V médiích ožil v těchto dnech případ brněnských policistů, kteří se měli vyžívat v násilí. Nejvíce se „blýskli“ když v lednu 2009 jejich zásah nepřežil muž vietnamské národnosti. Loni je za to soudkyně odměnila několikaletými tresty. Na Ligu lidských práv se každoročně obrátí několik osob, které poukazují na nedůvodné násilí ze strany policistů či strážníků. Změnilo se tedy něco během posledních dvaceti let nebo se stále potýkáme s dědictvím Veřejné bezpečnosti?

V polistopadové historii se výrazné pozornosti českým ochráncům pořádku dostalo především při výročním zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky v září 2000. O tom, že policisté zásahy proti demonstrantům nezvládali a mnohdy se pak „zhojili“ i na náhodně procházejících turistech a lidech, kteří s vandalismem v ulicích neměli nic společného, informovala nejen česká, ale i zahraniční média.

Výraznou kritiku ze strany ombudsmana i nevládních organizací si vyžádal také zcela nezvládnutý zásah na technoparty CzechTek 2005. Od té doby se ale postup policistů v mnohém zlepšil a nic podobného se neopakovalo. Policisté tak většinou docela slušně zvládli i takové akce, jako byly průchody příznivců krajní pravice českými městy.

Jak je to ale s případy individuálních pochybení strážníků či policistů? O většině případů násilí se nedozvíme, protože jejich oběti nemají odvahu hledat oporu u státu, jehož zástupci je bili nebo šikanovali. Bohužel se ale násilí mnohdy neprokáže ani tam, kde lidé odvahu najdou. Ilustruje to případ mladíků Kuchaře a Holouse, které právě na CzechTeku strážci zákona počastovali kopanci a ránami obuškem a kterým také dýmovnicí zapálili auto. Pavlovi se podařilo jednoho z policistů vyfotit tak, že na fotografii bylo možné rozeznat pět ze šesti číslic jeho identifikačního čísla. Inspekce případ uzavřela s tím, že totožnost policisty není možné určit. Po opakovaných stížnostech Ligy to sice inspektoři vzali zpět, našli si ale jinou výmluvu. Naštěstí civilní soud se na věc díval jinak a mladíci tak od státu dostali omluvu i odškodnění.

Jistě, práce policisty je fyzicky i psychicky náročná a navíc přirozeně láká i typy lidí, kteří k ráně pěstí nemají nikdy daleko. O to více je ale zapotřebí, aby stát ukázal, že násilí se netoleruje. Dokud se ale věci raději „zametou pod koberec“, jako to bylo v případě zubního techniku v Aši, který loni v květnu po propuštění z policejní služebny musel být lékařsky ošetřen, nic se nezmění.

Veřejnost by nyní měla pečlivě sledovat nový zákon o Generální inspekci bezpečnostních sborů, který je odpovědí na kritiku mezinárodních institucí i odborníků a který by měl nezávislost vyšetřování trestných činů policistů posílit. Poslanci se mu budou důkladně věnovat už v srpnu.

Článek byl publikován dne 28. 7. 2011 v deníku Brněnský deník.

Autorem článku je David Zahumenský, předseda Ligy lidských práv.

policejní násilí, policie