Hledáme dobrovolníky do právní poradny



Zajímají tě lidská práva? Chceš získat zajímavé zkušenosti a dovednosti při činnosti, která dává smysl a přispívá ke spravedlivější společnosti?

Náš nový právní tým hledá dobrovolníky, kteří by mu byli oporou v naší právní poradně. Řešíme primárně právní problémy s lidskoprávním přesahem, zejména se zaměřením na práva dětí, práva pacientů a práva lidí s postižením. Náplní tvé práce bude zejména zodpovídání dotazů našich klientů a komunikace s nimi. Dostat se můžeš také ke zpracování jednodušších právních podání pro klienty, zpracování manuálů na web nebo k překladům do angličtiny.

Co ti nabízíme?

Kromě toho, že tvá práce bude dávat smysl, si zlepšíš své právní i komunikační dovednosti, bude se Ti věnovat mentor z řad právníků Ligy, který Ti bude poskytovat pravidelnou zpětnou vazbu, a navíc budeš pracovat v přátelském a neformálním prostředí neziskové organizace. Činností pro nás si také můžeš splnit část povinné školní praxe.

Jak si tě představujeme?

Studuješ alespoň 2. ročník právnické fakulty, máš zájem se nám věnovat 1-2 dny v týdnu alespoň do konce školního roku 2019/2020, nechybí ti odhodlání dělat svět lepším a pomáhat lidem s jejich lidskoprávními problémy. Zároveň pečlivost, spolehlivost a chuť učit se novým věcem patří mezi tvé silné stránky.

Pokud máš zájem s námi spolupracovat, pošli nám do 31. 10. 2019 na e-mail karel.lach@llp.cz svůj strukturovaný životopis, motivační dopis (max. 1 normostrana) a zpracování tohoto případu (max. 2500 znaků vč. mezer). Do 5. 11. 2019 se ti ozveme a vybrané zájemce pozveme na pohovor.

Zvláštní zpravodajka OSN upozornila na porodnické násilí

Nucené sterilizace a potraty, omezení pohybu a kurtování či rostoucí počet císařských řezů bez zdravotního opodstatnění. Tak popsala zvláštní zpravodajka OSN proti násilí na ženách Dubravka Šimonović aktuální problémy v porodnictví. Zprávu o lidskoprávním přístupu ke špatnému zacházení a násilí na ženách v reproduktivním zdravotnictví se zaměřením na porod a porodnické násilí sestavila v červenci 2019 na základě informací od 128 subjektů – států, nevládních organizací, nezávislých institucí a akademiků.

Ačkoliv je Česká republika ve zprávě výslovně zmíněna jen v kontextu dvou rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva (Hanzelkovi proti České republice a Dubská a Krejzová proti Českého republice), zpráva obecně upozorňuje na problémy, které se týkají i českého porodnictví. Jedná se například o provádění zákroků, které nemají medicínské opodstatnění, ale poškozují ženu nebo plod, jako například Kristellerova exprese.

Pro Česko je relevantní i část dokumentu věnující se problematice informovaného souhlasu, kdy jsou prováděny zákroky buď úplně bez informovaného souhlasu ženy nebo se ho nemocnice snaží obejít univerzálním souhlasem podepisovaným při přijetí (informovaný souhlas má být poskytnutý ke každému zákroku samostatně). Dále pak hrubé narušování soukromí při porodu, bolestivé zákroky bez anestezie, znemožnění rozhodování rodičky o porodu včetně volby polohy při porodu a také ponižování a urážky žen.

Zpráva zmiňuje i další problémy porodnictví a projevy porodnického násilí – nucené sterilizace a nucené potraty v rámci některých menšin (např. romské ženy), fyzické znehybnění při porodu či použití roubíků, rostoucí počet císařských řezů i bez zdravotní indikace či vysoké procento užití epiziotomií.

Vydání zprávy předcházelo setkání expertů na dané téma organizované ve spolupráci se Světovou zdravotnickou organizací v dubnu 2019 v Ženevě. Zvláštní zpravodajka poté vydala výzvu k dodání informací ohledně forem špatného zacházení, informovaného souhlasu, mechanismů odpovědnosti a příkladů národních zdravotnických reakcí na násilí proti ženám.

Závěrečná doporučení

Závěr zprávy obsahuje výčet doporučení pro státy a jiné zainteresované subjekty, jak situaci zlepšit. Doporučení, která se vztahují i na ČR, se týkají mj. informovaného souhlasu, prevence porodnického násilí, odpovědnosti.

Informovaný souhlas

  • zajistit účinné a správné uplatňování informovaného souhlasu v souladu s lidskoprávními standardy;
  • přijmout účinnou právní úpravu a strategii pro uplatňování informovaného souhlasu ve všech službách reprodukčního zdraví a zaručit předchozí, svobodný a informovaný souhlas pro císařské řezy, epiziotomie a jiné invazivní zákroky během porodu
  • respektovat autonomii, integritu a schopnost žen činit informovaná rozhodnutí o svém reprodukčním zdraví;

Prevence porodního násilí

  • zaručit právo ženy zvolit si doprovod k porodu zákonem i v praxi
  • zvážit možnost povolit domácí porody a vyhnout se kriminalizaci domácích porodů
  • monitorovat zdravotnická zařízení a každoročně sbírat a zveřejňovat data o procentech císařských řezů, vaginálních porodů a epiziotomií a dalších zákrocích týkajících se porodů a služeb reprodukčního zdraví
  • uplatňovat lidskoprávní nástroje a WHO standardy vztahující se k respektující porodnické péči a násilí na ženách,
  • řešit nevyužívání anestezie a léků proti bolesti, neumožnění volby polohy při porodu a nedostatek respektující péče

Odpovědnost

  • ustanovit mechanismy odpovědnosti založené na lidských právech, které zajistí obětem špatného zacházení a násilí zadostiučinění včetně finanční náhrady, uznání pochybení, formální omluvy a záruky, že se pochybení nebude opakovat.
  • zajistit profesní odpovědnost a sankce profesních komor v případech špatného zacházení a přístup k soudu v případech porušování lidských práv;
  • zaručit úplné a spravedlivé vyšetřování v případech oznámení špatného zacházení a násilí na ženách při porodu;
  • zajistit, aby byly ženám, které jsou oběťmi porušování práv, poskytnuty odpovídající prostředky k nápravě, které mohou mít podobu mj. finanční kompenzace a záruk, že se nebude pochybení opakovat;
  • zajistit, aby dotčené orgány včetně veřejného ochránce práv, etických komisí a národní orgány k ochraně lidských práv měly kompetence a zdroje k výkonu dohledu nad veřejnými a soukromými poskytovateli porodní péče, aby bylo zaručeno právo žen na respektování autonomie a soukromí;
  • zvyšovat informovanost soudců, advokátů a veřejnosti o lidských právech žen v kontextu porodu, aby bylo zajištěno účinné využívání právních prostředků k nápravě.

Expodům zastřeší náš benefiční turnaj Liga Cup

Turnaj firem v malé kopané, beachvolejbalu a volejbalu Liga Cup, který pořádáme na podporu naší bezplatné právní poradny pro pacienty Férová nemocnice, má nového partnera. Děkujeme firmě Expodum.cz, která nám pro pohodovou organizaci dalších ročníků turnaje nezištně věnovala dva rozkládací velkoplošné party stany v „ligové“ modré barvě. Díky tomu můžeme pro naše dlouhodobé partnery pořádat další teambuildingové a sportovní aktivity za každého počasí.

Stanovisko Ligy ke kontroverzním vyjádřením Zuzany Candigliota

Liga lidských práv se důrazně distancuje od obsahu i stylu vyjádření Zuzany Candigliota na sociální síti Facebook v diskuzi o autistických dětech. Především pak od jejího pátečního vyjádření, že rodiče těchto dětí by měli mít za určitých okolností možnost rozhodnout o jejich eutanazii. Tento názor je v rozporu s aktuálně uznávanými lidskoprávními standardy. Nesplňuje ani základní podmínky (v některých evropských zemích legální) eutanazie ve smyslu urychlení neodvratné a blízké smrti s cílem zkrátit nesnesitelné utrpení, ke kterému musí pacient dát opakovaně informovaný souhlas.

Zuzana Candigliota už od pondělí 10. 12. 2018 není statutární zástupkyní Ligy lidských práv (v rejstříku spolků dosud není aktualizováno) a zůstává v roli spolupracující advokátky. V tomto smyslu jde o její soukromá vyjádření.

Protože nejde o první případ v nedávně době, kdy jsou vyjádření Zuzany Candigliota v rozporu s hodnotami Ligy a ohrožují její pověst, zvážíme také další kroky. V rámci kolektivu Ligy budeme v příštích dnech diskutovat o budoucnosti naší další spolupráce a jejích pravidlech.

Dan Petrucha
Předseda Ligy lidských práv

Připojili jsme se k otevřenému dopisu proti plánovaným změnám ve školství

Ministerstvo školství předložilo do připomínkového řízení novelu vyhlášky č. 27/2016 Sb. o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných žáků. Tento návrh mění dosavadní kurz vývoje českého školství a hrozí návratem k segregaci dětí ve vzdělávání. Místo podpory společného vzdělávání otevírá ministerstvo legální cestu segregovanému vzdělávání dětí s postižením a zhoršení podmínek pro jejich vzdělávání ve školách hlavního vzdělávacího proudu. Liga se proto ráda připojila do iniciativy českých i mezinárodních organizací a připojila se k tomuto otevřenému dopisu (ke stažení zde):

 

Vážený pan předseda vlády České republiky
Ing. Andrej Babiš 

Vážený pan ministr školství
Ing. Rober Plaga, Ph.D. 

Vážená paní náměstkyně
Mgr. et Mgr. Dana Prudíková, Ph.D. 

Vážený pan náměstek
Mgr. Václav Pícl 

Úřad vlády České republiky
Nábřeží Edvarda Beneše 4, 118 01 Malá Strana 

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
Karmelitská 529/5, 118 00 Praha 

V Praze dne 6. 12. 2018 

Otevřený dopis k návrhu novelizace vyhlášky 

č. 27/2016 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami 

Vážený pane premiére, vážený pane ministře, paní náměstkyně, pane náměstku, 

obracíme se na Vás jako vnitrostátní i mezinárodní nevládní neziskové organizace působící mimo jiné v oblasti podpory inkluzivního vzdělávání. Jsme totiž znepokojeni informacemi o plánované novelizaci vyhlášky č. 27/2016 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami (dále také jen „vyhláška“). 

Navrhované znění vyhlášky počítá s několika změnami, které jsou v rozporu se závazkem České republiky postupně zavádět inkluzivní vzdělávací systém a realizovat tak právo každého žáka na inkluzivní vzdělávání i povinností předcházet diskriminaci romských dětí v přístupu ke vzdělání. 

Připomínáme, že podle článku 24 odst. 2 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením (dále také jen „Úmluva“) mají všichni žáci právo na přístup k inkluzivnímu, kvalitnímu a bezplatnému vzdělávání v místě, kde žijí, a také na to, aby nebyli z důvodu svého postižení vyloučeni ze všeobecné vzdělávací soustavy. 

Výbor OSN pro práva osob se zdravotním postižením (dále také jen „Výbor OSN“), který poskytuje členským státům autoritativní interpretaci Úmluvy, ve svém Obecném komentáři č. 4 z roku 2016 (OSN dok. CRPD/C/GC/4) výslovně konstatuje, že tento závazek není slučitelný 

s udržováním dvou vzdělávacích systémů – systému běžného a systému speciálního (§ 39). Stejným způsobem Výbor OSN zdůrazňuje, že Úmluva zakazuje vylučování žáků s postižením z běžné vzdělávací soustavy podmiňováním jejich zařazení úrovní jejich vzdělávacích schopností, tedy zaváděním inkluze „na základě potenciálu žáka“ (§ 18). 

Ačkoli je zřejmé, že přechod ze segregovaného (dvouproudého) vzdělávacího systému nelze realizovat ze dne na den, kroky, které nevedou k postupnému odstraňování speciálního vzdělávacího systému, jsou v rozporu s tímto mezinárodním závazkem a právem žáků na inkluzivní vzdělávání. Domníváme se, že připravovaná novela vyhlášky, je právě takovýmto krokem. 

Jsme znepokojeni zejména navrhovaným zněním § 19, kterým Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (dále také jen „Ministerstvo“): 

  1. a) opět odstraňuje jasnou deklaraci preference vzdělávání v běžném vzdělávacím systému oproti systému speciálnímu (§ 19 odst. 1); 
  2. b) znovu umožňuje vylučování dětí, žáků a studentů s postižením pouze na základě existence postižení, nikoli jejich speciálních potřeb, které mohou z určitého typu postižení vyplývat (§ 19 odst. 2); 
  3. c) znovu zavádí možnost ve školách pro žáky s mentálním postižením vzdělávat i žáky bez tohoto typu postižení (§ 19 odst. 4). 

Z mezinárodních závazků České republiky plyne povinnost státu činit postupné kroky k odstraňování speciálního vzdělávání systému. Novelizace předpisů týkající se vzdělávání proto musí směřovat k tomuto cíli. Postupnými kroky lze chápat zejména upřesňování legislativy tak, aby se vzdělávání v segregovaném (speciálním) systému umožňovalo stále užšímu spektru žáků (a jejich podíl v tomto systému se tedy snižoval), a zároveň tak, aby vyšší podpora naopak směřovala do běžného systému vzdělávání. Cílem je, aby přístupnost běžného vzdělávacího systému a v něm poskytovaná podpora byla pro všechny žáky nejméně srovnatelná s tou v systému speciálním. 

V tomto ohledu je formulace v současnosti obsažená v § 19 odst. 1 vyhlášky velmi důležitou deklarací, že Ministerstvo hodlá tyto základní závazky a směřování vzdělávacího systému respektovat a podporovat. Z toho důvodu nesouhlasíme s názorem Ministerstva, že tato deklarace je, s ohledem na existenci obdobného pravidla ve školském zákoně (zákoně č. 561/2004 Sb., o předškolním, základní, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání), nadbytečná.1 Pokud Ministerstvo deklaruje, že motivací je negativní reakce veřejnosti na povinnost primárně vzdělávat žáky v běžné škole, je nezbytné poukázat na povinnost Ministerstva o výhodách inkluzivního vzdělávání srozumitelně informovat, nikoli nekonzistentně „mlžit“ o své skutečné podpoře inkluzivního vzdělávání. 

Za stěžejní problematické body navrhovaného znění považujeme opětovné odstranění možnosti vzdělávat děti, žáky a studenty s postižením jen ve školách, které jsou specificky zřízeny jako specializované na podporu žáků s určitým druhem postižení. Důvodem pro tuto úpravu je podle Ministerstva2 problém s dostupností takto specializovaných škol, například 

v oblastech s nižší populací, a pravděpodobně rovněž problém s nízkou naplněností speciálních škol, ve kterých se mohou vzdělávat jen někteří žáci s postižením. Řešením nedostupnosti kvalitního a na potřeby orientovaného vzdělávání pro žáky s postižením je však implementace inkluzivního vzdělávání a zajištění dostačující podpory v běžných místních základních školách, nikoli opětovné rozšiřování možnosti umístění žáků do speciálních škol. Není vůbec patrné, jak mohou školy, které jsou zaměřeny na vzdělávání žáků se všemi druhy postižení, těmto žákům poskytnout kvalitní specializovanou podporu. Každý žák s postižením má své vysoce individuální vzdělávací potřeby a tyto nejen, že se liší u každého žáka v rámci téhož typu postižení, ale jsou zcela nesouměřitelné s žáky s odlišným druhem postižení. Je zřejmé, že jedinou motivací tohoto kroku je vyloučení žáků s postižením z běžného vzdělávacího systému. Je proto zjevně segregační a nemá nic společného se snahou zajistit kvalitní a dostupné vzdělávání pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. 

V této souvislosti je nutné připomenout, že rozšíření možnosti do škol pro žáky s mentálním postižením umisťovat i žáky bez mentálního postižení se úzce dotýká také vzdělávání romských žáků, kteří v českém vzdělávacím systému historicky čelí systémové diskriminaci a segregaci, která se projevovala a projevuje zejména výrazně disproporčním zastoupením těchto žáků ve speciálních školách a zejména tzv. školách praktických (jejichž školní vzdělávací plán byl upraven podle rámcového vzdělávacího plánu s přílohou LMP). Právě toto disproporční zastoupení romských žáků ve školách pro žáky s mentálním postižením bylo shledáno diskriminačním Evropským soudem pro lidská práva již v roce 2007 (D. H. a ostatní proti České republice, rozsudek Velkého senátu ze dne 13. 11. 2007, č. 57325/00) a opět v roce 2014 Evropskou komisí, která ze stejného důvodu zahájila proti České republice řízení pro porušení členského státu (tzv. infringement proceedings). 

V reakci na obě tyto události přijala Česká republika několik opatření, která lze hodnotit pozitivně. Patří mezi ně také například Strategie romské integrace do roku 2020, která v oblasti vzdělávání v cíli 5.2 specificky hovoří odstranění praxe nesprávného zařazování romských dětí do vzdělávání s nižšími vzdělávacími ambicemi. Navrhovaná novela vyhlášky jde přímo proti těmto snahám i doposud přijatým opatřením. Vyvstává proto podezření, že cílem této nově navrhované úpravy je pouze opět umožnit vzdělávání dětí bez mentálního postižení, popř. dětí s poruchami učení a chování v bývalých praktických školách, mj. z důvodu úbytku žáků na těchto školách. 

Jediným řešením Ministerstvem formulovaných výzev je proto co nejvyšší rozšíření podpory do běžných základních škol tak, aby vzdělávací systém poskytoval skutečně kvalitní vzdělávání zaměřené na individuální potřeby. Minimem v rámci této snahy je zajistit, aby podpora poskytovaná na běžných základních školách byla nejméně srovnatelná s podporou poskytovanou ve speciálních školách, a rodiče proto nebyli vystaveni dilematu mezi „kvalitním vzděláním“ a vzděláním v běžné základní škole. Této snaze však Ministerstvo odporuje rovněž navrhovaným zněním § 17 vyhlášky, podle kterého se omezí maximální počet pedagogických pracovníků na dva ve třídách běžných škol. Ministerstvo deklaruje, že omezení se nebude vztahovat na třídy škol speciálních, u kterých se naopak v zájmu významného posílení kvality poskytovaného vzdělávání3počítá s automatickou přítomností dvou pedagogických pracovníků. Zvyšování kvality vzdělávání ve speciálních školách na úkor škol běžných je v rozporu s výše popsanými závazky vyplývajícími z práva na inkluzivní vzdělávání. 

Vážený pane premiére, vážený pane ministře, páni náměstci, věříme, že Ministerstvo svůj postoj k mezinárodním závazkům České republiky přehodnotí, a vydá se cestou postupného, konzistentního a transparentního zavádění inkluzivního vzdělávacího systému tak, jak přislíbilo. Navrhované znění vyhlášky by v tomto ohledu představovalo znepokojující krok zpět. 

S úctou 

Maroš Matiaško
Fórum pro lidská práva, předseda

Steven Allen
Validity, ředitel

Dorde Jovanović
European Roma Rights Centre, prezident

Klára Šimáčková Laurenčíková
Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání, předsedkyně 

Pavla Baxová
Rytmus, ředitelka 

Michal Miko
RomanoNet, z. s., ředitel 

Nikola Taragoš
Romodrom, o. p. s., ředitel programů 

Jelena Silajdžić
Slovo 21, z. s., ředitelka 

Petr Máčal
ředitel IQ Roma servis, z. s. 

Sri Kumar Vishwanathan
ředitel, Vzájemné soužití, o. p. s. 

Marta Smolíková
ředitelka Otevřená společnost, o. p. s. 

David Tišer
ředitel Ara Art, z. s. 

Zdeněk Ryšavý
ředitel, Romea, o. p. s. 

Martin Cichý
ředitel, Romano Jasnica, z. s. 

Petra Szaffnerová Bímonová
ředitelka, Kleja, z. s. 

Miroslav Zima
ředitel Drom, romské středisko – Brno 

Miroslav Klempár
ředitel Awen Amenca, z. s. 

Žaneta Mirgová
ředitelka Asociace romských rodičů, z. s. 

Martina Horváthová
předsedkyně Klub Barvaľipen, z. s. 

Emil Voráč
ředitel Khamoro, o. p. s. 

Helena Balabánová
ředitelka Společně-Jekhetane, o. p. s. 

Štefan Grinvalský
ředitel, Beleza, z. s 

Šárka Souchopová
projektový manažer platformy NADĚJE PRO AUTISMUS 

Milena Němcová
koordinátorka platformy NADĚJE PRO AUTISMUS
zástupkyně Odborné skupiny VVZPO pro koncepční řešení problematiky života osob s PAS
členka Výkonného výboru Unie pečujících
členka Jednoty pro deinstitucionalizaci
zakládající členka aliance Rodiče za inkluzi 

Marta Pečeňová
předsedkyně organizace Za sklem o. s.
zástupkyně Odborné skupiny VVZPO pro koncepční řešení problematiky života osob s PAS
koordinátorka platformy Naděje pro Autismus 

Lucie Rybová
Český helsinský výbor, z.s., ředitelka 

Monika Šimúnková
bývalá zmocněnkyně pro lidská práva 

Dan Petrucha
Liga lidských práv, leader