V polistopadové historii se výrazné pozornosti českým ochráncům pořádku dostalo především při výročním zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky v září 2000. O tom, že policisté zásahy proti demonstrantům nezvládali a mnohdy se pak „zhojili“ i na náhodně procházejících turistech a lidech, kteří s vandalismem v ulicích neměli nic společného, informovala nejen česká, ale i zahraniční média.
Výraznou kritiku ze strany ombudsmana i nevládních organizací si vyžádal také zcela nezvládnutý zásah na technoparty CzechTek 2005. Od té doby se ale postup policistů v mnohém zlepšil a nic podobného se neopakovalo. Policisté tak většinou docela slušně zvládli i takové akce, jako byly průchody příznivců krajní pravice českými městy.
Jak je to ale s případy individuálních pochybení strážníků či policistů? O většině případů násilí se nedozvíme, protože jejich oběti nemají odvahu hledat oporu u státu, jehož zástupci je bili nebo šikanovali. Bohužel se ale násilí mnohdy neprokáže ani tam, kde lidé odvahu najdou. Ilustruje to případ mladíků Kuchaře a Holouse, které právě na CzechTeku strážci zákona počastovali kopanci a ránami obuškem a kterým také dýmovnicí zapálili auto. Pavlovi se podařilo jednoho z policistů vyfotit tak, že na fotografii bylo možné rozeznat pět ze šesti číslic jeho identifikačního čísla. Inspekce případ uzavřela s tím, že totožnost policisty není možné určit. Po opakovaných stížnostech Ligy to sice inspektoři vzali zpět, našli si ale jinou výmluvu. Naštěstí civilní soud se na věc díval jinak a mladíci tak od státu dostali omluvu i odškodnění.
Jistě, práce policisty je fyzicky i psychicky náročná a navíc přirozeně láká i typy lidí, kteří k ráně pěstí nemají nikdy daleko. O to více je ale zapotřebí, aby stát ukázal, že násilí se netoleruje. Dokud se ale věci raději „zametou pod koberec“, jako to bylo v případě zubního techniku v Aši, který loni v květnu po propuštění z policejní služebny musel být lékařsky ošetřen, nic se nezmění.
Veřejnost by nyní měla pečlivě sledovat nový zákon o Generální inspekci bezpečnostních sborů, který je odpovědí na kritiku mezinárodních institucí i odborníků a který by měl nezávislost vyšetřování trestných činů policistů posílit. Poslanci se mu budou důkladně věnovat už v srpnu.
Článek byl publikován dne 28. 7. 2011 v deníku Brněnský deník.
Autorem článku je David Zahumenský, předseda Ligy lidských práv.