Čtvrtek, 3. listopadu 2022Aktuality, Tiskové zprávy
Dnes bylo vyhlášeno rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) v případě dvou stěžovatelů, kteří podali stížnost na policejní násilí při zásahu proti účastníkům vzpomínkové akce na bývalém squatu Milada v roce 2012. Stížnost byla shledána nepřijatelnou, neboť dle mínění ESLP byly námitky stěžovatelů řádně přezkoumány českými soudy. Rozhodnutí je v angličtině zveřejněno na webu soudu.
Proti účastníkům vzpomínkové akce na bývalém squatu Milada monstrózně zasáhla policie se zapojením vrtulníku a desítek těžkooděnců. Přestože nikdo z účastníků nekladl při zásahu policie odpor, policie vytvořila „bicí uličku“ a každou vyváděnou osobu čekalo kopání a bití pěstmi a obušky. Stěžovatelům i dalším účastníkům policisté způsobili zranění, která jsou potvrzena lékařskými zprávami. Dále policie zničila účastníkům hudební aparaturu a gramofonové desky. Jeden z účastníků akce (nejde o stěžovatele) pro Ligu lidských práv na videu popsal, co se stalo. Popis celého případu i s odkazy na rozhodnutí českých soudů je zde.
Stěžovatelé a další osoby se před českými soudy nepřiměřenému zásahu policie bránili správní žalobou proti nezákonnému zásahu, v žalobě uvedli k událostem po vniknutí policie do vily: „Policisté varovali, že jakýkoliv pohyb budou brát jako útok. Policisté lidem nadávali slovy jako zmrdi, mrdky, feťáci, svině, hovada. Policisté evidentně byli překvapeni, že nikdo nekladl odpor, což komentovali slovy typu „teď mlčej hrdinové, podívejte se na ně na zmrdy“. Skutečnost, že nikdo nekladl odpor, však policistům nezabránila v tom, aby použili bezdůvodně vůči lidem donucovací prostředky. Následně začali účastníky akce postupně odvádět a cestou k východu vytvořili tzv. bicí uličku, kde účastníci akci byli brutálním způsobem biti, a to kopáním, pěstmi, teleskopickými obušky. Účastníci akce museli mít hlavy dolů, jediným smyslem bylo to, aby nemohli následně identifikovat konkrétní policisty. Řada lidí měla v důsledku zásahu policie lehká zranění, ale někteří z účastníků krváceli a museli na ošetření do nemocnice.“
Tento průběh události doložili žalobci lékařskými zprávami o způsobených zraněních a také jej potvrdili svědci z řad ostatních účastníků, z nichž někteří rovněž měli lékařské zprávy. Policisté samozřejmě násilí popřeli. Městský soud v Praze (soudci Havlíková, Řeháková, Kříž) dokazování vyhodnotil v neprospěch žalobců s tím, že tvrzení o bití je nevěrohodné, protože žalobci mohli po svém vyvedení oznámit napadení přítomným osobám stojícím mimo policii, tedy hasičům, zdravotníkům či novinářům. Lékařská zpráva jednoho z žalobců o tržném zranění na hlavě z nemocnice Na Bulovce podle soudu neprokazovala, že zranění způsobili zasahující policisté.
„Důkazy ze strany soudu byly zhodnoceny zcela tendenčně. Soud vůbec nepřihlédl k lékařským zprávám potvrzujícím zranění, ani ke svědeckým výpovědím ostatních účastníků a vytvářel si konstrukce, jak jinak mohli účastníci přijít ke zraněním. Jednoduše řečeno, v podobné situaci oběť nemá jak prokázat policejní násilí, protože svědectví, ani lékařské zprávy soud nevezme v potaz a raději chrání policejní násilníky. A vyšší soudy v čele s Evropským soudem pro lidská práva vadný postup soudu nakonec přikryly namísto toho, aby se řídily judikaturou, která v případech podezření ze špatného zacházení přenáší důkazní břemeno na stát, který má možnost na rozdíl od obětí například pořizovat kamerové záznamy policejního zásahu,“ komentuje případ Zuzana Candigliota, právní zástupkyně stěžovatelů.
Závěrem je na místě zmínit, že předmětnou vilu Milada za ty roky stát nechal zcela zchátrat.
Pátek, 25. června 2021Otevřené případy, Případy
Paní Maděrová byla v roce 1982 nedobrovolně sterilizována při porodu císařským řezem a v České republice se nedočkala ani potrestání pachatelů, ani odškodnění. Proto se s pomocí Ligy lidských práv obrátila v roce 2013 na Evropský soud pro lidská práva. Jeho rozhodnutí bude vyhlášeno dne 1. 7. 2021 a shrnutí případu soudem je zveřejněno ve francouzštině zde. Poslanecká sněmovna dne 4. 6. 2021 schválila ve třetím čtení návrh zákona, na základě kterého by protiprávně sterilizované ženy mohly být jednorázově odškodněny částkou 300.000 Kč.
Průběh případu klientky
V roce 1982 klientka porodila ve věku 22 let ve znojemské nemocnici císařským řezem a v průběhu porodu jí bez jejího informovaného souhlasu byla provedena také sterilizace. Lékař jí sice po porodu o zákroku latinským výrazem řekl, ale nikdo jí nevysvětlil, co zákrok přesně znamená a že je trvalý. Sterilizace negativně zasáhla do jejího soukromého a rodinného života, neboť klientka se podruhé vdala a se svým druhým manželem plánovala rodinu a snažila se otěhotnět. Podstoupila neúspěšný pokus o umělé oplodnění. O tom, že je trvale neplodná v důsledku sterilizace, se dozvěděla až mnohem později v době, kdy se protiprávní sterilizace žen řešily v televizi, kde odborník srozumitelně vysvětloval, co sterilizace znamená.
Sterilizace neproběhla v souladu s tehdejším zákonem. Klientka o zákrok nežádala, ani jí nebyl nabídnut způsobem odpovídajícím tehdejší právní úpravě – po získání svobodného a informovaného souhlasu a po schválení sterilizační komisí. Nebyla o zákroku předem poučena, ani nebyl předem vyžádán její souhlas. Teprve 3. den po porodu jí byl dán k podpisu čistý list papíru, který byl následně vydáván za informovaný souhlas k zákroku.
Po té, co se klientka dozvěděla o tom, co sterilizace znamená a že jde o nevratný zákrok, obrátila se na advokátku a s její pomocí podala trestní oznámení a také podala žalobu na ochranu osobnosti ke Krajskému soudu v Brně. Požadovala od znojemské nemocnice omluvu a finanční zadostiučinění. Soudy v České republice včetně Ústavního soudu jí však přiznaly jen omluvu, neboť podle nich byl nárok na finanční odškodnění promlčen.
Liga lidských práv převzala zastoupení klientky v průběhu řízení o její stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva. Podle našeho názoru je námitka promlčení v rozporu s dobrými mravy, a to s ohledem na závažnost zásahu do lidských práv a na to, že klientka nikdy ze strany nemocnice nebyla řádně poučena o důsledcích sterilizace.
Ke sterilizacím v Československu
Od 70. let docházelo k nedobrovolným sterilizacím nejen romských žen jako součást „sociální“ politiky československé vlády. Vláda totalitního státu kolaborovala s gynekologicko-porodnickou obcí. Někdy porodníci prováděli sterilizace také dle vlastního uvážení v situaci, kdy se domnívali, že ví lépe, co je pro ženu dobré. Sterilizace bez svobodného a informovaného souhlasu ženy je jednou z nejzávažnějších forem porodnického násilí. Za provádění tohoto násilí na ženách nebyl v historii naší země nikdo nikdy potrestán.
Hlavními právními problémy nedobrovolných sterilizací byly následující charakteristiky, které definovala kancelář veřejného ochránce práv, když se sterilizacemi v roce 2004 začala zabývat:
Ženy často poskytly svůj souhlas pod nátlakem. Buď na ně tlačili sociální pracovníci, kteří jim vyhrožovali odebráním dětí, nebo zdravotníci u porodu, kdy na ně byl vyvíjen tlak především nedostatkem času pro rozhodnutí.
-
Nedostatečné informace podané pacientce
Často byl souhlas sice poskytnut, ženám ale bylo málokdy vysvětleno, co pro ně bude zákrok znamenat a že je nevratný. Souhlas tedy nebyl informovaný a v souladu se zákonem.
-
Nedostatek formálních náležitostí
Tento aspekt úzce souvisí s předchozím, protože tehdejší zákony požadovaly, aby sterilizace byla provedena pouze se souhlasem pacientky či na její žádost a se souhlasem sterilizační komise. Tyto požadavky byly nezřídka ignorovány a někdy byly tyto souhlasy získány až zpětně po provedení zákroku.
V některých případech lékaři tvrdili, že šlo o medicínsky nezbytný zákrok. Nejčastěji sterilizaci vykonali v průběhu druhého císařského řezu. Sterilizace však není život zachraňující úkon, proto je nezbytné, aby k ní pacientka dala informovaný souhlas (viz například rozsudek Evropského soudu pro lidská práva V. C. proti Slovensku).
Projednávaný odškodňovací zákon může přinést odčinění
Po mnoha pokusech v minulosti o přijetí zákona o odškodnění protiprávně sterilizovaných žen se nakonec podařilo projednat návrh zákona, který předložili poslanci napříč politickými stranami a který v červnu 2021 poslanci schválili ve třetím čtení. Pokud zákon nabyde účinnosti, umožní obětem protiprávně provedených sterilizací získat jednorázové odškodnění ve výši 300.000 Kč.
V důvodové zprávě k návrhu zákona jsou zmíněny závěry veřejného ochránce práv, který poukazuje na to, že jedním z cílů bylo zajištění „kvalitnější populace,“ z čehož lze dovozovat nepřípustný eugenický charakter praxe, která směřovala k omezení počtu narozených dětí v některých skupinách obyvatel, které byly tehdejším režimem vnímány jako problémové, nepřizpůsobivé či nežádoucí, ať již to byla romská populace, nebo osoby s duševním či jiným zdravotním postižením, či osoby s větším počtem dětí. Ze zkušeností Ligy lidských práv se ovšem protiprávní sterilizace týkaly i osob, které tyto parametry nesplňovaly a mezi které patří i naše klientka.
Čtvrtek, 22. dubna 2021Aktuality
Liga lidských práv pořádá v návaznosti na nedávný rozsudek Evropského soudu pro lidská práva nad šesticí stížností na systém povinného očkování v Česku panelovou debatu o dopadech verdiktu.
Panelovou debatu budeme ve čtvrtek 29. dubna od 16:30 živě streamovat na Facebooku a zveřejníme také její záznam. Zájemci mohou už nyní pokládat dotazy pro hosty panelu ve FB události. Dotazy bude možno pokládat i během panelu v diskuzi pod přenosem.
Hosté panelové debaty:
- Barbara Havelková – docentka na Právnické fakultě Oxfordské univerzity, která se zaměřuje na gender a právo a antidiskriminační právo
- Zuzana Vikarská – vyučuje ústavní právo a lidská práva na Právnické fakultě MU v Brně, na téma rozsudku napsala článek
- Adéla Hořejší – advokátka, která se mj. věnuje lidským právům ve zdravotnictví
- Jan Vavrečka – lékař, který se tématu očkování dlouhodobě věnuje, publikuje kritické články a před vnitrostátními soudy zastupoval dva ze stěžovatelů
- Martina Suchánková – předsedkyně spolku Rozalio, který Štasburskému soudu předal amicus curiae, v němž poukázal na situaci českých rodin v souvislosti s povinným očkováním
- Zuzana Candigliota – advokátka spolupracující s Ligou lidských práv, která stěžovatele před ESLP společně zastupovala
Debatu bude moderovat Zuzana Durajová, právnička Kanceláře veřejného ochránce práv, která dříve pracovala v Lize lidských práv.
Čtvrtek, 8. dubna 2021Tiskové zprávy
Evropský soud pro lidská práva dnes vyhlásil rozsudek velkého senátu, kterým většinou 16 soudců ze 17 neshledal porušení práv šesti stěžovatelů, kteří brojili proti represivnímu systému povinného očkování v České republice. Jeden ze stěžovatelů dostal pokutu za neočkování svých dospívajících dětí, ostatním stěžovatelům bylo jako neočkovaným nebo částečně očkovaným dětem odepřeno předškolní vzdělání. K rozsudku připojil své částečně souhlasné a částečně nesouhlasné stanovisko belgický soudce Lemmens a podrobné nesouhlasné stanovisko připojil polský soudce Wojtyczek.
„Pro nás je rozsudek samozřejmě zklamáním, protože zvítězila nekritická očkovací ideologie před důkladným posouzením přiměřenosti vynucování potenciálně rizikového zásahu do tělesné integrity, kterým očkování je. Stejně jako u dřívějšího rozsudku štrasburského soudu ve věci domácích porodů zvítězilo i dnes odebrání odpovědnosti za své zdraví jednotlivcům a jejich předání státním nedůvěryhodným odborníkům, kteří agresivně prosazují svoje zájmy a omezují práva lidí, aniž by to bylo medicínsky opodstatněné a aniž by to dávalo i elementární logiku,“ komentuje rozhodnutí soudu advokátka Zuzana Candigliota, která stěžovatele před soudem zastupovala.
Evropský soud pro lidská práva shledal stížnosti částečně za nepřijatelné, částečně se zabýval právem na ochranu soukromého života stěžovatelů, jehož porušení neshledal. „Soud se ohání obecnými pojmy, jako je sociální solidarita, ochrana veřejného zdraví a nejlepší zájem dítěte, ale nezabýval se celou řadou našich argumentů a podkladů, které poukazovaly na nepřiměřenost systému povinného očkování v České republice. Trefně na to poukázal polský soudce ve svém nesouhlasném stanovisku, podle kterého soud doslova ignoroval argumenty stěžovatelů,“ doplňuje Zuzana Candigliota.
Disentující soudce Krzysztof Wojtyczek upozornil například na to, že:
- vláda nepředložila žádné dokumenty, které by posuzovaly každou nemoc, proti které se povinně očkuje, a zdůvodňovaly nezbytnost povinného očkování
- soud se nezabýval tím, zda existují méně restriktivní alternativy povinného očkování, zejména systémem dobrovolného očkování, který funguje v celé řadě zemí
- soud se nezabýval celou řadou relevantních argumentů, které stěžovatelé vznesli, například tím, že podmínění přístupu k předškolnímu vzdělávání očkováním proti tetanu neslouží k ochraně veřejného zdraví, personál mateřských škol nemusí být očkován, Ministerstvo zdravotnictví má neomezenou rozhodovací pravomoc ohledně nařizování očkování nebo že rozhodující osoby jsou v konfliktu zájmů.
Stejně jako u českého Ústavního soudu se i u Evropského soudu pro lidská práva našel pouze jediný soudce, který se kromě obecných floskulí kriticky zabýval přiměřeností právní úpravy povinného očkování.
Nad rozsudkem se pozastavuje lidskoprávní expertka i předsedkyně spolku pro svobodu očkování
Verdikt soudu pro Ligu lidských práv komentuje advokátka a expertka na lidská práva ve zdravotnictví Adéla Hořejší: „Evropský soud pro lidská práva se konzistentně hlásí k východisku, že právo jednotlivce rozhodovat o svém těle je samotným jádrem lidských práv a požívá nejvyšší ochrany. Z mého pohledu se tímto rozhodnutím odchýlil nebezpečným směrem zejména tím, že rezignoval na kritické zkoumání národní úpravy a její odůvodněnosti a přiměřenosti a akceptoval obecné tvrzení státu, že chrání společnost, aniž by to bylo podloženo odbornými analýzami.“ Dále advokátka doplňuje: „Soud nám vysílá zprávu, že stát je takový náš tatínek, který ví nejlépe, co potřebujeme, poslušnost je oceňována, autonomie sankcionována, pro naše vlastní dobro. Paternalistické pojetí státu však neodpovídá deklarovanému standardu lidských práv.“
K rozhodnutí se vyjadřuje i Martina Suchánková ze spolku ROZALIO, který prosazuje svobodné a informované očkování: „Pozastavujeme se nad tím, že se soudu jeví v pořádku odpírání přístupu dětí k předškolnímu vzdělávání, když je tímto Česká republika v rámci Evropy takřka raritou. V drtivé většině evropských zemích toto není běžnou praxí a děti ve školkách jsou stejně zdravé jako děti v našich školkách. Kdyby toto opatření bylo tak nesmírně důležité pro ochranu zdraví dětí, jak je možné, že jinde jsou děti zdravé i bez toho?“
Shrnutí případů s popisem hlavních argumentů najdete v minulé tiskové zprávě z července 2020, kdy proběhlo slyšení před velkým senátem štrasburského soudu.
Dva z projednaných případů jsou podrobně popsány zde a zde.
Pátek, 26. června 2020Tiskové zprávy
Velký senát Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku projedná ve středu 1. července 2020 šest stížností proti České republice, které směřují proti odpírání předškolního vzdělávání nekompletně očkovaným dětem a proti pokutě otci, který odmítl povinné očkování. Liga lidských práv podávala stížnost za dva ze stěžovatelů, ale advokátka Ligy jako společná zástupkyně vystoupí za všechny na ústním jednání. Na bezplatné právní zastoupení stěžovatelů a další náklady vyhlašujeme sbírku.
V prvním z případů zastupujeme otce, který dostal v roce 2003 pokutu za to, že nenechal očkovat své dospívající děti proti obrně, hepatitidě typu B a tetanu. Ústavní soud v jeho případě sice dospěl k závěru, že musí existovat výjimka z povinného očkování z důvodu náboženského přesvědčení rodičů, neuznal však, že by pokutou bylo zasaženo do jeho práva na svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání.
Ve druhém případu zastupujeme chlapce, který nebyl kvůli nekompletnímu očkování přijat k předškolnímu vzdělávání do dvou mateřských škol v místě bydliště. Jeho rodiče s vysokoškolským vzděláním v oblasti biologie po pečlivém uvážení zvolili pro své dítě individuální očkovací kalendář a nechali jej očkovat jen proti nemocem, které považovali za nejzávažnější – záškrtu, tetanu, černému kašli, obrně a hemofilovým infekcím. Nepřijetí dítěte do mateřské školy považujeme za diskriminační.
Podmínku očkování pro přístup k předškolnímu vzdělávání označila za nepřiměřenou a diskriminační také veřejná ochránkyně práv.
Ústavní soud návrh na zrušení ustanovení zákonů, které stanoví podmínku očkování pro přístup k předškolnímu vzdělávání, zamítl, ale vyzval zákonodárce k převzetí odpovědnosti státu za poškození zdraví způsobené povinným očkováním. Odškodňovací zákon byl sice před několika měsíci přijat, ale v problematické podobě.
Ústavní soud se odmítl vypořádat s námitkami stěžovatelů a ideologicky obhajoval povinné očkování. Věcným přezkumem nastaveného systému se zabývala pouze ústavní soudkyně Kateřina Šimáčková ve svém odlišném stanovisku (od str. 25 nálezu).
Více informací poskytne:
Zuzana Candigliota
advokátka a právnička Ligy lidských práv
tel. 607 005 043
