Matce odebrali dítě, protože opustila porodnici proti vůli lékařů

Pátek, 12. prosince 2014Uzavřené případy

Paní Eva chtěla po bezproblémovém porodu odejít z nemocnice a užívat si první okamžiky se svým dítětem v klidu domova. Narazila však na nesouhlas lékařů a skončilo to vydáním předběžného opatření, podle kterého musela matka předat své zdravé dítě do péče nemocnice. Případ se dostal až k Evropskému soudu pro lidská práva, který konstatoval pochybení státu.

Paní Eva porodila v roce 2007 v nemocnici v Hořovicích zdravé dítě a ještě v den porodu s ním chtěla odejít do domácí péče. Lékaři s tím však nesouhlasili, přestože matka i novorozenec byli v dobrém zdravotním stavu a porod proběhl bez komplikací. Ošetřující personál odmítl dát ženě k podpisu negativní revers v domnění, že bez toho nemůže odejít. Žena s dítětem ovšem odešla domů. Lékaři následně kontaktovali orgán sociálně-právní ochrany dětí s tím, že je dítě údajně ohroženo. Sociální pracovnice podaly návrh na vydání předběžného opatření o předání dítěte do péče nemocnice.

Rodiče neměli žádnou možnost se k věci vyjádřit a o rozhodnutí se dozvěděli, až když jim soudní vykonavatel, sociální pracovnice, policisté a záchranáři přijeli odebrat dítě. Přítomný lékař v bytě novorozence prohlédl a shledal, že je zdravý. Přesto se matka s dítětem musela vrátit do nemocnice, kde nedobrovolně setrvali další dva dny.

České nemocnice stále odmítají ambulantní porody

V tomto případě pochybili jak lékaři, tak stát.

Lékaři vydali nepravdivou lékařskou zprávu o tom, že je dítě mimo nemocnici ohroženo na zdraví a na životě. Přitom Světová zdravotnická organizace zastává opačný názor – že zdravé dítě nemusí být po porodu v nemocnici a že domácí péče má svoje výhody. Žádný právní předpis neomezuje možnost odejít se zdravým dítětem hned po porodu. V české zdravotnictví ovšem stále přetrvává autoritářský přístup namísto respektování svobodné a informované volby rodičů dětí.

Selhal také stát – sociální pracovnice a soud, kteří se nezajímali o vyjádření rodičů, ani o zdravotní stav dítěte, a přistoupili rovnou k tak závažnému kroku, jako je odebrání novorozence z péče rodičů. Rodiče proto požadovali od státu omluvu a náhradu za nemajetkovou újmu ve výši 40 000 korun. Soud však jejich stížnost zamítl, protože český právní rámec neumožňuje žádné zadostiučinění za předběžné opatření. Celou věc tak musel řešit až Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku.

Podniknuté kroky:

  • říjen 2007 – Okresní soud v Berouně nařídil předběžné opatření o předání dítěte do péče Nemocnice v Hořovicích.
  • duben 2008 – Byla podána žádost o omluvu a náhradu nemajetkové újmy na Ministerstvo spravedlnosti ČR, které žádosti nevyhovělo.
  • srpen 2008 – Byla podána stížnost k Ústavnímu soudu kvůli předběžnému opatření.
  • prosinec 2009 – Ústavní soud stížnost zamítl.
  • červenec 2010 – Podána stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva.
  • prosinec 2014 – Evropský soud pro lidská práva konstatoval porušení článku 8 Úmluvy (Právo na respektování soukromého a rodinného života) a článku 13 Úmluvy (Právo na účinný právní prostředek nápravy). Překlad rozsudku Evropského soudu pro lidská práva najdete zde.

Případ je uzavřen

 

Tiskové zprávy k případu:

 

Nelidské a ponižující zacházení musel snášet pacient na psychiatrii

Čtvrtek, 19. prosince 2013Uzavřené případy

Když se Lukáš B. omylem předávkoval léky a dezorientovaný se pohyboval po ulicích, doufal, že převoz do nemocnice jeho stav zlepší. Místo toho musel trpět ponižující zacházení a nedobrovolné držení na psychiatrii mu doživotně poškodilo zdraví. Pochybení léčebny i státu uznal Evropský soud pro lidská práva, který odsoudil stav českých psychiatrických zařízení.

Lukáš B. jel v roce 2010 na dovolenou a zapomněl si v zavazadlovém prostoru předepsané léky, které měl pravidelně užívat. Po příjezdu si jich proto vzal větší množství, což ovlivnilo jeho motoriku a chování. Police ho našla v dezorientovaném stavu na ulici a odvezla ho do psychiatrické léčebny v Brně-Černovicích, kde byl nedobrovolně a bezdůvodně několik hodin přikurtován na lůžku.

Muž se neprojevoval agresivně, naopak vítal příchod policie i převoz do léčebny s domněním, že se dočká pomoci a se všemi tedy spolupracoval. Přesto zde musel snášet nadávky a a agresivní zacházení ze strany personálu. Přikurtování na lůžku mu navíc poranilo zápěstí, což má pro něj doživotní zdravotní následky.

Štrasburský soud: Odškodnění a reforma psychiatrické péče

Štrasburský soud uznal pochybení státu při prošetřování případu, protože státní orgány se stavěly k okolnostem hospitalizace neochotně a bez zájmu. Dále soud kritizoval běžnou praxi zaměstnanců léčebny, kteří používají přikurtování jako rutinní postup bez individuálního posouzení případu. „Podle soudu je nepřípustné používat omezovací prostředky jako formu trestu,“ řekl právník Ligy lidských práv Maroš Matiaško, který Lukáše B. zastupoval.

Podle Štrasburského soudu došlo v tomto případě k nelidskému a ponižujícímu zacházení a situaci v českých psychiatrických léčebnách je celkově neutěšená. Dochází zde velmi často k omezování lidských práv a důstojnosti člověka. Rozsudek přiznal muži odškodnění a zároveň důrazně apeloval na reformu psychiatrické péče v České republice.

České soudy: Léčebna se nemusí omlouvat

Lukáš B. se souběžně domáhal spravedlnosti také u českých soudů. Požadoval omluvu a finančního zadostiučinění ze strany psychiatrické léčebny kvůli špatnému zacházení a ublížení na zdraví. Po více než čtyřletém soudním sporu však Krajský soud v Brně odmítl vzít v potaz rozhodnutí ze Štrasburku a neuznal jakékoliv pochybení léčebny. Poškozený se tak nedočkal ani pouhé omluvy.

 

Podniknuté kroky:

  • únor 2007 – Městský soud v Brně rozhodl o zákonnosti převzetí do léčebny.
  • červenec 2007 – Bylo podáno odvolání proti rozhodnutí Městského soudu, trestní oznámení na personál zařízení pro ublížení na zdraví a žaloba pro zmatečnost. Odvolací řízení bylo následně zastaveno, trestní oznámení i žaloba pro zmatečnost byly zamítnuté. Odmítnuta byla také následná odvolání.
  • duben 2008 – Byla podána stížnost k Ústavnímu soudu kvůli špatnému zacházení léčebny. Zároveň byla podána také stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku.
  • prosinec 2008 – Byla podaná žaloba proti léčebně na ochranu osobnosti za zásah do důstojnosti. Poškozený požadoval omluvu a finanční zadostiučinění.
  • duben 2011 – Evropský soud pro lidská práva navrhl mimosoudní vyrovnání ve výši 30 000 eur, které poškozený odmítl.
  • říjen 2012 – Evropský soud pro lidská práva shledal porušení článku 3 a přiznal muži odškodnění ve výši 20 000 eur (anglické znění, český překlad).
  • duben 2013 – Krajský soud v Brně odmítá žalobu proti léčebně v plné výši i přes rozhodnutí Štrasburského soudu. Poškozenému nepřiznal finanční zadostiučinění ani omluvu ze strany léčebny.
  • červenec 2013 – Bylo podáno odvolání proti tomuto rozhodnutí. Poškozený následně zaslal léčebně návrh na mimosoudní vyrovnání. Léčebna tento návrh odmítla.
  • prosinec 2013 – Vrchní soud v Olomouci zrušil rozhodnutí Krajského soudu a celou věc vrátil k opětovnému projednání.

Případ je uzavřen. Soud přiznal muži odškodnění 20 000 eur.

 

Tiskové zprávy k případu:

Policisté zavřeli muže do cely, kde ho spoutali a zbili

Čtvrtek, 5. prosince 2013Uzavřené případy

Muže vracejícího se z baru v nočních hodinách domů zastavila hlídka městské policie a odvezla jej na policejní stanici. Tam si jej převzali policisté, kteří jej zavřeli do cely, kde musel snášet jejich násilné jednání. Právníci Ligy se případem zabývali nejen kvůli hrubému a protizákonnému jednání policie, ale i proto, že Inspekce policie odmítla případ řádně vyšetřit.

Tehdy 54letý Vladimír K. se jedné květnové noci vracel z baru svého kamaráda domů, když u něj zastavilo vozidlo městské policie a strážníci po něm požadovali občanský průkaz. Muž neměl doklad u sebe a strážníci trvali na tom, aby si nastoupil do auta a jel s nimi. Pak jej odvezli na služebnu státní policie, kde sdělil svoje osobní údaje.

Policisté mu oznámili, že se prý dopustil přestupku, když někde močil na veřejném prostranství. Musel vytáhnout všechny věci z kapes a dýchnout si do balonku. Na to muž už reagoval dotazem, proč má dýchat, když neřídil a nic neudělal. Policisté mu řekli, že je opilý a že je zadržen. Pak jej chtěli zavřít do cely, tomu se ale začal muž slovně bránit, že nic neudělal a že by spíš měli kontrolovat opilce, kteří ničí věci.

Muž skončil bolestivě připoutaný v cele

To nejspíš policisty podráždilo, jeden z nich muži zkroutil ruku za záda a chtěl ho odvést do cely. Když se muž zastavil a nechtěl do cely jít, udeřil je policista poprvé pěstmi do zad. V cele ho pak připoutal ke kovovému oku ve stěně. Když muž křičel kvůli bolestivému připoutání, vysloužil si za to od policisty další rány pěstí. Po odchodu policistů se je snažil kvůli přetrvávajícím bolestem přivolat kopáním do dveří. Vrátil se ten samý policista, srazil jej na zem, klekl si mu na hrudník a začal ho bít do hlavy. Poté muže připoutal i za druhou ruku k další úchytce. Pak mu ještě mu spoutal nohy, aby nemohl už kopat do dveří. Tomu přihlížel druhý policista. Ani jeden z nich nereagoval na žádosti o právníka a lékaře.

Po nějaké době, kdy pan Vladimír visel za připoutané ruce a křičel bolestí, se policista vrátil, sundal mu pouta a vyvedl ho z cely. Pak mu byly navráceny věci a byl vyhozen ven. Muž se však ještě domáhal sepsání protokolu a snažil se zjistit identifikační údaje násilných policistů. Marně. Přivolal si alespoň záchranku, ale přivolaná lékařka bez provedení vyšetření jen konstatovala, že zranění jsou stará, a odjela.

Podal trestní oznámení a sám byl vyšetřován

Ještě ten samý den dopoledne vše nahlásil na krajské ředitelství policie v Chebu. Ke své stížnosti přiložil i kopii lékařské zprávy z vyšetření v nemocnici. Po nočním střetu s policisty měl poraněná obě zápěstí od pout, poraněný hrudník, pohmožděnou levou lícní kost, podvrtnutí krční páteře a povrchová poranění hlavy.

O pár dní později byl pan Vladimír jako podezřelý předvolán na policii k podání vysvětlení ve věci prošetřování přestupků proti veřejnému pořádku a majetku. Bylo s ním zahájeno přestupkové řízení, které vedli pracovníci městského úřadu v Aši, spolupracovníci strážníků.

Neúčinné vyšetřování policistů

Nicméně jeho oznámení bylo předáno Inspekci policie, jejíž postup se však za vyšetřování dal jen těžko označit. Inspektor nejprve barevně označil ve spise a v úředních záznamech policistů ty skutečnosti, které hovořily v neprospěch poškozeného (alkohol v krvi, údajné nadávky, vyvěšení informace o svém napadení do okna svého domu). S výslechem policistů nijak nespěchal – ten proběhl až 3 měsíce po incidentu. Veškeré návrhy poškozeného na doplnění dokazování, jako např. rekonstrukce na místě činu nebo zajištění videozáznamů, ignoroval.

I přes zjevné nesrovnalosti ve výpovědích policistů inspekce případ jednostranně posoudila tak, že k žádnému protiprávnímu jednání nedošlo. Tento závěr však značně zpochybnila zpráva veřejného ochránce práv, který se případem zabýval z pohledu možného porušení práv osoby omezené na osobní svobodě.

Ombudsman zjistil celou řadu porušení povinností policistů a ohrožení pana Vladimíra na zdraví. Nepřiměřený postup policistů komentoval slovy: „Skoro by se mi chtělo říct, že chyběl už jen roubík.“ Dospěl mimo jiné k závěru, že policisté neměli žádný důvod muže na stanici držet. Ombudsman také ve své zprávě policejní verzi události výslovně zpochybňuje.

Přesto stížnosti ani podněty ke státnímu zastupitelství nebyly úspěšné. Věc převzal pro bono advokát David Netušil a jménem poškozeného podal stížnost k Ústavnímu soudu. Jelikož ani ústavní soudci se muže nezastali, podal advokát stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva, kde namítal mimo jiné, že došlo k porušení práva nebýt podrobován nelidskému a ponižujícímu zacházení.

Podniknuté kroky:

Trestní řízení:

květen 2010 – Podali jsme trestní oznámení na strážníky i na policisty, návrhy na provedení důkazů Inspekci policie, žádost o dohled státního zástupce.
srpen 2010 – Podali jsme stížnost proti způsobu vyřízení trestního oznámení na postup strážníků ze strany Policie ČR.
září 2010 – Návrh na doplnění dokazování, žádost o dohled státních zástupců, stížnost proti usnesení inspekce, že nejde o trestný čin.
leden 2011 – Podali jsme stížnost k Ústavnímu soudu.
leden 2011 – Žádost o dohled Nejvyššího státního zástupce – předáno Krajskému státnímu zástupci – žádost byla zamítnuta.
únor 2011 – Odmítnutí ústavní stížnosti.
květen 2011 – Podali jsme žádost Nejvyššímu státnímu zástupci o kontrolu skončené věci
květen 2011 – Podali jsme stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva
červen 2011 – Nejvyšší státní zástupce žádost zamítnul.
červenec 2013 – Evropský soud pro lidská práva shledal porušení čl. 3 Úmluvy – práva nebýt mučen nebo vystaven ponižujícímu zacházení.-

Náhrada škody:

říjen 2010 – Uplatnění nároku na přiměřené zadostiučinění za imateriální újmu vzniklou nesprávným úředním postupem u ministerstva vnitra.
květen 2011 – Podána žaloba k soudu na Českou republiku – Ministerstvo vnitra.
prosinec 2013 – Ministerstvo vnitra vyplatilo poškozenému na základě dohody o narovnání odškodnění přes 100 000 Kč.

Muže neoprávněně zbavili způsobilosti a proti jeho vůli ho drželi na psychiatrii

Čtvrtek, 29. listopadu 2012Uzavřené případy

Milana S. zbavil soud dvakrát způsobilosti k právním úkonům na základě chybného znaleckého posudku a zcela bez jeho vědomí. Nedobrovolná hospitalizace mu navíc doživotně poškodila zdraví. Spravedlnosti se domohl až u Evropského soudu pro lidská práva, který mu přiznal odškodnění za porušení jeho práv a osobní svobody.

Návrh na zbavení způsobilosti k právním úkonům podalo město Brno, pan Milan však nebyl k soudu nepředvolán a ani ho nikdo neinformoval o výsledném rozhodnutí. Také vypracování zdravotního posudku proběhlo bez osobního setkání a posouzení jeho skutečného stavu. „Nic jsem nevěděl, ničemu jsem nebyl přítomen, nic jsem ani nemohl ovlivnit, oni mne naprosto pominuli,“ vzpomíná Milan S., který se o rozhodnutí dozvěděl náhodou od svých známých.

Nedobrovolný pobyt na psychiatrii s doživotními následky

Člověk bez způsobilosti k právním úkonům se nemůže rozhodovat sám za sebe, ale rozhoduje za něj opatrovník, kterým bylo v tomto případě město Brno, tedy úředníci magistrátu. Pan Milan podal proti rozhodnutí odvolání ke Krajskému soudu v Brně, který mu dal za pravdu. Mezitím však došlo k jeho nedobrovolné hospitalizaci v psychiatrické léčebně v Brně-Černovicích. Souhlas s hospitalizací podalo město, které bylo v té době stále jeho opatrovníkem.

Během nedobrovolného držení v psychiatrické léčebně dostával Milan S. pravidelně psychofarmaka. Když medikaci odmítl, podávali mu ji pracovníci zařízení intravenózně, což vedlo k nevratnému poškození zraku a sluchu. Pan Milan musel následně podstoupit trojnásobný chirurgický zákrok a zdravotní následky si nese dodnes.

Opatrovník nemůže rozhodovat o hospitalizaci

Podle Evropského soudu pro lidská práva došlo k porušení jeho základních práv. Štrasburský soud uvedl, že pochybením bylo už vypracování posudku bez seznámení se se zdravotním stavem pana Milana S., který navíc nebyl o rozhodnutí informován. Nedobrovolná hospitalizace na psychiatrii pak porušila jeho právo na osobní svobodu.

„Z rozhodnutí Štrasburského soudu plyne, že opatrovník nemůže automaticky rozhodovat o hospitalizaci člověka zbaveného způsobilosti. V případě, že s hospitalizací nesouhlasí, musí o zákonnosti zásahu do osobní svobody rozhodnout soud,“ dodal právník Ligy lidských práv Maroš Matiaško, který Milana S. zastupoval. Soud přiznal muži náhradu ve výši 20 000 eur jako odškodnění za psychickou újmu a doživotní zdravotní následky.

 

Tiskové zprávy k případu:

Případ je uzavřen. Soud přiznal muži odškodnění 20 000 eur.