Neděle, 30. listopadu 2025Aktuality, Tiskové zprávy
Liga lidských práv představuje novou analýzu „Opožděná digitalizace a její dopad na přístup ke spravedlnosti“. Analýza předkládá shrnutí současného stavu digitalizace justice, přehled unijních závazků a sadu doporučení pro Ministerstvo spravedlnosti.
Klíčová zjištění analýzy:
- Nefunkční eSpis: Zpoždění klíčového projektu eSpis brzdí vývoj dalších prvků eJustice, nově ministerstvo směřuje k termínu prosinec 2026.
- Povinnosti plynoucí z EU legislativy: V minulém roce Evropská unie představila balíček pro digitalizaci justice. Ten má usnadnit přeshraniční spolupráci i zavést jednotný informační systém.
- Modernizace je nutná: Naše justice stále velmi minimálně využívá moderních technologií a přístupů.
- Dopady na občany: Nedostatek online služeb komplikuje přístup k jednoduchým právním úkonům, prodlužuje řízení a zvyšuje náklady.
Viktória Alžbeta Sutórisová, právnička a autorka analýzy říká: „Naše zjištění ukazují, že česká justice má již nyní velmi dobré předpoklady k tomu, aby se stala moderním a digitálně zralým systémem. Aby byl však proces digitalizace úspěšně dokončen, je v této chvíli zásadní posílit koordinační roli ministerstva a prohloubit dialog mezi všemi dotčenými aktéry – tedy nejen představiteli justice, ale také akademiky, informatiky a odbornou veřejností. Digitalizace musí být zároveň vnímána jako integrální reforma, nikoli jako série izolovaných technologických iniciativ.“
Tempo digitalizace bude mít vliv na vývoj justice v příštích desetiletích. Analýza ukazuje, že Česko má vizi a dobrý směr. Pokud chce Ministerstvo spravedlnosti splnit závazky a zvýšit dostupnost soudní ochrany, nesmí ve snahách polevit.
Celou analýzu i doprovodné materiály najdete zde.
Kontakt pro média:
Anna Indra Štefanides
anna.stefanides@llp.cz
Neděle, 30. listopadu 2025Aktuality, Tiskové zprávy
Liga lidských práv analyzovala reakce ministerstva na žádosti z občanského sektoru, od novinářů i neziskových organizací. Přinášíme analýzu, která odhaluje systémové nedostatky v přístupu Ministerstva zdravotnictví k poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Zjištění ukazují na netransparentnost, nepředvídatelnost a neúměrné finanční bariéry, které komplikují přístup veřejnosti k informacím.
Impulsem pro zpracování analýzy byla dlouhodobá zkušenost nás i jiných aktérů (pomáhající organizace, novinářstvo) s tím, že ministerstvo nedodržuje zákonné lhůty a požaduje nepřiměřeně vysoké úhrady za vyhledání informací. Extrémní je případ, kdy ministerstvo požadovalo po novináři Jakubu Zelenkovi (Page Not Found) za informace téměř čtvrt milionu.
Poskytování informací je také nekonzistentní. První odpověď obvykle dorazí v zákonné lhůtě. Po zaplacení částky požadované ministerstvem může trvat i několik měsíců, než žadatel data obdrží. Přitom pouze z dat lze vyčíst, jak ministerstvo rozhoduje, jak naplňuje zákon nebo dodržuje zákonné lhůty.
Anna Indra Štefanides, právnička LLP říká: ,,Ptali jsme se ministerstva na jednoduchou věc: chtěli jsme znát počet aktivních soudních sporů v agendě odškodňování protiprávních sterilizací. Tato data nám dříve bez problému sdělilo. Při opětovném dotazu nám ovšem z ministerstva přišla zpráva, že dříve tyto informace znali prostě proto, že sporů bylo málo a „referenti je měli v patrnosti“. Pokud ministerstvo takto přistupuje k evidenci, je těžké věřit, že má data skutečně pod kontrolou. A pokud je má, pak je odmítá poskytovat. Obě možnosti jsou problém.”
Hlavní problémy dle analýzy:
- Vysoké úhrady i za informace, které by měly být běžně dostupné.
- Absence základní statistické evidence – ministerstvo například neumí sdělit počet podaných rozkladů (odvolání) či aktivních soudních sporů v konkrétní agendě bez ručního procházení spisů.
- Porušování zákonných lhůt.
Celá analýza je dostupná zde.
Za finanční podporu děkujeme Civic Journalism Coalition vedenému European Digital Rights – EDRi, European Center for Not-for-Profit Law (ECNL) a Lighthouse Reports.
Kontakt pro média:
Markéta Braunová
marketa.braunova@llp.cz
(+420) 773 621 228
Neděle, 30. listopadu 2025Aktuality, Analýzy a studie, Projekty, Publikace
Analýza se zabývá výkonem veřejné správy Ministerstva zdravotnictví České republiky v souvislosti se zákonem č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, zejména ve vztahu k agendě odškodňování protiprávních sterilizací. Na základě konkrétních případů žádostí o informace a následné správní praxe ukazuje, jak neplnění povinností v oblasti evidence a transparentnosti a absence digitalizace znemožňuje efektivní kontrolu výkonu státní správy. Text zdůrazňuje význam práva na informace jako jednoho ze základních pilířů demokratického právního státu a předkládá doporučení pro zlepšení činnosti ministerstva z hlediska dobré správy a přístupu veřejnosti k informacím.
Tato analýza vznikla s podporou programu “Journalists, civic space and tech policy: spaces for coalitions and solidarity between civil society and journalists”, realizovaného organizací ECNL Stichting ve spolupráci s European Digital Rights (EDRi) a Lighthouse Reports, a financovaného Allianz Foundation prostřednictvím EDRi jako vedoucího partnera projektu.
Čtvrtek, 27. listopadu 2025Aktuality
We would like to express our profound gratitude to the Civil Liberties Union for Europe for their invaluable support. The project titled Digitalisation Delayed, Justice Denied? was made possible through the CERV STRIVE 2025 grant initiative, which is financed by the European Union.
You can find more details about the project and its outputs here.

The digitalisation of the court system has been a topic in the Czech Republic for the past twenty years, yet real progress remains rather gradual and fragmented. According to the analysis published by League of Human Rights in 2025, the Czech judiciary despite certain partial reforms, still faces significant challenges in fully meeting European standards and addressing structural issues that could contribute to the effective functioning of eJustice. [1]
- The digital framework exists, but practice lags behind
In recent years, the Czech Republic has adopted several legislative measures intended to support digitalisation — in particular the Act on the Right to Digital Services, the reformed approach to the publication of judicial decisions, and updated strategic documents of the Ministry of Justice. While these steps signify essential prerequisites, they have yet to manifest into tangible, functioning tools. [2]
A fundamental deficiency remains the absence of a fully functioning electronic court file (the so-called eSpis). Although its development has been underway since 2008, the project has been systematically delayed and its implementation repeatedly postponed. The projected launch date is currently set for 2026. [3] The absence of an electronic court file system precludes the possibility of comprehensive digitalization of other judicial processes, including remote access to files, automated service of documents, and the effective utilization of artificial intelligence.
At the same time, the justice sector’s ICT infrastructure is fragmented, technologically outdated, and hinders interoperability across systems [4]. Despite formal strategic commitments, the Czech judiciary thus remains dependent on paper files and manual procedures.
- Delays in digitalisation prolong proceedings and hinder access to justice
The delays in digitalisation demonstrate tangible impacts on parties to proceedings. In practice, we encounter situations in which physical access to the court file is the only realistically available option — leading to time losses, increased costs, and unnecessary delays. The absence of remote access places limitations also on legal representatives, who are required to travel for every procedural act and find it difficult to effectively manage multiple cases at once [5].
The use of electronic submissions similarly presents its own set of challenges. Although procedural rules allow documents to be filed electronically, the relevant provisions are often interpreted in a formalistic and inconsistent manner. In certain instances, an electronic submission has to be subsequently supplemented by a paper original, which significantly undermines the advantages of digitalisation. [6]
The prospect of remote hearings — which could potentially further increase access to justice — is encumbered by both legal and technical limitations. The identity of participants cannot be verified via eID, and thus the presence of a court employee is always required, limiting the feasibility of remote hearings. [7]
- Publication of decisions has improved, but remains inconsistent and uneven in quality
Introducing the obligation to publish decisions of all courts is undeniably a positive step. However, practice shows significant differences between individual courts — both in the scope of published decisions and in the quality of anonymisation. [8] A unified methodology is lacking, which would ensure consistent data protection and uniformity of published information.
The online system for court decisions is also fragmented: some databases are operated by individual courts, others by the Ministry of Justice. The latter poses challenges to effective searchability and overall orientation of the public and professionals when navigating online jurisprudence databases.
- European obligations increase the pressure for rapid modernisation
The situation is further shaped by the European legal framework. The most significant framework is the Regulation (EU) 2023/2844 of the European Parliament and of the Council of 13 December 2023 on the digitalisation of judicial cooperation and access to justice in cross-border civil, commercial and criminal matters, and amending certain acts in the field of judicial cooperation. [9] The latter explicitly obliges Member States to digitalise cross-border proceedings, use the European e-CODEX interface, introduce interoperable videoconferencing, and ensure electronic service of documents.
The utilisation of artificial intelligence will also be significantly influenced by the Regulation (EU) 2024/1689 of the European Parliament and of the Council of 13 June 2024 laying down harmonised rules on artificial intelligence (Artificial Intelligence Act). [10] Systems used in the area of justice are classified as high-risk systems, which entails strict requirements for their safe use. Moreover, the new regulation simultaneously raises questions about the future development of online dispute resolution.
For the Czech judiciary, the above development signifies a fundamental shift in perspective, marking the transition from a policy preference to a legal obligation necessitating substantial advancements across technological, procedural, institutional and educational domains.
- What needs to be done: recommendations of League of Human Rights
According to the findings of our analysis, the following steps are imperative for the accelerated and substantial modernization of the Czech judiciary:
- Emphasize the finalisation of the electronic court file as a central project of the Czech digital judiciary.
- Improve the practice of e-filing.
- Modernise procedural rules — eliminate formalism, unify conditions for electronic submissions, and enable digital evidence procedures.
- Develop a unified methodology and database for publishing case law, covering all decisions that must be published by law.
- Improve the quality of anonymisation — ideally through a central anonymisation system supported by AI.
- Introduce remote identity verification using eID for videoconferencing, online hearings, and access to documents.
- Integrate judicial systems with eGovernment.
- Strengthen the role and competencies of the Ministry of Justice’s ICT department, or establish a specialised central IT agency for the judiciary.
- Strengthen standardisation of digital processes across courts.
- Invest in digital education of judges, court staff, lawyers, and other professional groups.
- Develop the use of AI in four areas: anonymisation, transcription of hearings, document organisation and text extraction, and administrative tasks.
- Develop ODR agendas where possible.
- Ensure accessibility for varying levels of IT skills, including support for excluded groups in exercising their right to a fair trial.
- Cooperate with EU and Council of Europe bodies, as well as with national courts of other Member States, in preparing and improving digitalisation processes.
- Modernise the technical equipment of courts.
The digitalization of the judiciary is not merely a technical project; rather, it is a means to empower individuals‘ rights and foster an effective justice system. If the Czech Republic is to catch up with European standards, it will need to take decisive action.
Sources
[1] League of Human Rights: Delayed digitalisation of the judiciary: impacts, challenges and recommendations, 2025.
[2] Act No. 12/2020 Coll., on the Right to Digital Services.
[3] Ministry of Justice — information on the development of eSpis and eISIR (FOIA responses, 2025).
[4] Information Concept of the Ministry of Justice 2023–2028.
[5] Constitutional Court: NaSpis – Remote File Access System (2025).
[6] Code of Civil Procedure — rules for electronic submissions.
[7] Section 102a of the Code of Civil Procedure — videoconferencing.
[8] Decree No. 403/2022 Coll., on the Publication of Judicial Decisions.
[9] Regulation (EU) 2023/2844 of the European Parliament and of the Council of 13 December 2023 on the digitalisation of judicial cooperation and access to justice in cross-border civil, commercial and criminal matters and amending certain acts in the field of judicial cooperation.
[10] Regulation (EU) 2024/1689 of the European Parliament and of the Council of 13 June 2024 laying down harmonised rules on artificial intelligence (Artificial Intelligence Act).
Úterý, 25. listopadu 2025Aktuality, Analýzy a studie, Projekty, Publikace
Za podporu děkujeme Civil Liberties Union for Europe, kteří projekt Digitalisation Delayed, Justice Denied? podpořili v rámci jejich projektu CERV STRIVE 2025 financovaného Evropskou unií.
Pro angličtinu klikněte sem. // For English version click here.
Více podrobností o projektu a jeho výstupech najdete tady.

Digitalizace soudního systému je v České republice tématem posledních dvaceti let, avšak skutečný pokrok zůstává pomalý a roztříštěný. Podle zprávy, kterou Liga lidských práv publikovala v roce 2025, česká justice navzdory dílčím reformám stále nedosahuje evropských standardů a čelí strukturálním problémům, které brání efektivnímu fungování eJustice [1].
- Digitální rámec existuje, ale realita zaostává
Česká republika přijala v posledních letech několik legislativních opatření, která mají digitalizaci podpořit — zejména zákon o právu na digitální služby, reformu zveřejňování soudních rozhodnutí a aktualizované strategické dokumenty Ministerstva spravedlnosti. Přestože tyto kroky představují významné předpoklady, nedaří se je proměnit v konkrétní funkční nástroje [2].
Zásadním nedostatkem zůstává neexistence plně funkčního elektronického soudního spisu (tzv. eSpis). Přestože jeho vývoj probíhá od roku 2008, projekt se systematicky opožďuje a jeho zavedení bylo opakovaně posunuto. Aktuálně je jeho spuštění plánováno až na konec roku 2026 [3]. Bez elektronického spisu však nelze plně digitalizovat další procesy justice, včetně elektronického nahlížení, automatizovaného doručování a efektivního využívání nástrojů umělé inteligence.
Současně se ukazuje, že ICT infrastruktura resortu je roztříštěná, technologicky zastaralá a působí jako limitující faktor pro interoperabilitu napříč systémy [4]. I přes formální strategické závazky tak česká justice zůstává závislá na papírových spisech a manuálních postupech.
- Opožděná digitalizace prodlužuje řízení a komplikuje přístup ke spravedlnosti
Digitalizační zpoždění má konkrétní dopady na účastníky řízení. V praxi narážíme na situace, kdy je fyzické nahlížení do spisu jedinou reálně dostupnou možností — což znamená časové ztráty, zvýšené náklady a zbytečné průtahy. Absence dálkového přístupu omezuje i právní zástupce, kteří musí cestovat za každým úkonem a nejsou schopni efektivně spravovat více řízení současně [5].
Podobně komplikované je využívání elektronických podání. Ačkoli procesní předpisy umožňují zasílání dokumentů elektronicky, pravidla jsou často interpretována formalisticky a nejednotně. V některých případech musí být elektronické podání následně doplněno papírovým originálem, což výrazně snižuje současné přínosy digitalizace [6].
Online jednání, která by mohla zvýšit dostupnost spravedlnosti, narážejí na právní i technické limity. Identita účastníků nemůže být ověřena prostřednictvím eID, a proto je vždy nutná přítomnost pracovníka soudu, což možnost vzdáleného jednání zásadně omezuje [7].
- Zveřejňování rozhodnutí se zlepšilo, ale není jednotné ani kvalitní
Pozitivním krokem bylo zavedení povinnosti zveřejňovat rozhodnutí všech soudů. Nicméně praxe ukazuje značné rozdíly mezi jednotlivými soudy, a to jak v rozsahu publikovaných rozhodnutí, tak v kvalitě anonymizace [8]. Chybí jednotná metodika, která by zajistila konzistentní ochranu údajů i jednotnost zveřejňovaných informací.
Online systém rozhodnutí je navíc roztříštěný: některé databáze provozují soudy samostatně, jiné Ministerstvo spravedlnosti. To komplikuje vyhledávání, ztěžuje orientaci a snižuje transparentnost.
- Evropské závazky zvyšují tlak na rychlou modernizaci
Situaci mění evropský právní rámec. Nejvýznamnějším dokumentem je Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/2844 ze dne 13. prosince 2023 o digitalizaci justiční spolupráce a přístupu ke spravedlnosti v přeshraničních občanských, obchodních a trestních věcech a o změně některých aktů v oblasti justiční spolupráce [9]. Toto nařízení ukládá členským státům povinnost digitalizovat přeshraniční řízení, používat evropské rozhraní e-CODEX, zavést interoperabilní videokonference a elektronické doručování.
Další proces digitalizace výrazně ovlivní také Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1689 ze dne 13. června 2024, kterým se stanoví harmonizovaná pravidla pro umělou inteligenci (Akt o umělé inteligenci) [10]. Systémy využívané v oblasti justice jsou podle něj zařazeny mezi systémy s vysokým rizikem, což znamená přísné požadavky na jejich bezpečné využití.
Pro českou justici to znamená jediné: digitalizace již není modernizační volbou, ale v jistém rozsahu i právní povinností, která vyžaduje zásadní posun v technologické, procesní, institucionální a nakonec i lidské oblasti.
- Co je potřeba udělat: doporučení Ligy lidských práv
Na základě naší analýzy jsou pro rychlou a smysluplnou modernizaci českého soudnictví nutné následující kroky:
- Zavést elektronický soudní spis jako centrální projekt české justice.
- Zkvalitnit praxi e-filingu.
- Modernizovat procesní předpisy — odstranit formalismus, sjednotit podmínky elektronických podání, umožnit digitální důkazní řízení.
- Vytvořit jednotnou metodiku a databázi zveřejňování judikatury pokrývající všechna rozhodnutí veřejně publikovatelná ze zákona.
- Zlepšit kvalitu anonymizace — ideálně zavést centrální anonymizační systém s podporou AI.
- Zavést dálkové ověřování identity pomocí eID pro videokonference, online jednání a přístup k dokumentům.
- Propojit justiční systémy s eGovernmentem.
- Posílit role a kompetence ICT oddělení Ministerstva spravedlnosti, případně vytvořit specializovanou centrální agenturu pro IT v justici.
- Upevnit standardizaci digitálních procesů napříč soudy.
- Investovat do digitálního vzdělávání soudců, úředníků, advokátů a dalších profesních skupin.
- Rozvíjet využití AI ve čtyřech oblastech: anonymizace, přepis jednání, organizace dokumentů a vytěžování textu, administrativní úkony.
- Rozvíjet ODR ve vybraných agendách.
- Přizpůsobit přístupnost pro různé úrovně IT dovedností, včetně podpory vyloučených skupin při domáhání se práva na spravedlivý proces.
- Spolupracovat s orgány Evropské unie a Rady Evropy, a také s vnitrostátními soudy členských států, na přípravě a zkvalitňování procesů digitalizace.
- Modernizovat technické vybavení soudů.
Digitalizace justice nesmí být vnímána jako technický projekt, ale jako nástroj posílení práv občanů a základní podmínka efektivního soudnictví. Bez rozhodného postupu hrozí, že Česká republika bude nadále za evropskými standardy výrazně zaostávat.
Seznam zdrojů
[1] Liga lidských práv: Opožděná digitalizace a její dopad na přístup ke spravedlnosti, 2025.
[2] Zákon č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby.
[3] Ministerstvo spravedlnosti — informace k vývoji eSpisu a eISIR (odpovědi na žádosti o informace, 2025).
[4] Informační koncepce Ministerstva spravedlnosti 2023–2028.
[5] Ústavní soud: NaSpis – systém vzdáleného nahlížení (2025).
[6] Občanský soudní řád — pravidla elektronických podání.
[7] § 102a občanského soudního řádu — videokonference.
[8] Vyhláška č. 403/2022 Sb., o zveřejňování soudních rozhodnutí.
[9] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/2844 ze dne 13. prosince 2023 o digitalizaci justiční spolupráce a přístupu ke spravedlnosti v přeshraničních občanských, obchodních a trestních věcech a o změně některých aktů v oblasti justiční spolupráce.
[10] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1689 ze dne 13. června 2024, kterým se stanoví harmonizovaná pravidla pro umělou inteligenci (Akt o umělé inteligenci).
Čtvrtek, 20. listopadu 2025Aktuality, Nedobrovolné sterilizace
Odškodňování protiprávně sterilizovaných žen probíhá od roku 2022. Ze statistik dlouhodobě vyplývá, že zhruba 40 % dosud vyřízených žádostí, skončilo pro žadatelky negativně[1] (ať už zamítnutím, nebo zastavením řízení). Tím se však ženám cesta pro získání odškodnění zcela neuzavírá. Neúspěšné žadatelky mohou žádosti podávat opakovaně. Níže shrnujeme, za jakých podmínek má smysl druhou žádost podat.
Žadatelkám doporučujeme se obrátit na sociální pracovnici či pracovníka nebo některou z pomáhajících organizací, která se protiprávními sterilizacemi zabývá. Základní dotazy zodpovídáme i v naší poradně na e-mailové adrese poradna@llp.cz.
Na úvod je třeba uvést, že překážka, kterou představuje pravomocné rozhodnutí v dané věci,[2] se vztahuje pouze na „pozitivní“ správní rozhodnutí, tedy pouze na takové, kterým bylo přiznáno určité právo. Rozhodnutí „negativní“ (nevyhovění žádosti) proto podání nové (opakované) žádosti nebrání.[3]
Samotná možnost podat druhou žádost je sice stěžejním, ale ne jediným předpokladem pro získání odškodnění. Pokud Ministerstvo zdravotnictví dojde k tomu, že ani podruhé žádosti nevyhoví, protože podmínky pro přiznání odškodnění žadatelka opět nesplnila, řízení zastaví.[4] Pokud by naopak ministerstvo žádosti vyhovělo, vydalo by tzv. nové rozhodnutí, kterým odškodnění žadatelce přizná.[5]
Za jakých okolností tedy ministerstvo vydá nové vyhovující rozhodnutí?
Je třeba splnit následující podmínky:
- původní řízení bylo skončeno pravomocným správním rozhodnutím (ministerstvo již rozhodlo a toto rozhodnutí nabylo právní moci, nebo, pokud byl podán rozklad, ministr již rozhodl o tomto rozkladu) a
- existují okolnosti, které odůvodňují vyhovění žádosti – tato podmínka je složitější, proto se jí níže věnujeme podrobněji.
Okolnosti, které odůvodňují vyhovění žádosti
Žadatelka musí v nové žádosti tvrdit takové skutečnosti a navrhovat takové důkazy, na základě kterých ministerstvo rozhodne, že podmínky pro přiznání odškodnění splňuje. Nové rozhodnutí lze vydat i tehdy, pokud nedošlo ke změně skutkových nebo právních okolností, ale žádost byla původně zamítnuta nesprávně. Nicméně právě změna těchto okolností bude v praxi zpravidla právě tím, co ministerstvo povede k vyhovění žádosti.[6]
Co tedy mohou být okolnosti, které odůvodňují vyhovění žádosti?
- nově uváděná tvrzení namítající nesplnění (některou z) podmínek sterilizace podle platného práva v době provedení zákroku;
- nově navrhované důkazní prostředky – zdravotnická dokumentace a jiné listiny, svědecká výpověď apod.;
- nově uváděná či doplněná právní argumentace;
- změna rozhodovací praxe ministerstva či správních soudů – Za přelomové rozhodnutí lze považovat rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 7. 2024 č. j. 9 As 61/2023-65, v němž soud poprvé jasně a podrobně popsal, jakým způsobem má ministerstvo při rozhodování o žádostech postupovat (v podrobnostech odkazujeme na náš dřívější článek). Na něj pak navazuje celá řada soudních rozhodnutí, které v naprosté většině vyznívají ve prospěch neúspěšných žadatelek. Pokud byla původní žádost zamítnuta ještě před tímto důležitým rozsudkem, nebo sice po něm, ale ministerstvo rozhodlo v rozporu s ním, doporučujeme na současnou judikaturu správních soudů v nové žádosti poukazovat.
Na podpoře obětí protiprávních sterilizací spolupracujeme s organizací Romodrom, o.p.s. a jsme podpořeni v rámci MARIO programu, který realizuje organizace Minority Rights Group International.
We support victims of unlawful sterilisation in cooperation with Romodrom, o.p.s. and with the support of the MARIO programme implemented by Minority Rights Group International.

Seznam zdrojů:
[1] Nejaktuálnější veřejně dostupná statistická data jsou dostupná zde: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-chybi-penize-pro-protipravne-sterilizovane-ma-je-dodat-vlada-287151#utm_content=ribbonnews&utm_term=sterilizace&utm_medium=hint&utm_source=search.seznam.cz
[2] Tzv. překážka věci pravomocně rozhodnuté – res iudicata.
[3] Uvedené vyplývá ze soudní judikatury (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 22. 1. 2019 sp. zn. II. ÚS 752/18 nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 3. 2021 sp. zn. 6 As 94/2020) i odborné literatury [viz JEMELKA, L., PONDĚLÍČKOVÁ, K., BOHADLO, D. § 48 (Překážky řízení). Správní řád. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 354; POTĚŠIL, L., HEJČ, D., RIGEL, F., MAREK, D. § 48 (Překážky řízení). Správní řád. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 291.].
[4] § 102 odst. 4 správního řádu.
[5] § 101 písm. b) správního řádu.
[6] Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 3. 2025 sp. zn. 5 As 202/2024, bod 30. Viz také POTĚŠIL, L., HEJČ, D., RIGEL, F, MAREK, D. § 101 (Nové rozhodnutí). Správní řád. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 570.