Čtvrtek, 15. září 2011Tiskové zprávy
Liga lidských práv pořádá 1. října v brněnském klubu Fléda benefiční koncert hudební skupiny Hm…, jehož výtěžek bude použit na projekt Férová policie. Prostřednictvím tohoto projektu se Liga snaží prosadit zodpovědnější práci policie a soudů a zefektivnit trestní spravedlnost.
Brněnský klub Fléda se v první říjnový den rozezní folk-rockovými tóny kapely Hm… Fanouškovská základna si oblíbila tuto alternativně rockovou partu muzikantů nejen kvůli jejich nekomerční hudbě, ale především kvůli netradičním textům. Do repertoáru skupiny Hm… totiž patří i zhudebněné básně od velikánů české literatury jako jsou Jaroslav Seifert, Josef Kainar nebo Jiří Orten. Po koncertu diváky čeká downtempo v podání DJ’s Rippa a Blulajta.
Hudební skupina i publikum tak společně podpoří projekt Ligy lidských práv s názvem Férová policie. V rámci něj se právníci Ligy snaží zvyšovat informovanost veřejnosti ohledně jejích práv, vydávají manuály a publikace pro odbornou i laickou veřejnost a nabízejí bezplatnou právní pomoc a zastupování obětem pochybení ze strany policie.
Projekt se dále zaměřuje na prosazení zodpovědného výkonu státní správy a soudnictví, problematiku nezávislosti rozhodování soudů, průtahy v řízení, lepší fungování státního zastupitelství a nezávislé vyšetřování korupce stejně jako násilí ze strany policistů a strážníků.
V minulosti se Liga zabývala mnoha případy neoprávněných zásahů policistů. Nejznámějším z nich byl případ tanečního festivalu CzechTek v roce 2005, při němž policie vyháněla tanečníky z areálu za pomoci vodních děl a dýmovnic, účastníky techno párty bila obušky a některým způsobila komplikované zlomeniny. Podrobnosti k případu naleznete zde: http://www.llp.cz/cz/temata/trestni-spravedlnost/lidska-prava-policie/pripady#O._H.
Bližší informace poskytne:
Petr Jeřábek, koordinátor dárcovství Ligy lidských práv, tel. 776 234 446, e-mail: pjerabek@llp.cz
Další případy porušování lidských práv ze strany policie naleznete zde.
Partneři koncertu:
Mediální partneři:
Pátek, 9. září 2011Aktuality
Na včerejší schůzce Výboru pro obranu a bezpečnost byl navzdory odporu některých poslanců odhlasován původní návrh zákona. Tedy znění, které nijak nereaguje na připomínky Ligy lidských práv a dalších organizací. Zákon, jenž má zprůhlednit vyšetřování kriminality strážců pořádku, tak stále přehlíží některé nedostatky.
Mezi hlavní problémy předložené Ligou lidských práv patří otázka vyšetřování trestné činnosti městských strážníků. Ti by měli být i nadále vyšetřováni státní policií, což může být problematické, neboť mezi strážníky a policisty vznikají často profesní a osobní vazby. A právě nezaujatost šetření ve všech složkách mužů ve zbrani měla být cílem vzniku Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS).
Z podobných důvodů zůstává neméně problematickou také volba šéfa celé inspekce. Liga navrhovala, aby se podobně jako ve Velké Británii hlavou GIBS nemohl stát bývalý policista. Cílem nové organizace by nemělo být navázat na práci Inspekce ministerstva vnitra, kde aktivity policistů vyšetřovali jiní policisté a výsledky byly v mnoha případech tristní. Bohužel tyto ani jiné návrhy neprošly přes Výbor pro obranu a bezpečnost.
Připomínky Ligy lidských práv k návrhu zákona o Generální inspekci bezpečnostních sborů ke stažení zde.
Úterý, 30. srpna 2011Zprávy z médií
Na úvod příklad – 16letý puberťák navštíví kožního kvůli vyrážce v intimní oblasti. Lékař ho dosud mohl bez problémů vyšetřit a předepsat léčivý přípravek. Nově ovšem bude i k nejbanálnějšímu ošetření potřeba souhlas rodičů. Co je ovšem horší – se závažnými a nevratnými zákroky, jako je psychochirurgická operace nebo výzkum nevyzkoušených lékařských metod, může dát souhlas zákonný zástupce, aniž by měl nezletilý právo veta.
Chystá se ovšem i nesvéprávnost dospělých, a to v otázce očkování. V současnosti vás může hlavní hygienik sebevíc lákat na kontroverzní nevyzkoušenou vakcínu proti prasečí, ptačí či kočičí chřipce, ale vy můžete s díky odmítnout. Brzy ale má být možné jakékoli očkování, které ministerstvo vsune do vyhlášky, vykonat takzvaně „bez souhlasu“, jinými slovy proti vůli osoby. Třeba i za asistence policie, která pomáhá zdravotníkům péči „bez souhlasu“ vynucovat. Je to sci-fi? Nikoliv, jde o návrhy zdravotnických zákonů, které právě v druhém čtení projednává sněmovna.
I když návrh legislativy v některých oblastech zlepšuje postavení pacienta, např. upravuje možnost předem sepsat přání v otázkách léčby do budoucna, ve výše popsaných případech se nevracíme do doby totality, ale přímo do středověku.
Jak by měl vypadat moderní přístup k pacientovi, zjistíme ideálně tak, že se podíváme do západních demokracií. Tam je samozřejmé, že nezletilý pacient rozhoduje o podstoupení zdravotní péče podle své vyspělosti. Například ve Spojeném království a Norsku se u pacientů od 16 let dokonce předpokládá způsobilost dát informovaný souhlas s lékařskými zákroky. Na stejném principu v ČR funguje zákon u umělém přerušení těhotenství, který umožňuje dívkám od 16 let jít na potrat i bez vědomí rodičů. Není tedy absurdní, aby všechnu ostatní i mnohem banálnější péči museli odsouhlasit rodiče? Jak budou v praxi dodržovat zákon lékaři? Budou téměř dospělé pacienty bez doprovodu rodičů odmítat? Pak mladí lidé s citlivým problémem kolikrát raději zůstanou bez potřebné péče, než aby se vystavovali studu a svěřovali se rodičům.
Ještě kontroverznějším tématem je povinné očkování. Otázka nezní, zda očkování ano, nebo ne, ale zda očkování povinně, násilně a všemi vakcínami, které farmaceutický průmysl zrovna potřebuje prodat. K zodpovězení této otázky se stačí opět podívat k našim sousedům na západ, kde je téměř všude očkování na bázi dobrovolnosti, přesto se u závažných infekcí daří dosahovat vysoké proočkovanosti. V České republice bylo dosud očkování „povinné“ v tom smyslu, že bylo možné jeho nesplnění trestat pokutou, ale nikoliv chytit člověka a naočkovat ho proti jeho vůli. Je tedy evidentní, že ona povinnost nyní dostává zcela jiný rozměr. Ministerstvo zdravotnictví ale hraje nechápavého a prostřednictvím svého mluvčího vzkázalo, že přece povinné očkování už podle současné úpravy existuje, takže „důvod kritiky není jasný“. Jde skutečně o nechápavost nebo o snahu udržet si netransparentní rozhodování o ziscích farmaceutických korporací?
Liga lidských práv zpracovala připomínky k těmto i dalším nedostatkům navrhované úpravy z hlediska práv pacientů pod názvem Desatero překvapeného pacienta. Poslanci je obdrželi a teď je na nich, zda zastaví záměr omezovat práva a svobody pacientů.
Článek byl publikován dne 30. 8. 2011 na blog.aktualne.cz a naleznete jej zde.
Autorkou článku je Zuzana Candigliota, právnička Ligy lidských práv.
Úterý, 23. srpna 2011Zprávy z médií
Autorkou článku je Zuzana Candigliota, právnička Ligy lidských práv a zmocněnkyně maminky, která vysoudila omluvu a odškodnění. Článek byl publikován dne 22. 8. 2011 na blog.aktualne.cz a naleznete jej zde.
Většina lidí nechápe, jak mohli brněnští záchranáři prohrát soud s rodičkou po překotném porodu doma. Vždyť převozem do nemocnice proti její vůli zachránili dítě! Kdyby ho neodvezli za asistence policie, mohli být naopak žalováni pro neposkytnutí péče. Pokud rodiče záchranku zavolali, pak se přece museli podřídit rozhodnutí lékaře. Jinak by nemělo smysl ji volat! Soudce se musel zbláznit, protože tímto precedentem dal návod dalším pacientům, aby vytřískali ze státu peníze, přestože nedošlo k žádné škodě na zdraví. Jak je to ale ve skutečnosti?
Zákon přesně upravuje situaci, kdy mohou zdravotníci poskytovat péči dítěti bez souhlasu rodičů a dokonce si za tím účelem přivolat pomoc policie. Jde o případy, kdy je poskytnutí neodkladné péče „nezbytné k záchraně života nebo zdraví dítěte“. V brněnském případě lékař záchranné služby dítě prohlédl, ale nezjistil žádnou patologii. Naopak ve zprávě ohodnotil dítě jako maximálně zdravé, což vyjádřil ohodnocením Apgar skóre 10. Z logiky věci proto nelze zachraňovat život nebo zdraví naprosto zdravého jedince. Ze zákona nevyplývá žádná výjimka ani pro novorozence – i v jejich případě musí být zjištěna nějaká známka poruchy zdraví, aby bylo možné zasahovat proti vůli rodičů, nikoliv jen riziko či hypotetická možnost zhoršení zdraví.
Zdravotníci měli rodiče spíše poučit
Co tedy měli záchranáři dělat, když se poprvé setkali s nestandardní situací, kdy rodiče zdravého dítěte po porodu doma odmítli převoz do nemocnice? Po vyšetření dítěte měli zdravotníci povinnost rodiče poučit o možných rizicích odmítnutí převozu a případně o nutnosti dostavit se co nejdříve k pediatrovi a následně si od nich nechat podepsat negativní revers (informovaný nesouhlas s poskytnutím péče). Ten s sebou záchranka běžně vozí a neexistuje důvod ho nepoužít v případě, kdy je sice vhodné dítěti poskytnout určitou péči, ale není to nezbytné a neodkladné – tudíž kdy není možné péči poskytnout proti vůli rodičů. Negativní revers spojený s náležitým poučením rodičů zbavuje zdravotníky odpovědnosti pro případ, že by došlo k újmě na zdraví.
Podle Evropského soudu pro lidská práva má každá žena právo si svobodně zvolit místo porodu a stát je povinen zajistit, aby tuto volbu mohla uskutečnit, tedy aby měla přístup ke zdravotní péči i u porodu doma. Vzhledem k tomu, že v České republice systém zdravotní péče u domácího porodu nenabízí jinou alternativu než si zavolat záchrannou službu, mají ženy plné právo tak učinit. Rozhodně ale nemají povinnost se podrobit nuceným převozům do nemocnice, pokud je zjištěno, že se narodilo zdravé dítě. Nejde o žádné zneužití drahé záchranné služby, ale o jedinou možnost, jak zajistit vyšetření dítěte po porodu doma v nočních hodinách. Standardní péče o ženy a děti v porodnici je též nákladná a rovněž to není argument pro neposkytnutí této péče.
Kritika směřující na soudce Ryšku, který v případu rozhodl ve prospěch rodičky, je nemístná. Jde o jednoho ze zkušených a vzdělaných soudců, kteří svými rozsudky vnáší do praxe filozofii, na níž je postaveno medicínské právo v západních zemích – respekt k pacientovi a jeho právo na sebeurčení. Tuto filozofii zatím post-totalitní zdravotnictví není schopno plně vstřebat, ale bude si na ni muset zvykat. Česká republika je vázána mezinárodními úmluvami, které upravují práva pacientů, proto soudy nesmí tolerovat nedobrovolné hospitalizace zdravých jedinců za asistence policie. Pokud by soudce Ryška rozhodl opačně, prakticky by to znamenalo zákaz porodů a péče o dítě doma, což by odporovalo postoji Evropského soudu pro lidská práva.
Řešení: Vzdát se předsudků a lépe se připravit
A co říci k tomu, že odškodnění za poskytnutí „svědomité“ péče je nemorální a nepřijatelné? Taková péče, pokud je poskytnuta nedobrovolně a v rozporu s podmínkami zákona, je zásahem do osobní svobody i rodičovských práv. Pokud pan Rath dostal za facku sto tisíc korun, pak stejná částka je zcela přiměřená i pro ženu, která byla v období těsně po porodu vystavena bezdůvodnému a necitlivému zásahu zdravotníků a policie namísto toho, aby se v klidu a soukromí věnovala kojení svého zdravého dítěte a prožívala klidné okamžiky v jeho blízkosti. Podobnou situaci by jistě nikdo nechtěl prožít a vysouzená částka motivuje zdravotníky, aby se k podobným praktikám příště neuchylovali.
Co vyplývá z brněnského rozsudku?
1) Zdravotníci jsou zoufale nepřipraveni na situace, kdy se pacienti nechtějí podrobit standardním postupům. Zdravotnická zařízení by měla své zaměstnance proškolit v oblasti práv pacientů, psychologie a komunikace. Také by měla mít zpracovány standardní postupy, aby zdravotníci nebyli v nejistotě jak postupovat.
2) Zdravotnická zařízení by měla být při poskytování nedobrovolné péče velmi zdrženlivá. Ano, zdravotníci se mohou mýlit a myslet si, že jde o ohrožení života dítěte. Pokud se ale následně jejich omyl prokáže, vzniká odpovědnost za zásah do osobní svobody a rodičovských práv.
3) Zdravotníci by se měli vzdát svých předsudků vůči „alternativcům“, ale zaměřit se výhradně na poskytování péče současně s respektováním práv pacientů. Jak uvedl soudce, v tomto případě byl diagnózou „porod doma“, nikoliv objektivní ohrožení dítěte.
4) Zdravotnická zařízení měla být v případě svého pochybení připravena k mimosoudnímu řešení. Právě arogance a neschopnost přiznat chybu a omluvit se vedla v tomto případě k podání žaloby k soudu a k požadavku na finanční zadostiučinění. Původně přitom rodičce stačila pouhá omluva!
5) Rozsudek má obrovský význam pro svobodu rodičů při rozhodování v otázkách zdraví svých dětí. Rodiče dostávají větší jistotu a sebevědomí, že mohou o své dítě pečovat podle svého nejlepšího přesvědčení, pokud dítě není přímo ohroženo na zdraví.
Čtvrtek, 28. července 2011Zprávy z médií
V médiích ožil v těchto dnech případ brněnských policistů, kteří se měli vyžívat v násilí. Nejvíce se „blýskli“ když v lednu 2009 jejich zásah nepřežil muž vietnamské národnosti. Loni je za to soudkyně odměnila několikaletými tresty. Na Ligu lidských práv se každoročně obrátí několik osob, které poukazují na nedůvodné násilí ze strany policistů či strážníků. Změnilo se tedy něco během posledních dvaceti let nebo se stále potýkáme s dědictvím Veřejné bezpečnosti?
V polistopadové historii se výrazné pozornosti českým ochráncům pořádku dostalo především při výročním zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky v září 2000. O tom, že policisté zásahy proti demonstrantům nezvládali a mnohdy se pak „zhojili“ i na náhodně procházejících turistech a lidech, kteří s vandalismem v ulicích neměli nic společného, informovala nejen česká, ale i zahraniční média.
Výraznou kritiku ze strany ombudsmana i nevládních organizací si vyžádal také zcela nezvládnutý zásah na technoparty CzechTek 2005. Od té doby se ale postup policistů v mnohém zlepšil a nic podobného se neopakovalo. Policisté tak většinou docela slušně zvládli i takové akce, jako byly průchody příznivců krajní pravice českými městy.
Jak je to ale s případy individuálních pochybení strážníků či policistů? O většině případů násilí se nedozvíme, protože jejich oběti nemají odvahu hledat oporu u státu, jehož zástupci je bili nebo šikanovali. Bohužel se ale násilí mnohdy neprokáže ani tam, kde lidé odvahu najdou. Ilustruje to případ mladíků Kuchaře a Holouse, které právě na CzechTeku strážci zákona počastovali kopanci a ránami obuškem a kterým také dýmovnicí zapálili auto. Pavlovi se podařilo jednoho z policistů vyfotit tak, že na fotografii bylo možné rozeznat pět ze šesti číslic jeho identifikačního čísla. Inspekce případ uzavřela s tím, že totožnost policisty není možné určit. Po opakovaných stížnostech Ligy to sice inspektoři vzali zpět, našli si ale jinou výmluvu. Naštěstí civilní soud se na věc díval jinak a mladíci tak od státu dostali omluvu i odškodnění.
Jistě, práce policisty je fyzicky i psychicky náročná a navíc přirozeně láká i typy lidí, kteří k ráně pěstí nemají nikdy daleko. O to více je ale zapotřebí, aby stát ukázal, že násilí se netoleruje. Dokud se ale věci raději „zametou pod koberec“, jako to bylo v případě zubního techniku v Aši, který loni v květnu po propuštění z policejní služebny musel být lékařsky ošetřen, nic se nezmění.
Veřejnost by nyní měla pečlivě sledovat nový zákon o Generální inspekci bezpečnostních sborů, který je odpovědí na kritiku mezinárodních institucí i odborníků a který by měl nezávislost vyšetřování trestných činů policistů posílit. Poslanci se mu budou důkladně věnovat už v srpnu.
Článek byl publikován dne 28. 7. 2011 v deníku Brněnský deník.
Autorem článku je David Zahumenský, předseda Ligy lidských práv.
.jpg)
