Štrasburský soud projedná šest stížností na povinné očkování

Velký senát Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku projedná ve středu 1. července 2020 šest stížností proti České republice, které směřují proti odpírání předškolního vzdělávání nekompletně očkovaným dětem a proti pokutě otci, který odmítl povinné očkování. Liga lidských práv podávala stížnost za dva ze stěžovatelů, ale advokátka Ligy jako společná zástupkyně vystoupí za všechny na ústním jednání. Na bezplatné právní zastoupení stěžovatelů a další náklady vyhlašujeme sbírku.

V prvním z případů zastupujeme otce, který dostal v roce 2003 pokutu za to, že nenechal očkovat své dospívající děti proti obrně, hepatitidě typu B a tetanu. Ústavní soud v jeho případě sice dospěl k závěru, že musí existovat výjimka z povinného očkování z důvodu náboženského přesvědčení rodičů, neuznal však, že by pokutou bylo zasaženo do jeho práva na svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání.

Ve druhém případu zastupujeme chlapce, který nebyl kvůli nekompletnímu očkování přijat k předškolnímu vzdělávání do dvou mateřských škol v místě bydliště. Jeho rodiče s vysokoškolským vzděláním v oblasti biologie po pečlivém uvážení zvolili pro své dítě individuální očkovací kalendář a nechali jej očkovat jen proti nemocem, které považovali za nejzávažnější – záškrtu, tetanu, černému kašli, obrně a hemofilovým infekcím. Nepřijetí dítěte do mateřské školy považujeme za diskriminační.

Podmínku očkování pro přístup k předškolnímu vzdělávání označila za nepřiměřenou a diskriminační také veřejná ochránkyně práv.

Ústavní soud návrh na zrušení ustanovení zákonů, které stanoví podmínku očkování pro přístup k předškolnímu vzdělávání, zamítl, ale vyzval zákonodárce k převzetí odpovědnosti státu za poškození zdraví způsobené povinným očkováním. Odškodňovací zákon byl sice před několika měsíci přijat, ale v problematické podobě.

Ústavní soud se odmítl vypořádat s námitkami stěžovatelů a ideologicky obhajoval povinné očkování. Věcným přezkumem nastaveného systému se zabývala pouze ústavní soudkyně Kateřina Šimáčková ve svém odlišném stanovisku (od str. 25 nálezu).

Více informací poskytne:

Zuzana Candigliota
advokátka a právnička Ligy lidských práv
tel. 607 005 043

 

 

Mohou státy omezovat občany s duševním onemocněním v jejich volebním právu?

Nejnovějším příspěvkem do diskuze je nedávné vyjádření komisařky Rady Evropy pro lidská práva, podle které je praxe omezování volebního práva u lidí s postižením diskriminační, ničím nepodložená a v rozporu s Úmluvou OSN o právech lidí se zdravotním postiženm. Klíčové v této otázce bude ale až závazné rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, který se v aktuálně projednávaném případu vyjádří k tomu, zda je tento postup v souladu s Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv (dále jen Úmluva). Český Nejvyšší soud nedávno možnost soudů omezit svéprávnost v oblasti volebního práva potvrdil. Liga lidských práv zastává názor opačný a věříme, že se Štrasburský soud postaví za volební právo pro všechny lidi bez diskriminace.

Evropský soud pro lidská práva bude rozhodovat případ (stížnost č. 43564/17), v němž se vyjádří k otázce, zda je v souladu s Úmluvou (Článek 3 Dodatkového protokolu) omezení člověka s duševním onemocněním a/nebo psychosociálním postižením ve výkonu volebního práva.

V České republice stejně jako v mnoha dalších Evropských státech může být člověk s duševním onemocněním a/nebo psychosociálním postižením zbaven volebního práva. V nedávné době toto diskriminační jednání vůči osobám s duševním onemocněním a/nebo psychosociálním postižením, potvrdil Nejvyšší soud ČR. Státy tento svůj postup odůvodňují jednak tím, že je potřeba chránit volební proces, kterého se mohou účastnit jen lidé, kteří mu rozumí a dále ochranou osob, které by z důvodu své neznalosti mohly být zneužity a nuceny hlasovat podle vůle někoho jiného.

Souhlasíme s komisařkou Rady Evropy, že tyto argumenty jsou zcestné a v rozporu se závazky, které státům vyplývají z Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením.

Pokud bychom připustili argument, že hlasovat může jen ten, kdo plně rozumí volebnímu procesu, tak bychom s čistým svědomím již nikdy nemohli jít k volbám, pokud bychom předem nenastudovali volební programy všech stran, vzájemně je neporovnali a neprověřili si všechny kandidáty. Argumentace, že volit může jen ten, kdo volbám dostatečně rozumí může nakonec vést k tomu, že zjistíme že sami nejsme dost moudří na to, abychom volili. Volební kampaně navíc už dávno nemíří na rozum ale na emoce a racionálního voliče potkáme spíše ve science-fiction než u volební urny.

K druhému argumentu, týkajícímu se obav z manipulace osobami s duševním onemocněním a/nebo psychosociálním postižením, doložila komisařka Rady Evropy výzkumy. Z nich vyplývá, že osoby s duševním onemocněním ve státech (např. Rakousko), kde je jim to umožněno, hlasují v průměru naprosto shodně jako zbytek populace a nejsou tak jako skupina o nic víc ovlivněni např. k volbě populistických stran. Státům naopak (z Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením) vyplývá povinnost vytvořit pro tuto skupinu dostupné prostředky pro to, aby se mohly voleb účastnit.

Omezení osob s duševním onemocněním a/nebo psychosociálním postižením je tak podle nás neodůvodněné. Toto zbytečné omezení znemožňuje lidem získat pocit, že mohou ovlivnit dění kolem sebe, a prosazovat zájmy, které jsou spojeny s jejich potřebami a přáními.

Štrasburský soud české porodnictví řešit odmítnul, vyzval ale stát ke změnám

Velký senát Evropského soudu pro lidská práva dnes v poměru 12:5 hlasů zamítl stížnost dvou českých žen, kterým stát neumožnil rodit doma s podporou porodní asistentky. Soud na jedná straně uznal, že stát nepřiměřeně zasahuje do práv rodiček garantovaných čl. 8 Úmluvy (pod který  spadá i právo zvolit si místo a způsob porodu), k nápravě má ale dojít z iniciativy státu, nikoliv samotného soudu. Ministerstvo zdravotnictví si kritiku uvědomuje a zváží, jaká opatření přijme.

Soudci vyzvali Českou republiku ke zlepšení systému porodní péče tak, aby reflektoval vývoj v oblasti práva, medicíny a vědy. Když odhlédneme od domácích porodů, tak by mělo dojít alespoň k umožnění vzniku porodních domů a zavedení možnosti kontinuální péče porodní asistentky v těhotenství a při porodu, což se v zahraničí osvědčilo jako nejbezpečnější péče pro nízkorizikové ženy,“ řekla advokátka Zuzana Candigliota z Ligy lidských práv, která u soudu zastupovala Šárku Dubskou, jednu ze stěžovatelek. Hlavní problémy, které by mělo ministerstvo zdravotnictví vyřešit, shrnula Liga lidských práv do nové petice, adresované ministerstvu zdravotnictví.

Na rozsudku jsou zajímavé zejména dvě věci. Jednak je v něm, stejně jako v rozhodnutí malého senátu z prosince 2014, výrazný apel na stát, aby pochybnou situaci v českém porodnictví intenzivně řešil. Druhou věcí je skutečnost, že všech pět přehlasovaných soudců vydalo jedno společné odlišné stanovisko, což je velmi neobvyklé a ukazuje to na výrazné názorové rozdíly mezi jednotlivými soudci. Toto odlišné stanovisko dává prakticky ve všech podstatných ohledech za pravdu stěžovatelkám a věřím, že do budoucna bude východiskem pro další rozhodovací praxi soudu v obdobných případech,“ řekl advokát Richar Hořejší z advokátní kanceláře Wilson&Partners. Ten společně s Adélou Hořejší zastupoval druhou ze stěžovatelek, Alexandru Krejzovou.Ta k rozhodnutí uvedla: „Boj určitě nebyl marný. Minimálně cítím posun ve veřejné diskuzi na toto téma. Fandím každé ženě, která se rozhodne bojovat za svá práva.

„Pokud myslí český stát a ministerstvo zdravotnictví svou starost o zdraví dětí a žen volících porod doma vážně, měl by místo represe nastoupit cestu zemí, které porod doma s porodní asistentkou zahrnuly do svého systému včetně proplácení péče. Tyto země zdraví žen a dětí monitorují a vyhodnocují. Opakovaně zjišťují, že zatímco zdraví dětí nízkorizkových žen je doma i v porodnici stejné, ženy v péči porodních asistentek mají výrazně méně poporodních poranění, císařských řezů a dalších negativních důsledků, při porodu v porodnici běžných,“ uvedla biostatistička Markéta Pavlíková.

Soudci svůj postoj podpořili argumentem, že záleží na posouzení každého státu a že právní přístup k porodům není v Evropě jednotný. To, co by ale z našeho pohledu jednotné být mělo, je přístup k lidským právům. Sdílené lidství je tou nejvyšší hodnotou, kterou bychom měli všichni naplňovat,“ uzavírá advokátka Adéla Hořejší.

 

Bližší informace poskytnou:

Zuzana Candigliota, Liga lidských práv, tel. 607 005 043, e-mail: zuzana.candigliota@llp.cz

Adéla Hořejší, Wilson & Partners, tel. 776 696 656, e-mail: adela.horejsi@horejsilegal.cz

Richard Hořejší, Wilson & Partners, tel. 724 919 279, e-mail: richard.horejsi@wilsonscee.com

Markéta Pavlíková, tel. 603 795 125, e-mail: pavlikova@biostatisticka.cz

Přinese Štrasburk svobodu českým ženám?

V úterý 15. listopadu v 10 hodin vyhlásí velký senát Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku dlouho očekávaný rozsudek ve věci Dubská a Krejzová proti České republice, který se týká svobodné volby místa porodu a práva ženy mít u porodu v domácím prostředí porodní asistentku.

  • Advokátní kancelář  Wilson & Partners a Liga lidských práv zvou novináře od 13 hodin na tiskovou konferenci do advokátní kanceláře Wilson & Partners

(Revoluční 1, 110 00 Praha 1, 3. patro) – prosíme o potvrzení účasti e-mailem.

Přítomni budou stěžovatelka Alexandra Krejzová, její advokáti Adéla Hořejší a Richard Hořejší a advokátka druhé stěžovatelky Šárky Dubské Zuzana Candigliota. Advokáti budou již podrobně seznámeni s rozsudkem a vysvětlí výsledek rozhodnutí a potřebné kroky státu. K tématu bezpečnosti svobodné volby způsobu porodu a ke škodlivým praktikám v českém porodnictví se vyjádří také Markéta Pavlíková, expertka v oboru biostatistiky.

  • Od 15 hodin zveme novináře na Palackého náměstí před ministerstvo zdravotnictví, kde se uskuteční happening na podporu práv rodiček a zdraví a bezpečí při porodu “Jen tak normálně porodit!”

Na happening pozveme také ministra zdravotnictví Svatopluka Němečka a představíme novou petici za změny a svobodnou volbu žen v porodnictví. Aktuální informace k happeningu postupně zveřejníme na výše uvedené FB stránce. Kontaktní osobou je Petra Sovová z Hnutí za aktivní mateřství.

“Očekáváme, že ať už bude výrok štrasburského soudu znít tak, že právo na soukromý a rodinný život stěžovatelek bylo porušeno či nikoli, soud stejně jako ve svém předchozím rozhodnutí (v malém senátu) shledá českou porodní péči jako problematickou a bude apelovat na její přezkum při zohlednění medicínského, vědeckého a právního vývoje,” uvádí advokátka Zuzana Candigliota.

“Česká porodní péče hluboce ponižuje ženy a  popírá jejich kompetence rozhodovat o sobě samých a o svých dětech. Tím, že Česká republika všem ženám znemožnila svobodnou volbu okolností porodu, o ženách jako celku říká, že nemají dostatek rozumu, aby  o sobě, své duševní i fyzické integritě, činily rozhodnutí,, volbu za ně v jejich prospěch udělá paternalistický stát. Jde o bezprecedentní diskriminaci žen na legislativní úrovni”, říká advokátka Adéla Hořejší.

“Parafrází lorda Actona; moc kazí a porodní moc kazí absolutně,” uzavírá advokát Richard Hořejší.

Vzhledem k tomu, že ve veřejném prostoru zaznívá řada mýtů z úst odborné lékařské veřejnosti k porodům doma a péči porodních asistentek, přikládáme dokument “Nejčastější mýty o porodu v domácím prostředí a péči porodní asistentky” zpracovaný biostatističkou Markétou Pavlíkovou na základě vědeckých studií, který tyto mýty vyvrací a ukazuje například, že porody doma nezvyšují novorozeneckou úmrtnost. Přikládáme také další odborné pohledy na české porodnictví, než je jen stále prezentovaný pohled medicínský – příspěvek socioložky Ivy Šmídové a ekonomky Andrey Forberger.

Bližší informace poskytnou:

Zuzana Candigliota, Liga lidských práv, tel. 607 005 043, e-mail: zuzana.candigliota@llp.cz

Adéla Hořejší, Wilson & Partners, tel. 776 696 656, e-mail: adela.horejsi@horejsilegal.cz

Richard Hořejší, Wilson & Partners, tel. 724 919 279, e-mail: richard.horejsi@wilsonscee.com

Markéta Pavlíková, tel. 603 795 125, e-mail: pavlikova@biostatisticka.cz

Petra Sovová, Hnutí za aktivní mateřství, tel. 776 465 486, e-mail: petra.sovova@iham.cz

Evropský soud odsoudil Českou republiku za uvěznění stěžovatele v domě hrůzy na 8 měsíců

Evropský soud pro lidská práva dnes rozhodl o tom, že svévolným umístěním člověka s duševním postižením do ústavu došlo k porušení jeho práv. Pětapadesátiletý učitel v důchodu, Jaroslav Červenka, byl osm měsíců zavřen a nuceně léčen jen na základě souhlasu své opatrovnice.

Pan Červenka byl v roce 2005 zbaven svéprávnosti. V únoru 2011 ho jeho opatrovnice, zaměstnankyně úřadu městské části, zavezla 100 kilometrů z jeho pražského domu pod záminkou, že jde na rehabilitaci zraněného kolene. Namísto toho ho vzala do Lázní Letiny, domova se zvláštním režimem určeného pro lidi s demencí a Alzheimerovou nemocí s kapacitou 260 míst. V roce 2013 vydal Veřejný ochránce práv zprávu, ve které řekl, že podmínky v tomto ústavu jsou nedůstojné a některá z porušení práv klientů mohou představovat správní delikt, přestupek, či trestný čin.

Když se pan Červenka zeptal personálu, kdy ho pustí domů, bylo mu řečeno: “To se mýlíte, z Lázní Letiny nikdo neodchází domů.” Jeho pobyt v ústavu byl podle českého práva považováno za dobrovolný, jelikož jeho opatrovnice za něj podepsala smlouvu o sociálních službách.

V Lázních Letiny byl uvězněn po dobu osmi měsíců za otřesných podmínek

“Bylo to strašné, první věc, kterou jsem si všiml bylo že pro 50 lidí fungovaly jen dvě toalety. Všude na zemi byly použité plenky. Uklízelo se sporadicky.“

Život v ústavu byl podroben přísnému režimu, podobnému tomu ve vězení. Pan Červenka nesměl ven bez dozoru, byly mu podávány nevhodné léky proti jeho vůli, neměl ani mobilní telefon. Příchozí a odchozí pošta byla kontrolována personálem. Tak jako ostatní klienti, i pan Červenka dostával jen kašovitou stravu.

Stížnosti pana Červenky, včetně trestního oznámení z března 2011, byla ignorována

V dubnu 2011 se mu podařilo kontaktovat právníky Ligy lidských práv a Mental disability advocacy centre (MDAC). Pomohli mu dostat se z ústavu a podat stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva.

Jeho stížnost měla okamžitý dopad, v roce 2015 vyzvala Veřejná ochránkyně práv vládu, aby Lázně Letiny byly uzavřeny. Při tom poukázala na svá dřívější zjištění – klienti byli přivazováni ke stolům a byli nuceni sdílet zubní kartáčky a oblečení, celkově s nimi bylo zacházeno jako s objekty.

Česká vláda však dodnes neučinila žádné kroky k uzavření ústavu v Letinách.

Evropský soud pro lidská práva rozhodl, že umístění pana Červenky do ústavu byl porušením jeho práva na osobní svobodu dle článku 5 Evropské úmluvy o lidských právech a že mu stát neumožnil se proti tomuto porušení nijak bránit. Tento případ může ovlivnit život až 28 000 lidí, kteří jsou momentálně v ústavech pro lidi se zdravotním postižením.

Zuzana Durajová, právnička Ligy lidských práv připomíná:

„V České republice mohou být tisíce lidí ve stejné pozici, jako pan Červenka, ponecháni sami sobě v nelidských podmínkách, ignorování autoritami. Rozsudek Štrasburského soudu je zásadní a vysílá jasnou zprávu vládě, že i lidé omezeni na svéprávnosti mají být slyšeni a má s nimi být zacházeno s respektem k jejich lidské důstojnosti.“

Liga a MDAC souhlasí s vyjádřením Veřejné ochránkyně práv, že ústav Letiny by měl ukončit činnost a všichni klienti by měli být navráceni do důstojného prostředí v komunitě, spolu s individualizovanou podporou. V budoucnu budou apelovat na české orgány, aby situací stovek klientů vyřešily.

Další informace:

  • Rozsudek ve věci Červenka proti České republice najdete zde.
  • Pro další informace kontaktuje Zuzanu Durajovou, právničku LIgy lidských práv – zuzana.durajova@llp.cz.
  • Právníci Ligy lidských práv a Mental Disability Advocacy Centre (MDAC) zastupovali pana Červenku před českými soudy a Evropským soudem pro lidská práva
  • MDAC je mezinárodní nevládní organizace, která využívá práva k zajištění rovnosti, inkluze a spravedlnosti pro lidi s mentálním postižením na celém světě.

mdacllp.logo.barevne