Práva lidí s postižením

Často kladené otázky k tzv. nedobrovolné hospitalizaci

Často nám kladete otázky spojené s tvz. nedobrovolnou hospitalizací, typicky v psychiatrických nemocnicích. Proto jsme pro vás níže připravili stručné odpovědi na to, co vás nejvíce zajímá. Pokud v textu nenajdete informaci, kterou hledáte, napište nám doplňující dotaz na e-mail poradna@llp.cz.

Co to je nedobrovolná hospitalizace?

Nedobrovolnou hospitalizací je převzetí a/nebo držení člověka bez jeho souhlasu či proti jeho vůli ve zdravotnickém zařízení (typicky psychiatrická nemocnice).

Jde o intenzivní zásah do osobní svobody člověka, ale i do dalších jeho práv (např. do práva na soukromý a rodinný život). Jde sice o základní práva, ovšem i ta je za určitých okolností možné omezit, pokud jsou splněny předem dané zákonné podmínky (viz níže).

Kdy může být člověk nedobrovolně hospitalizován?

Bez souhlasu či proti jeho vůli lze člověka hospitalizovat, pokud jsou současně splněny tři zákonné podmínky uvedené v § 38 odst. 1 písm. b) zákona o zdravotních službách:

    1. člověk je sobě nebo svému okolí bezprostředně a závažně nebezpečný,
    2. jeví alespoň známky duševní poruchy nebo je pod vlivem návykové látky,
    3. zmíněné nebezpečí nelze odstranit mírnějším způsobem (např. ambulantní léčbou).

O splnění těchto podmínek rozhoduje (pouze) soud v tzv. řízení o přípustnosti nedobrovolné hospitalizace (§ 66 a násl. zákona o zvláštních řízeních soudních). Ten musí hospitalizovaného člověka do tohoto přezkumného řízení zapojit, informovat ho o jeho právech, vyslechnout ho, vzít v potaz jeho potřeby, zájmy, přání apod.

Jaké další situace můžeme považovat za nedobrovolnou hospitalizaci?

Nedobrovolnou hospitalizací můžeme označit také tyto situace:

    1. člověk dal s hospitalizací informovaný souhlas, který však později odvolal, chtěl odejít domů, ale nemocnice mu to neumožnila a zároveň o odvolání souhlasu nedala vědět soudu
    2. člověk dal s hospitalizací informovaný souhlas, ovšem nemocnice jej v průběhu hospitalizace omezila na svobodě (např. jej přeložili jej na uzavřené oddělení) nebo v kontaktu s vnějším světem (např. mu znemožnili kontaktu s rodinou) a neoznámila to soudu.
    3. člověk omezený ve svéprávnosti v rozsahu udělení souhlasu s poskytováním zdravotních služeb byl hospitalizován, souhlas s hospitalizací poskytl jeho opatrovník (i proti vůli hospitalizovaného člověka) a nemocnice neoznámila soudu rozpor mezi přáním hospitalizované osoby a jejího opatrovníka.
Jaká práva má nedobrovolně hospitalizovaný člověk?

Zejména máte právo na:

  • poskytování zdravotních služeb na náležité odborné úrovni,
  • uctivé, ohleduplné a důstojné zacházení a respektování soukromí,
  • kontakt s rodinou a blízkými,
  • poskytnutí (a případně odvolání) informovaného souhlasu s konkrétním lékařským zákrokem (bez souhlasu pouze pokud se jedná o neodkladnou péči, kdy hospitalizovaná osoba není schopna své přání vyjádřit nebo kdy by v důsledku neléčení nejspíš došlo k vážnému poškození zdraví)
  • informace ohledně vašeho zdravotního stavu, stanovené léčby či jejích účinků
  • zvolit si osobu (i více), kterým budou tyto informace sdělovány, případně zakázat poskytování informací o vaší hospitalizaci konkrétní osobě
  • zvolit si důvěrníka (vizte níže)

V rámci procesu rozhodování o vaší hospitalizaci máte právo na:

  • to, aby soud přezkoumal, zda je / byla hospitalizace zákonná,
  • to, aby vás soud i personál nemocnice co nejdříve (a pravidelně) poučili o vašich právech (např. o možnosti zvolit si zástupce, zúčastnit se jednání soudu, vyjádřit se, podat odvolání apod.),
  • zvolení zástupce v řízení o přípustnosti nedobrovolné hospitalizace (pokud si jej sami nezvolíte, soud vám přiřadí opatrovníka z řad advokátů),
  • řádně odůvodněné rozhodnutí soudu v zákonných lhůtách,
  • doručení rozhodnutí soudu
  • podání opravných prostředků proti rozhodnutí soudu (tj. odvolání).
Jak probíhá řízení o přípustnosti nedobrovolné hospitalizace?

Nemocnice má povinnost do 24 hodin od převzetí (či držení) pacienta bez jeho souhlasu o této skutečnosti informovat soud.

Soud poté do 7 dnů rozhodne o tom, zda byl člověk nedobrovolně hospitalizován v souladu se zákonem a zda jsou dané zákonné podmínky stále splněny. Provede přitom alespoň základní dokazování. Když si hospitalizovaná osoba nezvolí svého zástupce, jmenuje jí opatrovníka z řad advokátů. Pokud některá ze zákonných podmínek již netrvá, musí člověka nemocnice ihned propustit.

Když podmínky pro nedobrovolnou hospitalizaci stále trvají, soud do 3 měsíců od vydání rozhodnutí o zákonnosti hospitalizace rozhodne, zda je delší držení člověka v nemocnici stále přípustné a případně určí na jak dlouho (max. 1 rok).

Proti oběma zmíněným rozhodnutím se můžete odvolat. Odvolací soud pak rozhodne do 1 měsíce ode dne, kdy mu dojde spis. Odvolání nemá tzv. odkladný účinek. To znamená, že pokud původní soud rozhodl, že nedobrovolná hospitalizace byla přípustná, musí člověk ve zdravotnickém zařízení zůstat, než rozhodne odvolací soud (pokud samozřejmě nenastanou jiné skutečnosti, díky kterým by člověk mohl být propuštěn, jako je pominutí alespoň jedné z podmínek pro hospitalizaci bez souhlasu – vizte výše).

Proč mi soud ustanovil opatrovníka, když už jednoho mám?

Je třeba rozlišovat mezi:

    1. opatrovníkem, kterého soud člověku ustanovil v souvislosti s omezením svéprávnosti, případně bez omezení svéprávnosti za účelem podpory a pomoci v “běžných” životních situacích (např. správa majetku,  uzavírání smluv, rozhodování o zdravotních službách apod.), a
    2. opatrovníkem v řízení o přípustnosti nedobrovolné hospitalizace.

    V řízení o přípustnosti nedobrovolné hospitalizace (tedy řízení o vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení ve zdravotnickém zařízení) si pacient může zvolit vlastního zástupce (není to opatrovník). Když si jej nezvolí, soud mu pro účely řízení ustanoví opatrovníka z řad advokátů. Tento opatrovník zpravidla nebude stejná osoba, jako je opatrovník podle výše uvedeného písm. a). Nedobrovolně hospitalizovaný člověk může mít tedy opatrovníky dva – jeden mu pomůže v řízení o přípustnosti nedobrovolné hospitalizace a druhý mu pomůže v jiných oblastech života, ve kterých to určil soud. Blíže k tomu, jaká je jeho role, v otázce “Kdo je procesní opatrovník v řízení o přípustnosti nedobrovolné hospitalizace”.

Kdo je procesní opatrovník v řízení o přípustnosti nedobrovolné hospitalizace?

Člověk musí být v řízení o přípustnosti nedobrovolné hospitalizace zastoupen. Svého zástupce si přitom může sám zvolit. Pokud to neudělá, ustanoví mu soud pro účely řízení opatrovníka, a to z řad advokátů. Jeho hlavní povinností je chránit a prosazovat práva a zájmy hospitalizovaného člověka.

Procesní opatrovník může předkládat důkazy, vyjadřovat se k probíhajícímu řízení, podat ve prospěch pacienta odvolání apod. Opatrovník by měl pacienta osobně navštívit, vyslechnout ho a vysvětlit mu, jaká jsou jeho práva, povinnosti a možnosti v probíhajícím řízení.

Takto ustanovený advokát nesmí zastoupení odmítnout, ledaže by šlo o případy vyjmenované zákonem (např. když poskytuje / poskytoval právní služby nemocnici, ve které se pacient nachází, nebo zastupuje jinou osobu, která má na výsledku řízení zájem atd.).

Pro více informací o opatrovníkovi vizte otázku “Proč mi soud ustanovil opatrovníka, když už jednoho mám?”

Kdo je to důvěrník?

Důvěrník je osoba, která hospitalizovanému člověku pomáhá s uplatněním a ochranou jeho práv a zájmů v souvislosti s hospitalizací. Oproti výše zmíněnému zástupci či soudem ustanovenému opatrovníkovi z řad advokátů důvěrník působí nad rámec řízení o přípustnosti nedobrovolné hospitalizace.

Důvěrníkem může být člověk i organizace, která se ochranou práv pacientů zabývá. Je možné jich mít více najednou.

Zákon neříká, jakou formou je možné důvěrníka ustanovit. Pacient to může udělat ústně před personálem nemocnice nebo před soudcem, případně i písemně (doporučujeme). Vzor ustanovení důvěrníka najdete zde.

Mezi práva důvěrníka patří:

    1. být informován o hospitalizaci pacienta a o jeho právním postavením (nemá však automaticky právo na informace o zdravotním stavu pacienta)
    2. uplatňovat svým jménem procesní práva pacienta (navrhovat důkazy, svědky, podávat návrhy a opravné prostředky, podat stížnost apod.).
Jak mohou nedobrovolně hospitalizovanému člověku pomoci jeho blízcí?

Poskytovatel zdravotních služeb musí o vaší hospitalizaci (a o právech s tím spojených) informovat vašeho zákonného zástupce, opatrovníka, manžela / manželku nebo jinou blízkou osobu*. Vaši blízcí vám mohou pomoci hájit vaše práva, např. mohou podávat stížnosti na poskytovatele zdravotních služeb, podávat podněty soudu, stát se vaším důvěrníkem apod. Mají také právo vás navštěvovat (pokud naopak neřeknete, že si takovou návštěvu nepřejete), telefonovat si s vámi, informovat o vaší hospitalizaci vašeho zaměstnavatele, být vám emoční podporou.

*Blízké osoby jsou příbuzní v přímé linii (tj. rodiče, děti), sourozenci, manžel/ka, partner/ka a osoby, které by újmu utrpěnou pacientem pociťovaly jako újmu vlastní.

O čem mě musí nemocnice informovat?
Jakmile to je možné, musí poskytovatel zdravotních služeb pacientovi vysvětlit, proč byl bez souhlasu hospitalizován, a poučit ho o jeho právech v souvislosti s hospitalizací. Zejména jde o právo dát informovaný souhlas (příp. jej odvolat) s navrhovanou léčbou, zvolit si důvěrníka nebo zmocněnce, projednat svou situaci se svým důvěrníkem, zástupcem či podpůrcem bez přítomnosti dalších osob apod.

Zdravotnický personál pacienta dále poučí o tom, jak probíhá řízení o přípustnosti nedobrovolné hospitalizace, jaký je jeho zdravotní stav a navržený léčebný postup. Tyto skutečnosti mu musí sdělit při přijetí do péče a pak pokaždé, kdy je to během léčby vhodné. Osoba, která pacientovi uvedené informace předává, se musí ujistit, že pacient všemu skutečně (alespoň v základní míře) rozumí a uvědomuje si, v jaké situaci se nachází.

Kdo může nahlížet do mé zdravotnické dokumentace a proč je to důležité?

Do zdravotnické dokumentace může nahlížet sám pacient, jeho zákonný zástupce, opatrovník, nebo osoby, které pacient určí (kdykoli). Pacient může také konkrétní osobě zakázat poskytování informací o jeho zdravotním stavu, nebo odvolat svůj dříve poskytnutý souhlas.

Samotné nahlížení je možné v přítomnosti lékaře nebo jiného pověřeného pracovníka. Lze také zažádat o pořízení výpisu nebo kopie části zdravotnické dokumentace. Do zdravotnické dokumentace mohou bez souhlasu pacienta nahlížet i jiné oprávněné osoby, pokud tak určí zákon, jako je např. Policie ČR nebo soudci.

Pokud je to možné, doporučujeme žádat o nahlédnutí do zdravotnické dokumentace písemně (buď datovou schránkou, doporučeně poštou, nebo alespoň prostřednictvím e-mailu).

Mohou mi v nemocnici zakázat návštěvy?

Právo na návštěvy v průběhu hospitalizace plyne přímo ze zákona o zdravotních službách. Přijímání návštěv ovšem musí být v souladu s vnitřním řádem zdravotníckeho zařízení a musí proběhnout způsobem, který neomezuje práva ostatních pacientů. To ale neznamená, že je může vnitřní řád zakázat. Pacient by v zásadě neměl být v kontaktu s osobami mimo nemocnici omezen. K omezení může dojít např. Z určitých léčebných důvodů, nebo kdyby kontaktem pacient příliš omezoval práva ostatních pacientů (např. hlučné návštěvy na sdíleném pokoji apod.).

Mohu v nemocnici odmítnout přítomnost některých osob?

Pacient má při poskytování zdravotních služeb právo odmítnout přítomnost osob, které nejsou na poskytování zdravotní péče přímo zúčastněny (tj. typicky osoby mimo lékaře a zdravotních sester), a osob připravujících se na výkon povolání zdravotního pracovníka (tj. studenti).

Mohu požádat o pomoc jiného lékaře?

Kdykoli v průběhu hospitalizace může pacient požádat, aby byl jeho zdravotní stav, zdravotní dokumentace nebo vyjádření ošetřujícího lékaře přezkoumáno odborníkem (lékařem), který není na nemocnici (či jejím provozovateli) závislý (nespolupracuje s ní). Zdravotnické zařízení musí umožnit provedení tohoto nezávislého posudku. O přezkoumání může kromě Vás požádat i Váš důvěrník nebo podpůrce.

Nezávislého odborníka je možné najít například prostřednictvím zdravotní pojišťovny nebo České lékařské komory.

Jak se bránit proti špatnému zacházení zdravotnického personálu nemocnice?
    1. Zkuste se neformálně domluvit s personálem nemocnice (např. s primářem oddělení). Slušně vysvětlete, kde vidíte problém a co by se podle vás mělo stát, aby se situce zlepšila.
    2. Pokud máte pocit, že k domluvě není v zařízení “příznivé prostředí”, zjistěte, jestli se na oddělení nenachází tzv. schránka důvěry, popřípadě požádejte vašeho blízkého, aby si s personálem nemocnice promluvil.
    3. Když to nezabere, můžete podat stížnost na poskytovatele zdravotních služeb, která se podává přímo k vedení nemocnice. Více o stížnostech v našem článku. Případně můžete podat stížnost také k lékařské komoře (k tomuto zde).
    4. Můžete jít také soudní cestou (tj. žaloba) a domáhat se například zadostiučinění či náhrady újmy pro zásah do vašich osobnostních práv. To však může být časově i finančně náročné. Žalobu podejte k věcně a místně příslušnému civilnímu soudu. Doporučujeme k tomuto využít služeb advokáta, kterého si najdete zde, případně využít některou z možností z letáku ombudsmana k právní pomoci.

Špatné zacházení ze strany personálu nemocnice může v extrémnějších případech být i trestným činem. V takovém případě můžete vy či někdo vám blízký na nemocnici, resp. její personál, podat trestní oznámení prostřednictvím orgánů činných v trestním řízení (typicky u policie – více informací zde).

Podpořte právní poradnu a dostaňte tak pomoc k lidem v obtížné situaci