Čtvrtek, 15. srpna 2024Aktuality, Nedobrovolné sterilizace
Po kladném rozhodnutí Městského soudu v Praze přiznalo ministerstvo nárok na odškodnění za protiprávní sterilizaci.
V červnu roku 2022 podala klientka Ligy lidských práv žádost o odškodnění za protiprávní sterilizaci adresovanou Ministerstvu zdravotnictví ČR.
Žádost i následný rozklad byly však zamítnuty
Jednalo se přitom o klientku, jejíž zdravotnická dokumentace obsahující záznamy o provedené sterilizaci, vykazovala řadu nedostatků pro to, aby byl daný lékařský výkon shledán jako souladný s tehdy platným právem. Přesto ministerstvo došlo k závěru, že se v daném řízení nepodařilo protiprávnost provedeného sterilizačního zákroku prokázat.
Neúspěšná žadatelka následně podala správní žalobu k Městskému soudu v Praze v zastoupení advokátní kanceláře Dentons, která s Ligou lidských práv na případech nedobrovolně sterilizovaných žen pro bono spolupracuje. Namítala především nesprávné právní posouzení naplnění zákonných podmínek sterilizace, nekonzistentní rozhodování ministerstva v obdobných případech a nezohlednění smyslu a účelu zákona o odškodnění obětí protiprávních sterilizací.
V březnu letošního roku dal soud klientce za pravdu, obě napadená rozhodnutí zrušil a věc vrátil ministerstvu k dalšímu řízení
Soud došel k závěru, že žalobkyně nebyla srozumitelným způsobem a v dostatečném rozsahu informována o účelu, povaze, možných důsledcích, vhodnosti, přínosech a rizicích zdravotního zákroku sterilizace a o jiných možnostech řešení jejího zdravotního stavu. Vzhledem k tomu, že ve zdravotnické dokumentaci zcela chybělo písemné poučení žalobkyně o míře reparability zákroku, má žalobkyně právo na přiznání odškodnění. Rozhodnutí ministerstva bylo tudíž nezákonné a tento právní názor soudu musí zohlednit ve svých budoucích rozhodnutích.
V důsledku pravomocného rozhodnutí soudu, které je pro ministerstvo závazné, vydalo ministerstvo nové rozhodnutí, kterým, a to i přes trvající nesouhlas s argumentací žadatelky, nárok na odškodnění za protiprávní sterilizaci přiznalo. Klientka Ligy lidských práv tak byla nakonec se svou žádostí úspěšná a finanční částka jí bude vyplacena.
Na závěr je však nutné podotknout, že řízení ještě není u konce. Ministerstvo podalo proti rozhodnutí Městského soudu v Praze kasační stížnost, a nyní se tedy bude čekat na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, který definitivně určí, zda si žadatelka bude moct danou částku ponechat.
- V případech, kdy byla žádost o odškodnění za nedobrovolnou sterilizaci zamítnuta, se klientky mohou stále obracet na Ligu lidských práv. Podání žádosti o odškodnění je možné pouze do konce roku 2024.
- Projekt s názvem Teď nebo nikdy! je realizován za finanční podpory Úřadu vlády České republiky. Výstupy projektu nereprezentují názor Úřadu vlády České republiky a Úřad vlády České republiky neodpovídá za použití informací, jež jsou obsahem těchto výstupů.
- Pomoci naší práci můžete i vy příspěvkem na portálu Darujme.cz.
Pondělí, 5. srpna 2024Aktuality
Nejvyšší správní soud vydal 4. 7. 2024 rozhodnutí, ve kterém vyjasnil podmínky a postup při odškodňování protiprávních sterilizací. Soud rozhodoval ve věci žadatelky, která byla dle svých slov v minulosti protiprávně sterilizována, přičemž její žádost o odškodnění Ministerstvo zdravotnictví zamítlo. Zamítavé rozhodnutí ministerstvo zdůvodnilo zejména tím, že zdravotnická dokumentace žadatelky byla již skartována a ona sama protiprávnost své sterilizace neprokázala.
Nejvyšší správní soud odmítl dosavadní přístup Ministerstva zdravotnictví, které po žadatelkách vyžadovalo, aby samy prokazovaly, že k jejich sterilizaci došlo v rozporu s tehdy platným právem, a aby doložily všechny nezbytné dokumenty. Dle soudu je takový postup v rozporu se smyslem a účelem zákona o odškodnění, který má zajistit efektivní nápravu této neblahé lékařské praxe. Soud zároveň zdůraznil, že kvůli nedostatku důkazů (zejm. neexistující zdravotnické dokumentaci) je pro žadatelky obtížné onu protiprávnost prokázat.
Dle názoru soudu je však právě Ministerstvo zdravotnictví tím, kdo musí do budoucna činit aktivní kroky k ověření, zda žadatelka byla v minulosti podrobena protiprávní sterilizaci. Zároveň má žadatelky poučit o tom, jaké jiné dokumenty či svědecké výpovědi mohou k prokázání protiprávnosti navrhnout.
Co výše uvedené znamená pro praxi?
Žadatelka stále musí předložit ministerstvu zdravotnickou dokumentaci a další důkazy na podporu svých tvrzení, pokud je má. Pokud zdravotnická dokumentace neexistuje nebo je evidentně nedůvěryhodná, postačí, když žadatelka uvede tzv. hájitelné tvrzení, že v rozhodném období podstoupila sterilizaci v rozporu s právem. Pokud následně ministerstvo samo neprokáže, že k tvrzeným skutečnostem nemohlo dojít, musí vycházet z toho, co uvádí žadatelky.
Co znamená „hájitelné tvrzení“?
Podle soudu se bude jednat o taková tvrzení, u nichž další okolnosti daného případu nebudou připouštět jiné racionální vysvětlení. Důvěryhodnost tvrzení bude možné stavět např. na osobní a rodinné situaci žadatelky, jejím chování v minulosti, jí předloženými doklady, jinými známými skutečnosti a další.
Kdy bude možné zamítnout žádost z důvodu neprokázání protiprávnosti?
Dle soudu mohou nastat tři situace, kdy bude zamítnutí na místě.
- Existuje-li zdravotnická dokumentace
- Ministerstvo ze zdravotnické dokumentace zjistí, že ke sterilizaci žadatelky buď nedošlo, nebo ta nebyla protiprávní (typicky byla provedena na základě jejího nezpochybnitelného informovaného souhlasu), a současně nic nebude nasvědčovat nedůvěryhodnosti takové zdravotnické dokumentace.
- Neexistuje-li zdravotnická dokumentace
- Tvrzení žadatelky nebudou na první pohled hájitelná a ani přes případné kroky ministerstva ke zjištění stavu věci nebude zjištěno nic, co by nasvědčovalo jejich důvěryhodnosti.
- Žadatelka sice předestře hájitelná a na první pohled pravděpodobná tvrzení, ministerstvo je však zpochybní a prokáže, že existuje jiné objektivní vysvětlení popsaných dějů a skutečností.
Jaké jsou závěry?
- Stále je potřeba označovat důkazy na podporu tvrzení žadatelky, včetně zdravotnické dokumentace, pokud existuje.
- Neexistence zdravotnické dokumentace sama o sobě automaticky neznamená přípustnost zamítnutí žádosti.
- Ministerstvo zdravotnictví má aktivně činit kroky k tomu, aby prokázalo, že sterilizační zákrok byl proveden v souladu s právem.
- Je třeba postupovat v souladu se smyslem a účelem zákona o odškodnění.
Závěrem je nutné upozornit na to, že ačkoliv se v této věci Nejvyšší správní soud postavil na stranu žadatelky a zároveň vymezil, jakým postupem se má odškodňovací praxe do budoucna ubírat, každý případ bude nutné posuzovat individuálně a hájitelnost tvrzení hodnotit dle konkrétních okolností.
Zdroj: Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 7. 2024, sp. zn. 9 As 61/2023; tisková zpráva NSS vydaná k tomuto rozhodnutí ze dne 4. 7. 2024
Úterý, 4. června 2024Aktuality, Tiskové zprávy
Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl, že zákaz přítomnosti otců u porodu v době pandemie covid-19 byl nezákonný. Podle soudu šlo o významný zásah do základních práv, zejména do práva na soukromý a rodinný život. Zároveň tento zásah nebyl nezbytně nutný a nejšetrnější způsob ochrany veřejného zdraví. Rodině žalobců soud přiznal náhradu nemajetkové újmy 50.000 Kč.
Liga lidských práv už informovala o rozsudku v den jeho ústního vyhlášení dne 12. 4. 2024. Následně byl rozsudek vyhotoven v písemné podobě a doručen účastníkům. Vzhledem k tomu, že Ministerstvo zdravotnictví nepodalo odvolání, rozsudek je konečný. Po 4 letech úsilí tak došlo k oficiálnímu uznání, že toto opatření porušovalo práva dětí a rodičů.
K projednání žaloby dal pokyn Ústavní soud
K Obvodnímu soudu pro Prahu 2 se kauza vrátila po zrušujícím nálezu Ústavního soudu z loňského roku. Ústavní soud odmítl formální důvody, pro které soudy neumožnily žalobcům – rodičům s dítětem – domáhat se náhrady újmy v souvislosti se zmíněným zákazem. Naopak zdůraznil zásadní význam přítomnosti otce jak pro matku, která má v těchto náročných okamžicích někoho, kdo ji podporuje, tak i pro samotné dítě, které například v případě komplikací u matky může těžit z přímého kontaktu s otcem (tzv. bonding, což je doporučený postup). Ústavní soud věc vrátil zpět soudu I. stupně k posouzení, zda byl zákaz přiměřený.
Žalované Ministerstvo zdravotnictví argumentovalo tím, že každá další osoba zvyšovala riziko přenosu nákazy a stát musel toto riziko minimalizovat k ochraně všech zúčastněných. Žalobci předložili řadu odborných vyjádření z Česka i ze zahraničí (WHO, OSN, Velká Británie, Francie, Německo). Například přednosta jedné z českých fakultních nemocnic uvedl, že jim zákaz spíš zkomplikoval práci. Dle Světové zdravotnické organizace přítomnost doprovodu rodičky zlepšuje průběh porodu a neměla by být odpírána ani v době covidu.
Zákaz otců u porodu poškodil rodinu žalobců
Během svého výslechu žalobkyně vypověděla, že na rozdíl od předchozích porodů jí chyběla podpora partnera, byla při porodu osamocená a po porodu jí nebyl umožněn bonding právě z důvodu nepřítomnosti doprovodu. Dítě tak první hodiny života plakalo v postýlce ve stejné místnosti a matka na lůžku jej nemohla utišit. Žalobce, otec dítěte, uvedl, že při předchozích porodech partnerce pomáhal do sprchy, podával jí jídlo a pití, usnadňoval komunikaci s personálem. Byl připraven se kvůli přítomnosti u porodu podrobit jakýmkoliv opatřením, třeba si i nasadit “skafandr”.
Soud: Opatření bylo nepřiměřené, nešetrné a diskriminační
Soudce Luděk Pilný ve svém rozsudku dospěl k závěru, že ochrana života a zdraví je legitimním cílem, ale to neznamená, že stát nemusí minimalizovat své zásahy do práva na soukromý a rodinný život. Rozsudek postavil mj. na těchto argumentech:
- krátce po absolutním zákazu došlo k jeho zmírnění a umožnění otců u porodu za určitých podmínek,
- rodička žijící ve stejné domácnosti s partnerem představuje v zásadě stejné riziko pro personál jako její partner,
- přítomnost partnera by navíc minimalizovala kontakt s personálem, neboť partner by nahrazoval personál při mnoha úkonech, které rodička potřebovala,
- otec byl ochoten podstoupit jakékoliv podmínky, aby mohl být přítomen u porodu,
- otec dítěte je rovněž zákonný zástupce a je tedy od narození oprávněn spolurozhodovat o dítěti, což bylo zásadním způsobem omezeno,
- v mimořádném opatření byly stanoveny výjimky pro některé rodičky, jejichž partneři přítomni být mohli (např. cizinky, jejichž partneři byli schopni tlumočit u porodu), tudíž k zásahu do práva na soukromý a rodinný život došlo diskriminačním způsobem.
Podle soudu tak zásah do práva na soukromý a rodinný život nebyl mimořádným opatřením učiněn v nezbytné míře a nejšetrnějším ze způsobů, které vedou k zamýšlenému cíli, a nebyl učiněn nediskriminačním způsobem, proto je mimořádné opatření neústavní a tedy nezákonné.
Teprve s civilní žalobou se podařilo uspět
Civilní žaloba proti státu nebyla prvním prostředkem práva, kterým se žalobci, ale i další rodiče snažili zákaz otců u porodu napadnout. “Nejprve Liga lidských práv a další organizace a jednotlivci přišli s otevřeným dopisem vládě. Pak jsme podali za 20 stěžovatelů hromadnou ústavní stížnost. Žalobci, kteří až teď uspěli s civilní žalobou, se ještě před porodem obrátili na soud se správní žalobou a návrhem na předběžné opatření. Ale až na základě civilní žaloby k soudu na náhradu nemajetkové újmy došlo po 4 letech od zákazu otců u porodu ke konstatování jeho nezákonnosti,” rekapituluje mnohaleté úsilí advokátka Zuzana Candigliota, která ve spolupráci s Ligou případy zastupovala.
Na Ligu se následně obrátila řada dalších lidí, kteří rovněž byli zákazem poškozeni a chtěli se domáhat odškodnění. Nicméně u odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu je stanovena extrémně krátká promlčecí doba 6 měsíců, po jejímž uplynutí je nárok promlčen.
Bližší informace k případu poskytne: Zuzana Candigliota, advokátka, tel. 607 005 043, e-mail: advokatka@candigliota.cz
Případ je popsán spolu s dalšími právními kroky proti zákazu otců u porodu na webu Ligy lidských práv (viz část „Žaloba na náhradu nemajetkové újmy v civilním soudnictví“)
Pondělí, 20. května 2024Aktuality, Uzavřené případy
Liga lidských práv zastupuje porodní asistentku Johanku Kubaňovou, která čelila likvidační pokutě 120 000 Kč za poskytování péče během porodů v domácím prostředí.
Naši právníci podali naposledy v listopadu 2020 odvolání proti druhému rozhodnutí se sníženou pokutou 80 000 Kč. Po dlouhé nečinnosti státních orgánů pak podali stížnost na průtahy k Ministerstvu zdravotnictví. To se za průtahy omluvilo a rozhodlo o zastavení řízení s odůvodněním, že došlo k promlčení.
Řízení o pokutě bylo tedy zastaveno. Naopak teď Johanka Kubaňová požaduje odškodnění za nezákonný postup.
Díky této kauze se podařilo docílit výkladu, že poskytování první pomoci porodní asistentkou při domácím porodu nemůže být protiprávním jednáním. Tento výklad zaujalo Ministerstvo zdravotnictví na základě našeho prvního odvolání.
“Celé řízení proti porodní asistentce trvalo 4 roky, kdy jí hrozila pokuta v enormní výši, byla odrazována od výkonu své profese a řízení ji profesně poškozovalo. Přitom se klientka ničeho protiprávního nedopustila, naopak poskytováním péče ženám a dětem jednala v jejich nejlepším zájmu. Omluvu tedy nepovažujeme za dostačující a požadujeme náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku tohoto řízení.“ uvedla advokátka Zuzana Candigliota.
Náhradu nemajetkové újmy porodní asistentce nyní soud přiznal
Městský soud v Praze nyní pravomocně přiznal porodní asistentce odškodnění za nesprávný úřední postup – nepřiměřenou délku přestupkového řízení kvůli asistenci u domácích porodů.
Stručná rekapitulace k náhradě nemajetkové újmy:
- leden 2023 – Podali jsme žalobu na náhradu újmy za nepřiměřenou délku řízení.
- duben 2023 – Ministerstvo se vyjádřilo k žalobě a také vyřídilo žádost o odškodnění tak, že nárok neuznalo.
- červenec 2023 – Zaslali jsme soudu repliku k vyjádření ministerstva a s doplněním skutkových tvrzení, konalo se také jednání a po poučení ze strany soudu jsme doplnili tvrzení ohledně likvidačního charakteru pokuty.
- srpen 2023 – Konalo se další jednání, kde byl vyhlášen rozsudek.
- říjen 2023 – Ministerstvo si podalo odvolání, my jsme odvolání nepodávali, ale vyjádřili jsme se k odvolání ministerstva.
- 26. 4. 2024 – Městský soud v Praze vydal rozsudek bez nařízení jednání, kde je pravomocně přiznáno odškodnění za nepřiměřenou délku přestupkového řízení kvůli asistenci u domácích porodů.
Tiskovou zprávu k této kauze najdete zde.
K tomuto případu vydala stanovisko také Unie porodních asistentek. Díky tomu mají porodní asistentky odborné i právní vodítko, jak postupovat.
Detailnější informace o případu naleznete na tomto odkazu.
Všem podporovatelům, kteří přispěli v naší (již uzavřené) kampani na platformě Darujme.cz, velmi děkujeme. Díky vaší pomoci byly Johance Kubaňové poskytnuty právní služby.
Liga lidských práv zastupuje porodní asistentku Johanku Kubaňovou v dalších řízeních. Stále totiž pokračujeme v zastupování porodních asistentek, kterým stát znemožňuje asistovat u fyziologických porodů tím, že jim omezuje registraci. Krajské úřady totiž při udělování oprávnění pro porodní asistentky uvádí dodatek: “vyjma vedení fyziologického porodu”. A přitom právě vedení fyziologického porodu je kompetencí porodních asistentek. Bližší informace vám přineseme již brzy.
Neděle, 21. dubna 2024Aktuality, Tiskové zprávy
Porodnické a gynekologické násilí v EU – výskyt, právní rámce a vzdělávací pokyny pro prevenci a eliminaci
(v originále Obstetric and gynaecological violence in the EU – Prevalence, legal frameworks and educational guidelines for prevention and elimination)
Výbor pro práva žen Evropského parlamentu a rovnosti žen a mužů (FEMM) představil studii „Porodnické a gynekologické násilí v EU – výskyt, právní rámce a vzdělávací pokyny pro prevenci a eliminaci“.
Studie shrnuje téma porodnického a gynekologického násilí ve členských státech Evropské unie a na úrovní Evropské unie. Identifikuje shodné problémy, shrnuje národní studie, dává doporučení a přináší také přehled národních iniciativ, které se tématem zabývaly nebo zabývají. Za Českou republiku studie zmiňuje osvětovou kampaň “Už dost!”, kterou podpořil Nadační fond Propolis 33, projekt Ligy lidských práv, který podpořily Norské fondy “Vypořádejme se s porodnickým násilím”, festival organizace Hnutí za aktivní mateřství “Respekt k porodu” nebo akci “Růže obětem porodnického násilí” České ženské lobby, dále zmiňuje organizace Aperio a Unii porodních asistentek, které se tématem dlouhodobě zabývají.
Porodnické a gynekologické násilí zatím není legislativně upraveno v žádném členském státě EU, nicméně Evropský parlament v usnesení ze dne 24. června 2021 o stavu sexuálního a reprodukčního zdraví a práv v EU v rámci zdraví žen vyzval k tomu, aby proti němu státy bojovaly posílením postupů zaručujících respektování svobodného a předem informovaného souhlasu a ochranou před nelidským a ponižujícím zacházením ve zdravotnických zařízeních.
Podle studie představuje porodnické a gynekologické násilí sociální a systémový fenomén, který má základ ve dvou strukturálních krizí: diskriminaci na základě pohlaví a nedostatečném financování zdravotnických systémů a institucí.
Zpráva se krátce věnuje i vlivu COVID-19, kdy bylo rozšíření porodnického a gynekologického násilí zřejmé ve více státech. Zákazy doprovodu a požadavky na nošení roušek v průběhu porodu byly zavedeny ve více státech jako například Francie, Slovensko a také Česká republika (viz nedávné rozhodnutí v případu Ligy lidských práv o odškodnění za zákaz přítomnosti otce u porodu).
Migrantky a ženy z menšin jsou podle studie zvláště ohroženy. Zmíněny jsou i protiprávní sterilizace, které postihly (zejména romské) ženy v ČR (a které jsou nyní odškodňovány ze strany státu) a na Slovensku. Diskriminace se dotýká i žen s nadváhou, postižením či odlišnou sexuální orientací.
Studie také upozorňuje na to, že pojem porodnické a gynekologické násilí není přijímán ze strany odborné veřejnosti (poskytovatelů zdravotní péče) nejlépe a v mnoha státech je vyvíjen tlak na to, aby se ustoupilo z používání slova “násilí”.
Závěrečná doporučení jsou zaměřena na různé zúčastněné strany, a to především:
– instituce a orgány Evropské unie
– členské státy
– poskytovatele zdravotní péče
– skupiny/organizace zabývající se právy žen
Doporučení jsou rozdělena následovně:
1. Doporučení pro lepší pochopení a rozpoznání porodnického a gynekologického násilí
- Vytvoření jednotné definice porodnického a gynekologického násilí na EU úrovni
- Zlepšení měření a sběru dat týkající se porodnického a gynekologického násilí
- Podpora iniciativ na zvýšení povědomí o porodnickém a gynekologickém násilí
2. Doporučení ke zlepšení právního rámce použitelného na porodnické a gynekologické násilí a přístupu ke spravedlnosti
- Zlepšení mechanismů hlášení na národní úrovni (stížnostní mechanismy musí být dostupné a dobře srozumitelné, a to i pro marginalizované skupiny, které mají přístup ke spravedlnosti ještě ztížený)
3. Doporučení ke zlepšení prevence a k poskytování ohleduplnější péče
- Omezení nadměrné medikalizace s cílem znovu humanizovat porodnickou a gynekologickou péči
- Přidělit porodnické a gynekologické péči odpovídající lidské a finanční zdroje (např. členské státy by měly podle studie financovat pilotní iniciativy, které lépe reagují na potřeby žen v oblasti porodnické a gynekologické péče (např. porodní domy)
Zajímavé konkrétní doporučení je například pro Evropskou komisi, které je v dokumentu doporučeno předložit otázku porodnických a gynekologických služeb na pořad jednání nově zřízené sítě EU pro prevenci gynekologického a porodnického násilí na základě pohlaví a domácího násilí (2023). Dále by Evropská komise a Rada měly vyzvat členské státy a zúčastněné strany, aby diskutovaly o otázkách v rámci v souvislosti s definicí, prevencí, jakož i k výměně poznatků a osvědčených postupů a praxe, a aby posoudily, jakým způsobem by se Istanbulská úmluva mohla vztahovat na některé formy porodnického a gynekologického násilí.
Můžeme shrnout, že situace v členských státech Evropské unie je v mnoha aspektech podobná. Zhodnocení situace však ztěžuje nedostatek komplexních studií a dat, které nám stále chybí. Nejdůležitější bude především sjednotit přístup k problematice na úrovni celé Evropské unie.
Více informací ke studii poskytne právnička a statutární zástupkyně Ligy lidských práv Anna Indra Štefanides: anna.stefanidesova@llp.cz
Pátek, 12. dubna 2024Aktuality, Tiskové zprávy
Dnešního dne vyhlásil Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudek (sp. zn. 43 C 44/2021), kterým vyhověl žalobě rodičů a dítěte kvůli znemožnění přítomnosti otce u porodu v době covidu. Zákaz vydaný Ministerstvem zdravotnictví v době covidu dle soudu představoval neoprávněný zásah do soukromého a rodinného života žalobců. Podle soudce Luďka Pilného bylo možné přijmout odpovídající opatření k ochraně života a zdraví personálu i pacientů i bez striktního zákazu přítomnosti otců u porodu. Za způsobenou újmu soud přiznal rodině náhradu nemajetkové újmy celkem ve výši 50.000 Kč.
Kvůli mimořádnému opatření Ministerstva zdravotnictví, které zakazovalo přítomnost doprovodu rodičky u porodu, nemohl být otec dítěte dne 1. 4. 2020 přítomen porodu své ženy a narození své dcery v porodnici. Rodička tak při porodu byla osamocená a bez podpory svého partnera, který ji u předchozích porodů například masíroval, pomáhal jí při přesunu do koupelny, usnadňoval komunikaci s personálem, podával jí pití apod. Kvůli nepřítomnosti otce a také nedostatku personálu nebyl po porodu umožněn bonding a dítě první hodiny života plakalo bez možnosti jej pochovat a utišit.
Rodiče už před porodem udělali všechny kroky k tomu, aby při porodu mohli být spolu. Podali návrh ke správnímu soudu na zrušení mimořádného opatření i návrh na vydání předběžného opatření, ale do porodu neuspěli. Návrh na zrušení mimořádného opatření byl následně odmítnut z formálního důvodu, že mezitím samo Ministerstvo opatření zrušilo. Rodiče považovali zákaz otce u porodu za nepřiměřený a už z principu si přáli, aby takto svévolně a neodůvodněně nemohl stát zasahovat do práv rodin, proto podali civilní žalobu na náhradu nemajetkové újmy.
Žaloba byla nejprve zamítnuta s odůvodněním, že nárok nelze pod odškodňovací zákon podřadit. Tento výklad však zvrátil Ústavní soud, podle kterého účast otce u porodu spadá do práva na rodinný život a zrušil předchozí rozhodnutí.
Případ se tak znovu vrátil k Obvodnímu soudu pro Prahu 2. Ten vyslechl rodiče a provedl další dokazování. Otec například upozornil na absurditu zákazu v tom, že by u porodu nemohl být přítomen, i kdyby měl ochranný skafandr, který by znemožňoval přenos nákazy. Otec byl připraven dodržet veškerá hygienická opatření a použít ochranné pomůcky.
Soudu bylo předloženo stanovisko Světové zdravotnické organizace, která doporučovala umožňovat rodičkám doprovod i v době covidu s odůvodněním, že to má prokazatelný přínos pro rodičku včetně lepších zdravotních výsledků. I další mezinárodní odborné autority už od počátku epidemie doporučovaly preventivní opatření, ale nikoliv úplný zákaz doprovodu. Rodiče také poukázali na rozhovor s porodníkem a přednostou Fakultní nemocnice Ostrava Ondřejem Šimetkou, který uvedl, že jeho pracoviště se zákazem nesouhlasilo, ten byl přijat bez hlubšího přemýšlení a zkomplikoval jim práci.
Rozsudek bude v písemné podobě teprve vyhotoven a doručen účastníkům, kteří mají možnost proti němu podat odvolání k Městskému soudu v Praze.
Bližší informace poskytne: Zuzana Candigliota, advokátka, tel. 607 005 043, e-mail: advokatka@candigliota.cz
Případ je popsán spolu s dalšími právními kroky proti zákazu otců u porodu zde na webu Ligy lidských práv (viz část „Žaloba na náhradu nemajetkové újmy v civilním soudnictví“)
