků, při porodu v porodnici běžných,“ uvedla biostatistička Markéta Pavlíková.

„Soudci svůj postoj podpořili argumentem, že záleží na posouzení každého státu a že právní přístup k porodům není v Evropě jednotný. To, co by ale z našeho pohledu jednotné být mělo, je přístup k lidským právům. Sdílené lidství je tou nejvyšší hodnotou, kterou bychom měli všichni naplňovat,“ uzavírá advokátka Adéla Hořejší.

 

Bližší informace poskytnou:

Zuzana Candigliota, Liga lidských práv, tel. 607 005 043, e-mail: zuzana.candigliota@llp.cz

Adéla Hořejší, Wilson & Partners, tel. 776 696 656, e-mail: adela.horejsi@horejsilegal.cz

Richard Hořejší, Wilson & Partners, tel. 724 919 279, e-mail: richard.horejsi@wilsonscee.com

Markéta Pavlíková, tel. 603 795 125, e-mail: pavlikova@biostatisticka.cz

Přinese Štrasburk svobodu českým ženám?

Úterý, 8. listopadu 2016Tiskové zprávy

V úterý 15. listopadu v 10 hodin vyhlásí velký senát Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku dlouho očekávaný rozsudek ve věci Dubská a Krejzová proti České republice, který se týká svobodné volby místa porodu a práva ženy mít u porodu v domácím prostředí porodní asistentku.

  • Advokátní kancelář Wilson & Partners a Liga lidských práv zvou novináře od 13 hodin na tiskovou konferenci do advokátní kanceláře Wilson & Partners

(Revoluční 1, 110 00 Praha 1, 3. patro) – prosíme o potvrzení účasti e-mailem.

Přítomni budou stěžovatelka Alexandra Krejzová, její advokáti Adéla Hořejší a Richard Hořejší a advokátka druhé stěžovatelky Šárky Dubské Zuzana Candigliota. Advokáti budou již podrobně seznámeni s rozsudkem a vysvětlí výsledek rozhodnutí a potřebné kroky státu. K tématu bezpečnosti svobodné volby způsobu porodu a ke škodlivým praktikám v českém porodnictví se vyjádří také Markéta Pavlíková, expertka v oboru biostatistiky.

  • Od 15 hodin zveme novináře na Palackého náměstí před ministerstvo zdravotnictví, kde se uskuteční happening na podporu práv rodiček a zdraví a bezpečí při porodu “Jen tak normálně porodit!”

Na happening pozveme také ministra zdravotnictví Svatopluka Němečka a představíme novou petici za změny a svobodnou volbu žen v porodnictví. Aktuální informace k happeningu postupně zveřejníme na výše uvedené FB stránce. Kontaktní osobou je Petra Sovová z Hnutí za aktivní mateřství.

“Očekáváme, že ať už bude výrok štrasburského soudu znít tak, že právo na soukromý a rodinný život stěžovatelek bylo porušeno či nikoli, soud stejně jako ve svém předchozím rozhodnutí (v malém senátu) shledá českou porodní péči jako problematickou a bude apelovat na její přezkum při zohlednění medicínského, vědeckého a právního vývoje,” uvádí advokátka Zuzana Candigliota.

“Česká porodní péče hluboce ponižuje ženy a popírá jejich kompetence rozhodovat o sobě samých a o svých dětech. Tím, že Česká republika všem ženám znemožnila svobodnou volbu okolností porodu, o ženách jako celku říká, že nemají dostatek rozumu, aby o sobě, své duševní i fyzické integritě, činily rozhodnutí,, volbu za ně v jejich prospěch udělá paternalistický stát. Jde o bezprecedentní diskriminaci žen na legislativní úrovni”, říká advokátka Adéla Hořejší.

“Parafrází lorda Actona; moc kazí a porodní moc kazí absolutně,” uzavírá advokát Richard Hořejší.

Vzhledem k tomu, že ve veřejném prostoru zaznívá řada mýtů z úst odborné lékařské veřejnosti k porodům doma a péči porodních asistentek, přikládáme dokument “Nejčastější mýty o porodu v domácím prostředí a péči porodní asistentky” zpracovaný biostatističkou Markétou Pavlíkovou na základě vědeckých studií, který tyto mýty vyvrací a ukazuje například, že porody doma nezvyšují novorozeneckou úmrtnost. Přikládáme také další odborné pohledy na české porodnictví, než je jen stále prezentovaný pohled medicínský – příspěvek socioložky Ivy Šmídové a ekonomky Andrey Forberger.

Bližší informace poskytnou:

Zuzana Candigliota, Liga lidských práv, tel. 607 005 043, e-mail: zuzana.candigliota@llp.cz

Adéla Hořejší, Wilson & Partners, tel. 776 696 656, e-mail: adela.horejsi@horejsilegal.cz

Richard Hořejší, Wilson & Partners, tel. 724 919 279, e-mail: richard.horejsi@wilsonscee.com

Markéta Pavlíková, tel. 603 795 125, e-mail: pavlikova@biostatisticka.cz

Petra Sovová, Hnutí za aktivní mateřství, tel. 776 465 486, e-mail: petra.sovova@iham.cz

Prohlášení účastníků konference Woman Deliver 2016 / Ženy rodí 2016

Středa, 2. listopadu 2016Aktuality

Problémy reprodukčního zdraví ovlivňující ženy během těhotenství, porodu a šestinedělí

Konsensuální prohlášení Východoevropského a středoasijského výboru

Úvod

Východoevropský a středoasijský výbor se sešel jakožto součást konference Women Deliver 2016 (Ženy rodí 2016). Výbor byl financován neziskovou organizací PATH a organizován chorvatskou neziskovou organizací Roda. Cílem výboru bylo setkání různorodých zúčastněných stran za účelem diskuse o regionálních prioritách a strategiích pro posilnění dívčího a ženského zdraví a duševní pohody; a sloužit jako katalyzátor pro změnu v domovských zemích účastníků. Tento výbor se zaměřoval zejména na kvalitu v reprodukční zdravotní péči jakožto na způsob podpory důstojnosti a autonomie žen.

V rámci příprav výboru stanovili organizátoři nejnaléhavější problematické záležitosti v oblasti reprodukčních práv ve svých zemích ve spolupráci s třiceti jednotlivci a organizacemi z regionu. Tyto otázky byly rozděleny do tří hlavních kategorií: zdravotní výchova pro mládež, zvýšení bezpečí v období těhotenství, porodu a šestinedělí a nedostatek respektu či zneužívání v období těhotenství, porodu a šestinedělí. Ve výboru se konaly soudobé schůze pro každou ze tří kategorií, aby byly dále stanoveny priority a možná řešení. Na základě těchto diskusí byl sestaven následující seznam, který zdůrazňuje priority regionu v otázkách reprodukčního zdraví ovlivňujících ženy zejména v období těhotenství, porodu a šestinedělí.

Tento dokument byl projednán ve výboru více než 90 zástupci z 20 přítomných zemí, poté následoval konzultační proces s deseti odborníky z této oblasti, kteří poskytli zpětnou vazbu a pomohli formovat závěrečnou podobu dokumentu.

Základní hodnoty a lidská práva

My, signatáři tohoto konsensuálního dokumentu, jsme různorodá skupina obhájců, aktivistů, poskytovatelů služeb, tvůrců politik a dalších zúčastněných stran z celé východní Evropy a střední Asie. Tento dokument odráží práci, kterou jsme vykonali ve výboru, a náš trvalý závazek ke zlepšení kvality reprodukční zdravotní péče pro všechny ženy.

Ve výboru jsme navrhli, aby definice patřičného reprodukčního zdraví a bezpečného mateřství byla přetvořena tak, aby zahrnovala prospívání před a po těhotenství a porodu a uznávala, že těhotenství a porod zvláště mají zásadní význam pro zdraví žen, dětí, rodin a společnosti v daném okamžiku i do budoucna. Tato práce byla provedena v rámci respektující péče o matky (1) a lidských práv. Ačkoli některé z uvedených záležitostí nemusí být přímými porušeními lidských práv, všechny však přispívají ke zdravotnickému prostředí, ve kterém jsou systematicky porušována práva a důstojnost žen.

1) Genderová stereotypizace

Genderová stereotypizace omezuje role a práva žen ve zdravotnickém prostředí i ve společnosti. V oblasti reprodukčních práv obsahuje širokou škálu problémů vyplývajících z vnímání žen jakožto nekompetentních k činění rozhodnutí o svých tělech a svých dětech. Toto vnímání narušuje možnost žen projevovat svou autonomii a důstojnost.

Tyto problémy zahrnují:

  • Nedostatek respektu voleb v oblasti reprodukčního zdraví během životního cyklu ženy, což negativně ovlivňuje její právo svobodně a zodpovědně rozhodnout o počtu a době narození svých dětí. To zahrnuje:
    • Nedostatek respektu práva na přístup k interrupci a antikoncepci (2);
    • Nucené potraty z důvodu vad plodu nebo předčasný porod (3).
  • Nedostatek respektu práva na informované rozhodování. To zahrnuje i neporozumění zdravotníků základnímu principu, že rozhodnutí ohledně reprodukčního zdravotní péče (a veškeré další zdravotní péče) jsou v konečném důsledku činěna klienty a příjemci péče, nikoliv zdravotnickým personálem (4).
  • Nedostatek respektu, zneužívání a další porušování práv ve zdravotnickém prostředí, ať už psychologického, verbálního nebo fyzického rázu (včetně zostuzení a sociálního stigmatu kvůli „nesprávným“ volbám). Patří sem také normalizace zneužívání a neprojevování respektu, což ovlivňuje očekávání žen a společnosti ohledně péče.
  • Škodlivé stereotypy o ženách (včetně stereotypu ženy jakožto matky a jakožto nekompetentní rozhodovat), které přispívají k porušování sexuálních a reprodukčních práv žen a dívek, a to i při porodu; systémy sociálního zabezpečení, politiky zaměstnanosti a sociální politiky, které udržují roli žen jakožto matek a brání ženám ve vyrovnaném vykonávání jak rodičovských povinností, tak placené práce.
  • Nedostatek péče asistované reprodukce. To zahrnuje: Omezení pojišťoven počtu párů, které mohou v jednom roce podstoupit léčbu nebo omezení kolika cykly může pár (nebo žena) projít; omezení rozsahu pokrytí léčby, nedostatečná dostupnost dárcovství spermií.

2) Přístup k informacím a vzdělávání

Přístup k informacím a vzdělávání je základem účinného výkonu všech ostatních práv. Není možné provádět žádná trvalá udržitelná zlepšení bez informovanosti, vzdělávání a porozumění rámci založeném na právech na zdravotní péči zdravotníky, právními obhájci a spotřebiteli. Nedostatečný přístup k informacím a vzdělání může vést k porušování práv, i když mají zúčastněné strany ty nejlepší úmysly poskytovat dobrou péči. Mezi příklady přístupu k informačním a vzdělávacím otázkám patří:

  • Nedostačující povědomí a přístup k informacím o reprodukčním zdraví: včetně nedostatku formálního nebo neformálního šíření informací o reprodukčním zdraví, antikoncepci, interrupci, těhotenství, porodu a šestinedělí, a to zejména mezi mládeží; náboženský vliv na obsah učiva sexuální výchovy; nedostatek otevřené diskuze o menstruaci; nedostatek vzdělání zdravotníků a tvůrců politiky reprodukčního zdraví. Komplexní sexuální výuka je prezentována jako tabu nebo propaganda, a musí být presentována jako nástroj životních dovedností.

Tento nedostatek povědomí a přístupu k informacím brání možnosti žen činit bezpečná a informovaná rozhodnutí o vlastní reprodukční zdravotní péči a uplatnit své právo svobodně a zodpovědně rozhodnout o počtu a době narození svých dětí. Podílí se také na prostředí, kde ženy necítí jako bezpečné nebo možné diskutovat o svých možnostech a rozhodnutích v oblasti svého reprodukčního zdraví.

  • Informovaný souhlas: Povinnost poskytovat adekvátní informace ve srozumitelné podobě pro pacienty je poskytovateli často opomíjena, čímž se omezuje aktivní účast příjemců při plánování péče. Informovaný souhlas se často získává poskytnutím pouze částečných informací; chybí možnost klást otázky, není možné žádat po zdravotnících alternativní metody. Tyto překážky informovaného souhlasu brání možnosti žen přijímat vlastní rozhodnutí o svém reprodukčním zdraví, a jako takové poškozují autonomii a důstojnost žen.
  • Dokumentace zásahů a/nebo událostí, které nastaly během procesu péče je často nedostatečná. Následně to pak ztěžuje přezkum průběhu péče (např. při kontrole nebo v soudním řízení). Nedostatek dokumentace a nedostatek přístupu k dokumentaci a datům brání schopnosti žen usilovat o nápravu v případě porušení práv a činit bezpečná a informovaná rozhodnutí o další péči.

3) Diskriminace/Nerovnost

Diskriminace a nerovnost v reprodukční zdravotní péči vedou k přímému porušování práv. Diskriminace a nerovnost poškozují zejména ty skupiny obyvatel, které jsou nejvíce znevýhodněné a/nebo na okraji společnosti. Rozdílný přístup ke kvalitní zdravotní péči je sám o sobě porušením práv a může vážně zesílit dopady z porušování jiných práv. Příklady diskriminace a nerovnosti zahrnují:

  • Nerovnost v přístupu ke službám v oblasti reprodukčního zdraví (včetně péče o matku) pro menšiny, znevýhodněné a marginalizované skupiny (včetně: venkovských, chudých, etnických menšin (včetně Romů), migrantek a transgender žen).
  • Podstandardní kvalita reprodukční péče poskytované menšinám, znevýhodněným a marginalizovaným skupinám (5) ve srovnání s většinovým obyvatelstvem, stejně jako segregace v porodnicích.
  • Omezení přístupu k asistované reprodukci znevýhodněným skupinám: párům stejného pohlaví, ženám žijícím bez mužského partnera, menšinovým ženám a ženám se zdravotním postižením.
  • Nedostatek znalostí a porozumění a/nebo diskriminace či nátlak ze strany poskytovatelů zdravotní péče vůči menšinám a znevýhodněným nebo okrajovým skupinám, které hledají sexuální a reprodukční služby, včetně leseb, osob se zdravotním postižením, transgender lidí, etnických a náboženských menšin.
  • Nedostatek celostní péče, která by naplňovala potřeby osob se zdravotním postižením nebo nemocemi, vyžadujícími specifické přístupy k sexuální a reprodukční zdravotní péči.
  • Nucené sterilizace a/nebo nucená antikoncepce, a to zejména u etnických nebo náboženských menšin, znevýhodněných a marginalizovaných skupin obyvatelstva (např. romské ženy, ženy se zdravotním postižením, transgender osoby).
  • Ženy s mentálním postižením – zejména ty, které žijí v institucionálním prostředí – jsou často v úplném nebo částečném opatrovnictví, což znamená, že veškerá reprodukční rozhodnutí jsou činěna jejich zástupcem.

4) Nedostatek odpovědnosti za škodu

Nedostatek odpovědnosti za škodu bylo jedním z hlavních témat diskusí výboru. Nedostatek odpovědnosti značně komplikuje domáhání se odškodnění. Rovněž brání snahám o efektivní a trvalé zlepšení systému zdravotní péče. Nedostatek odpovědnosti za škodu znesnadňuje ženám přístup k informacím o možnostech ohledně jejich zdraví a reprodukčních práv. Mezi problémy plynoucí z nedostatku odpovědnosti za škodu patří např.:

  • Nedostatek odpovědnosti poskytovatelů zdravotní péče a osob s rozhodovací pravomocí za škodu; nedostatek mechanismů a postupů zajišťujících dostatečné nápravy a systémová vylepšení působení zdravotnických zařízení, profesionálů a systémů. Tyto mechanismy jsou velmi důležité pro poskytnutí odškodnění ženám, jejichž práva byla porušena, a na podporu nejlepších postupů ve zdravotnickém prostředí.
  • Nedostatek kanálů a postupů pro získání smysluplné zpětné vazby poskytovatelům od matek/rodin osobně nebo písemně (zejména se zaměřením na obecné zacházení a respekt).
  • Poplatky za služby v souvislosti s porodem: včetně pojišťovnami nehrazených či neformálních plateb pro lékaře, porodní asistentky nebo zdravotnická zařízení. Např. poplatky za doprovod při porodu či poplatky za epidurální anestezii. Tyto poplatky za služby mají prokazatelně negativní vliv na kvalitu péče a motivují zvýšený počet zásahů. Poplatky za služby rovněž ovlivňují dostupnost péče.
  • Nedostatek kvalitních systémů sběru dat: např. informací o úmrtnosti, císařských řezech, nástřizích hráze, o všech výkonech při porodu, včetně zásahů (6), potratovosti, neuspokojeních potřeby antikoncepce, atd., rovněž nedostatek úhrnných dat a ukazatelů sexuálních a reprodukčních práv podle genderu, etnického původu, zdravotního postižení, věku a pohlavní orientaci. Tento nedostatek údajů znesnadňuje ženám činění bezpečných a informovaných rozhodnutí o péči, a brání účinným reformním úsilím.
  • Špatná politická podpora reprodukčního zdraví, včetně těhotenství, porodu a poporodní péče a nedostatečné financování. Nedostatek genderově senzitivních přístupů k veřejným rozpočtům. Bez politické podpory a genderově senzitivního rozpočtování a financování je nemožné uskutečnit změnu systémů zdravotní péče.
  • Pokyny/standardy péče nejsou vyvíjeny společně se všemi zúčastněnými stranami, tj. včetně potenciálních příjemců péče a jejich obhájců nebo zástupců. Bez takové konzultace nemusí brát nové pokyny v úvahu potřeby, práva a preference potenciálních příjemců péče nebo možnosti alternativních poskytovatelů péče (například porodních asistentek).

5) Nedostatek péče založené na důkazech

Péče založená na důkazech zaručuje, že ženy přijímají nejvyšší kvalitu bezpečné, z lékařského hlediska vhodné péče. Nedostatek péče založené na důkazech může vést ke zbytečným zásahům a dalším lékařským rozhodnutím, která porušují práva a důstojnost žen a přispívají k méně bezpečnému zdravotnickému prostředí. Některé příklady nedostatku péče založené na důkazech důkazů:

  • Nedostatek protokolů založených na důkazech pro péči v souvislosti s těhotenstvím, porodem a šestinedělím (např. absence kontinuity péče během těhotenství, nedostatek protokolů ohledně domácího porodu); a nedostatečné povědomí na straně poskytovatelů zdravotní péče o mezinárodně uznávaných standardech péče v oblasti porodu, spoléhání se na zastaralé a škodlivé praktiky, které mají negativní vliv na ženy a novorozence.
  • Ve většině systémů nejsou lékařské protokoly pravidelně prověřovány příslušnými orgány, aby bylo zajištěno, že odrážejí aktuální poznatky a osvědčené postupy. Péče poskytovaná v souladu s těmito protokoly tedy není vysoce kvalitní, bezpečná a respektující péče.
  • Zvýšení míry císařského řezu ve všech regionech a nemocnicích, bez mechanismů vykazatelnosti odpovědnosti.
  • Nedostatek podpory rodičovství a přístupu k novorozenci po porodu. Zahrnuje: Nedostatek nepřetržitého kontaktu s novorozencem po porodu (7), nedostatek přístupu k nemocnému novorozenci a nedostatek podpory a posílení zaměřených na vykonávání sebejistého rodičovství (např. chybí podpora v kojení).
  • Nedostatek možnosti výběru poskytovatele (porodní asistentka nebo lékař) a/nebo místa porodu (porodní centrum, nemocnice nebo porod doma).
  • Nedostatek povědomí o psychologických vlivech na porod, včetně porodního traumatu a způsobech jeho řešení; chybí dostupná psychologická poporodní podpora pro ženy a rodiny. To dále ovlivňuje dlouhodobé vnímání péče u žen a kulturní chápání porodu.

6) Překážky pro poskytovatele péče

Překážky pro poskytovatele péče přispívají k nezdravým pracovním a pečovatelským prostředím a znesnadňují poskytovatelům poskytování vysoce kvalitní a bezpečné péče. Pokud poskytovatelé nejsou schopni vykonávat praxi zdravými a udržitelnými způsoby, trpí celý systém. Poskytovatelům, kteří se potýkají s překážkami, může připadat obtížnější hájit své klienty nebo s nimi jednat respektujícím, zdravým způsobem. Mezi příklady překážek pro poskytovatele patří:

  • Frustrující pracovní prostředí pro poskytovatele péče, nedostatečné respektování a naplňování svých osobních a profesních potřeb a práv souvisejících s výkonem povolání.
  • Genderové nerovnováhy mezi zdravotníky poskytujících péči při porodu a projektujících systémy péče při porodu.
  • Omezení práce porodních asistentek, což zahrnuje: nedostatečný přístup ke kvalitním vzdělávacím programům a možnost otevření soukromé nezávislé praxe porodní asistentky pracující mimo nemocniční zařízení. Rovněž přísná omezení práce porodních asistentek pracujících v nemocnicích.

7) Násilí páchané na ženách

Násilí na ženách, včetně sexuálního násilí a intimního partnerského násilí, se významně pojí a ovlivňuje sexuální a reprodukční práva žen, včetně těch v souvislosti s těhotenstvím, porodem a šestinedělím. Násilí páchané na ženách může ovlivnit, jak ženy zakoušejí péči, jejich přístup k náležité, bezpečné a respektující péči a jejich přístup k reprodukčním volbám. Mezi problémy specifické pro násilí vůči ženám, které byly ve výboru vzneseny, patří:

  • Nedostatečná informovanost o násilí na ženách, včetně toho, jak to ovlivňuje péči, těhotenství, porod a šestinedělí.
  • Nedostatek údajů o rozšíření a dopadech násilí na ženách, zejména jeho průsečících s těhotenstvím, porodem a šestinedělím.
  • Nedostatek vhodných systémů podpory pro ženy, na kterých došlo nebo dochází k násilí.

Výzvy k činnosti:

1) Genderová stereotypizace

Vyzýváme k ukončení genderové stereotypizace, zejména zacházení se ženami jakožto osobami neschopnými činit rozhodnutí. Je třeba zlepšit dostupnost a respektování voleb v oblasti reprodukce, zajistit účinná informovaná rozhodování, která vychází z rozhodnutí klientů, odstranit nedostatečný respekt a zneužívání v reprodukčních zdravotnických zařízeních, ukončit stereotypní vnímání ženy jako matky ve společnosti i v ekonomických a politických systémech a lépe zpřístupnit asistované reprodukční péče.

2) Přístup k informacím a vzdělávání

Přístup k informacím a vzdělání je jedním z nejvýznamnějších způsobů boje proti všem dalším problémům v oblasti reprodukčních práv uvedených v tomto dokumentu. Lepší přístup k informacím o reprodukčních možnostech, kvalitě péče a výběru poskytovatele, lékařských zákrocích a normálních reprodukčních zdravotních záležitostech, včetně menstruace, sexuální výchovy a porodu, umožňuje ženám činit bezpečná a informovaná rozhodnutí o své zdravotní péči. Ženy musí být rovněž poučeny o svých právech, a jaký ta mají dopad na jejich reprodukční volby.

Vzdělání je velmi důležité i pro poskytovatele. Je třeba, aby poskytovatelé byli proškoleni v péči založené na právech, respektující péči a péči založené na důkazech. Poskytovatelům péče, kteří byli vyškoleni v dřívějších způsobech péče, které se neslučují s respektující péčí založenou na důkazech, by mělo být zajištěno průběžné vzdělávání. Dále musí být poskytovatelé poučeni o mocenské dynamice a směřování rozhodovacích pravomocí na klienta.

3) Diskriminace/nerovnost

Požadujeme odstranění diskriminace a nerovnosti v reprodukčním zdravotnictví. Boj proti diskriminaci a nerovnosti vyžaduje uznání jejich vlivu na bezpečnost a kvalitu péče a práva žen a rodin. Zlepšení přístupu k vysoce kvalitním možnostem reprodukční zdravotní péče menšinám, znevýhodněným a marginalizovaným částem populace musí být hlavní prioritou reformy zdravotnictví. Následné reformy musí zahrnovat odstranění segregace v porodnicích, odstranění omezení přístupu k asistované reprodukci znevýhodněným skupinám, poskytnutí efektivního vzdělávání pro poskytovatele respektující, nediskriminační péče menšinám, znevýhodněným nebo okrajovým skupin, lepší přístup k celostní péči, který naplňuje potřeby osob se zdravotním postižením nebo s nemocemi, které vyžadují specifické přístupy; odstranění nucené sterilizace/antikoncepce zejména u etnických nebo náboženských menšin a jiných znevýhodněných a marginalizovaných částí populace; a přehodnocení rozhodovacích pravomocí u žen s mentálním postižením a zajištění respektování jejich reprodukčních voleb.

4) Odpovědnost

Vedle vzdělání je potřeba jasné odpovědnosti ústřední výzvou k činnosti. Silné a efektivní mechanismy vykazatelnosti odpovědnosti orientované na ženy a komunity by zajistili nápravu v případech porušování práv a přinutily systémy zdravotní péče, poskytovatele a rozhodovací činitele zlepšit kvalitu péče. Více kanálů a postupů pro ženy a rodiny pro podání smysluplné zpětné vazby o zkušenostech s péčí by zlepšilo vztahy mezi pacienty a poskytovateli a mocenskou dynamiku. Dále by vypracování pokynů a norem společně se všemi zúčastněnými stranami, včetně potenciálních příjemců péče, zajistilo, že péče je orientovaná na klienta a ženám by byl poskytnut lepší přístup k odpovědnostním mechanismům.

Eliminace neformálních (hotovostních) plateb při porodu by zlepšila kvalitu péče a přístup k ní a omezila zbytečné zásahy. Vlády musí hrát aktivnější roli při eliminaci neformálních plateb tím, že zajistí, že poskytovatelé budou přiměřeně kompenzováni a nebudou potřebovat neformální platby k zajištění živobytí. Dále musí vlády provádět vyšetřování těch poskytovatelů, kteří pokračují v pobírání neformálních plateb, při současném zajištění ochrany pro informátory.

Odpovědnost také vyžaduje vysoce kvalitní systémy sběru dat a mechanismy pro zajištění rychlé dostupnosti těchto údajů. Přístup k těmto údajům je zásadní pro zajištění nápravy, činění informovaných rozhodnutí a prosazování reforem. Rozvoj mechanismů odpovědnosti bude vyžadovat politickou a finanční podporu, ale dá také obhájcům a ženám mechanismy pro posílení větší politické a finanční podpory, zejména pokud bude zakotvena ve vysoce kvalitních datech.

5) Péče založená na důkazech

Vzdělávání poskytovatelů péče, zejména v péči založené na důkazech, je klíčové při výstavbě vysoce kvalitních, bezpečných systémů zdravotní péče. Vyžadování pravidelných revizí lékařských protokolů pro zajištění shody se současnými důkazy by napomohlo poskytovatelům jednat podle aktuálních důkazů. Péče založená na důkazech by mohla spolu se specifickými mechanismy odpovědnosti pomoci v boji proti narůstajícím mírám císařských řezů a dalších zásahů. Protokoly založené na důkazech o podpoře rodičovství a přístup k novorozenci by posílili sebevědomí rodičů. Péče založená na důkazech by také mohla být základem pro zlepšení přístupu k výběru poskytovatele (porodní asistentka nebo lékař) a/nebo místa narození. Spolu s těmito výhodami péče založené na důkazech musí být prioritou sběr dat a vzdělání o psychologických dopadech porodu na ženy, rodiny a poskytovatele péče, protože ovlivňují dlouhodobé zkušenosti žen s péčí, těhotenstvím a rodičovstvím.

6) Překážky pro poskytovatele péče

Musíme také zajistit, aby poskytovatelé péče pracovali v bezpečném a zdravém pracovním prostředí. Respekt pro poskytovatele péče a zajištění naplnění jejich potřeb a práv jim umožní být obhájci žen a respektující péče. Zejména v profesích jako jsou porodní asistentky, mohou být mocenskou dynamikou v pracovním prostředí výrazně narušeny schopnosti poskytovatele péče vykonávat práci a podporovat rozhodování žen. Jednou z oblastí pro zlepšení je genderová (a profesní) nerovnováha mezi zdravotníky poskytující péči a projektování systémů péče.

7) Násilí na ženách

Násilí na ženách je třeba uznat jakožto problém sexuálního a reprodukčního zdraví. Ženy, komunity a poskytovatelé zdravotní péče musí být poučeni o jejích průsečících s těhotenstvím, porodem a šestinedělím. Zejména poskytovatelé musí být vyškoleni jak poskytovat péči způsobem, který je citlivý na zkušenosti a potřeby žen. Je třeba shromáždit vysoce kvalitní data o výskytu násilí na ženách a jeho účincích na reprodukční zdraví, dále pak zavést vhodné systémy intervence na podporu žen, které zakouší nebo zakoušely násilí.

Poznámky:

(1) Viz „Respectful maternity care: the universal rights of childbearing women.“ White Ribbon Alliance (2011).

(2) (kvůli různým překážkám, např. nedostatečnému přispívání z veřejného zdravotního pojištění, uplatňování odmítání provedení výkonu z důvodu svědomí zdravotníka, náboženské a společenské tlaky)

(3) ( Předčasné potraty porodem: těhotenství bylo chtěné, porod začal předčasně, nucený – tedy bez souhlasu – potrat/porod. Neexistující paliativní péče v hospicích)

(4) (rovněž nedostatek právních opatření umožňujících podpořené avšak autonomní rozhodování osob s postižením)

(5) Viz problém 11.

(6) (např. řízené tlačení a porodní pozice, Kristeller, co se přesně dělá miminkům apod.)

(7) (např. separace dítěte od matky, po vaginálním porodu několik hodin, po císařském řezu i několik dní)

Seznam podporujících organizací a originální znění prohlášení najdete zde:

http://www.roda.hr/udruga/projekti/women-deliver/reproductive-health-issues-that-impact-women-during-pregnancy-childbirth-and-postpartum.html

(Moc děkujeme Anně Čechové za dobrovolný překlad)

 

 

 

Evropský soud odsoudil Českou republiku za uvěznění stěžovatele v domě hrůzy na 8 měsíců

Pondělí, 17. října 2016Tiskové zprávy

Evropský soud pro lidská práva dnes rozhodl o tom, že svévolným umístěním člověka s duševním postižením do ústavu došlo k porušení jeho práv. Pětapadesátiletý učitel v důchodu, Jaroslav Červenka, byl osm měsíců zavřen a nuceně léčen jen na základě souhlasu své opatrovnice.

Pan Červenka byl v roce 2005 zbaven svéprávnosti. V únoru 2011 ho jeho opatrovnice, zaměstnankyně úřadu městské části, zavezla 100 kilometrů z jeho pražského domu pod záminkou, že jde na rehabilitaci zraněného kolene. Namísto toho ho vzala do Lázní Letiny, domova se zvláštním režimem určeného pro lidi s demencí a Alzheimerovou nemocí s kapacitou 260 míst. V roce 2013 vydal Veřejný ochránce práv zprávu, ve které řekl, že podmínky v tomto ústavu jsou nedůstojné a některá z porušení práv klientů mohou představovat správní delikt, přestupek, či trestný čin.

Když se pan Červenka zeptal personálu, kdy ho pustí domů, bylo mu řečeno: “To se mýlíte, z Lázní Letiny nikdo neodchází domů.” Jeho pobyt v ústavu byl podle českého práva považováno za dobrovolný, jelikož jeho opatrovnice za něj podepsala smlouvu o sociálních službách.

V Lázních Letiny byl uvězněn po dobu osmi měsíců za otřesných podmínek

“Bylo to strašné, první věc, kterou jsem si všiml bylo že pro 50 lidí fungovaly jen dvě toalety. Všude na zemi byly použité plenky. Uklízelo se sporadicky.“

Život v ústavu byl podroben přísnému režimu, podobnému tomu ve vězení. Pan Červenka nesměl ven bez dozoru, byly mu podávány nevhodné léky proti jeho vůli, neměl ani mobilní telefon. Příchozí a odchozí pošta byla kontrolována personálem. Tak jako ostatní klienti, i pan Červenka dostával jen kašovitou stravu.

Stížnosti pana Červenky, včetně trestního oznámení z března 2011, byla ignorována

V dubnu 2011 se mu podařilo kontaktovat právníky Ligy lidských práv a Mental disability advocacy centre (MDAC). Pomohli mu dostat se z ústavu a podat stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva.

Jeho stížnost měla okamžitý dopad, v roce 2015 vyzvala Veřejná ochránkyně práv vládu, aby Lázně Letiny byly uzavřeny. Při tom poukázala na svá dřívější zjištění – klienti byli přivazováni ke stolům a byli nuceni sdílet zubní kartáčky a oblečení, celkově s nimi bylo zacházeno jako s objekty.

Česká vláda však dodnes neučinila žádné kroky k uzavření ústavu v Letinách.

Evropský soud pro lidská práva rozhodl, že umístění pana Červenky do ústavu byl porušením jeho práva na osobní svobodu dle článku 5 Evropské úmluvy o lidských právech a že mu stát neumožnil se proti tomuto porušení nijak bránit. Tento případ může ovlivnit život až 28 000 lidí, kteří jsou momentálně v ústavech pro lidi se zdravotním postižením.

Zuzana Durajová, právnička Ligy lidských práv připomíná:

„V České republice mohou být tisíce lidí ve stejné pozici, jako pan Červenka, ponecháni sami sobě v nelidských podmínkách, ignorování autoritami. Rozsudek Štrasburského soudu je zásadní a vysílá jasnou zprávu vládě, že i lidé omezeni na svéprávnosti mají být slyšeni a má s nimi být zacházeno s respektem k jejich lidské důstojnosti.“

Liga a MDAC souhlasí s vyjádřením Veřejné ochránkyně práv, že ústav Letiny by měl ukončit činnost a všichni klienti by měli být navráceni do důstojného prostředí v komunitě, spolu s individualizovanou podporou. V budoucnu budou apelovat na české orgány, aby situací stovek klientů vyřešily.

Další informace:

  • Rozsudek ve věci Červenka proti České republice najdete zde.
  • Pro další informace kontaktuje Zuzanu Durajovou, právničku LIgy lidských práv – zuzana.durajova@llp.cz.
  • Právníci Ligy lidských práv a Mental Disability Advocacy Centre (MDAC) zastupovali pana Červenku před českými soudy a Evropským soudem pro lidská práva
  • MDAC je mezinárodní nevládní organizace, která využívá práva k zajištění rovnosti, inkluze a spravedlnosti pro lidi s mentálním postižením na celém světě.

mdacllp.logo.barevne

Soud: Výzva policisty k prokázání totožnosti je nezákonná, pokud je neurčitá

Úterý, 27. září 2016Tiskové zprávy

Výzva policisty k prokázání totožnosti je nezákonná, pokud je neurčitá a je směřována vůči anonymnímu davu, který nemusel výzvu slyšet. Vyplývá to z písemného rozsudku Krajského soudu v Ostravě, který se zabýval zásahem policie na shromáždění Dělnické strany v Olomouci v říjnu minulého roku. Policie tehdy obklíčila a kontrolovala totožnost protidemonstrantů, kteří přišli vyjádřit nesouhlas se shromážděním. Soud vynesl verdikt už v květnu, policie proti němu podala kasační stížnost.

Z osmnácti stránkového rozsudku, který v minulých dnech obdržela Liga lidských práv zastupující dvojici stěžovatelů, vyplývá, že:

  • Výzva policisty k prokázání totožnosti je nezákonná, pokud je neurčitá (není sděleno, jakého konkrétního přestupku se osoby měly dopustit) a je směřována vůči anonymnímu davu, který nemusel výzvu slyšet.
  • „Narušování“ oznámeného shromáždění křikem a použitím píšťalek a hrkaček není přestupkem, pokud je i přes to řečníkům rozumět (např. díky technice). Přerušení proslovu na krátkou dobu neznamená, že by nebyl naplněn účel shromáždění.
  • Soud vychází z judikatury Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) ve Štrasburku, podle které je součástí svobody projevu a práva shromažďovacího vystoupit s nesouhlasným názorem na shromáždění. Proti takové protidemonstraci je možné zasáhnout pouze, pokud by původní shromáždění bylo zcela či podstatně znemožněno. To se v daném případě nestalo.
  • Ani zatarasení původní trasy předem oznámeného pochodu není přestupkem, pokud byl pochod realizován, ale v jiné trase, která neměla významnější vliv na jeho průběh.
  • Omezení osobní svobody protidemonstrantů formou znemožnění odchodu účastníků a jejich zatarasení na jednom místě ze strany policie by mohlo být zákonné, pokud by docházelo ke střetům mezi dvěma skupinami a účelem by bylo zabránit takovým střetům. To ale v daném případě nenastalo a osoby byly na místě zajištěny bez zákonného důvodu.

Policie podala kasační stížnost

Policie nesouhlasí s názorem soudu, že výzva policie byla nedostatečně určitá. Pokud by podle ní policista musel na místě ještě před výzvou k prokázání totožnosti sdělovat přesnou právní kvalifikaci a vyčerpávající popis skutku, kladl by soud na policisty v terénu nepřiměřené nároky. Podle policie navíc soud k případu přistupoval jako k hromadné žalobě, ale měl se zabývat pouze dvěma účastníky – žalobci, ne celým shromážděním.

Podle zkušeností Ligy lidských práv se v praxi často stává, že si policisté vynucují kontrolu totožnosti pod záminkou údajného neurčitého protiprávního jednání osoby, aniž by specifikovali, čeho se osoba měla dopustit. Jako se tak stalo i na protidemonstraci v Olomouci. „Pokud nejde o případ, který nesnese odkladu, by policista na místě měl být schopen alespoň s určitou mírou konkrétnosti sdělit, čeho se osoba měla dopustit. Nikdo po policistech nechce přesnou právní kvalifikaci a konkrétní paragraf zákona, ale alespoň v obecné rovině by měl být schopen říci, co konkrétní člověk udělal špatného, například: „dělal jste hluk, proto jste podezřelý z přestupku rušení nočního klidu“, namísto pouhého neodůvodněného sdělení: „jste podezřelý z přestupku“,“ komentuje stížnost policie právnička Ligy lidských práv Zuzana Candigliota. Opačný přístup by podle ní totiž policii nahrával k bezdůvodným zásahům proti nepohodlným lidem, kdy by policie až v klidu kanceláře následně řešila, z čeho danou osobu obviní.

Tiskovou zprávu ke květnovému vyhlášení rozsudku a znění žaloby naleznete zde.

 

Reakce na článek „Česká stopa „inkontinentního“ George Sorose“

Středa, 31. srpna 2016Aktuality

 

Parlamentní listy zveřejnily 26. 8. 2016 článek Jana Schneidera, který ve svém rozsáhlém textu spekuluje o údajném financování terorismu přes lidskoprávní agendu nejrůznějších neziskových organizací a ve kterém označil za zahraniční agenty amerického miliardáře George Sorose mimo jiné i Ligu lidských práv (LLP) a Evropské hodnoty (EH).

Schneider vyčetl z výroční zprávy EH, že v roce 2014 dostala od LLP více než 675 tisíc korun a protože stejnou částku nenašel ve výroční zprávě LLP, rozhodl se na tom postavit celý příběh. Příběh o tom, že jsou tu peníze o nichž se neví, odkud se vzaly a kde opravdu skončily.

Stačilo se přitom jednoduše zeptat. Think-tank Evropské hodnoty byl v letech 2014 a 2015 partnerem Ligy lidských práv v projektu o nárůstu extremismu v zemích střední Evropy, který financoval OSF think-tank fond a výše zmíněná částka odpovídá službám, které v rámci tohoto projektu EH realizoval. Ve výročních zprávách LLP není prostor pro detailní vyúčtování jednotlivých projektů – proto tyto částky zveřejňuje v celkových nákladech.

Šlo o standardní projekt zahrnující výzkum, workshopy se středoevropskými politiky o migrační a azylové politice, nebo veřejné debaty. Do projektu byla zapojena řada mezinárodních institucí. Hlavním cílem bylo připravovat středoevropské demokratické politiky na problémy, které mohou nastat s migrační krizí a problémy s integrací přistěhovalců, což se s časovým odstupem ukazuje jako prozíravé. Všechny informace o projektu lze nalézt na webu www.facingextremism.eu.

Pokud by si autor článku přečetl samotná politická doporučení, tak by seznal, že se obsahově zásadně neliší od současné pozice české vlády, kterou jistě nelze považovat na bezstarostně naivní. Padá tak i obvyklá konspirační teorie o „Sorosově ďábělském plánu na zničení Evropy importem islamistů“.

Dan Petrucha, Liga lidských práv
Jakub Janda, Evropské hodnoty