Pondělí, 31. března 2008Zprávy z médií
Praha/ Duševně nemocní lidé by si měli dávat větší pozor na soudy. Ty si totiž někdy ulehčují práci tím, že je zbaví svéprávnosti bez dostatečného důvodu. Nemohou pak sami nakládat s penězi, volit či vstupovat do manželství. Často by ale stačilo, kdyby za ně například při placení větších částek rozhodoval opatrovník.
Své o tom ví i paní Jana, která žije se synem v domě v “lepší” brněnské čtvrti. Ač oba trpí duševní poruchou, žijí normální život – tedy až na to, že ve svém domě a okolí mají značný nepořádek. Sousedé si kvůli tomu na ně stěžují. To bylo i důvodem, proč městská část vyvolala soudní řízení, jehož výsledkem bylo plné zbavení svéprávnosti.
“Považovali jsme to za absurdní. Vadilo nám, že místo nabídnutí nějaké pomoci se veřejná moc hned snažila tyto lidi nějak omezit,” říká právník David Zahumenský z Ligy lidských práv. Právě tato organizace se do případu vložila a výsledkem bylo, že odvolací soud rozhodnutí o odejmutí svéprávnosti zrušil.
Omezením práv lidí si soudy často ulehčují práci
Práci soudců kritizuje také ústavní soud. Podle tiskového mluvčího ústavního soudu Michala Spáčila si soudy nižších instancí často ulehčují práci a zbavují lidi svéprávnosti zbytečně. Pro to hovoří i údaje ministerstva vnitra, podle kterých byla k polovině loňského roku omezena svéprávnost 3 893 osobám, zatímco plně o ni přišlo 23 283 lidí.
Nemohla se vdát
Ústavní soud řešil například stížnost paní M. F., kterou pražský obvodní soud před lety kompletně zbavil svéprávnosti. Přitom podle posudku se mělo omezení týkat jen nakládání s větší částkou peněz.
Paní totiž do svých padesáti let žila s matkou, která veškeré praktické úkony zařizovala sama. Po její smrti v roce 1998 měla problém v životě obstát a například platit nájem. Soud ji kvůli podnětu z městské části uznal za nemocnou a zbavil ji svéprávnosti.
O tom ji ale soud ani neposlal vyrozumění. Důvod: není schopna plně chápat smysl soudního řízení. Když se dotyčná po čase chtěla vdát, zjistila, že o tom sama nemůže rozhodnout. Několikrát se proto odvolala. Až loni v prosinci ústavní soud rozhodnutí zrušil.
Podle prezidenta soudcovské unie Jaromíra Jirsy by se praxe soudců měla obrátit ve prospěch omezování svéprávnosti. “Od úplného zbavování způsobilosti k právním úkonům by se trend měl posunout k jejímu omezování, pokud to trochu jde,” říká Jirsa.
Článek vyšel dne 31.3.2008 v Boleslavském deníku, Brněnském deníku, Českobudějovickém deníku, Havlíčkobrodském deníku, Hradeckém deníku, Moravskoslezském deníku, Plzeňském deníku, Pražském deníku a Ústeckém deníku.
Pondělí, 31. března 2008Tiskové zprávy
Vysoce postavení právníci z Dárfúru a mezinárodního společenství vyzvali dnes Radu bezpečnosti OSN, aby se postavila Súdánu v souvislosti s jeho odmítáním předat Mezinárodnímu trestnímu soudu (ICC) Ahmada Haruna a Aliho Kushayba, kteří jsou podezřelí ze spáchání 92 případů válečných zločinů a zločinů proti lidskosti v Dárfúru.
Například v Bindisi (západní Dárfúr) Harun a Kushayb údajně organizovali vraždy civilistů, znásilňování žen a dívek, ničení mešit a vyhnání 34 000 osob. Súdánská vláda odmítla tyto zločiny stíhat, což před třemi lety (31. března 2005) přinutilo Radu bezpečnosti k předání tohoto případu Mezinárodnímu trestnímu soudu. Bez trvalého tlaku Rady bezpečnosti je však nepravděpodobné, že ICC bude schopen oba muže podezřelé z hrůzných zločinů spáchaných v Dárfúru předvést před soud.
Signatáři otevřeného dopisu vyzvali Radu bezpečnosti k návštěvě Chartúmu a naléhají na súdánskou vládu, aby Haruna a Kushayba předala Mezinárodnímu trestnímu soudu. Dále požadují zmrazení aktiv členů súdánské vlády, která oba podezřelé chrání. Od Rady bezpečnosti pak signatáři očekávají silné předsednické prohlášení, které by mělo být vydáno v červnu poté, co Rada bezpečnosti obdrží od prokurátora ICC další zprávu o vyšetřování v Dárfúru.
Signatáři vyjadřují své pobouření nad tím, že „bez ohledu na svá obvinění, Ahmad Harun pokračuje ve své funkci ministra súdánské vlády odpovědného za humanitární záležitosti a v současné době dohlíží na humanitární snahy v celé zemi. Byl jmenován jedním z předsedů komise, která má za úkol vyšetřovat stížnosti na porušení lidských práv a komunikuje s mírovými jednotkami UNAMID v Dárfúru. Ali Kushayb byl podle dostupných zpráv jmenován do Komise pro humanitární otázky. Tímto se oba hlavní podezřelí ve vyšetřování masových zvěrstev stali odpovědnými také za osud těch, kteří zůstali na živu.“ Na obvinění vznesená proti Ahmedu Harunovi a Ali Kushaybovi odpověděla v loňském roce súdánská vláda veřejnou výhružkou useknutí hlavy každému, kdo se je pokusí zatknout. (Sudan Tribune, March 2, 2007,
http://www.sudantribune.com/spip.php?article20536&var_recherche=behead)
Nick Donovan, vedoucí kampaně Aegis Trustu říká: „V současnosti jsme svědky druhé fáze súdánského řešení dárfúrského problému. Ahmad Harun údajně organizoval první fázi násilí, při které byli nearabští civilisté vražděni nebo úmyslně nahnáni do utečeneckých táborů. Nyní řídí druhou fázi, ve které jsou tyto tábory obklíčeny, jejich obyvatelé napadáni a jejich bezpečnost i přístup k jídlu a vodě podléhají Harunovým rozmarům. Tento muž by měl být u soudu a ne kontrolovat osud obětí zločinů, z nichž je sám podezřelý.“
Mezi signatáře patří: Carla del Ponte a Richard Goldstone, někdejší hlavní prokurátoři Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii a mezinárodního trestního tribunálu pro Rwandu; Henry King, prokurátor z Norimberku; Femi Falana, prezident advokátní komory západní Afriky; David M Crane, prokurátor Zvláštního tribunálu pro Sierra Leone; Hon. Irwin Cotler, bývalý ministr spravedlnosti Kanady; Salih Mahmoud Osman, dárfúrský držitel Sacharovy ceny Evropského parlamentu; Abdelrhman M. Gasim, Mohamed Abdalla Eldoma, a Elsadig Ali Hassan z Dárfúrské advokátní komory; Lord Falconer, bývalý ministr spravedlnosti Velké Británie a Héctor Diaz-Bastien Lopez, Union Internationale des Avocats (Mezinárodní asociace advokátů).
Další informace k problematice a uvedenému případu poskytnou:
Jan Kratochvíl, Liga lidských práv, jkratochvil@llp.cz, tel. 608 021 038 (Česko)
Nick Donovan, Aegis Trust, nick.donovan@aegistrust.org, tel. +44 207 613 5258 nebo mobil +44 7990 555 756 (Evropa)
Poznámka pro editory:
1. Mezinárodní trestní soud je prvním stálým mezinárodním soudem s pravomocí stíhat jednotlivce obviněné z genocidy, válečných zločinů nebo zločinů proti lidskosti. Více než polovina států světa (106 zemí) se již k ICC připojila. Česko je jedinou členskou zemí EU, která tak dosud neučinila. Cílem Mezinárodního trestního soudu je ukončení beztrestnosti pachatelů nejhorších trestných činů, které lidstvo zná a tím přispět k jejich prevenci. Statut Mezinárodního trestního soudu byl schválen za účasti a podpory České republiky na konferenci v Římě v roce 1998. Mezinárodní trestní soud začal působit od 1. července 2002. Základním principem Soudu je zásada komplementarity, která znamená, že Soud může zasahovat pouze, pokud národní systémy nejsou toho schopny nebo ochotny. V současné době Soud provádí vyšetřování ve čtyřech oblastech: Uganda, Demokratická republika Kongo, Dárfúr (Súdán) a Středoafrická republika. Ve vazbě v Haagu, kde Soud sídlí, se v současné době nacházejí tři obvinění.
2. Padesát čtyři mezinárodních organizací se spojilo, aby přiměly Radu bezpečnosti OSN přijmout kroky proti beztrestnosti, která nyní v Súdánu panuje. Jejich webová stránka nazvaná “Wanted for War Crimes,” má za cíl dostat oba podezřelé k soudu v Haagu. Více informací na www.wantedforwarcrimes.org.
Účastníky jsou: Aegis Trust (UK), Centre for International Human Rights Studies (Egypt), Center for Peace (Chorvatsko), Society for Threatened Peoples (Švýcarsko), Physicians for Human Rights (USA), Collectif Urgence Darfour (Francie), Waging Peace (UK), Japanese for Darfur (Japonsko), Human Rights First (USA), IDP Action (UK), Italians for Darfur (Itálie), Darfur Australia Network (Austrálie), Polska dla Darfuru (Polsko), Sudan Organisation Against Torture (UK, Súdán), Investors Against Genocide (USA), Americans Against the Darfur Genocide (USA), Enough Project (USA), STAND Canada (Kanada), Independent Advocacy Project (Nigérie), RADDHO (Senegal), Prepared Society (Keňa), UN Watch (Švýcarsko), Bahrain Society for Public Freedom and Democracy Watch (Bahrajn), Darfur Union (UK), Massachusetts Coalition to Save Darfur (USA), People Against Injustice – PAIN (Gambie), SERAP (Nigérie), STAND USA, Land Centre for Human Rights (Egypt), Darfur Consortium (Rwanda), Liga lidských práv (Česko), Global Grassroots (Rwanda), Sudan Divestment UK, Genocide Intervention Network (USA), Amnesty International Ghana, Gulf Centre for Democratic Development (UK), ICC Student Network (UK), Stop Genocide Now (USA) GATS (US) Sudan Divestment (USA), Save Darfur Canada, Minority Rights Group (UK), Dream for Darfur (USA), American Jewish Committee (USA), Kimathi Peacenet (Kenya), Justice for the World (Nizozemí), Coast Legal Aid and Resource Foundation (Kenya) Arab Program for Human Rights Activists (Egypt), American Islamic Congress (US), Fonte di Speranza (Itálie), Society for Threatened Peoples (Německo), Sauver le Darfour (Francie).
3. Plný text dopisu:
Your Excellencies,
It is almost one year since the International Criminal Court (ICC)
issued arrest warrants for Ahmad Harun and Ali Kushayb, who together
are wanted for 92 counts of war crimes and crimes against humanity in
Darfur. For instance, in Bindisi it is alleged that they organised
the murder of civilians, the rape of women and girls, the destruction
of the mosque, and the forced expulsion of 34,000 people.
The Government of Sudan’s non-compliance with the arrest warrants is
clear. Despite his indictment, Ahmad Harun has continued working for
the Government of Sudan and now serves as the Minister of State for
Humanitarian Affairs and currently oversees humanitarian efforts
throughout the country. He has been appointed to co-chair a
committee charged with investigating human rights complaints and
liaises with the United Nations peacekeeping force in Darfur. It is
also reported that Ali Kushayb has been appointed to the Humanitarian
Affairs Committee. Thus, the chief suspects in an investigation into
mass atrocities in Darfur are now responsible for the fate of the
survivors.
The Government of Sudan has no serious intention to investigate past
or ongoing crimes in Darfur. Three years ago, UN Security Council
Resolution 1593 referred the case of Darfur to the ICC in order to
uphold international law and combat impunity. The resolution placed
all states under a legal obligation to comply with the ICC’s
investigation and any subsequent prosecution. The challenge for the
international community, embodied in the UN Security Council, is to
fulfil the promise of the law, to enforce judicial decisions, and to
ensure the arrest of sought individuals.
We urge the UN Security Council to issue a strong Presidential
Statement in response to the ICC prosecutor’s next report to the
Security Council in June, to visit Khartoum at the earliest possible
opportunity to demand that the suspects are handed to the ICC, and to
take the strongest possible measures, such as the freezing of
personal assets, against Sudanese Government officials harbouring
suspects and those who continue to commit international crimes in
Darfur.
Signed:
Čtvrtek, 27. března 2008Zprávy z médií
Rozrušeným či agresivním pacientům svítá na lepší časy. Kazajka nebo popruhy budou až poslední možnost.
PRAHA Vláda se včera shodla, že používání omezujících prostředků ve zdravotní péči má být upraveno zákonem. A zároveň má být jen výjimečné.
Včerejší rozhodnutí vlády znamená, že ministr zdravotnictví Tomáš Julínek (ODS) pravidla pro užívání omezujících prostředků zapracuje do novely zákona o péči o zdraví lidu nebo do zákona o zdravotních službách.
V Julínkově zákoně by se tak měly objevit teze, s nimiž přišel vládní výbor pro lidská práva a biomedicínu. “Přikurtování, použití svěrací kazajky, umístění do síťového lůžka nebo na izolaci dnes není zákonem upraveno,” říká člen výboru a právník Ligy lidských práv David Záhumenský. “Přitom jde o velmi závažný zásah do osobní svobody.” Absenci úpravy omezujících prostředků ve zdravotnictví kritizoval i Evropský výbor pro zabránění mučení.
Vládní výbor zároveň navrhl, jak by měla vypadat správná praxe. První pokusy o zklidnění rozrušených nebo agresivních pacientů mají být nekontaktní – třeba slovní pokyny, Pokud slova nepomohou, může nastoupit fyzické zklidnění -ale jen pomocí rukou. Popruhy nebo kazajka by se měly používat velice zřídka, vždy z nařízení nebo se souhlasem lékaře. Použití omezujících prostředků by mělo trvat co nejkratší dobu. “Nikdy by neměly být používány, nebo jejich použití prodlužováno, jako trest,” stojí v materiálu vládního výboru pro lidská práva, který předložil vládě. Každý případ by měl být zaznamenán ve zvláštní knize se jménem lékaře, který opatření nařídil.
“Zásada nejméně restriktivního přístupu nebyla zdůrazňována,” těší se na změnu praxe David Záhumenský. “Zdravotníci nebyli vedeni k tomu, aby vynaložili dostatečné úsilí a bez nejdůraznějších způsobů omezení se obešli. Zákonná úprava povede k tomu, že je budou používat méně,” říká.
Článek vyšel dne 27.3.2008 v Lidových novinách.
Středa, 19. března 2008Zprávy z médií
Jan BUMBA, moderátor
——————–
Česká republika podle všeho dožene zpoždění, které má oproti ostatním členům Evropské unie v oblasti ochrany menšin. Takzvaný antidiskriminační zákon dnes prošel sněmovnou, norma má pomoci zajistit rovný přístup ke vzdělání, práci či zdravotnické péči bez ohledu na věk, národnost, rasu, sexuální orientaci, zdravotní postižení, pohlaví, náboženství a světový názor. Pokud by Česká republika podobný zákon neměla, hrozila by jí žaloba a pokuta od Evropské komise. Na lince je nyní ředitel Ligy lidských práv Jiří Kopal. Dobrý den přeji.
Jiří KOPAL, ředitel Ligy lidských práv
——————–
Dobrý večer.
Jan BUMBA, moderátor
——————–
Pane Kopale, může podle vašeho názoru nový antidiskriminační zákon skutečně pomoci v boji s diskriminací nejrůznějšího druhu v České republice?
Jiří KOPAL, ředitel Ligy lidských práv
——————–
Tak pomoci může cokoli, ale my si myslíme jako právníci, že by bylo dobré, kdyby tam bylo více stupňů právní ochrany nebo i možností pro rozumné řešení sporů v oblasti diskriminace, a to se nepovedlo, tudíž jsme kritičtí k této normě.
Jan BUMBA, moderátor
——————–
Více stupňů právní ochrany, to je co?
Jiří KOPAL, ředitel Ligy lidských práv
——————–
To znamená, že by bylo možné, aby osoby měly přístup k bezplatné právní pomoci v případech diskriminace, měly by přístup k mediaci tak, aby se některé spory vyřešily jednodušší cestou a nikoliv u soudů, poté, aby existovala možnost, že i nevládní organizace mohou pomoci v případech, kde se oběti diskriminace bojí vlastně něco s věcí dělat, zasáhnout a pomoci podat žalobu a vlastně v tom současném návrhu, který prošel, zdá se dneska, se změnou, která byla ze strany poslanců navržena, dochází i k oslabení důkazní situace toho poškozeného diskriminací, a to by už dokonce mohlo být závažnější porušení směrnic evropských, protože ty říkají, že by se přijetím antidiskriminačního zákona nemělo dojít k oslabení současné situace, což tady tou pozměňovací, vlastně tímto pozměňovacím návrhem zřejmě došlo. Tudíž ty stupně právní ochrany jsou dost důležité, aby ta norma byla právě použitelná v praxi a na to se ptáte, pokud ten nástroj bude použitelný a já si myslím, že moc nebude.
Jan BUMBA, moderátor
——————–
Říká pro tuto chvíli ředitel Ligy lidských práv Jiří Kopal. Pane Kopale, zůstaňte, prosím, na lince. Do vysílání teď zvu ministryni pro lidská práva a národnostní menšiny Džamilu Stehlíkovou. Dobrý večer.
Džamila STEHLÍKOVÁ, ministryně pro lidská práva a národnostní menšiny
——————–
Dobrý večer.
Jan BUMBA, moderátor
——————–
Jak vy sama jste spokojena s podobou toho zákona tak, jak prošel dnes sněmovnou?
Džamila STEHLÍKOVÁ, ministryně pro lidská práva a národnostní menšiny
——————–
No, je to první krok, myslím si, že to je krok prvním směrem, správným směrem a nikdo nebrání tomu, abychom po čase vrátili se k této předloze, vyhodnotili praktické zkušenosti, který získáme a eventuálně učinili další úpravy. Myslím si, že tento zákon, já se omlouvám, já jsem na demonstraci k podpoře Tibetu, tento krok týkající se ať už přenosu důkazního břemene nebo akce popularis neoslabují stávající úpravu, naopak my si myslíme uvádí nový návrh v soulad s naším stávajícím právním řádem, neboť co se týče důkazního břemene, je v souladu s nedávným nálezem Ústavního soudu.
Jan BUMBA, moderátor
——————–
Paní ministryně, podle některých sociálních demokratů vznikl vlastně zákon, který proti diskriminaci nebude chránit dostatečně, že prý jde o bezzubou verzi. Kdyby záleželo na vás, šla byste v některých ohledech ještě dál?
Džamila STEHLÍKOVÁ, ministryně pro lidská práva a národnostní menšiny
——————–
Pokud by to záleželo jenom na mě, tak v podstatě ten úplně původní návrh, s kterým jsme vstupovali do legislativního procesu, byl širší, nicméně museli jsme brát v potaz i nález Legislativní rady vlády, která poukázala na určité právní nesrovnalosti a v podstatě ta norma, jak byla přijata, je, bych řekla, možná o něco hubenější /nesrozumitelné/ …
Jan BUMBA, moderátor
——————–
Naopak …
Džamila STEHLÍKOVÁ, ministryně pro lidská práva a národnostní menšiny
——————–
… jednak směrnice a jednak zavádí vlastně novou žalobu, obecnou žalobu proti diskriminaci, což je jako klíčový a doposud neexistuje právní ochrana před diskriminací.
Jan BUMBA, moderátor
——————–
Naopak ve sněmovně se objevil ale i jiný názor. Podle některých poslanců je tento antidiskriminační zákon nadbytečný, protože mnoho pravidel v něm obsažených český právní řád již obsahuje, to si myslí třeba ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Není ten zákon nadbytečný?
Džamila STEHLÍKOVÁ, ministryně pro lidská práva a národnostní menšiny
——————–
Nikoliv ten zákon není nadbytečný, protože v současné době už třeba zákoník práce nebo zákon o zaměstnanosti odkazují na antidiskriminační zákon a pokud bychom nepřijali zákon, který obsahuje samotnou definici diskriminace, tak vlastně ji nemáme, takže já si myslím, že naopak přijetí tohoto zákona je potřebné nejenom z hlediska ochrany občanů před diskriminací a splnění závazků vůči Evropské unie, ale i z hlediska koherence našeho právního řádu vnitřní soudržnosti.
Jan BUMBA, moderátor
——————–
Říká ministryně pro lidská práva a národnostní menšiny Džamila Stehlíková. Já vám děkuji za rozhovor. Na druhé lince nás stále poslouchá ředitel Ligy lidských práv Jiří Kopal. Pane Kopale, nestane se antidiskriminační zákon jen kusem papíru, na který nebude brán valný ohled?
Jiří KOPAL, ředitel Ligy lidských práv
——————–
Tak to musí zajistit občané, kteří se nebudou bát v případě, že se budou cítit oběťmi diskriminace, se obracet na soudy a důležité bude, jestli si budou věřit, že právě ustojí, jak se říká, to právní, to důkazní břemeno u soudu právě s touto změnou, která během vlastně projednávání v Poslanecké sněmovně nastala.
Jan BUMBA, moderátor
——————–
Nebude ale skutečně velmi obtížné dokazovat, že člověk byl vystaven diskriminaci?
Jiří KOPAL, ředitel Ligy lidských práv
——————–
Já si myslím, že už je tu docela zajímavá judikatura třeba u té etnické diskriminace Romů na diskotékách, ve službách a tak dále. Kde se nejvíc toho obávám, jsou pracovní věci, kde často, jak třebas upozorňují i jiné nevládní organizace jako třebas Ekologický právní servis, která se zabývá ochranou zaměstnanců třebas před nadnárodními řetězci, tak je škoda, že se oslabují zbytečně práva občanů tam, kde třeba stát už nemá sílu zasáhnout, protože má třebas menší pravomoce než ty nadnárodní společnosti, co se týče těchto věcí zaměstnávání a špatných podmínek diskriminace. A ti zaměstnanci si velice rozmyslí, jestli budou schopni zaplatit advokáta, unést důkazní břemeno a pak nést náklady celého řízení a soudit se ohledně nějaké diskriminace a tudíž, i když samozřejmě máme v současnosti trendy, že nezaměstnanost není takový problém, je to něco, co by nevadilo, kdyby existovalo v právním řádu jako určitá potencionální ochrana do budoucna pro lidi, kteří opravdu se stanou oběťmi diskriminace. Tak to se obávám, že trochu zbytečně poslanci připravili část občanů o možnost opravdu v praxi naplnit ta ustanovení, která po nás Evropská unie chce naplnit do praxe.
Jan BUMBA, moderátor
——————–
Pane Kopale, velmi stručně jednou větou na závěr, jakožto právník z oblasti lidských práv, slibujete si od tohoto antidiskriminačního zákona nějakou zásadní změnu v ochraně menšin?
Jiří KOPAL, ředitel Ligy lidských práv
——————–
Ne.
Jan BUMBA, moderátor
——————–
Tak to bylo jedním slovem. Děkuji za rozhovor, to byl ředitel Ligy lidských práv Jiří Kopal. Na shledanou.
Jiří KOPAL, ředitel Ligy lidských práv
——————–
Na shledanou.
Textový záznam rozhlasové diskuze na ČRo1 – Radižurnálu ze dne 19.3.2008.
