Právo na nepřetržitý kontakt dítěte se svým zákonným zástupcem

Doprovodili jste někdy vaši ratolest na vyšetření a lékař vám řekl, ať si počkáte v čekárně? Bylo vaše dítě někdy hospitalizované a vám nebylo umožněno s ním být na pokoji? Pojďme se společně podívat na to, co k těmto situacím říká právo.

Jako rodič máte vůči svému dítěti různá práva a povinnosti, které tvoří rodičovskou odpovědnost (§ 858 obč. zákoníku). Především jde o právo a zároveň povinnost o své dítě pečovat včetně péče o jeho zdraví, ale také dítě chránit a udržovat s ním osobní styk aj. Platí to také opačně, tedy i děti mají právo na péči svých rodičů. Tato práva jsou zaručena také Listinou základních práv a svobod a platí, že omezit je smí jen soud (čl. 32 odst. 4).

V souvislosti s poskytováním zdravotních služeb je zákonem o zdravotních službách (§ 28 odst. 3 písm e) bod 1) nezletilému pacientovi zaručeno právo na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce, popřípadě osoby určené zákonným zástupcem, a to v souladu s jinými právními předpisy a vnitřním řádem nemocnice a za podmínky, že tato přítomnost nenaruší poskytování zdravotních služeb.

Nepřetržitá přítomnost znamená, že u dítěte můžete zůstat celý den i noc. Zákonný zástupce je více než návštěva, proto se na něj nevztahují návštěvní hodiny. Zákonný zástupce zastupuje dítě – uděluje souhlas s poskytováním veškerých zdravotních služeb kromě neodkladné zachraňující péče a má za dítě rodičovskou odpovědnost, pod kterou spadá i ochrana dítěte. Přítomnost blízké osoby je také v zájmu dítěte i jeho úspěšné léčby. Dítě nelze svévolně zbavovat této podpory a ochrany.

Co se týče vnitřního řádu, ten nesmí zasahovat do práv pacienta nad míru, která je nezbytně nutná zejména pro řádný chod zdravotnického zařízení a respektování práv ostatních pacientů (§ 46 odst. 1 písm. a) ZZS). Vnitřní řád může například stanovit hygienické podmínky pro vstup na oddělení.

Rodiči by tak mohlo být bráněno v kontaktu s dítětem, pokud by odmítal respektovat hygienická opatření, jeho zdravotní stav by ohrožoval pacienty, nebo by bránil personálu v poskytování neodkladné zachraňující péče.

Omezení je také možné z důvodu ochrany práv jiného pacienta, například práva soukromí při vyšetřování nebo konzultaci jeho zdravotního stavu. Omezení by mělo být jen krátkodobé a v nezbytném rozsahu. Pokud je to možné, měly by se upřednostnit mírnější prostředky, než je zamezení přítomnosti rodiči nezletilého, v tomto případě například použití plenty nebo závěsu mezi jednotlivými pacienty nebo konzultace zdravotního stavu v ordinaci mimo pokoj s lůžky.

Kromě zákonných zástupců – rodičů mohou být s nezletilým i další osoby, které zákonný zástupce určí. Mohou s ním tak být např. prarodiče nebo jiné osoby. Poskytovatel zdravotních služeb je povinen se tímto určením řídit a umožnit dané osobě přítomnost u nezletilého.

Nesmíme zapomenout ani na právo dítěte se vyjádřit ke všem záležitostem, které se ho týkají. Je-li nezletilý schopen s ohledem na svůj na věk a vyspělost vyjádřit svůj názor na to, kdo u něj má být přítomen při hospitalizaci nebo poskytování zdravotních služeb, musí být tento názor zohledněn.

Jak s právem na přítomnost souvisí pobyt průvodce?

Od samotného práva na nepřetržitý kontakt je třeba odlišovat právo na pobyt průvodce pojištěnce v lůžkové péči, který hradí zdravotní pojišťovna (§ 25 zákona o veřejném zdravotním pojištění). Jde o přijetí doprovodu s nárokem na poskytnutí lůžka a stravy a pracovní neschopnost. V případě nepřijetí rodiče jako průvodce není nijak dotčeno právo na nepřetržitou přítomnost, pouze rodič nemá nárok na lůžko a stravu. Kdybyste se rozhodli sedět vedle dítěte v křesle a v noci spát ve spacáku na karimatce, nikdo nemá právo vám v tom bránit a oddělovat vás od dítěte. Také nemůžete být nuceni platit si nadstandardní pokoj v případě, že nemají volné lůžko „na pojišťovnu“.

A co JIP nebo uspávání před operací?

Zákon nedělá rozdíly ani mezi odděleními, proto nezáleží na tom, jestli je dítě na infekčním oddělení či na JIP. Samozřejmě, že některá oddělení mohou mít jiný vnitřní řád, ale ten nesmí nepřiměřeně zasahovat do práv pacienta. Pokud pobyt u dítěte představuje například riziko nákazy pro rodiče, je to důvodem k poučení rodiče, ale nikoliv k zamezení kontaktu s dítětem.

Zákon ani nijak neomezuje přítomnost rodiče u dítěte při úvodu do anestezie před operací (uspávání) a probouzení dítěte z anestezie. Pokud rodič dodrží všechna hygienická opatření a nebude narušovat poskytování zdravotní služeb, není zákonný důvod pro odepření kontaktu, který je podstatný pro psychiku dítěte.

 

Jak tedy vzniklou situaci prakticky řešit?
  • V prvé řadě doporučujeme si vše nahrát na diktafon, snažte se nezvyšovat hlas, udržet si chladnou hlavu a oslovovat zdravotnický personál jménem. Pokud byste začali být hluční a agresivní, mohlo by jít o legitimní důvod pro Vaše vykázání a neumožnění kontaktu s dítětem, protože by se personál mohl ohradit tím, že závažným způsobem narušujete poskytování zdravotních služeb.
  • Pokud je to možné, napište před zákrokem tzv. dříve vyslovené přání. Více o náležitostech dokumentu a jeho povaze v zákoně, nebo v tomto článku.
  • Nechte si Vaše požadavky zapsat do zdravotní dokumentace. Můžete si tam nechat zapsat i to, že chcete projít hygienickým filtrem jako zdravotníci (tj. hygienické omytí rukou, dezinfekce, plášť, ústenka apod.) a potvrzení o tom, že trváte na své přítomnosti a respektování práv Vašeho dítěte. Dokumentaci si vyfoťte. Pokud doktor do dokumentace zapíše něco, s čím nesouhlasíte (např. že jste byl/a agresivní), vyjádřete proti tomu nesouhlas a nechte i ten do dokumentace zapsat. Pokud budou lékaři trvat na tom, že celou věc musí dosvědčit svědci, nechte si vystavit potvrzení o tom, že jste žádal/a o opravu zápisu v dokumentaci a že nyní čekáte na termín setkání se svědky.
  • Na výhružky “sociálkou”, policií a jinými orgány nijak nereagujte.
  • Pokud stačit nebude, sepište po incidentu oficiální stížnost, dítě ale neopouštějte, není to Vaše povinnost.
Vzor žádosti o povolení přítomnosti u uspávání a probouzení dítěte před a po operaci

Detaily o Vašem případu doplňte dle potřeby.

Název nemocnice:

Adresa nemocnice:

IČ:

 

Vaše jméno (jméno zákonného zástupce):

Adresa trvalého bydliště:

Datum narození:

 

Jméno dítěte:

Datum narození:

 

 

V…………………………. Dne………………….

 

 

ŽÁDOST O POVOLENÍ PŘÍTOMNOSTI U USPÁVÁNÍ A PROBOUZENÍ DÍTĚTE PŘED A PO OPERACI

 

Vážení,

 

Moje dcera/syn……………musí podstoupit operaci ……… dne …. Vzhledem k věku mé dcery/mého syna bych ráda byl/a přítomen/a uspávání před operací a probuzení po ní. Na základě čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a § 28 odst. 3 písm. e) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách žádám o povolení přítomnosti u svého dítěte až do úplného uspání před operací, a také v době probouzení se z narkózy. Tato žádost je naplněním práva mého dítěte na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce při hospitalizaci v nemocnici podle výše zmíněných právních předpisů. Vnitřní řád nemocnice musí být v souladu s těmito právními předpisy, a podle § 46 odst. 1 písm. a) zákona o zdravotních službách nesmí nepřiměřeně zasahovat do práv pacienta. Proto není možné, aby mému dítěti bylo toto právo odepřeno bez legitimního důvodu.

V souvislosti s tímto také žádám o umožnění proškolení k přítomnosti u úvodu do celkové anestezie a při probuzení a projití filtrem včetně ochranných pomůcek. Tímto proškolením bude zajištěno, že má přítomnost nijak nenaruší poskytování zdravotních služeb a nedojde k narušení hygienických standardů.

 

Předem děkuji

S pozdravem

 

 

 

——————————

podpis

Vzor stížnosti při odepření přítomnosti u zákroku či kontroly dítěte

Detaily o Vašem případu doplňte dle potřeby. Stížnost obsahuje všechny zákonné náležitosti. Pošlete ji na adresu nemocnice doporučeně s dodejkou, ať máte důkaz o jejím doručení.

Stížnost ve smyslu § 93 odst. 1 zákona č. 372/2011 SB., o zdravotních službách

Název nemocnice:

Adresa nemocnice:

IČ:

 

Jméno zákonného zástupce:

Adresa trvalého bydliště:

Datum narození:

 

Jméno dítěte:

Datum narození:

 

V…………………………. dne………………….

 

STÍŽNOST PROTI NEUMOŽNĚNÍ NEPŘETRŽITÉHO KONTAKTU RODIČE S DÍTĚTEM

 

Vážení,

 

touto stížností upozorňuji na upírání práv pacientů Vašeho oddělení. Dne …… má dcera/syn……………podstoupila vyšetření/operaci/hospitalizaci…………………. Žádal/a jsem o možnost doprovodit svou dceru/svého syna na základě jejího/jeho práva na nepřetržitý kontakt se zákonným zástupcem, které je garantováno jak čl. 32 odst. 4 Listiny základních svobod, tak § 28 odst. 3 písm. e) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách. Jako důvod odepření byla uvedena………. (doplňte skutečnosti, které vedly k odepření Vaší přítomnosti).

Jako rodiče jsme nabízeli, že projdeme filtrem stejně jako zdravotní sestry či jiní lidé, kteří mohou mít přístup na sál. Dále víme, že tato praxe je v některých nemocnicích běžná, tudíž nemůže jít o nepřekonatelnou překážku v chodu nemocnice.

Nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce je možné omezit, ale pouze s dostatečným odůvodněním legitimního cíle, kterého tímto omezením bude dosaženo. V mém případě nedošlo k situaci, která by tento silný zásah vyžadovala. Zákon sám říká, že nemocnice sice může stanovit podmínky přítomnosti, nemůže ovšem toto právo omezit jen jako prevenci.

V návaznosti na výše uvedené žádám o nápravu, tedy zajištění dodržování a naplňování práva mého dítěte na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce. Dále žádám o písemné vyjádření k této stížnosti.

 

Děkuji za vyřízení stížnosti

S pozdravem

 

——————————

podpis

Na Den lidských práv se Ústavní soud zastal nedobrovolně hospitalizovaného muže

Symbolicky na Den lidských práv vyhlásil Ústavní soud nález ve věci nedobrovolného držení našeho klienta v Psychiatrické nemocnici Bohnice. Podle Ústavního soudu porušily obecné soudy základní právo muže na soudní ochranu a osobní svobodu. Nová ustálená judikatura Ústavního soudu se zastává jedné z nejzranitelnějších skupin osob – psychiatrických pacientů, jejichž práva obecné soudy do velké míry stále ignorují.

Porušení práv našeho klienta spočívalo v tom, že obecné soudy (Obvodní soud pro Prahu 8, Městský soud v Praze a Nejvyšší soud) prohlásily nedobrovolnou detenci za zákonnou, ovšem spoléhaly pouze na tvrzení ošetřujících lékařů nemocnice a nenechaly ke zdravotnímu stavu stěžovatele zpracovat nezávislý znalecký posudek. Soudce Ústavního soudu Tomáš Lichovník při dnešním vyhlašování nálezu (sp. zn. I. ÚS 2647/16) odkázal na obdobný nález ze začátku tohoto roku (sp. zn. II.ÚS 2545/17). V tomto dřívějším kuriózním případě došlo k týdenní nedobrovolné detenci muže, který byl oblečen v pirátském oblečení, přitom nebyl nijak nebezpečný (více o případu v článku zde).

V obou případech vyvstala stejná otázka, zda soud může při posuzování zákonnosti nedobrovolné hospitalizace vycházet výhradně z odborného názoru lékařů – zaměstnanců nemocnice, která osobu nedobrovolně hospitalizovala. Podle Ústavního soudu je zjevné, že účastníci detenčního řízení – hospitalizovaná osoba a nemocnice, mají opačný zájem na výsledku řízení, a to i s ohledem na případné uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonnou hospitalizací. Proto je v případě přezkumu zákonnosti nedobrovolné hospitalizace po propuštění pacienta na místě přistoupit k zadání znaleckého posudku, neboť soud již není vázán 7denní lhůtou na rozhodnutí, jako je tomu hned po převzetí pacienta do nemocnice a trvání nedobrovolné hospitalizace, a na zpracování posudku je dostatek času.

Stěžovatel si u Ústavního soudu namítal nejen to, že důvodnost detence nebyla prokázána nezávislým a objektivním znaleckým posudkem, ale ohrazoval se i proti tomu, že soudy nezkoumaly jeho aktuální zdravotní stav v době nedobrovolné hospitalizace a ani nezkoumaly splnění všech tří zákonných podmínek nedobrovolné hospitalizace: a) existence bezprostředního a závažného nebezpečí, b) existence nebo domněnka existence duševní poruchy, c) neexistence alternativ ke zbavení osobní svobody. Soudy například opomenuly, že zdravotnická dokumentace nepopisovala žádnou hrozbu, kterou měl stěžovatel představovat pro sebe nebo pro společnost.

Bližší informace poskytne: Zuzana Candigliota, advokátka a právnička Ligy lidských práv, tel. 607 005 043, e-mail: zuzana.candigliota@llp.cz

Nález Ústavního soudu byl vyhlášen, ale zatím nebyl doručen – bude zveřejněn v databázi http://nalus.usoud.cz pod sp. zn. I. ÚS 2647/16.

Předběžné opatření u dětí nelze využívat k jiným než zákonem stanoveným účelům a řízení

Ústavní soud dnes rozhodl o ústavní stížnosti Ligy lidských práv ve věci čtrnáctiletého chlapce, který byl z důvodu podezření ze spáchání násilného protiprávního činu umístěn na dětskou psychiatrickou kliniku. Podle Ústavního soudu tímto došlo především k neoprávněnému zbavení osobní svobody nezletilého, a to z toho důvodu, že o tomto umístění bylo rozhodnuto tzv. rychlým předběžným opatřením, které soud vydává na základě návrhu orgánu sociálně-právní ochrany dětí ve lhůtě 24 hodin.

Předběžné opatření má sloužit pouze k rychlému odebrání dítěte z rodiny v případě jeho bezprostředního ohrožení, např. týrání. V tomto případě přitom bylo využito k hospitalizaci nezletilého, s níž jeho rodiče nesouhlasili, a k vyšetření jeho duševního stavu pro účely policejního prověřování. K dosažení obou sledovaných cílů však existují jiné zákonné nástroje, které by nezletilému poskytovaly daleko více procesních záruk, a pro soud by tak bylo těžší pokračující hospitalizaci nezletilého odůvodnit.

„Předběžná opatření a zejména ta, o nichž je rozhodováno v tzv. zrychleném režimu 24 hodin, jsou v České republice využívána velmi široce, aniž by se soudy zabývaly splněním zákonných důvodů a přiměřeností odebrání dítěte z rodiny. Velmi často nejsou ani odůvodňována. Ústavní soud dnes ale konstatoval, že předběžná opatření nelze zneužívat k jiným účelům, než ke kterým slouží, tedy např. jako náhradu nedobrovolné hospitalizace nebo dokonce vazby,“ uvedla právnička Ligy lidských práv Anna Hofschneiderová, která se na zastupování nezletilého před Ústavním soudem podílela.

Dnešní nález je přitom průlomový ještě z jiného důvodu. Ústavní soud v něm jasně konstatoval, že řízení ve věcech dětí mladších 15 let má fakticky kvazitrestní povahu, navzdory tomu, že podle zákona se jedná o řízení občanskoprávní, a opatření ukládaná podezřelým dětem plní i sankční funkci, ačkoli jsou v zákoně označena jako výchovná. Tento závěr, který může hrát velmi důležitou roli v dalších snahách o reformu současného systému zacházení s dětmi pod dolní hranicí trestní odpovědnosti.

Tiskovou zprávu Ústavního soudu naleznete zde.

Více informací poskytnou:

Anna Hofschneiderová, právnička Ligy lidských práv: e-mail: ahofschneiderova@llp.cz

Maroš Matiaško, advokát spolupracující s Ligou lidských práv: kancelar@akmatiasko.eu

Štrasburský soud: Pacient psychiatrické léčebny v Brně byl podroben nelidskému a ponižujícímu zacházení

Evropský soud pro lidská práva dnes rozhodl, že pan Bureš byl před pěti lety v Psychiatrické léčebně v Brně-Černovicích podroben nelidskému a ponižujícímu zacházení. Podle soudu byl několik hodin bezdůvodně kurtován na lůžku poté, co jej policie našla dezorientovaného po vysoké dávce léků na ulici. „Soud dospěl k názoru, že tím došlo k porušení článku 3 Evropské úmluvy o lidských právech a přiznal stěžovateli odškodnění 20 tisíc Eur,“ řekl právník Ligy lidských práv a Centra advokacie duševně postižených (MDAC) Maroš Matiaško.     

Pan Bureš se neprojevoval agresivně, naopak příchod policie i převoz do psychiatrické léčebny uvítal s tím, že se mu dostane pomoci, a s psychiatry spolupracoval. Přesto ho však léčebna převedla na nedobrovolnou hospitalizaci, kde ho zřízenci přivázali kurty k posteli na několik hodin, což mu způsobilo zranění na zápěstí.

Stěžoval si také na ponižující zacházení ze strany ošetřujícího personálu a neochotu státních orgánů vyšetřit okolnosti hospitalizace. Pochybení státu při prošetřování případu potvrdil i evropský soud. Soud kritizoval také běžnou praxi zaměstnanců ústavu, kteří kurtování použili rutinně, bez individuálního posouzení případu. „Podle soudu je nepřípustné používat omezovací prostředky jako formu trestu,“ dodal Matiaško.

Jde vůbec o první rozsudek Štrasburského soudu, podle něhož v České republice došlo k nelidskému a ponižujícímu zacházení. Rozhodnutí soudu tak ilustruje neutěšenou situaci, ve které se česká psychiatrie nachází. Tisíce lidí jsou ročně zavírání do velkých psychiatrických léčeben, kde mnohem častěji dochází k porušování práva na osobní svobodu, soukromí, či zásahům do fyzické integrity nebo důstojnosti.

Tento rozsudek podtrhuje potřebu reformovat poskytování psychiatrické péče v České republice. Prvním krokem by podle Ligy mělo být přijetí plánu transformace, na jehož vypracování by se měly podílet všechny dotčené skupiny, včetně pacientů. 

Ministerstvo zdravotnictví s tím souhlasí a sestavilo pracovní skupinu, která je pověřena plán vytvořit. Nicméně Liga má určité výhrady k jejímu obsazení. „Podle našich informací Ministerstvo zdravotnictví nepřizvalo do pracovní skupiny žádného opravdového zástupce pacientů“ říká právnička Ligy lidských práv Zuzana Durajová. Podle ní také hrozí, že plány budou zahrnovat pouze transformaci v rámci areálu psychiatrických léčeben, ne úplné opuštění ústavního prostředí.

Bližší informace poskytneme po podrobném seznámení se s rozsudkem na předem ohlášené tiskové konferenci dnes v 13:00 v sídle Veřejného ochránce práv na Údolní 39 v Brně.

Po skončení konference v cca 15:00 hodin poskytnou bližší informace:

Brno | Maroš Matiaško, právník Ligy lidských práv a MDAC, tel: 734 158 282

Praha | Barbora Rittichová, právnička Ligy lidských práv a MDAC, tel: 773 621 228

 

Více informací k případu:

  • Popis případu na webu Ligy lidských práv, včetně rozhodnutí soudů

Politici usnadní nedobrovolnou hospitalizaci, ochránci práv jsou proti

Legislativci a ochránci lidských práv se přou kvůli novelám zákona o zdravotních službách. Ty zmírňují podmínky pro hospitalizaci člověka proti jeho vůli. Nebude už třeba nutné, aby byl shledán „bezprostředně nebezpečným“. Ochránci pacientů varují, že přibude těch, kdo se v léčebně ocitnou nedobrovolně.

Dvojice novel vrací do legislativy například možnost dodatečného souhlasu s nucenou hospitalizací. Nemocnice či léčebny mají na jeho získání 24 hodin. Vůbec jej pak nepotřebují, pokud pacienta přijmou na méně než osm hodin kvůli jeho vlastní bezpečnosti nebo z terapeutických důvodů.

Ze zákona by nově měla vypadnout podmínka bezprostřední nebezpečnosti pacienta před jeho hospitalizací. Poslanecká novela ponechává jen podmínku, která říká, že proti své vůli může na lůžku skončit ten, kdo ohrožuje sebe i své okolí „závažným způsobem“.

„Návrhy směřují k tomu, aby se situace řešily větší represí, a ne aby se hledaly cesty, jak nedobrovolným hospitalizacím předcházet,“ řekla iDNES.cz Zuzana Durajová z Ligy lidských práv. Podle právničky hrozí, že přibude lidí, kteří se v léčebnách a nemocnicích ocitnou neoprávněně.

„Je to návrat do minulosti, vrací se něco, co zvýší riziko zneužitelnosti,“ hodnotí změnu Jan Jaroš, ředitel občanského sdružení Kolumbus, jež sdružuje psychiatrické pacienty. „Z vlastní zkušenosti vím, jak lze dodatečný souhlas na pacientovi vynutit. Třeba hrozbou, že nebude mít vycházky,“ dodal Jaroš.

V léčebnách končí bez souhlasu stovky duševně nemocných

Výtky směřují k úpravě zákona o zdravotních službách. Ten začal platit v rámci reformy zdravotnictví v dubnu, přesto už má parlament k dispozici hned dvě novely, které jej mají změnit. Jednu podala skupina senátorů, druhou několik poslanců včetně ministra zdravotnictví Hegera.

Kromě toho, že novely ze zákona vypouštějí nutnost souhlasu obou rodičů k léčbě dítěte, zároveň pozměňují podmínky pro hospitalizaci bez souhlasu pacienta. K ní dochází například v situaci, kdy je pacient v bezvědomí, pod vlivem alkoholu či drog. Situace se ale týká také duševně nemocných nebo lidí, u kterých je podezření na duševní chorobu.

Podle Jaroše se jen v oboru psychiatrie ročně v léčebnách bez souhlasu ocitá asi 800 lidí. Z toho zhruba jedno procento tvoří schizofrenici.

Pacienti: Ať jsou v zákoně diagnózy

Právě schizofrenie patří k chorobám, které jsou svému okolí i pacientovi nejvíce nebezpečné. Novela prošla shodou náhod vládou v době, kdy schizofrenici vraždili nebo se o to pokusili (o jejich útocích čtěte zde).

I proto je podle Jaroše důležité, aby v zákoně byly vypsány konkrétní diagnózy a lékaři přihlíželi k závažnosti onemocnění. Navíc novela ponechává stav, kdy k nucenému převozu do léčebny stačí jen projev nemoci, nikoliv její diagnostikování.

„Pokud by v novele bylo definováno, že se jedná o diagnózu schizofrenie, a byly by v něm přesně vypsány její druhy i podmínka, že nebezpečnost bude konzultována s psychiatrem, s novelou bychom souhlasili,“ podotkl Jaroš.

Byrokracie musí jít při léčbě stranou, říkají lékaři

Návrat dodatečného získání souhlasu pacienta žádala Česká lékařská komora. „Změna je nutná, platný zákon v podstatě nařizuje žádat u každé hospitalizace bez souhlasu pacienta o povolení soud. To je nesmyslné,“ říká viceprezident ČLK Zdeněk Mrozek. Množství hlášení prý nezvládají zdravotnická zařízení ani soudy.

„Čtyřiadvacetihodinová lhůta je akceptovatelná. Vemte si, kolik pacientů přivezou podnapilých, od nich nejsme schopni získat souhlas. Týká se to i lidí se silnými otřesy mozku, po traumatech nebo u akutních porodů,“ vyjmenoval Mrozek.

Viceprezident ČLK je přesvědčený, že pravidla pro nucené hospitalizace by se neměla příliš zpřísňovat. „Ve smyslu, aby přibývalo byrokracie. Návrhem jsme se totiž snažili o přesný opak,“ dodal Mrozek.

Novelu obhajuje její spoluautorka, místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. „Dodatečný souhlas s hospitalizací se do ní dostal z praktických důvodů. Jsou situace, kdy člověka musíte hospitalizovat, ačkoliv se sám k tomu nemůže vyjádřit. Řešit všechno v krátkých lhůtách, které lékaři pro záchranu života potřebují, přes soudy není zrovna praktická věc,“ vysvětlila.

Podle ní by se o námitkách a odlišných právních stanoviscích k novelám mělo ještě diskutovat v rámci parlamentního připomínkování. „Je potřeba hledat takové řešení, kdy nebude člověk omezován na lidských právech, ale zároveň bude zajištěna ochrana společnosti. Je to balanc, který v okamžiku, kdy se zvrátí na jednu, či druhou stranu, tak je to špatně,“ dodala Gajdůšková.

 

Chyby přinášejí riziko žalob

V praxi podleLigy lidských právpovedou obě opatření ke změkčení podmínek nucené hospitalizace. A tedy i většímu rizikuzneužití a žalob.

Loni se Evropský soud pro lidská práva zastal 42letého muže, který si stěžoval na nedobrovolný pobyt v léčebně. „Stát musel zaplatit odškodné ve výši 12 tisíc eur,“ upozornila Liga. V přepočtu jde tedy zhruba o 300 tisíc korun. Soud dalMiloši Ťupoviza pravdu, protože podle českých zákonů měla léčebna žádat po 24 hodinách soud o souhlas s hospitalizací. Stalo se tak ale až po čtyřech dnech.

Novelu jsme chystali s právníky a pokud vím, tak je v souladu s mezinárodním právem i Ústavou ČR. Pokud ale vůči ní někdo vznesl výhradu, musíme to znovu prověřit. Ještě je čas vyladit rozpor v právních názorech,“ řekla iDNES.cz jedna z autorek, místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková.

 

Zprávu vydal iDNES 8. července 2012, autorkou článku je Hana Válková.