Pátek, 29. června 2012Zprávy z médií
Česku hrozí pranýř ve Štrasburku a vyplácení v součtu až milionových odškodnění lidem, kteří se bez souhlasu ocitnou za zdmi psychiatrické léčebny. Varuje před tím Liga lidských práv. Přímo proti rozsudku Evropského soudu pro lidská práva jde podle ní novela jednoho z reformních zákonů z dílny ministra zdravotnictví Leoše Hegera (TOP 09), již v úterý schválila vláda.
Je to pět let, co u dvaačtyřicetiletého Miloše Ťupy doma zazvonili policisté s lékařem a proti jeho vůli jej převezli do psychiatrické léčebny. Mimo jiné proto, že měl tvrdit, že zabije svého bratra. Ťupa se však bránil, označil hospitalizaci za neoprávněnou a případ dohnal až do Štrasburku. Uspěl. Stát mu musel zaplatit odškodnění ve výši 12 tisíc eur (zhruba 300 tisíc korun – pozn. red.).
Česká republika byla Evropským soudem pro lidská práva odsouzena proto, že tuzemské soudy nezkoumaly okolnosti převzetí (Ťupy – pozn. red.) do lékařské péče a bezprostřednost ohrožení jeho samotného, či jeho okolí,“ popsala právnička Ligy lidských práv Zuzana Durajová.
A podobná situace, kdy bude Česko vyplácet nedobrovolně hospitalizovaným lidem odškodné v součtu dosahující miliony korun, se podle ní může brzo opakovat. A to v případě, že čeští zákonodárci přijmou novelu zákona o zdravotních službách z pera ministra zdravotnictví Leoše Hegera (TOP 09) a dalších poslanců, kterou v úterý schválila vláda. „Jde o malé, ale závažné úpravy. Vypouštějí se změny, které chtěl v souvislosti s rozsudkem v případu Ťupa po Česku Evropský soud pro lidská práva,“ vysvětlila Durajová.
Podle současné úpravy (platné od duba letošního roku – pozn red.) je možné pacienta bez jeho souhlasu hospitalizovat pouze v případě, že bude „bezprostředně“ ohrožovat sebe nebo své okolí. V praxi to znamená, že například duševně nemocného, který hrozí své rodině nožem, mohou záchranáři odvézt na psychiatrii jen tehdy, bude-li kuchyňským náčiním třeba manželce máchat u hrla přímo před jejich zraky. Když se ale do příjezdu sanitky uklidní, zůstává doma. Stejně jako v případě, kdy mu mohou záchranáři zamezit v ohrožování sebe i druhých jinak.
Chystaná novela však onu pojistku proti zneužití hospitalizace v podobě slůvka „bezprostředně“, vypouští. Stejně jako podmínku, že nesmí být hrozbu možné odvrátit jinak. Podle Ligy lidských práv jde v oblasti práv lidí s duševním postižením o velký krok zpět. A Durajová upozorňuje, že už nyní ve Štrasburku čekají na verdikt dvě stížnosti podobné té Miloše Ťupy.
Ministerstvo: Je to kompromis
Ministerstvo zdravotnictví úpravu zákona, který primárně řeší kontroverzní souhlas obou rodičů v případě ošetření nezletilého dítěte, hájí. „Vychází to z toho, jak se současný zákon osvědčil, či neosvědčil v praxi. Samozřejmě to může v rámci projednávání v poslanecké sněmovně ještě doznat nějakých změn, nicméně my v tuto chvíli předkládáme návrh, který je opravdu kompromisem mezi všemi možnými řešeními,“ řekl on-line deníku TÝDEN.CZ mluvčí ministerstva zdravotniství Vlastimil Sršeň.
A za obsahem novely si stojí i šéf zdravotního výboru sněmovny Boris Šťastný (ODS). „Pokud má občan ústavní právo, aby mu stát zajistil lékařskou péči, musí mít ten naopak možnost, jak ji legálně poskytnout,“ míní Šťastný. „Jestli má Brusel nějaký nápad, jak nenechávat lidi umírat na ulici, ať nám ho řekne. Já neznám případy, kdy by se toto zneužívalo. Je to vždy s cílem záchrany lidského života či zdraví,“ dodal.
Pojistkou proti zneužití hospitalizace má být podle šéfa sněmovního výboru navíc soud, který musí „zadržení“ pacienta posvětit. „Nikoho nemůžete držet hospitalizovaného na psychiatrii jen tak,“ uvedl Šťastný.
„Podle našich statistik ovšem soudce v 99 procentech případů vždy řekne, že došlo k převzetí pacienta ze zákonných důvodů. Bez toho, aby zkoumal okolnosti a to, zda byl člověk opravdu nebezpečný,“ nesouhlasí Durajová. „Pokud bezprostřednost v zákoně explicitně není, soudy to neřeší,“ vysvětlila.
Článek vydal 29. června 2012 server Tyden.cz, autorkou zprávy je Lucie Nekvasilová.
Čtvrtek, 28. dubna 2011Tiskové zprávy
Brno – 28. dubna – Soudkyně Městského soudu v Brně narušila dlouholetou praxi soudů, když vyhověla žádosti právníků Ligy a přizvala pana Martina na jednání o jeho nedobrovolné hospitalizaci v psychiatrické léčebně. Třicetiletý IT specialista mohl, jako jeden z mála pacientů, před soudem hájit svá práva a sám popsat okolnosti své hospitalizace a následné léčby. Soudy totiž v drtivé většině případů odmítají lidi s duševním postižením předvolávat a spokojí se jen s posudky psychiatrů.
„Měsíc se mnou prakticky nikdo nemluvil. Lékaři mě nechtěli „zatěžovat“ informacemi o mém zdravotním stavu, nechtěli mi říct, které léky mi podávají a proč, soudní úřednice se mnou nepromluvila,“ popisuje pan Martin situaci v psychiatrické léčebně, jakou u nás zažívá většina nedobrovolně hospitalizovaných.
V České republice bývá soudní řízení o nedobrovolné hospitalizaci často pouze formální, vedené pod heslem „o nás bez nás“. Zástupce soudu komunikuje jen s lékařem a osoba držená na psychiatrii se o výsledku soudního řízení většinou vůbec nedozví nebo se musí spolehnout na informace, které jí sdělí lékař. Soudy pak až na výjimky potvrzují, že držení člověka v léčebně je v souladu se zákonem. Základní předpoklad pro spravedlivé soudní řízení přitom může být splněn jedině tehdy, má-li člověk, o jehož situaci se jedná, možnost aktivně se procesu účastnit.
Úmluva o právech osob se zdravotním postižením, kterou ratifikovala i Česká republika, stanovuje v článku 13 právo každého člověka na spravedlivé soudní řízení. To samozřejmě také znamená možnost se na řízení aktivně a osobně podílet. „Je na čase, aby české soudy uvízlé v letitých stereotypních postupech začaly reflektovat nové přístupy k lidem s duševním postižením. Pozitivní jednání brněnské soudkyně by nemělo zůstat ojedinělým případem, také ostatní soudy by měly začít v praxi naplňovat cíle Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením.“ Komentuje problém právnička Ligy a MDAC Barbora Rittichová, která pana Martina v detenčním řízení zastupovala.
Bližší informace poskytne:
Barbora Rittichová, právnička Ligy lidských práv a MDAC, tel. 773 621 228, email: brittichova@mdac.info
Úterý, 5. května 2009Zprávy z médií
Ministerstvo spravedlnosti má zaplatit 36 000 korun ženě, která musela strávit 60 dní v pražské Psychiatrické léčebně v Bohnicích, přestože s tím nesouhlasila. S odkazem na rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 to včera sdělil právník Centra advokacie duševně postižených a Ligy lidských práv Maroš Matiaško.
Verdikt není pravomocný, ministerstvo se proti rozhodnutí odvolalo. Podle právníka začala žena před několika lety sbírat u popelnic oblečení, knížky a jiné věci a nosit si je domů. Její sousedé si kvůli tomu na ni opakovaně stěžovali. Úředníci městské části nakonec podle Matiaška vnikli do jejího bytu, věci odnesli a zavolali záchrannou službu, která obyvatelku převezla do léčebny.
„Vzhledem k tomu, že žena nikdy se svou hospitalizací nesouhlasila, oznámila léčebna tuto skutečnost soudu,“ uvedl právník. Prvoinstanční soud rozhodl, že její pobyt ve zdravotnickém zařízení je zákonný. Odvolací senát pražského městského soudu však jeho verdikt zrušil a hospitalizaci prohlásil za nelegální.
Článek byl zveřejněn dne 5. 5. 2009 v deníku Právo a také na stránkách www.novinky.cz, naleznete jej zde.
Pondělí, 4. května 2009Tiskové zprávy
Praha – 4. května 2009 – Šest set korun za každý den nezákonné hospitalizace v psychiatrické léčebně musí podle rozhodnutí soudu zaplatit Česká republika klientce Centra advokacie duševně postižených a Ligy lidských práv. Rozhodl tak Obvodní soud pro Prahu 2. Jako odškodnění za šedesát dní nezákonné hospitalizace musí stát paní Horové vyplatit celkem třicet šest tisíc korun.
Před několika lety začala paní Horová sbírat oblečení, knížky a jiné věci, které lidé nechávali u popelnic. Toto počínání se nelíbilo jejím sousedům, kteří si na ni opakovaně stěžovali. Pražská městská část se proto rozhodla pro nekompromisní řešení. Úředníci Městské části vnikli za asistence policie násilím do jejího bytu, aby odstranili všechny „hygienicky závadné“ věci. Současně na paní Horovou zavolali záchranku, která ji za spolupráce policie odvezla do psychiatrické léčebny v Bohnicích. Z jejího bytu pak pracovníci Městské části vynesli všechno včetně osobních věcí.
Při převozu byla paní Horová připoutána k lůžku tak, aby se nemohla hýbat. V léčebně pak byla zřízencem sprchována střídavě teplou a studenou vodou a proti své vůli dostávala nitrožilně léky. Vzhledem k tomu, že paní Horová nikdy se svou hospitalizací nesouhlasila, oznámila léčebna tuto skutečnost soudu. Ten rozhodl, že její hospitalizace je v souladu se zákonem. Paní Horová se proto za pomoci právníka MDAC a Ligy odvolala k Městskému soudu v Praze. Ten usnesení obvodního soudu změnil a nedobrovolnou hospitalizaci paní Horové prohlásil za nezákonnou.
„S případy nedobrovolné hospitalizace, která není v souladu se zákonem, se setkáváme poměrně často. Zejména soudy prvního stupně jsou při posuzování jejich zákonnosti velmi povrchní,“ komentuje situaci v České republice právnička MDAC a Ligy Jana Marečková. Fakt, že přezkoumávání nedobrovolných hospitalizací je u nás pouze formální záležitostí a zdaleka nenaplňuje standardy Evropské úmluvy o ochraně lidských práv, dokazují také soudní statistiky. „Je zarážející, že okresní soudy v obvodech, kde se nachází psychiatrická léčebna, posuzovaly více než čtrnáct tisíc případů za rok a pouze v jednadvaceti z nich rozhodly, že nedobrovolná hospitalizace nebyla v souladu se zákonem. Tato čísla signalizují, že v systému není něco v pořádku.“ Upozorňuje Maroš Matiaško, právník MDAC a Ligy.
Na základě rozhodnutí Městského soudu v Praze o nezákonnosti nedobrovolné hospitalizace paní Horové se právní zástupce obrátil na Ministerstvo spravedlnosti se žádostí o odškodnění za imateriální újmu, která byla paní Horové nezákonnou hospitalizací způsobena. Ministerstvo spravedlnosti však tuto žádost vyhodnotilo jako nedůvodnou. Právník se proto obrátil na Obvodní soud pro Prahu 2 a zažaloval Českou republiku o odškodnění. Obvodní soud rozhodl, že Česká republika je povinna paní Horovou za způsobenou újmu odškodnit ve výši 36 000 Kč. Ministerstvo spravedlnosti se proti tomuto rozhodnutí odvolalo. „Je mi líto, že se Ministerstvo spravedlnosti odvolalo, jakékoliv finanční odškodnění je v takovýchto případech málo.“ uzavírá Matiaško.
Bližší informace o případu poskytne:
Maroš Matiaško, právník MDAC a Ligy, tel.: 545 210 446; 773 621 228, e-mail: mmatiasko@mdac.info
Středa, 26. listopadu 2008Zprávy z médií
Brno – Nejdřív si myslel, že je to jen legrace, pak už mu ale do smíchu nebylo. To když devětapadesátiletý Milan z Brna zjistil, že jej Městský soud v Brně zbavil svéprávnosti, tedy způsobilosti k právním úkonům. Aniž mu dal vůbec vědět, že se tím zabývá. Milan se odvolal. Dokonce dvakrát. Pokaždé ale až ve chvíli, kdy se o soudním jednání i verdiktu náhodou dozvěděl s odstupem řady měsíců. A kdy už byl dávno způsobilosti zbaven. Kauza se táhla neuvěřitelných 12 let, od června 1995. A dohru má i nyní, kdy soud do třetice návrh na zbavení způsobilosti zamítl.
„Že došlo k pochybení a porušení práv pana Milana, nyní připustilo i ministerstvo spravedlnosti. Za průtahy v řízení mu nabídlo odškodnění 106 tisíc korun. Dostat by je měl každým dnem,“ potvrzuje Maroš Matiaško, právník Centra advokacie duševně postižených a Ligy lidských práv, který Milanovi pomáhá.
„Pan Milan trpí schizofrenií. To ale není důvod zbavovat jej způsobilosti, vždyť tuto nemoc měl i Isaak Newton,“ dodává Matiaško.
Devětapadesátiletý Brňan přesto příliš spokojený není. „Hřeší se na to, že se něco podobného většinou děje lidem, kteří nemají na to se bránit. Bezpráví má u nás snadnou průchodnost,“ myslí si. „Důsledky toho všeho se vůbec hmotným vyrovnáním nedají smazat, jsou nevratné. I účinek na psychiku člověka je nevykompenzovatelný,“ dodává.
Kauza, která jej trápí, odstartovala už v roce 1995. Kvůli sousedským sporům a nemoci, kterou muž trpí, ho i s matkou převezli do psychiatrické léčebny.
Poté městská část Brno-sever podala návrh na zbavení způsobilosti k soudu. „S hospitalizací nesouhlasil, odešel z léčebny, neměl ale ani klíče od bytu. Šest let pak přespával u známých i v azylových domech. A vůbec netušil, že soud o něm rozhoduje,“ líčí právník. Soud jej ignoroval. „I když městská část věděla, kde se pohybuje, soudkyně jej ani neviděla, nedoručovala mu rozhodnutí a řídila se šest let starým posudkem dlouhým osm stran,“ dodal.
Devětapadesátiletý Milan se o tom, že jej soud zbavil způsobilosti, že musí mít opatrovníka, že nesmí volit ani se ženit, dozvěděl náhodou. „Známé se podřekla sociální pracovnice. Nebral jsem to tehdy vážně, myslel jsem, že jde o omyl, který lze jednoduše napravit. To mě přešlo, až když jsem se dostal ke spisu. Psal jsem tehdy odvolání sám a stačilo to. Rozsudek hned zrušili a ujistili mě, že se to nemůže opakovat. Pak to udělali znovu. Je to zvůle lidí, kteří mají moc,“ zlobí se.
O novém zbavení způsobilosti se dozvěděl až 20 měsíců po verdiktu. Když jej proti jeho vůli hospitalizovali na základě souhlasu jeho opatrovnice, sociální pracovnice, kterou nikdy neviděl. Milan se odvolal a krajský soud pak rozsudek znovu zrušil. Městský soud potom povolal jiného znalce a návrh po 12 letech zamítl.
Milan teď chce odškodné, kromě průtahů i za chybu soudu. Včera mu ale žalobu na 400 tisíc zamítl Obvodní soud pro Prahu 2. „Odvoláme se, nekončí to,“ ujišťuje Matiaško.
* Příběh v datech červen 1995: městská část Brno-sever podala návrh na zbavení svéprávnosti listopad 2000: Městský soud v Brně jej zbavil svéprávnosti. Milan to neví, neodvolal se, verdikt platí duben 2001: o verdiktu se dověděl, když dostal opatrovníka, odvolal se srpen 2001: Krajský soud v Brně vyhověl odvolání, rozsudek zrušil listopad 2004: městský soud Milana znovu zbavil svéprávnosti červenec 2006: Milan se to dověděl v nemocnici, odvolal se říjen 2006: krajský soud verdikt znovu zrušil a věc vrátil na město září 2007: městský soud do třetice zamítl 12 let starý návrh září 2008: ministerstvo potvrdilo pochybení a navrhlo odškodné.
Článek vyšel dne 13. 11. 2008 v deníku Mladá fronta DNES – Brno (jeho internetovou verzi naleznete zde).
