Pátek, 13. června 2025Aktuality, Nedobrovolné sterilizace, Projekty
Proces odškodňování žen sterilizovaných bez jejich svobodného a informovaného souhlasu konečně přináší i nadějnější zprávy. V letošním roce evidujeme nárůst počtu úspěšně odškodněných žen a zaznamenali jsme i dva konkrétní případy dokazující, že šanci na úspěch mají i komplikovanější případy. V jednom případě jde o naší klientku, ve druhém o klientku organizace Romodrom.
Když druhý pokus vyjde
Prvním příkladem dobré rozhodovací praxe je paní Stránská (jméno bylo změněno), které byla původní žádost o odškodnění zamítnuta. Po roce však podala novou žádost, v níž doplnila další argumenty. Zároveň se odkázala i na změnu právního výkladu [1]. Ministerstvo nakonec uznalo, že došlo ke změně právních okolností, které odůvodňují přiznání nároku. Ačkoliv dokumentace obsahovala žádost o sterilizaci ze stejného dne, kdy proběhl císařský řez a sterilizace samotná, nebylo možné spolehlivě prokázat, že žena byla poučena o nevratnosti zákroku. Ministerstvo tedy její žádost uznalo jako oprávněnou.
Tento případ potvrzuje, že ani zamítnutí nemusí znamenat definitivní konec – a že stát začal ve svých rozhodnutích zohledňovat i judikaturu Městského soudu v Praze i Nejvyššího správního soudu, které se opakovaně staví na stranu obětí protiprávních sterilizací a naopak kladou vyšší nároky v dokazování na stát.
Když rozhoduje svědecká výpověď
Druhou pozitivní zprávou je případ paní Novotné (jméno bylo změněno), která ve své žádosti uvedla, že její zdravotnická dokumentace byla již skartována. Proto jako důkaz protiprávnosti navrhla svědeckou výpověď svého manžela. Ani to nebylo dříve bez překážek. [2] Provedení zákroku Ministerstvo potvrdilo z kopie záznamu v porodní knize, podle které byla ženě provedena sterilizace zároveň s císařským řezem. Svědectví manžela ale potvrdilo, že paní Novotná nebyla o zákroku plně informována a neposkytla k němu svobodný a informovaný souhlas. Zákrok byl tedy protiprávní.
Ministerstvo se v rozhodnutí výslovně odkázalo na aktuální rozsudek Nejvyššího správního soudu, podle kterého jsou tvrzení žadatelky „hájitelná a plausibilní a podepřena indiciemi, které ve svém souhrnu nepřipouštějí jiné racionální vysvětlení situace, než že k protiprávní sterilizaci pravděpodobně došlo tak, jak žadatelka tvrdí“. I tato žádost tedy byla uznána jako oprávněná.
Tento případ ukazuje, že důkazní situace nemusí být beznadějná ani v případě, že se nezachovala dokumentace. Výpověď svědka a logické posouzení okolností mohou sehrát klíčovou roli. Ženám v obdobné situaci jako Dominika doporučujeme zkusit i tuto cestu.
Pozitivní trend potvrzují i čísla a politická vůle
V roce 2025 přibylo větší množství rozhodnutí o odškodnění (celkem již bylo přiznáno zhruba 900 odškodnění od roku 2021, z toho 200 v letošním roce) než v předchozích letech. Zejména díky tomu, že se Ministerstvo zdravotnictví začalo více držet výkladu zákona v souladu s judikaturou. Ta potvrzuje, že nelze odmítat žádosti obětí jen kvůli formálním nedostatkům v dokumentaci – zejména tam, kde selhal stát v archivaci či evidenci zdravotnických záznamů. Také říká, že je zapotřebí přijímat i jiné důkazy než jen zdravotnickou dokumentaci.
Významný posun nastal i na politické úrovni. V květnu 2025 vláda schválila navýšení prostředků na odškodňování o dalších 200 milionů korun. To je důležitý signál. Stát tím dává najevo, že s odškodněním počítá i do budoucna a chce vytvořit prostor pro všechny oprávněné žadatelky.Včetně těch, které žádost nestihly podat v termínu a plánují podání až po prodloužení zákona o odškodnění (návrh je nyní v Senátu, prodloužení počítá s možností podávat žádosti až do konce roku 2026).
Dvě radosti, jedna trvající starost
K pozitivním zprávám je férové upozornit i na jeden přetrvávající nedostatek na Ministerstvu zdravotnictví. To totiž dlouhodobě nestíhá rozhodovat o žádostech ve lhůtách stanovených zákonem. V některých žadatelkách to vyvolává nedůvěru nebo pochopitelné rozladění. Téma je velmi citlivé, proto i nás tato situace trápí a opakovaně na ni ministerstvo upozorňujeme.
[1] Liga lidských práv. Nejvyšší správní soud: Nedostatečné poučení o všech aspektech sterilizace vede k závěru, že sterilizace proběhla v rozporu s právem. Liga lidských práv. 4. 4. 2025. Dostupné z: https://llp.cz/blog/nejvyssi-spravni-soud-nedostatecne-pouceni-o-vsech-aspektech-sterilizace-vede-k-zaveru-ze-sterilizace-probehla-v-rozporu-s-pravem/
[2] Liga lidských práv. Přelomový rozsudek: Ministerstvo musí přiznat odškodnění na základě svědecké výpovědi rodinného příslušníka. Liga lidských práv. 27. 2. 2025. Dostupné z: https://llp.cz/blog/prelomovy-rozsudek-ministerstvo-musi-priznat-odskodneni-na-zaklade-svedecke-vypovedi-rodinneho-prislusnika/
Na podpoře obětí protiprávních sterilizací spolupracujeme s organizací Romodrom, o.p.s. a jsme podpořeni v rámci MARIO programu, který realizuje organizace Minority Rights Group International.
We support victims of unlawful sterilisation in cooperation with Romodrom, o.p.s. and with the support of the MARIO programme implemented by Minority Rights Group International.


Čtvrtek, 12. června 2025Aktuality
Sandry Paškové, právničky Ligy lidských práv se ptala Markéta Braunová
Sandro, nedávno ses zúčastnila jednání pracovní skupiny k porodnictví pod Úřadem vlády. O co šlo?
Hlavním tématem byla nedostupnost péče porodních asistentek (PA) v šestinedělí. V současné chvíli je tato péče hrazená pojišťovnami v naprostém minimu případů. Porodní asistentky, a tím vlastně i jejich klientky, čelí několika překážkám. První překážkou je nutnost mít jako PA smlouvu s pojišťovnou, která jim výkony proplatí. Druhou překážkou je povinná indikace lékařem. Což znamená, že aby žena mohla službu porodní asistentky využít, musí jí lékař napsat žádanku.
Co to v praxi znamená? Je snadné najít PA, která má smlouvu s mojí pojišťovnou?
Porodních asistentek, které mají smlouvu s pojišťovnou, je opravdu velmi málo. Pojišťovny tyto smlouvy ani moc nechtějí uzavírat. Argumentují přitom, že o službu není zájem. To zaznělo i na pracovní skupině. Bylo to podpořeno daty, kolik žen tuto službu využilo v minulém roce. V Jihomoravském kraji se jednalo se asi o 25 žen, což je ve srovnání s 10 000 porody v kraji naprosto marginální číslo. Já se ovšem domnívám, že to jsou zkreslená data. Reprezentují totiž ty ženy, které opravdu tu službu využily, navzdory překážkám. Ty ostatní jí také využívají, ale mimo ten složitý systém. Sama zástupkyně pojišťovny na pracovní skupině zmínila, že služby PA proplácejí v rámci bonusových programů. Třeba konkrétně Česká průmyslová pojišťovna má programy Manažerka mateřství a další. Zástupkyně dodala, že v rámci těch bonusových programů je o tuto službu je velký zájem. To jenom dokládá, že problém jsou ty překážky, ne nezájem o služby.
Podstatná je neochota pojišťoven zařadit tyto služby do veřejného zdravotního pojištění. Přestože víme, že to má obrovské benefity pro matku i dítě, to je potvrzeno daty. Navíc jde o péči, která je v důsledku i levnější. Zároveň bychom proplácením této péče jednali v souladu se současnými vědeckými poznatky.
O jakých překážkách se bavíme? Smlouva s pojišťovnou, indikace lékařem a dál?
Abychom si to dokázali představit v praxi. Jedním z největších benefitů péče porodní asistentky je to, že se odehrává ve vlastním sociálním prostředí rodičky. Tedy ta žena po porodu, třeba i po císařském řezu nebo jiném komplikovaném porodu, by nemusela nikam docházet, nemusela by toho novorozence ani sebe nikam vypravovat nebo ho opouštět.
Jak to tedy funguje v současnosti?
Teď porodní asistentka dochází ve chvíli, kdy má žena žádanku od lékaře. To znamená, že tenhle skvělý benefit může využít až po tom, co se k němu vypravila a lékař byl ochotný jí tu žádanku vystavit. Pravděpodobnost, že se to stane, je prostě malá. Není vůbec s podivem, že v současné chvíli tu péči v rámci systému veřejného zdravotního pojištění využívá tak málo žen. My bychom se měli ptát opačně. Jak péči zpřístupnit, jak nabídnout tuto možnost, která je v souladu s vědeckými poznatky? Jak ji udělat součástí systému?
Bohužel s klesajícím počtem porodů jsou PA a gynekologové trochu v konkurenčním postavení. Mnohdy je velmi těžké přesvědčit gynekologa, aby tu žádanku vůbec vystavil. Řada jich to příliš dělat nechce. V minulosti se i Česká gynekologická a porodnická společnost vyjádřila, že tato služba nemá být podporována, což je opravdu v rozporu s mezinárodními výzkumy.
Samozřejmě si k sobě domů můžu pozvat PA, ale jako samoplátkyně. Tam se bavíme o tisícových částkách.
Jak je to u porodních asistentek pracujících tzv. pod nemocnicí? Jak to ony mají se smlouvami s pojišťovnami?
Tam to funguje maličko jinak, protože tu smlouvu s pojišťovnou uzavírá poskytovatel péče. A to je právě buď osoba, která pracuje sama na sebe. Nebo je tím poskytovatelem péče nemocnice. Ta má nasmlouvané výkony s pojišťovnou a může vyslat svoje zaměstnankyně, aby tuto službu vykonaly. A my skutečně takové nemocnice máme, ale je to záležitost posledních pár let.
Navíc ty nemocnice otevřeně uvádí, že tuto službu poskytují spíše proto, že jim to přivádí další rodičky. Je to pro ně zajímavé PR. Skutečně dnes máme boj o každý porod. To vede nemocnice k tomu, že samy nabídku svých služeb rozšiřují. Důležité je tady zmínit, že každá taková práce má být finančně ohodnocená a těm nemocnicím se to absolutně nevyplácí, protože ty úhrady od pojišťoven jsou velmi nízké. Dotují to tak ze svého, protože jim to právě přivádí další rodičky. Často jde o ženy, které využívají i jiné nadstandardní služby nemocnice. Třeba možnost mít svou porodní asistentku, nadstandardní nebo rodinný pokoj a další. A to je zase dalším zdrojem příjmů.
To znamená, že poptávka po alternativě existuje a nemocnice na ni reagují rychleji než právě pojišťovny?
Není to poptávka po alternativě, to by muselo jít o alternativu k něčemu, ne k absentující péči. Jde spíš o poptávku po péči jako takové. Dnes žena odchází z porodnice zpravidla po 72 hodinách. A potom zůstává bez péče až do konce šestinedělí. To znamená, že její poporodní poranění, případně jizva po císařském řezu nebo komplikace spojené s kojením nikdo nekontroluje, nikdo o ni ze zdravotnického pohledu nepečuje. Péče se dostává novorozenému dítěti u pediatra, ale žena samotná je bez péče. Nejedná se tedy o něco navíc, ale je to něco, co tady prostě chybí.
Přitom historicky jsme to tady měly. Porodní báby vyjížděly k ženám domů a pak se nám to ze systému někam vytratilo. Ve chvíli, kdy třeba ne všechno probíhá úplně optimálně, se zase obloukem vracíme k těm financím. Zanedbaná péče může ve finále vést k velkým výdajům z veřejného zdravotního pojištění. Ať už na zákroky týkající se fyzického zdraví, ale určitě nejde opomíjet ani zdraví psychické a psychickou pohodu.
Představuju si, že třeba prvorodička si často s něčím neví rady. Potřebuje se zeptat, ujistit, jestli tohle a tamto je OK. Jestli to, co se mi děje, je ještě v pořádku, nebo už bych měla vyhledat pomoc lékaře. Kam takové ženy sahají pro radu, jaké mají možnosti?
Jejich možnosti jsou právě v tuto chvíli dost omezené. Ve chvíli, kdy nechtějí nebo nemohou využít tu hrazenou službu mimo systém veřejného zdravotního pojištění, mohou ke svému gynekologovi nebo na pohotovost.
Pak je otázkou, zda dlouho neotálejí, nechtějí vážit tu cestu, dokud například ta bolest není nesnesitelná. O tom opakovaně ze své zkušenosti hovoří porodní asistentky. A to zmiňujeme fyzické problémy. Důležitá je i péče o psychické zdraví a prevenci v této oblasti. A ano, některé ženy potřebují i radu a ujištění. Mohou potřebovat ujištění, jak o dítě pečovat a nemají se koho zeptat. V takových případech jsou zkušené porodní asistentky k nezaplacení.
Porodní asistentky také mohou pomoci s kojením. Místo hledání laktační poradkyně tak může žena dostat oboje v jedné osobě.
Ano. To je také hodně důležité zmínit. Kojení má obrovské benefity jak pro matku, tak pro dítě. Z praxe víme, že je velký rozdíl mezi pobytem v nemocnici a přechodem do vlastního sociálního prostředí. Mnoho žen potřebuje právě doma tu podporu a ujištění, a to je zase trochu jiný typ péče. Velká výhoda péče porodních asistentek je v kontinuitě té péče. To znamená, že péče začíná už v těhotenství, pokračuje porodem a následně po porodu. Jejím stěžejním benefitem je komplexní přístup, protože porodní asistentka dobře zná tu ženu, zná její anamnézu i třeba rodinnou situaci.
Můžeme přiblížit, co znamená období šestinedělí pro tu rodičku? Jakou péči potřebuje a jakou může nabídnout právě porodní asistentka?
Skvělý je k tomuto tématu dokument Šestinedělí napospas s porodní asistentkou Janou Riedlovou. Ten hezky dokládá, jak ta péče porodní asistentky vypadá ve vlastním sociálním prostředí rodičky. Moc hezky popisuje i potřeby těch žen, které v šestinedělí mají a které jsou velmi různorodé. Dokument je dostupný na iVysilani.cz. Spoustu informací je i na stránce iniciativy Chci svoji porodní asistentku, případně na našem webu či sociálních sítích.
Neděle, 21. dubna 2024Aktuality, Tiskové zprávy
Porodnické a gynekologické násilí v EU – výskyt, právní rámce a vzdělávací pokyny pro prevenci a eliminaci
(v originále Obstetric and gynaecological violence in the EU – Prevalence, legal frameworks and educational guidelines for prevention and elimination)
Výbor pro práva žen Evropského parlamentu a rovnosti žen a mužů (FEMM) představil studii „Porodnické a gynekologické násilí v EU – výskyt, právní rámce a vzdělávací pokyny pro prevenci a eliminaci“.
Studie shrnuje téma porodnického a gynekologického násilí ve členských státech Evropské unie a na úrovní Evropské unie. Identifikuje shodné problémy, shrnuje národní studie, dává doporučení a přináší také přehled národních iniciativ, které se tématem zabývaly nebo zabývají. Za Českou republiku studie zmiňuje osvětovou kampaň “Už dost!”, kterou podpořil Nadační fond Propolis 33, projekt Ligy lidských práv, který podpořily Norské fondy “Vypořádejme se s porodnickým násilím”, festival organizace Hnutí za aktivní mateřství “Respekt k porodu” nebo akci “Růže obětem porodnického násilí” České ženské lobby, dále zmiňuje organizace Aperio a Unii porodních asistentek, které se tématem dlouhodobě zabývají.
Porodnické a gynekologické násilí zatím není legislativně upraveno v žádném členském státě EU, nicméně Evropský parlament v usnesení ze dne 24. června 2021 o stavu sexuálního a reprodukčního zdraví a práv v EU v rámci zdraví žen vyzval k tomu, aby proti němu státy bojovaly posílením postupů zaručujících respektování svobodného a předem informovaného souhlasu a ochranou před nelidským a ponižujícím zacházením ve zdravotnických zařízeních.
Podle studie představuje porodnické a gynekologické násilí sociální a systémový fenomén, který má základ ve dvou strukturálních krizí: diskriminaci na základě pohlaví a nedostatečném financování zdravotnických systémů a institucí.
Zpráva se krátce věnuje i vlivu COVID-19, kdy bylo rozšíření porodnického a gynekologického násilí zřejmé ve více státech. Zákazy doprovodu a požadavky na nošení roušek v průběhu porodu byly zavedeny ve více státech jako například Francie, Slovensko a také Česká republika (viz nedávné rozhodnutí v případu Ligy lidských práv o odškodnění za zákaz přítomnosti otce u porodu).
Migrantky a ženy z menšin jsou podle studie zvláště ohroženy. Zmíněny jsou i protiprávní sterilizace, které postihly (zejména romské) ženy v ČR (a které jsou nyní odškodňovány ze strany státu) a na Slovensku. Diskriminace se dotýká i žen s nadváhou, postižením či odlišnou sexuální orientací.
Studie také upozorňuje na to, že pojem porodnické a gynekologické násilí není přijímán ze strany odborné veřejnosti (poskytovatelů zdravotní péče) nejlépe a v mnoha státech je vyvíjen tlak na to, aby se ustoupilo z používání slova “násilí”.
Závěrečná doporučení jsou zaměřena na různé zúčastněné strany, a to především:
– instituce a orgány Evropské unie
– členské státy
– poskytovatele zdravotní péče
– skupiny/organizace zabývající se právy žen
Doporučení jsou rozdělena následovně:
1. Doporučení pro lepší pochopení a rozpoznání porodnického a gynekologického násilí
- Vytvoření jednotné definice porodnického a gynekologického násilí na EU úrovni
- Zlepšení měření a sběru dat týkající se porodnického a gynekologického násilí
- Podpora iniciativ na zvýšení povědomí o porodnickém a gynekologickém násilí
2. Doporučení ke zlepšení právního rámce použitelného na porodnické a gynekologické násilí a přístupu ke spravedlnosti
- Zlepšení mechanismů hlášení na národní úrovni (stížnostní mechanismy musí být dostupné a dobře srozumitelné, a to i pro marginalizované skupiny, které mají přístup ke spravedlnosti ještě ztížený)
3. Doporučení ke zlepšení prevence a k poskytování ohleduplnější péče
- Omezení nadměrné medikalizace s cílem znovu humanizovat porodnickou a gynekologickou péči
- Přidělit porodnické a gynekologické péči odpovídající lidské a finanční zdroje (např. členské státy by měly podle studie financovat pilotní iniciativy, které lépe reagují na potřeby žen v oblasti porodnické a gynekologické péče (např. porodní domy)
Zajímavé konkrétní doporučení je například pro Evropskou komisi, které je v dokumentu doporučeno předložit otázku porodnických a gynekologických služeb na pořad jednání nově zřízené sítě EU pro prevenci gynekologického a porodnického násilí na základě pohlaví a domácího násilí (2023). Dále by Evropská komise a Rada měly vyzvat členské státy a zúčastněné strany, aby diskutovaly o otázkách v rámci v souvislosti s definicí, prevencí, jakož i k výměně poznatků a osvědčených postupů a praxe, a aby posoudily, jakým způsobem by se Istanbulská úmluva mohla vztahovat na některé formy porodnického a gynekologického násilí.
Můžeme shrnout, že situace v členských státech Evropské unie je v mnoha aspektech podobná. Zhodnocení situace však ztěžuje nedostatek komplexních studií a dat, které nám stále chybí. Nejdůležitější bude především sjednotit přístup k problematice na úrovni celé Evropské unie.
Více informací ke studii poskytne právnička a statutární zástupkyně Ligy lidských práv Anna Indra Štefanides: anna.stefanidesova@llp.cz
Středa, 21. února 2024Aktuality
Před několika měsíci jsme psali o nezákonných skartacích zdravotnické dokumentace, kvůli kterým má řada nedobrovolně sterilizovaných žen značně ztížené podmínky pro získání odškodnění.¹ Více si můžete přečíst zde.
Přestože krajský úřad shledal pochybení nemocnice (poskytovatele zdravotních služeb), uložil jí velmi obecná nápravná opatření a více se případem nezabýval.
Informovali jsme o případu Městské nemocnice Ostrava (Fifejdy), kde nezákonné skartace porodopisů (po 10 letech místo po 40, jak ukládá vyhláška) probíhaly až do podzimu 2022. Tuto skutečnost na základě naší stížnosti prošetřoval Krajský úřad Moravskoslezského kraje, který nezákonnost ve vztahu k naší klientce potvrdil.
V reakci na to jsme se obrátili na Veřejného ochránce práv s podnětem na přezkum postupu krajského úřadu. Závěry ze šetření ochránce jsou následující:
- V daném případě krajský úřad nemohl věc přezkoumat jako přestupek a uložit za něj nemocnici pokutu, neboť případ byl již promlčen. Nicméně se měl celou situací zabývat i nadále, a to kvůli tomu, že nemocnice přestala provádět nezákonné skartace až po nápravném opatření uloženým krajským úřadem v roce 2022. Z toho vyplynulo důvodné podezření na spáchání přestupků v podobě nezákonných skartací zdravotnické dokumentace jiných pacientů, které měl krajský úřad prošetřit.
- Krajský úřad má postupovat v souladu s principy dobré správy, mezi které se řadí i přesvědčivost, otevřenost a vstřícnost. Na základě toho má sdělovat konkrétní nápravná opatření, které poskytovateli zdravotních služeb uložil.
- Krajský úřad má při nařizování nápravných opatření vzít v úvahu možnost uložení povinnosti omluvy jako často jediné zadostiučinění, kterého se může obětem ze strany nemocnice či státu dostat. Jak už jsme totiž psali, skartací zdravotnické dokumentace se šance na dosažení odškodnění výrazně snižuje.
Závěrem je vhodné dodat, že případ naší klientky a její stížnosti na Městskou nemocnici Ostrava Fifejdy není ojedinělý. Jen na Ligu lidských práv se obrátilo více než 20 žen sterilizovaných právě v této nemocnici a ani u nich zdravotnická dokumentace již neexistuje.
Důležité informace o podávání stížností na poskytovatele zdravotních služeb naleznete zde. Níže přikládáme i vzor stížnosti ve formátu word.
Stížnost na nezákonnou skartaci – vzor
Nezákonná skartace_ombudsman
¹Na základě zákona č. 297/2021 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky osobám sterilizovaným v rozporu s právem a o změně některých souvisejících zákonů, se stát zavázal zaplatit obětem nucených sterilizací mezi lety 1966-2012 odškodné ve výši 300 000 Kč.
²Deset základních principů dobré správy, shrnutých veřejným ochráncem práv; dostupné zde.
Pátek, 1. prosince 2023Aktuality
„Ministerstvo zdravotnictví nedodržuje zákonné lhůty při vyřizování žádostí o odškodnění za protiprávní sterilizace a nejedná s žadatelkami vstřícně“, zjistil ombudsman.
Veřejný ochránce práv z vlastní iniciativy prověřoval postup Ministerstva zdravotnictví v řízeních o odškodnění protiprávně sterilizovaných žen. Pro tento krok se rozhodl poté, co se na něj od 1. 1. 2022 obrátilo několik desítek žen, které nebyly se svou žádostí o odškodnění úspěšné. Tyto ženy si stěžovaly nejen na výsledky řízení, ale také na samotný postup ministerstva při vyřizování jejich žádostí. Také Liga lidských práv podala 3 podněty, ve kterých jsme upozorňovali na špatný postup ministerstva i ministra.
Veřejný ochránce práv se zaměřil konkrétně na formální postup Ministerstva zdravotnictví při vyřizování žádostí o odškodnění protiprávních sterilizací. Jeho zjištění odpovídají problémům, se kterými se společně s našimi klientkami potýkáme i my.
Ombudsman zejména zjistil, že ministerstvo nevyřizuje žádosti ve stanovené zákonné lhůtě 60 dnů a uvádí, že v některých případech ji překročilo i trojnásobně. Veřejný ochránce práv takto dlouhé čekání žadatelek na rozhodnutí o žádosti vnímá jako neúměrné a zbytečné. S tím naprosto souhlasíme. Žadatelky nemají jak jinak dosáhnout na finanční satisfakci i samotné uznání pochybení státu a jeho omluvu než skrze ministerstvo. Pro žadatelky je velmi důležité, aby stát uznal, že připustil takto závažné porušení zákona, jehož následky si nesou celý život. Ministerstvo veřejně přiznává, že nemá dostatek pracovníků vyřizujících žádosti o odškodnění, a že mu dorazilo více žádostí o odškodnění, než se kterými počítalo. Jsme však přesvědčeni, že nepřipravenost ministerstva nemůže jít k tíži žadatelkám.
Ke zjištěním Veřejného ochránce práv dodáváme, že některé naše klientky čekají na rozhodnutí i více než rok. Mnoho z nich je pokročilého věku i špatného zdravotního stavu. Dvě naše klientky zemřely předtím, než bylo o jejich žádosti rozhodnuto. Toto čekání plné nejistoty je pro žadatelky velice náročné. Souhlasíme se závěry ombudsmana, že tím, že dlouhodobě nevyřizuje žádosti o odškodnění protiprávních sterilizací, porušuje zásady činnosti správních orgánů i principy dobré správy, konkrétně princip včasnosti.
Ombudsman proto navrhuje: “Za této specifické situace, kdy dochází k překračování zákonných lhůt, by mělo ministerstvo zvážit možnost ve výjimečných případech, tj. u žadatelek pokročilého věku nebo se závažnými diagnózami ohrožení života, vyřizovat jejich žádosti nikoliv dle pořadí, jak byly doručeny, nýbrž přednostně před ostatními.”
Ombudsman dále zjistil, že ze strany zaměstnanců ministerstva dochází k nevstřícné komunikaci, když nereagují na e-maily, nezvedají telefony a nejsou ochotni sdělit prostřednictvím telefonu bližší informace ke stavu řízení. Toto se neděje pouze v komunikaci s žadatelkami, jelikož i zaměstnankyně KVOP se ne vždy na ministerstvo dovolají. Vzhledem k tomu, že i našim klientkám odmítají zaměstnanci ministerstva opakovaně sdělit jakékoli bližší informace ke stavu řízení, se závěry ombudsmana plně souhlasíme.
Celou zprávu si můžete přečíst zde: https://eso.ochrance.cz/Nalezene/Edit/12232
Pomozte nám v našem úsilí o spravedlivější společnost na: nebýt lhostejný*á má smysl!