Za přivolání policie na domácí rodičku museli zdravotníci zaplatit 100 tisíc korun

Sobota, 30. března 2019Uzavřené případy

Zdravotníci kontrolující dítě narozené v domácím prostředí přivolali na rodičku policii, neboť odmítla okamžitý převoz s dítětem do porodnice. Záchranná služba nerespektovala přání ženy zůstat se zdravým dítětem doma a rozhodla se situaci řešit rezolutně. Právníci Ligy podali na zdravotníky stížnosti a žalobu na ochranu osobnosti a podařilo se jim vysoudit 100 tisíc korun. Tento případ odstartoval sérii bouřlivých diskusí nad problematikou domácích porodů.

Žena, která si nepřeje zveřejnit své jméno, porodila v roce 2010 své třetí dítě doma v Brně. Byly skoro dvě hodiny ráno a pravá únorová zima. Porodu asistoval její partner. Narození syna proběhlo bez komplikací, rodiče novorozence osušili, zabalili do ručníků a přiložili ke kojení. Vyšetření dítěte a přestřižení pupeční šňůry však chtěli svěřit odborníkům. Jejich známý lékař nebyl dostupný, proto zavolali zdravotnickou záchrannou službu. Lékař pupeční šňůru ošetřil a dítě prohlédl. Do zprávy o výjezdu zhodnotil dítě jako zcela zdravé, což vyjádřil ohodnocením Apgar skóre 10. Přesto byl však rozhořčen nad tím, že rodička neodjela včas do porodnice a považoval ji za alternativní a nezodpovědnou.

I když lékař nenašel žádnou patologii, přikázal okamžitý převoz do porodnice. Rodiče však takový direktivní přístup překvapil. Chtěli raději zůstat doma a lékaře navštívit až ráno, když dítě bylo zdravé. Lékař ale stále trval na svém a přivolal policii.

Podchlazené dítě muselo do inkubátoru

Přestože se rodiče snažili o domluvu a navrhli kompromis, že se do porodnice dostaví sami za hodinu, až bude žena umytá a oblečená, zdravotníci nechtěli opustit pokoj. Policisté, kteří mezitím přijeli, ji pod nátlakem přiměli, aby i s dítětem odjela do porodnice. Tam lékaři zjistili, že mezitím se dítě podchladilo a umístili ho do inkubátoru. Matka musela snášet nepřátelské jednání personálu.

Podle právníků Ligy lidských práv, které žena požádala o pomoc, jde o systematické porušování práv pacientů. Lékaři totiž nemohou jednat proti vůli rodičů a proti jejich přesvědčení, co je v nejlepším zájmu jejich dítěte, není-li u dítěte zjištěno žádné život ohrožující nebezpečí či porucha zdraví. „Zdravého novorozence nelze automaticky považovat za ohroženého jen proto, že je novorozenec. Rodiče měli právo se bez nátlaku a svobodně rozhodnout, jakou péči o dítě zvolí – zda se dostaví k dalším vyšetřením do porodnice nebo zda vyhledají péči pediatra dle svého výběru,“ uvádí právnička Zuzana Candigliota, která se případu věnuje.

Do tohoto práva nebyl lékař záchranné služby oprávněn jakkoli zasahovat, ani přivolávat si na pomoc policii. Jednání zdravotníků bylo podle ní ovlivněno předsudky vůči ženě, která neplánovaně porodila doma, a jejich nejistotou vyplývající z nezkušenosti s odmítnutím převozu po porodu doma.

Kvůli traumatickému zážitku se žena ve spolupráci s Ligou lidských práv rozhodla případ řešit soudní cestou.

 

Podniknuté kroky:

  • květen 2010 – Podáno oznámení o protiprávním jednání ke státnímu zastupitelství na zdravotníky a policisty.
  • květen – červen 2010 – Podle státního zastupitelství nešlo v případě zdravotníků o trestní odpovědnost s odkazem na možnost civilněprávního řízení, v případě policistů bylo podání postoupeno Policii ČR k posouzení, zda nedošlo ke kázeňskému přestupku.
  • červen 2010 – Podány stížnosti na lékaře záchranné služby k České lékařské komoře a k vedení Zdravotnické záchranné služby Jihomoravského kraje a na personál Fakultní nemocnice Brno na přístup personálu a vystavení nepravdivé a vůči matce urážlivé lékařské zprávy.
  • červenec – srpen 2010 – Ředitel záchranné služby neshledal pochybení, vyjádřil údiv a pobouření nad podanou stížností a sdělil, že zvažuje možnost podat trestní oznámení na rodiče pro neposkytnutí včasné první pomoci novorozenci. Ředitel Fakultní nemocnice sice neshledal pochybení personálu, ale zaslal novou závěrečnou zprávu bez nepravdivých a urážlivých výroků a vyjádřil politování. Česká lékařská komora disciplinární řízení zastavila z důvodu úmrtí lékaře. Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje neshledalo pochybení policistů s odůvodněním, že policista se musí řídit názorem lékaře, že je dítě ohroženo.
  • prosinec 2010 – Podána žaloba na ochranu osobnosti.
  • srpen 2011 – Rozhodnutí Krajského soudu v Brně o povinnosti záchranné služby zaslat rodičce omluvu a uhradit jí a dítěti celkem 100 tisíc korun.
  • leden 2012 – Vrchní soud v Olomouci rozhodnutí Krajského soudu v Brně zrušil a nařídil doplnit dokazování, zejména o znalecký posudek z oboru pediatrie.
  • listopad 2012 – Případ znovu projednal Krajský soud v Brně a dospěl ke stejnému závěru – tedy ve prospěch rodičky, které se záchranáři mají omluvit a uhradit jí a dítěti celkem 100 tisíc korun.
  • červen 2013 – Vrchní soud v Olomouci rozhodnutí Krajského soudu v Brně znovu zrušil a bezprecedentně odebral případ dosavadnímu soudci Michalu Ryškovi pro údajné nedodržení pokynů odvolacího soudu a nařídil projednání věci jiným soudcem, proti čemuž podali žalobci dovolání z důvodu porušení svého práva na zákonného soudce.
  • červen 2014 – Nejvyšší soud dovolání žalobců odmítl pro údajné nevymezení přípustnosti dovolání, ovšem uvedl, že k odnětí soudce došlo v souladu se zákonem.
  • srpen 2014 – Podána ústavní stížnost proti porušení práva stěžovatelů na zákonného soudce a na účinný prostředek nápravy proti porušení lidských práv.
  • prosinec 2015 – Ustavní soud z důvodu porušení práva na spravedlivý proces a práva nebýt odňat zákonnému soudci zrušil část rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci a usnesení Nejvyššího soudu
  • únor 2016 – Krajský soud v Brně i napotřetí rozhodl o tom, že záchranná služba neoprávněně zasáhla do osobnostních práv stěžovatelů a přiřkl jim odškodnění 100.000,- korun.
  • leden 2017 – Vrchní soud v Olomouci potvrdil rozhodnutí Krajského soudu v Brně a dal za pravdu žalobcům.
  • srpen 2018 – Nejvyšší soud odmítl dovolání Zdravotnické záchranné služby Jihomoravského kraje
  • březen 2019 – Ústavní soud odmítl stížnost Zdravotnické záchranné služby Jihomoravského kraje

Případ je uzavřen – záchranná služba zaplatila klientce 100 tisíc korun.

 

Tiskové zprávy k případu:

Případ brněnské záchranky po osmi letech končí

Pátek, 26. října 2018Tiskové zprávy

Nejvyšší soud odmítl dovolání lékařů ve známé kauze „brněnské záchranky“. Byla tak potvrzena omluva a finanční odškodnění pro rodičku a jejího syna za zásah do jejich práv v souvislosti s nedobrovolným převozem do nemocnice po domácím porodu. Neúspěšná Zdravotnická záchranná služba Jihomoravského kraje ještě může podat ústavní stížnost.

Spor byl o tom, zda může lékař záchranné služby přinutit rodičku za asistence policie k převozu novorozence narozeného doma za situace, kdy dítě nemá žádné známky poruchy zdraví a rodiče si přejí s dítětem zůstat doma a vyhledat další zdravotní péči později. „Neoprávněnost zásahu do osobnostních práv podle Nejvyššího soudu nemůže být vyloučena tím, že původce neoprávněného zásahu jednal v dobré víře a že lékař byl přesvědčen, že převoz nezletilého na neonatologické oddělení je v jeho nejlepším zájmu,“ okomentovala rozhodnutí soudu právnička Ligy lidských práv Zuzana Candigliota.

Rozhodnutí soudů v tomto případu vyvrací několik zažitých mýtů, ty nejzajímavější jsme vypsali níže:

Negativní revers

V případě, že rodiče odmítají za dítě navrhovanou péči, která není nezbytně nutná k záchraně života a zdraví, použije se negativní revers (písemné odmítnutí péče), což je nástroj k zajištění právní ochrany poskytovatele zdravotních služeb před případnou odpovědností za následky neposkytnutí péče. (Krajský soud v Brně)

  • Není tedy pravda, že v případě nezletilých nelze negativní revers použít, jak se traduje mezi zdravotníky.
  • Není ani pravdou další tradovaná pověra, že platnost negativního reversu může být snadno zpochybněna. Soud výslovně uvedl, že mu není znám jediný případ úspěšného zpochybnění negativního reversu, ale ani případ zpochybnění negativního reversu v soudním řízení vůbec.

Odpovědnost rodičů za dítě, presumpce shodného zájmu rodičů a dítěte

Z hodnotového hlediska by v daném případě bylo principiálně zcela nesprávné stavět proti sobě zájmy matky a jejího novorozeného dítěte. Prvotní a nejsilnější odpovědnost za výchovu a vývoj dítěte nesou jeho rodiče. Je právem rodičů rozhodnout o léčbě, a tedy i hospitalizaci svého dítěte. (Krajský soud v Brně)

  • Není tedy pravda, že za dítě a péči o něj nesou odpovědnost zdravotníci, což velice často tvrdí rodičům v nemocnicích, aby mohli rozhodovat o všech aspektech péče o dítě namísto rodičů (např. včetně dokrmování, preventivní péče)

Skutečné a bezprostřední ohrožení

K zásahům činěným v zájmu dítěte proti vůli matky při porodu a poporodní péče je nezbytné skutečné a bezprostřední ohrožení života a zdraví nenarozeného dítěte, toto ohrožení musí být skutečně prokázáno a pro tak extrémní zásah, jako je převoz dítěte do nemocnice za asistence policie, nestačí „obecná hrozba“ (Krajský soud v Brně, dále v jiných případech nález Ústavního soudu I. ÚS 1565/14, rozsudek Evr. soudu pro lidská práva ve věci Hanzelkovi proti České republice, č. stížnosti 43643/10)

  • Není tedy pravda, že lékař může svévolně tvrdit, že dítě je ohroženo, a mocensky si vynucovat postup, s kterým rodiče nesouhlasí

Nadměrná a zbytečná péče jako zásah do osobnostních práv

Nadměrná a zbytečná péče nemusí být postupem non lege artis, ale na druhé straně může jít o neoprávněný zásah do osobnostních práv pacienta, konkrétně neoprávněný zásah do soukromí. (Vrchní soud v Olomouci)

  • Není tedy pravda, že zákrok, který je podle názoru lékařů „lege artis“, nemůže zasahovat do osobnostních práv pacienta

Popis případu a rozhodnutí soudů naleznete zde.

 

Bližší informace poskytne:

Zuzana Candigliota
právnička Ligy lidských práv
tel. 607 005 043
e-mail: zuzana.candigliota@llp.cz

Porodní asistentko, utíkej!

Středa, 25. července 2018Aktuality

Krátké zamyšlení naší právničky Sandry Paškové pro emagazín a2larm.cz o historicky první pokutě za asistenci u domácího porodu.

Rok 2018 představuje historický milník porodní asistence v České republice. Krajský úřad Středočeského kraje udělil historicky první pokutu porodní asistentce za poskytování péče během porodu doma. A při zemi se rozhodně nedržel, pokuta ve výši 120 000 Kč je likvidační.

Kdo vlastně je porodní asistentka? Chce se mi odpovědět: štvaná zvěř. Porodní asistentka je odbornice na péči o zdravou ženu během těhotenství, porodu a šestinedělí. Její péče je kontinuální, založená na systému „one to one“ (během celého těhotenství a porodu o ženu pečuje jedna osoba). K tomu, aby péči mohla porodní asistentka vykonávat samostatně, musí jí být udělena registrace krajským úřadem. Předpisy upravující porodní asistenci nejsou zcela jednoznačné, ovšem troufám si říct, že ministerstvo zdravotnictví se rozhodlo pořádně je ohnout. A krajské úřady kráčí v jeho stopách, což není nijak překvapivé.

Domácí porod je podle ministerstva riziko. Proč se tedy snaží zamezit zdravotníkům, aby toto riziko snižovali?

Tak začaly i peripetie porodní asistentky Johanky Kubáňové. V roce 2015 obdržela omezenou registraci s dovětkem „vyjma vedení fyziologického porodu“. Přistoupíme-li na to, že krajský úřad je oprávněn porodní asistentku takto omezit, může Johanka Kubáňová ženám poskytovat péči s výjimkou vedení porodu. Otázky, kde je jeho hranice a zda může s ženou trávit první dobu porodní doma, či nikoli, nebyly krajský úřad ani ministerstvo zdravotnictví s to zodpovědět. Porodní asistentky tak zůstávají v nejistotě. Ostatně ani do porodnic ženy neodjíždějí hned na začátku porodu, a pokud ano, jsou často odeslány domů. Z toho lze vyvodit, že trávit první dobu porodní doma není rizikové – a už vůbec ne s odbornicí. Porodní asistentka tedy nadále poskytovala ženám péči před samotným porodem i po něm. Největší dilema nastává ve chvíli, kdy žena odmítne na závěr porodu odjet do porodnice. Porodní asistentka v tu chvíli musí řešit hned několik zásadních právních i morálních otázek. Někteří však mají jasno.

Mají ženy rodit doma samy?

Je opravdu cílem Ministerstva zdravotnictví ponechat rodící ženy bez péče a donutit porodní asistentky, aby ve chvíli samotného narození dítěte, tedy když jsou nejvíce potřebné, odešly v obavě, že by mohly porušit předpisy? Nebo jen ministerští úředníci nedomysleli důsledky svého postoje k domácím porodům? Tento postoj lze shrnout takto: Ženy mohou rodit doma, ale samy.

Absurditu celé situace nelze vyjádřit lépe, než to v crowdfundingové kampani na právní zastupování učinila sama Johanka Kubáňová: „Jsem tedy v paradoxní a neřešitelné situaci: Když se žena rozhodne při započetí svého porodu neodejít do zdravotnického zařízení a já od ní odejdu, čelím trestní odpovědnosti i občanskoprávní odpovědnosti, prohřešuji se i proti zákonu o zdravotních službách, v neposlední řadě čelím i vlastnímu etickému přesvědčení. A když u ženy zůstanu, čelím zase přestupkovému řízení.“

Částka na právní zastupování pokutované porodní asistentky byla vybrána v rekordním čase, stačil jediný den. Lidé přispívají dále, čímž nejen že vyjadřují podporu Johance Kubáňové, ale také tím dávají najevo, že si přejí zrušení absurdních omezení porodní asistence.

Jaký cíl vlastně ministerstvo zdravotnictví svými regulacemi sleduje? Zamýšlím se nad tím od doby, kdy začalo omezovat registrace porodních asistentek a současně tvrdit, že porod doma je legitimní volbou ženy. A abych nezapomněla: jde prý o ochranu dětí. Domácí porod je podle ministerstva riziko. Proč se tedy snaží zamezit zdravotníkům, aby toto riziko snižovali? Něco mi zřejmě uniká.

Společensky škodlivé jednání

Johanka Kubáňová se měla dopustit přestupku, tedy protiprávního jednání, jehož znakem je společenská škodlivost. Právě ta však v tomto případě chybí. Odborně poskytnutou péči od vysokoškolsky vzdělané odbornice na vedení fyziologického porodu nelze označit za společensky škodlivou. Žena, která se rozhodne přivést své dítě na svět v domácím prostředí, má právo na zdravotní péči a stejně tak i novorozenec. A tak si troufám říct, že jediného škodlivého jednání se dopouští ministerstvo zdravotnictví, když svým výkladem znemožňuje asistenci u domácích porodů, čímž vystavuje rodičky i jejich děti mnoha rizikům.

Volba místa a způsobu porodu je často důsledkem traumatického zážitku spojeného s porodnickým násilím, jindy vychází z přesvědčení rodičky. Žen, které hledají porodní asistentku, je mnoho a ani po regulačních opatřeních ministerstva zdravotnictví jich zřejmě neubývá. A tak nezbývá než ministerským úředníkům vysvětlit, že porodní asistentky tu nejsou od toho, aby přesvědčovaly ženy, že by neměly rodit ve zdravotnickém zařízení, ale aby pomáhaly těm, které se pro domácí porod svobodně rozhodnou. Sledují tedy legitimní cíl: ochranu žen a dětí. Můžeme jen doufat, že nám nezačnou utíkat tam, kde si jejich práce váží.

Autorka je právnička Ligy lidských práv.

První pokuta za domácí porody. Asistentka má platit 120 tisíc

Čtvrtek, 12. července 2018Zprávy z médií

Ve sporu, zda v Česku umožnit vedení plánovaných domácích porodů vyškoleným porodním asistentkám, padla první pokuta pro jednu z nich. Hana Johanka Kubaňová má podle rozhodnutí Středočeského kraje platit 120 tisíc korun za několik porodů, u kterých od roku 2016 asistovala. K jednomu nechala přivolat záchranku, novorozence sama úspěšně resuscitovala.

(Pokračování textu…)